TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Červen 2009

První neoficiální poker turnaj

V sobotu se uskutečnilo první kolo tohoto neoficiálního turnaje
Účastníci :
Lou, Lukyhell, Ashman, Já a Žába

Sešli jsme se ve sportovce v sobotu v sedm večer, my s Žábou notně nažraní z předchozí rodinné oslavy.

Pravidla byla standardní řepská obohacená poprvé o lukyhellovu novinku „rebuy“ – pokud někdo v první hodině hry vypadne, může si za další cenu do hry nakoupit 500 žetonů.

Začalo se docela zostra, já neváhal už na začátku přihazovat stovky a tak se hra brzy rozjela. Nejdřív jsem dost rychle přihazoval, kluci se mi smáli, 3x v první hodině jsem už musel jít allin, ale těsně před koncem první hodiny mi jeden all in perfektně vyšel a já obral Ashmana i Lukyhella dohromady tak o cca 1200 žetonů a oni tak naposlední chvíli využili možnosti rebuy a vrátili se zpět do hry. Hra pak byla dlouho vyrovnaná – chvíli jsem byl chip-leader, pak Zlata, pak Martin… po dvou a půl hodinách teprve vypadl první hráč – Lukyhell. Krátce po něm jsem vypadl já, a těsně před finálním limitem vypadla Zlata. Finále Ashman-Lou bylo pak rychlé a Martinovi se finální Allin povedl a odnesl si tak spousty sladkých cen.

Myslim, že Re-buy se osvědčil a již od začátku zvyšuje (i při nízkých blindech) napínavost hry.

Po návatu domů z pokeru nás čekal dárek od Kočičáka:

🙂

Luke

Reklamy

Terminator Salvation

žádný osud, jen takový, který si sami uděláme
Série o terminátorech se v poslední době docel hodně rozrostla. V roce 1984 natočil James Cameron film o kybernetickém zabijákovi z budoucnosti. Tenhle film v kinech moc nezabodoval, ale vše si vynahradil ve videopůjčovnách. Tam vyrostl a stal se kultovním. Hláška „Já se vrátím“ je jednou z nejcitovanějších v dějinách filmu. Pokračování se zrodilo překvapivě až v roce 1991 a sklidilo ještě větší úspěch než film první. Terminátor 2 měl mnohem větší rozpočet a také mnohem lepší triky… a scénář s poselstvím. Svého času (a možná i dnes) byl považován za nejlepší akční film všech dob. Děj krásně navazoval na jedničku a téma dál rozvíjel.

A potom přišla pauza až do roku 2003, kdy se objevila trojka. Soudný den nelze zastavit, pouze oddálit. Arnold potřetí a tentokrát už bez Jamese Camerona. Nedopadlo to ale špatně. Na úspěch T2 to nemá, ale to už nebude mít asi nic. V roce 2007 nám přibyl seriál Terminator: Sarah Connor chronicles, který vyplňuje děj mezi dvojkou a trojkou. Příchodem seriálu vznikl trošku zmatek a celková kontinuita šla pryč. Jinak řečeno trošku už to drhne. Jednička a dvojka navazují perfektně, trojka už je tak trochu našroubovaná, seriál taky a čtyřka… vzhledem k tomu, že je v budoucnosti, moc toho zkazit nemůže. Navíc přesuny v čase vznikly jiné budoucnosti. Seriál se dočkal dvou řad a byl zrušen. Špatný ropzhodně není, terminátorů tam je hodně, akční je dost. Určitě stojí za zkouknutí. Pokud se v pětce nebo šesrce (filmy mají být snad celkem tři) podaří propojit děj i se seriálem, mohlo by to být zajímavé.

Na Salvation jsem byl v kině a zážitek z filmu je na velkém plátně vynikající. Je to film, u kterého se rozhodně nudit nebudete a budete si přát, aby tahle jízda ještě nekončila. Budoucnost jsme zatím viděli jen v několika flashbacích. Terminátoři drtící lebky, létající stroje lovci-zabijáci v kulisách zdevastovaného světa. A takový je i Salvation. Budoucnost je temná, ocelová smrt číhá všude. Co se týče akčních scén, jsou na špičkové úrovni. Počítače ILM dodaly opravdu kvalitní triky.

John Connor není vůdce odboje, jak byste si mohli myslet. Je to ale logické, přeci nesvěříte velení někomu, kdo prohlašuje, že zná budoucnost díky své matce. Connor (Christian Bale) vede jednu ze skupin ale jeho vliv roste. Musí najít teenagera Kylea Reese, protože toho má Skynet na seznamu cílů pod číslem jedna. Reese se stane Johnovým otcem, až ho John pošle do minulosti, aby bránil svou matku. A k tomu tu je postava Marcuse, kterého popravili v naší přítomnosti, ale jeho tělo bylo dáno k vědeckým účelům. Žije a svět okolo sebe nepoznává. To on najde Reese ve spustošeném Los Angeles.

Scénář není tak propracovaný jako v případě jedničky nebo dvojky, ale špatný není. Je takový trochu jednoduchý, vyznačuje se přímočarostí. Bale jako John Connor je standardně kvalitní, není tak temný jakov případě poslední Batmana, ale je rozhodně stejně drsný. Lepší je ale Sam Worthington v roli Marcuse. A objeví se Arnold? No… ano i ne. T-800 na konci je a má podobu Arnolda (podobu z roku 1984) a udělá Johnovi jizvu na čele, kterou má ve Flashbacku Terminátora 2.

Téma terminátorů má ještě rozhodně co nabídnout a je dobře, že se filmy natáčí. Salvation je rozhodně dobrý akční sci-fi film, který stojí za to vidět nejenom kvůli dokonalým trikům a bojovým scénám.

LOU

Zítřejší (sobotní) poker!

Kdo má zejtra čas a chuť,tak přijeďte do řep! Číst celý příspěvek

Hučení

fotbalového fanouška mučení
Pokud jste se alespoň chvíli dívali na nějaký přenos s poháru Fifa, potom víte, o čem je řeč. Jiný kraj, jiný mrav… a v Jihoafrické republice, kde se pohár Fifa hraje, fanoušci povzbuzují prostě jinak – hučením. Je to prostě taková nesourodá zvuková kulisa, která má hráče na hřišti povzbudit.

Já osobně to vnímám jako takový zvukový bordel a po chvíli sledování mě to už trochu vadí. je to naprosto něco jiného než v evropském fotbale, kde diváci skandují a reagují na dění na hřišti. Tady je to stálá neměnící se zvuková kulisa. Každopádně to tedy příští rok v JARu zajímavé mistrovství. Škoda, že se tam česká republika nedostane. Bučení by se totiž v tom hučení hezky ztratilo.

LOU

Bonsoá madmazel Pari

tak už máme zařízenou dovču…
Včera jsme si koupili lístky na bus do Paříže, takže v září se pojedeme podívat do země baget, baretů, šál, vína a pojídačů žab (che che :)).

Už jsem si taky vybral, co chci vidět nejvíc – a překvapivě je to místní hřbitov, kde je pohřbenej Jim Morrison 🙂

Tak adieu a au revoir ! 🙂
Luke

Víkend

tenhle víkend jsem se moc nevyspal
Víkend pro mě začal ve čtvrtek večer, s kolegy z práce jsme vyrazili na večeři do restauraci Waldeska ve Vršovicích. Je to docela hezká restauračka, maj tam docela dobrý specialitky na grillu a perfektní Pulp Fiction Burgery (ty jsem si dal) a hlavně jako přílohu papričky Jalapenos .

Mimochodem – to mi připomíná, že ukousek od Anděla, na zastávce „U Zvonu“ otevřeli novou červenou prodejnu Habanero (www.habanero.cz) s pálivejma i nepálivejma omáčkama, barbecue omáčkama a dalšíma doplňkama (takže už víte, kde mi nakupovat k narozkám :)). V minulým tejdnu jsme tam zavítali s Arnoštem Chechtem a slintali jsme…. on si zakoupil Death Sauce a já tak pálivý chipsy, že jsem dal asi 3 lupínky a stačilo… ale moc dobrý to bylo :).

Takže čtvrteční večer byl spíše lehce žrací. Pátek byl prozměnu velký Ládikův a Petřin den – jejich svatební. Nebudu zde o tom psát, to nechám na Ládikovi (pokud bude sám chtít) – konstatuju jen, že svatba a hostina to byla hezká a pohodová, škoda jen toho přeháňkovýho počasí.

Sobotu jsem skoro celou prospal, byl jsem totiž z předchozích dnů dost nevyspalej.

Pak jsme koukli i na nějaký filmy – mně se hodně líbil Duel (od Spielberga), Francouzká Spojka či Den šakala – ano samý dramatický filmy z počátku let 70., na těch teď ujíždim :).

Víkend byl zakončen večerejší večerní zkouškou Lštěnských, hrálo se docela hezky, takže snad se povede i červencovej koncert, na kterej civčíme :).

Luke

Měsíc s Kočičákem

tak za pár dní to bude měsíc, co toho malýho tygra máme doma…
A je to fakt malej tygřík, pořád něco loví, skoumá, běhá a drápe, takže energie má na rozdávání….

Pár dojmů:
– neuvěřitelně žere – kdybychom mu to dovolili, užere se k smrti. Už nás párkrát překvapil – skoro sám snědl velkýho čokoládovýho zajíce (staniol hezky nechal rozbordelenej na zemi), sežral cca 80 tabletek kočičích vitamínů (kočka jich údajně smí max 5 denně – naštěstí kočičák to přečkal, jen byl hyperaktivní a běhal po bytě až do rána), má strašně rád jogurty, zmrzlinu a další, pro mě nepochopitelný věci. Jen česnek mu nejel.
Takže je jasný, že se před ním snažíme všechno jídlo schovávat, ale je to těžší a těžší, protože nás občas překvapí a dostane se na místa, kam jsme ani netušili, že se může malý kotě vyšplhat (viz ty vitamíny, který byly na mikrovlnce, která je na lednici).

– je to rváč a lovec – když jsme loni hlídali Mojito (kočku kamarádky), tak ta se nám zdála docela divoká, ale oproti Kočičákovi to byla kliďounká kočička. Kočičák nejradši běhá po bytě, leze Žábě do skříně s oblečením, dělá sebevražedný skoky z vejšek, skáče na nás a na návštěvy ze zálohy apod :). Jeho nejoblíbenější hračkou je prut s takovym růžovým pěřím na gumovým provázku (řiká se tomu „vábnička“). Prut tedy za cca 4 dny zničil, ale vábničku jsem mu přivázal na kliku u dvěří a dokáže na ní skákat hodně dlouho :). Pak se taky strašně rád pere s mojí rukou nebo nohou, takže děláme bitvy, znichž sice výjdu jako morální vítěz (přece jenom vejškovej rozdíl je nezanedbatelnej), ale hezky poškrábanej.

– je statečnej – už byl poprvé u veterináře – při injekci ani nemňoukl, nechal si dát i něco proti parazitům, jen ta nchutná pasta do pusy mu moc nejela. Dneska jdeme na další injekci, tak jsem zvědavej, jak si povede.

– je schopnej drápat do všeho, co se dá… náš novej gauč již nevypadá úplně jako novej… a nedej bože když někdě visí nějaká stužka, pásek či mašle…. takže urychleně budeme kupovat drápadlo, abychom alespoň něco z bytu zachránili :).

– je zvědavej – v tomhle je jako dítě – všechno ho zajímá, všude musí zalézt a prozkoumat to. Skočil dokonce i do záchodu, naštěstí jsem ho včas vytáhl…

Celkově je ale kocourek skvělej, je s nim legrace

Luke

Tady zalezl do mýho kytarovýho komba…
https://i0.wp.com/img3.rajce.idnes.cz/d3/2/2030/2030141_0b26c0589b86264076fc04e107a34787/images/IMG_1809.jpg

kulturní víkend

Černá kočka, Čáslav, Kutná Hora…
Ahoj,
tak víkend byl docela dlouhej a únavnej, ale povedl se – začalo to v pátek – původně jsme měli s původníma basketles zahrát pro známý v klubu Černá kočka v Praze, bohužel půlka kapely v pátek onemocněla, tak jsme se s Jirkou Kulhánkem (bubeník) domluvili, že večer uděláme menší jam session s jeho dvouma současnejma kapelama (dixieland „Dixieboys“ a revival Beatboons) a já se domluvil s Mňoukem, že se toho taky zúčastníme.

Večer zahájili Dixieboys, kteří hráli v obsazení: Trumpeta, klarinet/saxofon, klavír, bicí, baskytara a rytmická kytara. Hráli dle mého názoru hodně dobře, vyzdvihl bych zejména starou píseň „When the saint go marching in“ či „Hello dolly“.

Po krátké pauza jsme začali hrát my – kapelu jsem pojmenoval osvědčeným názvem „Vzpoura prasečích mutantů“ a hráli jsme ve 4 (já, Mňouk, Jirka Kulhánek a Pepa – basák z Beatboons) nějaký písničky od Beatles. Pak nás na pódiu vystřídali Beatboons se svým setem Beatles, pak následovala jam session a na konci jsme se „Vzpourou“ zahráli pár rock´n´rollů.
Lidi se myslím bavili dobře, tancovali a tleskali :).

V sobotu jsme odpoledne vyrazili do Čáslavi, kde měl náš kamarád Míra (hráč na tubu) koncert s žesťovým orchestrem mladých studentů místní lidové hudební školy.

