TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Červen 2011

Ringo Starr and his all star band

dojmy z pražského koncertu

Ringo přijel poprvé do Prahy a to jsme si rozhodně nemohli nechat ujít – dobrodružná byla i samotná koupě lístků, kdy jsme u PC v den otevření prodeje čekali na spuštění rezervací a byli jsme mezi 15ti šťastlivcema, kteří sehnali lístky za 790,-

Ringo, jeden ze dvou žijících členů The Beatles, koncertuje již od konce 80. let s kapelou „All star band“, ve které jsou vždy zvučná jména. Ďříve hrávával s Ringem např. Billy Preston, Jim Keltner,Dave Edmunds, Jack Bruce, Greg Lake či nedávno zesnulý saxofonista od Springsteena – Clarence Clemens.

V letošní sestavě All star bandu naleznete Ricka Derringera (McCoys), Edgara Wintera (The Edgar Wynter group), Wally Palmera (The Romantics), bubeníka Grega Bissonnetta (Steve Vai, David Lee Roth a další..) a klávesáka Gary Wrighta (Spooky Tooth aj.)

Koncert se konal v pražském kongresovém centru a krátce před osmou hodinou jsme se usadili na našich místech hned za zvukařem – naštěstí se nepotvrdili mé obavy, že bychom vzhledem k nízké ceně lístku třeba neviděli na podium apod :).

Koncert začal kolem čtvrt na devět předehrou Ringova hitu It don´t come easy a za chvíli přiběhl sám Ringo, zjevně v dobré fyzické formě. Ringo nejprve zpíval ve stoje s mikrofonem v ruce jeho „kolíbavým“ stylem (viz youtube a jakýkoliv záznam jeho vystoupení) a až při třetí písní (Choose love) se přesunul za bicí a dozpíval píseň tam. Bicí sady byly na pódiu tradičně dvoje, Greg Bissonette hrál na jednu z nich a Ringo u většiny písní, které nezpíval, hrál na druhou sadu a bylo vidět, že hrál jen opravdu jednoduše a všechny složitější pasáže nechal na Gregovi – i zvuk Ringovi bicí sady byl výrazně tišší.

Koncerty Ringa a All star bandu mají již x let stejnou formu – Ringo zazpívá několik písniček a pak postupně zpívají členové all star bandu své největší hity, pak zase pár písniček zapěje Ringo atd. Nejinak tomu bylo včera – hned jako první host se přestavil právě Rick Derringer, který zazpíval největší hit McCoys – skladbu Hang On Sloopy – nyní i z repertoáru pražské kapely The Basketles :). Další hoste všichni zahráli skladby, které jsem bohužel neznal – např. Freeride, Talking in Your Sleep, Kyrrie, Dreamweaver, Rock and Roll Hoochie Koo či Broken Wings…

Hlavní hvězdou byl ale i Ringo a české publikum nejvíce reagovalo právě na „jeho“ písničky – znich zazněly tyto: It Don’t Come Easy, Honey Don´t, Choose love, The Other side of liverpool, I wanna be your man, Boys, Yellow Submarine, Back Off Boogaloo, Photograph, Act Naturally, Peace Dream, With a little help from my friends a závěrečná Give Peace a Chance

Občas byla znát jazyková bariéra mezi anglicky mluvícími hudebníky a českým publikem. Ringo např. představoval kapelu a nakonec chtěl představit sebe a řekl něco ve smyslu „I don´t wana be alone so what´s my name?!“ – jen pár z nás zakřičelo „Ringo!“ – ringo výzvu opakoval, bohužel opět bez větší reakce. Příště by asi měli koncerty titulkovat :).

No a teď dojmy z koncertu – samozřejmě jsou kladné, vidět Ringa se prostě musí a jeho část programu byla bezesporu dobrá a z Ringa byla cítit pohoda, dobrá nálada. Ringo není žádnej extra zěpvák, občas mu to „ujelo“, ale to myslím k jeho projevu patří.

Písničky ostatních členů allstar bandu byly na různé úrovni, krokem vedle byla podle mě „instrumentálka“ Frankenstein, ve které se na syntetizátor představil Edgar Winter a celá „skladba“ měla podobu 6ti minutové téměř kakofonie.

