TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Červenec 2011

ASUS EEE PC 1015PN ION2

představení dostupného mininoteboku

Oblast mininotebooků (nebo-li netbooků, jak se jim též občas říká) zaznamenala v posledních letech velký boom a na trhu se od roku 2008 objevila velká řada modelů různých značek, čímž, díky konkurenci, vznikl i tlak na cenu, která se dostala až ba hranici 5tis. kč za nejlevnější modely.

Mininotebooky se nyní, kromě přímé konkurence, musí v přízní uživatelů utkat i se stále populárnějšími touchpady (Ipad a spol.) a proto se snaží upoutat nejen výkonem, ale i designem, příjemnou klávesnicí, kvalitním displayem a dalšími funkcemi.

Mininotebook jako takový není určen k plnohodnotnému nahrazení výkonného „stolního“ PC a nedokáži si představit, že bych třeba na takovémto netbooku zpracovával a stříhal video, prováděl výkresy v AutoCADu či vytvářel grafiku v Photoshopu apod. Netbooky jsou určené zejména pro běžnou každodenní „kancelářskou“ práci – ať už se to týká vyřizování emailové korespondence, práce s dokumenty a internetem a online komunikace (skype) a j. Netbooky jsou tedy vlastně takovým mezičlánkem mezi smartphony a „velkými“ notebooky.

Mně nedávno dosloužil zapůjčený firemní NB a jelikož nyní firma již nové notebooky nám, řadovým úderníkům, nepůjčuje, rozhodl jsem se, že si právě jeden z mininotebooků pořídím.

Při výběru notebooků je vždy hlavním parametrem cena, kterou chcete za zařízení dát a od toho se odvýjí parametry a celkový výkon přístroje. Já jsem si tento limit stanovil na max. 6000,-

Dalším hlavním kritériem je velikost displeje a použitý procesor. Mininotebooky se standardně dnes dělají s 10ti palcovými až 12ti palcovými displeji. Chtěl jsem lehké, dobře přenosné zařízení, které by se mi vešlo do malé tašky přes rameno, takže výběr padl na 10ti palcový displej.

U procesorů je výběr složitější – nejlevnější přístroje na trhu používají jednojádrový procesor Intel Atom 450 a 455 . Před mininotebooky s těmito procesory mě varovali kolegové, výkon stroje s nimi je prý nevalný. Lépe na tom jsou už dvoujádrové Intel Atom 550 (většinou na frekvenci 1,5Ghz).

Nakonec jsem si na Alze vybral tenhle typ http://www.alza.cz/asus-eee-pc-1015pn-ion2-bily-d205992.htm, jehož cena sice byla téměř na mém limitu, avšak výkon stroje je oproti levnější konkurenci opravdu výjimečný.

Nejprve ke specifikaci:
Procesor: dvoujádrový IA550
Displej: 10,1 palec, 1024×600
dvě grafické karty:
NVIDIA ION 2 a Intel GMA 3150
HDD: 250GB/ 5600 ot/s
1GB ram
Webkamera, mikrofon/repro, čtečka karet, 3x USB, HDMI a VGA výstup, 1x RJ45 ethernet síťový konektor, WIFI a Bluetooth 3.0
Operační systém: Windows 7 starter
6tičlánková baterie: výdrž: 3,5 – 8 hodin (dle nastavené výkonu, jasu displeje a využívaných komponent)

Váha přístroje je velmi příjemných 1,2 Kg, což je oproti mému starému, téměř čtyřkilovému NB, velmi příjemná změna.

Co Vás možná zarazí, jsou ony dvě grafické karty. Notebook obsahuje totiž klasickou Inteláckou GMA 3150 – tedy nepříliš výkonou graf. kartu, která se u mininotebooků docela často využívá a která pro běžnou kancelářskou práci dostačuje a zároveň má velmi malou spotřebu energie. Pokud však potřebujete využít nějakou náročnější grafickou aplikaci (hry, přehrávání HD videa apod.), přepnete si pomocí utlitky na druhou kartu – Nvidia ION 2, což je karta zhruba na výkonu Geforce 9300GT (alespoň dle benchmarků na webu) a můžete hrát dokonce i novější hry (byť na nižší detaily) a bez potíží sledovat filmy a HD videa (tam dobře uplatníte HDMI výstup např. do HD televize). Samozřejmě má ale o něco vyšší spotřebu energie než předchozí grafická karta.

Ještě jedna zajímavost, kromě standardního rozlišení 1024×600 se umí display v případě potřeby přepnout do 800×600 a interpolovaného 1024×768.

Velikost paměti je standardně pouze 1GB (DDR3), což je škoda, každopádně máte možnost si ji rozšířit až na 2GB (to je dnes otázka několika stokorun), takže to asi brzo provedu.

Něco k designu přístroje – je opravdu malý, takže jsem měl obavy o klávesnici a zda na ní bude možné pohodlně psát – naštěstí je klávesnice dobře řešená, písmena nejsou namačkány hned těsně u sebe, takže se snadno nepřeklepnete. Trochu nezvyk pro mě bylo umístění PGUP/PGDOWN jako funkci základních „šipkových“ kláves. (pro PGUP tedy musíte stisknout klávesu Fn+šipku nahoru). Touchpad je příjemný, pracuje se s nim dobře a reaguje poměrně citlivě na dotek.
Webkamerka se skrývá hned nad displejem a potěšitelný je ručně zasouvací kryt před čočkou kamerky.

Po prvním zapnutí se spustí instalace Windows 7 starter edition, ta trvala zhruba 20 minut, než se vše nainstalovalo, nastavilo se uživ. rozhraní apod. Pak nastavíte síť (v mém případě domácí WIFI) a je doporučeno stáhnout alespoň nejdůležitější aktualizace systému přes Windows Update, to trvalo dalších zhruba 20 minut.

Po prvních zkušenostech musím říct, že i přes 1GB Ram je notebook ve Windows docela svižný, se surfováním na webu a načítáním stránek (či flash prvků) není žádný problém. Součástí Softwaru je i Microsoft Office Starter (což je defacto očesanej Word a Excel) a oba programy se též spuštějí rychle a bez potíží.

Dneska se chystám vyzkoušet na mininotebooku mou oblíbenou World of Tanks, tak dám vědět, zda se povedlo 🙂

Pořádnou recenzi najdete tady:

http://extranotebook.cnews.cz/asus-eee-pc-1015pn-temer-dokonaly-netbook

Tak doufám, že bude notebooku fungovat spolehlivě a dlouho a pokud uvažujete o nějakém podobném přístroji, zkuste se na tohohle „prcka“ podívat

================
UPDATE 28.7.2011

Tak mám za sebou dva dny používání a zatím spokojenost. Co se týká World of tanks – po snížení detailů na minimum se dá hra docela snesitelně hrát,musí se však v konfiguračním souboru ručně nastavit rozlišení 1024×600, protože hra jinak umí minimálně 1024×768. V načítání map může pomoci upgrade RAM paměti (viz následující část) a nainstalovat „lowres“ MOD k World of Tanks…

Užil jsem si ale „srandu“ s upgradem RAMky. Jak už bylo zmíněno, notebooku používá moduly SO-DIMM DDR3. Rychlost sběrnice je 667MHz, takže rychlost paměti by měla být minimálně stejně velká, dodávaný 1GB modul má rychlost 1333Mhz. Objednal jsem si na alze tedy dle specifikace podobný 2GB modul. Dorazil mi už dneska před poledne do práce, rozhodl jsem se tedy, že ho nainstaluju.

Velkým oříškem bylo otevření spodního krytu na RAMku. Je sice přichycen jedním malým šroubkem, ale dále drží na 5ti plastovej zacvakávadlech a až po použití velkého fyzického násilí (a kusu ulomenýho nehtu) se mi podařilo kryt sejmout. Na internetu je spousta zkušeností lidí, kteří při tom kryt či některé jeho části zničili, to se mi naštěstí nepodařilo. I tak by za tenhle ramkovej kryt zasloužil návrhář přizabít.

Po odstranění krytu už se dá jednoduše stará RAMka vyndat a vložit nový modul, což jsem provedl, nedočkavě zapnul PC a …. a nic. Notebook se nezapnul. Vrátil sem tam tedy starej modul a vše zas fungovalo. Upgrade BIOSu (pomocí jednoduché Windows utility Asus Live update) nepomohl… až na nějakých internetových diskuzích jsem zjistil, že notebook pravděpodobně neumí pracovat s dual paměťovými moduly (v manuálu o tom není zmínka). Na diskuzích jsem našel nakonec tip na „single rank“ modul Kingston (http://www.mironet.cz/2048mb-sodimm-ddr3-1066mhz-kingston–single-rank+dp118184/) a ten jsem i nakonec objednal. Mezitím jsem v poledne zajel vrátit do Alzy onu nekompatibilní paměť, což se podařilo, bohužel však mě zklamali, že nikdo z prodavačů na místě nedokázal doporučit nějaký funkční typ RAMky k notebooku, který oni sami prodávají…. no nic.

Onen singlovej paměťovej modul už hezky šlape a notebook je ve windows se 2ma GB o poznání svižnější….
========================

UPDATE 15.11.2011

Mám NB 5měsíců a zatím spokojenost – baterka má solidní výdrž cca 3 – 4 hodiny (netbook většinou používám v nejúspornějším power managment režimu). Za tu dobu jsem na netbooku dokonce sestříhal v Adobe Premiere jeden díl našeho sitcomu Na Točně a stejně tak jsem bez potíží smíchal několik cca 13ti stopých nahrávek v programu Cubase.
S 2GB ramek je netbook docela svižný, občas je trochu potíž s některými HD videama na Youtube (v režimu Nvidia Optimis) ale běžné filmy lze na netbooku sledovat bez potíží.

Luke

Bezděk radí vládě

..jak na důchodovou reformu Číst celý příspěvek

Cestování tramvají..

..je plné nástrah

Pondělní cesta tramvají byla velice zajímavá. Při vstupu mě udeřil do nosu štiplavý močopach říznutý nějakou desinfekcí. Hledal jsem zdroj nákazy, abych si stoupl co možná nejdál, ale najít se mi ho nepodařilo. Vedle paní na zemi stála taška s léky. Jelikož se k tašce nehlásila, napadlo mě, že tu tašku někdo pochcal a ta tu teď smrdí. Určitě by všichni se mnou souhlasili, kdybych jí vyhodil. Ale při představě, že bych ji chytil za ucho mě napadlo, že by taky mohla ta taška chytit za ucho mě.
Cestu tramvají smradlavkou mi prodloužil řidič s velkou prdelí – s Octavií combi. Přesně ta combi prdel překážela tramvaji, aby mohla jet dál. Vrtalo mi hlavou, kdo může být tak blbý, že zastaví na kolejích. Středočech to nebyl a ženská taky ne. Byl to kuřák.
Tajemná taška s léky nakonec našla svého majitele. Patřila paní, která se sice k tašce nehlásila, ale nakonec jí sebrala a vystoupila.

Jak se dnes cestovalo vám ostatním?

Ladik

The Seekers

menší představení australské folkpopové kapely
V posledních týdnech mě nějak omrzel metal , punk a HC, který jinak běžně poslouchám a zabrousil jsem do klidnějších vod. Do vod skoro až (nebojím se to napsat) folkových. Ano, něděste se, žádní Nedvědi se nekonají, chci vám zde trošku představit kapelu The Seekers, která spolu s Ac/Dc, Bee Gees a Easybeats patří mezi nejslavnější a nejúspěšnější australské kapely.

The Seekers vznikli v Melbourne v roce 1962 a mezi „poznávací“ znaky kapely bych zařadil sopránovej hlas jejich zpěvačky Judith Durhamové a zvuk 12ti strunné kytary Keitha Potgera. Složení kapely bylo čistě akustické – kontrabas, 12ti strunná kytara, 6ti strunná kytara a čtyřhlasé harmonie. Ty nebyly sice tak propracované jako u jiných kapel té doby (Hollies, Beach Boys) a spíše doplňovaly hlas hlavní zpěvačky.

