TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Focení a jak na to 1

baví mě focení, chci fotit, chci blejskat!! Slint Slint!

Uff, záchvat šílenství pominul, Luke se uklidňuje a při prolistování blogu s hrůzou zjistil, že tu není žádný článek o fotografování!(tedy o teorii)

Rozhodl se to tedy napravit a uvést tedy alespoň pár tipů pro fotografování s digitálními fotoaparáty, zejména pro začátečníky, kteří by sem náhodou z nějakého nepochopitelného důvody zavítali.

Asi bych měl začít úplným základem fotografování – jak fotografie vzniká? Jednoduše řečeno vzniká dopadem světla na citlivý elektronický senzor – snímač, který světlo převede na bity a bajty, ze kterých složí výsledný snímek. Světlo na snímač dopadá skrz objektiv a skrz tzv. „clonu“ – což je součást objektivu, která určuje a reguluje právě množství dopadajícího světla.

Clona je tedy jedním ze tří základních prvků expozice, tím druhým je čas (nebo-li délka expozice) a na závěr je to citlivost snímače.

Tyto tři prvky a jejich nastavení mají vliv na to, zda bude výsledná fotografie vyvážená (správně exponovaná), podexponovaná (příliš tmavá) a nebo naopak přeexponovaná (příliš světlá)

Clona se označuje písmenem f a číslem určující velikost clony – platí, že čím je číslo menší, tím je též clona menší a na snímač tedy dopadne více světla.Další vlastností clony (což se projevuje hlavně u zrcadlověk a jiných fotoaparátů s větším snímačem) je to, že čím je clona menší, tím je fotka více rozostřená mimo rovinu zaostření – jinak řečeno – je „menší hloubka ostrosti“ než při velké cloně.

Čas expozice se uvádí v sekundách a zlomcích sekund – pokud si tedy pamatujete ze základní školy zlomky, tak víte, že 1/5s je delší čas než 1/50s. Čím delší je nastaven čas, tím více světla během expozice snímku na snímač dopadne – u delších časů je ale větší riziko „rozmazání“ fotky, pokud držíte fotoaparát v ruce – proto se u delších časů často používá stativ.

Citlivost snímače se označuje jako ISO a na většině přístrojů jí lze ručně měnit v hodnotách od 100 do cca 1600 (i výše). Možnost zvýšení citlivosti je užitečné zejména v případech špatného světelného prostředí (a v případě, že nechceme či nemůžeme použít blesk) – je nutné ale počítat i se zvýšením nežádoucích šumů v obrazu, pokud nastavíme hodnotu ISO příliš vysoko.

Pokud si vezmete nyní do ruky jakýkoliv digitální fotoaparát, zapnete jej a uděláte snímek v plně automatickém režimu, tak to, co fotoaparát sám udělal bylo vlastně to, že nejprve spočetl průměrný jas fotografované scény, dle toho sám nastavil přiměřené hodnoty času a clony (a případně i ISO) a s těmito parametry snímek vyfotil. V cca 80ti procentech případů (můj odhad) je vše v pořádku a automatika skutečně zvolila hodnoty správně. Pokud je však fotografovaná scéna celkově příliš tmavá a nebo naopak světlá (např. zasněžená krajina), musíte fotoaparátu „říct“, že má záměrně snímek být více světlý a nebo naopak více tmavý. Tomuto se říká kompenzace expozice (často označená na přístroji tlačítkem +/-) a tam si můžete nastavit, zda má být snímek o něco více přeexponován či naopak ztmaven. Fotoaparát se této kompenzaci přizpůsobí a nastaví např. delší čas nebo menší clonu a snímek bude světlejší.

Většina současných kompaktů, ultrazoomů a zrcadlovek nabízí několik automatických či poloautomatických fotorežimů:

Av – priorita clony – máte možnost si zvolit libovolnou clonu a aparát sám dopočítá potřebný čas (případně i citlivost ISO). Námi nastavená hodnota clony zůstává i po vyfoceném snímku dále nastavená….
Tv – priorita času – zvolíte si sami délku snímání a aparát dopočítá clonu a opět případně ISO. Námi nastavená hodnota času zůstává zachována i pro další snímky…
P – automatika, ve které máte možnost zpravidla měnit clonu i čas s tím, že se vždy druhý parametr dopočítá. Po exponování snímku se většinou opět nastaví hodnoty vypočítané přístrojem
Zelený rámeček či čtvereček – plná automatika – zde Vám většina přístrojů nedovolí (snad výjma kompenzace expozice) do volby hodnot nijak zasáhnout. Ideální tedy pro úplné začátečníky.

