TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Listopad 2008

Poselství mimozemšťanům

jak vypadá jedna zpráva zanechaná na Měsíci misí Apollo
Když se astronauti z NASA připravovali na cestu na Měsíc, trénovali v Arizoně, v rezervaci kmene Navajo. Jednoho jeden starší indián a jeho syn pronásledovali ovci a dostali se mezi astronauty. Starší indián se zeptal, co zde ti lidé v divných oblecích dělají a astronauti mu odpověděli, že se připravují na cestu na Měsíc.
Staršího indiána to zaujalo a zeptal se, jestli může poslat na měsíc vzkaz spolu s astronauty. Vědci souhlasili a přinesli nahrávací zařízení. Starší indián ve své mateřštině řekl vzkaz. Lidé z NASA se ptali mladého indiána, aby jim vzkaz přeložil, ale on to odmítl.
Astronauti tedy vzali vzkaz a jeli do rezervace za ostatními Navajy, aby jim vzkaz přeložili. Vždy vzkaz pustili, indiáni se potom smáli, ale vzkaz odmítli přeložit. Nakonec se lidé z NASA vydali za oficiálním vládním tlumočníkem a ten jim vzkaz přeložil. Ten vzkaz zní takto: „Dejte si pozor na tyto chlapi, přišli vám ukrást vaši zemi.“

Tenhle příběh jsem dostal na přeložení na další hodinu kurzu Readings in native american spirituality. Docela dlouho jsem se tomu smál. Doufám, že vás to taky pobavilo.

LOU

Advertisements

Nejstrašnější Beach Boys coververze na youtube :)

Něco pro pobavení 🙂

http://www.youtube.com/watch?v=tkayO2SHVzk&feature=related FUNFUNFUN v podání kapely „SOuth bay surfers“

Be my baby v podání opět „South bay surfers“ http://www.youtube.com/watch?v=-GSGdGakbWw&feature=related

Noble surfers – FUNFUNFUN

Noble surfers – DANCE DANCE DANCE

A naopak lepší verze – Red hot chilli peppers a jejich verze I get around

Luke

Pozvánky na koncerty

aneb co nás čeká v prosinci? Číst celý příspěvek

Parta Spraha je po kolena v bahně

a prohrává

Ahoj fandové Party a taky dobrého ligového fotbalu.
Viděli jste to včera v Japonci nad Hnisou? Já nestačil zírat. Kde jsou ty narážečky, rychlý přesun přes zálohu do útoku. Kdo na sebe bere to riziko a udělá obránci kličku, kdo správně nacentruje, kdo se sakra trefí mezi ty tři debilní tyče??? Fanoušci Party se zase museli držet za hlavu.
Parťani, co to je? Takhle blbě jste nehráli ani nepamatuju. Nasaďte si kulichy na hlavu a padejte. Jestli nedáte to Kradno v příštím kole, tak se snad vrátím a nakopu vám zadky.
To já v Rožumberku docela válím. Vím, že mě pozorně sledujete. Určitě jste si nenechali ujít sobotní zápas proti Zlatejm Moravicím. Terén dost špatnej, ale byli jsme to my, kdo dali zlatej gól. Doma nám to prostě jde. Proto jsme taky po 17. kolech na 5 místě. (Parta je na 6.)

Partá Partá…

Michal Bírek
extrenér Party Spraha
současný trenér Rožumberku u východních sousedů

MB

Víkend – byt a projekce TV VONA

tak tenhle víkend byl docela nabitej…

V pátek jsme s Žábou podepsali smlouvu na novej byt, nedaleko ohrady na Žižkově, takže o víkendu jsme jeli nakupovat kuchyňskou linku, podlahu a podobný věci… návštěva OBI pro mě byla silně traumatizující zážitek, škoda, že si člověk nemůže v těhle velkejch obchodech všechno pohodlně prohlídnout a pak si to objednat z internetu z pohodlí domova… v neděli byla už koupě pračky pohoda. V následujícím tejdnu náš čeká pokládka podlahy a sestavení linky, což bude taky legrace… 🙂

