TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Červen 2008

víkend v Mariánských Lázních

konečně zas na chvíli z Prahy pryč…

V pátek dopoledne jsme s Žábou vyrazili do západních čech – záminkou byl koncert Mňouka a Šmekoraldy v klubu Morrison v Mariánských Lázních v pátek večer, avšak rozhodli jsme se ztrávit zde celej víkend. Cestou jsme navštívili Plzeň a fast food Big Burger, kde maj opravdu velký burgery – můj cheeseburger měl odhadem 10cm na vejšku a chtěl bych vidět člověka, kterej by jej dokázal najednou strčit do pusy :).

V Mariánkách jsme se ubytovali v příjemném pensionu kousek od klubu, odpoledne mi žába (která zde rozhodně nebyla poprvé) ukázala centrum, kolonádu, hotely, navštívili jsme vskutku stylovej (a dřevěnej) Irish Pub a před osmou jsem už byl v Morrisonu, kde byl sraz se lštěnskýma. Tentokráte jsme hráli v trochu pozměněné sestavě (místo Fefiho jsem hrál já a místo mě hrál „kovář“ Fazzbinger) a koncert se vyvedl.

Sobotu a neděli jsme zaplnili výletem do Chodové Plané (domov pivíčka Chodovaru), noclehem ve stanu a nedělní prohlídku Mariánek jsme zakončili místním bazénem a dobrou pizzou/těstovinami.

Počasí vyšlo, město je zajímavý a v okolí je spousty míst, které stojí za to navštívit…. a je tam taky docela dost hezkejch hospod – takže díky (nejen) těmto důvodům se tam brzo asi zas podívám :).

Nějaký fotky jsou u mě v galerii

Luke

Reklamy

Tak se nám to narodilo

Dvě holky a jeden kluk

V sobotu ráno se naší Džuse narodily 3 štěnátka. Přesně po dvou měsících. Tio (Teo?) na ní hupsnul 28.4. a 28.6. Džusa porodila. Báli jsme se, že jich bude mít moc, ale nakonec jsou jenom tři. Všechny tři jsou flekatý a moc roztomilý. Posuďte sami.

01

02

03

04

05

Fotky budu pravidelně přidávat, nebo sem dávat odkazy.

Čus
Ladik

gratulace Lukyhellovi

opět je na titulní stránce stream.cz a jeho video si shlédlo zatím cca 3200 lidí…

Lukyhellova videoseznamka
http://www.stream.cz/video/98914-videoseznamka-jan-peklo-on-hleda-jakoukoliv/0

Ale nejprve se podívejte na původní inzerát jedné slečny :):
http://www.stream.cz/video/97450-videoseznamka-ona-hleda-1-dil

Luke

Koncert: Intimky + 4+kk v klubu Jet


Včera jsme se spolužákem Vítkem (kterýho sem viděl po cca 5ti letech) vyrazili do Jetu na koncert dvou kapel, s jejichž členy (spíše členkami) jsem dřív hudebně spolupracoval.

kapela Intimky (opět musim připomenout, že název je vskutku příšernej) na tomto koncertu křtila své první demo cd, které jsem si za 40 kč zakoupil, ale ještě neslyšel.

Jako první nastoupily Intimky – jejich muzika se pohybuje na pomezí popu, funku a náznakem rocku – zajímavým zpestřením je saxofon, který kapelu hodně odlišuje od desítek dalších podobných pražských skupin. Ukázky z dema najdete na stránkách kapely – http://bandzone.cz/intimky. Demo pokřtila šampáněm autorka grafického návrhu CD – Teja. Nevim teď, co bych skupině vytknul – možná absenci nových písniček – mám pocit, že repertoár maj už asi půl roku stejnej. Ale holt vlastní věci se občas vytvářej těžce.

KOlem devátý hodiny nastoupila kapela 4+kk, která hrála svůj druhý koncert v nové sestavě (s novým bubeníkem a zpěvačkou). Jejich tvorba se pohybuje rocku a melodického metalu – zvuku dominuje kájiková elektrická kytara a MusMusMusí klávesové party. Zpěvačka působí hodně tichým a občas nejistým dojmem a bohužel v některých písničkách jí kapela „přeřala“. Rytmiku „drží“ vynikající Adam (bubeník) a přesná Idle (basa) . Od 4+kk se mi ale nejvíc líbil Zajac – upravená znělka seriálu Jen počkej zajíci, kterou s úspěchem vždy začínají a končí koncert a nejinak tomu bylo včera.