Zvuk kapely mě celkem zklamal – Rick Derringer, ač výtečný kytarista, měl tak odpornej zkreslej zvuk kytary po celou dobu koncertu, že všechny jeho sóla byla utrpení. To i na mym tranzistorovým voxovi snad dostanu lepší zkreslnej zvuk… Představte si např.Act Naturally a onu rockabillyovou kytaroovu linku hranou na odporně zkreslenou kytaru. To samý akordy ke žluté ponorce hrané na zkreslenou kytaru… a nebo With a little help, kterýá zněla skoro jak od Professorů! (myslím zvukově, professorům to totiž v téhle skladbě daleko líp šlape) 🙂

jak někdo po koncertě poznamenal, nechápe, proč někteří kytaristi si musí s přibývajíím stářím svou „rocknrollovost“ dokazovat přidáváním boostru na kytaře :).

Rovnež zvukař se včera moc nevytáhl, občas byly špatně slyšet kytary, občas nebylo skoro slyšet zpěvy a celkově byl zvuk „zahuhlanej“ :).

Takže celkové resumé je takové, že Ringo byl dobrej a za tu cenu, za který jsem sehnal lístky, jsme byli s žábou s koncertem spokojeni. Chápu ale rozčarování některých návštěvníků po koncertu, kteří zaplatili xkrát více, že očekávali lepší show.

Ringo forever, Pete never! 🙂

Za tva týdny nás čekají The Doors (resp. jejich zbytek), tak zde určitě také něco o koncertě napíšu

Luke

dva víkendové koncerty

a návštěva Sázavy..
V pátek jsme s Mňoukem hráli opět v čelákovickém Čel. Ej Kafé a vypadá to, že jsme si tam vytvořili docela slušnou fandovskou základnu, protože bylo opět plno a v městě punku prý nikdo jinej 60s nehraje. Dostali jsme i několik nabídek hrát v dalších čelákovických podnicích, ano až tak jsme slavní! :))

Od minula přibyl do Čel Ej Kafé starý dřevěný a skoro naladěný klavír, který majitelka, Aurélie, zakoupila, takže kromě několika chansonů, které jsme tam s Žábou zahráli, zazněla po delší době i kompozice Jsi Jako pivo, Holiday a pár dalších „piánovek“.

Z prahy nás přijel podpořit kamarádi Jarda, Zodiac, Aneta a Kuba, kteří to tam hezky „rozjeli“ a my s Mňoukem se těšíme na další hraní v Čelákovicích.

Domů jsme přijeli kolem jedné ráno a já už byl v sobotu devět na nohou a začal se chystat do Sázavy, kde jsme ten večer měli hrát s Basketles na nějaké svatbě a Lou tam měl odpoledne v místním klášteře slavnosti pro děti. Na místo jsem dorazil vlakmo po druhé hodině a všem návštěvníkům města Sázava doporučuji vystupovat na zastávce „Sázava, zastávka“ – je to totiž ta hezčí část města s chaloupkama, starejma budovama apod – moderní centrum Sázavy je totiž opravdu hodně ošklivý a zhruba třetinu města zabírá velká sklárna.
KLášter jsem našel téměř hned a stejně tak Loua, který mi ukázal celý areál nedostaveného sázavského kláštera a který na místě pomáhal s organizací celé „Sázavské pouti“.V rámci poutě jsem shlédl moralistické divadlo pro děti, které bylo docela povedené a také varhanní koncert, při které jsem ale skoro usnul, tak jsem jej nevydržel do konce. Počasí taky pořadatelům přálo, takže odpoledne bylo příjemný.

Večerní koncert se konal na druhém konci města, na sázavském ostrově – což je něco jako tábor, restaurace a dětské hřiště zároveň – prostě takové rekreační centrum hned u řeky sázavy.
My hráli v dřevěné taverně a už od začátku koncertu se tancovalo a hrálo, zazněly i některé naše „novinky“ – Slow down, Yesterday a na přání publika improvizovaná Yellow Submarine. Jen do Michelle, kterou si velmi vehementně jedna ovíněná dáma přála, jsme se radši nepouštěli, nechtíc zkazit docela dorbý dojem z celého večera :).
Domů jsme dorazili ve tři ráno a já byl po dvou dnech docela mrtvej.

Luke

Hon na veverky

hon na veverky

Ládik

Pouť na Sázavě

kulturní akce v areálu Sázavského kláštera Číst celý příspěvek

stávka

Praha i celá ČR je dnes „ochromena“ dopravní stávkou…

Zaprvé musím zmínit, že nemám rád odbory a nelíbí se mi, že svou stávkou omezují i ostatní občany. Každopádně dle současné situace to vypadá, že dnešní stávka rozhodně nebude mít tak velký dopad na život lidí, jak si asi odboráři přáli, protože mnoho občanů s dnešní situací počítalo a přizpůsobilo se dopravním omezením. V Praze je dnes tedy asi rekordní počet cyklistů a konečně jsou k užitku cyklotrasy, které se v praze zejména v posledních letech dost rozšířily. Spousta lidí uposlechla prosbu primátora a praha tak není ani zahlcena auty. Co se týká MHD, tak metro zatím nejede vůbec a autobusy i tramvaje jezdí v omezeném režimu.

Kdo mohl, ten si vzal volno nebo maká z domova (to je i můj případ), každopádně to vypadá, že odborářům se (alespoň zde v Praze) z jejich pohledu tahle akce nepovedla – v odborářském průvodu jejich prý jen kolem 300 oproti předpokládaným tisícům a horníci též neblokují silnice, jak se o tom původně mluvilo. A dobře jim tak.

A jak to dneska prožíváte vy? Jeli jste dopráce? Máte volno?

Luke

Na poli české detektivní literatury

nečekané úspěchy
Na pultech knihkupců se objevují především detektivní romány zahraničních autorů, kteří jsou u nás v oblibě. Česká detektivní literatura za nimi zdá se zaostává. Přesto stále vychází detektivní romány a sbírky povídek českých autorů. Pokud chceme hledat české autory detektivek, je nejlepší podívat se na stránky České asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury. Jedná se o českou sekci AIEP (Asociation Internationale des Escritores Policiacos – Světová asociace autorů detektivní literatury).

Stránky naleznete zde:

http://www.detektivka.com/

Česká asociace autorů detektivní a dobrodružném literatury každý rok vyhlašuje Cenu Havrana za nejlepší napsanou nebo publikovanou povídku v loňském roce (do rozsahu maximálně 12 normostran). Z došlých povídek ještě autoři do 35 let soutěží o cenu Havránka pro začínající autory. Povídky dále soutěží o Cenu České společnosti Sherlocka Holmese a o Cenu společnosti Agathy Christie. Dále se uděluje Cena Jiřího Marka za nejlepší detektivní román vydaný v předešlém roce a cena Eduarda Fikera za nejlepší rukopis.

Už několik let čtu kromě sci-fi románů také detektivní romány a thrillery. A žánry, které čtu, mě lákají, abych je také psal. takže jsem rozšířil svou tvorbu o detektivky. Čistě detektivní příběhy jsem napsal ale zatím jen dva a z toho právě jeden speciálně pro cenu Havrana (podle rozsahu stran). Povídku jsem odeslal a takto to dopadlo:

http://detektivky.bestfoto.info/cz/ceny-za-ceskou-detektivni-literaturu-id2011060006

Cena Havránka za rok 2011

Povídka se jmenuje „Sprosté umění vraždy“ a napsal jsem ji jako poklonu mému nejoblíbenějšímu spisovateli detektivních románů Raymondu Chandlerovi. Chandler kromě povídek a románů napsal slavnou esej „Prosté umění vraždy“. Hlavním hrdinou povídky je soukromý detektiv (jak jinak marloweovského typu), který řeší starou vraždu, u které je malá šance zjistit pachatele. A nebo přece?

Povídka vyšla ve sborníku „Nejlepší detektivní povídky roku“, který by snad měl být k sehnání v knihkupectvích ale možná také jen někde v trafice (je to úzký paperback). Kromě ceny Havránka povídka ještě skončila třetí v soutěži o Cenu společnosti Agathy Christie. Předání proběhlo v divadle Pod Palmovkou a ceny předával plk. JuDr. Jiří Komorous. Cenou byla hezká soška havrana.

Pokud se zajímáte o detektivní literaturu, doporučuju tyto stránky:

www.detektivky.com

LOU

Things go better with Coca Cola

… o jedné reklamě a jejích neobvyklých verzích…

…tak si tu tak srkám Coca Colu a na mysli mi vytanul známý slogan- Coca Coly“ – Things go better with coke“, který vznikl v roce 1963 a na něj navazovala reklama s písničkou Life is better with Coca Cola

Originál zněl nějak takto:

Překvapující je však množství interpretů 60. let, kteří tuto znělku Coca Coly nahráli pro různé reklamní účely. Na Youtube jsem jich docela dost našel a je to občas sranda – jednotlivé kapely či interpreti si ve většině případů znělku upravují „po svém“ a často je jejich verze hodně podobná jiným jejich hitům.