Proč je těch módů tolik? Fotíte-li např. sport, budete potřebovat nastavit kratší čas (např 1/150-1/500s), zvolíte tedy pravděpodobně mód Tv. Mód Av je pro změnu vhodnější pro fotografování krajiny – většina objektivů má totiž nejlepší „kresbu“ kolem clon 8 – 11 a tak si ručně tuto clonu v režimu Av nastavíte a fotoaparát se postará o zbytek. Režim P je vhodný zejména tam, kde bychom často přepínali mezi módy Tv a Av

Je důležité si též uvědomit, že pokud chci např. ztmavit výslední snímek v režimech Av, TV a P, nestačí třeba jen nastavit kratší čas (protože fotoaparát by ke kratšímu času vypočítal uměrné zmenšení clony a snímek by byl opět stejně jasný). Proto je třeba využít opět kompenzaci expozice – v tomto případě do mínusu.

Pro pokročilé fotografy nabízí některé přístroje ruční režim, který je označen znakem M – u něj si můžete libovolně nastavovat všechny tři prvky expozice a přístroj je nijak neovlivňuje.

Máme tedy stručně popsány základní prvky, které ovlivňují výslednou podobu snímku – nezmínil jsem tu ještě problematiku ostření. Zde velmi závisí na typu fotoaparátu – většinou platí, že kompakty a ultrazoomy ostří pomaleji než zrcadlovky, každopádně většinou se setkáte s těmito možnostmi ostření – ostření jednorázové (AF one shot – vhodné na statické objekty) a ostření kontinuální (AF servo – vhodné na pohybující se objekty). U pokročilejších aparátů naleznete i možnost ručního ostření (buďto tlačítkem a nebo přímo prstencem na objektivu)

Samotné automatické ostření se provádí tak, že namíříte fotoaparát na fotografovaný objekt, stisknete do půlky tlačítko spoušť – tím by mělo dojít k zaostření a následnému „zamknutí“ roviny ostrosti. Pak je možné ještě přístrojem pohnout dle záměru (např. pokud chceme, aby byl fotografovaný objekt na levé části snímku) a následně spoušť domáčkneme. U zrcadlovek je toto trošku komplikovanější, neboť je často nutné vybírat ostřící bod v hledáčku přístroje (a nebo jej nechat vybrat automaticky).

Vyvážení bíle barvy – pokud fotíte v domácím prostředí se žárovkovým světlem (dle nových regulí EU už jen „světlo tepelných koulí“ :)), má světlo načervenalou barvu (je tzv. teplé) – naopak zářivka má světlo spíše „studené“ a ty samé rozdíly platí i při fotografování venku a v jakémkoliv dalším prostředí. Fotoaparát se s tím snaží vyrovnat vyvážením bílé barvy, ale ne vždy se mu to podaří. Proto většina přístrojů nabízí možnost přepnutí bíle barvy dle několika přednastavených možností (Žárovka, Sluneční den, zamračeno atd..). Pokud tedy budete tyto předvolby přepínat ručně, nezapomeňte je při změně prostředí přepnout, jinak Vám výjdou fotky z venku namodralé apod..

Tolik tedy k principům fotografování. Teď trochu k technickým parametrům.

Snímače fotoaparátu:

Jak už bylo řečeno, je to defacto malá „destička“ na kterou dopadá světlo a která toto světlo převede na výsledný obraz. U snímačů se udávají některé parametry, z nichž nejdůležitější je podle mého názoru velikost snímače. Špičkové profesionální zrcadlovky mají snímač o rozměrech pole kinofilmu – „fullframe“ (36x24mm). Běžné zrcadlovky mají snímač o něco menší – „APS-C“(cca 22x14mm). Zrcadlovky systému 4/3 mají snímač ještě menší – cca 17x13mm, a pak následují ultrazoomy a kompakty (snímače cca 7x5mm a menší).

Proč má velikost snímače takový význam? Protože často velmi zásadně určuje kvalitu samotného přístroje, úroveň šumu, použitelnou hloubku ostrosti (čím menší snímač, tím vyšší hloubka ostrosti) atd.

Dalším a méně důležitým parametrem je rozlišení snímače v megapixelech. Výrobci či prodejci fotoaparátů se nás občas snaží přesvědčit, že rozlišení je tím nejdůležitjěším parametrem, ale není tomu tak. Vemte si kompakt, který má snímač velký 6x4mm (24mm2) a který má rozlišení 12Mpixelů.Jestli počítám dobře, vychází to na 500tis pixelů na mm2. U zrcadlovky s APS-C snímačem se stejným rozlišením vychází na mm2 jen cca 39tis pixelů – jejich jednotlivé snímací „buňky“ tedy mohou být větší, což nám ve výsledku nabídne kvalitnější obraz a méně šumu.

Objektiv aneb oko fotoaparátu
Ať už máte levný přenosný kompakt a nebo drahý profipřístroj, tak asi největší vliv na kvalitu snímků má použitý objektiv. Ten je definován svým rozsahem ohniskové vzdálenosti (udáváno v mm) a světelností (opět označení clony f – tedy minimální možné clony konkrétního objektivu)

Objektivy mohou být pevné (mají nastavenu jedinou ohniskovou vzdálenost) a nebo „zoomovací“, které umí fotografovaný objekt přiblížit.

Výhodou přístrojů s malým snímečem je to, že jejich objektivy jsou rovněž řádově menší a levnější na výrobu. To je např. důvod, proč se běžně dělají ultrazoomy až s 24 násobným přiblížením, kdežto u zrcadlovek by objektiv s obdobným zvětšením stál majlant a vážil pět kilo :).

Zmíněná světelnost objektivu je rovněž důležitým parametrem při výběru – u běžných a levných aparátů či objektivů se setkáte převážně se světelností 3,2 f a vyšší – (opět připomenu – čím vyšší je clona f, tím delší čas je potřeba k expozici fotky). Pokud potřebujete ale častěji fotit v prostředí s nedostatkem světla, určitě uvítáte objektivy se světelností f1.8 či dokonce f1.2! (s malou clonou opět souvisí i malá hloubka ostrosti, což se může např. na portréty velmi hodit)

Dalším aspektem je samotná „kresba“ a kvalita objektivu. Levné objektivy některých fotoaparátů mají často rozostřené okraje fotek, trpí výraznou chromatickou aberací (pokud např. fotíte jasně ohraničený předmět proti světlému pozadí, tak se u hran objevují nepříjemné fialové skvrny a pruhy). Většině objektivů se optické vady nejméně projeví v rozsahu clony 8-13, takže často se proto takto uměle clona při fotografování nastavuje.

Další doplňky

Docela užitečným pomocníkem je tzv. polarizační filtr, který se dá za pár stovek přikoupit snad ke všem zrcadlovkám i mnoha ultrazoomům a kompaktům. Polarizační filtr dokáže totiž odstranit část odrazů slunce od lesklých předmětů a tím může zvýraznit barvy (i modrou oblohu). Velmi užitečný je při focení rostlin a stromů, neboť pomocí tohoto filtru lze právě snížit odraz světla od listů a tím zvýraznit jejich přirozený vzhled… a taky s ním lze úplně ztmavit obraz LCD monitoru :))

Stojan na fotoaparát – nebo-li stativ – je určitě vhodný pro případy, že chcete fotit panoramata, podvečerní či noční snímky či jakékoliv fotografie s delší dobou expozice.

Při fotografování delších expozic rovněž může pomoci dálková spoušť, která minimalizuje otřesy přístroje při stisknutí spouště. Ta může mít buďto podobu kabelu s tlačítkem a nebo infračerveného vysílače a často místo ní dobrou práci odvede i automatické zpoždění expozice snímku (např. 10s)

Z praxe:
Nejsem žádnej expert (ani.tzv brouk pytlík české digitální fotografie… hádejte kdo? :)), ale pár tipů snad dát mohu.

Kompozice – snímek by měl být vyvážený z hlediska kompozice. Necejtím se dostatečně erudován na to, abych to tu nějak podrobněji vysvětloval, avšak stačí si občas uvědomit základní pravidlo zlatého řezu nebo jednodušeji – pravidlo třetin : rozdělte si pomyslnou fotografii na po délce a šířce na třetiny (jako byste na ní nakreslili 3×3 mřížku na piškvorky :)) a říká se, že pokud hlavní objekt umístíte do některého z průsečíků těchto třetin (zpravidla do levé části), bude fotka z hlediska kompozice vyvážená – no zas takhle jednoduché to není, ale je to dobrý základ :).

Ještě jedna kompoziční rada, pokud fotíte portrét nějakého člověka – pozor na to, aby fotografovaný člověk neměl nad hlavou příliš prostoru (=neumisťovat hlavu doprostřed snímku) – vypadá to většinou velmi podivně a nevyváženě.

Sníh
To už jsem zmínil – fotoaparáty mají tendenci fotky se zasněženou krajinou podexponovat (a sníh je na fotce šedý a ne bílý). Zde tedy pomůže kompenzace expozice do plusu např. o jeden expoziční bod.

