TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Leden 2012

Agatha Christie: Velká čtyřka

dojmy z knížky

Hercule Poirot párty se již neúprosně blíží, šedé buňky se zapalují a mám tedy za to, že je čas se tu zmínit o knížce, kterou jsem nedávno znovu dočetl – jedná se o detektivní příběh s Herculem Poirotem a v mnoha ohledech se vymyká jeho ostatním „případům“.

Ona odlišnost byla možná i důvodem, proč dosud nebyl tento příběh zfilmován – to se však změní letos, kdy má být tento román konečně natočen jako součást posledních pěti filmů s Davidem Suchetem v roli Poirota.

Román vyšel poprvé již v roce 1927 a první, co Vás po přečtení knihy napadne, je James Bond – ano, celá kniha mi dost připomíná svým stylem příběhy Jamese Bonda (které jsou ale o cca 20-30 let mladší) .
Zápletkou knihy je tajná organizace čtyř padouchů – aneb „geniální mozci“, kteří se snaží ovládnou svět. Hercule Poirot postupně v knize odkrývá jejich identity a snaží se je dopadnout, v čemž mu vydatně pomáhá kapitán Hastings. Kromě tématu má s Bondovkami román společné i velké množství lokací, kam se Poirot a Hastings vydají – kromě Anglie se zastaví např. v Paříži, v Belgii a dokonce i v italských dolomitech.

Celá dějová liniie je pospojována několika – zdánlivě nesouvisícími – vraždami a Poirot pomalu střípek po střípku skládá celý obraz Velké Čtyřky. V příběhu se objeví i inspektor Japp a hraběnka Rosakoffová, velká Poirotova „slabost“. Nechybí samozřejmě falešné identity, dvojníci a další „koření“ dobré detektivky a knížka je místy docela napínavá.

Děj je možná z dnešního pohledu trošku naivní, avšak jsem zvědavý, jak si filmaři s tímto dílem poradí.

Luke

Reklamy

Učitelka Volková ze ZŠ

už není mezi námi

Na škole visí černá vlajka, u spitfiru svítí svíčky, v rámečku fotka paní učitelky Volkové. Zemřela 27.1.2012 ve věku 68 let.
Pamatuji si jí jako přísnou tělocvikářku a matně i jako učitelku za katedrou, která nás dusila. Doufám, že mi jí kluci z TV VONA připomenou. Mám teď v hlavě úplně vymeteno.
Jako učitelka mi tu zas tak chybět nebude. Její hodiny mi do života nic nedaly.
Jako člověka mi jí samozřejmě líto je. 68 let ještě není tolik let a to, že nebyla přínosem pro mě, neznamená, že tu teď nebude chybět někomu jinému.

Ladik

Změna je život

aneb po delším čase opět něco k rubrice zamyšlení…
Bavěj Vás změny? Mě některý jo a jiný moc ne – to je krásná chytrá věta, že? :). Ať je to ale jakkoliv, je rozhodně pravda, že každá změna přinese do života novej vítr, novou inspiraci a občas i nové překážky. Začíná to znít vážně? Nebojte se – chci totiž psát o změně uspořádání nábytku v bytě :).

Už jako malému, u rodičů bydlícímu tvoru, mi jednou za cca půl roku ruplo v bedně a přestavěl jsem si celej pokoj, aby vypadal jinak a aby mě „bavil“. Rodiče si na tuto mou úchylku poměrně záhy zvykli a když jsem se pak odstěhoval do svého prvního pronájmu, pokračoval jsem v tomto praivdelném přeskupování nadále. Od té doby, co ale bydlím se Žábou se najednou mé pravidelné stěhovací choutky utlumily a říkal jsem si, že mám vyhráno – pak ale po třech letech přišla tato sobota. Koukali jsme na nějakej film a já si najednou v hlavě začal říkat – co kdyby ten gauč byl támhle, stůl tady a knihovna tutam? A bylo to. Žába kupodivu nadšeně souhlasila a tak jsme ještě v noci, posíleni vínem, začali vyklízet knihovnu a v neděli jsme skoro celej obývák a kuchyň přestavěli do nové podoby. Pokoj teď má úplně jinou atmosféru, opticky se víc oddělila kuchyňská a obývací část a také se to pro nás stalo záminkou naplánovat si výlet do Ikea a koupit nějaké nové skříně a doplňky, se kterými nejsme ve stávající defaultní konfiguraci pokoje spokojení (IŤák se pozná!:))

Jednu velkou výhodu ale tyhle „škatulate hejbejte se“ mají – díky nim totiž musíte vyprázdnit skoro všechen nábytek, což je dobrá příležitost k protřídění věcí na „užitečné“ a „odpad“ a zbavení se zbytečností, o kterých jste ani už nevěděli, že je doma máte.

Pokoj mně teď připadá novej, vzrušující a neokoukanej, kočky jsou též zmatené a jejich záškodnické skrýše plné zaprášených myšek byly odhaleny.

A co vy? Provádíte čas od času přesouvání nábytku v bytě/pokoji?

Luke

Muzeum gastronomie

v únoru otevře nové muzeum

V únoru se Praha dočká nového muzea, které tu chybělo – muzeum věnované jídlu a stolování!

Do této chvíle se jen čas od času objevily v různých muzeích dočasné výstavy týkající se stolování (např. povedená výstava Kaváren a Zájezdových restaurací první republiky v muzeu hl.m. Prahy v loňském roce). Nyní tu však vznikne muzeum zcela věnované gastronomii.

Muzeum se bude nacházet v Jakubské ulici č.12 a na jejich webu
http://www.muzeumgastronomie.cz není zatím uvedeno konkrétní datum otevření, pouze únor.

Už se tedy těšíme na návštěvu a pokud rádi jíte, pojďte se taky podívat!

Luke

Co se chystá?

koncerty a jedna párty…. Číst celý příspěvek

Včerejší Vona pivko

v řepákově v hospodě

Tak včera jsme se po delší době sešli v řepákově na pivku a kromě splittera Lukyhella dorazili všichni tvůrci TV VONA. Pilo se, tatarákovalo a rovněž se řešilo, co vlastně letos budeme natáčet?

Takže letos se můžete pravděpodobně těšit:
Na Louovo „road movie“ drama „Mé srdce patří Tobě“ (jestli si tedy název dobře pamatuju, po těch čtyřech 12kách :))
Měly by být natočeny i nové Historky z podsvětí!
Ashman a Lukyhell budou samozřejmě pokračovat v natáčení reality show Neanonymní alkoholici (další díl se bude točit již asi tuto sobotu)
a má maličkost si zahraje hlavní roli v dokumentu Na vlastní pěst: Muž, který miluje stromy 🙂

Otázka je, jestli letos vznikne další díl sitocmu Na Točně? Nikdo z nás nejspíše nemá hotový scénář, takže se ještě uvidí…

Kluci si pořídili i lepší HD kamery, takže videa prý budou vypadat ještě lépe nežý dříve… a to je asi zatím z novinek vše.

No a tady je zatím poslední díl alkoholiků – tentokráte nazvaný „Pastis“:

http://www.stream.cz/object/650772-neanonymni-alkoholici-v-pastis

Luke

Vona

pivko

Ahoj,

dnes je na pořadu dne pokec členů TV VONA. Zkusím udělat nějaký rozhovor se členy. Třeba nám prozradí, co se chystá v roce 2012 ve VONĚ.

Ladik

Downton Abbey

zajímavý seriál od ITV

Česká televize začala před týdnem vysílat serial Downton Abbey (Panství Downton), který získal v Anglii docela dost ocenění a který vypráví příběh o rodinném sídle na začátku 20. století, o jeho obyvatelích a služebnictvu…

ITV již dlouho produkuje kvalitní pořady, mimochodem má na svědomí Poirota a Marplovou a stejně vizuálně povedený je i Downton Abbey. Musím říct, že mám pro první třetinu 20. století docela slabost a filmy či seriály zasazené do té doby se mi téměř bez výjimky líběj a nejinak je tomu u tohoto seriálu.

Žába má slabost pro Jane Austenovou a tak jsme pár dní před tímhle seriálem viděli Pýchu a předsudek (čtyřdílný seriál s Collinem Filcem :)) a pak docela zábavnou čtyřdílnou fikci „Lost in Austen“, o holce, která se časem ze současnosti přesunula do začátku 19. století a prožívala svou vlastní verzi Pýchy a Předsudku. Zde se pro mě nabízí srovnání právě s Downton Abbey – doba začátku 19. století je mi už dost vzdálená a nijak zvlášť mě tehdejší zvyky i morálka neoslovují. Právě v Downton abbey je vidět, k jakému posunu za stolet v tomto ohledu došlo a to zejména v postavení ženy ve společnosti, ale i v postavení služebnictva.

