TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Červen 2010

Pouť na Sázavě

PŘIJEĎTE V SOBOTU 3.7. NA SÁZAVU

Určitě nebudete litovat, pokud se rozhodnete vydat se v sobotu 3.7. t.r. na Sázavu, kde proběhne 10. ročník Pouti na Sázavě, ale i mezinárodní přehlídka veteránů i městská pouť.

Již v dopoledních hodinách budou moci děti od 10.00 h. u našich stanovišť s barevnými deštníky u městské lávky malovat – poutnická roucha Cyrila a Metoděje, či mnišskou kutnu opata Prokopa, v nichž se pak vydají na cestu za
poznáním v rámci dětského programu, který začne na Severní zahradě kláštera po úvodní bohoslužbě Církve československé husitské ve 14.30 a bude možné se ho účastnit až do 18.00 h. Jeho součástí bude i pohádka divadla Apropo pro malé i velké v 15:00 na Severní zahradě.

Nebudou chybět ani soutěže zvláštního hosta programu pro děti – Tondy Obala na cestách! Nevíte, kdo to je? Nechte se překvapit! J A jako bonus připravila n.o. Církve
československé husitské na Sázavě v rámci jí pořádaného setkání veteránů na Sázavě též malování (v dopoledních hodinách u „hasičárny“) historických vozidel, která se na Sázavě v době pouti sjedou z různých míst Evropy.

Oficiálně začne 10. ročník Pouti na Sázavě ve 12.00 h. ve Sboru opata Prokopa Církve československé husitské na Sázavě, odkud se ve 12.30 odeberou účastníci ke krátké pouti do areálu Sázavského kláštera, kde bude na Severní
zahradě program zahájen bohoslužbou Církve československé husitské vedenou jejím patriarchou a biskupem pražským a brněnským, jenž poslouží kázáním.

Již na cestě doprovodí poutníky Pražský žesťový kvintet, jenž potěší svým lahodným zvukem mnohé i po bohoslužbách na Severní zahradě kláštera. Hudební program potom bude pokračovat v 16.00 h. vystoupením světově proslulého
varhaníka Jaroslava Tůmy, na jehož koncert naváží mladí hudebníci – dechový kvintet 4 + 1. Program bude tradičně zakončen v kryptě kláštera v 18.00 modlitebním ztišením.

V průběhu dne budou moci návštěvníci využít i nabídky kláštera ke komentovaným prohlídkám. Nebude chybět občerstvení kávou a čajem Fair trade, výrobky bude možno i zakoupit s sebou jako i vybranou literaturu a další.

Pouť na Sázavě pořádá Církev československá husitská ve spolupráci s klášterem Sázava za podpory města Sázava a finanční podpory ministerstva kultury ČR a Středočeského kraje. Mediálními partnery jsou Sázavské listy,
Český zápas, časopis Husita a Český rozhlas – regiony.

Srdečně zveme!
koordinátorky
Hanka, Katka

oficiální stránky:

http://poutnasazave.ccsh.cz/

vložil: LOU

Beatlefest v Bělči u Tábora

krátce o sobotní akci…

Sdružení dobrovolných hasičů v Bělči se rozhodlo uspořádat na návsi Beatlefestival, najmulo Jirku Svátka a ten sehnal pět Beatles revivalových kapel, které se tuto uplynulou sobotu představily publiku se svým repertoárem.

Běleč je docela malá obec poblíž Mladé Vožice, asi 80km jihovýchodně od Prahy a my tam vyrazili už v sobotu dopoledne, navštívili jsme nedaleký Tábor a kolem páté dorazili do Bělče. Na místě již byla první kapela, naši známí z The Beatboons a pilně zvučili.
Cela akce byla pojata jakou „soutěž“ – každý z diváků spolu se vstupenkou získal i hlasovací lístek, který mohl hodit do jedné z pěti „volebních uren“ s názvy jednotlivých kapel – ten večer měli vystoupit: The Beatboons, The Basketles, Jan Vytásek & Blackbirds, Professor a Pangea a cenou byly letenky do Lívrpůlu pro vítěznou kapelu.

Již před samotným festivalem se k naším uším dostala informace, že Jirka Svátek se údajně se dvěma z těchto kapel předem dohodl na tom, že když vyhrají, tak poletí s nimi,ale věřím, že to byla jen fáma :).

