TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Listopad 2011

nová kytara

asi se budete smát…do Basketles jsme již déle sháněli kopii 6ti strunného Rickenbackeru a… počkejte dyť to jsem tu psal před tejdnem?!

Stala se totiž vtipná věc – po té, co jsem konečně sehnal kopii Ricka (viz můj blog minulý týden) zavolal nám dvorní dodavatel audiotechniky pro The Basketles 🙂 a sdělil nám, že námi před rokem objednaná černobílá kytara Dimavery RB-810 konečně dorazila! 🙂

Přemejšlel jsem co stím a nakonec jsem se rozhodl, že kytaru si vezmu, bude mě stát jen 5.700,-, což jsou necelý tři koncerty :). Lakování tý druhý kytary na černo by mě stejně stálo přes 2000,-…

Takže mám dvě kopie Ricka 330 a mohu porovnávat – korejskej Silverstar a čínskej Dimavery – krk my příjde o dost lepší u čínský kopie, ta má navíc i pátej otočnej ovladač pro hlasitost , zvuk jsem pořádně zatim neměl možnost porovnat – ale na ten korejskej klon sem v pátek odehrál už druhej koncert a kytara zněla hodně hezky a perfektně na ní zní The Who (úvodní „riffy“ Anyway anyhow anywhere či Can´t explain)

Takže doma máme , kromě žabího šatového království, i pomalu království kytar :).

Luke

Nouvelle Vague

aneb nový e-shop s retro a vintage módou

Slíbil jsem Žábě, že zde široké veřejnosti představím její nový e-shop, na kterém naleznete různé kabelky, šaty a módní doplňky, které mají jedno společné – retro vzhled a styl.

Myšlenka e-shopu vrtala Zlatě hlavou již déle a až v létě se rozhodla, že do toho půjde – koupili jsme tedy doménu, hosting, Zlata si zařídila vše potřebné pro tuto formu podnikání, a já začal zjišťovat, jak se vlastně takovej eshop vytváří…

Jelikož neumim programovat a neznám pořádně SQL či PHP, bylo jasný, že musíme koupit či někde sehnat již hotový řešení eshopu a nakonec jsme si vybrali opensource systém Prestashop (http://www.prestashop.com/). Výhodou je, že je to defacto hotovej systém s množstvím pluginů a funkcí (platební moduly, košík, statistika, aut. správa faktur apod) a rovněž je zcela zdarma i ke komerčnímu využití. Výslednou podobu eshopu pak dá šablona vzhledu – dost šablon se dá zdarma na internetu sehnat, ale žádný z nich se Zlatě nelíbil, takže zakoupila nakonec retro šablonu, kterou jsme lehce upravili a která je nyní na webu použita. Od šablony se pak odvíjela grafika tlačítek, náhledů zboží atd a v tom nám pomohl starý dobrý editor Gimp :).

Celkově to trvalo cca 2 měsíce, než jsme celý systém zprovoznili a dodělali a nyní již systém běží a již jsme zpracovali i několik objednávek :).

A co vlastně v eshopu najdete? No pro pány tam toho moc asi nebude, ale pro dívky a ženy, kterým se retro styl líbí, je tam už docela velký výběr kabelek, psaníček, různých náhrdelníků a naušnic, šatů a včetně několika vintage kousků z 60. let!

Zlata vybírá zboží pouze od výrobců z UK a USA (žádná retro Čína :)) a často se jedná o ruční výrobu a tím pádem i jedinečnost, na kterou si řada žen potrpí :).

Konec povídání, mrkněte se sami.Adresa webu je:

http://www.nouvelle-vague.cz (v překladu Nová Vlna – prý ve smyslu „revivalu“ módy 50. a 60. let)

Takže pokud sháníte dárky pro manželky, přítelkyně, kamarádky či milenky, zkuste se tam někdy podívat a třeba se Vám něco zalíbí 🙂

Luke

Neanonymní alkoholici I – III

nový „reality seriál“ TV VONA na Streamu.cz

TV VONA žije a není mrtvá … 🙂

kluci to sem myslím ještě nepsali, ale Lukyhell a Ashman mají na Streamu nový online seriál s velmi příznačným názvem „Neanonymní alkoholici“. Dělají velmi záslužnou činnost a za nás, (s)prostou veřejnost v něm testují různé alkoholické nápoje a jejich účinek na organizmus a to často formou humornou.

