TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Únor 2009

Lumír má svátek

Popřejme mu tudíž vše nejlepší.

Pokud by se někdo ptal, proč se vůbec obtěžuji přát k svátku někomu takovému, navíc, když se tak ani nejmenuje, tak důvody jsou dva.
První je ten, že mi to celý den vnucuje Seznam. Takže nakonec proč ne?:)
Druhý, a důležitější, je, že i Lumír sehrál svou roli při vzniku Tv Vona. Čert ví, jak by se naše společnost vyvíjela, kdyby se Lukáš, Lukáš a Lukáš s Lumírem nerozhádali (Ládík se s Lumírem přestal kamarádit už dříve a já jsem ani nezačal:)).
Lumír nám sice nechybí, ale i tak na něj občas rádi vzpomínáme. Převážně na třídních srazech, že Ládíku? A málem bych zapomněl zmínit hudební (no, dejme tomu) projekt The Amateurs, který by bez Lumíra též nevznikl. Což by ovšem, nebojme si to přiznat, asi bylo i lepší.
Každopádně si za tyto své zásluhy gratulaci zaslouží. Takže ještě jednou: vše nej k svátku.

Ashman

Télefonica O2

jak zrušit linku

Kdybyste chtěl někdo zrušit pevnou telefonní linku od O2, tak Vám ušetřím složité hledání formulářů na stránkách O2. Zaprvé byste ho tam asi ani nenašli a zadruhé O2 by si od Vás vyplněný formulář už nevzalo. Je tu totiž změna, o které ví jen pár vyvolených (a já).
Pokud rušíte pouze telefonní linku a nemáte žádnou jinou O2 službu (internet, televizi), volejte 800 330 072.
Pokud rušíte telefonní linku s ostatními službami (internet, televize), volejte 800 330 071 a stejná linka je i zrušení služeb na telefonní lince (linku si ponecháváte).
Jedná se o přímé linky, žádnej automat. Následuje zaslání nějakého kódu na vaši adresu a s kódem telefonujete ještě jednou… prostě další pakárna. Tak hodně štěstí. Já si tím zatím neprošel, ale asi mě to čeká s telefonem a internetem u rodičů…

Čus
Ladik

Kýlní záležitosti

zdravotní lapálie

Vezmu to od začátku. V lednu jsem objevil dole v podbřišku bulku, která po několika týdnech nezmizela, a tak jsem šel včera k doktorovi s tím, jestli to není kýla. A je. Začínající. Dnes jsem byl na chirurgii v Motole a 2.4. jdu na operaci.

Musím říct, že chirurgická ambulance v Motole na mě působí profesionálním dojmem. Ve vestibulu jsem u pokladny zaplatil cikrtné a šel do chirurgické ambulance do kartotéky, kde jsem podepsal, že souhlasím ze zákrokem a že se na mě můžou dívat medici (je to fakultní nemocnice a na někom se učit musej no). Na řadu jsem přišel asi po 40-ti minutách.
Vlezu do ordinace a tam kromě doktora a dvou sestřiček ještě medik a medička (hezká). Vyšetření se provádí pohmatem v místech nálezu (pochopitelně bez šatů). Takže mi doktor prohmatal obě třísla nejdřív ve stoje a potom i v leže. Občas jsem u toho měl zakašlat, aby ta bulka vyjela. Medici to celé pozorovali.

Doktor byl mladej a sestřička taky, oba sympatický. Hned se dohodl termín operace a bylo. Ne že by se mi pod kudlu chtělo, ale samo to stejně nezmizí a akorát by se to zvětšovalo (prý to za pár let může klesnout až do šourku a být velké jako hlava novorozeněte). Nicméně druhý den po zákroku bych měl jít už domů… a za týden už můžu střihnout další roli pro nějaký Vona projekt 🙂
Pak si minimálně šest týdnů nevyčistím v práci podlahu. Ale teď před operací prý můžu, protože tam mám jen úzkou branku. Zvedat nic těžkého nemám apod. A mám prý hrát hodně pinball, že to pomáhá 🙂
Nicméně mé sny o kariéře stěhováka jsou pryč 🙂

Takže tolik o mé dutině břišní a její budoucí rekonstrukci. Mějte se fajn, nezvedejte nic hodně těžkého, posilujte břišní svaly apod.

LOU

The Roads pokřtili svou debutovou desku

v klubu ROXY v Praze….

Pražsko-českolipsko-britská skupiny The Roads, která na pražské scéně vystupuje zhruba 3 roky, představila včera výsledek své několikaměsíční práce a pokřtila svou první desku, eponymně nazvanou The Roads.

Frontmanem skupiny je zpěvák Ray, původem z Velké Británie, showmany kapely jsou basák Ondřej a klavírista Šimon a rytmus tvrděj dva „Brouci“ Ondra (kytara) a Štěpán (bicí).
Již na první pohled na pódium je vidět, že každej z členů je jinej, ale kapela na mě ve výsledku působí hodně kompaktním dojmem a kluci se navzájem dobře doplňujou.

Slavnostní večer začal po osmé hodině, klub ROXY byl velmi solidně zaplněn a jako první přišel na pódium mladý zpěvák/kytarista a klavírista Albert z kapely Charlie Straight (je to fakt talent – viz např http://www.youtube.com/watch?v=UbJL40KNmXY) a zahrál tři své, převážně pomalejší, písničky.

Po tomto úvodu vtrhli na pódium The Roads a začal tak koncert. Kapela se rozhodla přehrát nejprve celé album od začátku až do konce a tak jsme si všichni mohli album poslechnout a musim říct že na něm není vyloženě slabá věc. Naopak hned první Myriad Sound je nářez (můžete ji slyšet na stránce theroads.cz)
Osobně se mi krom Myriad Sounds, hodně líbí písničky Vienna, Radio, Who are you či třeba Get it. Průměrná mi příjde snad jen skladba Colours.

Po odehrání celého alba (12 písní) bylo album slavnostně pokřtěno šampaňským a kapela pak zahrála pár dalších písniček včetně skvělé You don´t care, u které mě mrzí, že se na album nedostala, ale třeba bude na tom druhém :).

Publikum bylo bouřlivé, spousta lidá tancovala,skákala a po každé písničce následoval velkej potlesk.

Po posledním přídavku, krátce před desátou večer, koncert skončil a kapela mohla začít oslavovat, rozdělovat dort a loučit se s Prahou, neboť již tuto sobotu se The Roads stěhují natrvalo do Berlína, kde chtějí oživit tamnější hudební scénu. Držme jim palce!

Luke

PS: CD Roads se dá prý bude dát zakoupit v síti Bontonland a na jejich webu – http://www.theroads.cz

Burger king, Valkýra, Poker, Oscaři….

nabitá neděle….
Včera jsme měli s Žábou bohatej program – po zkoušce Hanky Panky (v dubnu bude koncert!) jsme totiž vyrazili na Zličín ochutnat prvního českého Burger Kinga – krále mezi fastfoody. Já měl BK už na podzim v Londýně, ale až teď jsem si to opravdu užil. Narozdíl od McDonald´s jsou totiž burgery od BK opravdu pořádní „macci“ (to je od slova „macek“) a to za cenu stejnou jako u McD. Burger king nabízí, stejně jako Mc, cheesburgery a hamburgery za 20,-, pak dvojité cheese, kuřecí burgery, velké Whooper burgery (krom masa navíc zeleninou, slaninou a čedarem) až po velký King Burger XXL. Navíc doplňky jako smažené obalované cibulové prstýnky…
Dali jsme si zmíněného Whooper burgera (jako menu) a byl jsem nacpanej. Cheesseburgera jsem pak ani neokusil a věnovali jsme ho jako cenu do pokera.

Po Burger Kingovi jsme šli do zličínského Cinema City na Valkýru. Nejprve ke kinu – musim bohužel konstatovat, že zličínské Cinema City je oproti jiným pražským multikinům (palace, village) o dost horší – ceny jsou vyšší a sál s nepříjemně uspořádanejma sedadlama a relativně malým plátnem mě taky zklamal (sál číslo 9 na zličíně). No třeba jsou jiný Cinema City lepší, ale na Zličín už jít nechci.