V neděli večer se Vodárně konala avizovaná projekce TV VONA. Největší obavy jsem měl z toho, že nakonec budou technický problémy, nebude fungovat projektor apod… nakonec jsme ale vše zapojili docela rychle. Projekce samotná se vydařila, lidí dorazilo asi 20, hlavně kamarádi, takže díky všem. Pak jsme to ještě krátce zapili v jednom baru kousek od Vodárny. Fotky a možná i nějaký to video z projekce se zde brzo objeví

Luke

už je to tu: TV VONA Projekce!!

aneb 10 let TV VONY

Ano, kolem 20. listopadu 1998 jsme zkusili natočit náš první film – Toranův Kámen (napsal jej Lou) a byť jsme jej nikdy nedokončili, byl to první počin budoucí TV VONY.

V prosinci 1998 jsme natočili pak první cca 30ti minutové pásmo parodií a pojmenovali jsme se právě TV VONA a tím to začalo. Zlomový byl rok 2000 – začali jsme hodně točit, na jaře vznikl ÍAR (pořad z lékařského prostředí) , v létě první díl sitcomu Na Točně (jehož 16. část uvidíte na projekci).

Rok 2001 – pokračovala Točna (vytvořen spinoff Historky z podsvětí s Lou a Lukyhellem), byl natočen zatím nejdelší film – hudební parodie The Amateurs story (zatím nevydáno) – to byl rovněž první pořad TV VONA stříhanej kompletně na PC. Od roku 2002 už byla stříhána většina pořadů pomocí počítače. V roce 2002 vznikl i třetí díl lékařské ságy ÍÁR3 a TV VONA se objevila na ČT v pořadu Letadlo (podívejte se na http://www.youtube.com/watch?v=vPaG0Qr30oI)

V roce 2003 si Lukyhell (nebo Lou?) koupil první DV kameru v naší psolečnosti, přecházíme tedy na digitál a tempo tvorby se začíná snižovat (v té době jsem s oblibou říkávál, že TV VONA umírá). Každopádně byl natočen např pohovor s upírem či další točny. Oslavili jsme rovněž 5 let prvním dokumentem o TV VONA (zhlédnout můžete na http://www.stream.cz/video/57040-tv-vona-hi-story-1998-2003)

2004: vzniklo Na Točně Oteplení – jedny z nejlepších dílů našeho sitcomu, v roce 2005 vznikla investigativní reportáž „Na vlastní pěst: Poznejte svého boha“ a o rok později zatím nejúspěšnější pořad Dobré zprávy. Tím jsme v roce 2006 vyhráli cenu HAF (humor v amatérském filmu) v Tanvaldu a o rok později třetí cenu na Zlaté kazetě. v roce 2007 vznikla ládíkova Konspirace (vítěz Zlaté kazety) či např Jeskyně 2 . No a tento 10. rok je ve znamení série Na vlastní pěst , jejíž dvě epizody uvidíte rovněž na projekci.

V neděli tedy oslavíme 10 let tím, že ve Vodárně promítneme naše úspěšné pořady.

Myslím, že můžu zveřejnit plánovaný program nedělního večera :

1) Střihový pořad k 10ti letům Vony
2) Dobré zprávy
3) sitcom Na točně 16: Genex
4) PREMIÉRA: Na Vlastní pěst: Aleš ptáček

PAUZA

5) Historky z podsvětí: Na Točnice o den více
6) BOBíK SONG
7) Konspirace 1
8) Art trilogy
9) PREMIÉRA: Na vlastní pěst: Sídlištní řezník
10) PREMIÉRA: Trailer na Zabijákovo pozdní odpoledne

(změna programu vyhrazena)

Tak doufáme, že se dostavíte, začátek kolem sedmé večer, vstup zdarma!

