TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Únor 2012

A tenhle příspěvek mohu napsat jen jednou za 4 roky

… taky si to užiju, ne? 🙂
Napadla mě taková Orwellovská blbost – kdyby se lidstvo pokusilo někdy zatajit jeden den ve své historii. Třeba dnešek. Bylo by stanoveno, že dnešek prostě „není“. Nebyla by středa ani úterý – byl by neexistující den – nesměly by se archivovat žádné materiály z tohoto dne, nevyšly by žádné noviny, nesměly by se provádět žádná úřední rozhodnutí, ten den narozené děti by se musely ihned zabíjet 🙂 a zkrátka by v budoucnu měl být den nedohledatelný. Pod trestem smrti by byl stanoven přísný zákaz mluvené či psané zmínky o tomto dni. Defacto by asi ten den vládla anarchie, protože ani trestné činy by se nedaly trestat, když byly spáchány v neexistující den.
Samozřejme, že v budoucnu by se našli jedinci, kteří by tvrdili, že existoval jeden den navíc, jehož existenci vláda a oficiální místa popírají. Tito jedinci by ale byli vyhnáni na okraj společnosti a jejich „nesmyslné“ konspirační teorie by budily spíše úsměv než vážné zamyšlení.

Tak tolik k jednomu nápadu na scifi román či film.

Užijte si tedy 29. únor

Luke

Advertisements

Po roce

opět nastává chvíle, abych sem něco napsal

A to tradiční přání k svátku Lumírovi, zdroji inspirace pro mnohé.:)

Ashman

pravé americké chilli

krátké povídání o mé oblíbenosti Číst celý příspěvek

Roman Týc a vězení

původně jsem to ani nechtěl psát….

…ale už dlouho tu nebyl nějaký komentář k aktuální události….

Dnes nastupuje na jeden měsíc do vězení člen umělecké skupiny Ztohoven, Roman Týc za to, že neuhradil pokutu za vyměněná skla na pražských semaforech – viz web http://www.romantyc.info/

Opět je tu tedy konflikt mezi vnímáním umění z pohledu veřejnosti a státních orgánů a z pohledu umělce samotného. Pan Týc, se ve svém vyjádření (viz web) brání zmínkami o svobodě projevu, motivací ke změně myšlení svého „publika“(veřejnosti) a obohacením společnosti. Do jisté míry s tímto souhlasím, ale zásadní problém vidím v tom, jaký objekt si ke svému ztvárnění vybral. Byly semafory jeho? Nikoliv. Musel tedy nutně počítat (a dle jeho vyjádření s tím i počítal), že za své umění spáchané na cizím předmětu (v jakékoliv podobě) bude nést zodpovědnost a samozřejmě i následky. I proto se divím, že tolik lidí toto zjevně nechápe. Myslím totiž, že zde rozhodně nejde o samotný čin (nápad s těmi sklíčky je, přinávám, hodně zajímavý a pobavil mne), ale právě o onu nedotknutelnost majetku, která by v demokratické společnosti měla být zakotvena a dodržována.

To, že autor nějakou svou akci či výtvor prohlásí za umění by rozhodně nemělo znamenat, že se tím defacto zříká odpovědnosti a možného postihu – i vražda totiž může být za určitých okolností umění :).

Co se týká trestu, je myslím v tomto případě zbytečně přehnaný ai vyčíslená škoda je nejspíše značně nafouknutá.

Takže panu Týcovi přeji, ať mu ten měsíc rychle uteče a aby zkusil více přemýšlet při realizaci svých výtvarných děl – a pokud mi někdy na dům v rámci umění přidělá umělé uši, tak ať si mě nepřeje! :))

Luke

The Artist

dojmy z filmu
Je neuvěřitelné, že dnes, v době 3D filmů, surround ozvučení a dalších technickejch vymožeností, někdo natočí černobílý a téměř němý film a zaroveň s ním uspěje u diváků i kritiky (mluví se v jeho souvislosti dokonce o velké šanci na Oscary)

Děj filmu není nijak originální – Georg Valentin, velký herec němé éry se nedokáže vyrovnat s příchodem zvukového filmu a zatímco postupně přichází o práci, jeho mladá herecká kolegyně Peppy Millerová se naopak proslaví. Děj tedy je skutečně jednoduchý a ve stylu starých němých filmů, konec je snadno odhadnutelný, avšak to, co asi nejvíc dnešního diváka zaujme, je právě celkové zpracování filmu.
Herci zde záměrně přehrávají, aby gesty, pohyby a mimikou vyjádřili to, co se běžně ve zvukovém filmu vyjádří slovy či dialogem. Občas se ve filmu objeví vložený titulek a velmi významným doplňkem k atmosféře je doprovodná orchestrální hudba (s částmi vypůjčenými z Hitchcockova Vertiga).
Film je rovněž docela vtipnej – je tam řada absurdních situací, kdy např. němý hlavní hrdina najednou začne slyšet kolem sebe různé běžné zvuky (což má symbolizovat nástup zvukového filmu) ale při tom sám nedokáže ze svého hrdla vydat ani hlásku, zatímco všichni ostatní již „mluví“.

Režisér filmu, Michel Hazanavicius, složil tímto filmem poctu všem průkopníkům filmu a vlastně celému tehdejšímu Hollywoodu přelomu 20. a 30. let.

Délka filmu je 100 min, což je sice déle, než bylo u němých filmů dříve obvyklé, ale myslím, že se nebudete nudit. Právě ono, na dnešní dobu nezvyklé, zpracování udrží divákovu pozornost i přes záměrně „klišé“ děj.
Dle mého názoru tedy stojí film za shlédnutí

http://www.csfd.cz/film/296765-the-artist/

Luke

PS: A pokud se Vám tento film líbil, zkuste se mrknout na klasický muzikál z roku 1952 „Zpívání v dešti“ s Genem Kellym, jehož děj je hodně podobný výše uvedenému

Společnost Agathy Christie

všechny dostupné informace o královně detektivek

Díla Agathy Christie jsou v poslední době opět v popředí zájmu díky filmům s Davidem Suchetem (a díky Lukeho party). Pokud si chcete rozšířit vědomosti o této první dámě detektivky, doporučuji internetové stránky Společnosti Agathy Christie:

http://www.agatha.cz/

Společnost Agathy Christie založil v roce 1997 Jan Čermák a jedná se o pobočku londýnské Agatha Christie society, kterou založila vnučka Agathy Christie Rosalind Hicks a v jejím čele jednu dobu stál právě třeba i David Suchet.
Společnost Agathy Christie si dala za úkol sledovat tyto cíle:
– usnadňovat a podporovat komunikaci mezi příznivci Agathy Christie
– poskytovat svým členům informace
– podporovat šíření díla Agathy Christie v médiích všeho druhu
– šířit a chránit dobré jméno Agathy Christie

Když jsem viděl fotky z První Hercule Poirot party, viděl jsem tam docela hodně nových potenciálních členů této Společnosti 🙂

Stránky Společnosti Agathy Christie slouží zároveň i jako taková obsáhlá informační databáze. Naleznete zde vše o životě a díle této významné spisovatelky. Nechybí rozbory knih, povídek, charakteristiky postav, zajímavosti a třeba také přeložené některé francouzské fráze.

LOU

Nový díl neanonymních alkoholiků…

tentokráte pálenkový speciál.

Zatímco je jeden z aktérů seriálu – Ashman – v Japonsku a prohání tam místní gay-shi :), tak Lukyhell nahrál na stream další díl alkoholiků, který byl natočen v Lednu. KLuci nyní ochutnají různé 50ti procentní pálenky.

Sledujte zde:

http://www.stream.cz/object/662622-neanonymni-alkoholici-vi-palenkovy-special

Luke

První Hercule Poirot párty

v sobotu se u nás konala podivná sešlost…

První Poirotova párty je za námi. V sobotu jsme se u nás doma přenesli do druhé poloviny 30. let a připomněli si tohoto velkého belgického detektiva a jeho slavné případy.

A kdo všechno dorazil? Kromě hostitelů, Poirota a slečny Lemonové, nemohl samozřejmě chybět Poirotův společník Arthur Hastings v doprovodu své ženy Belly, dorazila Lady Lynnette s neznámým levičáckým anarchistou :)., Pan travič Inglethorpe, jehož zločin jsme si posléze připomněli projekcí epizody Záhada na zámku Stlyes, dorazil dokonce i Poirotův ztracený bratr Achille v doprovodu své(?) ženy a v neposlední řadě přišly ještě rozverné sestry Whittakerovi.