Já jsem se u všech třech dílů velmi bavil a dozvěděl jsem se i řadu zajímavých informací a rovněž doufám, že brzo budu pozván jako host do slibovaného „středomořského speciálu“ :).

Snad se kluci nebudou zlobit, pokud videa hodím tedy i sem:

Díl první: Pilot
http://www.stream.cz/object/603283-neanonymni-alkoholici-i-pilot

Díl Druhý: Hořká zrzka
http://www.stream.cz/object/608761-neanonymni-alkoholici-ii-horka-zrzka

Díl třetí: Fernetový speciál
http://www.stream.cz/object/630532-neanonymni-alkoholici-iii-fernet-special

Luke

Korespondence V+W

velmi zajímavá „trilogie“
Tvorbu Voskovce a Wericha mám rád už od mládí a proto, když před cca dvěma lety vyšel první díl jejich vzájemné korespondence, neváhal jsem a hned jsem si ho pořídil. Další díly jsem dokoupil postupně a teprve nedávno jsem dočetl díl třetí – poslední.

V úvodu prvního dílu, v předmluvě, se píše, že V+W tak trochu počítali s možností, že jejich vzájemná korespondence bude někdy vydána – archivovali si tedy vzájemné dopisy, které byly archivovány jak v USA, tak u nás. V jednom z dopisů z konce 50. let se zmiňují o tom, že i kdyby už společně nic neudělali, zbyde alespoň tato jejich korespondence….

První díl začíná v roce 1945. Skončila válka s Německém a Japonskem a Jan Werich se tehdy na podzim vrací z USA do ČSR. Voskovec zůstává v Americe a z té doby pochází tedy první část jejich dopisů. Voskovec vyřizoval v USA rozvod a další neodkladné věci, Werich mezitím v ČSR obnovoval osvobozené divadlo a v roce 1946 se konečně vrátil z USA i Voskovec a „nové“ osvobozené divadlo začalo opět hrát. Bohužel né na dlouho. Hned po únoru 1948 odjíždí Voskovec opět do Exilu, nejprve do Paříže, jako český zástupce v UNESCO a posléze do USA, kde je jeden rok „zavřen“ na Ellis Islandu pro podezření se spolupráce s komunisty (v té době „řádí“ v USA neslavně proslulý senátor McCarthy).
Voskovec se v té době snažil s Werichem komunikovat, ten však už do léta roku 1948 přestal na dopisy reagovat a ozval se Voskovcovi až v roce 1956, kdy se, po Stalinově smrti a nástupu Chruščeva, politická situace začala trochu oteplovat.

V té době se i poprvé po letech Werich a Voskovec setkali v Londýně a setkávali se pak opakovaně ob 3 – 5 let až do roku 1974, kdy se ve vídni viděli naposledy.

Je zajímavé sledovat osudy Voskovce v USA, který se musel ze začátku opravdu protloukat skrz často podřadné role v divadle a filmu a zároveň Werichův úspěch v ČSR, který byl „korunován“ titulem „národní umělec“ v roce 1963. Situace se ale pak tak trochu obrátila v 60. a 70. letech letech – to už byl Voskovec i v USA považován za kvalitního herce (který byl ale díky svému evropskému akcentu obsazován většinou do rolí cizinců) a finančně se mu dařilo o dost lépe, oproti Werichovi, který byl od poloviny 60. let defacto v „důchodu“ s občasným vystupováním v TV, rozhlase a psaním knih.