Luke

Londýn

3 dny v Londýně….
Konečně jsem ho viděl! Prožil v něm necelé tři dny a zjistil, že to není město pro mě.

Ale od začátku.

V srpnu jsme se s Žabkou rozhodli vyrazit do anglické metropole, koupili jsme lístky na autobus a v pátek 14. listopadu jsme vyrazili….

No pro příště už budeme letět. Těch 17 hodin v autobusu je fakt už dlouhá doba, takže jsme v Londýně vylezli rozlámaní a nevyspalí… to však naštěstí brzy přešlo. Na Victoria station nás čekal kamarád Vítek, u kterého jsme bydleli a který nám první den dělal průvodce.

První den jsme se rozkoukávali – zvykali si na opačnou jízdu aut, na městskej život a na národností různorodost. Londýn je opravdu metropole, připadalo mi, že tam jsou jen skoro černoši a arabové….

Viděli jsme všechny hlavní památky – Parlament, Westminsterské Opatství, tower a Tower bridge, Picadilly, Traffalgar Square, Buckinghamský palác a z autobusu Royal Albert Hall.

Jelikož jsme fandy Lívrpůlské čtveřice, nemohli jsme vynechat studio Abbey road a onen slavný přechod, který jsme málem minuli. Rovněž jsme navštívili Saville row, kde měli Beatles své Apples studios a kde hráli na střeše poslední koncert v roce 1969. Bohužel jsme fotili špatnej barák, všechny tam totiž jsou hodně podobný 🙂

S Beatles souvisí rovněž Beatles shop v Baker street… je tam snad všechno… trika,trenýrky(pro holky tanga), čepice, tašky, cédéčka, desky, hrníčky, nášivky, trsátka, klíčenky a zkrátka spousty věcí s Beatles…. tam jsme nechali dost liber – Žába si pořídila hezkou Beatles tašku, já singl She loves you, trsátka a klíčenku s Abbey road 🙂

Větší část liber jsme ale utratili za jídlo a pití. Stravovali jsme se sice hlavně ve fast foodech typu KFC, McDonald a Burger King, ale dali jsme si i večeři ve slavném londýnském Hard rock café (mimochodem barman nám povídal, že v Praze se za dva měsíce otevře česká pobočka tohoto podniku, údajně největší v evropě).

Londýnské hospůdy se mi dost líbily – první večer jsme zakončili právě v jedné takové, poblíž Vítkova bytu v Harrow road. Hospůdka se jmenovala FLORA a vypadala hezky starodávně (viz fotogalerie). Popíjeli jsme tedy guinesse a já Fosters a Lager pivo… no co se týká piv, tak jsme na tom o dost líp, ty anglický mi přišly slabší – spíš jako ředěný desítky. Zaujalo mě taky, že po desátý večer už najdete těžko otevřenou hospodu a i v obchodech Vám dost často po půl jedenáctý alkohol neprodaj.

Londýn je hodně živý město. V podvečer je na picadilly a v centru narváno, doubledeckery se pomalu šinou a člověk má co dělat se procpat do obchodů apod. V takovýmto shonu jsme navštívili HMV – jeden z největších hudebních obchodů v Londýně… nakonec jsem si tak koupil od Beatles Magical Mystery Tour DVD a hlavně DVD Briana Wilsona: Pet Sounds Live. Další den jsme navštívili hezkej hudební obchod na Nothing Hill Gate, kde měli spousty desek, takže jsme si pár úlovků našli i tam…

Ke stinným stránkám Londýna bych nyní zmínil MHD – resp. autobusovu část (metro jsme nezkusilli). Autobusy byly furt v zácpách a přeplněných silnicích, řidiči na některých stanicích nestavili apod. Jet doubledeckerem je sice zajímavý, ale trčet v něm hodinu neni už taková zábava. Zkrátka a dobře, Londýn je přelidněnej, všude je shon a davy lidí, holt tohle město neni pro mě. Díky tomu si teď Prahy vážím trochu víc než dřív :).

