TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Leden 2007

Ples

Tak jsem byl poprvé v životě na plese…
No pokud nepočítám plesy, na kterejch jsme hráli s kapelou… takže od začátku – byl jsem požádán mojí Michelle, abych jí doprovodil na její maturitní ples – no nejdřív jsem začal shánět nějaký slušný oblečení… muj černej oblek se bohužel nepodařilo zkompletovat, zjistil jsem, že sako jsem nechal asi před rokem ve Slaném u mé bývalé přítelkyně a nebyl teď čas jet do Slaného… no naštěstí jsem doma v řepích našel oblek po tátovi, kterej mu už je malej,t ak mi ho věnoval… takže oblek jsem měl… pak přišlo vázání kravaty – kdysi jsem to uměl, ale jak jsem odvykl tanečním a nošení obleku (pohřbů naštěstí moc nebylo), tak jsem se podle internetu musel znovu naučit vázat kravatu… nakonec jsem si jí ani nebral a rozhodl jsem se jít trochu ležérně u krku rozhalen (che che, „rebel“ :)))

Na samotnej ples jsem se domluvil s Ládikem, a byl jsem moc rád, že tam šel, aspoň jsem se tam necejtil uplně cizí… Lucerna je docela dobrej sál, ale bohužel stále přetrvávaj problémy s klimatizací, takže už tak kolem devátý večer se v sále nedalo moc dejchat a pot ze mne tekl proudem… v sále hrála swingová kapela, maturitní třídy gymnásia na Vítězné pláni se hezky předvedly…. s láďou jsme popíjeli pivko (za 35,-) a kolem půl dvanáctý jsme s Michelle jeli domu, protože v sále bylo fakt už šílený vedro… no na závěr bych to zhodnotil tak, že ples byl dobrej, ale doufám, že jich nebudu v životě muset absolvovat moc 🙂

Luke

S Lukem…

…zase paříme…. Číst celý příspěvek

Těším se na zítřek…

…protože bude zase pátek… Číst celý příspěvek

Padá sníh…

Příběhy 2

… když Luke tak já taky!……
znáte lišáka Vuka? 🙂
http://www.trimegapixel.wz.cz/LisakVuk.pdf

Ladik

SPORT

…první sportovní zpráva večera…

…první sportovní zpráva večera z úst Roberta Záruby: Vláda dostala důvěru… 🙂
Je to sport. Několik dlouhých etap a jsme v cíli… ČR má vládu s důvěrou poslanecké sněmovny. Držte si kloubouky 😉

Čus.

Ladik

kamarádi versus (ex-)přítelkyně :))

no, tohle je taky zajímavý téma a u našeho Vona Teamu v posledních týdnech docela aktuální… Číst celý příspěvek

pod stolem…

..jsem neskončil

Stala se mi zajímavá věc. Sešel jsem se s kamarádem, kterýho jsem už dlouho neviděl. Tipnul bych si, že to je tak rok a půl. Nebo dva a půl? Občas jsme si poslali maila, občas jsme si zatelefonovali, abychom o sobě věděli. No a konečně se nám zase povedlo se vidět. Kecáme o práci, o škole, o tom, kdo se jak má a samozřejmě jsme zabrousili na téma holek, slečen a paniček. To nešlo vynechat! Říkám mu, jaká rána osudu mě zasáhla, jak je to s těma holkama složitý a on říká, že on to s holkama nemá jednodušší. Že jedna se radši vdala, než aby s ním něco měla, jedna se nechala utěšovat od jinýho, jedna je víc hodná než hezká a pak mě začal připravovat na nejhorší. Že prej spadnu pod stůl. Já? Já a padat pod stůl. Mě už v týhle době a těchto časech nic nepřekvapí. Tak to z něj vypadlo. „Teď jsem půl roku chodil s klukem.“ Pod stolem jsem neskončil, ale trochu jsem se zasekl. A snad celou minutu jsem nevěděl, na co bych se já zvědavej a „taktní“ mohl zeptat. Tak mýmu kamarádovi se líběj kluci. A podle jeho slov asi víc jak holky. No nebude první ani poslední, kdo to takhle má.. Tak to jsme si museli dát ještě jedno pivko.
Já se radši budu dohadovat s holkama, a když žádnou nepřehádám, tak zůstanu sám. Kluků si všímat nechci a nebudu…. S klukama budu chodit jen na to pivko.

Čus

Ladik

Houpačka

…jednou dole a jednou ještě níž…

Zdravím blouky a blogaře… a holky taky.

