TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Leden 2011

KappAhl a Zlata

sobotní nakupování

Ahoj,

v pátek jsme zašli s Lukem na pivko a povídá, že v KappAhlu v Harfě mají slušné slevy, že si tam nakoupil nějaké košile a vestičky.. 🙂
Tak jsem se tam v sobotu vypravil. Přepadnul jsem tam Zlatu a ta mi ochotně rozbalovala košile a já si je zkoušel. Ale končilo to stále se stejným výsledkem. Buď krátké rukávy nebo velká košile. Takže jsem jí moc radost neudělal, kšeft žádný.
Ale jinak je to fajn obchod. Já mám naplánováno se tam jet podívat ještě jednou, tentokrát vezmu s sebou Peťulu.
Košili koupím někde jinde.

Ladik

Pivnice na Blatinách

… aneb nemohu si pomoci to nedat i sem….
dneska jsem zcela náhodou narazil na webové stránky proslulého řepského „pajzlu“ na Blatinách a po jejich podrobné prohlídce jsem usoudil, že tu zaručeně nesmí tento web chybět!

Takže dámy a pánové – posaďte se pohodlně u monitorů, show začíná! – Klikněte na tento odkaz: http://www.pivnicenablatinach.eu/

Stránky mají velmi odvážnou grafickou podobu (do teď jsem si myslel, že náš TV VONA web je graficky příšernej…. a nyní to nevidím tak černě) a pověstnou „třešničkou na dortu“ jsou ovšem fotografie z podniku a texty na webu (bez diakritiky a s četnými gramatickými chybami). Některé z obrázků dám i sem, ať se můžete pokochat.

V této pivnici si ovšem nemusíte dávat jen pivo a „frťany“ – můžete se zde i kulturně povznést při pravidelných koncertech kapely Ametyst (samohrajky band) či si úžít tématické večery – např plážovou párty

Kapitolou sama pro sebe je stránka
http://www.pivnicenablatinach.eu/stamgasti.html, kterou doporučuji nevynechat!

Já osobně jsem tento podnik navštívil cca 3 roky zpátky (to tam ještě vařili!) a na ten guláš, kterej jsem si tam dal, do smrti nezapomenu – podivné prorostlé maso, omáčka minimálně 5dní stará a vše bylo zahalené v cigaretovém dýmu. Naštěstí, to se nyní již návštěvníkům stát nemůže, od podzimu tam prý totiž již nevaří (pročpak asi?)

Takže až pojedete do Řepákova, rozhodně se běžte na tuto atrakci podívat!

Luke

Chystané koncerty a TV VONA projekce!

aneb co se chystá ?
Začnu nejprve tím, co se nejvíce tohoto blogu týká – v sobotu 23. dubna se uskuteční druhá veřejná TV VONA projekce v restauraci U Vodárny v Praze.

První projekci jsme tam dělali před dvěma lety (viz dokument http://www.stream.cz/video/197537-oslava-10ti-let-tv-vona) k deseti letům naší „filmové“ společnosti a nyní to tedy bude projekce k nedávno uplynulým 12ti letům od založení. Program večera budeme teprve vymejšlet, každopádně myslím, že už můžu prozradit, že uvidíte jak některé nové pořady, tak i nějaké úspěšné starší či z našeho „archivu“ :). Až se bude projekce blížit, určitě se zde na blogu ještě připomeneme.

Další pozvánky jsou hudební a vezmu to jen telegraficky:

sobota 29.1. – klub Černá kočka v Karlíně – kapela Vše za 42,- (kde hraju na piáno) + kapela Stínohra

út 8.2. – The Basketles opět v hudebním klubu Palmovka (www.hudebniklub.cz)

pá 11.2. – Mňouk a Šmekoralda ve Woodstock baru v Praze! Ano, po půl roce jsou zde opět lštěnští a jejich lštěnský bigbít! Vstup zdarma, začátek 20:00

Luke

Dazzle DVC 100

aneb menší „recenze“ převodníku analogového videosignálu do digitální podoby…

Již delší dobu jsem řešil, jak převést staré „analogové“ videozáznamy z VHS kazet do PC či na DVD. Možností je samozřejmě několik – např DVD rekordérem, přes digitální kameru, která má analog. vstupy apod. Bohužel takovouto možnost jsem neměl, tak jsem se zaměřil na samostatné produkty, k tomuto určené a nakonec jsem zakoupil převodník DAZZLE DVC 100 od firmy Pinnacle, která se v oboru zpracování videa pohybuje již pěknou řádku let.