Koncerty:
Ideální je fotit koncerty bez blesku, jinak tím narušíte přirozené nasvícení scény a fotky budou mít spíše jen dokumentační a nikoliv „uměleckou“ hodnotu (nehledě na nadávky ostatních lidí v publiku :)). Je tedy vhodné mít co nejsvětelnější objektiv a závisí taky hodně na tom, jak se kapela nebo interpret na podiu hejbá. Zpravidla bude třeba též nastavit vyšší citlivostISO. Pokud máte objektiv se světelností f1,8, zkusil bych pro začátek nastavit citlivost kolem ISO 400 a mód prioritu času a nastavit čas zhruba kolem 1/25 – 1/30s, což se ještě dá udržet v ruce bez hnutí. U více pohyblivých kapel budete muset čas zkrátit a tím pádem jít nejspíše s ISO nahoru. Rovněž se vyplatí snímat fotky do formatu RAW, pokud jej fotoaparát nabízí. RAW totiž obsahuje daleko větší dynamický rozsah jasu scény a proto lze i špatně exponovaný snímek doma v počítači v RAW editoru opravit (což v případě JPG souborů nelze).

Sport
Zde je ideální mít nějaký světelný teleobjektiv, ale ty bývají zpravidla i nejdražší. Opět je nutné fotit bez blesku a např. v režimu Tv (priorita času) s časem závěrky 1/150s a rychlejší (záleží na sportu i na osvětlení hřiště/haly) a pokud nemáte výrazně světelný objektiv, zkuste nastavit ISO800 a případně vyšší.

Doporučoval bych nastavit mód ostření na kontinuální, které umožňuje průbězně doostřovat pohybující se objekt a pokud fotoaparát nabízí i možnost sériového snímání více snímků zároveň, zkuste jej využít – u sportu pravděpodobně totiž budete mít mezi snímky hodně „odpadu“. Opět bych preferoval snímání do RAWu.

Rozostřené pozadí snímku na kompaktech či ultrazoomech
Jak už jsem tu zmínil, čím má přístroj menší snímač, tím mají výsledné snímky větší hloubku ostrosti. To může být výhoda v případech, že fotíme krajinu, oslavy či dokumentujeme běžné věci. Pokud ale chceme pořídit portrét či nějaký „umělecký“ snímek a chceme, aby bylo pozadí od fotografovaného objektu více odděleno, narazíme u těchto přístrojů na zádrhel. Zatím co na zrcadlovkách mnohy stačí použít objektiv s malou clonou (např. f2,8 a menší) u ultrazoomů a kompaktů na to musíme jít přes ZOOM. Platí totiž, že čím větší je ohnisková vzdálenost objektivu, tím se rovněž zmenší hloubka ostrosti. Pokud tedy např. fotíme Láďu ultrazoomem a chceme mít za nim les trošku rozmazaný, musíme jít od něj dál a pak z větší dálky zazoomovat a pokud je zoom dostatečný (většinou musí být u kompaktů 10x a vyšší), měli bychom na displeji vidět, jak je Ládik ostrej a pozadí za nim už nikoliv. Je třeba dát ale dobrej pozor, aby fotoaparát zaostřil na láďu a nikoliv právě na les za ním :).

Další možnosti jak rozmazat pozadí snímku na maloformátových fotoaparátech, je režim makro, ve kterém většina kompaktních fotoaparátů umí ostřit už od několika centimetrů. To se však spíše hodí pro focení velmi malých předmětů.

Noční fotografie
Tady je třeba mít sebou stativ a rovněž fotoaparát, který zvládá delší časové expozice (alespoň 10s)
Při snímání noční krajiny či města bych volil režim Av (priorita clony), nastavil clonu zhruba na hodnotu 8 kvůli lepší kresně objektivu. ISO nastavte nejmenší (např. 100 pro nízký šum) a zkuste na stativu nafotit snímek (automatickou časovou a nebo kabelovou spouští). Pokud vychází na expozici delší čas než Váš fotoaparát zvládá, zkusite zvýšit ISO či o něco snížit clonu.

Pokud bude výsledný čas focení několikasekundový, je třeba počítat s tím, že např automobily či jakékoliv hýbající se světelné objekty budou na fotce dělat světelné „šmouhy“ , což ale může vypadat zajímavě.

Tak to je pro dnešek vše :).

Luke

Advertisements

One response to “Focení a jak na to 1

  1. Ladik Duben 5, 2012 (1:42 pm)

    TO ses tedy hezky rozepsal. ještě nejsem ani v půlce, ale někdy se k tomu vrátím a dočtu si to 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: