TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Říjen 2007

MHD

tam se robot vždycky pobaví

Jako robota mě v tom vašem lidském světě nemůže nic překvapit. Takže ani ti, kteři do vás schválně bourají v tramvaji, ani ti, kteří si dokáží číst půl hodiny stále tu stejnou stránku v novinách. Nepřekvapil mě ani holohlavý muž, který se sluchátky v uších stál na eskalátorech a v levé ruce držel levé madlo a v pravé pravé. Slečna, která chtěla kolem něj projít, se musela hodně snažit. Mluvila na něj, ale on jí samozřejmě se sluchátkama neslyšel. Pak se ho opatrně dotkla, čekal jsem, co jí udělá, tak jí nechal kolem sebe projít. A pak jsem si myslel, že už tu ruku nechá dole, kdyby se někdo odhodlal taky jít, ale on jí zase vrátil.
Paní v tramvaji měla velkej kufr a na něm číselnej zámek. Automaticky jsem si zapamatoval kód, kterej měla nastavenej (250) a pak jsem chtěl udělat „láďovinu“ a rychle jí s těma číselnejma kolečkama zatočit. Znala svůj kód nebo ne? Já jsem ale robot, takže jsem jí nic neprovedl.
V metru na Hlavním nádraží ode dneška hlásí: „Vystupujte vpravo ve směru jízdy vedle v přízemí“. To aby už nikdo nechápal, co se po nich chce. My roboti vystupujeme tam, kde se otevřou dveře.
Chtěli byste taky být robotem?
Někdy vám budu vyprávět, jak roboti hrajou fotbal.

ROBOTROTL

Reklamy

fotbalová Parta

pozvánka na koncert Mňouka a Šmekoraldy + AND THE END

příští čtvrtek 8.11. v Limonádovým joe Číst celý příspěvek

„Alfonz“

po delší době opět jeden krátkej smyšlenej příběh….

Představim Vám jednoho člověka – pojmenuju jej třeba „Alfonz“ – ale klidně mu můžete řikat „Jeroným“ či „Kvído“, na tom fakt nezáleží… takže Alfonz je důchodce,
je mu kolem sedmdesáti a svůj den tráví tím, že ráno vstane, posnídá housku s mlékem, dojde si
pro noviny, nakoupit, kouká půl dne z okna, odpoledne se jde projít kolem svého paneláku, večer se podívá
na televizi a jde spát. Takhle už to dělá několik let den co den, týden co týden… Alfonz měl dost kamarádů,
někteří jsou ale už mrtví, jiní žijí, ale málokdy se s nimi vídá, neboť jsou většinou jako on – doma v pohodlí a teple.
Jeho žena se s ním rozvedla před pár lety… nebo umřela… ? no to bohužel již nikdo přesně neví,
jisté však je, že Alfonz nyní žije sám, opuštěný se svými pocity, vzpomínkami a výčitkami.

Dost často, když večer nemůže večer usnout, leží potme ve svém pokoji a přemýšlí. V těchto okamžicích
si přehrává v hlavě vzpomínky či situace dávno minulé a s úzkostí nyní lituje všech nepodařenejch okamžiků, který
kdy v životě zažil.

Když byl mladej, užíval si života, ale nyní měl pocit, že jej promarnil. V ten moment začalo připadat,
že všechna jeho životní rozhodnutí byly chybná… vzal si za ženu tu „nepravou“, pracoval v práci, která ho
vlastně nikdy pořádně nebavila, děti nechtěl a nakonec ani neměl… řikal si, co by dneska bylo, kdyby…
zas ono „kdyby“… co kdyby třeba tehdá dal najevo holce, kteoru měl opravdu rád, co k ní cítí? Možná bych ho poslala někam,
ale neměl by dneska aspoň výčitky, že to nikdy neudělal… co kdyby se nerozhádal s kamarádem, kterej pak předčasně umřel..
najednou se mu vybavovaly desítky podobný situací a Alfonz se začínal v těchto myšlenkách ztrácet. To věčný pochybování…

Ale život bohužel nezná žádné „kdyby“. Tak teď leží sám a stár, pár let mů ještě možná zbejvá, ale šancí na lepší život je už jen poskrovnu.
Jako by slyšel někoho tiše zpívat

Máš v duši prázdno
a vrásky ve tváři
kvůli snům děsivejm
listuješ ve snáři
Podivný myšlénky
na mysli kanou
včera si večeřel
zkaženou sekanou 🙂

Luke

PS: Občas mám strach, že jednou budu jako Alfonz, co Vy? A sekanou radši moc nejim :).

Potkali jste někoho známého?

jedno setkání z poslední doby

Ve čtvrtek odpoledne se pomalu ploužím z poslední přednášky podívat se ještě na hlavní nástěnku a potom si zajít na toaletu. U nás na fakultě se ve čtvrtek a v pátek konala nějaká konference (mezináboženský dialog či co), kterému jsem nevěnoval pozornost. Kromě toho, že nám kvůli tomu přesunuli přednášky z auly do menších učeben, kde jsme se tísnili jako sardinky a bojovali o každý litr vzduchu. Jdu si tedy ulevit na WC, stoupnu si k pisoáru, nikde nikdo… pohoda. Po chvíli přijde nějaký pán a koná potřebu u vedlejšího pisoáru. Až když jsem odcházel umýt si ruce, všimnul jsem si, že je to profesor Halík (ten, který má ty pořady v televizi, vydává knihy, je katolický kněz).

I takhle se může uskutečnit setkání s někým známým. Když někoho potkáte na ulici (nějakého herce apod.) to není nic extra. Ale takové nevšední nečekané setkání, to bývá často docela zajímavé. Můj příklad není zrovna nejlepší, ale opravdu se to tak stalo. Jinak známé lidi, hlavně herce, potkávám každou chvíli. Například v sobotu večer jsem hrál šipky se dvěma herci (ten třetí přišel jen na skok, protože pak šel do kina dívat se na pilu čtyřku) televize Vona.

Potkali jste někoho známého i vy?

Lou

Slavia..

měla trochu smůlu 😉 Číst celý příspěvek

Umřel Roník

tak náš roník odešel do věčných psích lovišť.
RONY 1993-2007

Luke

Čím stahujete?

downloadovací Vánoce s premium účtem na rapidshare.com Číst celý příspěvek

Místnost 1408

v kině na horroru…. 🙂

Tak včera jsme byli s Vlastikem Mehehem , Žábou a želé medvídkama v kině na filmu podle S. Kinga – pokoj 1408.

Já nevim čim to je, ale už dlouho jsem se u filmu nebál. Pamatuju si, že jako malýho mě děsilo Psycho a různí Vetřelci a podobný filmy, ale teď nějak né a né se bát.

No zpět k filmu – příběh je o spisovateli, kterej píše knihy o záhadách a paranormálních jevech a pro své knihy navštěvuje strašidelná místa a potom o nich píše…. proto se vydá do jednoho New Yorkské hotelu, kde se chce ubytovat v pokoji číslo 1408, ve kterém během 90ti let zemřelo za podivných okolností už 56 lidí….

Nápad je to zajímavej, akorát jsem si představoval, že film bude víc o „strašidlech“ než o vizích či halucinacích. Napětí neni vyvoláno příliš dějem, jako spíš prací s kamerou, střihy… holt asi už nedokážu vnímat filmy „vážně“.. při rychlejch zoomovačkách jsem si řikal, jakej asi použili kamerovej jeřáb, rádoby napínavé scény s kamerou mimo stativ…. barevný filtry pro navozéní atmosféry pokoje… :).

Taky nemám rád, když cpou tvůrci do horroru rodinu. Nevim proč, ale zjevování mrtvé dcery (která ale nevypadala mrtvá ani v rozkladu) mě vyloženě štvalo.

Nejvíc mě ale překvapil konec. Happy end. Kdo film neviděl, at teď přestane číst…..

Na konci vytáhnou z hořícího pokoje spisovatele požárníci, on se dá dohromady se svou bývalou ženou a na záznamníku uslyšej hlas mrtvý dcery… konec…

V DivX ripu, kterej mám doma je totiž posledních cca 7 minut uplně jinejch – tam to končí smrtí spisovatele v plamenech, následný pohřeb, kde majitel hotelu chce předat bývalé ženě spisovatele krabici s jeho osobníma věcma, mezi nimiž je záznamník, kde je slyšet hlas jeho mrtvé dcery….