Tak se kochejte:

Roy Orbison

Ray Charles

Jerry Lee Lewis

Nancy Sinatra

Jan and Dean

The Shirelles

The Who

Los Bravos

Gary Lewis and Playboys

Moody Blues

Vannila Fudge

The Easybeats

The Tremeloes

Everly Brothers

Fifth Dimension

The Box Tops

BJ Thomas

Lulu

Marvin Gaye

Petula Clark

Dave Dee Dozy Beaky Mick and Tyč

Waylon Jennings

Tom Jones

The Troggs

Way Fontana and Mindbenders

Seekers

Lesley Gore

Golden Earings

The American Breed

Luke

Jasoň vs. Drsoň

Zítra v Praze na Palmovce menší premiera

„nové“ 60s revivalové kapely
Jestli máte zítra ve středu čas a chuť, přijeďte večer do pražského hudebního klubu Palmovka, ve kterém se představí nový občasný revivalový kvartet :).

Zazní hity např: I must be in love (Rutles), Sorry Suzanne (Hollies), I can see clearly now (Jimmy Cliff), Sunny afternoon (Kinks), Ain´t she sweet (Beatles), FBI (shadows), Crying in the rain (Everly brothers) a spousty dalších písní z 60. let.

Zazní i nejslavnější balada, kterou napsal Paul „dooo“ McCartney – „Jestvrdlej“ – do které jsem se naučil zahrát smyčce dle originální nahrávky, takže to bude nepopsatelný umělecký zážitek.

Začátek 20:00!

Těší se na Vás

Já, Petr K., Honza Ch., Pavel P. a možná dorazí i Boney M.

Konec světa nebude

Neočekávejte ho, najděte si nějaké koníčky, běžte pracovat

Očekávání konce světa je zajímavý fenomén, který provází
lidstvo už od pradávna nebo možná už od vzniku světa. Někteří lidé jsou zkrátka jako malé děti, které cestují autobusem a neustále se mámy ptají: „Kdy už tam budeme? Když bude konec?“ Sotva něco začne, už se ptají po konci. Jako by je to tady nebavilo, jako by tady nechtěli být.

Prorocké vize o konci světa se objevují dávno před naším letopočtem, konec světa se čekal, když přišel Ježíš, potom co
odešel (a zase na chvíli přišel a zase odešel) a vlastně tak nějak pořád. V době husitské se také očekával konec světa, protože svět byl podle nich zkažený a už to dál nešlo. Po Bílé hoře to také vypadalo, že už musí být konec světa, protože lidem také připadalo, že už to dál nejde. Nyní nám připadá doba zase hrozná, zase si myslíme, že už to dál nejde, a tak zase očekáváme konec světa. Aspoň někteří.

A konec světa nepřichází. Jako na potvoru tu pořád všechno je. Země se dál točí, svět nám stále připadá zkažený… ale stále tu jsme. Poslední vize o konci světa jsou spojené s rokem 2012. Prý je to jasné. To je ale jasné vždycky. Někdo chytrý to vypočítal, není možné, aby to nevyšlo. Dovolte mi, abych se zasmál. Nebo mi to ani dovolovat nemusíte, už se směju.

Očekávání světa je pro určitou skupinu lidí výnosný byznys. Zařídí si sektu, která hlásá konec světa, naženou do ní lidi, vyberou od nich peníze. Konec světa nepřijde, peníze se nevrátí. A pořád dokolečka. Tihle sektáři mají větší příjmy než manažeři ČEZ.

Myslím si, že pro některé lidi je příjemné věřit, že svět skončí. Najednou tu nebude nic. Všechno ustane. Je to nádherná odevzdanost osudu, možnost vymluvit se na zásah z vyšší sféry. Člověk se najednou nemusí o nic starat, zbaví se zodpovědnosti. Je to vlastně pohodlné. Jen tak sedět na zadku, žvýkat párek, na všechno kašlat a čekat na konec světa.
„Nemáš si jít hledat práci?“
„Ne, to je zbytečný. Ve středu bude konec světa.“
„Měli bysme dát spravit střechu.“
„Na to se vykašli, zítra bude konec světa.“

Je to hlavně na nás. Je to hlavně na naší píli, na naší aktivitě. Konec světa bude. Samozřejmě. Svět začal a tím pádem také skončí (pravděpodobně). Ovšem ne za týden nebo za rok, ale v nějaké eschatologické budoucnosti. Konec světa není o očekávání, je to o práci (pokud chcete čekat, běžte na poštu nebo k doktorovi). Je to právě o té odpovědnosti o té píli. Nelze jen čekat, až konec světa přijde. My sami musíme pracovat, abychom prošli dějinami a konce světa dosáhli.

LOU