60. léta (z nichž největší část je zahrnuta v druhém díle) znamenala asi největší snahy o obnovení spolupráce V+W. Werich tehdá připravoval adaptaci Falstaffa a po úspěchu filmu Až příjde kocour (V.Jasný) se plánovalo, že by Falstaffa natočili společnými silami V+W. Voskovec prozměnu navrhoval jakousi divadelní Two-men show, která by v ČSR byla takovým „comebackem“ této slavné dvojice. Politická situace v 60. letech u nás se natolik uvolnila, že Voskovcovo jméno se mohlo najednou objevit i v novinách (až by ho tisk pranýřoval) a dokonce mu u nás, v roce 1965, vyšla knížka Klobouk ve Křoví. Werichovi se rovněž podařilo zařídit výplatu části Voskovcových tantiemů v dolarech, což do té doby bylo nemyslitelné (koruna tehdy nebyla běžně směnitelná za západní měny…)

Bouhžel kromě publikací a článků nedošlo na obnovení spolupráce V+W na poli herecekém či filmovém a konec těmto nadějím učinil rok 1968. Werich odjel hned po 21. srpnu do Vídně, Voskovec ho v dopisech nabádal k emigraci do USA a nabízel mu trvalé bydlení v jejich domě. Werich se do USA na konci roku skutečně vydal, trvalou emigraci ale neplánoval a po téměř smrti (dýchací obtíže) se vrátil opět do Prahy.

Zdraví obecně je důležitým tématem jejich korespondence, hlavně v třetím díle, kdy se v 70. letech začalo Werichovo zdraví rapidně zhoršovat, měl potíže s dýcháním, se sluchem a zrakem a počet dopisů mezi V a W se tehdy výrazně snížil. Poslední díl je opravdu už smutný a poslední kapitoly, věnované letům 1980 a 1981 obsahují už jen několik dopisů – nejprve zemřela Werichova žena Zdenka, pak sám Werich, krátce po tom jeho dcera Jana a nakonec v roce 1981 i Voskovec.

Co Vás na dopisech V+W jistě zaujme, je jejich jazyk – dopisy obsahují různé jazykové hříčky, anglicismy (často doslovně přeložené do ČJ, čímž se stávají zabávnými), různá žertovná oslovení či latinské výrazy… opravdu je na dopisech vidět, že V+W vládli opravdu bohatou slovní zásobou a i když jsou dopisy psány spíše hovorovou češtinou (občas i s vulgaritami), je to radost číst 🙂

Takže rozhodně doporučuji!

Všechny tři díly korespondence se dají (občas) sehnat v Levných Knihách za docela rozumnou cenu…