Co se týka atmosféry, nejvíce mi seriál připomíná film Gosford Park a pokud se Vám tento film líbil, budete seriálem nadšeni.
Co se týká děje, sledujeme několik paralelních dějových linií – jak příběh majitele panství- vévody z Granthamu, jeho panovačné matky (Maggie Smith) a dcery Mary, kterou se snaží provdat, tak rovněž je rozvíjen příběhy služebnictva (často intrikujícího), chromého komorníka Batese, který nejspíše něco tají atd.

Pokud jako my nevydržíte čekání na další dabovaný díl na ČT, tak celý seriál s titulky je opět na uloz.to 🙂

Luke

Sherlock Holmes: Hra stínů

včera shlédnuto v kině

O slavném anglickém detektivovi bylo napsáno a nafilmováno mnoho. Za zmínku stojí skvělý cca 40ti dílný seriál z 80. a 90. let s Jeremy Brettem v hlavní roli (je na uloz.to ke stažení) či nový zdařilý seriál Sherlock, kde se Holmes představil v moderní podobě.

V roce 2009 byl po delší době natočen film o Holmesovi s Robertem Downeym jr. a první díl se mi opravdu hodně líbil, takže jsme včera šli do kina s velkým očekáváním.

Sherlock v podání Downey Jr. je samozřejmě více akční a větší podívín, než byste asi čekali (i když např. Jeremy Brett se mu v některých dílech zmíněného seriálu docela v tomto ohledu vyrovnává), ale stále je to genius, který svou deduktivní metodou odhaluje ďábelské plány profesora Moriartyho. Ano, právě o boj s ním jde v tomto díle – Sherlock profesora pronásleduje přes půl Evropy až po finální konfrontaci ve Švýcarsku (fandové SH asi tuší, jak to dopadne).

Film je více zaměřen na akční scény než první díl a chybí mi více té Holmesovské intuice a jeho vyšetřovacích metod. Po první hodině filmu se jeho tempo trochu zpomalí a ke konci mi přišel film docela dlouhej a menší zkrácení by mu rozhodně prospělo. Z filmu naštěstí nezmizel humor, i když se mi zdá, že jeho také méně než v prvním filmu. Herecké výkony jsou dobré, Downey i Jude Law (Watson) odvádějí dobrou práci a potěšením pro mne byla má oblíbená Kelly Reilly v roli Watsonovi novomanželky.

Celkové hodnocení:
Hra stínů nedosahuje kvalit prvního dílu, ale nejedná se ani o zklamání a fandům Sherlocka Holmese bych ho ke shlédnutí doporučil

Luke

Samson MediaOne 4a

nové monitory….

tak mé domácí studio už je skoro komplet, v Prosinci jsem zde zmiňoval zvukovou kartu a nyní jsem dokoupil velmi důležitou část – referenční monitory Slovem „monitor“ se v audiotechnice označuje reproduktor či reprodukční soustava, která věrně reprodukuje zvuk a hudbu a která nezvýrazňuje výšky či basy. Frekvenční charakteristika u těchto zařízení by měla být ideálně co nejrovnější a reproduktor by tedy neměl „lhát“ co se týká basů , středů či výšek.

Do téhle chvíle jsem doma používal levné dřevěné PC repráčky od firmy Genius (HF2.0 800), které bohužel moc dobře nehrály a udělat s takovými repráky vyvážený mix je dost obtížné – většinou je pak ve výsledků Váš mix nahrávky přebasovaný a „pod dekou“ (důsledek umělého zvýšení vysokejch frekvencí a špatně podané basy u levnějších PC reproduktorů).

Pro domácí nahrávání či malá studia se hodí refernční monitory pro blízký poslech (nearfield), který minimalizuje vliv akusticky neupravného prostředí v místě poslechu (neutlumené stěny, podlaha atd).

Začal jsem tedy v diskuzích na webu pátrat a nakonec jsem se rozhodoval mezi M-AUDIO AV40 a Samsonem MediaOne 4a – obě sestavy mají podobné parametry, v diskuzích převažoval názor a zkušenosti uživatelů, že údajně ony Samsony hrajou údajně o něco lépe a tak jsem nakonec zvolil je.

Parametry:
Výkon: 20W
Frekvenční rozsah: 65Hz-23kHz (+-3db)
Velikost reproduktorů: 4 palce + výškové
Vstupy: 2x Cinch pro vstup ze zvukové karty, 1x stereo 3,5mm jack pro libovolný line in vstup (z MP3ky atd.)
Výstupy: 3,5mm stereo jack na sluchátka
Ovladač hlasitosti

Monitory neobsahují záměrně žádné ovladače basů a výšek, takže skutečně vždycky uslyšíte „reálný“ zvuk. Výše uvedený frekvenční rozsah je na fyzickou velikost reproduktorů docela velký, basy samozřejmě nezní tak mohutně, jako na velkých reprácích, ale jsou zde dle mého názoru jasné a čitelné.

Zatím jsem je zkoušel jen krátce, takže se zdržím nějaké hlubší analýzy, ale můžu jen říct, že rozdíl oproti těm starejm Geniusům je opravdu velký. Pustil jsem si Tapestry od Carol Kingové ( v MP3) a když jsem v půlce „I feel the earth move“ přepnul na Samsony, tak se zvuk úplně „projasnil“ a zpřehledněl a zároveň získal větší hloubku a sílu (zejména v basech), takže z tohoto pohledu je změna velmi výrazná

No jsem zvědavej, jak se na tom bude tvořit muzika, ale věřím, že mé mixy budou lépe vyvážené než dosud. Nedělám si žádné iluze, že by toto mohly být nejlepší monitory na světě – za cenu cca 3tisíc se ale jedná spíše o základní model vhodný např. právě pro domácí použití a nahrávání. Profi monitory s lepší kvalitou zvuku se pak cenově pohybují o řád výše.

Luke

Blafy

lesk a bída českých vývařoven v článku Reflexu

Časopis Reflex otiskl článek o bídné úrovni české gastronomie. Součástí článku byla i soutěž o největší české blafy. Čtenáři fotili úlovky z jídelen a restaurací a posílali je do Reflexu. Přehled těch největších blafů najdete na stránkách Reflexu pod tímto odkazem:

http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/44674/nici-nas-zlaty-cesky-zradlo-zlocinci-rikajici-si-kuchari-se-nas-neustale-snazi-zabit.html

A výsledná pětice nejhorších blafů je zde:

http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/44365/a-nejhorsim-blafem-se-stava.html

Musím smutně konstatovat, že některé vyfocené blafy jsem dostal na talíř a – kdo máte slabší žaludek, následující slova nečtěte – bohužel jsem je i snědl. Stačí jen vzpomenout na jídelnu, kam jsem chodil během studia gymnázia. Ona jídelna, nacházející se ve Štefánikově ulici, měla přezdívku „Smrad“ a s jídlem tam byly, jak jednou pravil kamarád Filip, pouze 2 problémy: 1. Jak jídlo dostat do sebe 2. Jak jídlo udržet v sobě.

Autor článku Reflexu se o české gastronomii nevyjadřuje nijak pozitivně. Samozřejmě jsou restaurace, kde vaří dobře a je svátkem zajít tam na oběd či večeři. Potom jsou ovšem podniky, mylně se nazývající restaurace, kde vám na stůl přinesou tak neskutečné blafy, že vás ihned přejde hlad a stává se z vás asketa živící se pouze vodou.

Jsem toho názoru, že by se s tím něco mělo dělat. U mnoho restaurací to je boj o zákazníka, a proto se šetří, kde to jde. Domnívám se, že i přes to by ale jídlo mělo mít odpovídající kvalitu. A to i na úkor ceny.

Přeji vám samá dobrá jídla na vašem stole

LOU

Obrmňamky z mimibazaru

aneb mimibazar a jeho sekce „recepty“ nikdy nezklame

Na podzim rozvířil stojané vlny českých blogerů článek na jednom blogu, který vybral ze serveru mimibazar nejhorší a nejodpornější recepty, které si tam maminky navzájem uveřejňují.

Schytal za to spousty kritiky, zejména od návštěvnic zmíněného serveru. Pokud se na tento server podíváte, časem propadnete místnímu jazyku a slangu a budete své (obr)mňamky „vegetit“ (míněno ochucování Vegetou), u jídel si budete „čvachtat“ a „chrochtat“ a váš „manža“ si zcela jistě „pošušňá“.

Kečup ideálně začnete dávat skoro do všeho („…přidame dostatečné množství kečupu aby vše plavalo…“, Fazolová Mňamka, l.p.2010) a hlavním kritériem pro pokrm bude jeho cena (hlavně levně!)

Trochu mi to připomíná, když jsem na muj první blog ze srandy hodil recept na pověstnou řepskou „pochoutku“… zde to ale asi myslej vážně.

S kolegy v práci na mimibazar nyní čas od času zavítáme a děláme si z těchto šeredností ošklivou a nepěknou legraci. Pro zasmání a jako odstrašující příklady nabízím několik perel:

Bramborová kaše se smetanou sýrem a kečupem

Špagety v párku

Miláčkova mňamka

Květáková večeře mňamka

Smetanová mňamka

Zapečené párky mňamka

Česnekové kuře – opravdu sváteční jídlo – opravdu mňamka

Domácí bayleis vánoční mňamka

Zelenina co dům dal s nudlemi za dvacku

Šlichta těstoviny a zbytky

Hamburger po italsku aneb vydatná večeře (thx to Mehehe za upozornění!)

Tak doufám že jste se najedli alespoň pohledem a že budete doma vařit podobně mňamky!

Luke

Letošní Silvestr

Je sice již nový rok, ale ještě se na chvíli vrátím k Silvestru…

letos jsme Silvestr trávili v duchu činorodém v čelákovickém Čel. Ej Kafé a jelikož jej vede Zlatina máma, přidali jsme ruku k dílu a pomohli jsme celý večer zorganizovat.

Silvestr byl nesen v duchu 60. let a od toho se odvýjelo menu, nápoje, výzdoba kavárny a nakonec i kulturní program a soutěže.

Menu vymyslela Žába se svou máti – podávala se domácí paštika s brusinkami a tymiánem, roastbeef z pravé svíčkové s nějakou remuládou a domácím bramborovým salátem, jako desert lanýžový čokoládový chlebíček a po půlnoci byla čočka a česnečka. Nezapomenu, jak jsme do cca dvou do rána v pátek večer dělali doma paštiku – všechno bylo od ní špinavý a bylo jí pro cca 20 lidí, takže jsem ji pasíroval asi hodinu… no teď pěkně dlouho nebudu mít na paštiku chuť :).

Na Silvestra jsme dopoledne ještě připravili věci na drinky, cukrový sirup a další a vyrazili jsme do Čel Ej. Vzali jsme taky z domova spousty obalů od desek, staré časopisy, plakáty, bombu s heliem a nafukovací balónky a girlandy a odpoledne celou kavárnu hezky vyzdobili. Zlata s mámou pak šli dodělávat jídla, já postavil zatim „aparaturu“ a v sedm večer bylo vše hotovo a čekalo se na hosty. Objednáno bylo 20 lidí (tedy tak akorát na kapacitu a velikost Čel ej kavárny) a první z nich začali přicházet už před sedmou. Kolem osmé již bylo „plno“ a následoval tedy předkrm, přípitek, nabídka drinků atd.
U drinků se zastavim – Zlata vybrala a celý večer vyráběla 5 drinků symbolické pro 60. léta – Martini, Granátové Bellini, Side Car, výtečného Toma Collinse a Sněhové koule. Nutno dodat, že nejvíc těchto drinků jsem tam asi vypil já a obsluha :).

Kulturní program jsem obstaral já s Mňoukem – odehráli jsme asi nejdelší vystoupení v naší „kariéře“ a hráli jsme cca 3 a půl hodiny a kromě novinek typu I´ll be back na závěr zazněly i některé české hity od Olympicu a Karla Gotta, velkého Mňoukova oblíbence :). Tady je takovej malej sestřih – http://www.basketles.cz/zmws.mp3

Program večera byl zpestřen ještě třemi soutěžemi – soutěž o nejlepší kostým, taneční soutěž s bálonky a vědomostní kvíz a bylo vidět, že lidi se bavěj, tak snad se jim to líbilo stejně jako nám. Nějaký fotky jsem hodil na rajče…

Luke

Kde vzít zvuky do filmů

dobrá stránka s velkým výběrem Číst celý příspěvek