Fotky z akce jsem dal na rajče

Luke

Další filmy z posledních dnů…

V posledních dnech jsem viděl několik zajímavejch filmů, tak se u každého z nich stručně zastavím….
Oko bere
film o partě studentů z jedné americké univerzity, kteří se pod vedení svého profesora naučí „počítat“ black jack a díky tajným smluveným signálům začnou vyhrávat velké výhry. Avšak šéfové kasína si toho všimnou a začnou šlapat študákům tvrdě na paty…. nápad filmu je zajímavej, musim přiznat, že jsem se uplně nesoustředil, ale přišlo mi, že zpracování mohlo bejt o něco lepší. Z herců mě zaujal Kevin Spacey, který byl opět výtečný.

Mé borůvkové noci – no určitě si řeknete, že film, který vznikl v koprodukci hong-kong/francie/čína bude asi pěkná sračka, ale opak je pravdou. Je to tedy film romantický (což může některé odradit) od známého režiséra Kar Wai Wonga (byl jsem poučen, že toto je jeho první film s nešikmookými herci) a hlavní roli hraje překvapivě má oblíbenkyně, zpěvačka Norah Jones. Trochu jsem se bál, jak se ujme herecké role, ale byl jsem velmi příjemně překvapen. Děj filmu je shrnutý na ČSFD takto: „po búrlivom rozchode sa Elizabeth (Norah Jones) vyberie na cestu okolo Ameriky a necháva za sebou život plný spomienok a snov. Počas putovania zažije množstvo problémov, aby nakoniec pochopila, že táto cesta je len časťou veľkého spoznávania jej vlastného ja„ :). Ve skutečnosti je ve filmu spousta situací, který určitě každej z nás někdy zažil – ať už rozchody, nové lásky, bolest, radost, štěstí… a myslim že to je pro mě asi ten největší klad filmu, že se dokážu do těch pocitů hlavních hrdnů vžít.

Das Boot
klasika mezi válečnými (ponorkovými) filmy od Wolfganga Petersona. Tenhle film
už jsem kdysi viděl, ale v poslední době hraju na PC Silent Hunter 3 a 4 – simulátor ponorek – tak jsem se rozhodl pustit si jej znovu. 3 a půl hodinové drama z roku 1981 o německé ponorce v druhé světové válce, není typickým válečným filmem – válka je tam spíš jen jako prostředí, kam je zasazen příběh a osudy námořníků – příliš akčních scén ve filmu není. Co je na filmu úžasný je ale atmosféra – strach, psychóza, stísněná atmosféra ponorky, která je ukrytá v moři a kolem ní bouchaj hlubinný nálože, občas „pingne“ sonar… no doporučoval bych jej i těm, kteří jinak válečný filmy moc nevyhledávaj. Film byl nominovanej na 7 oscarů a je dodnes považován za nejlepší ponorkovej film, kterej kdy kdo natočil. Na CSFD to někdo hezky napsal „Apokalypsa pod vodou“ :).

Ginger a Fred – aneb Fellini z roku 1986
Jeden z posledních filmů italské filmové legendy vypráví o dvojici stárnoucích imitátorů Ginger Rodgersové a Freda Astaira, kteří jsou pozvání na jakýsi varietní program v TV, kde maj spolu poprvé po třiceti letech opět vystupovat. Film je o tom, jak se svět mění, jak se staří už nestačí přizpůsobovat moderním trendům a je vlastně i kritikou moderního showbusinessu. V hlavní roli Giulietta Masina a Marcello Mastroianni .

Control
tohle je můj nejčerstvější filmovej zážitek ze včerejška z kina Aero – film o frontmanovi (punk)rockové kapely Joy Divison, Ianu Curtisovi. Film je celej černobílej a je tim umocněná atmosféra předměstí Manchesteru 70. let, kde Ian Curtis dospíval a kde vznikli Joy Division. Film popisuje vzestup a pád skupiny až do tragického konce Iana Curtise v roce 1980 a obsahuje velmi dobře natočené koncertní scény – na csfd jsem našel tyto zajímavosti:

Film byl nejprve natočen barevně a pak byly barvy převedené do černé a bílé. [–] James Anthony Pearson, který hraje Bernarda Sumnera se naučil hrát na kytaru za dva měsíce. [–] Sam Riley hrál v roce 2002 zpěváka skupiny „The Fall“. Rob Gretton mu v jedné pasáži řekne, že by to mohlo být ještě horší, že by mohl být třeba zpěvák v kapele „The Fall“. Stejně tak nepřehlédneme plakát na koncert této kapely v každém místě, kde vystupují Joy Division. [–] Všichni herci, kteří představují ve filmu skupinu Joy Division se naučili hrát na své nástroje, takže scény, kde hraje kapela živě nejsou ze záznamu, ale hráli opravdu samotní herci. [–] Když jde kapela poprvé do televizního studia, varuje je Tony Wilson, že je ustřihne, když budou mluvit sprostě a dodá, že o tom ví své. Ano ví, Tony Wilson dostal padáka z televizní stanice Granada, po té co mluvil sprostě do mikrofonu, o kterém nevěděl, že je zapnutý. [–] Režisér si vzal na natočení filmu půjčku a zaručil se svým domem.

Zvlášť to poslední mě dostalo 🙂

Luke

Muzejní noc

kulturní mánie v Praze

Po dvou letech jsem se nechal přemluvit a opět se s lidma ze školy vydal dobývat muzea během muzejní noci. Před dvěma lety mě totálně znechutily davy lidí a letos to bylo stejné. V půl deváté jsme měli sraz na Václaváku u koně a na začátek jsme vyrazili do Národního muzea.
Ta budova je opravdu pořádně velká, ale věřte mi, když říkám, že tam nebylo takřka k hnutí. Natália chtěla vidět sbírky kamenů, a tak jsme se vydali tam, doufajíc, že na nějaký blbý šutry bude volno. Koho zajímají nějaký křemy a podobný nerosty? Asi všechny. Bylo tam taky plno a připadali jsme si jako v sauně.
Potom jsme šli v Národním muzeu ještě na expozici o stopách, ale tam byla koncentrace lidí na metr čtvereční ještě brutálnější, a tak jsme záhy vypadli. Celkem prázdno bylo vestibulu se sochami známých lidí české kultury, vědy a politiky. Název Národní muzeum má pro mě nyní nový význam – je tam totiž celý národ.

Našim cílem bylo už od začátku navštívit Židovské muzeum, které však mělo otevřeno až od půl jedenácté, a tak naše kroky po kratší poradě vedly do muzea hl. města Prahy. Tam bylo lidí méně a dalo se tam celkem pohybovat. Výstava o staré Praze byla zajímavá.
Po menší sváče v McDonaldu jsme tedy vyrazili za hebrejskou kulturou. Vzali jsme to metrem a muzeum našli celkem rychle – vedla k němu totiž šíleně dlouhá fronta… tak na hodinu stání minimálně. Proto jsme nechali kulturu kulturou a skončili v baru.
Opravdu nevím, jestli někdy ještě v rámci muzejní noci do nějakého muzea půjdu. To ohromné množství lidí člověka hned odradí. Myslím, že je lepší zaplatit si vstupné a mít na to raději klid.
Na fotky se podívejte v mé galerii.

LOU

má druhá letošní grilovačka

🙂

Ta první byla na Vlastíkově chatě v dubnu a včera proběhla druhá – tentokráte doma u kolegy z práce Ondry. Počasí vyšlo, já se do Tišic (tam se to konalo) vydal vlakem, cestou jsem si rozečetl Krchnu Nikolajevnu (od Ivana Mládka, doporučuju, možná sem o ní časem nějakej příspěvek dám) a kolem třetí byl na místě, ostatní kolegové jeli různě autama z Prahy a měli zpoždění, takže jsem na ně musel počkat v hostinci „v zatáčce“ (jak se tento podnik zove).

