TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Červenec 2010

Kniha přežití

další z řady postapokalyptických snímků

Třicet let po atomové válce je svět pustým místem plným kanibalů, zlodějů a osamělých poutníků. Je to společnost, kde neplatí právo a kde se etické normy staly prázdnými významy. A tímto světem putuje Eli (Denzel Washington), novodobý prorok, jehož jediným cílem je donést Knihu na západní pobřeží Spojených států. Cestou se musí ohánět mačetou a uchránit Knihu před Carnegiem (Gary Oldman), který o ni velmi usiluje, protože s touto Knihou vyrůstal, a tak doufá, že sama o sobě ho spasí.

Jak každému rychle dojde, Eli nenese Rychlé šípy ale Bibli (přesněji Bibli krále Jakuba). A o tom celý ten film je… vážně. A to je taky ten problém. To je totiž málo. Když se nad tím filmem zamyslím zpětně, klidně by se dal natočit jako nějaký levný televizní film a nic by se nestalo. Není to velká podívaná. Po vizuální stránce je to natočené perfektně, herecké výkony jsou také perfektní, ale ten děj v podstatě nepřináší nic nového. Postapokalyptických filmů vznikla celá řada a všechny se navzájem kopírují. Místo Elie by to klidně mohl být Šílený Max, který by Bibli nesl napříč Austrálií.

Kniha přežití je dobrý film, to určitě, ale nečekejte od něj nic světoborného. Je to spíš jeden z mnoha menších příběhů, které se mohou odehrát ve zničeném světě budoucnosti (snad alternativní). Důraz je kladen na víru a na filosofování o etice. Nechybí slušné akční scény, ale ty slouží jen jako doplněk. Podtrženo sečteno, Kniha přežití je takovou křesťanskou verzí Šíleného Maxe.

LOU

Kočky – rok po té

Aneb zkušenosti s kočkami po roce….

Od loňského května máme doma kocourka Kočičáka a od září jeho mladšího „synovce“ Ťapíka. No a jaký je život s těmito dvěma chlupatými potvorami? Docela zábavný a občas trošku o nervy :).

Kocourek Kočičák je starší, sofistikovanější kocourek, který skoro vůbec nezlobí a nás štve jen tím, že pouští velké množství bílých chlupů, které jsou doma skoro všude.

Ťápík je prozměnu úplně hloupej, hltající a strašně moc na nás závislej kocourek – chodí nám dávat pusy, pořád se chce mazlit a drbat. Hodně bleje, protože neustále hltá a je schopnej rozbít a případně sníst skoro všechno, na co narazí.

Oba kocouři se rádi honěj po bytě, rvou se, lověj mouchy, občas se jen tak volizujou a mejou a jinak se myslim mají docela rádi – Kočičák defacto Ťapíka vychoval a je tedy zatím doma „pán“.

Kromě chlupů je zde ještě jedna věc, která přítomnost kočky v bytě prozradí – nemyslím tim jen občasný zápach, ale jejich drápky – resp. škrábance od drápků. Ano, náš gauč rozhodně nevypadá na to, že je jen něco přes rok starý. Škrábadlo neškrábadlo, drápky se u nás brousej o gauč – to těm kočkám asi už nevysvětlíme. Rovněž nějaké to oblečení a Žábiny šaty vzaly též za své.

A poslední, na co nesmím zapomenout, je kočičí mňoukání – nebo spíš naříkání. To je doména Ťapíka, který, pokud není vyloženě unavenej a nebo není noc, tak hlasitě kvílí, pokud kočky zavřeme třeba v předsíní a nepustíme k nám. Unaví se ale zhruba za 10 minut, takže to se dá vydržet.

Tak tolik pár drobných poznatků z ročního soužití s číčami

Luke

Predátoři

Adrian Brody zanevřel na piano a rozhodl se nakopat zadky predátorům (nebo oni jemu)

Na neznámou planetu je unesena skupina osmi lidí. Účel jejich únosu rychle vyjde najevo – jsou lovnou zvěří pro Predátory. Hlavní hrdina žoldák Royce (Brody), sniperka Isabella (Alice Braga), zabiják mexických drogových kartelů (Danny Trejo), voják ze Sierry Leone, voják z Čečenska (Oleg Taktarov), zabiják japonské Jakuzy, odsouzený zločinec (Walton Goggins) a jeden civilista procházejí džunglí a prchají před Predátory. Šance na přežití: minimální.

Producent Robert Rodriguez a režisér Nimród Antal natočili svůj film o predátorech s úmyslem vytvořit pokračování na jedničku a podle toho také film i hudba, která věrně napodobuje Silvestreho soundtrack vypadá. Podobné je i prostředí džungle, nástrahy, atmosféra a dokonce se dočkáme i rotačáku. Styl celého filmu se nese ve stylu osmdesátých let, kdy původní Predátor vznikl. děj je svižný, postavy jsou zajímavé, akce střídá akci a není cenzurovaná, takže vidíte useknutí hlavy apod. hezky zblízka.

Adrien Brody se zhostil své akční úlohy nezvykle dobře (vůbec byste do něj neřekli, že by kdy hrál na piano). Jediné co na něm vadí je tedy to, že na něj v této úloze nejsme zvyklí. Uživatel POMO na CSFD píše: „Adrien Brody O.K., ale Liam Neeson by byl lepší“ a já s tímto rčením souhlasím. Ostatní postavy jsou obsazení dobře. Danny Trejo vytvořil zase jednu svou typickou roli. Nejlepším borcem je ale pro mě postava zabijáka Jakuzy, která je zkrátka cool. A jak nášup se tam objeví i Morpheus (Laurence Fishburne).

Rodriguez chtěl natočit Predátory už v devadesátých letech, ale nakonec z projektu sešlo, a tak ho realizoval nyní a režisérskou kšiltovku dal Antalovy, který dokázal kvality akčním filmem Ozbrojení a nebezpeční (vyšlo u nás na dvd). Kdyby tenhle film natáčel Rodriguez, patrně by to sklouzlo k parodii, Antal dokázal věrně napodobit styl jedničky. Rozpočet 45 miliónů je znát a Predátorům by slušelo aspoň 90, ale tady se projevuje Rodriguezova filmová genialita, kterou už prokázal předtím – za málo peněz dokáže udělat opravdu hodně muziky. Zatímco jiný režisér by za tyto peníze sotva uspořádal koncert ve Vagonu, Rodriguez dokáže naplnit O2 arénu.

Predátoři jsou lepší než Alien versus Predátor a jeho pokračování, je to perfektní zpracování rozjetého Predátora. K dokonalosti jim chybí jen Arnold, ale ten loví predátory coby guvernér a nemá čas.

LOU

Dívka, která si hrála s ohněm

a dívka, která kopla do vosího hnízda

Ahoj čtenáři,
asi každý z vás, kdo občas zajde do knihkupectví, zná autora Stiega Larssona a jeho trilogii Milenium.
Trilogie je natolik úspěšná, že podle prvního dílu natočili film a vyslali ho do kin. Muži, kteří nenávidí ženy.
Ale já jsem už o krok dál. Včera jsem dočetl druhý díl – dívku, která si hrála s ohněm a hned včera jsem rozečetl díl třetí – dívku, která kopla do vosího hnízda. (Překřtíl jsem to na dívku, která hledala med ve vosím hnízdě ;))
Děj je super, vyprávění také. Plno postav, každá ví něco a čtenář ví všechno a přece ne všechno. Mladá hackerka a o něco starší novinář jsou hodně dobrá dvojice a přitom každý jede sám za sebe. Děj je strhující a člověk se u toho ani na chvíli nenudí. Moje máma ty šestiset stránkové knížky přečetla během týdne. Já bohužel v důchodu ještě nejsem 😉

Ladik

Staré písničky z dědova zpěvníku

🙂 Aneb při stříhání starých nahrávek z 90. let mě zaujaly tyhle dvě písničky…

Teď převádím z kazet staré nahrávky na CD, zbavuji je šumu apod a při tom jsem narazil na dvě hezké písničky, které nahrál můj děda někdy před patnácti lety

První z nich, starou trampskou (?) písničku „Balíček čokolády“ o letcích z konce 2. světové války, občas hraju i já, ale tu druhou, která se jmenuje „Loudavá“ (?) od mně neznámého autora, jsem dosud vůbec neznal. Bohužel pátrání na internetu a youtube bylo též neúspěšné (když pominu příšernou verzi Balíčku čokolády od Josefa Zocha s hrozně upravenou textovou podobou viz – http://www.youtube.com/watch?v=MHVvfP_JQVU)

Proto jsem se rozhodl dát sem texty a nahrávky obou písní a doufám, že na to třeba někdy v budoucnu narazí někdo, kdo autory skladeb identifikuje.