Bylo mi vysvětleno, že podobné „alternativní“ konce jsou běžné a že při zkušebních projekcích v USA se dle reakcí diváků tvůrci rozhodnou, kterou verzi dají do kin.

No celkově se mi film líbil, ale označení „horror“ bych mu nedával, možná tak drama.

Luke

Monster Kite

..jak jsme se synovcem pouštěli draka..

Ahoj, vítám Vás všechny po víkendu, určitě jste si to všichni užili a už se těšili na pondělí. Já si to užil teda mega super a podělím se s Vámi o jeden zážitek 🙂
Včera v Řeži byl i můj malej šestiletej synovec s celou svojí rodinou. S Petrou jsme v sobotu koupili v Globusu létajícího draka, stál cca 60Kč, a doufali jsme, že tentokrát bude lítat. Petra měla u kasy nějakou poznámku, že jestli nebude lítat, že ho přijdem reklamovat a slečna pokladní to vzala s humorem a podávala nám účtenku, abychom jí měli při případné reklamaci. Reklamace se konat nebude, protože do Řeže jsme přijeli i s drakem a ačkoliv vítr nefoukal, drakovi se do vzduchu chtělo. Tak jsme se synovcem nejdřív lítali po silnici a pak jsme se přesunuli na fotbbalové hřiště, které je v dolíku a vítr se tam nehejbal už totálně vůbec. Jenže oba jsme zkušení běžci a při předávání štafety nám špulka z ruky nepadala, tak se nám ho jednou podařilo vytáhnout až do hodně velký vejšky. Z toho jsme měli radost. Strašili jsme okolí, protože z draka se mračí zelená nestvůra, pro neznalé fandy spidermana to je zelenej skřet 🙂 Vypadá asi takhle GREEN MONSTER 😉
Při následném běhání po silnice se nám zamotal do drátů – jak jinak. Musel jsem přetrhnout šňůrku, zachránit draka a pak už jsme toho radši nechali.
Drak zítra přiletí do Prahy, tak kdyby někdo chtěl, mohli bychom jít drakovat na Vypich, Ladronku nebo tam někam…
Nemáme lehkou kamerku, že bychom natáčeli ze vzduchu? 🙂

čus
Ladik

Tereza

… má svátek Číst celý příspěvek

Mňouk a Šmekoralda – Live at Jetclub 09/2007

Lajv nahrávka z našeho koncertu Číst celý příspěvek

Noční Praha

Tak konečně jsem vyrazil s foťákem do noční Prahy… Číst celý příspěvek

Jak jsme jeli s Ashmanem v metru

aneb co se mi v noci na dnešek zdálo za sen..

Ashman už čekal na metro. Stál úplně vepředu a už se ksichtil, že to dlouho nejelo, že to má zpoždění. Pak metro přijelo, my nastoupili dopředu a sedli si do první řady. Metro se rozjelo, ale nejelo tunelem, ale vjelo na eskalátory a zamířilo nahoru. To nás nepřekvapilo. Je úplně normální, že když metro přijede moc brzo, tak to vezme malou okružní jízdou, aby se cestující zatím moc nenudili. Tak jsme jeli jak na horský dráze nějakejma tajemnejma tunelama. Metro se zatím změnilo opravdu na ty vagónky z horský dráhy a my seděli úplně vepředu. Pak jsme se zastavili a stáli. Ostatním lidem se to začalo zdát divný, že stojíme a tak jsem vylezl ven a koukám, že tam končí koleje. Někde v nějakym tunelu bůhvíkde. Tak všichni vystoupili a vydali jsme se pěšky zpátky. Zablikaly světla a tak mě najednou napadlo, že se to metro rozjede a všechny nás přejede. Začalo se panikařit, všichni utíkali a já běžel tunelem nahoru za Ashmanem a hrozně mě bolely nohy, padal jsem na ruce a koukal, kam se před tím metrem schovám. Naštěstí jsem jednou nohou zabral tak prudce, že zavrzala postel a já se probudil…
A co zdálo vám ostatním?

Čus.
Ladik

Konspirace 2, nový sestřih

podívejte se na krátké making of Číst celý příspěvek