Luke

===
A tady je přímo jedna ukázka z korespondence

23. XII. 1963 (po) – Voskovec Werichovi

Je před svatvečerem, t.j. 23. prosíka 63 v noci
Drahý Nanuku VII.,

konečně se to tvoje zhovadilé pojmenování hodí: jeť vánice, blizzardiáš, všechny letouny a tryskostroje groundováni (y) – automobilisté ustavičně televizně varováni, aby zůstali v garáži nebo aspoň nechlastali, autobusy ba i subwaye částečně paralyzováni(y) (e) (a) – měl bys vidět ten pohled z těch oken, co ses u nich před pár týdny pařil! Sníh, sních, snížek-rampouchy nad Mac Dougal Street – a dědkové, kdyby chtěli hrát šach, museli by figurkám namontovat malinké sněžnice. Je to zimní pohádka jak od Hašlera a nejlíp zůstat doma, neboť pohyb městem eště ke všemu s vánočním zasraným ruchem je o plíce, o komiky, o kříž, o aortu. Jsem tím dotyčným, co se právě z Holých Vod přes Los Angeles (lépe Ty Andělé) a Idlewild (lépe, jak to ta kráva stuartka v eroplánu recitovala: „Ladies and Gentlemen, welcome to Idlewild – I beg your pardon, John F. Kennedy Airport in New York. Please remain seated and keep your seat belts on until the aircraft has come to a complete stop – thank you.”)
do Manhattanu navrátil a nalezl tvůj dopis z desátého t. m. Odpusť tedy, že odpovídám se zpožděnkou; bylť jsem pilný na Západě. Bydlel jsem u Amičky, a přečetl jsem si jak Zdenčin, tak tvůj dopis – vidíte, že přede mnou nemůžete ničeho utajit. Jsemť Lone Ranger a všudypřítomný Superman. Čekám nyní na další kroky od Pilaře. Jsem rád, že, jak pravíš, hodlá zlepšit podmínky deskové. Pokud jde o obsah desky samé, řekl bych na první pohled, že 14 minut je příliš málo na tak jaksi kolosální podnik, jaký by byl „nový”, tedy současný product V+W. Spíš bych viděl těch 45 minut. Tvůj nápad s telefonem přes oceán je náramnej, ale to bych naopak udělal dost krátký. Jeví se mi to zhruba takto: 25 individuálních „čtení”, t.j. V. čtoucí některé texty a W. čtoucí jiné (nezávisle nahráno v Praze a New Yorku), 10 minut individuálních úvodů k té které „básni” (stejně nahráno) – např. ty povíš chvilku něco o tom, jak to bylo a z čeho vznikla potřeba udělat „Davida a Goliáše” a pak namluvíš ten text, nebo já řeknu o náladě či okolnostech „Strýčka Jacka” nebo „Civilizace”, a přejdu do textu, atd. Jak bychom si jednotlivé texty rozdělili, to by se vše dohodlo písemně a snadno. (Stejně by nebylo možno obsáhnout na tu desku všechny texty, které chci do knížky zahrnout; museli bychom tedy vybrat ty nejpregnantnější. – A konečně 10 minut skutečného dialogu přes Long Distance Phone, jak navrhuješ, a na dané, částečně připravené théma, třeba na základě starého dialogu Naše řeč. (který, myslím, taky vzhledem k tomu, že existuje na desce, je skoro nejklasičtější) a hlavně se hodí k mnoha obměnám. Začli bychom po telefonu identicky – či eště líp, řekli bychom si, kde se prolneme do toho starého dialogu z desky do dnešního, který bychom na daná hesla skutečně po telefonu improvizovali – a uzavřeli to mluveným textem některé písničky (já osobně bych byl pro Klobouk ve křoví) se střídavě mluvenými verši přes oceán. Až ho někde uvidím, tak mu to prozradím.
Jsi hodný, že se snažíš dále vykomíhat pro mě průplaty. Cokoliv vyjde, by bylo k duhu. Nevylučuju, že bych tam snad někdy zavítal, bych vyžíral nevyzvednutelné rundy – ale to se bude muset podle čichu se správným timingem,
když. Nejlépe bylo-li by to spojeno s nějakou prací. Nenávidím cestování co turista, jak je ti známo.

nová kytara

kopie Rickenbackeru 330
do Basketles jsme již déle sháněli kopii 6ti strunného rickenbackeru
a po různých neúspěších se nakonec naskytla příležitost zakoupit kopii od našeho bývalého zpěváka Martina

Firma Rickenbacker záměrně nevyrábí žádné levně varianty svých kytar (narozdíl od Fenderu a jiných firem) a pokud tedy někdo chce mít „rickenbackera“, musí vzít za vděk orig. modelem (ceny kytar od 40tis a výše) a nebo horší kopiíí v ceně několika tisíc. Jelikož Rickenbacker jde po prodejcích a výrobcích kopií svých kytar, je těžké u nás kopii vůbec sehnat, neb se běžně neprodává.

Nesehnali jsme tedy nakonec model 325 (který měl používal Lennon) ale jedná se o zdařilou kopii modelu 330, který ma 2 singl snímače.

Kytara je zatím v sunburst provedení, nechám si ji ale u kytaráře přestříkat na černo. Bude chtít také seřídit přesněj oktávy – dneska jsem to jen přibližně udělal a kytara tak začala najednou ladit 🙂

Jinak zvuk má opravdu takovej vejškovej „plácavej“, jak známe od obdobných rickenbackerů (viz např. nahrávky na youtube) a je fakt, že tvar krku (rovnej) se příliš nehodí na sólování – navíc díky konstrukci kobylky nelze téměř použít tlumení strun (MUTE) rukou, stejně jako u orig 330KY.

Takže do revivalu se nám kytárka bude pěkně hodit, ale asi ji na podiu budu střídat se svou současnou ibanezou as73, která má na sóla hezčí zvuk a příjemnější krk

Luke

Conan barbar

nové zpracování, průměrný film
Stejně jako u většiny předělávek si i tady musíme položit základní otázku: Proč znovu točit tento film, když už jedno dobré zpracování existuje? Odpověď je jednoduchá: prachy. Jako vždy jde o peníze. Fantasy filmy jsou v kurzu tak proč nenatočit další. Kde vezmeme další dobrý materiál, ptají se filmoví producenti. Zamyslí se a jednomyslně odpoví: „Zase natočíme Conana. Toho lidi znají, budou na něj chodit. Něco vezměte z předlohy, ale ať je tam hlavně hodně bitek. A samozřejmě ve 3D.“

Tak nějak si představuji, že tento film vznikl. Celý příběh bohužel opravdu slouží víceméně k tomu, aby pospojoval akční scény. není tam žádná hloubka. Výsledkem je potom taková dražší, výpravnější a krvavější Xena. Nic proti, ale dalo se to zpracovat lépe.

Stejně jako v první verzi z roku 1982 sledujeme i zde Conanovo dětství (včetně drsného porodu – lahůdkový úvodní záběr filmu), dobytí vesnice a zabití otce. Hlavní padouch (Khalar Zym v podání Stephana Langa) hledá všechny části tajemné masky, kterou kdysi vlastnili nekromancerové zaniklého Acheronu. Díky masce může potom přivádět zpět k životu mrtvé a získá obrovskou moc. Prostě klasika.

Srovnání s původní verzí se nabízí. Původní verze přinesla lidem neotřelý drsný svět plný čarodějů a kouzel, který díky podmanivé hudbě vypadal velmi reálně. Ale film přinesl i něco navíc. Reagoval na tehdejší situaci ve společnosti a to především na hnutí hippies a různé sekty. Silný, odhodlaný muž, který věří v sebe a nebojí se postavit utlačovatelům v kontrastu s lidmi propadajícím iluzím snadného života. Nová verze žádné hlubší myšlenky nepřináší.

Tvůrci se snažili přiblížit původní předloze, dílům Roberta E. Howarda, ale dařilo se jim to jen místy. Vyníkající je Jason Momoa (Ronon Dex ve Stargate: Atlantis)v roli Conana, který roli pravděpodobně velmi dobře studoval v Howardových povídkách. Momoa je dle mého názoru mnohem lepší Conan než Arnold Schwarzenegger, je bližší originálu. Howard Conana nepsal jako velké monstrum, které promluví jen občas. Conan byl popsán jako šlachovitý válečník, který ale také vynikal hbitostí a inteligencí. Jason Momoa toto vystihuje dokonale. Škoda že nedostal lepší scénář.

Nová verze Conana barbara není špatná. Bohužel ale nepřekročila stín blockbusterové zábavy. Tento film nenudí, pobaví, ale nic hlubšího od něj nečekejte.

http://www.csfd.cz/film/226039-barbar-conan/

LOU

Jak jsem nahrával The Strayils

malá reportáž z víkendovýho nahrávání dema kapely

The Strayils znám už od jejich začátků v loňském roce (jejich bubeník Radek se mnou hraje v Breakaway Projectu) a již loni jsem jim nahrával rychlé dvoupísňové „live“ demo. Stylově se pohybují na pomezí hard rocku a sami styl označují jako Hard-rock´n´roll, což myslim sedí.