Nahrávka obou písniček v podání dědy :). (kvalita zvuku nic moc). Děda byl kdysi v 50. letech aktivní muzikant, hrál na doprovodnou kytaru a na bicí v mnoha tehdejších orchestrech a dosud nejraději vzpomíná na to, jak si jednou, jako záskok, zahrál i s Karlem Vlachem a jeho slavným orchestrem :).

A tady jsou tedy zmiňované texty:

„Balíček čokolády“
Nadevsí blízko u Brna
letěla celá stříbrná
flotila bombardovacích letadel

Skryli se chodci do krytů
jen jedna dívka stojí tu
rukama mává a hledí do křdel

A jak tak hledí nahoru
zahučí jeden z motorů
a již padá z oblohy
dívce cosi pod nohy

Letadla mizí za lesy
a dívka k srdci tiskne si
balíček v stříbře
a lístek se slovy:

„Malý balíček čokolády
zatím pro Tebe posílám
Ať víš jak se mám u armády
Ať víš, že nezapomínám
Domů na Tebe už se těším
Domů za Tebou pospíchám
Zatím balíček čokolády
za ním už brzy příjdu sám“

Loudavá
tohle je moc dobrej text
Já jednu dívku v srdci nosím
má však chybu – prosím – že se loudá
Nedokáže přijít brzy
a mě na ní mrzí, že se loudá

Mám-li s ní schůzku třeba v půl osmé (v půl osmé)
ještě v osm na ní čekám
čekání je pro mě hrozné

Ať je mráz či slunce pálí
vidím jak se zdáli líně loudá
volám na ní, kývám na ní
neví o tom ani, že se loudá

Nepospíchá, má dost času
Nechá mě venku klidně stát
To dělá proto, že ví, že jí mám tak rád

Já dlouho jsem svou dívku mučil,
než-li jsem ji odnaučil loudat
Teď mě to tak trochu mrzí,
že se přestala tak brzy loudat

Mám s ní teď zase jiné trápení (trápení)
chce na mě, abych byl přesný
přesný být je utrpení

Stále jen mě popohání
k tomu vyčítá mi, že se loudám
změnil jsem se k nepoznání
nevím o tom ani, že se loudám

Vím nač moje dívka čeká –
-o ruku kdy jí požádám…
A právě proto teď se zase já loudám.

Tak pokud znáte autory či někdejší interprety některé z těchto písní, dejte mi, prosím, vědět. Dík

Luke

UPDATE
Ona „Loudavá písnička“ je cover Slow Poke

v originále (?) např zde:

Nahrávání s „První poslední“

aneb mám za sebou první velké nahrávání…

„První poslední“ sami sebe definujou stylově jako „grunge rock“ a díky Vojtovi (zpěvák z Beatboons), který s nima hraje nyní na ságo, jsem se dostal k tomu, natočit této kapele demo cédéčko, na kterém jsme začali v sobotu pracovat.

V sobotu v 9 ráno jsme měli sraz v holešovicích u jejich zkušebny – já byl nevyaspalej – v pátek jsme totiž hráli s Doors revivalem na svatbě v motoráji a dost se tam oslavovalo :).

I někteří členové „První poslední“ den před natáčením oslavovali, takže přišli až později :).

V deset jsme postavili bicí a aprát a já začal stavět mikrofony – nejvíc práce je vždy s bicíma – ty jsem nazvučil 4ma mikrofonama – metodou Glyna Johnse (1 mikrofon na kopák, 1 overhead nad virbl/hihat a druhý overhead ze strany od kotlů. Přidal jsem ještě mikrofon k virblu).

Kytarové lampové aparáty fender a marshall jsem snímal klasicky mikrofony a baskytara byla snímáná direct out výstupem z basového komba.

Plánem bylonahrát instrumentální základy všech písniček „naživo“ a postupně k tomu dodatečně dohrát saxofon, zpěvy, zdvojené kytary apod.

Velmi užitečná se při této metodě ukázala zkušebna „první poslední“ – je to defacto velký sklep s dostatkem prostoru, takže jsme si mohli dovolit dát komba dále od sebe a snížit tak přeslechy nástrojů na jednotlivých stopách při „živém“ nahrávání.

Také velmi záleželo na tom, jak je kapela sehraná a zda dokáže zahrát písničku bez chyby. Zdá se to možná triviální, ale i spousta „sehraných“ kapel s tím má problémy – naštěstí „první poslední“ dávali většinu písniček na 1. – 3. pokus, jen vyjímečně se některá ze 14ti písniček musela opakovat vícekrát.

Po nahrání základů se Vojta chopil saxofonu a jako „profík“ nahrál všechny své party do cca 7mi písní na první pokus a bezchybně.

To už bylo 19:00 a všichni jsme toho za den měli dost, tak jsme session ten den ukončili.

V neděli nás čekaly vokály a instrumentální dohrávky do některých skladeb – sraz byl až ve 12:00

Začalo se opravou a dohráním některých kytarových partů, pak jsme zdvojili kytaru v refrénech několika skladeb a pak jsme se pustili do natáčení zpěvů – Na nahrávání vokálů jsem použil velkomembránový kondenzátorový mikrofon Apex a pop-filtr a zpěvák Petr většinu písní na 1. – 3. pokus nazpíval. Pak jsme nahráli ještě doprovodné vokály (ty zpíval bubeník Míra) a na úplný závěr Petr nahrál akustickou písničku .

Nahrávání tak bylo u konce, celkem jsme tím strávili asi 17 hodin, nahráno bylo 14 písniček (+ 1 akustická), vypito X coca-col a piv, vykouřeno mnoho cigaret, ale povedlo se.

Teď mě čeká složitější část – smíchat jednotlivé písničky – to bude odhadem trvat cca dva týdny.

Luke

Pozvánka na koncert The Basketles

tentokráte pro mimopražské Číst celý příspěvek

Ráďa Džon

„…musíme šetřit..“

Z povzdálí jsem sledoval, jak si ta vaše malá zemička volí představitele, kteří budou hájit vaše zájmy po další 4 roky.
Novinář, spící kníže, představitelé netušených zájmových skupin, šéf bezpečnostní agentury, pár blondýnek, korytníci a možná ještě pár těch, kteří to myslí upřímně. Pěkná parta. Provedl jsem analýzu, syntetickou dedukci a redukci a vyšlo mi, že vás čekají bohaté časy.
Konec plýtvání. Vláda a vládní strany musí být rozpočtově odpovědní a šetřit, kde se dá.
Nedalo mi to a zaletěl jsem se podívat na novináře Ráďu Džona, který právě usedá na měkké křeslo ministra vnitra.
Jen co se trochu rozkouká, už diktuje první dopis podřízeným.
„…chtěl bych si se všemi podat ruku, ale je vás moc..“ pod vousy si brumlá, že je potřeba pár zaměstnanců vyházet
„..musíme šetřit.. na příští rok se nám snižuje rozpočet o 5 miliard..“
a mezi vousy volá na své nejbližší „Hned napište všem ředitelům, ať najdou prostředky, kde ušetříme. Na investicích, platech nebo na lidech, ale ty peníze ušetříme.“
Dopis podepíše a hodí si nohy na stůl.
„Pěkná kancelářička.“ Na chvíli uvažuje, že by si místo toho měkkého křesla postavil ke stolu obyčejnou židli, ale z křesla se mu nechce vstát.

Na odpolední schůzce s novými náměstky přemýšlí Ráďa Džon, jakými mobilními telefony se vybaví. Překřikují jeden druhého. Nokyy, HTSéčko, Zamzungy. Malý pán s tlustými brýlemi pány zastavuje v řečnění a radí, aby se sladili a měli jeden typ telefonů. Přidá k tomu pětiminutouvou přednášku technického rázu, které ani jeden z přítomných nerozumí, ale přednáška na ně zapůsobí a shodují se na AjPhounu. 6ks, 8ks, 10ks. 10ks po 12 tisících…
Ale co to je 120 tisíc za telefony, když pánové ušetří 5 miliard..
To je jenom takové plivnutí do vody. Jen aby si Ráďové nechtěli ještě připlivnout další věci. A aby Ráďovi nezůstal jeden ten plivanec ve vousech. Ono kázat vodu a pít víno se nikdy nevyplatilo…

Řekl bych, že jste v dobrých rukou „králů Miroslavů“ a každý den můžete vstávat s úsměvem na tváři.

A teď již jdu prověřit Pythagorovu větu v subtimespaceAlfa kódu.

ROBOTROTL

Francouzské trhy

ano, již od dneška až do neděle na Kampě proběhnou každoroční trhy…

Máte rádi sýry, palačinky, uzeniny, vína, paštiky, mošty, ovoce a zeleninu? Tak se k nám zítra přidejte na návštěvu francouzských trhů, které se konají od 14. (dnes) až do neděle 18. v Náměstí na Kampě u Karlova Mostu, v Praze.