Co bych ještě dodal… možná jen ještě,že Imperial War muzeum je hodně zajímavý, jsou tam vystavený spousty letadel, tančíků, raket, děl apod. A navíc zdarma. Taky jsme v klubu Lock 17 shlédli koncert několika kapel, jedna z nich mi přišla skvěla, myslim,že kdyby hrála u nás, tak se z ní lidi po*erou…

V pondělí 17. jsme utratili poslední libry a v 11 nasedli na bus do Prahy, cestou nás neodbytní francoužští celnící kontrolovali včetně všech zavazadel, legrace to byla, neuměli skoro ani slovo anglicky. To je ten „šengen“, ztratili jsme kvůli nim cca 2 hodiny.

Tak to byl výlet do Londýna, líbil se nám, příští rok chceme zkusit Paříž… 🙂

Luke

PS: Fotky jsou v galerii

Nová práce

jak probíhá moje noční směna

Od včerejška pracuju jako noční služba v Domě na půl cesty Maják. Je to jen zástup za lidi, co tu pracují normálně, takže bych tu měl mít do konce roku 12 směn a v budoucnu se uvidí.
Dům na půl cesty je zařízení pro lidi (18 až 26 let), kteří opustili ústavní zařízení (dětský domov, výchovný ústav apod.) a nemají, kde být. Tento dům je vlastně takový odrazový můstek, aby se mohli osamostatnit. Mají tady vlastní byty (vždy tam jsou po dvou), platí nájem, ale musí dodržovat určitá pravidla a pracovat na svém individuálním cíly (např. dostudovat, hledat si práci…). Nahrazuje rodinu, která by je normálně formovala.

A co tady vlastně dělám?

Především tu musím být, to je asi tak to hlavní. Směny jsou od osmi večer do osmi do rána. Večer ke mně do kanceláře většinou někdo zajde si popovídat, nebo včera jsem měl za úkol pomoct jednomu klukovi s nastavením internetového bankovnictví.
V podstatě jsem tu pro ně, dohlížím, zda po desáté nenarušují noční klid a jestli odešli návštěvy, zamknu to tady a jdu spát. Z té dvanáctihodinové směny tak sedm hodin spím (vyfasoval jsem i vlastní peřiny).

A teď, teď je tady klid. Ze sedmi obyvatel domu jsou tu jen tři a ostatní odešli na diskotéku nebo tady iž vůbec nebyli. A tak tedy píšu tenhle blog, protože se nudím.
Tolik asi o mé nové práci. Jsem hlavně rád, že taky zase jednou dělám něco z oboru.

Kdyby vás zajímali informace o tomto zařízení včetně fotek. Podívejte se na stránky Majáku zde:

http://www.enyamajak.cz

LOU

O Romech

jak to vidí Michal Malý z blog.idnes.cz

Ahoj lidi,
než se pustíte do čtení, jen v rychlosti můj komentář. Tenhle článek je věnován „rasismu“ v Čechách. Podle mě je to neřešiltený problém, i když řešení jsou… je to zajímavý čtění, zajímavý úvahy..
Připadá mi to jako brekot nekuřáků, že kuřáci kouří nebo např. boj zastánců života proti interupcím.
…apelování na společnost…
a zajímáto vůbec někoho?

Vypíchni tý bílý svini oči! Aneb rasismus v Čechách

Přeji hezké čtení

Čus
Ladik

Dobré zprávy na Festivalu Dobrých zpráv

a taky na tv Noe… snad Číst celý příspěvek

Hektickej listopad

listopad moc rád nemám, všude je předvánoční shon, člověk se snaží stihnout spousty věcí apod….

Za pár dní budou našemu blogu dva roky.. za tu dobu se spousta věcí změnila… hlavně už s láďou nepíšem takový depresivní příspěvky jako před dvěma lety :). Každopádně listopad je furt hektickej… letos však trochu ve veselejším duchu… s Žábou se chystáme na dvě velký věci – teď o víkendu výlet do Londýna a od příštího roku společný bydlení a obě věci znamenaj spousty příprav a podobných věcí… Londýn už je zařízenej, takže v příštím tejdnu, po návratu, sem snad napíšu trochu obsáhlejší dojmy z cesty :).
Byt teprve začínáme řešit, doufám, že brzo budem už ve větším, byť podnájmu.

Krom těchto dvou věcí se blíží i již inzerovaná projekce TV VONA, kterou budeme řešit i ve čtvrtek na Vonácký večeři ve Zlatém Dolu (Mňam). Taky začínáme zakládat z bývalými lštěnskými novou kapelu, takže je co dělat…

Taky nesmim zapomenout na mé zubáky. Od trhání dvou zubů nyní chodim jednou cca za dva tejdny na vrtání zubů a kazů… už jsem tam byl dvakrát, mám spravenou jedničku a dvojku, tudíž mám zacelenou tu ošklivou díru v předních zubech, tak jsem prý zas fešák, byť o litr lehčí za dvě plomby :).

Takže to je pár mejch dojmů z letošního listopadu

Luke

8. pokerový turnaj s žetony

… výsledky

Včera jsme se sešli v naší „oblíbené“ sportovce, abychom si zahráli již 8. turnaj v no limit řepy holdem pokeru s žetony.
Jelikož se nás sešlo víc jak obykle, přesně 7, bylo se na co těšit.

Turnaje se zúčastili:
Ashman – vítěz 6. turnaje a od té chvíle neporažen.
Lukyhell – druhý z 6. a druhý ze 7. turnaje
Lou – druhý z 3., 4. a 5. turnaje
David – známej bluffer
Zlata – vítězka 2. turnaje a od té chvíle neporažena
Luke – natrénovanej z internetu
Já Ladik – vítěz 1., 3., 4., 5. a 7. turnaje

Začalo se dost pomalu. Po první půlhodině jsme měli odehráno teprve 6 her a v té chvíli už vypadával Luke. Následovali ho Ashman a David, kteří v zápětí odešli, takže neví, jak se turnaj vyvíjel dál.
Ve čtyřech se hra uklidnila, hra krásně běžela, a pak v jedné hře šel Lou i Zlata all-in a Lukyhell je oba dorovnal a obral o všechny žetony.
Ve finále jsme tedy zůstali já a Lukyhell. V jednu chvíli mi zbývalo snad jen 600 v žetonech, tzn Lukyhell měl 4000.
Pár povedených her mě vyneslo z mizérie do čela a záverečné dvě hry rozhodly o tom, že jsem získal všechny žetony a zvítězil ještě před skončením časového limitu.

Díky za ceny 🙂 😉

Tak zase příště…

Čus
Ladik

P.S. pokud chcete přesné výsledky 8. turnaje, tady jsou

7. Luke
6. Ashman
5. David
4. Zlata
3. Lou
2. Lukyhell
1. Já – Ladik

30000

Nová kytara

tak po 5ti letech mám novou kytárku…

Už bylo na čase, protože ta moje současná, šmekoraldovská, už na otevřených akordech neladila a byly s ní jen problémy…. každopádně u příležitosti koupě nové kytary jsem se rozhodl tady udělat menší exkurzi mejch kytarovejch bejvalek 🙂

Doma jsme měli doma po mámě českej gibson – rudobílou akustiku sšíleně tvrdejma strunama (teď jí mám na chatě) a na ní jsem se učil hrát, ale byla to hrůza. Ve dvanácti mi naši koupili bulharku (akustiku) – od španělky se lišila tušim že užším krkem, nylonovejma strunama… na ní jsem se učil hrát… vydržela mi asi 10 let, pak jednou zmokla a byl konec….