Kapela se za ten rok sehrála, začala více koncertovat, má nového zpěváka a vytvořila vlastní repertoár, z něhož letos vybrala 5 skladeb, které jsme nyní o víkendu nahrávali.

Oproti loňsku, kdy jsme dvoupísňové demo celé nahrávali „live“ a vše bylo hotovo za cca 4 hodiny, jsme se letos s kapelou shodli, že nahrávání pojmeme už více profesionálnějc a že vytvoříme nejprve základy, postupně dohrajeme nástroje a nakonec zpěvy.

Uplynulý víkend jsme tedy věnovali natáčení hudebních základů pro všech pět skladeb – v sobotu se natočily bicí a baskytara a v neděli kytarové party.

V sobotu ráno jsem tedy na Zbraslav dotáhl moje osmistopé „mobilní nahrávací studio“ KorgD888 a začali jsme s Radkem stavět a zvučit bicí. Oproti loňsku má Radek letos již kvalitní plechy i virbl a já prozměnu za ten rok zakoupil konečně kopákovej mikrofon (Soundking ED007) a dva kvalitní nástrojové (Shure SM57), od čehož jsme si tedy slibovali lepší a věrnější sejmutí bicí sady.

Loni jsme bicí snímali jen čtyřmi mikrofony (2x overhead, 1xkick a 1x snare) a ve výsledku se trochu pak ztrácely přechody).

Nyní, jelikož jsme se rozhodli nahrát zároveň s bicími pouze baskytaru, zbylo na bicí sadu sedm stop, čehož jsem využil. Oproti loňsku jsem tedy navíc mohl umístit dva mikrofony k přechodům a kotli a jeden k „hajtce“. Jako overheady k činelům jsem použil tužkové kondenzátorové mikrofony Apex 180 (stereo pár), k virblu jsem dal SM57ku, stejně tak k vrchním přechodům. U hajtky byl jeden dynamickej mikrofon od Soundkingu a u kotle Shure PG58.

Do zbývajícího osmého kanálu jsme zapojili přes DI výstup baskytaru a mohlo se začít

Basák Honza alias Marvn měl připraveny „schémata“ jednotlivejch písniček (počty a pořadí refrénů, slok, sól…) takže kluci se ve skladbách neztratili ani při absenci zpěvu či kytar a bez větších potíží jsme během soboty všechny rytmické základy nahráli.

Radek měl z notebooku puštěnej metronom, takže se hrálo dle něj.

Jelikož se s nahráváním základů skončilo už kolem sobotní 16té hodiny, rozhodli se kytaristé Michal a Honza, že natočej kytary k první ze skladeb, aby v neděli bylo více času na složitější skladby.

Jeden z kytaristů používá lampového Fendera a druhý Marshalla s 4×12 boxem a kytary jsem snímal převážně Sm57kou (na Marshalla) a velkomembránovým kondenzátorovým mikrofonem Apex 415 jsem snímal Fendera, aby se zvuk obou kytar ještě více odlišil a „neslejval“ se příliš v mixu.

V nahrávání kytar se pak pokračovalo i přes celou neděli, kdy jsme se odpoledne u dvou skladeb mírně zasekli, ale nakonec se klukům podařilo zdárně své kytarové party zahrát.

hudební základy skladeb jsou tedy hotové a příští sobotu nás bude čekat nahrávání zpěvů zpěváka Iggyho a v následujících týdnech pak postupný mix nahrávek. Jsem už teď zvědavej, jak to bude ve finále znít 🙂

tolik tedy menší dojmy z víkendového nahrávání

Luke

záznam koncertu Psycho Doors revivalu ve 3D :)

kompletní koncert je na Youtube… Číst celý příspěvek

Na Točně – Tajemství Schonnenbergova pokladu

konečně premiéra

Vonácká premiéra epizody se konala teď o víkendu na naší chatě, kde jsme si kromě samotné premiéry užili i hru aktivity, spousty jídla a pití 🙂

Takže připravte se a tady to je:

https://www.youtube.com/watch?v=I-z0HFJXdx8

Luke