Nejprve ke specifikaci:
Celé zařízení v sobě obsahuje MPEG2 kódovací chip a převodník, který ze vstupních konektorů (1x cinch pro video, 2x cinch pro L a P zvukový kanál a 1 SVHS konektor) převádí signál do MPEG2 toku, který přes USB rozhraní putuje do počítače.

K zařízení lze tedy bez potíží připojit např. videorekordéry (např redukcí scart>cinch) a nebo analogové videokamery.

Zařízení je již dle obrázku velmi jednoduché a na přiloženém DVD se nachází ovladače pro Windows XPSp2/Vista/7/MacOs a program Instant DVD rekordér, který umožňuje provádět samotné nahrávání.

Postup nahrávání:
Nahrávací program vytváří přímo již DVD formát souborů (*.vob, *.ifo ) ve zvolené složce na disku a dokonce umí i přímé nahrávání videa na prázdné DVD bez použití pevného disku (to jsem ale netestoval).

V nahrávacím programu lze před nahráváním upravit jas, kontrast a barevnost vstupního videosignálu, hlasitost zvuku a též si hlavně určit kvalitu výsledného videa – program nabízí 4 možnosti kvality komprese DVD videa (délka záznamu je počítána pro dvojvrstvé DVD – 8,5GB, což je max. velikost):

AUTO – na základě zvolené délky záznamu (v minutách) si program vypočte datovou šířku záznamu a kvalitu komprese.
DOBRÁ – V rozlišení 352×576 (horizontální rozlišení videa je poloviční) – cca 188 min. záznamu
LEPŠÍ – rozlišení 720×576 (cca 144min. záznamu)
NEJLEPŠÍ – 720×576 při kódování 8000kB/s (max 114min záznamu)

Kvalitu nelze měnit tedy libovolně např. zadáním libovolné šíře datového pásma, avšak myslím, že pro běžné domácí použití tyto předdefinované hodnoty dostačují.

Před samotným nahráváním program nabídne vygenerování menu a kapitol, které si též můžete nadefinovat např. v určitých časových intervalech.

Pak již stačí stisknout tlačítko „zahájit zápis“ a nahrávání začne. Z vlastní zkušenosti doporučuji na PC v tomto okamžiku nedělat nic jiného, neboť se může stát, že by výsledné video bylo „trhané“.

Zápis je možné kdykoliv ukončit kliknutím myši a nebo se vypne zápis sám po uplynutí nastavené či max. doby záznamu.

Po úspěšném nahrání videa se můžete věnovat jeho další úpravě či případnému okamžitému vypálení na DVD.

Pokud chcete video dále upravovat či stříhat, je vhodné jej převést do nějakého rozumného formátu – např. pomocí TMPGenc Xpress, který dokáže celé DVD načíst a přvést jej pohodlně do MPEG2 souboru či do AVI v nějakém lepším a editovatelném formátu.

Výhody zařízení:
– „nerozjíždí“ se obraz a zvuk – ano, pro ty z nás, kteří před pár lety zápasili s digitalizací videa z analgových TV karet je tohle skutečně velká výhoda – jelikož zvuk a video je již na vstupu hardwarově zakódováno do společného MPEG2 toku, sedí obraz i zvuk naprosto přesně i při dlouhých záznamech.

– snadná instalace a ovládání – dokážu si představit, že i člověk, který nemá se zpracováním videa na PC žádné zkušenosti, dokáže pomocí tohoto převodníku jednoduše vytvořit DVD

– stabilita – nahrál jsem již několik hodin záznamu a nestalo se mi, že by mi PC „zamrznul“ či že by výsledné video nebylo přehratelné.

Nevýhody zařízení:
– nenabízí se zde možnost bezztrátové komprese videozáznamu
– převodník lze jen s obtížemi použít v jiném nahrávacím programu
– Instant DVD recorder by mohl možná obsahovat více možností nastavení…

Cena za tento převodník se dle prodejců pohybuje mezi cca 1200,- až 1700,- kč a rozhodně bych jej doporučil všem, kteří si chtějí svůj archiv starých videozáznamů převést do digitální podoby.

Luke

začátek roku, Pražské peřeje, Italian Job

původně jsem chtěl psát tři příspěvky, ale jsem línej a nebylo by to tak zajímavý, tak to zcuknu do jednoho….
Další rok už zase začal, vánoční shon je definitivně pryč a život se vrátil do normálních kolejí….

