TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Leden 2010

České nebe

patnáctá hra Járy Cimrmana

Jak na Cimrmana?

Těžko. Dostat se na novou hru České nebe je téměř stejně tak obtížné jako dostat se do Bílého domu. Osvědčená je metoda rampouch, kdy člověk stanuje celou noc před divadlem Járy Cimrmana na Žižkově a ráno (pokud neumrzl) si vítězoslavně koupí lístky v předprodeji.
Neno je druhá osvědčená varianta a tu jsme použili my. Tato varianta má 2 pilíře – cizí město a prarodiče v divadle. V našem případě byl městem Žatec a prarodičem babička, která pracuje v místní divadle (které je o 20 let starší než Národní) jako uvaděčka.

Seminář

Zcela vyprodané žatecké divadlo (přes 300 lidí nebo jiných humanoidů) přivítalo Ladislava Smoljaka, který začal úvodní seminář. Na rozdíl od jiných her byl seminář Českého nebe relativně krátký (něco přes půlhodinu). Hra pak byla delší (téměř hodinu). Referát, který četl Weigel nebyl nový, čte ho už v jiné hře (Referát se týká sochy Radeckého na Malostranském náměstí). V semináři se rozebíralo především dobové pozadí a postavy, které se potom vyskytují ve hře. Důraz byl na dobu obrození. Tvůrci hry se opírali do velikánů naší historie a trefně tam vkládali opravdové údaje.

Hra samotná

Se odehrává v nebi ve speciálním výboru pro Čechy. Předsedou není nikdo jiný než svatý Václav (stejně jako v Blaníku). Celá hra tak de facto navazuje na předchozí cimrmanovské hry, dál rozvíjí látku a vše uzavírá. Tato patnáctá hra je dle slov tvůrců totiž již poslední. Kromě Václava je zde Jan Ámos Komenský (Smoljak), praotec Čech (Hraběta), potom Mistr Jan Hus (Weigel), Karel Havlíček Borovský a babička Boženy Němcové. Objeví se zde i maršálek Radecký a největším frajerem je Mirek Tyrš.
Hra se točí nejprve kolem toho, koho vzít do tohoto výboru a proč. Rozebírají se různé osobnosti a je to zase plné narážek. Samotný Cimrman ve výboru nebyl jen proto, protože ještě žil. Byl ale aspoň navržen na budoucího prezidenta 🙂 Děj je zasazen do první světové války. Mrtví čeští velikáni se snaží pomoci válkou zmítané Evropě.
Za zmínku určitě stojí perfektní kostýmy všech představitelů. Obzvlášť Borovský vypadá excelentně. Herecké obsazení bylo namíchané a ze starších tu byl Smoljak, Weigel a Hraběta. Všichni ovšem hráli výborně. Myslím, že v roli Jana Amose je Smoljak pravděpodobně lepší než Svěrák. Těžko říct. V Záskoku to je zase naopak, Svěrák tam je lepší než Smoljak. Jsou hry kam sedne lépe Smoljak a pak zase hry kam sedne lépe Svěrák.

K hodnocení hry asi takto:
Smál jsem se od začátku až do konce až jsem se za břicho popadal a postarší dáma sedící po mé levici na mne vrhala káravé pohledy.
Takže to určitě stojí za zhlédnutí. Už jen kvůli Tyršovi.

LOU

Reklamy

Povedená neděle

hodně akce přesně měsíc po štědrém dnu

V 11:10 jsme už seděli v kině ve Village Cinemas na Andělu a čekali na začátek Sherlocka Holmese. I když si asi každý představujeme Sherlocka trochu jinak, já trochu podle toho komisku ve Čtyřlístku, tenhle Sherlock byl hodně dobrej 🙂 Mladší a vtipnější. Film mě hodně bavil a vůbec jsem se při něm nenudíl. Bylo mi i trochu líto, že už končí. Hlavně když konec zůstal hodně otevřen.
Na oběd jsme si zajeli zpátky do Řep. Popadli jsme Džusu a šli do Sokolovny. Peťula si dala pečené koleno a já vepřový steak. Parádně jsme se najedli.
Následoval menší nákup v Tesco express (Ústeckýho Tuzemáka tam teď mají za 69,90 ;))
Večer jsem si vyrazil zahrát další pokerovskej turnájek v jedenácti lidech u Zlodějů a probil jsem se až do finále, kde jsem porazil Zdendu.
Ani mi pak nevadilo, že jdu spát v půl jedný a vstávám v šest 🙂

A co Vy a víkend? Něco, co by stálo za zmínku?

