TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

HAMU – Orchestrální koncert z děl studentů skladby

… dojmy ze včerejšího koncertu v Rudolfinu

Předem musím předeslat, že Vážnou hudbu příliš neposlouchám, dopodrobna neznám a tak tedy následující článek bude velmi zaujatý.

Program koncertu byl následující:
1) Zdeněk Bartošík (1974)- koncert pro flétnu a orchestr

2) Tomáš Svoboda (1982) – koncert z kláštera pro housle a dechový orchestr

3) Daniel Patras (1989) – rozpolcení v dvojjedinosti

4) Robert Hejnar (1969) – Elysium – koncert pro klavír a symfonický orchestr

====================================

Dorazili jsme tedy v sedm večer do Rudolfina, hloučky návštěvníků (hlavně asi příbuzní interpretů a skladatelů) postávaly na chodbách a v půl osmé se sál dvořákovy síně docela solidně zaplnil.

V první skladbě se jako sólistka představila flétnistka Alena Fryščáková, která přednesla skladbu napsanou přímo pro ni od Zdeňka Bartošíka.

V druhé skladbě se jako sólista představil sám autor skladby, Tomáš Svoboda, který v této třívěté skladbě exceloval na housle.

Po přestávce následovala dvouvětá skladba nejmladšího z těchto 4čtyř skladatelů, Daniela Patrase, která byla napsána jako orchestrální kompozice a pro mě jednoznačeně „vítěz“ celého večera – skladba měla jak výrazné hudební a melodické nápady, (žádné laciné triky se zvonkohrou :)), občas jakobych z povzdálí zaslechl ozvěnu Rhapsody in blue a hlavně grandiozní orchestrální finále, které mi u ostatních skladeb chybělo.

Na závěr koncertu pro nás Robert Hejnar nachystal své Elysium, kde se jako sóliskta představila klavíristka Markéta Janáčková, mimojiné členka janáčkova tria. K této skladbě se ještě za chvíli vrátím.

Nebudu zde popisovat podrobně jednotlivé skladby, na to se necítím dostatečně erudován, ale zmíním se jen o subjektivním dojmu a ten bych shrnul do jednoho slova – katastrofa! Ano, až na třetí skladbu se ostatní skladatelé vyloženě vyžívají v tónových souzvucích uchu neladících, nejspíše hledající (a bohužel nenacházející) nové a moderní pojetí klasické (vážné) hudby. Běžné durové/mollové harmonie mají nejspíše zapovězené a asi se je i bojí použít (a nebo jimi opovrhují?)

Ano – pokud tyto skladby (zejména ta 4.) mají být ukázkou současného stavu moderní vážné hudby u nás, tak je to opravdu smutné.

Osobně jsem se právě na čtvrtou skladbu těšil nejvíc, pan Robert Hejnar, jak jsme se dočetli v programu, je právě ve 4. ročníku doktorandského studia skladby na HAMU, pedagog, autor několika hudebních učebnic a dle jeho životopisu studoval hudbu a skladbu více než 20 let. Bohužel výsledek byla neskonalá dynamická a harmonická nuda. Autor v popisu skladby uvádí, že se v případě klavirního partu snažil eliminovat „funkci sólovou jako samoúčelně virtúozní“ a vyvarovat se tak technických klišé typických pro tento nástroj – to se mu jistě povedlo – tvrdím, že klavírní part celé skladby bych dokázal zahrát i já, samouk (což samo o sobě nemusí být negativum) – chybí mu ale myšlenka – onen několikráte opakující se motiv, který byl nejspíše složen náhodnou improvizací na sedmé oktávě není rozhodně nosný a natolik zajímavý pro cca 15ti minutovou skladbu.

Myšlenkovou insipraci této skladby (koncert G dur od Beethovena) jsem ve skladbě rovněž téměř nezaznamenal (když pomineme to, že, stejně jako u Beethovena, se i zde střídá klavír a orchestr a „nástroje si tak „povídají“ mezi sebou).

Takže shrnuto a podtrženo – tohle bylo největší zklamání večera.

A nyní si dovoluji začínajícím skladatelům moderní vážné hudby dát několik rad, jak jejich díla vylepšit tak, aby je též mohli hrát v Rudolfinu na některém z příštích koncertů:

1) Začátek skladby musí být souzvuk minimálně 5ti tónů vzájemně neladících.
2) Tento úvodní souzvuk držet minimálně dva takty
3) Pokud máte ve skladbě sólový nástroj, vyvarujte se při psaní jeho partu tří tónů jdoucích v tónině po sobě (místo C D E radši zapište do partitury třeba C D G# apod..]
4) Zvonkohra – minimálně 3 tóny na zvonkohru za 2 minuty! (odborová organizace zvonkohráčů prý přitvrdila…)
5) Perkuse – pokud drží perkuse nějaký rytmus, nesmí být pravidelný (vyvarujte se obzvláště klišé rytmů 4/4, 3/4, 2/4 apod) – zvláštního efektu dosáhnete použitím rychlých úderů do činelů (16tiny), které nepotrvají déle než takt.
6) Rytmus pravidelně měnit, aby jste neupadli do klišé!
7) Smyčce a celý orchestr by neměl hrát v kuse déle než 8 taktů, jinak to je klišé!
8) Pokud nevíte jak ve skladbě dále, dejte všem nástrojům pomlku a nechť klavír 6x po sobě ostře zahraje jeden neharmonický akord (tzv bff – brute-fortissimo)
9) jeden motiv nesmí zaznít více než 3x za 15 minut – jinak je to samozřejmě klišé
10) Harmonie a akordy – nepoužívat běžně dostupné harmonie (dur, moll, dur 7, dur 6, dim atd..) – to je totiž klišé – vymyslete si vlastní harmonie – jak na to? Basy budou držet dva různé tóny (ideálně max. půltón od sebe) – violoncella budou hrát tóny vzdálené o 13 – 16 půl tónů výše než basy no a housle budou hrát tóny o cca 16-20 tónu výše než cella – tím se z Vás stane novátor a vyvarujete se zavedených postupů.
11) Dynamika – po velmi tiché pasáží prostě musí přijít alespoň na chvíli velmi hlasitá pasáž (ale né příliš dlouhá) – musíte totiž zajistit, aby diváci nemohli usnout.
12) Coda – zapoměňte na mohutné a grandiozní konce skladeb – nejsme přece v 19 ani 20. století – konec skladby by tedy měl být náhlý a bez větší „přípravy“ posluchače na tento fakt.
13) Název skladby – ten by měl být velmi intelektuální, ideálně cizí slovo – např z latiny, italštiny – (nepoužívete němčinu a angličtinu)

Tak tolik pro odlehčení a pokud náhodou na toto nějaký autor moderní vážné hudby narazí, tak ať se trošku zamyslí, zda je to takto správně nebo ne a zda je nutné se vymezovat úplně všemu, co trochu vzdáleně připomíná opravdovou klasickou hudbu.

Luke

Advertisements

4 responses to “HAMU – Orchestrální koncert z děl studentů skladby

  1. Daniel Patras Červen 22, 2010 (3:53 pm)

    Rady pro skladatele pobavily 🙂

  2. Johannes Červenec 5, 2010 (10:07 pm)

    děsivý blábol

  3. Mehehe Červenec 9, 2010 (4:16 pm)

    Blábol možná, ale já se u něj hodně bavil 😉

  4. Martin Hejnar Leden 13, 2012 (1:44 pm)

    SuperRobert Hejnar je nejlepší a j jsem jeho syn.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: