TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Září 2011

Ale tady se zasměju

🙂

Bych se teda nesmál

Doktor Živago

film, který mě nadchnul…
na začátku bylo slovo – tedy spíše více slov – román. Román od Borise Paternaka (neplést s Pastrňákem z Buty) z roku 1956, který nesměl tehdá v SSSR vyjít a byl tedy tajně propašován na západ a tam sklidil velký obdiv a ohlasy.

Film, o kterém se tu dneska zmíním, je z roku 1965, ujal se jej režiser David Leane a v hlavních rolích se v něm objevil Omar Sharif, Julie Christie a Geraldina Chaplinová.

Příběh „Doktora Živaga“ je svědectvím o Rusku v předvečer bolševické revoluce, během ní a po ní, v dobách ruské občanské války. Revoluční boj bolševiků proti všem, kdo symbolizovali dřívější carský režim, vyšším vrstvy a proti intelektuálům, dominuje v příběhu od začátku do konce a ovlivňuje osudy hlavních hrdinů příběhů.

Tím je hlavně titulní Doktor Živago, mladý básník a lékař, který, po smrti rodičů, žije u svého bohatého strýce v Moskvě a zde se mu dostane vzdělání a praxe. Při jednom z lékařských zásahů se náhodně potkává s mladou Larou, jejíž matka se pokusila spáchat sebevraždu. Lara miluje mladého revolucionáře Pašu, kterého si posléze vezme a stejně tak Živago se ožení se svou neteří Toňou. Vypuká ale první světová válka, a Živago nastupuje jako lékař do armády. Zde se po několika letech na frontě opět setkává s Larou, která se tam vydala hledat svého manžela, který je již ale pokládán za mrtvého. Živago a Lara spolu pracují v lazaretu až do konce války . Pak se rozloučí, Lara jede za svou dcerou na Ural a Živago se vrací ke své rodině do Moskvy, kde mezitím propukla revoluce… a tady své vyprávění utnu, protože děj je opravdu bohatý a nemá smysl se jej pokoušet odvyprávět v celé jeho šířce, spíše se na film podívejte.

Nečetl jsem bohužel původní předlohu, film je ale dle mého názoru hodně povedený. Je dosti dlouhý (téměř 200 minut), ale vůbec jsem se u něj nenudil. Velmi se mi líbila vizuální stránka filmů a nebylo znát, že se film (z pochopitelných důvodů) nemohl točit v Rusku či Moskvě, rovněž heerecké výkony byly dobré, žádné „přehrávání“ herců se nekoná.

Info o filmu:
http://www.csfd.cz/film/5698-doktor-zivago/

Luke

PS: Film je ke stažení na http://www.uloz.to

Kouzlo vysokého rozlišení

jak moc je lepší
Jsou ta zhruba dva měsíce, co jsem si koupil blue-ray přehrávač LG BD670, a tak je čas na první zhodnocení. O kolik je lepší než standardní DVD? Jak velká je to změna? Abych odpověděl na tuto otázku, obětoval jsem se a ládoval blue-ray přehrávač různými filmy a seriály v HD rozlišení. Co bych neudělal pro vědu 🙂

Předně podotýkám, že moje televize není full HD, ale je je HD ready, což znamená, že má rozlišení 1366×768. Full HD by mělo být tedy ještě lepší, než výsledky, které tady na vás v následujících řádcích vyvrhnu. Přehrávač je připojen HDMI kabelem, takže žádná degradace se nekoná.

Co jsem do televize ládoval?

Využil jsem toho, že přehrávač zpracuje Divx v HD, mkv, wmv a ještě kdoví cosi. Občas se stalo, že nějaké video nevzal (to jsem potom musel enkódovat do Divxu a pak to šlo), ale většinu formátů to čte. To byly tedy první videa, která jsem vyzkoušel. Samozřejmě záleží na kvalitě samotného videa (na bitrate apod.), což se ovšem pozná podle velikosti souboru (čím větší tím kvalitnější… však to znáte dámy 🙂
Potom jsem si koupil první filmy na blue-ray discích. K pokusnému promítání jsem zvolil své oblíbené Vetřelce.

Výsledky

Video je v každém případě lepší, než když se díváte na standardní DVD. Vidíte více detailů a vše je ostřejší. Můžete se tak dívat i zblízka a z filmu nebude jen rozmazaná šmouha. Především vetřelčí královna udělala v detailech náležitý dojem.
Co se týče rozdílu mezi filmy v divxu nebo mkv a blue-ray diskem, tak originální blue-ray je ještě o trochu lepší. Obraz je plynulý a vůbec žádné kostičkování, což dělají některá méně kvalitní videa, se neobjeví. Také to bude i tím, že filmy je v plném HD rozlišení.

Jak moc je tedy lepší?

Nečekejte nic, co by vám vyrazilo dech. Požitek z filmu je lepší odhadem tak o dvacet procent. Když máte dvd přehrávač a nebo blue-ray přehrávač (propojený HDMI), tak je vše převáděno na vyšší rozlišení. Detaily navíc to nevytáhne, ale kvalita to je taky slušná.

Myslím si, že dnes se už nevyplatí kupovat dvd přehrávače, ale rovnou blue-ray. Jejich cena šla dolů a kromě toho dvd disky také přehrají.

LOU

Páfest

v sobotu jsme se s Doors zúčastnili tohoto festiválku…

Letos to byl myslím teprve druhý ročník festivalu a stejně jako loni se konal v besední restauraci v Hlubočepích – tedy na místě, kde se před x lety konal „legendární“ první Pink Stones festival a kde jsem se tehdá před koncertem Basketles dost opil a druhej den jsem naštvaně opustil kapelu :).

Letos to bylo klidnější a festival, který začínal už od 14ti hodin nabídl přehlídku kapel různých žánrů, z nichž jsme stihli poslední 2 kapely. El Gaučo – zajímavý mix SKA s prvky lidové muziky a formaci A-bomb, hrající rock inspirovaný ranným punkem z 60. let. Škoda, že zpěváka nebylo moc slyšet – to byl bohužel problém více kapel – resp. spíše problém zvukaře.

My přišli s Psycho Doors revivalem na řadu v jedenáct večer – byl to náš první koncert po tří měsíční pauze, občas to trošku bylo znát, ale v zásadě se to myslím docela povedlo, lidi tancovali, takže jsme si koncert užili…. nezbyývá tedy než poděkovat organizátorům za celý fesťák a taky za pozvání!

A tady jeden videodůkaz…

Další hraní nás čeká 13.10. v divadle Gong na malé scéně, takže pokud budete mít čas a chuť, doražte!

Luke

Půlnoc v Paříži

nový film Woodyho Allena…

Nejnovější film Woodyho Allena se povedl!

Spisovatel Gil (Owen Wilson) a jeho snoubenka Inez (Rachel McAdams) příjíždějí do Paříže, kde chce Gil pracovat na svém prvním románu. Gil má Paříž rád a ještě více má rád starou dobu a tzv. „ztracenou generaci“ – umělce, kteří se dostali na výsluní po první světové válce. Po jedné menší hádce se Inez vydá s přáteli tancovat a Gil se prochází noční Paříží a v tom u něj zastaví starý taxík z 20. let. Z taxíku mu nějaký člověk nabídne odvoz, Gil souhlasí a nasedne – a najednou se ocitne ve 20. letech a taxík ho vysadí před barem, kde se Gil setkává se svými idoly – Hemigwayem, Fitzgeraldem, Cole Porterem, Picassem a dalšími. Ráno po opuštění baru se pak ocitne opět v přítomnosti a tak to jde každý další den… více ale prozrazovat nebudu.
Nebyl by to Woody Allen, kdyby se ve filmu neřešily partnerské vztahy, takže i tohle „cestování v čase“ Gilovi pořádně zamotá hlavu a pomůže mu uvědomit si některé skutečnosti…

Ve filmu se řeší ona „nostalgie“ po starých časech a Woody Allen to shrnuje do poznatku, že v každé době budou někteří lidé koukat zpět a idealizovat si nějaké časové obodbí – i když třeba právě žijou ve „zlatých časech“.

„Půlnoc v Paříži“ je tedy kombinací žánrů komedie a lehké fantasy a myslím, že se Woodymu Allenovi podařilo ve filmu skvěle přiblížit atmosféru Paříže, kde se celý film odehrává a zároveň i pobavit.

Zajímavej je hereckej výkon Owena Wilsona, který defacto „hraje“ Woodyho Allena – postava Gila je tedy trošku nervní a roztěkaná a Owen Wilson se snažil i hlasově přiblížit Allenovi. Tipuju, že pokud by byl Woody Allen mladší, asi by tuhle postavu chtěl hrát sám.

Takže pokud máte rádi filmy Woodyho Allena, nenechte si určitě tenhle film ujít, osobně se mi tenhle film líbil než minulé Woodyho dílko Whatever works z roku 2009.

Info na CSFD:
http://www.csfd.cz/film/274980-pulnoc-v-parizi/

Luke

Zítra vychází 11ti CDčková reedice původních alb ze Semaforu…

konečně jsme se po padesáti letech dočkali 🙂
V dnešním roce zakladatel Semaforu, Jiří Suchý, oslaví již 80. narozeniny a jako dárek mu firma Supraphon připravila tuto krásnou kolekci všech 10ti semaforských alb, které v 60. a na začátku 70. let byly u nás vydány. Práce na tomto kompletu se zhostil člověk nanejvýš povolaný, Lukáš Berný, autor semaforského webu http://semafor.wdr.cz/intro.php.

Divadlo Semafor založil Jiří Suchý a Jiří Šlitr v roce 1959 a první singly se semaforskými nahrávkami začali vycházet o rok později, v roce 1960. Suchý a Šlitr se na hudební scéně u nás objevily právě včas – tehdejší muzika na u nás na konci 50. let byla dost nenápaditá, většinou v rádiích hráli nudné milostné „šlágry“ či ještě doznívaly budovatelské oslavné písně z let padesátých, jazz a už vůbec rock´n´roll, se nemohl v rádiu jen tak objevit.

V roce 1960 se právě oboum zmíněným pánům podařilo vnést do tehdejšího éteru nový čerstvý vítr v podobě melodických a textově zajímavých písniček, které využívali prvky jazzu i ranného rock´n´rollu či blues, což mělo za následek, že se téměř za pár týdnů stala značka S+Š velice žádaná a skladby oslovily velké množství (nejen) mladých posluchačů. Je to trochu ironické, že z dnešního pohledu vlastně S+Š nebyli tehdá žádní mladíci (Suchému bylo skoro 30, Šlitrovi o sedm více) ale oproti předchozí generaci stárnoucích umírněných zpěváků to byla velmi vítaná změna. Bylo to taky poprvé (když si odmyslíme V+W), kdy se v rádiích a nahrávkách začali prosazovat neškolené hlasy a „civilní“ projev zpěvu začal (i přes protesty „odborných“ muzikologů) v pop music převládat nad školenými hlasy. Hned v roce 1960 nahrála Pavlína Filipovská, tehdejší herečka ze Semaforu, hit „Včera neděle byla“ – píseň, která vzdáleně evokovala hit Paula Anky – Lonley Boy a která se prodalo během let několik milionů kopií, což bylo na Československo do té doby nezvyklé.

V roce 1962 Mladý svět začal vyhlašovat anketu Zlatý Slavík a v prvních ročnících se skladby a interpreti Semaforu pravidelně umísťovali na špičce (a jeden z odchovanců Semaforu, jistý Karel G. si anketu později na téměř 40 let přivlastnil :))

I z tohoto pohledu je trochu „podivné“, že první dlouhohrající album Semaforu vyšlo až pět let po jeho založení – v roce 1964 a jmenovalo se jednoduše „Jiří Suchý“ – vydal jej tehdy v omezeném nákladu klub přátel poezie a album představovalo starší, nevydané nahrávky Jiřího Suchého a několik nových skladeb S+Š.

Omezenější náklady alb byly právě pro Semafor v té době typické – Supraphon zjevně kladl větší důraz na singly, na nichž vyšlo mezi lety 1960-1965 několik desítek semaforských skladeb a alba nejspíše byly z tohoto pohledu méně důležité – ani v bazarech dneska na téměř žádné album Semaforu z 60. let nenarazíte – většinou najdete singly a nebo až kompilace ze 70. let.

V 60. letech začaly alba vycházet i jako soundtracky k filmům – to je příklad i tří Semaforských alb – „Kdyby tisíc klarinetů“, „Dobře placená procházka“ a „Zločin v Šantánu“, které též na CD naleznete.

Součástí kompletu je „živé“ sedmi písňové mini LP „Zuzana není pro nikoho doma“, která obsahuje „live“ nahrávky z tehdejšího představení v Semaforu.

Chybět samozřejmě nemůžou ani alba vydaná z her Semaforu – Jonáš a Dr. Matrace, Ďábel z Vinohrad, či „Toulaví zpěváci“ (písně z hry Benefice).

Velkým lákadlem kompletu jsou pak bonusy u každého z alb (singly z té doby, dema, či nahrávky z divadla) a 11té CD s raritami – celkově je na všech CDčkách 275 skladeb a odhaduji, že tak zhruba dvě třetiny výjdou na CD zcela poprvé!

Cena za komplet je též opravu příznívá – pohybuje se od cca 930 – 999kč a součástí – kromě replik původních obalů je i obsáhly textový booklet od Lukáše Berného a teatrologa Vladimíra Justa.

Obsah všech CD naleznete zde: http://www.supraphon.cz/cs/novinky/archiv-dle-kategorii/?item=1068

Luke

Web o socialistické gastronomii

.. aneb můj další „retro“ web

Nejprve mě zaujal
tento článek
o festivalu FoodParade, který nabídnul, kromě jiného, i „socialistickou kuchyni“. Pak si též vybavuji naší návštěvu v pražské restauraci U Hrabalů cca dva roky zpět, která se tehdy na víkend proměnila v typickou hospodu z 80. let se všemi vlastnostmi i nešvary (dobové ubrusy, nádobí a muzika, pivo podmírák za 2.50, napůlpoživatelný guláš za 5kč, nepříjemná obsluha, pro pivo do fronty k baru, výpadky proudu a pravidelná kontrola dokladů příslušníky VB….).

To vše mě inspirovalo k tomu, se trošku hlouběji na tehdejší gastronomii podívat a jelikož dneska jsou food blogy a weby velmi populární, rozhodl jsem se, že „prostě taky musim nějakej mít!“ 🙂

Výsledkem je web http://retro-jidlo.webnode.cz/ kde jsem shromáždil desítky „výstřižků“ týkajících se gastronomie z rudých práv z let 1950-1983, a který budu průběžně aktualizovat.

A co tam najdete? Dobové recepty, články o zdravě výživě, o jednotlivých surovinách a potravinách, o úspěších československých potravinářských podniků, ale i o tom, jak socialistický tisk komentoval různé zahraniční gastronomické zvyky.

Samozřejmě, že web není žádnou „oslavou“ tehdejší doby, spíše dokládá, co bylo příčinou takového velkého propadu úrovně české gastronomie v letech 1948-1989.

Takže pokud Vás to zajímá, směle do čtení 🙂

Luke

A jedna ukázka z roku 1956 🙂

CenTrio

Internet

Ahoj blogeři,

rok jsem to odkládal a nakonec jsem se nabídkou společnosti CenTrio nechal zlákat. Internet 30/30Mbit je prostě dobrá rychlost, tak proč jí nemít? CenTrio se prezentuje takto:

CenTrio Net je superrychlé a stabilní připojení do sítě Internet poskytované domácnostem v České republice.
Na přenos dat využívá vlastní optickou síť a nejmodernější technologie. S připojením do sítě CenTrio získá uživatel superrychlý a spolehlivý Internet bez jakýchkoli omezení s rychlostí připojení od 30 Mbps do 50 Mbps.

V pátek na to vlítli dva mladí kluci, rozebrali tohle, navrtali to sem, pak to provrtali tady a dotáhli kabel až do obýváku a připíchli ho do mého wifirouteru. Komplikace odehrávající se kolem toho ve čtvrtém patře vedlejšího vchodu nebyla až tak moje starost. Já za to nemůžu, že mají rozvodnou skříň někde, kam já se svými klíči nemůžu. Ale i s tím si poradili.
Ukázali mi, že internet funguje a už stáli u výtahu, když tu jsem po měření rychlosti zjistil, že rychlost 30/30 je pouze 15/15…
Kluci se vrátili, zacvakli mi kabel přímo do notebooku a je to tam: 30/30… Odjeli
Vrátím se zpět k wifi a zase jsem na 15/15. Kdo mi tu rychlost krade? Vlezu si do nastavení Routeru a on tam napíchnutej LUKY-PC… Spolubydla má puštěnej komp, i když není doma, svítí si v noci lustrem, i když spí, nechává rozsvícenej monitor i když v hospodě hraje karty…
Zpět k wifi. Včera jsem byl na rychlosti 5/5… tak to už nebude jen LUKY-PC… Ale nemůžu na to přijít, čím to je.. co ten signál brzdí? Podle mě je všechno nastaveno správně. Utěšuji se alespoň tím, že ten upload je pořád lepší než dřív 🙂

Ladik

Koncerty Psycho Doors revivalu na podzim

aneb „Love street boys“ opět v akci 🙂 Číst celý příspěvek

trailer k točně 19

„Tajemství Schonnenbergova pokladu“ Číst celý příspěvek

Nejhorší kapely na Youtube

aneb hledal jsem na youtube „worst bands ever“
Tak tahle kapela hrající Final countdown tu už myslim kdysi byla a je to asi nejslavnější nejhorší kapela 🙂

Kapela „Hush“ – Tuhle kapelu jsem ale neznal a myslím, že je to opravdu nejhorší kapela na Youtube – tady je jejich verze Comfortably numb od Floydů:

Tahle kapela má v repertoáru i Cocaine od JJ Calea!

a tady je krátkej rozhovor s těmito mistry

Teď trošku unplugged – tato dívka je velmi talentovaná a dokáže celou píseň zazpívat v jiné tónině než má klavír – to bych snad ani nedokázal….

A co Elvis? U tohohle videa fakt nevim, jestli to je nahraný a nebo skutečný….

I Guns´n´ roses mají spusty fanoušků a kapel, snažící se hrát jejich muziku…

A na závěr trošku Sabbathů… tuhle kapelu snad může omluvit jen mládí…

Tak doufám, že jsem Vám zpříjemnil den

Luke