Po mámě jsem našel doma tehdá ještě jednu španělku, na kterou jsem občas hrával…
Viz foto z pořadu TV VONA „The AMATEURS STORY (2001)“

Já hraju na zmíněno španělku a v popředí lukyhell hraje na mou první elektriku po tátovi – Jolanu Futuramu II. Ano zasvěcenci vědí, že na tento typ kytary hrával i George Harrison

Ještě jedna fotka lukyhella s Futuramou:

Pak jsem začal hrát s kapelou Reflection (2002) a tam jsem od bubeníka Edy koupil za pár korun Jolanu proximu II, na kterou jsem odehrál pár koncertů a kterou jsem po té lukyhellovi věnoval jako rekvizitu 🙂

Tady je fotka z koncertu Reflection u Rafa, držím černou jolanu 🙂

Po rozpadu Reflection jsem založil kapelu The Strain, tam jsem se pokoušel hrávat na sólovou kytaru, takže jsem si koupil kytaru novou… holt peněz tehdá nebylo na zbyt a tak jsem si koupil kopii stratocastera od firmy Cort. Na tuto kytaru jsem hrál až doteď, trošku jsem si jí fixama a nálepkama vyzdobil….:)

Bohužel jak jsem psal, poslední cca rok a půl už přestávala ladit a tak jí musim pověsit na hřebík….

V roce 2005 jsem si taky koupil akustickou kytaru, vybral jsem si slovenskou značu Marris a mám jí do teď a jsem s ní plně spokojenej – na ní jsem začínal hrát s Mňoukem, když jsme ještě byli akustické duo ze Lštění

No a dnes jsem si (shodou okolností zas od Edy, se kterým jsem hrával v Reflection) koupil pololubovku Ibanez AS 73, kytaru vhodnou pro blues, oldies muziku a pod…. má ji taky Tomáš z Basketles…

Tak doufám že mi nějakou dobu vydrží 🙂

Luke

V+W méně známí…

Voskovec a Werich…

Ačkoliv od premiéry první hry V+W „Vest pocket revue“ uběhlo již přes 80 let, humor i písničky této dvojice bavily a i nyní baví již několikátou generaci posluchačů. Samostatnou kapitolou v jejich tvorbě jsou však filmy. Společně natočili ve 30 .letech v ČSR čtyři filmy – Svět patří nám, Pudr a benzín, Peníze nebo život a Hej rup. Tyto filmy jsou u nás vcelku známé, čas od času je dávají i v televizi. Po roce 1939, kdy V+W odjeli do USA, se jejich filmová kariéra rozdělila a po skončení války se v 50. letech Jan Werich uplatnil v československém filmu a Jiří Voskovec zas v tom americkém – a u téhle jejich poválečné filmové dráhy se chci trochu pozastavit.

Nedávno jsem si pustil film „12 rozhněvaných mužů“ od Sydneyho Lumeta (vim že to neni směrodatný, ale na CSFD je ohodnocen jako 7. nejlepší film všech dob) a uviděl jsem tam Voskovce, který hraje jednoho z porotců… schválně jestli poznáte, kterej z nich to je? 🙂

Začal jsem tedy pátrat po méně známích rolích V+W….

Jan Werich hrál např. v roce 1949 roli Hermanna Goeringa v sovětském velkofilmu „Pád Berlína“

A víte, že J. Werich měl hrát ve 4. bondovce „You only live twice?“

Ano, byl původně vybrán jako představitel padoucha Blofelda, byly natočeny screentesty, avšak režisérovi se prý zdál JW nakonec málo padoušský, tak jej na poslední chvíli nahradil Donald Pleasence – viz:

Plakát k filmu „Terror from Outer space – 27th day“, kde hrál J. Voskovec:

Obrázek z filmu – JV je uplně napravo:

Seriál „Streets of san francisco – epizoda 10. The Year of the Locusts“, kde hrál epizodní roli JV

A tady je poslední role J.Voskovce v americkém westernu Barbarosa (1981):

Video je na: http://www.youtube.com/watch?v=XHkYhcwVWOg

Jan Werich ve filmu Assigment K z 60. let…

Tak tolik jen pár zajímavejch rolí těchto pánů…

Luke