TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Květen 2008

výlet do Kutný Hory

s Mňoukem jsme vyrazili na výlet do města stříbra

Vyrazili jsme z hlavního nádraží v půl desátý ráno, počasí bylo příjemný, vedro ještě moc nebylo, cestou jsme v kupé zpívali všechny možný písničky a ti dva starý němci, co tam s náma seděli, se na nás furt divně koukali.

Zhruba v 11 jsme dorazili na místo a pěšky se vydali do kostnice. To už ale začal pařák, takže jsme se téměř doslova doplazili do chladné kostnice, prohlídli si hnáty, lebky a jiné kostičky a pak se urychleně přemístili do restaurace na pivka a jídlo. Po 90ti minutovém obědě a pití jsme pěšky pokračovali cca 3 km do centra Kutný Hory. Vedro se stalo otravným a já v duchu přivolával bouřku – bohužel bez úspěchu. V Centru jsme si zběžně prohlídli náměstí, nějakej kostel, dali pivko v nějaký pizzerii a pak se vydali hledat chrám sv. Barbory, kterej jsme asi za půl hoďky našli a navštívili. Chrám je to tedy impozantní – viz fotky v mojí galerii.

No po prohlídce Brambory jsme urychleně spěchali na nádraží a díky autobusu jsme stihli vlak ve tři hodiny a krátce před půl pátou jsme přistáli na hlaváku. Se Zvonimírem jsme se shodli, že výlet byl skvělej, určitě si zas někdy nějakej uděláme, ale to vedro bylo fakt hrozný :).

Luke

PS: Fotky jsou v mé galerii

Reklamy

Nico – Chelsea girls (1967)

jedno z nejlepších popovejch alb ze šedesátek…

Album německé zpěvačky a herečky s uměleckým jménem Nico (vlastním jménem Christa Päffgen) vyšlo na sklonku roku 1967. V té době již bylo na světě „banánový“ (první) album od Velvet Underground, na kterém Nico zpívá většinu písniček a které je dnes považováno za kultovní.

Název Chelsea Girls je odvozen od stejnojmenného filmu ANdyho Warhola – viz plakát k filmu: 🙂

Nevim jak Vy, ale já bych ho chtěl vidět! 🙂

Z celýho alba Chelsea Girls je cejtit melancholie a smutek, Nico nikdy nebyla poslem „optimistických“ zpráv a i její pozdější alba jsou smutný a depresivní. Atmosféra alba je navíc podtrhnuta minimalistickými aranžemi jednotlivých skladeb – na albu např neuslyšíte bicí, dominují zejména akustické kytary, flétna, smyčcové nástroje…

Co se týká písniček samotných – najdeme zde většinou zdařilé kusy – autorsky přispěl například Lou Reed, John Cale či Bob Dylan. Avšak nejvíce se mi líbí písničky , které pro Nico pro toto album napsal tehdy šestnáctiletý (!) Jackson Browne – např Fairest of the season, Somewhere there´s a feather či These days, jejíž text a nahrávku připojuji na konec.

Album bych doporučil všem, kteří mají chuť hledat v 60s i něco stylově jinýho než jen psychedelii, merseybeat či rhytm and blues.

Takže zde slibovaná

THESE DAYS (MP3 zde)

I’ve been out walking
I don’t do too much talking
These days, these days.
These days I seem to think a lot
About the things that I forgot to do
And all the times I had the chance to.

I’ve stopped my rambling,
I don’t do too much gambling
These days, these days.
These days I seem to think about
How all the changes came about my ways
And I wonder if I’ll see another highway.

I had a lover,
I don’t think I’ll risk another
These days, these days.
And if I seem to be afraid
To live the life that I have made in song
It’s just that I’ve been losing so long.
La la la la la, la la.

I’ve stopped my dreaming,
I won’t do too much scheming
These days, these days.
These days I sit on corner stones
And count the time in quarter tones to ten.
Please don’t confront me with my failures,
I had not forgotten them.

Luke

Vážné téma #4 – Úsměv

jedno z lidových mouder říká, že „Úsměv trvá chvilku, ale někdy se na něj vzpomíná celý život“

Přemejšlel jsem, jaký „vážný“ téma pro tenhle tejden napsat a vybral jsem si téma úsměvu (a vše od něj odvozeného).

Už od mala jsem se rád smál a bavilo mě koukat na lidi, který se taky smějou. Tohle mi naštěstí vydrželo do dneška a doufám, že ještě pár let vydrží.

Pamatujete si taky tu scénu s Vlastou Burianem z jednoho starýho filmu, jak tam měl ten šílenej záchvat smíchu? To mě jako cca 6tiletýho fascinovalo a od tý doby jsem ho měl rád i když vlastně jeho styl „humoru“ mi moc nesedí. Mně se jednou podařil taky podobnej záchvat smíchu – to jsme ve 12ti letech s Ládikemu natáčeli na kazetu nějaký kecání a on mě něčim totálně odrovnal a já se smál asi pět minut v kuse takovym hroznym pištivym smíchem (no jo, to jsem holt byl ještě před mutací) , že jsem pak skoro nemohl dejchat. Vlastně i celá naše TV VONA má za cíl pobavit a vyloudit úsměv na tvář divákům…. každopádně smích je prej zdravej, tak tu budu asi do sta let, těšte se.

„Usměj se na mě a já snad budu líbat náhodného chodce na čelo…“ – tohle kdysi napsal Suchý v jedný písničce a myslim, že to hezky vystihuje to, jak může i jeden úsměv druhýho člověk povzbudit a zlepšit mu náladu. Úsměv pro mě byl vždycky důležitej i u holek – mám rád holky, který se hezky , hodně a rády smějou a i např. průměrně vypadající slečna mi při smíchu připadá o dost hezčí. Četl jsem, že prej údajně modelky se nesmějou, aby se jim na tváři nedělali vrásky od smíchu. Smutný.

Možná mám úsměv rád proto, že doma se rodiče nikdy moc nesmáli. Nikdy jsem nechápal, proč se třeba máma téměř vždycky každý ráno mračila, jako by jí štval každej novej den. Podobně nechápu ty nasraný lidi ráno (vlastně i večer) u tramvaje… nebo resp chápu, ale nerozumim jim…

Dodáte nějakej poznatek o úsměvu i vy?

O smutku psát dneska nechci a nebudu, to si schovám na jindy. Tohle zamyšlení je zas krapet chaotický, ale dneska v tý hlavě trošku chaoz mám a m8m tu taky dost práce, tak to jistě pochopíte 🙂

Luke

V pátek za tratí

Ahoj Vonáci, hlavně ale Řepáci.

Na pátek chystáme s Peťulou velkou akci. V Praze máme grilík, popadnem ho, popadnem maso a chlast a půjdem grilovat. Buď tam, kde jsme jednou slavili čáry, u našeho krásného potůčku; nebo nahoru nad to dětský hřiště na kopec. Uvidíme, podle situace. Bude taky záležet na počasí, ale má bejt hezky, tak už se na to těšíme.
Kdo se bude chtít přidat, může. Každej si vemte jídla a pití podle libosti.
Petra ještě bude posílat mail. Tohle je jen takovej blogovací nástřel…

čus

Ladik

HUŇKY PUŇKY ve Vodárně a další koncerty…


Tak včera se uskutečnil první samostatnej koncert dua Hanky Panky v naší oblíbené restauraci U Vodárny v Praze.

Koncertu předcházela masivní reklamní kampaň v Oldiesrádiu (Žába namluvila pozvánku a minimálně jedenkrát ji odvysílali :)), nepodařená svatba, návštěva výstavy fotek Gregoryho Crewdsona v Rudolfinu a konzumace psychedelických palačinek v kavárně Slávia. Koncert samotnej dopadl dle mého názoru celkem slušně, i když já osobně jsem měl zas docela trému a díky tomu dřevěný prsty, ale snad to nebylo moc znát. Na závěr koncertu se přidal i Honza Chvátal (alias Franta alias vršovický Harrison) a zahráli jsme ve třech Falling Slowly z filmu Once. Koncert byl pak završen afterpárty v blízkém nonstopu, kde jsme s Žábou spolu s Honzou, Lukášem Berným a jejich doprovodem (Čuman a Pepa alias Karolína:)) hráli, zpívali a panáčkovali…
Fotky z akce jsou u mě v galerii.

zítra se koná další koncertní „premiéra“ – tentokráte nová lštěnská kapela „Vzpoura prasečích mutantů“ zahraje v klubu Cross (v holešovicích) na ručníkovém dni od 20:00. Vstup je zdarma.

Když jsem u těch koncertů, tak v příštím tejdnu budeme dvakráte hrát na nábřeží u Kristiana Marca – ve středu ve složení Tom Náprstek (bubeník Basketles), Fefi, já a Ondra z Brouků a ve čtvrtek v klasické lštěnské sestavě.. Začátky jsou u obou akcí stanoveny na 20:00, vstup zdarma.

Luke

Drsný versus drsnější 2

Vetřelec proti Predátorovi podruhé a tentokrát mnohem brutálněji

Děj druhého dílu střetnutí Vetřelců a Predátorů neoplývá nikterak složitým dějem. Důraz je na akci a té je tam až požehnaně. Příběh navazuje na jedničku, kdy se na konci vylíhnul Vetřelec z Predátora. Na lodi se to začalo rychle mlít a loď potom ztroskotala kdesi ve vnitrozemí USA. PredAlien utekl a s ním i spousta zárodků klasických vetřelců, které byly na lodi uvězněni v kontajnerech.

A dál už je to samá řežba a nejedná se rozhodně o nic vyměklého. O stylu filmu jasně vypovídá scéna, kdy se vetřelec vyklube z malého chlapce. Kdy naposledy jste viděli v americkém filmu zmasakrované dítě? Většinou jsou děti v nebezpečí, ale pak zázračně uniknou. Tady ne. Tady neunikne téměř nikdo.

Film se závratnou rychlostí žene vpřed a dává jasně najevo, že je natočen podle počítačové hry (myslím tedy, že hra o střetu těchto dvou mimozemských ras byla první než komiksy apod.). A děj i jako ve hře vypadá. Samé koso. Jedná se v podstatě o zkřížení hororů odehrávajících se na maloměstě typu Halloween, Pátek třináctého… s klasickou sérií o vetřelcích. Vetřelci se z lesa dostanou postupně do kanálů pod městem a potom už jdou do města a nemilosrdně to tak vraždí. Hnízdo si udělají v nemocnici.

Predátor s nimi bojuje vlastně jen jeden (když nepočítáme ty ze začátku na lodi, ale ty hned umřou). Za to je to ale pořádněj máza! Používá všelijaký speciální vybavení (hlavně dvě plazmové pušky na ramenou) a postupně likviduje jednoho za druhým. Vetřelců je však stále víc a víc.

Tenhle film je jenom o zábavě. Není to v žádném případě nic hlubokomyslného, pouze zábava. Vyzdvihl bych na filmu tyto věci:

– děj rychle ubíhá, nejsou tam žádná hluchá místa
– scény jsou opravdu brutální (nejsou tam žádné věci typu: jde na něj vetřelec, on vykřikne, oba zmizí ze záběru a tam ho vetřelec zabije) Tady je vidět hezky všechno a detailně
– je tam vidět planeta predátorů (aspoň tedy na chvíli)

a naopak bych vytknul tyto věci:

– jsou tam některé strašně klišoidní postavy (nesmělý mladík zamilovaný do krásky třídy apod.); naštěstí ale rychle umřou
– z klasické ságy vetřelců tam toho moc nezbylo
– zase nějak urychlili růst vetřelců

Podtrženo sečtono: u filmu jsem se dobře bavil. Pokud hledáte zábavu a něco nevyměklého, tohle je ten pravý film pro vás.

LOU

Seznam párty a Indiana Jones 4

noc byla dlouhá….

Včera po práci jsme nejdřív s kolegyní vyrazili do Woodstocku na dvojitý krvesaj a pak jsme se přesunuli ke klubu retro, kde se konala každoroční oslava narozenin Seznamu (již dvanáctá). Letošní byla ve stylu Andyho Warhola a jeho Factory. Stěny klubu byly polepené staniolem, v pop artovém duchu byly na stěnách ruzný obrazy (včetně popartového Iva a našeho seznam-Psa Krustyho). Na stolech byly papíry a plechovky (ve stylu Campbellovi polívky od Warhola) s tužkama, takže jsme si krátili čas mezi jídlem a muzikou kreslením. Jídla pití bylo dost, mně osobně nejvíc chutnaly chilli papričky v těstíčku, kulturní program obstarala kapela Support Lesbians, jejíž koncert mě docela bavil, ale doma bych to asi neposlouchal.

Okolo půl dvanácty jsme se s kolegou přesunuli do slovanskýho domu, kde se konala půlnoční premiéra Indyho 4ky (Díky mailované Žábě za lístky). Bohužel jsem nestihl koupit želé medvídky, ale i tak jsem si film celkem užil. K filmu samotnýmu – nebylo to špatný, film bych v sérii zařidil zhruba na úroveň prvního dílu (dobyvatelé ztracené archy), druhý díl se mi moc nelíbil, poslední křížová výprava (3. díl) byl zas o třídu lepší.

Čtvrtej Indiana se odehrává v 50. letech, Harrison Ford, i přes 60ku na krku, odvádí dobrej hereckej a fyzickej výkon a film má docela spád. Trochu mě zklamalo finále filmu, ale celkově bych to shrnul tak, že film nezklame a je důstojným pokračováním série.

Luke

PS: Fotky z párty jsou u mě v galerii.

Blogovací počítadlo

přelezlo hranici 20 000

Noooo!
Slušná návštěvnost našeho Vona blogu. Ale kolik je to ve skutečnosti lidí? 10? 15?
Teď jsem si všimnul, že při každém kliknutí na článek se přičte jedna návětěva. To je přece nesmysl. Když se chci kouknout, kolik a jaký komentáře přibyly, tak naklikám 5 návštěv za minutu. Takhle za chvíli zdoláme metu 30 000 😉
Jak dlouho to bude tvrat? Tipujte.
Já tipuju 4 měsíce.

Čus
Ladik

Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem

další skvělej film..
Jak už název napovídá, jedná se o film popisující konec života slavného amerického psance Jesse Jamese. Název rovněž odkazuje na populární mýtus, že Jesse James byl vlastně dobrák, který bohatým bral a chudým dával a že jeho vrah byl odpornej zbabělec… no jak už to bývá – realita byla jiná.

Film začíná před poslední vlakovou loupeží, kterou Jesseho banda provedla, na tuto loupež si Jesse najal nový lidi a mezi nimi i Roberta Forda – svého mladého obdivovalete, který ale během filmu „prozře“ a zjistí, že jeho idol není takový,jak si ho vysnil a snaží se mu ze všech sil vyrovnat. Myslim, že u tohoto typu filmu nevadí, když prozradim jak to dopadne – Bobu Fordovi a jeho bratrovi (oba dělají pro JJ) začne jít ze strany JJ o život a rozhodnou se tedy využít příležitosti a v momentě, kdy Jesse James nemá u sebe zbraň, jej Bob Ford zabije. Po smrti JJ se Bob stane celebritou, hraje v divadlech, lidé jej však označují za zbabělce a zrádce. Bob tedy raději utíká na venkov, tam se na něj také dívají zkrs prsty, až ho nakonec jeden „fanoušek“ JJ zabije. Zatímco JJ je i po smrti oslavován, na BF se zapomnělo.

V roli Roberta Forda exceluje Case Affleck – na CSFD píšou, že byl za tento výkon nominován na Oscara. V hlavní roli Jesseho Jamese uvidíte Brada Pitta – musim přiznat, že jak jsem ho dřív neměl rád, tak teď mě docela nadchnul.

Je zvláštní jak si tvůrci filmů hrajou s charaktery obou postav – já osobně jsem chvíli cítil sympatie k JJ, chvíli zas k BF a i po shlédnutí filmu nedokážu říct, kdo byl ten „správnej“ a kdo „padouch“. Rozhodně ale padá mýtus „hodného“ Jesseho Jamese a „zbabělého“ Roberta Forda.

http://www.csfd.cz/film/221541-assassination-of-jesse-james-by-the-coward-robert-ford-the/

Všem, co maj rádi westerny či podobné žánry, film doporučuju.

Luke

Za Prahu kulturní (a koncerty… )

aneb o čem se nyní mluví?

V minulém týdnu mě zaujal článek pana Tajovského (mimojiné učitel na VŠE), který se vyjadřoval k situaci kolem grantů pražským uměleckým souborům (zejména divadlům)

ODKAZ NA ČLÁNEK

V tomto článku se pan Tajovský zastává chudších (zejména mimopražských) spoluobčanů, kteří údajně dotují kulturní vyžití bohatých pražanů. Dále zde mimojiné doporučuje divadelníkům „Co kdyby tedy vážení umělci několikrát týdně či měsíčně sehráli se zatnutými zuby nějaký ten komerční škvár, aby se ve zbytku mohli věnovat skutečnému umění, kterým se zapíší zlatým písmem do dějin českého divadelnictví?“

Dle mého názoru je to další případ, kdy někdo pokouší tržní myšlení aplikovat na kulturu.

No hezky na tento článek reagoval např
Suchý, Novotný
a další…

No já osobně jsem přívrženec grantů, protože si myslim, že umění je třeba podporovat, samozřejmě nejspíše by to v případech divadel chtělo větší kontrolu nad tím, co se z peněz z grantů konkrétně financuje apod.

Pryč od politiky, když zůstaneme u „umění“ – v minulém týdnu jsem byl na několika koncertech – metalové Preludium v Kainu – neni to styl, kterej bych vyhledával, ale líbilo se mi to a mělo to šťávu. V pátek zahráli v akropoli The Roads a před nimi příšerní HC3. The Roads se mi zdaj neustále lepší a lepší a písničky maj v sobě dobrý hudební nápady a harmonie. Je docela slyšet, že se do tvorby aktivně zapojil i Ondra z Brouků, kterej k nim loni na podzim přišel na post kytaristy.

V sobotu jsme s Mňoukem zapařili na Professorech ve Vagonu – až na Mňoukovu uřvanou náladu to bylo super :)).

Závěr týdne jsem si zpestřil koncertem Intimek a The Paid v Batalionu (tady jsem byl asi po 7mi letech… ). Obojí spíš průměr – každopádně Intimky (kéž se přejmenovaly) vypadaj docela nadějně do budoucna. Chtělo by to jen víc písniček a trochu víc intonační jistoty u zpěvačky Katky.

V tomto tejdnu mě čeká 3x koncertování – ve čtvrtek v Kristian Marco se lštěnskýma, v pátek bude hrát duo HUNKY PUNKY ve Vodárně a v neděli v klubu Cross vystoupí jam band „Vzpora Prasečích Mutantů“ ve složení: Pan Mehehe, George Cooper (alias Fazzbinger), Arnošt Checht a já, největší prase. To bude legrace.

Luke

Slávistická supersezóna

po dvanácti letech mají sešívaní opět titul

K narozeninám jsem neměl žádná extra přání. Pouze jedno – láhev Jamesona. Jameson si hově ukryt v mé skříni a já čekal na speciální událost, abych ho mohl poprvé otevřít a napít se. Čekal jsem na vyjímečný den. A ten den dnes přišel! Kvalitní irská whisky mě stále ještě příjemně hřeje v žaludku. Mnohem příjemně mě však na duši hřeje zisk titulu Slavie. Po dvanácti letech. Konečně.

S Ashmanem jsme se shodli na tom, že tohle je zkrátka slávistická supersezóna.
Poprvé se dostali do ligy mistrů.
Postavili a otevřili dlouho slibovaný nový stadion.
A získali mistrovský titul.
A to ani nemluvím o úspěchu hokejové Slavie! Prostě nádhera. Tahle sezóna je červeno-bílá. Hoši díky.

LOU

Studená zrzavá krása

… aneb pozdrav z chodové plané

Včera mi Arnošt Checht přivezl z Mariánských Lázní tuto krásnou basičku plnou chodovarů, kterou jsme si u něj s Žábou objednali – je to nádhera – posuďte sami:

🙂

Luke

SEO – search engine optimalization školení

tak tohle školení jsme včera s několika vybranými kolegy absolvovali v Nuslích, nedaleko Woodstocku :).

Školil nás lektor ze společnosti H1 a celý, cca 7mi hodinový, kurz byl zaměřen na tvorbu a optimalizaci webových stránek z hledieska SEO.

Co je to SEO? (Ne, neni to SEX s O místo X :)) Je to soubor operací a technik, které mají pomoci konkrétním webovým stránkám k lepšímu umístění ve výsledcích vyhledávání na fulltextových vyhledávačích a tím tedy přispět ke zvýšení počtu zacílených návštěvníků na webových stránkách. V dnešní době je tohle docela výnosnej bussiness.

Kurz byl pojat od úplných obecných základů až po konkrétní modely a situace – většinu konkrétních věcí jsem již znal ze svý současný pozice, ale řadu zajímavostí jsem se dozvěděl – např konkrétně záležitosti ranků, on-page a off-page faktorů, zajímavé bylo rovněž seznámení s analytickými nástroji na sledování statistik webů (např. google analytics)

V ceně kurzu byl i oběd a po absolvování školení jsme obdrželi certifikát. Jsem zvědavej, jestli tohle někdy uplatnim v praxi, ale jak je vidět na Seznamu na výsledku vyhledání spojení „beatles revival“, tak se mi to docela daří 🙂

Luke

Prohráli (jsme)

1/4 finále hokejového MS

Viděli jste sami. Takovej nic moc hokej, kterej v prodloužení skončil vypadnutím puku brankáři Hniličkovi z náruče a haluzáckým zasunutím toho samého puku hokejkou do brány…

Česko-Švédsko 2:3 v prodloužení

Tak zase za rok…
goalman

Vyhráli (jsme) pohár

ČMFS CUP

ČMFS CUP je něco jako tenisový DAVIS CUP, nebo anglický FA (efej) CUP… prostě hodně dobrý.
A Parta ho vyhrála potřetí zasebou. Dobrá práce kluci. Ale v lize jste mě zklamali. Jestli budete hrát takhle debilně, tak už s váma nechci nic mít. Už jen s velkým štěstím nebo velkou peněženkou by se dala liga zachránit. Ale mně už je to jedno. Najdu si jinej tým.
Nazdar.

Michal Bírek
Extrenér AC PARTA SPRAHA

bírek