Moc dobře si vzpomínám na tu Lukeho pasáž, kterou sem hodil nedávno, že byly mizerný dva měsíce a teď už to je v pohodě. Okomentoval jsem to, že byly dva mizerný a ten třetí je taky špatnej. Poslední dobou se mi fakt moc nedařilo.

Když se na to zkusím podívat trochu z nadhledu, tak se vidím jako naštvanýho a zamračenýho kluka se zaťatejma zubama, kterej v sobě dusí všechny možný city a pocity, jen aby jich nikdo nemohl proti němu (proti mně) využít. Tak zle jsem se tehdy nechal vytrestat a i když ze mě ta zlost pomalu vyprchává, je jí tam pořád dost. A někdy se probouzí. Věci, které jsem řešil s grácií, řeším se zaťatou pěstí. Rozčiluju se v práci, rozčiluju se doma, mračím se po cestě tramvají, mračím se v metru, mračím se na lidi. Měl jsem vždycky pocit, že jsem
veselej člověk, kterej se občas naštve. Teď mám pocit, že jsem naštvanej člověk, kterej je sem tam někdy veselej. A veselej jsem byl včera 🙂

Luke nás vytáhnul na koncert „ant´s end“.. cha cha. jmenovalo se to „and the end“ a i když nejsem příznivcem 60´s, tak včera mě to bavilo 🙂 A nejen mě. No jo, s Lukem je sranda. A s Ashmanem taky, když si Lukeho vezme na záda 🙂 Jen robot se zase choval roboticky.

Robota jsem dneska asi trochu rozhodil. Nalhal jsem mu, že on může za to, že vím o zítřejším bowlingu. Neptejte se mě, jak někdo přišel na to, že se mi to bude tajit. Frrrrn, proběhla tady laňka. Viděli jste jí? Ale ta za to určitě nemůže… 🙂 ? Já se o tom bowlingu dověděl z několika zdrojů, ale robot měl ještě staré instrukce, takže si myslel, že to zkazil on. Zvolil tedy sebedestrukci a zítra se objeví jeho náhradník – úplně stejnej Robot.

Tento týden byl fakt zajímavej. Takovej zlomovej. A ještě nekončí! Třeba se blýská na lepší časy. Třeba se zase vyhoupnu nahoru. I když po tom „drncáku“ se tam zas tak neženu…

Zatím čus..

Ladik

Plastic Man

o robotech a plastikových mužících…. Číst celý příspěvek

Metamorfózy

aneb proměny… Číst celý příspěvek

Lukeho novej rok

Times they are a changin´….

Jó, časy se mění… to zpíval už Bob Dylan… mé časy se v posledních dnech také změnily a jsem rád, že k lepšímu. Oproti docela děsivym posledním dvou měsícům loňskýho roku mi uplynulej tejden přišel jak balzám na duši…

Musim říct, že takovej pozitivní začátek novýho roku jsem snad ještě nezažil, všechno se daří, mám dobrou náladu, všude samý dobrý zprávy, dneska jsem se např dověděl, že mám prodlouženou smlouvu na byt o další rok, takže o starost míň.. mám strašně fajn kamarády, mojí Michell a spousty LPček, který mi dělaj radost :). Muzika teď pro mě neni únik do „lepšího světa“ (jako v posledních měsících) ale zábava pro zpestřední dne. Celej život se totiž nedá jen utíkat a unikat…

Člověk má ale takovou divnou vlastnost, kterou na sobě občas pozoruju – když dosáhne určitýho stupně spokojenosti, začne mu to bejt málo a začne mu hlodat v hlavě, jestli by náhodou nemohl bejt ještě spokojenější, pokud by ve svém životě změnil tohle či támhle to… je to nenasytnost či sobeckost? Těžko říct… a pokud tyhle myšlenky člověka ovládnou, je už jen krůček k tomu udělat nějaký ukvapený rozhodnutí, který se ve finále může ukázat jako fatální a chybné. Nejsem zrovna typ člověka, kterej by litoval svejch životních rozhodnutí, ale doufám, že mi tahle „spokojenost“ vydrží déle a že ty pochyby o možné „ještě lepší budoucnosti“ mi tolik zmatků v hlavě nenadělaj… 🙂

Jo a včera jsme byli s částí Vona teamu na pifku a jídlu a Hrdla nám furt nechce nic říct o holkách… to je ale plantážník! 🙂

Luke

TV VONA retro – „Přijímací pohovor na VŠFU“

Další starej shit pořad je nyní online 🙂 Číst celý příspěvek

WINDOWS95

…v roce 2007… Číst celý příspěvek

nový rok 07

… a silvestr 06 Číst celý příspěvek