Hastings přinesl svůj moderní gramofon na klikový pohon, takže jsme si poslechli nejnovější hitové nahrávky a ochutnali jsme likéry Creme de Menthe, banánový likér a Cherry.

Slečna Lemonová připravila marinovaného lososa, jednohubky, kaviár a sýry a na futuristickém hýbajícím se obrazovém panelu (televize) jsme si připomněli několik velkých Poirotových případů.

Monsieur Inglethorpe neustále utíkal za děvčaty pokuřovat (a nejspíše je nenápadně postupně trávit), Hastings propadl démonu zvanému Hennessy, Madam Bella se ukázala být velmi dobrou pozorovatelkou, když s přehledem zvítězila v připravené soutěži a odhalila 15 skrytých indicíí na konkrétní epizody HP a Lady Lynnette dokázala uhlídat své perly!

Jediný, kdo se neukázal, byl proslulý inspektor Japp, jež měl dokonce připraven svůj koutek s „Piece de ressistance“ – masovými kuličkami a pivem.

Myslím, že večer se vydařil a že se někdy zas sejdeme na další poirotovské párty!

Luke alias Hercule

Sedm dní či-li týden

aneb pár deníčkových dojmů z posledních několika dnů…
Pátek:
Řepy a malá pivková/vínová seance u Ládika. Tv vona žije! :). Lou nám poslal koncept svého plánovaného filmu „Tvé srdce patří mně“. Myslím že to bude výzva natočit po delší době skutečně vážný film. Jak už tu Lou psal, máme nové kamery, takže jakmile sleze sníh a mráz a začne bejt trochu hezky, pustíme se určitě do natáčení.

Sobota:
Kamarádka Káťa slavila své… to se vlastně neříká, jaké… narozeniny. Po loňském roce, kdy se nás spolu s Ondrou na její oslavě snažili vykrmit xmrti (v mém případě se to téměř tehdá podařilo) jsem letos varoval, že tam skoro nic jíst nebudu. No ale neodolal jsem… každopádně oslava se povedla, sešlo se nás tam asi 8, pilo se, jedlo (vytečné žampiony!), tancovalo se a diskotéka 80. let mě po flašce chardonnay vyloženě bavila (ano!!) Domů jsme dorazili ve 4 ráno.

Neděle:
Krátká zkouška našeho Psycho Doors revivalu na zamrzlém Strahově (hraní na klávesy při cca 6ti stupních celsia je vážně super) a pak v sedm přesun do Vagónu, kde jsme ten večer spolu s kapelou Fousy Mojo hráli. Kapela byla docela v pohodě, jen jsme si celej večer dělali ošklivou legraci z kytaristy Saniho, který se nechal ostříhat a tím kazí kapele image divokých nespoutaných rebelů! První hráli Fousy, jejich muzika je opravdu zajímavá, hodně se mi líbí klávesák a že hraje taky piano basu, což se dneska moc často u kapel nevidí. Trochu mi nesedl zpěvák a jeho způsob zpěvu, ale hudebně se mi to moc líbilo.
Kolem půl jedenáctý jsme přišli na řadu my, posíleni o hostujícího pana Meheheho a hráli jsme hodinu před solidně zaplněným klubem a dokonce jsme museli dát přídavek. Domů jsem už tradičně přijel v jednu ráno….

Pondělí
Ospalost, v práci nesoustředěnost, večer poslední zkouška u Fefiho se zpěvačkou Ivanou, se kterou máme jako doplněk Basketles nacvičen akustickej set několika písniček.

Úterý
Konečně volnej den (resp. večer)! Víno, Marplová a výborný asijský jídlo od Žáby…

Středa
Vzal jsem si půl dne volna, vyzkoušen online nákup v Tesku, donesli ho až před byt a ušetřilo nám to tak 2 cesty na nákupy na sobotní párty. Nutno ale nákup objednat pár dní předem. Večer nemocemi poznamenaný koncert Basketles na Palmovce. Klub nakonec plný, hostem byla zmíněná Ivča a místo nemocného Vaťáka zaskočil vršovický Harrison.Basák Fefi nemohl skoro mluvit, tak zpěvy zbyly hlavně na Honzovi, Tlusťochovi a mně. Nakonec dobrý a lidi chtěli opět přídavek. Pak rychle taxík domů a spát…

Čtvrtek
Den ve znamení příprav na sobotní Poirotovskou párty, připravena výzdoba, nakoupeny další věci. Hezká historka s převozem uleželého Camembertu tramvají z Anděla na Žižkov – lidé si odsedávali a kolem mě bylo v tramvaji prázdno jak u bezdomovců :).

Pátek – dnešek
A dostávám se k přítomnosti – dneska nás čeká hraní v Čelákovicích, těším se zejména na Špinavé Lůzry, takže doufám že se akce vyvede a že příjde dost lidí 🙂

Tolik k jednomu týdnu v životě.

Luke

Nové kamery

vstup do světa plného HD

Ať chceme nebo nechceme, technika hraje při natáčení filmu důležitou roli. Bez dobrého vybavení nemůžeme plně přenést do filmu všechny naše představy. Kamery jsou pro filmaře zkrátka to základní. Nyní máme v naší výbavě nové dva kousky.

Když jsme před čtrnácti lety začínali, natáčeli jsme na kamery, které se nám dostali do ruky. Vůbec první „stroj“ byla kamera Sony mého otce, která natáčela na formát Hi 8. Na svou dobu asi dobrá kamera, která stála neuvěřitelných 40 tisíc. V době analogu (pravěku) nám tato kvalita stačila, protože jsme záznam kopírovaly na kazety VHS.
Potom přišly další kamery. Lukyhellova kamera VHS-C a samozřejmě legendární drtič zad – „macek“ – se svým šedým filtrem, ale na druhou stranu třeba dobrým záznamem zvuku. Postoupili jsme dál, opustili analog a začali nahrávat na digitál. V té době to byla strašná změna, skok z pravěku do středověku, kvalita obrazu stoupla o několik stupňů. Kazety miniDv se na dlouho staly naším primárním záznamovým médiem a to i poté, co si Lukyhell pořídil Full HD kameru. Technický pokrok se ale zastavit nedá… naštěstí.

Rok 2012 je pro tvorbu Tv Vona v tomto směru zlomový. Přestoupili jsme opět na vyšší třídu. Kazety už definitivně patří minulosti, standardem je nahrávat na vestavěné flashové paměti nebo na paměťové karty. Výhod je několik. Předně snadnější a rychlejší kopírování přes USB do počítače a potom také přehlednost nahraného materiálu, který je rozdělen na soubory.
Nové kamery nahrávají ve formátu AVCHD, který zaručuje kvalitní záznam. Standardem je už nahrávat pouze ve full hd. Kvalita obrazu je výborná a to dokonce i při nízkém osvětlení. Pro střih je však potřeba výkonná mašina.
K dalším výhodám nových kamer patří především široký záběr, takže není potřeba kupovat speciální předsádku. Toto velmi oceníme při natáčení v interiérech (většina tvorby Tv Vona). Displeje se zvětšily, jsou kvalitnější a dotykové. Také jednoznačné ulehčení.

Počínaje tímto rokem se tedy Tv Vona definitivně posunula do full hd. Uvidíme, jaké nové technologie nám přinese budoucnost.

LOU

Nový pejsek

naši si pořídili nového psa

Od té doby, co umřel náš pekinéz Rony, naši čas od času přemejšleli, že by si pořídili novýho psa. Nikdy se k tomu ale neodhodlali, až minulý týden mi máma z ničehonic zavolala, že mají doma 9ti týdenní štěně kavalíra a jestli se nechci přijít podívat.
Pojmenovali jej Max (vzhledem k jeho současným rozměrům mu přezdíváme miniMax).

Jako každý štěně je zatim úplně blbej, ale roztomilej. Do všeho kouše, má drápky ostrý jak naše kočky a pořád se plete pod nohy.

Tak Maxi, ať si zdráv a dožiješ se požehnaného psího věku! 🙂

Luke