Kapela dostala možnost v roce 1964 odcestovat do velké británie, kde se „uchytila“ jako předkapela na turné zpěvačky Dusty Springfield. A byl to právě její bratr, Tom Springfield, který pro skupinu napsal její první velký hit „I´ll never find another you“

Tato písnička se dostala na vrchol hitparád nejen v anglii ale i v USA. Tom Springfield napsal v závěsu pro kapelu další dva hity „Carnival is over“ a „World of our own“, které byly rovněž velmi úspěšně a dohromady se v té době prodalo přes milion kopií jejich singlů.

V roce 1965 byl v anglii Paul Simon, který se tehdá (a né naposledy) umělecky „rozešel“ s Artem Garfunkelem a právě s kytaristou Seekers, Brucem Woodleyem, v té době napsal několik písniček, z nichž ze dvou se staly hity – v podání Seekers „Someday one day“ a v podání americké kapely The Cyrkle – „Red Rubber Ball“.

Seekers tuhle skladbu nahráli na konci roku 1966 pro album „Georgy Girl“, což byl název dalšího jejich hitu, jeho „živou“ verzi z roku 1967 najdete tady:

Tahle písnička byla největším hitem The Seekers v USA, kde se v únoru 1967 dostala až na první místo v hitparádě.

V roce 1967 se Seekers vrátili do Austrálie, absolovovali tam velmi úspěšné turné a v roce 1968 Judith Durhamová ohlásila odchod z kapely, což znamenalo konec. Kytarista Keith Potger posléze založil New Seekers, to už ale byla jiná kapitola.

The Seekers nahráli také velkou řadu spirituálů a tradicionálu, jejich pomalejší písničky mě ale moc nezaujaly.

Od 90. let se původní sestava kapely čas od času schází a koncertuje a naposledy letos v květnu, kdy absolvovala krátké turné se symfonickým orchestrem po několika australských městech.

Tak tolik k jedněm protinožcům 🙂

Luke

Ray Manzarek and Robby Krieger of The Doors

aneb koncert „poloviny“ legendárních The Doors…
Tak se mi konečně včera splnil sen – viděl jsem Raye Manzarka, mého klávesového idola, díky kterému jsem před 10ti lety začal víc hrát na piáno/klávesy..

No ale pěkně popořádku – Ray Manzarek a Robbie Krieger patří k zakládajícím členům slavné kapely a právě Manzarek patřil vedle Jima Morrisona k její nejvýraznější osobnosti a styl hry na jeho „VOX continental“ varhany definoval zvuk celé kapely. Robbie Krieger se naopak v Doors prosadil jako kvalitní „flamenco“ kytarista a skladatel, jemuž Doors „vděčí“ za hity typu „Light My fire“, „Touch me“, „Love me two times“ či „Love her madly“.

Oba dva už od konce 90. let opět koncertují s repertoárem Doors, avšak kvůli soudnímu sporu s bývalým bubeníkem Doors, Johnem Densmorem, nesmí používat název „The Doors“ a proto jsou koncerty prezentovány tak, jak jsem nazval tento blogovací příspěvek.

Včerejší koncert byl již druhý, který tato dvojice v ČR absolvovala – přesně před rokem totiž úspěšně vystoupila v pražském kongresovém centru (to jsem bohužel prošvihl) a letos byla do Prahy pozvána v rámci minifestivalu „Trutnov in Prague“.
Koncert se měl původně konat v Incheba Aréně, den před koncertem mi však přišel mail od pořadatelů, že koncert byl přesunut do sálu KC vltavská – nejspíše se neprodalo tolik lístků.

Na koncert jsme dorazili kolem půl osmé, již hrála první předkapela – 10ti členný dětský sbor. Jako druhá předkapela se představili Psí Vojáci s Jáchymem Topolem. Hráli docela dobře, ale jejich stylu a písním jsem nikdy na chuť nepřišel, takže jsem při jejich vystoupení koukal furt na hodinky. Pak nám pořadatel oznámil, že bude krátká 40ti minutová pauza. Další proklamovaná předkapela, Půlnoc (vzpomínka na Mejlu Hlavsu), totiž oproti plánu vůbec nevystoupila – údajně kvůli nějaké smlouvě – na webu půlnoci zas tvrdí, že jim to zakázali sami Doors (což mi příjde jako nesmysl). Každopádně osobně jsem toto řešení přivítal, protože stylově se to vůbec k Doors nehodí.

Přesně v 9 hodin sál potemněl a rozezněla se O Fortuna, skladba Carl Orffa, apokalyptická videoprojekce se rozjela a na pódium přišla kapela – kromě Raye a Robbieho jsou jejími členy zpěvák Dave Brock (dříve zpěvák Doors revivalu Wild Child), basák Phil Chen (dříve nahrával s Jeff Beckem a Donovanem) a bubeník Ty Dennis. Za pár sekund už Robbie ostře odpálil úvodní riff bluesové Roadhouse Blues a koncert začal.

Dave Brock zpíval dobře, hlas měl docela podobněj Morrisonovi a ocenil jsem, že si na něj „nehrál“ a nenapodoboval jeho pohyby apod. Ty Dennis hrál na bicí opravdu hodně silně a díky dobrýmu nazvučení bicí sady, byl jejich zvuk opravdu mouhtnej. Horší to bylo s basou, ta byla nazvučena podivně a občas nebyla basová linka skoro vůbec čitelná, jen zněly hluboké nejasné basové frekvence. Zlepšilo se to trošku až v druhé části koncertu. Ray Manzarek tedy nehrál na basové piáno (jak to dělal v 60. letech) a měl na pódiu jen napodobeninu varhan VOX continental (v zásadě to byl jen vnějšek varhan, do kterých jsou vestavěné moderní klávesy). Zvuk měl dobrej, občas by tedy mohl být více nahlas. Nejlíp byl slyšet Robbie Krieger, jehož kytarové party byly přehledné – ze začátku tam bylo slyšet několik chybek, ale kdo je nedělá, že? :).

Celkově to kapele dobře šlapalo a rozhodně hudebně i atmosférou to byl daleko větěší zážitek než Ringův koncert (14dní zpět)

A co bylo možné slyšet?

Roadhouse blues
Break on through
The Changeling (má oblíbená a výborně zahraná!)
When the music´s over
Alabama Song
Five to one
Love me two times
Touch Me (s úvodním „Sex machine“ rapem Raye Manzarka! .:))
Riders on the storm
LA WOMAN
a přídavek: Light My Fire

Většna písniček byla zahrána dobře, nic moc znělo jen Touch Me a Riders on the storm

Stinnou stránkou koncertu byl vzduch a vedro v KC vltavská – nejdřív jsme stáli na balkóně, tam se ale už ve třetině koncertu nedalo skoro dejchat a bylo tam tak 30 stupňů, tak jsme se přesunuli dolů, kde to bylo trošku lepší. Při sóle Light My Fire jsme se ale propocení s Žábou sbalili a vyrazili domů.

Celkově mě koncert nadchnul a jsem rád, že jsem alespoň část původních The Doors mohl vidět „naživo“.

Luke

Točna: Historky z podsvětí

podívejte se na trailer k připravovanému dokumentu Číst celý příspěvek

Historie techniky v dobovém tisku – Popular Science

aneb online archiv časopisu Popular Science na Google
Na googlu se již několik let s úspěchem rozšiřuje volně dostupný online archiv časopisů a novin. Najdete tam např. vynikající časopis Life (1936-1972), Show-biz časopis „Billboard“ (1942-2009), pak různé oborové časopisy (o sportu, medicíně, počítačích, pro muže, ženy, černochy, rotariány 🙂 atd.) a též dva velmi zajímavé „vědecko technické“ časopisy Popular Mechanics a Popular science. U nich je zajímavé, že jsou zde k dispozici všechna vydání od konce 19. století do současnosti (v případě Popular Science dokonce od roku cca 1870).

Popular science naleznete:
Na tomto odkazu

Listování v těchto časopisech je skutečný zážitek pro každého, kdo se alespoň trochu zajímá o historii, vědu či techniku, neboť právě tyto obory prodělaly za posledních 120 let velmi velký a rychlý vývoj.

Co hned třeba létání?
V 19. století lidé horlivě hledali možnost, jak sestrojit skutečný létající stroj, do té doby uměli jen „balónovat“ a experimentovali s rannými vzducholoděmi – zde je např.
článek univerzitního profesora z roku 1888 o tom, že samohybné létající stroje nebude nikdy možné sestrojit. Škoda, že se pan professor nedožil alespoň první světové války (zemřel 1901), asi by se divil, co už tehdy létalo za stroje.

Přesto se stále lidé pokoušeli nalézt způsob, jak sestrojit letající a řiditelný stroj (v orig. „flying machine“ – termín aero plane se začal používat až v letech 1905-1910). Podívejte se třeba na tyto občas docela úsměvné pokusy a nebo tady. První úspěšný let nakonec absolvovali v roce 1903 bratři Wrightové a tím začala nová éra letecké dopravy.

A co hudba a záznamové prostředky? Tady velký kus práce odvedl roku 1882 Thomas A. Edison a jeho
fonograf. Edison byl rovněž velkým průkopníkem v oboru elektřiny a vděčíme mu např. za žárovky

A co filmy? Koncem 19. století žili ve francii bratři Lumiérové a i o nich pojednává tento článek z roku 1897

… a takhle bychom mohli pokračovat dále, níže tedy jen výpis odkazů na některé zajímavé články:

Postavena Socha Svobody

Perpetum Mobile

televize

první prodávané mražené jídlo

Boeing DC-4

Rakety!

První článek o radaru

zaměřování cílů leteckými zbraněmi druhé světové války

USA se chystají do vesmíru

Jeden z prvních domácích videorekordérů

Apollo 11

Tak přeji příjemné počtení a pokud tam náhodou narazíte ně nějaký, z dnešního pohledu naivní či úsměvný článek, neváhejte se s ním podělit v komentářích!

Luke

pozvánka na pražský koncert Mňouka a Šmekoraldy

.. no jo, další hudební příspěvek… :). Číst celý příspěvek

Vše za 42,- na Žinkově

dojmy z prvního mimopražského koncertu
s folkpopovou kapelou „Vše za 42,-“ (http://bandzone.cz/vseza42) hrajeme v této sestavě asi rok a za tu dobu jsme hrávali zatím jen po praze v různejch klubech, v sobotu jsme však poprvé vyrazili mimo prahu a to hned rovnou na zámek! Žámek Žinkovy se nachází cca 30km jižně od Plzně a z Prahy jsme tam jeli necelé dvě hodiny.

Koncert pořádala místní zámecká kavárna, která obdobné koncerty pořádá pravidelně a překvapilo mě, že mají venku i velké filmové plátno a promítají občas i filmy :).

Počasí bylo ten den dobré, takže jsme využili venkovního pódia, aparaturu rozbalili tam a po sedmé hodině mohl koncert začít. Repertoár „Vše za 42,-“ je složen z původních písniček, které jsou spíše pomalejší, některé trošku depresivní (např. Chladivá), některé lehce kontroverzní (prokuřácký „Kouř“) a jiné docela optimistické (např. Knedlíky nebo Jarní) – každopádně je to spíše muzika k poslechu než k tanci a tak to i vypadalo. Koncert se vcelku vyvedl až asi na dvě písně, které se trochu „zhroutily“ a naopak novinka „Jediný šat“ se povedla dobře.

Prostřední část programu jsme obstarali já a žába – „Hanky Panky“ a zahráli jsme opět naší směsku popu, chasmínu a 60s.

Koncert skončil po deváté večer a docela včas, neboť po složení aparatury začalo pršet a cestou do Prahy nás chytla docela velká bouřka a byli jsme tak rádi, že jsme upustili od půovdního nápadu stanování u zámku :).

Luke