Grilování samotý se vydařilo, několik druhů masa, dva saláty, plněnej chleba, nakonec grilovanej ananas, kterej mi hodně chutnal. Pivo bylo taktéž přítomno v podobě 12ti stupňového Staropramenu. Bohužel opět sem si potvrdil, že mám po staropramenu bolehlav (dneska ráno mě zachránila kolegyně a její růžové potěšění – Ibalgin :)).

Horší to bylo v noci, ve stanu byla docela kosa, kohout se ráno vzbudil už asi v pět, takže mi všichni byli vzhůru krátce po něm. Měli jsme sto chutí z něj udělat dobrou polívku, ale Ondra nás včas zastavil.

Tož příjemné to tedy bylo… fotky jsem dal do galerie

Luke

Luke_Bunda: TV VONA themes & compositions

no už jsem sice řekl, že nový „album“ dělat nebudu
… ale nedávno jsem se prohraboval starejma nahrávkama a zabrousil do adresáře „instrumentals“, kde mám především skladby pro pořady TV VONA, z nichž některý v pořadech TV VONA zazněly. Myslim, že některý nápady tam jsou zajímavý, tak jsem je hodil na web na:

http://pinkstones.sweb.cz/luke/tvvona/

Technická kvalita je z dnešního pohledu nižší – hlavně rytmus – tehdá jsem ještě „neznal“ metronom a bicí sem bušil ručně do kláves, takže rytmicky občas skladby pokulhávaj.

Skladby:

In the dark
Lohnicky Rag (dokument 5let TV VONY 1998-2003)
Valčík v G dur (ještě z dob kapely Reflection)
DVD rock – Na Točně 15 (bonusová epizoda s názvem „DVD“)
Lost
Midnight street (dokument 5let TV VONY 1998-2003)
Mind of engine (dokument 5let TV VONY 1998-2003)
Moods (dokument 5let TV VONY 1998-2003)
Sunflower dream
Swing in Blue (dokument 5let TV VONY 1998-2003)
„Teplá piánko music“ aneb znělka pro Pohovor „Gold edition“ 🙂

Luke

1949 Cadillac 62 convertible coupe

koupil jsem si konečně auto…
Je velký asi 13 cm, váží cca 300 gramů a je černý :).

Když jsem byl malej, tak mi tak do cca 8mi let táta občas koupil angličáky a nějaký podobný autíčka. Uplynulo 20 let a já předevčírem šel do levnejch knih a tam měli nádherný modely starejch auťáků za 99,- kus, tak jsem si koupil tento Cadilac




Auto je docela precizní z kovu, interiér je z plastu, taktéž stříbrný rámy. Kola jsou z gumy a přední jsou fakt otáčecí, lze otevírat rovněž oba kufry a dveře. Auto se prodává na stojánku, ze kterého je jej možné odšroubovat

Luke

Co posloucháte za muziku

napadlo mě, že bychom sem čas od času mohli pro inspiraci uvést, co kdo právě v poslední době posloucháte za kapely/alba atd …
Tak co mám právě v mp3 přehrávači a cpu si to furt do hlavy?

The Rouletts – Stakes and Chips (1965) – britská kapela, která se přiliš neproslavila, ale tohle album je hodně dobrý – doznívající merseybeat zmixovaný s tvrdším rhytm and blues, trošku líznutej mod rockem…

Synkopy 61 – best of (Válka je vůl) – další „vykopávka“ – tentokráte z českých luhů a háju – původně brněnská kapela 60. let, která se začátku hrála styl „californský pop“ se postupně vypracovala přes bigbeat až skoro k artrocku v 70. letech – melodicky je album povedený, s textama je to horší – ale třeba taková „měl jsem rád tvou peněženku“ je opravdu veselá :).

Zuzana Navarová – Barvy všecky – tuhle písničkářku teprve „objevuju“ a její texty a melodika je mi hodně blízká, ale je na ní třeba mít tu správnou náladu.

Ivan Mládek – všechny alba 1976 – 2000 🙂 – tak na tomhle teď ujíždim hodně 🙂

Druhá světová válka – archiv českého rozhlasu – zajímavý 2CD s dobovými projevy, záznamy historických událostí v období let 1938 – 1945. Doporučuju.

A co teď posloucháte Vy?

Luke

BitTorrent

malinká přednáška o tom, co jsem se dnes dozvěděl nejen z wikipedie 🙂
BitTorrent znáte. Hudba, filmy, seriály, SW atd.
Bude to hodně laicky, jinak se v tom sám zamotám.
BitTorrent je protokol pro distribuci souborů.
Proč se distribuujou soubory tímto způsobem? Obrázek napoví 🙂

torrent

Na prvním obrázku vidíte, že všechny bloky – pakety se ze serveru odesílají všem klientům. Server je tedy kompletně vytížen.
U BitTorrentu vidíte, že server odešle bloky souboru jen jednou, rozháže je na různé počítače a ty si je pak vymění mezi s sebou.
V prvním případě odesílá server 6 bloků na 7 počítačů = 42 :), ve druhém případě posílá jen 6 bloků = 6.

Soubory jsou rozděleny na malé bloky a ty se v rámci torrentu rozesílají peerům. Peer, to je ten, co si chce něco stáhnout. Peerův klient postupně stahuje bloky až stáhne a složí celek. Během stahování odesílá své již stažené bloky dalším, kteří ještě staženo nemají. Po stažení všech bloků se peer stává seedem. Seed je ten, co má komplet staženo a rozesílá.
A teď ještě k rychlosti stahování. Když si peer nebo seed nastaví upload např 10KB/s, kolik toho asi odešle? 10KB/s. Když jich pak bude třeba 20, zvedne se rychlost pro dalšího peera na 200KB/s. Což už není tak zlý. Ale záleží na tom, co stahujete, jak je to velký a kolik máte času.
jasný jak facka co?
Neslušnejm peerům se říká leech. To je ten, kterej z torrentu tahá, skoro nic síti nevrací a po stažení se odpojí. Slušný prý je, když upload:download=1 tzn. síti vrátím to samé, co jsem si od ní vzal. Teda slušné je prý 1,5 tedy nahrát tam toho víc než jsem si stáhnul. 1 je minimum slušnosti. Tak se nad sebou zamyslete. Já stahoval asi 180MB soubor a uploadnul jsem asi jen 30MB 😉 to jsem teda leech.
A víte jak se pozná umírající torrent? Leechové mají několik různých částí, ze kterých se již nedá sestavit kompletní soubor. Pak se musí objevit nějakej seed, aby to zachránil. Kdyby nebyli leechové a byli peerové, tak se to nestane, protože peer odevzdá do sítě víc než si od ní vezme. Nemůže pak dojít k tomu, že něco chybí.

Už v tom mám snad konečně jasno.

Co vy?

Čus
Ladik

Jak pejsek a kočička

měnili okna

Ve středu a ve čtvrtek jsme odstěhovávali nábytek od oken. Ani bych nevěřil, že toho bude tolik. V kuchyni to byla rohová lavice, ta se musela rozšroubovat. Stůl a židle se musely dát do obýváku. V obýváku se přesunul klavír před televizi, dvě skříňky se vyklidily, přemístily a a zase zpátky naložili. Přestěhovala se věž. Křešla šla na chodbu k výtahu. Stolek z předsíně se přesunul taky do obýváku v jednom pokoji se sundala knihovna ze stěny, vyndaly se šuplíky ze stolu, stůl se přesunul vedle složený postele, botník se hodil do obýváku, boty do pytle, akvárku na knihovnu do obýváku. Máme nafukovací obývák. Naštěstí v bytě koberce nejsou, tak aspoň to jsme řešit nemuseli.
V pátek přišla bourací parta. Vysadili starý okna, rozmlátili rámy, vyndali je ven a vyházeli do speciálního konterjneru před barákem. Ten největší bordel po sobě uklízeli. Protože se okna nevešly do výtahu, všechno to nosili po schodech. Chtěli si udělat strejčka, jak se to tak říká, a vynesli ty nová okna nahoru do pokojů dřív, než byly zasazený nový rámy. A co se nestalo. Zrovna u nás v pokoji. Nový okno spadlo dělňasovi na nohu, když zasazoval rám, pak spadlo na kladivo a třísk. Rozbilo se. Zkoušel jsem předtím jedno to okno zvednout. Bylo těžký jak kráva! prej 35-40 kilo, ale to musel bejt víc. 35 kilo bych snad zvednul ne? 🙂 Takže odnesli rozbitý okno a přinesli nový. Zase po schodech. Byl pátek, kluky to nebavilo a už to chtěli mít rychle hotový. Nás to taky nebavilo, protože jsme měli furt otevřenej byt, v bytě 4 – 6 dělňasů, pořád jsme se motali a nechat samotný jsme je tam nechtěli.
Druhej den přišla zednická parta. To už byla taková klidnější práce. Ukecal jsem je na zadělání i těch prasklin, který nebyly způsobený bouráním. Aspoň něco. Odpoledne začal drobnej úklid. Zametání, luxování, vytírání.
A třetí den jsme začal dávat dopořádku kuchyň a pokoj. Umyl jsem okna, parapety, sešrouboval zas tu rohovou lavici atd atd… kupodivu všechno sám. Až jsem se chvílema podivoval, proč chlap myje okna, když tam kromě mě bydlí tři ženský… Jenže ty tam zrovna nebyly.
A nejvíc mě pobavilo, jakým způsobem si spolubydla pověsila záclony 🙂 To by mě máma zabila 🙂 Na záclony můžem nadávat sebevíc, ale když už visej, tak ať to nějak vypadá. Měl jsem si to vyfotit… Třeba to zvládnu dneska 😉

Vyčerpávající víkend.
Až vám někdy někomu budou měnit okna, tak už víte, co vás čeká 🙂

čus.

Ladik

Lysistrata

Po semaforsku vyprávěná a ne zcela mravná Aristofanova hra z r. 411 př. Kr.

V pátek jsme s Žábou vyrazili za kulturou – tentokráte do divadla Semafor na „novinku“, která měla premiéru v září loňského roku. Lysistrata je komedie, kterou původně napsal Aristofanes a kterou do současné podoby přebásnil a upravil Jiří Suchý. Děj vypráví o tom, jak se athénské a spartanské ženy(vedené právě Lysistratou) pokusí donutit muže ze Sparty a Athén, aby přestali mezi sebou válčit tím, že jim odepřou sex… (zajímavá myšlenka, škoda že se jí třeba v moderní historii nechytla Eva Braunová :))

Začnu nejdříve u kladů představení: za prvé mě zaujala výprava, která je na Semafor dost rozsáhlá, počet herců (i s alternacemi) je 44 – jedná se tedy spíš o „střední formy“. Semafor je písničkové divadlo, takže ani v této hře písničky nechybí, dobrá polovina z nich mi připadala hodně povedená, zejména ta finální. Co se týká hereckých výkonů, nejvíc mě dostala Molavcová a Suchý, jejichž dialogy a scénka také nejvíc publikum rozesmály.

K záporům hry bych naopak dal její přilišnou muzikálnost – jak jsem psal u písniček – nechal bych jich tam tak polovinu a dal větší prostor mluvenému slovu (kecá se mi to, ale já bych to samozřejmě ani nevymyslel :)). Rovněž mi nesedla představitelka Lysistraty Jolana Smyčková – já jí prostě rád nemám už od doby, kdy jsem jí cca před 4ma rokama poprvý v Semaforu viděl. Příjde mi, že moc přehrává a moc to „žere“. Bylo krásný vidět, kontrast třeba mezi ní a Molavcovou, která je úžasně nad věcí. To mladí herci bohužel moc často nedokážou.

No a ta „utěšovatelka netopýrů“ v zelénm, která zpívala tak uječenym vysokym hlasem, že mi vyrašil pot na čele.. tak tý bych zpěv zakázal úplně :).

Celkově se mi, až na těch pár záporů, hra líbila.

Luke

koncerty pro červen

aneb co se chystá v pražských klubech Číst celý příspěvek

Počasí

v Praze

Asi jste si už všimili, že jsem do levého sloupečku umístil počasí v Praze na současný a dva následující dny. Na vona blogu jsme pořád, tak aspoň budem hned vědět, jestli bude vedro nebo zima 🙂
Já vím. Všichni jste rádi, že jsem to tam dal 🙂

Čus

Ladik