Vrátím se ještě krátce k silvestru, letos jsme ho trávili v restauraci La Gare a čekalo nás tam několikachodové menu a kulturní program v podobě chansonierky a podivných tanečníků, kteří tančili mezi stoly a spíše místo obdivu vyvolávaly jejich kreace úsměv (to byl ale možná záměr)

Jídlo bylo zajímavé – nejprve „finger food“ – paštika z husích jatýrek se slaniniou a švestkou (nebo tak nějak to bylo složené) – moc dobré. Pak následoval Crab Napoleon – taková hromádka dobré pochutiny z kraba… 🙂 Další chody už mě tolik nezaujaly – lasagně s chřestem a nějakou zálivkou, jako hlavní chod pečení holoubci na víně (docela zklamání) a pak desert….
Pod nátlakem jsem byl nucen poprvé v životě ochutnat ústřice a již to neudělám – hummus! Nechápu co na tom ti gurmáni mají… dyk je to hnusný a slizký!
Silvestr to byl tedy celkem poklidný, žádné divoké zvracení na WC a házení chlebíčků z balkónu… půlnoc jsme oslavili přípitkem champagne.

Začátkem roku jsem si objednal knížku „Pražské peřeje“ (orig. „rowboat to Prague“) od Alana Levyho. Alan Levy, americký novinář, který v letech 1966-1971 žil v Praze, v této knize popsal své zážitky z té doby a hlavně období pražského jara a srpnových událostí roku 1968. Je to jedna z mála knih o československu té doby z pera „nečeského“ autora a jsou zde popsány jak politické tak různé kulturní zážitky Alana Levyho.
Alan Levy přijel do Prahy v roce 1966 a v roce 1967 se sem přestěhoval z New Yorku s rodinou, aby tu s Milošem Formanem a Jiřím Šlitrem pracoval na anglické verzi muzikálu „Dobře placená procházka“. Levy byl akreditovaný novinář (dopisoval pro časopis Life) , takže byl též zván na různé recepce, setkání s ministry a velvyslanci a měl tak i přístup k různým zákulisním informacím, které v knize odhaluje.
Hezky je v knížce popsán rozdíl mezi životní úrovní „západu“ a tehdejšího československa a Alan Levy tu i vtipně popisuje své začátky v ČSSR, trable se zařizováním trvalého pobytu či jak k němu, jako k cizinici, přistupovali obyčejní lidé či úředníci.
Největší část knihy je věnována období červen – září 1968, kdy Levy prožil v ulicích Prahy okupaci spřátelenými vojsky a byl tak svědkem zastavení procesu demokratizace, který na jaře toho roku započal. Rok 1969 už je popisován jako spíše depresivní, všichni cítili, že začíná přituhovat a to nejen politicky.. zima 1969 byla velmi mrazivá a poslední kapitola knihy je věnovaná smrti Jiřího Šlitra, který právě na vánoce 1969 zemřel a Alan Levy v knize vyslovuje domněnku, že byl zavražděn. Miloš Forman už byl ten rok v USA a Alan Levy se i přesto, že jeho dva blízcí přátelé zmizeli z jeho života, rozhodl v ČSSR dále žít. Bohužel v lednu 1971 byl zatčen a po výslechu na STB byl i z rodinou vyhoštěn natrvalo z republiky pro údajnou špionáž. Tím také kniha končí. Je to rozhodně zajímavé čtení – doporučuji si knížku objednat tady na webu
http://www.primus.cz/knihy/beletrie/prazske-pereje ji mají za 36 korun :).

A poslední část příspěvku chci věnovat filmu „Italian job“ z roku 1969 – film s Michaelem Cainem v hlavní roli o tom, jak se parta anglických zlodějíčků pokusí v Turíně ukrást zlato převážené z banky. Žánrově je film na pomezí několika žánrů – drama a akce s prvky komedie. Potěšilo mě, že jednu z menších rolí ve filmu ztvárnil i anglický komik Benny Hill, jehož show jsem kdysi sledoval. Film se stal proslulým zejména kvůli závěrečné automobilové honičce, kdy policie honí v turíně tři „zlodějské“ minicoopery v barvách britské vlajky (union jack). Velmi zdařilá je i hudba, kterou složil tehdy již zkušený Quincy Jones (později spolupracoval s Milesem Davisem či Michaelem Jacksonem) a titulní skladbu si můžete poslechnout tady:

Film byl natočen nedávno znovu, bohužel remake jsem ale neviděl.
Info o orignálním filmu je na http://www.csfd.cz/film/23545-italian-job/ a stahnout si jej můžete třeba na http://www.uloz.to/6185787/the-italian-job-1969-avi

Luke