Sraz máme zítra kolem půl páte na Andělu.

Další informace najdete např. na:

http://www.elle.cz/Gurman/Tipy-na-nakupy/Francouzsky-trh-na-Kampe

Luke

Update 16.7.:
Tak jsme tam byli a je to úžasný – nechali jsme tam během půl hoďky litr – koupili jsme si: dva druhy sýrů (jednu uleželou goudu a pak bazalkový sýr), vepřovou klobásku s fíky, francouzskou paštiku, nějaké dobré víno, Žába si koupila Cider a nakonec jsme si dali každej sklenu pravého šampaňského a radši jsme už šli domů… dokážu si představit, že vejplata by se tu bez potíží za chvíli dala utratit :).

When you´re strange

.. nový dokument o The Doors a Jimu Morrisonovi, který půjde v srpnu do některých českých kin…

Včera se poprvé českému publiku představil „zbytek“ The Doors – v Praze zahrál Ray Manzarek a Robbie Krieger a zahráli nejslavnější písně této kultovní americké kapely

Kapela The Doors se u nás dostala do povědomí zejména až začátkem 90. let, kdy Oliver Stone natočil film „The Doors“ – reakce na tento film byly rozporuplné – většina diváků jej přijala s nadšením, něktěří zarytější fandové však Stoneovi vyčítali manipulaci s fakty, že z Jima Morrisona ukázal pouze jeho „temnou“ stranu a zbytek kapely byl ve filmu upozaděn.
Zbylí členové The Doors film též kritizovali a Ray Manzarek (klávesák) již dlouho sliboval nový film, který ukáže pravou tvář kapely.

Nakonec se (naštěstí) filmu neujal nikdo z kapely, ale poměrně zkušený nezávislý režisér Tom DiCillo. Stylově se jedná o dokument (není to tedy hraný film) a příběh kapely zde vypráví herec Johnny Depp, který je velkým fandou The Doors.

Děj filmu je sestaven výhradně z archivních záběrů z 60. a začátku 70. let, děj je pospojován ukázkami z Morrisonova filmu HWY (1970), který je zde prezentován ve vynikající obrazové kvalitě a zde je příběh Jima Morrisona, cestujícího amerikou, uveden do kontrastu s příběhem a jeho zakončením. Ve filmu tedy nenaleznete žádné současné rozhovory se členy kapely, ale pouze dobový materiál.

Film je, dle mého názoru, určen zejména „začínajícím“ fandům The Doors – informačně jsem se tam nedozvěděl nic nového, co bych neznal např. z knihy „Nikdo to tu nepřežije“ (autor Danny Sugerman a Jerry Hopkins, možno zakoupit na http://www.kosmas.cz/knihy/62839/nikdo-to-tu-neprezije/)

Radost mi udělaly některé, dosud neviděné, záběry na kapelu. Je vidět, že tvůrci si se střihem a „vyčištěním“ originálních záběrů dali práci, protože opravdu vizuální stránka dokumentu je velmi povedená a dynamická.

Co bych filmu vytkl je přílišný důraz na „Morrisonův“ mýtus – chybí mi zde nadhled a trochu kritického zhodnocení jeho skutečného přínosu. Rovněž konec filmu končí smrtí Jima Morrisona (1971) – zde bych uvítal, kdyby aspoň v několika minutách byl film zakončen zmínkou o posledních dvou albech The Doors (Other Voices a Full Circle) a následným skutečným „koncem“ kapely v roce 1972

Každopádně film rozhodně doporučuji ke shlédnutí nejen fandům The Doors, ale všem, co se zajímají o kulturu 60. a 70. let.

Luke

Trailer:

Reklama

kterou nikdo nemá rád, ale mně se líbí 🙂

A třeba se mi nelíbí ta reklama na Mrože. Protože je vyroben s láskou k ženám a nejen k nim (a objeví se tam malej prcek). Takže mrože si už nikdy nekoupím 🙂

Ladik

Distrikt 9

zajímavé sci-fi

Téma mimozemšťanů uprchlíků, kteří hledají na Zemi azyl už tu jednou bylo. Ve filmu Alien nation (u nás uváděném pod názvem Lebkouni) z roku 1988, sledujeme detektivní příběh zasazený do mimozemské komunity žijící v Los Angeles. James Caan tady honí vrahouny mimozemšťany a pomáhá mu v tom první lebkoun v řadách LAPD. Klasický akční thriller osmdesátých let okořeněný sci-fi tématikou. Na základě filmu potom vznikl i seriál a na něj navazující televizní filmy. Mimochodem, stojí za zkouknutí.

Distrikt 9 v této hlavní myšlence tedy není vůbec originální. Novátorský je ovšem v použití tohoto hlavního tématu a potom ve zpracování. Alien nation byla víceméně kriminálka, Distrikt 9 se ubírá spíše cestou čisté sci-fi a zaměřuje se na vztahy mezi lidmi a mimozemšťany. Hlavní hrdina není vůbec žádný borec (ani vzdáleně nepřipomíná Jamese Caana), je to úředníček, který má na starosti distrikt 9, oblast, kterou obývají mimozemšťané. Správný název by měl být ghetto nebo slum.

Mimozemšťané taky nejsou žádní frajeři jako třeba vulkánci, ani válečníci jako klingoni. Jsou tom prostě takoví obyčejní bufeťáci, kteří se živí odpadky a chytří moc nejsou (až na vyjímky). Kromě toho že top jsou bezdomovci, jsou ale taky tajemní. Přiletěli před dvaceti lety a asi se jim porouchala vesmírná loď, která se teď vznáší nad Johanesburgem. A ano, správně jste pochopili, přistáli v Jihoafrické republice (snad kvůli fotbalu nebo vuvuzelám).

Hlavní hrdina Wikus Van De Merwe je přesně takový typ člověka, kterého byste čekali pod tím strašným jménem co má (tímto se jihoafričanům omlouvám; jmenujte se normálně a bude klid). Jednoho dne jde s ozbrojenou skupinou do distriktu 9 předat příkazy o přesídlení a nakazí se mimozemskou látkou a začne se měnit na kreveťáka (tak se těm mimozemtanům v lidových kruzích (nemyslím v hlavním stanu KDU-ČSL) říká. Jeho milá vláda nelení a chce jeho mutace využít pro vojenské účely. Wikus ovšem uprchne a zábava začíná.

Distrikt 9 v podstatě nemá žádná hluchá místa. Je plný černého humoru (zaměřeného na kreveťáky) a také je plný akce (zejména n akonci to je vážně řežba). I když na konci se rozluštění záhad moc nedočkáme, finále je vygradované a po shlédnutí filmu odcházíte do Sportovky s pocitem, že jste zase jednou mohli vidět dobrý sci-fi film. Víc takovýhle filmů.

http://www.csfd.cz/film/257869-district-9/

LOU

Hébička a spol…

naprosto úžasná webová stránka!

Pokud máte trošku času, prostudujte si pořádně web:
http://jspurny.sweb.cz/Heebicka/komixy.html

Zvláště komixy stojí za to :))

Luke

PS: Já nejsem autorem! 🙂

Ošklivá slova

trocha za-myš-lení nad krásou českého jazyka…

Čeština je krásný a složitý jazyk a některé slovní obraty či přímo slova mě nepřestávají fascinovat. Dneska jsem tak v duchu přemítal nad slovy, které se mi nelíbí a přišel jsem na zajímavou společnou vlastnost těchto slov – jsou to hlásky „iz“ případně „yz“ či „íz“. Nejsou to slova ošklivá sama o sobě, spíše jejich význam je většině lidí nepříjemný.

Začnu třeba obyčejným základním „slizem“, mohl bych se dostat k „sliznici“, „hlíze“, „fyzice“ a „fízlům“, pokračovat přes „krizi“, „mizeru“, „hmyz“, „hryzce“ či „kataklyzma“ až po „revizi“, „kolizi“, „ohyzdnou bliznu“ či „sklizeň pizdy“ :).

Zjevně tedy souznění „i/y“ a „z“ mému uchu nelahodí, ale co takové hlásky „rd“ ve slovech? To tu radši již uvádět nebudu, ale je to tam podobné.

A hlasky „kv“ ve slovech? „Zmokváná bukvice“? „Kvasivé kvákání“? „Kverulanství“ či „broskvička“? Také hodně „kvalitně“ hnusné.

No a na závěr si nechám slova se „žl“ – „žlábek“, „žloutek“, „vyžle“, či třeba hezkou „žluklou žlázu“…

ať žije čeština!

Luke