Čus

Ladik

Carole King -Tapestry (1971)

po delší době jedna menší receze hudebního alba…

Toto album už patří delší dobu mezi mé favority a tak jsem se rozhodl, že jej přiblížím i těm, kteří jej možná nikdy ještě neslyšeli.

Představovat Carol Kingovou zasvěceným asi nemusím, ale vzhledem k tomu, že u nás tolik známá není, to pro jistotu udělám: jedná se o americkou skladatelku, pianistku a zpěvačku, která se prosadila už v 18 letech a spolu se svým manželem, Gerry Goffinem, složili řadu dnes známých hitů (Will you still love me tommorow, Take Good Care of My Baby, Chains, The Locomotion, One Fine Day či Don’t Bring Me Down a spousty dalších…)

v 60. letech se ze skladatelky stala i interpretka a v roce 1970 jí vyšlo první sólové album Writer. Až ale teprve o rok později vyšlo album, kterému se dnes chci věnovat , s názvem Tapestry a které znamenalo zlom v její kariéře, neboť album bylo velmi úspěšné.

Album obsahuje 12 popových (nebojte se toho slova :)) písniček, včetně dvou starších písní (např. již zmiňovanou pomalou verzi Will you still love me tommorow)
a každá z písní má výraznej melodickej nápad a „groove“ , jak bych to nazval. Výrazným motivem v písničkách je často láska a přátelství – o něm je i patrně největší „hit“ alba – písnička You´ve got a friend.

Album začíná rychlou a výraznou písní I feel the earth move, kde je již definován zvuk alba, na kterém je velmi výrazný klavír a fender piáno. Carol Kingová je velmi zvláštní pianistka – nehraje nic technicky složitýho, ale dokáže hrát velmi dynamicky, má cit pro použití akordů a pro přesnost – myslim, že album je ukázka ideálního použití klavíru v popu a spolu s Benem Foldsem ji mám jako pianistku nejraději.

Z dalších písní na albu bych vyzdvihl např. Where you lead, s podobným tématem přátelství jako You´ve got a friend a kterou možná něktěří z Vás mohou znát jako znělku k americkému seriálu Gilmore Girls

Mně osobně se z alba též hodně líbí píseň Smackwater jack – rychlejší boogie s nádherným sólovým fender piánem

Album rozhodně stojí za poslech, už třeba i jako důkaz, že v 70. letech nevznikal pouze hardrock, punk a disko :).

Ke stažení jsem album našel na téhle URL a je tam dokonce bonusová „live“ verze celého alba, která také stojí za poslech:
http://uloz.to/2807071/carole-king-tapestry-legacy-edition-split-tracks-covers-.rar

Přeji hezký poslech
Luke

Carole King: You´ve got a firend:

TV VONA blog

50000 návštěv a jede se dál

Gratuluji našemu blogu k další desetitisícovce návštěv a jsem rád, že máme stabilní návštěvnost, nové články a plno komentářů.
Přeji blogu další a další aktivitu…

Ladik

Filmy z poslední doby

… aneb pár dojmů..

Tak byly Vánoce, venku tma a zima a to je každoroční čas filmů…

Ještě před Vánocemi jsme stihli zajít do kina na
Mikulášovy patálie
Tak příběhy malého mikuláše a jeho party jsem hltal už jako malej a tak mě zajímalo, jak si s jejich převodem do filmové podoby poradí francouzští filmaři. A musím říct, že se jim to povedlo. Film je samozřejmě primárně určen menším divákům, avšak i dospělí se určitě budou bavit – mně se nejvíce líbila scéna s přípravou večeře přo šéfa Mikulášova táty.

http://www.csfd.cz/film/264178-mikulasovy-patalie-petit-nicolas-le/

Rommel volá kahiru
Německý špionážní film z roku 1958, kdy dvojice agentů se cestou přes poušť vydají z Rommelova hlavního stanu až do Káhiry a tam se snaží získávat informace o britských jednotkách.

Film je docela napínavej, avšak docela mě překvapilo, že tu neni vyloženě záporná postava či strana – Němci i Britové jsou zde líčení jako hodní a správní a to že se chystaj proti sobě zaútočit je jen „detail“ :).

http://www.csfd.cz/film/166958-rommel-vola-kahiru-rommel-ruft-kairo/

Avatar
Tak dlouho jsem už neodešel z kina…
ale při tomto filmu jsme to udělali… no holt nemaj dávat přestávky v projekci.

Tenhle film, byť začíná docela hezky příslibem zajímavé sci-fi akce, se během cca 30ti mint promění v barevnou renderovanou fantasy s velkejma modrejma bytostma (avatarama). Boj zla (dobyvatelé planety, kteří chtějí těžít vzácnou rudu) a dobra (ti modráci, kteří na planetě žijí) je docela předvídatelný a ekologické poselství „chraňte planetu bez ohledu na cokoliv“ je z filmu srozumitelné všem.

Po technické stránce je film udělán kvalitně, avšak pro mě děj a lítání na dráčcích není příliš zajímavé, takže nakonec jsme, jak jsem již psal, o přestávce nevydrželi a vzdali to. Možná je tedy konec filmu naprosto geniální a převratný :).

http://www.csfd.cz/film/228329-avatar/

O vánocích jsme si také udělali tématický večer na téma Woody Allen a shlédli některé jeho filmy:

What’s Up, Tiger Lily?
Woodyho první velký film z roku 1966. Nápad je originální – Woody Allen vzal nějakej japonskej béčekovej špionážní film z té doby, vytvořil k němu novou zvukovou stopu, přeházel pořadí stávajících scén, přitočil pár scén nových a napsal nový scénář, který samozřejmě nic neměl z původním dějem společného – výsledkem byla jakási „komedie“ se záběry z onoho japonského filmu, o soundtrack se postarala známá skupina Lovin´ spoonfull.

No výsledek je trochu rozporuplnej – i přes dobrej nápad je výsledný film spíše lehce úsměvný než vyloženě komediální.

http://www.csfd.cz/film/59-whats-up-tiger-lily/

Svůj talent Woody Allen plně rozvinul až dva roky později ve filmu Seber prachy a zmiz.

Banáni
Film z roku 1971 je už kvalitní „Allenovskou“ komedií – tentokráte spíše parodii na špionážní a akční filmy té doby s typickým Woodyho humorem.

http://www.csfd.cz/film/28-banani-bananas/

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat(1972)
Tak tohle byl Woodyho první opravdu hodně úspěšný film – komedie, která si v několika kapitolách bere na mušku některé otázky týkající se sexu . V paměti mi vždy utkvěla druhá kapitola filmu „co je to sodomie?“, ve které hraje hlavní roli taková roztomilá ovečka a chlápek, co se do ní zamiloval :).

http://www.csfd.cz/film/37-vsechno-co-jste-kdy-chteli-vedet-o-sexu-ale-bali-jste-se-zeptat-everything-you-always-wanted-to-know-about-sex-but-were-afraid-to-ask/

Tajemná vražda na Manhattanu (1993)
Komedie s prvky detektivky, ve které hraje kromě Woodyho Allena ještě jeho častá „filmová“ partnerka Diana Keaton.

Příběh je hodně zajímavej – vypráví o tom, jak se manželský pár (WA + DK) seznámí se svými sousedy a druhý den manželka souseda zemře. WK+DK začnou souseda podezřívat z vraždy a na vlastní pěst začnou odhalovat pravdu… doporučuji ke shlédnutí

http://www.csfd.cz/film/44-tajemna-vrazda-na-manhattanu-manhattan-murder-mystery/

Luke

Spaghetti Aglio Olio

Tak je tu další díl seriálu o žrádle…

… a tentokráte o špagetách, který mi mic chutnaj a kterejma se poslední měsíce ládujeme několikrát tejdně :).

Špagety jsou, jak známo, z itálie a tohle je jeden z jejich nejklasičtějších receptů. Nejdřív zde napíšu, jak se připravujou klasický „Aglio olio“ a pak mojí upravenou pálivější verzi :).

    Co budeme potřebovat:

Kvalitní špagetky – nekupujte tesco špagety za 6kč, doporučuji kvalitní, nám se osvědčila značka Agnesi. Je to poznat jak na chuti, tak i na tom, že se Vám prostě jentak nerozvařej.
Extra-panenský olivový olej
Česnek
Feferonky – pálivé papričky
Parmezán – ano, na špagety by neměl přijít eidam a podobně…
Bazalka
Rajčata
Pepř – čerstvě namletý je lepší…

    Nejprve klasický recept:

Uvaříme osolenou vodu, kápneme do ní pár kapel oleje (aby se špagetky k sobě moc nelepily) a vložíme do ní špagety a vaříme, dokud nejsou uvařené dle Vašeho přání.

Mezitím si připravíme ochucení:
na pánev nalejeme trochu oliv. oleje
nechám orestovat nakrájený česnek (né moc, ať nezhořkne)
nakrájíme feferonku a přidáme a též trochu orestujeme.

Uvařené špagety (ne-rozvařené!) procedíme a přidáme na pánev k orestovanému česneku a společně chvíli restujeme a promícháme. Můžeme přilít i trochu vody – těstoviny by totiž na talíři neměly bejt suché.

Nakonec vše naservírujeme na talíř a sníme.

No já jsem tuhle variantu trošku obohatil o následující:
Do „omáčky“ přidám nakrájená rajčata a víc feferonek

špagety také po uvaření a přecedění lehce opepřim a po orestování a servírování na ně nastrouhám parmezán a natrhám bazalku.
Podobnejch receptů je fůra, asi si každej nakonec vymyslí variantu, která mu bude chutnat nejlépe.

Takže dobrou chuť!

Luke

Merkur

ano, legendární stavebnice a výstava s ní spojená….

v muzeu Hlavního Města Prahy, na Florenci, je až do konce února instalovaná tématická výstava o stavebnici Merkur. Dovolte mi tedy nejprve pár vzpomínek, na tuhle československou „legendu“…

Merkur jsme se ségrou dostali od rodičů někdy na konci 80. let a dost často jsme si s nim hrávali a stavěli různý podivný stroje, přístroje, autíčka, domy apod. Brzo jsme ale poztráceli šroubky, tak nám táta musel kupovat pravidelně nový. Merkur byl dobrej v tom, že se na něm formou hry i malé dítě naučilo základy konstrukce. Některé stavebnice obsahovaly dokonce malé motory na baterie a stavebnice tak mohla i „oživnout“.

Ale zpět do přítomnosti – v neděli jsme se potulovali kolem Florence a náhodou jsme na tuhle výstavu narazili, tak jsme se rozhodli, že si ji i prohlédneme.

Expozice to tedy není příliš veliká rozlohou – je v jedné větší místnosti muzea, avšak obsahuje značný počet různých modelů, postavených z merkurů, ukázky obalů, sad a různých verzí této stavebnice. Historie Merkuru totiž sahá až do cca 20. let minulého století a velký boom přišel v letech třicátých a pak později v 60. a 70. letech.
Nejvýraznějším prvkem výstavy jsou již zmíněné modely – naleznete zde např. model petřínské rozhledny, eiffelovky, velkého kola v Prátru, velký model vyšehradského železničního mostu (i s jezdící mašinkou) , důlní stroje a spousty dalších.

Můžete si rovněž stavebnici vyzkoušet a v „dětském“ koutku si něco postavit.

Překvapilo mě, že Merkur se dodnes vyrábí i prodává, takže si na výstavě můžete i stavebnici zakoupit, no možná někdy neodolám :).

Takže závěrem bych to shrnul, že se jednalo o docela příjemnou vzpomínku na dětská léta a na jeden z fenoménů mezi stavebnicemi. Vstupné na výstavu, pro nás studenty, je 40,- :).

Luke

Sníh

konečně je i v Praze pořádná kalamita 🙂

V pátek začalo sněžít, v sobotu a neděli pokrývká zesílila a dneska v pondělí od rána kolabuje MHD – já jsem to poznal na vlastní kůži při cestě do práce – z Vápenky na Floru jsem jen 45 minut (běžně to trvá cca 10 minut), pak jsem pro jistotu přesedlal na metro a jel na Anděl metrem.

Přikládám několik fotek z rána, jak to na Vápence vypadalo :). Skoro jak na vysočině, na sibiři či na horách… 🙂

Luke

Hanebný pancharti

Quentin Tarantino stále v plné síle

Quentin Tarantino se ve svém zatím posledním díle vrátil stylem zpět ke kořenům a jednotlivé scény připomínají momenty z Reservoir dogs nebo z Pulp fiction. A jedno klišé je bouráno hned za druhým. Tarantino rozjíždí scény, které dobře známe z velkého množství klasických válečných filmů a dává jim nový kabát, originálně je přetváří, hraje si s nimi a překvapí nečekaná rozzuzlení.

Tentokrát se jeho hřištěm staly filmy popisující druhou světovou válku. Speciální komando vedené Bradem Pittem působí v obsazené Francii a náckům pořádně zatápí. Do toho je vložen příběh židovské dívky, které na začátku filmu vyvraždí rodinu. Žádné velkolepé bitevní scény nás tu nečekají, děj se posunuje dál prostřednictvím dialogů, jak jsme u Tarantina zvyklí. Akce pak přijde jako blesk z čistého nebe a o to dvojnásob je šokující.

Hanebný pancharti zkrátka stojí za zhlédnutí už pro to nádherné hraní si s žánrem, které zde Tarantino předvádí. A že ve své hře nezná hranice, to si brzy uvědomíte, až zjistíte, že vám některé historické detaily nesedí. A nezůstane jen u detailů. Quentin Tarantino je stále borec.

LOU

Rekaputilace roku 2009

Ladik

Konečně se dostávám k rekapitulaci předchozího roku.
Dnes je 6.1.2010, den tří králů a odzdobování Vánočního stromečku. Rekapitulaci vezmu pozpátku.

Silvestr u Lukeho a Zlaty se podle mě povedl. Hodně jídla, pití, zábavy.
Ale na příští silvestry bychom měli začít domlouvat zase nějaký společný pařby. Celá TV VONA. Naposledy jsme se na silvestra sešli u Loua v roce 2007.

Vánoce byly fajn, Slavili jsme u mojí sestry u Petřiný mamky, u mojí mámy a mého táty a taky s mým bratrem… Zajímavé dárky byly:
3 kulichy :), knížky a knížečka Ken-Ken s heslem „Už vás nebaví sudoku?“. Ae dárků bylo přece jen víc. V jedné malé krabičce se schovávaly „peníze na poker“. Co jsem s nimi provedl je otázka letošního roku 🙂

Narozeninová oslava se letos nekonala.

Přesun na listopad.
V listopadu se konala zajímavá narozeninová akce u nás doma, ale slavil Ashman. Na trika jsme si připevnili fotky ze sýkořické kalby konané v červenci (to byly tenkrát zase Davidovy narozeniny).. 😀

V září se mi povedlo vyhrát online turnaj s účastí 2200 hráčů.

V létě se konalo pár grilovacích akcí.

V červnu jsem se oženil a pak hned odcestoval na svatební cestu na Mallorcu.
Květen – Leden organizace svatebního dnu…
uf

A na jaře jsme si ještě stihli zalyžovat na Černé Hoře v Krkonoších

🙂

Pár fotek z uplynulého roku najdete na dzupela.rajce.net

Ladik

P.S. Kdybych si ještě na něco zásadního vzpomněl, tak to sem připíšu 🙂

A je tu první uplynulej víkend nového roku…

bla bla –

Ještě se vrátím k silvestru – letos jsme udělali menší oslavu u nás doma pro malý okruh známých a docela se to myslím vydařilo. Oproti minulým oslavám a kolaudaci, nás tam nebylo 15, ale jen 6, což je příjemnější – přišel Ládik s Petrou a Džusou a Ondra s Káťou, my připravili spousty jídla a pochutin a já se těšil na souboj fenky Džusy s našima kočkama – k tomu nakonec nedošlo, zvířata se totiž téměř ignorovala.

V sobotu mě zaujala „povedená“ premiéra mého oblíbeného seriálu Měestečko Twin Peaks na Nova Cinema.
Této TV stanici se totiž „povedlo“ odvysílat druhou část pilotního dílu seriálu (namísto celého pilotního dílu), takže náhodný divák musel být pěkně zmaten, protože se těžko mohl v rozjetém ději orientovat). V neděli pak TV Nova nejprve chybu odmítala přiznat… nakonec však v neděli večer s omluvou pustila seriál znovu – tentokráte už správně celý pilotní díl.

V neděli jsme s Basketles měli první novoroční zkoušku a otestovali jsme rovněž Fefiho 8stopý nahrávací mixpult a musim říct, že nahrávky z něj zněj velmi dobře, možná sem časem hodim ukázku

Luke