Koncert se konal v místním divadle L. Dusíka a začal po sedmé večer. Na programu koncertu byly hlavně pochodové skladby, jedna symfonická skladba od Dvořáka, kupodivu vkusné provedení Bohemian Rhapsody od Queen a na závěr Babetta od Jiřího Šlitra. Hudebně se mi koncert líbil, stinnou stránkou byla paní uvaděčka, jejíchž proslovy mezi skladbami nás vyloženě rozesmávaly (samozřejmě né úmyslně) – u každého ze skladatelů litovala, že již nežije, s nostalgií vzpomenula roku 1987, kdy u nás bylo údajně 9000 dechových orchestrů aj… Zejména mě zaujaly její podivné „oslí můstky“, kdy Bohemian rhapsody uváděla vzpomínkou na Waldu Matušku, soubor amerických pochodů uváděla vyprávěním o americkém jazzu apod… opravdu to byl pro nás vrchol večera.

Po koncertě jsme s Mírou zašli do perfektní pizzerie Vyžlovka – prej je to asi nejlepší restaurace v Čáslavi.

Druhej den ráno jsme vyrazili do Kutný Hory, kde nás Míra ještě provedl místním Hrádečkem a jeho podzemníma štolama, docela jsem čuměl, v jakejch malejch a tmavejch štolách se kdysi těžilo stříbro…

Výlet jsme zakončili kostnicí a cestou do prahy.

Počasí nám, až na slejvák v sobotu, docela vyšlo, udělal jsem i dost fotek, tak jsem je dal na rajče

Luke

Kung-fu: legenda skončila

Bill is dead
V hotelovém pokoji v Bangkoku byl nalezen oběšený David Carradine, který se prokopal do podvědomí diváků především seriálem Kung-fu a Tarantinovým Kill Billem. Už neplatí kill Bill, Bill je totiž dead.

V sedmdesátých letech filmy o kung-fu letěly a jeho postava Kwai Chang Caine (ani jsem nevěděl, že se tak jmenoval) se stala takovým symbolem. Ne nadarmo ho proto obsadil Tarantino do svého bláznivého filmu. Carradine je takový kung-fu symbol společně s Brucem Lee, Jackie Chanem a dalšími. Nutno ale podotknout, že co se týče bojového umění tak na ty druhé dva jmenované rozhodně nemá. K seriálu se ještě vrátil televizním filme a potom seriálem Kung-fu: legenda pokračuje. Pár dílů toho druhého seriálu jsem viděl, ale moc mě to nezaujalo.

David Carradine byl stále aktivní i ve svých 72 letech. V Thajsku, kde se oběsil, právě natáčel film. Jeho filmografie čítá úctyhodných 222 zářezů. Z filmů z poslední doby hraje v Zastav se a nepřežiješ 2.

Pamatuji se na rozhovor s ním, který byl v Cinemě, v čísle s recenzí Kill Billa. Ten rozhovor vyzníval z jeho strany velmi depresivně. To je podle mne také důvod, proč si vzal život (ale může to být všechno klidně jinak).

LOU

Mňouk a Šmekoralda – back to the roots…

ještě se na chvíli vrátim k sobotnímu koncertu našeho dua ve Vagonu
Začalo to tak, že nás požádala spřátelená kapela The Blue moon, abychom vystoupili jako hosté na jejich posledním koncertu ve Vagonu, v sobotu 30. května. Nabídku jsme přijali, sestavili playlist a těšili se.

Pak se to ale začalo komplikovat – Vlastíkovi a Fefimu do toho termínu přišel koncert s kapelou Professor a tak jsme se s Mňoukem rozhodli udělat koncert jako „za starejch“ časů sami. Blue moon s touto variantou nakonec souhlasili a tak jsme v sobotu dali u mě odpoledne zkoušku a v osm dorazili do Vagónu.

Zde si dovolím odbočku – první koncert jsme s Mňoukem odehráli v Bílý Vráně na Vánoce roku 2006, jako duo jsme pak hráli i v únoru 2007 ve Vodárně na křestu alba skupiny MY, pak se k nám přidal Vlastík a Fefi, takže už jsme hráli dále ve čtyřech. Výjímkou byl festival v klánovicích v v létě v roce 2007, kde jsme s Mňoukem zahráli rovněž jako duo. Tohle bylo tedy jubliejní čtvrté 🙂 čistě akustické vystoupení .

Na Blue moon chodí vždycky velké množství fandů a jsem rád, že i na nás pár známých tváří dorazilo.

Začali jsme hrát krátce po deváté hodině a v playlistu převládali písničky od Beatles a zařadili jsme po delší době i dva naše kusy „Star“ a „nesplněný přání“. Já měl zas trable s rozlaďující se kytarou (to mám snad ve Vagonu vždycky), ale nakonec se koncert povedl a dost lidem se to údajně líbilo.

V kapele nám tímto začínaj letní prázdniny, máme naplánováno jen několik soukromých akcí, do pražských klubů se vrátíme zas na podzim.

Luke

Videoklip AIR – La Femme D´Argent

…taková pohoda, že jsem si chvíli myslel, že v tý tramvaji jedu já 🙂 Číst celý příspěvek