Film o Stauffenbergově spiknutí a atentátu na Hitlera se mi líbil, Cruise hrál dobře, film mi připadal historicky věrný – rozhodně doporučuju ke shlédnutí. Škoda že nemá happy end 🙂

Ze Zličína je to do Řep co by žetonem dohodil, tak jsme zašli po delší době opět na pravidelný nedělní pokerovej turnaj do Sportovky. Hrálo nás šest – Ládik, Ashman, Lou, Lukyhell, Žába a já. Hra se vyvíjela od začátku zajímavě, Ládikovi se příliš nedařilo, Lukymu ani žábě taktéž. Nakonec první vypadla Žába, krátce po ní ji následoval překvapivě Ládik. Mně se v tý fázi docela dařilo a byl jsem chip leader. Pak vypadl Lou a zbyli jsme ve třech – Luky, Ashman a já – bohužel tady se karta obrátila, mně se nepovedlo několik her, dal jsem ukvapeně all in a nakonec jsem vypadl. V napínavém konečném duelu Lukyhell vs Ashman vyhrál nakonec Luky a vyhrál hodnotné ceny 🙂

Po návratu na Žižkov jsme začali hledat online vysílání oskarů.
Po cca dvou hodinách (kdy jsem zkoušel různé pofiderní čínské a filipínské kanály, které měly rovněž Oskary vysílat) jsem našel perfektní stránku http://tvchannelsfree.com/, kde je přímo live vysílání americké televize ABC, která Oskary vysílá. Kvalita obrazu byla dobrá, výpadky žádné a tak jsme se až do dnešního rána koukali a viděli, jak např Wall-e vyhrál cenu za nejlepší animák či jak Heath Ledger dostal posmrtné ocenění za nejlepší vedlejší herecký výkon.

Uvedenou stránku rozhodně doporučuju navštívit, je tam několik set stanic z různejch států a žánrů – filmové, sportovní, hudební, zpravodajské, dokumentární apod. Samozřejmě některé TV stanice občas nejsou, občas jdou trhaně, ale některé jdou zas velmi dobře.

Tak a teď hurá do práce! 🙂

Luke

Tady na tý zastávce si vystoupíte, pane

Příběh z noční tramvaje číslo 59
Noční autobus číslo 502 jedoucí ze Suchdola vyvrhl mou prachbídnou existenci na Motole. Bylo šest minut po jedné hodině, teplota si držela postavení pár stupňů pod nulou a všude byl takřka nadpozemský klid. Ne ovšem nadlouho.

Lehkým poklusem jsem doběhl tramvaj číslo 59, která akorát přijížděla. Paráda. Za chvíli budu doma. Jen pár stanic a je má dnešní pouť u konce. Těch pár stanic. Nastoupil jsem předními dveřmi jediného vozu, kde bylo obsazeno tak polovina sedaček. Na třetí sedačce za řidičem seděl bezdomovec. Jak je v tuto hodinu a na tomto místě běžné, smrděl a pochrupoval. Šel jsem až k zadním dveřím a sedl si na poslední sedadlo před nimi. Vidina domova se blížila. Se mnou ještě přistoupili dvě slovensky mluvící holky, které si sedly přede mě a bavili se o tom, jak bezdomovec smrdí.

Sotva jsme vyjeli ze stanice, muž sedící naproti mě přes uličku vstal. Byl to pořízek středního věku, s brýlemi a s brašnou přes rameno. Rozhodným krokem přešel k bezdomovci a chvíli si ho prohlížel. Atmosféra ve voze zhoustla. V uších mi zněla melodie harmoniky z Tenkrát na západě. Čekal jsem, že muž vytasí odznak revizora a bude hájit čest MHD. Nestalo se tak. Tenkrát v trmvaji číslo 59 pořízek lehce kopl bezdomovce do nohy.
„Tady na tý zastávce si vystoupíte, pane,“ pronesl hromovým hlasem, který se nesl ztichlým vozem jako tornádo New Orleans.
Tramvaj zastavila na Krematoriu Motol a bezdomovec vratkým krokem opravdu vystoupil. Pořízek ho chladnýma očima pozoroval. Když se dveře zavřely, sedl si zpět na své místo.

„Tady s tím póvlem jezdit nebudu,“ řekl nahlas. „Mám právo na slušnou jízdu. Páni poslanci by tohle už měli dávno vyřešit. Místo toho se tam jenom hádaj. Čtyřicet let komunismu tenhle národ poznamenalo. Ale víte co? Některý lidi si to zasloužili.“
Ignoroval jsem ho a sledoval ubíhající silnici vedle nás. Akorát občas jsem mrknul po něm, jestli se nechce třeba zapálit, a taky po ostatních, jak se na něj tváří. Naproti prostředním dveřím seděl kluk s blond vlasy a pohledem plným nenávisti. Ten pohled směroval přímo na pořízka. Tramvaj zastavila a pár lidí vystoupilo. Jeď řidiči! Hlavně jeď! Blonďák stále civěl na pořízka. Konfrontace se zdála nevyhnutelná.
„Slánská. Příští zastávka Blatiny.“

Padesát devítka se blížila k mé zastávce. Pořízek přestal vykládat o komunismu, ale blonďák na něj vrhal stále děsivější a děsivější pohledy. Zkontroloval jsem svou devítku, kterou nosím v pozdře na pravém boku a s hrůzou zjistil, že tam není. A pouzdro taky ne. Sakra, ta zbraň byla asi vždycky jen v mých představách. Takže se domů neprostřílím. Blížili jsme se k zastávce a já co nejméně nápadně vstal a zmáčknul tlačítko otevírání dveří. Blonďák vstal také. Třeba půjde ke svým prostředním dveřím a vystačí si jen s pohledy. Houby. Zamířil k nám dozadu. Kde je sakra ta devítka?
„Vy jste revizor?“ Zeptal se blonďák pořízka.
Pořízekl nechápal.
„Jestli nejste revizor, tak proč jste ho vyhodil? Na to nemáte právo!“ Rozkřičel se blonďák.
Tramvaj pomalu zastavovala.
„Jen si ho vemte domu!“ Rozkřičel se i pořízek. „Víte kolik má nemocí?“
Tak dělejte dveře, otevírejte se.
„Neměl jste právo ho vyhazovat.“
„Jen se ho zastávejte, póvla jednoho. Je to verbeš.“
Dveře se otevřeli a já se rychle prosmýkl ven. No dobře, možná neprosmýkl, protože jsem měl batoh a možná ne rychle, protože jsem pomalej, ale zkrátka jsem vypad.
„Když nejste revizor, tak nemáte právo ho vyhazovat!“ Křičel stále blonďák.
Dveře se už zavíraly, ale blonďák je zadržel rukou a stále křičel.
„Když nejste revizor, tak nemáte právo ho vyhazovat!“
Pořízek také stále křičel, ale už jsem mu nerozuměl. Blonďák stále držel ty dveře a nechtěl je pustit. Ještě chvíli a vlítnul by na ně asi tramvaják, ale blonďák toho nakonec nechal.

Chladivý vítr se mi opíral do tváře a já mířil k našemu domu. Tramvaj číslo padesát devět mířila na konečnou, aby zachvíli nabrala nové podivné cestující a cestou do centra na Krematoriu Motol i onoho bezdomovce. Noc byla mladá a další historky plné ztřeštěných nočních pasažérů, kteří si potřebují posílit svoje ego se ještě odehrajou. Nevím, koho mi z těch tří aktérů tohoto příběhu bylo nejvíc líto.

LOU

Měl jsem strašidelnej sen

probudil jsem se z něj ve 3 ráno, pak jsem nemohl usnout, bál jsem se podívat na hodiny, jestli náhodou není 3:15 (zemřeš), bál jsem se usnout, aby ta můra nepokračovala, pak už bylo 3:36 a únava mě nakonec přemohla… a teď ten sen

V nějakym bytě jsem objevil bankovky pomalu se potápějící ve sklenici s medem. Byly to nějaký český tisícovky a pak asi 50 dolarová bankovka. Mám pocit, že to tam hodila moje máma, ale nevěděl jsem proč. Pak někdo buší na dveře. Po chvíli jdu otevřít, když bušení nepřestává, tam stojí nějaká postarší blonďatá sousedka a říká, jestli se tam nenašly její peníze, že jí to asi sebrala uklízečka, jestli to nehodila k nám. Protože si nejsem jistej, kdo vlastně ty peníze sebral, tak zapírám, že o tom nic nevím. Odešla a já se vracím do bytu. Tam sedí moje máma a nějaký další lidi a já jim říkám, že ty peníze jsou tý sousedky od vedle. Vytahuju peníze z medu. Oni mě však přesvědčují, že není zapotřebí jí ty peníze vracet, když vlastně sama neví, kdo jí je vzal…
Vydávám se přes chodbu do jiného bytu, kde je asi pět nebo šest dospělých, pravděpodobně nájemníci z jiných bytů. Přišlo se něco řešit, nepamatuji se co. Jeden pán se obrací na svého syna (synovi je asi 35-40) a ptá se ho, jestli ví, po kom má tak velký svaly. Syn je nějakej retardovanej a odpovídá, že po tátovi a ten mi začne vysvětlovat, že byl slavnej sportovní střelec. Na schůzi se objevuje sousedka a zase se mě ptá na ty peníze. Odpovídám, že jsem nic nového nezjistil.
Venku lítá vrtulník. Pilotuje ho nějakej mladej chlapík a vrtulník má vytuněnej, je za ním světelná čára a jak lítá, zůstává za ním světelná stopa. V jednu chvíli ale letí nízko nad zemí a nestačí to zvednout a naletí do stromů. Všichni vyskočíme, že ho musíme zachránit.
Běžím si zpátky do bytu pro mobily a u okna sedí Peťula. Nikdo jiný v bytě není. Říká mi, že se bojí. U sebe má kličku od okna s tou železnou tyčkou, že by se tím případně bránila. Ptám se jí, jestli má mobil, že musím jít s ostatníma zachránit toho pilota. Mobil jí pípnul a vypnul se jí. Říkám jí, že jí půjčím svůj, mám totiž dva, ale pak se usměju, že vlastně nemůžu a kde má ten svůj druhej. Ten má v nabíječce u dveří, ale bojí se tam jít. Tak jí ho odtamtud přinesu a jdu se podívat po bytě, jestli tam náhodou něco není. Vejdu do vedlejší místnosti s dlouhejma závěsama, na první pohled nikde nikdo. Chmátnu rukou napravo k závěsu, jestli náhodou nestojí někdo za ním. A místo abych rukou promách celej závěs, nahmátnu jak tam opravdu někdo je. Závěs se tím mým promachem částečně odhrnul a tam stojí něco, vypadá to trochu jako Glum z Pána prstenů, ale nemá tak velký oči a já dostal strašnej strach. Zaútočil jsem na to levou pěstí, udeřil to třikrát do obličeje a pak mi pěst uvízla v puse tý zrůdy a začala mi jí hryzat. pravou rukou jsem chytil kus tý ozubený tlamy a začal rvát ruce od sebe, abych jí tu hubu roztrhnul. Bylo to strašně namáhavý a šel z toho zvuk, jako kdybyste trhali plastovou lahev. Nakonec jsem to roztrh a v šoku jsem zařval do pokoje, jestli je tam ještě někdo. Byl jsem odhodlanej vrhnout se do dalšího boje, pak mě ale síla okamžitě přešla a já věděl, že do dalšího boje se mi už nechce. A tak jsem se probudil….

Hnusnej sen

Čus.
Ladik

kolaudace bytu

to byla zasa akce… 🙂

V sobotu se u nás konala dloho dopředu avizovaná kolaudace bytu – udělali jsme jí ve stylu 80. let a každý měl za úkol přijít oblečen či učesán v tomto retro stylu. S Žabou jsme připravili spousty jídla, vyzdobili byt, nakoupili chlast , vybrali dobovou muziku a vytvořili jsme si hezké 80s kostýmky.

Já jsem se převlík za růžového hošana a Zlata za zlatou disco-divu.

Příprava trvala skoro celou sobotu a v sedm večer začali chodit první hosté. Nakonec se sešlo celkem asi 18 lidí – včetně zdejších Vonáků (Ládik+Petra, Lukyhell, Lou a Ashman) a spousty Zlatinejch kolegyň a kamarádů/-ek (Ivet, Stáňa, Míra, Káťa+Ondra, Milča, Týna, Máťa, Bára a Aurélie).

Na programu večera byla soutěž o nejlepší kostým, soutěž v céčkách, půlnoční pokerturnaj a premiéra pořadu TV VONA „Zabiákovo pozdní odpoledne“.

Bohužel (pro mě) večer začal hrou „Piatnik“ – je to společenská karetní hra spočívající v tom, že každý účastník si vytáhne kartu a kdo má nejvyšší, pije panáka. Kdo si vytáhne piatnika (žolíka), pije dva panáky – nejdřív jsme hráli ve třech, pak se počet lidí zvýšil, ale já hodně vyhrával a cca 3x jsem měl i samotného piatnika.

Zábava ale plynula, hrála muzika, tancovalo se, kecalo atd a já jsem kolem desátý vytuhl a probudil jsem se až někdy ve 4 ráno, kdy už u nás zbylo jen pár lidí a v náladě povznešený Ashman bavil společnost svými historkami a zpěvem. Já jsem pak šel zvracet a spát a ráno už jsem zastihl jen Lukyhella, který u nás vydržel a koukal na střihorukého Edwarda :).

Celou neděli mi pak bylo ještě zle, ale stálo to za to. Jak jsem se pak dověděl, Céčkový turnaj vyhrála Petra, soutěž kostýmu vyhrála Týna (já byl druhej :)) a poker turnaj se nakonec nekonal. Večer byl rovněž zpříjemněn projekcí dnes už legendárního dílu pořadu ČT Paskvil „80´s“ speciál s těmi největšími hrůzami let 80. – ukázku z pořadu najdete na http://www.youtube.com/watch?v=3M3UGk8Ozcs 🙂

Takže díky všem, kdož přišli a nějaký fotky teď právě nahrávám na rajče!

Luke

Lidl

Tak nám otevřeli u bytu novej Lidl… to je radosti! 🙂
Na Žižkově – na Vápence, kde teď žijeme ,donedávna nebyl v okolí žádnej větší obchod s potravinama a tak jsme se zásobovali různě – většinou u číňanů nebo v samoobsluze, která svou vizáží i ochotou zaměstnanců silně připomínala 80. léta, kdy prodavač byl král… ceny v těchto krámcích byly samozřejmě vysoké – v tý sámošce mají třeba normální sodovou vodu rajec za cca 21 kč (běžná cena je kolem deseti, jestli si dobře pamatuju).

To všechno se změnilo včera, kdy byl u tramvajové zastávky Ohrada otevřena nová pobočka supermarketu Lidl.
Hned ráno jsem se tam šel podívat a koupit už pár věcí na sobotní kolaudačku a byl jsem příjemně překvapen tím velkým množstvím jídla a i cenami :). Navíc otevírací doba je rovněž příjemná – od 07 do 21 hodin, takže i člověk, který jde pozdě z práce si stihne bez problémů nakoupit.

Teď jsem zvědavej, jak dlouho se udržej ty malý krámky při životě a hlavně ta socialistická sámoška :).

Luke

Ladik a poker.. zase

konečně jsem chytil formu

Ahoj,
přišel jsem se pochlubit. Posledně jsem skončil 276. z cca 2300 hráčů. Před chvílí jsem vypad na 124. místě (taky cca 2300 hráčů).
Dneska se mi dařilo až do chvíle, kdy jsem dostal do ruky 10 a 8 v kárách. na stůl přišly dvě nízký kárový karty (7 a 4) a taky jedna nekárová desítka. To bude moje hra, jsem si říkal. Nejvyšší pár na stole a flush draw (jedna karta chybí do barvy) přišel král. Ten poslední, co tam se mnou zůstal šel all-in. Měl asi 3x míň než já, tak jsem si říkal, že to risknu. On měl Krále a pětku taky v kárách. Takže v tu chvíli měl nejvyšší pár on a když to přijde do flushe, tak vyhraje taky on. 😦 Zachránila by mě jen desítka nebo osmička. přišla kárová dáma… 😦
Druhá hra, kde jsem přišel o skoro celý svůj bank. dostal jsem devět deset. zkusím to. Na flopu 3, 7, 9 různejch barev. Dobrý, říkám si. zase nejvyšší pár. Dva soupeři se mě držej. Na turnu (4. karta) přichází desítka. A to už mám dva páry. Pořád se mě držej. a na riveru (5. karta) JACK!! Já mám dva páry – devítky a desítky. Jeden má v ruce 9, J, takže je lepší, má dva páry devítky a Jacky. A ten třetí? Ten měl v ruce dvě osmičky, takže má postupku.
A má poslední hra, při které jsem vypad? Q, J v srdcích. Už jsem měl málo, tak jsem to zkusil. Nepřišlo nic.

Ještě přidám dvě hry z minulých turnajů. Ty se vám budou líbit 🙂 Pokaždý jsem vypadnul.
Tak v jedný hře jsem měl v žetonech a v ruce 9, 9 => all-in.
Na flopu srdcová desítka, křížová devítky, srdcovej jack. To už jsem měl trojici… Na turnu křížovej král. a zbylí dva jdou taky all-in. Ten jeden měl srdcový eso a srdcovou čtyřku. takže mu stačilo, aby mu přišla ještě jedna srdcová karta do flushe nebo dáma do postupky. To mi zatrnulo. A ten druhej měl křížovou šestku a křížovou čtyřku. Tomu stačila křížová karta do flushe. A ta mu taky přišla. A já byl venku.
Podruhý, stejnej případ. Mám málo žetonů, v ruce 9, 9 a jdu all-in. Na flop přijde Q, 10, A. Samozřejmě. Tak už jsem jenom máchnul rukou.

Pobavil jsem Vás? 🙂

Koukněte se na můj poker web FIENCE

A v sobotu se budu těšit na opravdický soupeře 🙂

čus
Ladik

Mňouk a Šmekoralda – nový videoklip

z pátečního hraní ve Woodstocku… Číst celý příspěvek

Páteční ranní vstávání

to bylo strašný

Ahoj ahoj,
dneska ten den začal pěkně zostra.
V kuchyni jsem otevřel skříňku a vypadly na mě skleněná dóza plná granka (cca 0,5kg) a olej v plastový lahvi. Zůstal jsem stát jako opařenej a čuměl.
Dóza se rozletěla po celý kuchyni, kakao zůstalo skoro na místě a olej se roztekl kam se dalo.
Takže místo snídaně začalo uklízení.
A teď otázka. Jak jsem to měl uklidit, abych to měl co nejdříve a co nejmíň zasvinil úklidové prostředky?
Já to řešil asi takhle. Velký střepy jsem naházel do koše. Na lopatku jsem smetáčkem nametl to granko, jenže to už se trochu nasáklo tím olejem, takže smetáček byl mastnej. Zbylé střepy jsem chtěl vyluxovat. Šlo totiž o ty malý, jak se blbě sbíraj a člověk vždycky nějaký přehléne. Ale to jsem se nejdřív musel zbavit toho oleje. Takže jsem ho zkusil nasáknout do papírovejch ubrousků. Když už jsem se většiny oleje zbavil, vyluxoval jsem zbylé střepy, pak vytřel hadrem zbytek oleje a 45 minut bylo pryč.
Celou dobu jsem si vyčítal, proč jsem si tenkrát nechal přesypat moje oblíbené granko do SKLEŇENÝ uzavíretelný DÓZY a nepřesypal si ho zpátky do papírový krabice. A proč ta dóza musela stát v totálně narvaný polici, aby se při otevření na mě vyvalila!!! Kdo tam zase co rval???!!!
Takže bez snídaně jsem dorazil s 0,5h zpožděním do práce.. ale teď už jsem naštěstí po snídani a čekám, kdy se na mě usměje štěstí (za ty střepy)…

A jak se v pátek vstávalo Vám ostatním? 🙂

Čus
Ladik

únor bílý, pole sílí

a je tu nejkratší měsíc v roce…

…a můj nejmíň oblíbenej, protože prodlužuje zbytečně zimu o jeden měsíc a oddaluje březen, kterej mám naopak rád.

No každopádně tenhle únor bude ale veselejší, čeká nás s Mňoukem hraní na dvou narozkách (teď v pátek ve W a pak koncem února někde v nějaký hospůdce), na Valentýna děláme s Žábou první z kolaudací našeho bytečku a s přípravama si necháváme dost záležet.

„Zuby – pohroma huby“ – ano, Jára Cimmrman měl pravdu – naštěstí po dnešním vyvrtání dvou kazů mi už v únoru zbejvá jen poslední vrtání osmičky a v březnu si asi dám vytržení těch dvou zbejvajících a budu mít po půl roce pokoj.

A co nového v TV VONA? Premiéru na webu má dlouho očekávaný umělecký film „Zabijákovo pozdní odpoledne“ z podtitulem „dva muži – jedna profese – jeden osud“. Musim říct, že je to jeden z nejzvláštnějších a nejatmosféričtějších pořadů TV VONA a jeho tvůrci, Louovi, se povedl. Rád bych udělal menší projekci na zmíněné kolaudaci.

Vy ostatní jej můžete vidět na našem webu http://vona.sf.cz/

Jinak v únoru budou křtít alba dvě kapely, které jsem dlouho sledoval – Sunflower Caravan – (19.2. v Roxy) a The Roads (23.2. v Roxy). Jsem zvědavej, která kapela bude mít album lepší – tipuju na The Roads :).

Luke