TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Prosinec 2011

Lukeho rekapitulace roku 2011

a je to opět tady…

Tak už po páté zde píšu každoroční zhodnocení uplynulého roku.

Začal bych nejprve událostmi roku obecně: tenhle rok byl ve znamení zubatého smrťáka (aneb „chmurný žnec“), který to letos opravdu „kosil“ vydatně – vyjma nedávného úmrtí V.Havla a Kim Čong-Ila můžeme zmínit třeba Steva Jobse, Usámu, Kadáffího, „Magora“ Jirouse, Ivo Pešáka, Arnošta Lustiga, Garyho Moora, hokejisty v létě, Petra „Columba“ Falka či režiséra Sidneyho Lumeta… aj. prostě „žně“, jak se říká… snad v tomto ohledu bude následující rok méně bohatý.

A co jiného mě letos zaujalo? Nejvíc asi královská svatba v Anglii, , revoluce v arabských státech (Egypt, Libye…) a Mistrovství světa v hokeji v Bratislavě…. jinak šlo vše ostatní (hlavně politika) zcela mimo mě.

No a teď k věcem, co probíráme zde na blogu – vezmu to dle kategorií:

TV VONA
Stále není mrtvá a čas od času něco natočíme – tenhle rok jsme natočili jeden nový díl sitcomu Na Točně a Lukyhell s Ashmanem mají zde již zmíněnou reality show na streamu Neanonymní alkoholici, jejichž 4 epizody jsou již online. Lou a Lukyhell pracují nejspíš i na dalším dílu „Historek z podsvětí“ a práce započaly i na dokumentu o muži, který miluje stromy.

K zamyšlení
Jaký je smysl života? Bude v roce 2012 konec světa, jak tvrdí Máyové? 🙂 No uvidíme 🙂

Osobní
Osobně to byl pro mě rok pozitivní, duševně i fyzicky se citím velmi dobře a až na těch pár kil navíc, kterých se nějak furt nemůžu zbavit (no jo, chybí silná vůle :)) jsem spokojenej. Již více než tříleté soužití s Žábou a dvěma kocourama je stále nejlepší na světě 🙂 a od srpna jsme zasnoubení (ale bez kocourů). V práci je též vše v pohodě a pracuji jak lev! (zařvu, zívnu a lehnu)

Hudba
Letošní rok byl pro mě v hudbě zatím nejaktivnější – 55 odehraných koncertů s různými kapelami (nejvíc s Basketles), nové kytary (viz blog pár týdnů zpět), „updatoval“ jsem i své nahrávací vybavení a nahrál demáče pro dvě „cizí“ kapely a několik dalších pro ty „mé“. Z koncertů bych asi těžko vybíral ten, na který mám nejlepší vzpomínky – mezi těmi letošními „top“ by bylo hraní s Basketles na zámku Žampach a v Mýtě u Rokycan, skvělá atmosféra byla i na koncertě našeho Psycho Doors revivalu v Kainu teď v Prosinci…

Když vezmu hudbu z druhé strany – tak jsme s Žábou shlédli vcelku povedené koncerty Ringo Starra a zbytků The Doors a příští rok nás čeká „Boss“ Bruce Springsteen!
Hudebním objevem roku 2011 je pro mě Milan Buričin.

Filmy
Filmy sledujeme doma hodně často a vychází nám to průměrně tak na jeden denně – shlédli jsme tedy letos pěknou řadu filmů – zejména těch starších od 40. do 70. let a námi ozančené shlédnuté filmy v knize „1000 filmů, které musíte vidět než zemřete“ se již dost zaplňují. Ze seriálů nám letos radost udělal „mafiánský“ Boardwalk Empire a samozřejmě detektivní Sherlock Holmes (s Jeremy Brettem), Slečna Marplová a Poirot, které si čas od času stále pouštíme.

Počítače
Tady nějak nevim, co napsat – snad jen to, že v létě jsem si pořídil malej netbook, kterej mi téměř ve všem nahradil stolní počítač, který nyní zapínám už jen zřídka. A ještě bych možná zmínil tankovou hru „World of Tanks“, kterou jsem na jaře hodně hrál….

Knihy
Díky každodenní půlhodinové cestě do práce a zpět jsem letos přečetl docela dost knížek – většinou o historii, vědě a nyní čtu knihu od Mariusze Szczygiela „Udělej si ráj“ – tento autor píše o Česku , jeho historii a významných osobnostech, z polského pohledu a často jsou jeho postřehy velmi zajímavé, ironické a někdy i úsměvné…

Cestování
letos jsme toho moc nenacestovali – zmínil bych asi jen letní Mariánky a nějaké ty výlety… snad se v příštím roce v tomto ohledu polepšíme :).

Jídlo a žrádlo
A na závěr si nechám tuhle rubriku – během roku jsme s Žábou uvařili řadu dobrých (no občas i těch méně dobrých :)) jídel – mezi ty, co bych vyzdvihl, byly vynikající pečené křepelky se slaninou a jakousi dobrou bílou omáčkou, na které stále vzpomínám 🙂

Z restaurací jsme kromě La Gare zkusili Thajskou, oblíbili si hospůdku „U Sadu“ a pomáhali otevírat čelákovické Čel. Ej. Kafé, kde budem i teď na Silvestra.

A jaký bude rok 2012?
Bude mít 366 dní! Budou olympíjské hry v Londýně…. a kdo ví, co bude dál…

No tak to je asi tak vše, co jsem si teď vybavil a pište, jak jste rok prožívali Vy a co Vám udělalo radost nebo naopak co Vás naštvalo?

Luke

Reklamy

Vánoce

všem návštěvníkům tohoto blogu přejeme hezké prožití vánočních svátků a šťastný Nový rok!

Uplynulý víkend

už dlouho jsem tu nepsal nic o víkendech… 🙂
… protože by to stejně bylo jen furt o koncertech, spaní a koukání na filmy :). Tenhle víkend ale byl zajímavější.

Nejprve pátek večer – ten byl ve znamení natáčení dalšího dílu reality show TV VONA „Neanonymní alkoholici“, kterého jsem se v Řepích jako host účastnil.

V Řepském filmovém a televizním studiu TV VONA u Ashmana (jeho obývák :)) jsme měli sraz v osm a já už tam byl i s lahví Pastisu o něco dřív a netrpělivě jsem očekával, co všechno ochutnám. Lukyhell dorazil jako vždy poslední a v půl devátý jsme mohli začít. Nechci tu moc vyzrazovat děj a obsah epizody, ale během natáčení vznikl i nový míchaný nápoj „Ty vole, fuj!“, který jsme na konci ochutnali a který opravdu dostál svému názvu. Premiéra této epizody by měla být někdy v lednu, tak dám vědět, až to bude na webu.

V sobotu se konalo pravidelné předvánoční posezení Lštěnských přátel i známých, kterou organizoval pan Mehehe a které se letos uskutečnilo v žižkovské hospůdce Kopyto. Večer se vydařil, někteří ochutnali dokonce pokrmy z Nutrií, které mají v Kopytu na jídeláku, já měl výtečné chilli v chlebu a večerní akustické jamování, do kterého se zapojil kromě Lštěnských i vršovický Harrison, Jarda a další účastníci, skončilo až kolem půlnoci.

V neděli jsme s žábou nejprve rychle koupili jedličku (né strýčka!) na Vánoce a po obědě se vydali na vánoční trhy na staromák. Cestou jsme se stavili ve Vietnamské restuaraci na oběd (zápolil jsem s hůlkama a nakonec jsem potupně žral příborem), pak na drink v bambusu a nakonec jsme došli až na Staroměstské náměstí. Tam jsme náhodou potkali našeho bubeníka z Basketles, dali svařák a poslechli si dětský sbor Sluníčko a jelikož byla docela kosa, tak jsme zas vyrazili na Žižkov.

Za víkend jsme stihli i nějaké filmy – nejvíc mě zaujal povídkový film a komedie „Dolarová manželství“ z roku 1964 s Shirley Maclaine v hlavní roli ženy, které postupně umírají manželé … 🙂

Jo a v týdnu jsme konečně viděl nový dokument Martina Scorseseho – George Harrison: Living in material world
Tří a půlhodinový dokument, který nenudí a který i pro fandy George obsahuje řadu „nových“ záběrů i méně známých informací. Rozhodně doporučuji ke shlédnutí a doufám, že k nám příjde do Aera, protože tenhle dokument si zaslouží kinoformát…

Luke

M-AUDIO Fastrack mkII

o víkendu jsem se dostal k otestování nové zvukové karty…
Pro domácí nahrávání jsem již delší dobu „nutně potřeboval“ nějakou lepší zvukovou kartu a nakonec jsem si nedávno pořídil tuhle USB kartu od společnosti M-AUDIO. Zde je tedy menší recenze a na závěr pár ukázek, co jsem o víkendu nahrál :).

Hlavním účelem těchto audiorozhraní a zvukových karet je co nejkvalitenější převod analogového signálu na digitální. Standardní on-board zvukové karty v počítačích mají nekvalitní převodníky, docela dost šumí a jsou vhodné spíše k běžnému ozvučení PC a her, nehodí se však na vážnější práci se zvukem a nahráváním.

1. Vlastnosti

1x XLR mikrofonní vstup (se zapínatelným fantomovým napájením) s nastavitelnou úrovní signálu
1x nástrojový vstup (impedančně přizpůsobený pro možnost přímého připojení el. kytary či baskytary) s nastavitelnou úrovní signálu
2x RCA (cinch) výstup pro L a P kanál pro připojení monitorů či reproduktorů
1x sluchátkový výstup (stereo jack 6.3 mm)
Tlačítkem zapínatelné přímé monitorování nahrávaného signálu
Indikace signálu a přebuzení pomocí kontrolních diod

Záznam ve formátu: 48/44.8kHz / 24bit
Je dodávan program Pro Tools M-Powered Essential (defacto ořezaná verze ProTools) a ASIO ovladač pro Windows
Součástí balení je i USB kabel a manuál

Jak je patrné z popisu, zvuková karta je dvoukanálová – k mikrofonnímu vstupu můžete připojit všechny druhy běžných mikrofonů (dynamické, kondenzátorové a páskové) – u kondenzátorových musíte aktivovat fantomové napájení. Nástrojový vstup je ideální pro přímé nahrávání signálu z akustické či elektrické kytary a baskytary a není třeba nástroje připojovat přes DI-BOX. U obou vstupů je možnost nastavovat vstupní sílu signálu pomocí horních otočných ovladačů. Třetí ovladač slouží pro hlasitosti výstupu z karty.

2. Instalace

Kartu stačí rozbalit, připojit k ní reproduktory či sluchátka, zapojit ji do PC a pokud máte novější Windows 7, je karta ihned funkční a přehrává zvuky. Nyní doporučuji z dodaného CD nainstalovat ASIO ovladač a případně nahrávací program Pro Tools.Pokud chcete kartu využít v jiném programu (např. Cubase), je nutné v nastavení nahrávacího program zvolit správný ASIO ovladač (M-AUDIO Asio driver).

Nyní již stačí připojit mikrofon nebo kytaru a můžete hrát.

3. praktické použití

Po prvním zapnutí Cubase na mém průměrně výkonném netboku (Asus 1015PN) a kontrole ovladačů jsem zjistil, že latence je nastavena na velmi přijatelných 8,5ms. Zkusil jsem tedy připojit kytaru a otestoval jsem nějaké VST efekty a simulace kytarových aparátů a zvuková karta hrála bez potíží a lupanců i při takto nízké latenci (dříve sem s onboard kartou na NB dosahoval min. cca 20ms) . Karta je tak docela dobře použitelná pro kytaristy používající Amplitube či Guitar Rig. Konkrétní latence (zpoždění) je však závislé i na výkonu a vybavení PC, takže někde může být horší , na výkonných strojích naopak kratší. Také velmi závisí, jak moc náročný a velký projekt zpracováváte – pokud bude mít skladba 20 stop a na každé bude x efektů, bude latence i na výkonných počítačích spíše větší.

Zvuková kvalita nahrávek je myslím hodně dobrá, jen pozor – nepřežeňte to s gainem (zesílením) u mikrofonního vstupu, protože pak více šumí.

4. Zhodnocení

Jedná se o slušnou kartu, která může být docela dobrým nástrojem pro základní home recording či pro seznámení se s problematikou nahrávání obecně. Pokročilejším uživatelům by mohlo chybět MIDI rozhraní či více vstupů (např pro stereo line-in nahrávání) avšak tyto vlastnosti nemají ani karty jiných vůrobců v téže cenové relaci.

Pár ukázek The Basketles aneb mix live + studio:
Basa+bicí a část kytar ze záznamu koncertu The Basketles v kladenském Auto da fé a k tomu dotočené zpěvy a případně kytary přes výše uvedenou zvkovku 🙂

FROM ME TO YOU
Apache
Roll over Beethoven

Luke

Walking dead

drsný dramatický seriál… to nejlepší na Vánoční svátky 🙂
Milý Ježíšku, k letošním Vánocům nechci žádné ponožky ani svetry s jelenem. Přeju si brokovnici a k ní pořádný balení nábojů. Zombíci můžou zaútočit kdykoliv!

Šerif malého městečka v Kentucky, Rick Grimes, se probudí v nemocnici, kde se zotavoval ze střelného zranění, a zjišťuje, že nikde v budově nejsou lidé. Svět se změnil. Prochází městem, které je zpustošeno bojem a zem je posetá mrtvolami. Nejen ale zem. „Chodci“ se potulují ulicemi a snaží se najít něco k potravě. Nákaza se rozšířila a všude jsou chodící mrtvoly. Boj o přežití začíná.

Walking dead je seriálové dítě Franka Darabonta, který má na svém kontě takové filmy jako třeba Vykoupení z věznice Shawshank nebo Zelená míle. Už od začátku je jasné, že tohle není žádná hororová komedie, ale drsný seriál, který se snaží zobrazovat boj se zombíky naprosto reálně. A daří se mu to. Atmosféra je povětšinou zoufalá, takže vás to neustále nutí kontrolovat pistole, jestli je máte nabité. Smrt číhá všude. Nikdy si nemůžete být jistí, kdo zemře.

První série má 6 dílů, které sklidili velký ohlas, a proto natáčení pokračuje. V současné době se v USA vysílá druhá série, která bude mít 13 dílů. A se třetí sérií se už počítá. Nepamatuji se, že by kdy vznikl seriál se zombie tématikou, většinou se jedná o filmy. Téma chodících mrtvých je natolik rozsáhlé, že seriál dokáže udržet při životě. Pro milovníky zombie filmů je toto povinnost. Zombie jsou namaskováni perfektně a k tomu zdařile sekundují počítačové triky.

Takže veselé Vánoce… a nezapomeňte – miřte na mozek! 🙂

http://www.csfd.cz/film/268090-walking-dead-the/

LOU

Kolumbové Vesmíru 1.

zajímavá knížka…
Jméno Karla Pacnera jsem tu na blogu už v minulosti zmiňoval (resp. jeho web http://www.karelpacner.cz, který docela často navštěvuju) a až nedávno jsem měl možnost přečíst si jednu z jeho prvních publikací Kolumbové Vesmíru (poprvé vydáno v roce 1976 a toto je nové vydání z roku 2006). Knížka v zásadě vypráví o průkopnících vesmírných letů od prvních teoretiků z přelomu 19. a 20. století až po přistání Neilla Armstronga na měsíci.

Oproti prvnímu vydání, ve kterém nemohl autor objektivně psát o americkém i sovětském výzkuzmu, je nové vydání zcela přepracované a doplněné řadou až později odtajněných informací a autor zde popisuje nejen úspěchy, ale i neúspěchy obou soupeřících kosmických velmocí. Knížka začíná koncem 19. století životopisem ruského teoretika Konstantina Ciolkovského, autora velmi důležité rovnice pohybu rakety – rovnice Ciolkovského. V dalších kapitolách jsou popsání Ciolkovského současníci v jiných zemích a následovatelé a to pravě „počtení“ začíná v období druhé světové války, kdy Wehrnen Von Braun sestrojil v Německu první prakticky vojensky použitelnou raketu (když nepočítáme číňany a jejich rakety z počátku milénia :)).

Po válce se snažili vítězové na svou stranu přetáhnout co nejvíce vědců a německých odborníků – američanům se to podařilo lépe a v rámci operace Paperclip získali Von Brauna a některé jeho spolupracovníky. Sověti ale nelenili a rovněž na svou stranu získali (spíše odtáhli) řadu německých raketových odborníků a ihned po válce se spolu s těmito odborníky snažili sestavit raketu na bázi V-2. Z gulagu byl tehdy propuštěn Sergej Koroljov, mladý konstruktér raket, který se brzy ujímá „velení“ nad sovětským raketovým programem a v 50. letech má daleko větší úspěchy s kontrukcí raket než jeho německý (později americký) protějšek Von Braun. Ten se musí ze začátku spokojit jen s přednáškama o raketách na amerických univerzitách a jen s omezenou možností práce na raketovém programu. V USA je v 50. letech velkým problémem nedostatek financí, který nutí Von Brauna, aby se začal věnovat popularizaci raketové techniky a cest do vesmíru a spolu se společnosí Disney vznikají 3 filmy o cestách do vesmíru, které zajistí von Braunovy v Americe popularitu a zájem veřejnosti o kosmické výpravy.

V sovětském svazu v 50. letech v utajení mezitím Koroljov pracuje na silném raketovém nosiči, který umožní vynést družice na oběžnou dráhu či balistické střely do USA…. Na rozdíl od američanů má Koroljov více prostředků a i když i on má řadu potíží, podaří se mu úspěšně raketu dokončit a v roce 1957 má Sovětský Svaz prvenství – vypouští první družici Sputnik. Až teprve po té si Pentagon a Americká vláda uvědomí možné nebezpečí raketové techniky a po neúspěchu o vypuštění družice námořnictvá dává konečně von Braunovi prostředky a volnou ruku k vypuštění americké družice – to se za několik měsíců povedlo.
V 60. letech se už „souboj“ obou velmocí na poli vesmírného výzkumu zrychlil – nejprve sověti vypustili prvního člověka do vesmíru a zaznamenali ještě několik prvenství – v polovině 60. let se ale začíná projevovat zaostalost sovětské techniky (zejména v kybernetice, kterou Stalin považoval za pavědu), která nebyla schopná udržet krok s čím dál složitějšími a náročnějšími požadavky na vesmírnou a raketovou techniku. Celá tato éra pak byla korunována vysazením prvního člověka na měsíc.

V zásadě tedy o tom je celá knížka a i přes množství údajů, technický dat a jmen je velmi čtivá a pro laika srozumitelná a hezkou přílohou je několik stránek fotografií, které dokumentují konkrétní rakety, osobnosti či události.

Jediné, co bych knížce vytkl, je občasné citování Davida Irvinga, který již delší dobu není považován za seriózního historika, neb popírá holocaust apod.

Knížku tedy všem zájemcům o historii doporučuji k přečtení!

Luke

PS: Druhý díl kolumbů by měl být též k sehnání, je tam popsána doba mezi lety cca 1970-2000…

Několik mých textů

… abych pozvedl kulturní úroveň zdejšího Vonáckého blogu, rozhodl jsem se, že v čase předvánočním sem dám pár mých textů, které jsem nedávno napsal…

a začnu tím nejčerstvějším z dnešního dopoledne po té, co jsem vyslechl zajímavou debatu kolegů, do které jsem se sice nezapojoval, ale která mě vytáčela 🙂

Slevožrouti

Přicházejí každé ráno
do Tesca mezi regály
Berou jenom věci v „akci“
Hledaj, co by urvali

Tu maso trošku zelenější
Tesco jogurt s lhůtou zítřejší
džus jenom ten nejlevnější
nebo chleba včerejší

Doma pak na Slevomatu
večeři si zaplatí
Dva smažáky za hubičku
to se přece vyplatí!

Dovolená bez konzervy
je občas ve snu strašívá
a radši vezmou do rezervy
dvě plné basy od piva

Jsou to čeští slevožrouti
co si levné hroby kopají
svět se jim však jednou zhroutí
i život „v akci“ skončí potají….

Před dvěma týdny jsem prozměnu napsal text pro mého a Zvonimírova oblíbence, Milana Buričina a dokonce jsme jej mistrovy poslali a dočkali jsme se velmi srdečné pochvaly a poděkování!

Přízrak z Boleslavi – pro Milana Buričina
Věnováno od Zvonimíra Mňouka a Wolfgang Šmekoraldy

Starší muž sedí v pokoji,
osaměle píseň zpívá
o ovace příliš nestojí,
ale celý svět se na něj dívá

Milan – kovboj z Bílý hlíny
renegád a trubadůr
má své radosti i splíny
tu barik střídá moll a dur

Píše texty, knihy, bajky
v nich tepe dobu, nešvary a zlo
V hypnotických rytmech samohrajky,
slovo se nad umění povzneslo

Překližková kytara už zvoní
a v jeho rukou zcela ožívá
skládá píseň, která je jen pro ní
a na Youtube jí tiše zazpívá

Je to přízrak z Boleslavi
v dálce smutně kvílí
cirkulárka, jež nerezaví
„Mistře, hrajte ještě chvíli!“

Jak si račte všimnout, většinou v textech používám jen základní ABAB metodu veršování, maje stále napaměti případné jednoduché zhudebnění. Další text je ale trochu delší a složitější, ale stále ve formě písňového textu…

Ve snu

Když každý večer usínám
tak ve snu se rád utíkám
k těm nejslavnějším osobnostem
Kde kdo z Vás by záviděl
kdo byl u mne ve snu hostem…

Onehdy na místě tajném
Seznámil jsem se s Einsteinem
Vyprávěl mi teorie
divně relativní

Na rande-vous s Madam Curie
Pil jsem víno, jedl sýry
avšak ona byla lehce
Radioaktivní

Pak ráno po probuzení
vím že nikdo neocení
co jsem všechno ve snu zažil
a s kým jsem měl tu čest!

Opil jsem se tuhle vínem
na své dači se Stalinem
hrůzou jsem se málem vzbudil
asi bych však neměnil

„Hello, mladej, jsem tu nová“
řekla mi Marlén Dietrichová
pak jsme spolu noc strávili
až do rozednění

A pak ráno po probuzení…

Ve snu se mi objevila
pozvánka přímo od Churchilla
na oběd a sklenku brandy
doutník mi dal jako dar

To Picasso mi imponoval
a ve chvilce mě namaloval
Kubisticky jen pomocí
dvou čtverců a čar

A pak ráno po probuzení…

Nedutám a jsem zticha
při návštěvě u Wericha
vypráví o rybaření
moc jsem se nasmál

Marylin mi vysvětluje
že Marlén mě už nemiluje
a ona by prý byla ráda
kdybych si ji vzal

Můj život je tak šedivý
že jen ty sny jej oživí
A tak beru do mejch dlaní
hrst prášků na klidné spaní…

no a na závěr, jelikož se blížej Vánoce, si dáme jednu vánoční básničku:

Vánoční čas
Blíží se zas
vánoční čas
Po oknech maluje mráz
A bílá peřina
venku se rozpíná
z dálky zní andělský hlas

Rozsvěcí strom
už bije zvon
V obchodech začíná shon
Štědrý den už je tu
tak sedím u spinetu
a hledám ten správný tón

Zkouším hrát koledy
naštvu tím sousedy
já však budu zpívat dál
Vzpomínky ponuré
na lásky minulé
dávno už vítr odvál

Odchází zas
ten vánoční čas
život není žádnej špás
Končí už Vánoce
cloumaj mnou emoce
třese se lehce mi hlas

Sedím tu v podkroví
dojídám cukroví
v duchu sám sebe se ptám
Jestli zas po roce
na příští Vánoce
Budu tu taky tak sám?

Tak snad jste to přežili, není to žádná velká poezie, ale třeba z něčeho časem bude nějaká hezká písnička

Luke

Kde kupovat knihy

Ahoj,

kdo se ještě chystá kupovat nějaké dárky na Vánoce, tak doporučuji knihy. Knihou neurazíte a já osobně knihy mám moc rád a považuji to za jeden z nejlepších dárků.
Kdo chce nakupovat cokoliv levně, jděte do „LEVNÉ KNIHY“.
Ale kdo chce nakupovat konkrétní knihy a třeba i novinky, doporučuji web

www.dobre-knihy.cz.

Slevy na knihy 15-30% a to se vyplatí. Např. novinka od Umberta Eca – Pražský hřbitov tam místo 398Kč vyjde na 326Kč. (A já mám pocit, že mně ji tam dali ještě o deset korun levněji).
Jestli oni před těmi Vánoci ty slevy trochu neupravili…

Ladik

70 let od Pearl Harboru

dneska je to již 70 let od přepadení námořní základny USA na Hawaji….

Přepadení Pearl Harboru bylo významným milníkem druhé světové války a spíše než vojenský význam má tato událost význam politický – vstup USA do války na straně spojenců, čímž se definitivně poměr sil přiklonil na jejich stranu.

Připoměňme si, co této události předcházelo v několika letech či měsících. Od roku 1939, kdy v Evropě vypukla válka, byly Spojené státy neutrální a velká část jejich veřejného mínění měla stále na paměti ztráty USA v první světové válce a byla tedy proti účasti USA v jakémkoliv vzdáleném válečném konfliktu. Prezident F.D.Roosevelt musel, jako téměř všichni prezidenti USA, brát veřejné mínění v podtaz a skutečně neutralita byla dodržována. V roce 1940 se situace v Evropě vyostřila – padla Francie, Anglie byla sužována nálety a zásobovací konvoje byly napadány Donitzovými „vlčími smečkami“ ponorek.

Na začátku roku 1941 se poprvé na konferenci setkali vojenštní představitelé Velké Británie a USA a zatím neoficiálně diskutovali o možnostech vojenské spolupráce proti ose Berlín-řím-tokio. Britský ministerský předseda Churchill se samozřejmě snažil získat USA na svou stranu a donutit je k intervenci, to však stále bylo v té době stále nereálné. Byla ale podepsána první důležitá dohoda – smlouva o půjčce a pronájmu (lend-lease), která výměnou za možnosti používání bristkých vojenských základen, poskytla Británii (později i SSSR a Číně) tolik potřebné dodávky letadel, lodí, automobilů a dalšího vojenského materiálu. V červnu 1941 napadlo Německo Sovětský svaz. Churchill, i přes svůj osobní odpor k socialismu a Stalinovi, i hned poslal sovětskému vůdci telegram a ujistil ho, že Velká Británie bude bojovat po boku SSSR proti společnému nepříteli.

V létě 1941 se pak uskutečnily dvě mezinárodní konference, z nichž nejdůležitější byla Atlantická konference – defacto první oficiální setkání Roosevelta a Churchilla, ze kterého vzešel důležitý dokument – Atlantická charta – v ní bylo uvedeno, že po válce bude mít každý národ svobodně rozhodnout o své budoucnosti, využívat své národní bohatství atd. Byl tak učiněn další krok ke sblížení a k vojenské spolupráci mezi Británií a USA.

Na druhé straně světa mezitím už téměř deset let Japonci rozšiřovali své impérium a bojovali v Číně, Mandžusku a v roce 1940 začali pronikat do francouzské Indočíny. To rozhněvalo Američany, kteři v červnu 1941 vyhlásili ropné embargo. Japonský průmysl, který byl vzhledem ke své poloze hodně závislý na importu strategických surovin ze zahraničí, to docela citelně zasáhlo a rozhodnutí vyvolalo v japonsku průmyslovou krizi. Japonci se snažili s USA jednat, avšak Roosevelt podmiňoval zrušení embarga stažením Japonců z Indočíny a Číny, což bylo pro Japonce nemyslitelné. Japonci se tedy rozhodli, že získají ropu z vrtů ve východní Indii. Předtím ale museli eliminovat riziko zásahu USA a proto se rozhodli napadnout největší tichomořskou námořní základnu na Pearl harboru…

Po válce se objevily různé informace o tom, že Roosevelt i Churchilli měli již předem informace o připravovaném útoku proti Pearl Harboru, ale záměrně tyto informace pozdrželi, aby měli záminku pro vstup USA do války… zpětně se tyto informace těžko posuzují – v podobném postavení byl i Stalin v roce 1941, který i přes mnohonásobné varování o chystaném Německém útoku nehnul „ani prstem“…

Důsledky Pearl Harboru, jak už jsem zmínil, byly docela velké – den po útoku – 8.12 – vyhlásili USA Japonsku válku a 11.12. naopak Neměcko a Itálie vyhlásili válku USA – to bylo tehdy docela překvapivé – ale je třeba si uvědomit, že tehdy byl Hitler opojen zdánlivou neporazitelností – jeho vojska stáli před Moskvou, ovládal téměř celou Evropou a zdálo se, že nic nebrání porážce SSSR během několika týdnů…

Vstupem USA do konfliktu začala nová kapitola druhé světové války, která ve velké míře způsobila, že od konce roku 1942 začali mít spojenci navrch. Velký průmyslový potenciál USA pomohl výrazně i sovětům na východní frontě, kam díky lend leasu putovalo tísíce letadel, nákladních aut ,zbraní i zásob. Amerika díky druhé válce nastartovala svůj průmyslový i vojenský potenciál, který, když se po válce přeorientoval na spotřební průmysl, zapříčinil v 50. letech velký hospodářský růst země.

Vítězství na straně spojenců pak defacto zaručilo spojeným státům status politické i vojenské velmoci, který vlastně trvá dodnes.

A co psal o Pearl Harboru dobový tisk? Přečtěte si např. reportáž z časopisu Life z 15. prosince 1941:

http://books.google.cz/books?id=Zk4EAAAAMBAJ&lpg=PP1&hl=cs&pg=PA27#v=onepage&q&f=false

Luke

Pozvánka na předvánoční koncerty

rok se chýlí ke konci…. Číst celý příspěvek