Podmínkou koncertu bylo to, že kapely nesměly hrát nic jiného než skladby Beatles či skladby, které Beatles též hráli (to bylo do konce i ve smlouvě)

Samotný koncert začal po půl deváté a koncert zahájila nejmladší z kapel, The Beatboons – jejich cca 45ti minutový set obsahoval spíše méně známé písně The Beatles, např. lahůdky z beatlesáckého alba „Live at BBC“ – „Keep your hands off my baby“ či „Crying, Waiting, hoping“. Beatboons bych vytknul horší vokální projev (zejména jejich Paul a John, kterým některé písně vyloženě hlasově nesedí). Naopak potěšili mne skvěle zahranou a zazpívanou „Chains“

Kolem 21:45 jsme nastoupili my s Basketles – těžko mohu objektivně hodnotit náš výkon – každopádně myslím, že to bylo spíše jedno z našich lepších vystoupení – škoda za zkažené Honey Don´t, občas trochu zaskřípaly vícehlasy, ale publikum se přidalo v závěru koncertu i na parket. Jako poctu nedávno zesnulému Petu Quaifovi z The Kinks jsme set zakončili hitem „You really got me“.

Po nás na pódium nastoupil Honza Vytásek ze svou doprovodnou kapelou (kde jsme mimojiné poznaly i Gustu, bývalého basáka Professorů). Honza má dobrej hlas se zajímavou barvou, ale osobně si myslim,že mu písně Beatles hlasově nesednou (snad s vyjímkou pomalých věcí typu Let it be). Proto jsem netrpělivě čekal na další kapelu v pořadí – Professor – tentokráte hrajícím pod názvem „Laura a její profesoři“ (narážka na alternující klávesistku, Lauru). Pro mne bylo jejich vystoupení vrcholem večera, zahráli hlavně pozdější věci ze seržanta Pepře a Abbey Road a Honza Noha zpíval jak o život. V tu dobu již byl taneční parket plný.

Ve finále se představila šumperská Pangea, profesionální Beatles revival, od kterého mnozí hodně čekali a osobně jsem byl trošku zklamán – kluci přijeli z „kšeftu“ a asi byli dost unavený, protože začátek vystoupení byl docela nevýraznej (i když musim říct, že minimálně o třídu lepší než první tři kapely). Překvapilo mě např., že při I saw her standing there si jejich basák basovou linku zjednodušil na jeden tón (hraný v osminách), to bych od „profi“ kapely tohoto formátu nečekal. Jinak jako vždy byl výbornej Petr John, jejich „Lennon“. Každopádně jsme odjeli během jejich vystoupení, takže nemohu spravedlivě ohodnotit jejich výkon, je možné, že konec byl o dost lepší.

Druhý den jsem se od kluků dověděl výsledky, tak prý to dopadlo takto:
1. Pangea (45 hlasů)
2. Jan Vytásek (hodně překvapivé!) (32 hlasů)
3. My (28 hlasů)
4. Professor (23 hlasů)
5. Beatboons (15 hlasů)
(neručim za správnej počet hlasů)

A jak tento festival zhodnotit? Osobně si myslím, že chybnej byl už samotnej koncept „soutěže“ – měla to být spíše přehlídka revivalů a rozhodně mělo být povoleno hrát i jiné písničky než od Beatles, příspělo by to k větší pestrosti a nestalo by se tak, že třeba I saw her standing there zazněla za večer minimálně 4x…

Diváků dorazilo docela hodně, bavili se, počasí se též vydařilo, takže nakonec na naší straně spokojenost

Luke

Václav Vlachý – Praxe zvukové techniky

… jedna odbornější publikace….

v poslední době jsem četl spíše válečné a historické knihy, pak jsem si odskočil do Provance a nyní jsem si koupil tuhle knihu, která je zaměřená na audio techniku a zejména na problematiku nahrávání. U nás na toto téma moc literatury nevyšlo a proto jsem uvítal, že jsem „Praxi zvukovoé techniky“, po delším hledání, objevil přímo naproti našemu baráku v Koněvově ulici, v prodejně Harfa music (www.harfa.com).

Kniha již má třetí, doplněné, vydání (z roku 2008), takže je tam i spousta aktuálních informací – původně ale vyšla již někdy kolem roku 1995 a proto je velká část knihy věnována analogovým systémům a recordingu, který v té době ještě kraloval. No ale od začátku… pojďmě se podívat, co nám tato 300-stránková publikace nabízí?

V první části je se dozvíte vše o principu šíření zvuku, o tom jak funguje lidské ucho a podobné základy. Následuje sekce o mikrofonech, jejich rozdělení a způsobech využítí. Je zde rovněž velmi užitečná část věnovaná snímání jednotlivých nástrojů a postupům, jak tyto nástroje správně „nahrát“.

V druhé větší kapitole se seznamíte s analogovým mix pultem – princip funkce, jeho ovládání, směrování signálů, ekvalizace apod.

Vícestopému nahrávání jsou věnované dokonce dvě části – analogová a digitální (nahrávání do DAW) a závěr knihy je věnován efektům, zvukovým procesorům a poslechovým monitorům.

Kniha je psána trochu více odborným jazykem, takže začátečníkům bych doporučoval nejprve seznámit se se základy audiotechniky a pak teprve se pustit do čtení.

Dojem z knihy mám kladný, dozvěděl jsem se tam spousty zajímavých věcí (např. problematiká fáze a posun audio signálu), co bych vytknul je velké zaměření publikace na analogové přístroje, které se v dnešní době již příliš nepoužívají.

Knihu doporučuji tedy všem, kteří se o recording trochu vážněji zajímají.

Luke

HAMU – Orchestrální koncert z děl studentů skladby

… dojmy ze včerejšího koncertu v Rudolfinu

Předem musím předeslat, že Vážnou hudbu příliš neposlouchám, dopodrobna neznám a tak tedy následující článek bude velmi zaujatý.

Program koncertu byl následující:
1) Zdeněk Bartošík (1974)- koncert pro flétnu a orchestr

2) Tomáš Svoboda (1982) – koncert z kláštera pro housle a dechový orchestr

3) Daniel Patras (1989) – rozpolcení v dvojjedinosti

4) Robert Hejnar (1969) – Elysium – koncert pro klavír a symfonický orchestr

====================================

Dorazili jsme tedy v sedm večer do Rudolfina, hloučky návštěvníků (hlavně asi příbuzní interpretů a skladatelů) postávaly na chodbách a v půl osmé se sál dvořákovy síně docela solidně zaplnil.

V první skladbě se jako sólistka představila flétnistka Alena Fryščáková, která přednesla skladbu napsanou přímo pro ni od Zdeňka Bartošíka.

V druhé skladbě se jako sólista představil sám autor skladby, Tomáš Svoboda, který v této třívěté skladbě exceloval na housle.

Po přestávce následovala dvouvětá skladba nejmladšího z těchto 4čtyř skladatelů, Daniela Patrase, která byla napsána jako orchestrální kompozice a pro mě jednoznačeně „vítěz“ celého večera – skladba měla jak výrazné hudební a melodické nápady, (žádné laciné triky se zvonkohrou :)), občas jakobych z povzdálí zaslechl ozvěnu Rhapsody in blue a hlavně grandiozní orchestrální finále, které mi u ostatních skladeb chybělo.

Na závěr koncertu pro nás Robert Hejnar nachystal své Elysium, kde se jako sóliskta představila klavíristka Markéta Janáčková, mimojiné členka janáčkova tria. K této skladbě se ještě za chvíli vrátím.

Nebudu zde popisovat podrobně jednotlivé skladby, na to se necítím dostatečně erudován, ale zmíním se jen o subjektivním dojmu a ten bych shrnul do jednoho slova – katastrofa! Ano, až na třetí skladbu se ostatní skladatelé vyloženě vyžívají v tónových souzvucích uchu neladících, nejspíše hledající (a bohužel nenacházející) nové a moderní pojetí klasické (vážné) hudby. Běžné durové/mollové harmonie mají nejspíše zapovězené a asi se je i bojí použít (a nebo jimi opovrhují?)

Ano – pokud tyto skladby (zejména ta 4.) mají být ukázkou současného stavu moderní vážné hudby u nás, tak je to opravdu smutné.

Osobně jsem se právě na čtvrtou skladbu těšil nejvíc, pan Robert Hejnar, jak jsme se dočetli v programu, je právě ve 4. ročníku doktorandského studia skladby na HAMU, pedagog, autor několika hudebních učebnic a dle jeho životopisu studoval hudbu a skladbu více než 20 let. Bohužel výsledek byla neskonalá dynamická a harmonická nuda. Autor v popisu skladby uvádí, že se v případě klavirního partu snažil eliminovat „funkci sólovou jako samoúčelně virtúozní“ a vyvarovat se tak technických klišé typických pro tento nástroj – to se mu jistě povedlo – tvrdím, že klavírní part celé skladby bych dokázal zahrát i já, samouk (což samo o sobě nemusí být negativum) – chybí mu ale myšlenka – onen několikráte opakující se motiv, který byl nejspíše složen náhodnou improvizací na sedmé oktávě není rozhodně nosný a natolik zajímavý pro cca 15ti minutovou skladbu.

Myšlenkovou insipraci této skladby (koncert G dur od Beethovena) jsem ve skladbě rovněž téměř nezaznamenal (když pomineme to, že, stejně jako u Beethovena, se i zde střídá klavír a orchestr a „nástroje si tak „povídají“ mezi sebou).

Takže shrnuto a podtrženo – tohle bylo největší zklamání večera.

A nyní si dovoluji začínajícím skladatelům moderní vážné hudby dát několik rad, jak jejich díla vylepšit tak, aby je též mohli hrát v Rudolfinu na některém z příštích koncertů:

1) Začátek skladby musí být souzvuk minimálně 5ti tónů vzájemně neladících.
2) Tento úvodní souzvuk držet minimálně dva takty
3) Pokud máte ve skladbě sólový nástroj, vyvarujte se při psaní jeho partu tří tónů jdoucích v tónině po sobě (místo C D E radši zapište do partitury třeba C D G# apod..]
4) Zvonkohra – minimálně 3 tóny na zvonkohru za 2 minuty! (odborová organizace zvonkohráčů prý přitvrdila…)
5) Perkuse – pokud drží perkuse nějaký rytmus, nesmí být pravidelný (vyvarujte se obzvláště klišé rytmů 4/4, 3/4, 2/4 apod) – zvláštního efektu dosáhnete použitím rychlých úderů do činelů (16tiny), které nepotrvají déle než takt.
6) Rytmus pravidelně měnit, aby jste neupadli do klišé!
7) Smyčce a celý orchestr by neměl hrát v kuse déle než 8 taktů, jinak to je klišé!
8) Pokud nevíte jak ve skladbě dále, dejte všem nástrojům pomlku a nechť klavír 6x po sobě ostře zahraje jeden neharmonický akord (tzv bff – brute-fortissimo)
9) jeden motiv nesmí zaznít více než 3x za 15 minut – jinak je to samozřejmě klišé
10) Harmonie a akordy – nepoužívat běžně dostupné harmonie (dur, moll, dur 7, dur 6, dim atd..) – to je totiž klišé – vymyslete si vlastní harmonie – jak na to? Basy budou držet dva různé tóny (ideálně max. půltón od sebe) – violoncella budou hrát tóny vzdálené o 13 – 16 půl tónů výše než basy no a housle budou hrát tóny o cca 16-20 tónu výše než cella – tím se z Vás stane novátor a vyvarujete se zavedených postupů.
11) Dynamika – po velmi tiché pasáží prostě musí přijít alespoň na chvíli velmi hlasitá pasáž (ale né příliš dlouhá) – musíte totiž zajistit, aby diváci nemohli usnout.
12) Coda – zapoměňte na mohutné a grandiozní konce skladeb – nejsme přece v 19 ani 20. století – konec skladby by tedy měl být náhlý a bez větší „přípravy“ posluchače na tento fakt.
13) Název skladby – ten by měl být velmi intelektuální, ideálně cizí slovo – např z latiny, italštiny – (nepoužívete němčinu a angličtinu)

Tak tolik pro odlehčení a pokud náhodou na toto nějaký autor moderní vážné hudby narazí, tak ať se trošku zamyslí, zda je to takto správně nebo ne a zda je nutné se vymezovat úplně všemu, co trochu vzdáleně připomíná opravdovou klasickou hudbu.

Luke

Bzučení vuvuzel, zima a nevyzpytatelný jabulani

mistrovství světa ve fotbale v Jihoafrické republice

Postavte nejlepší fotbalisty světa do prostředí, které není pro fotbal přívětivé, fanděte zcela netradičním a hlavně rušivým způsobem a nechte fotbalisty kopat do míče, který se chová jinak, než se dá očekávat. I takto by se dalo charakterizovat letošní mistrovství světa ve fotbale. Svátek fotbalu nefotbalově. Můžeme tedy vlastně vůbec čekat špičkové výkony od špičkových fotbalistů, když na to nemají vhodné podmínky? Těžko.

Zatímco Evropa se sluní a vyhřívá, v Jihoafrické republice začíná zima. Pár stupňů nad nulou není ideální fotbalové počasí. Takže takový fotbalista mrzne (pokud není seveřan) a do toho ještě musí kopat za kraválu těch strašných trubek. Třikrát hurá pro Diega Forlána, který vuvuzely utišil, když skóroval proti domácímu týmu. Víc takových okamžiků!

A k tomu ještě fobalisté musí kopat do dalšího speciálně vyrobeného míče, který je prý zase lepší a bla bla bla. Těžko říct, jestli je opravdu lepší než ty předešlé verze, jedno je ale jisté – rozhodně je jiný. A to také znamená, že na něj fotbalisté nejsou zvyklí. Proč tedy nenechat fotbalisty hrát s míčem, na který jsou zvyklí a se kterým předvádí parádičky v klubových soutěžích? S tím, na co jsou zvyklí by přeci předvedli to nejlepší.

První zápasy ukázaly opatrnou taktiku a také docela dost nepřesností a divák se tak trochu nudil. Druhé kolo zápasů ve skupině už začíná být zajímavější. Teď jen ještě aby někdo utišil ty zpropadené vuvuvzely.

LOU

To léto, to léto…

.. to léto letošní, to je mý dvacátý… 🙂

…tak tohle na melodii lívrpůlských Gery and Pacemakers zpíval kdysi sám Karel Gott a já, pokud bych to chtěl zpívat pravdivě, musel bych letos přesně 10 let přidat.

No každopádně léto se opět blíží a s ním letní radovánky typu koupání se v potu, pražského smradu či narvaných hospod – no já ale doufám, že to mé léto, resp. hlavně víkendy, budu trávit mimo Prahu v přírodě a v hospůdkách se zahrádkou a že si občas i zaplavu ve venkovním bazénu, co máme na žižkově poblíž.
A těším se na srpen, kdy si plánuju vzít zaslouženou dovolenou, abych rozdejchal tu 30ku a hlavně někam s Žábou zmizel na dovču, asi do našich oblíbenejch Mariánek.

Jaký máte plány na leto vy?

Luke

Ukázky z koncertů

Tak opět zde zaberu zbytečné místo pár nahrávkama z koncertů a kecama okolo :).

Na http://bandzone.cz/hankypanky jsem přidal dvě nahrávky z našeho posledního koncertu se Zlatou ve Vodárně, který se vcelku povedl a spokojení prý údajně odcházeli nejen „hujerovic“ :). První z písniček se jmenuje „Pro Kiki“, je z repertoáru Hany Hegerové ještě z dob, kdy zpívala v divadle Semafor a tuhle písničku pro ní napsali pánové Suchý a Šlitr.

Další přidaná písnička je stará a známá „Somewhare over the rainbow“, kterou zpívala velká řada interpretů, nejslavnější je ale podání Judy Garlandové z muzikálu Čroděj ze země Oz (nebo „koz“? 🙂 )

Teď v sobotu byly snad všude nějaká kulturní akce – v Praze zejména Muzejní noc v jejímž rámci vystoupilo i několik revivalových kapel a my s Basketles jsme hráli v kladenském Dundee Jamu, kde nám konkuroval „free festival“ KLadenské dvorky, takže návštěvnost byla slabší a klub se zaplnil až kolem jedenácté, kdy jsme ale už pomalu končili. Každopádně jsme celej koncert nahráli a sestřihl jsem z toho ukázku na
http://bandzone.cz/basketles

Teď nás čeka Beatles festival v Bělči u Tábora v sobotu 26.6., kde budeme „soutěžit“ o nejlepší beatles revival s Pangeou a Professorama! 🙂

Luke

Trailer k Na Točně 18

první ochutnávka nového dílu Číst celý příspěvek

Peter Mayle – „Rok v Provence“

… a „Navždy Provence“…

Dneska vás alespoň stručně seznámím s dvěma díly od současného britského spisovatele Petera Maylea – „Rok v Provence“ a „Navždy provence“. Jak už název obou knih vypovídá, jejich hlavní náplň spočívá ve vylíčení běžného života i zajímavostí z jihovýchodní Francie – z Provence.

Peter Mayle (ročník 1939) žil většinu života v Anglii, pracoval střídavě v reklamním průmyslu a byl občasným spisovatelem, který psal naučné knížky pro děti i dospělé. V 80. letech měl ale života v Londýně po krk a přestěhoval se do Franice, do již zmíněné Provance a z jeho vlastních zážitků vychází i tyto dvě knihy, které se staly světovými bestsellery a hlavně v 90. letech probudily velký zájem o tuto malebnou oblast. Na základě jedné z dalších knížek P. Mayela byl natočen známý film A Good year (dobrý ročník) s Russelem Crowem.

Knížka „Rok v Provence“ poprvé vyšla v roce 1989 a je chronologicky řazena do 12ti kapitol dle jednotlivých měsíců – autor v nich s humorem popisuje průběh roku v Luberonu, což je část Provence, kde Peter Mayle žije a seznamuje nás, čtenáře, s mnoha zvláštnostmi života v této části Francie. Důraz je zde soustředěn zejména na povahy jednotlivých postav (defacto reálných přátel Petere Maylea) i místních obyvatel, na úřednické zvláštnosti kraje a samozřejmě na víno a místní gastronomii – opravdu nedoporučuji číst tyto knížky ve stavu hladu :). Dozvíte se, jak nepředvídatelné dokáže být místní počasí a lidé, jak se „správně“ sbírají lanýže či budete svědky místních trhů či kozích závodů :).

Na knihu „rok v provence“ volně navazuje další knížka v tom samém duchu „Navždy provence“ (1991), která obsahuje opět další zážitky Petera Maylea z tohoto kraje – seznamuje nás zde např. s několika mísntními restauracemi, sýry, s Pastisem a s typickým anglickým humorem opět komentuje zvláštnosti kraje.

Knížky jsou psány docela čtivě, myslím že jsou i docela kvalitně přeloženy do češtiny – samozřejmě je zde spousta francouzkých výrazů, které překladatel úmyslně nepřekládal (což je dobře, přispívá to k atmosféře obou knih), takže možná čas od času šáhnete po slovníku, pokud nemluvíte francouzsky.

Celkově tedy knihy mohu doporučit jako odpočinkové čtení, není tam žádný výrazný děj, takže se nic nestane, pokud budete druhou knihu číst dříve než tu první (jako já), každopádně pokud máte rádi anglickej humor a zajímá Vás Francie, nenechte si tyo knížky ujít

Luke

Točna 18 – Krizi navzdory – už je skoro hotová

včera jsme natočili další scénu
… a jedná se o finální scénu, kde se ukáže, že Bohdan dokáže vždy vymyslet plán, který vše nakonec zachrání… a že ať se Karel Točna snaží sebevíc, uznání si asi nikdy nezíská 🙂

Z celého dílu zbývá tedy dotočit už jen dvě krátké scény se mnou a Lukyhellem a může se začít se stříháním materiálu. Premiéra tohoto, již osmnáctého, dílu by se tedy měla uskutečnit ještě letos.

Jinak řepy v těchto dnech připomínají fakt staveniště – koleje rozkopaný, paneláky obestavěný lešením… možná by se zde teď dobře natáčel nějaký industriální film :).

Podle informací z oficiálních zdrojů se též (opět) připravuje natáčení „Bohdan a Ringo spin-off show“, ale jak tyto zdroje známe, asi zůstane opět u plánů a zbožných přání… :).

Tolik k novinkám z TV VONA

Luke