TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Květen 2012

Naše svatba

Od naší níže popsané svatby uplynul skoro rok a jelikož jsme se ještě nerozvedli, myslím, že bych měl pro svou budoucí chatrnou paměť zaznamenat, jak tento slavnostní den probíhal. Tento příspěvek píšu se zpětným datem, takže ho najdou jen náhodní návštěvníci a listovači naším blogem :).

S Žábou jsme se rozhodli vzít myslim 1. máje 2011. Byli jsme na grébovce na procházce v krásném slunečním dnu a nějak jsme se bavili o tom,že pokud bysme se měli brát, takže bychom si vybrali právě krásné grébovy sady na Vinohradech a u vína jsme si řekli (možná napůl z legrace) že se tedy opravdu vezmeme. V létě jsem pak v Mariánkách požádal žábu o chapadlo a ona souhlasila a tak bylo jasný, že tu svatbu uděláme. V říjnu 2011 vypsali termíny svateb ve vinici grébovka a my si zvolili čtvrtek 24.5., zamluvili pavilon grébovka pro hostinu a večerní oslavu a začali plánovat. Už na začátku jsme si řekli, že nechceme, aby naše svatba byla taková ta typicky česká veselice a že jí chceme pojmout trošku netradičně a udělali jsme jí nakonec tématicky ve stylu amerických 50. let.

Začali jsme s přípravou – žába vybrala a zařídila dortík, šaty, vybrala oblek pro mne, společně jsme vybrali menu a večerní občerstvení, zařídili jsme reprodukovanou muziku i skvělé Dixieboys, kteří nám zahrálii atd. Udělali jsme i pozvánku na svatbu v podobě CD mini repliky LP desky, doma jsme nahráli písničku Happy Together od Turtles a celou tuhle miniLP pozvánku (viz http://zlataluke.webnode.cz/svatebni-pisen/) jsme poslali přátelům a rodinným příslušníkům.
Udělali jsme rovněž svatební web s organizačními informacemi a jak se termín svatby blížil, začala i trošku nervozita, jestli se to všechno povede atd.

Ve woodstocku jsem se pak rozloučil se svobodou a nakonec nastal svatební den. Ráno nás probudilo slunce, takže obavy z deštivé svatby se rozplynuly. Kolem deváté dorazila svědkyně nevěsty a spolu s nevěstou jely ke kadeřníkovi udělat svatbní účes, já se mezitím připravil a po návratu od kadeřníka jsme vyrazili taxíkem z Žižkova na Grébovku v Havlíčkových sadech. Tam už čekal můj svěděk (Mňouk) a spolu s kamarády jsme rychle dodělali výzodbu v Pavilonu, připravili sezení na hostinu, nevěsta se mezitím v klidu převlékla do svatebního a pomalu začali přijíždět hosté a rodinní příslušníci. V 13:30 jsme se tedy všichni sešli u Grébovy vily a vyrazili jsme v hezkém počasí směrem k Viničnímu altánu, kde se konal obřad. Tam nás přivítaly pracovnice úřadu MČ Prahy 2, které nád oddávaly a rovněž fotograf, kterej byl asi největším zklamáním. Obřad začal ve 14:00 po té, co nás za doprovodu Franka Sinatry (That´s life) a Beach Boys (Wouldn´t it be nice) dovedli rodiče před oddávající. Následoval zhruba desetiminutový proslov, který mi občas přišel vtipný a měl jsem co dělat, abych se nerozesmál a nakonec jsme si nasadili prsteny, dali pusu a byli jsme manželé. Následoval přípitek se svědky, gratulace hostů, společné focení a pak jsme se pomalu vydali zpět nahoru k vile k Pavilonu grébovka a udělali ještě několik fotek u jeskyně Grota. Před pavilonem jsme místo talíře rozbili starou šelakovou gramodesku, já jí obřadně smetl smetáčkem a lopatkou a šli jsme na hostinu. Je to sice jen rok, ale už si skoro nepamatuju, co jsme měli ten den k jídlu? Bylo to ale něco lehkého -dušené maso s gratinovaným bramborem? Předkrm byl snad nějaký sýr se zeleninou?? Fakt nevim, na jídlo jsem se ten den skoro vůbec nesoustředil :).Těšil jsem se nejvíc ale na pivo, protože z obřadu a focení jsem byl dost vyschlej :). Po přípitku, který pronesl můj svěděk, jsme se pustili do jídel a pak už začala volnější zábava, konverzace s přáeli a rodinou, konzumace různých alkoholů. Někdy kolem čtvrté hodiny jsme načali krásný žlutý svatební dort a po té se již pomalu začali trousit hosté na večerní oslavu, která začínala po šesté večer. Počasí bylo stále hezký, takže jsme trávili čas i u stolků před pavilonem, měli jsme tam i grill s hamburgery a steaky a užívali si konečně trochu odpočinek od stresujícího dopoledne :).

Po šesté dorazila kapela a personál Pavilonu začal připravovat večerní raut – z něj si toho taky moc nepamatuju – jen hodně různých francouzkých sýrů, zeleniny, roastbeef ? a další dobroty. No nesnědl jsem skoro nic. Večer už probíhal v rytmu dixielandu a jazzu, tancovalo se, pilo, zpívalo, hosté nás i štědře obdarovali a podepsali se nám na paměťní LP desku.
Navím už ani, kdy se přesně končilo, tipuju kolem jedné? Zaplatili jsme konzumaci, rozloučili se s posledními hosty a spolu s Mehehehovými jsme se nechali taxíkem odvézt na Žižkov.
Tolik ke vzpomínce.
Svatba je den, na který by asi člověk měl vzpomínat celej život (pokud jich nemá příliš mnoho :)) a ta naše se nám do myslí uložila natrvalo.

Luke

Lukeho znělka k sitcomu Na Točne

Luke se na své rozlučce se svobodou (půjde totiž do vězení) ujal kytary a spolu s Ashmanem se pustili do zpívání znělky k seriálu Na Točně. Po pár slovech se po sobě koukali, protože další slova se jim vykouřila z hlavy. Ashman se divil, jak je možné, že si Luke nepamatuje slova k songu, který sám složil. Možné je všechno.

Jak vlastně ta slova jsou?

V Řepích Karel Točna žil
nepil ani nekouřil
za děvkama nechodil
žíl si sám byl spokojen
a v kolektivu oblíben
star trek byl jeho sen
aniž by však koho zval
jednou kdosi zaklepal
Jirka se nastěhoval
a pak přišel ten pán s pivem
jsem Ringo řek a smrděl lihem
Bohdan pak následoval
Na Točně teď všichni jsou
v podnájmu si břicha cpou
a na nervy si lezou
každej má svý starosti
povahu i přednosti
a notnou dávku tuposti
Už tomu řada let
kdy každej změnil ten svůj svět
a jejich život není žádnej med
Bohdan je sekýruje
Jirka furt porno sleduje
Ringo si v chlastu libuje
byl konec Karlových snů
a jeho pokojnejch dnů
on však statečně kráčí dál
on po nich zvratky utírá
a nájemné vybírá
vztek ho někdy užírá
Jednou je všechny uhodí
a z bytu je vyhodí
teď se mu to ale nehodí
on potřebuje penízky
na ženský a na řízky
tak všichni jsou teď Na Točně
aúúúú
Ladik

Konec blogu vs. začátek blogu

..

Jak Luke napsal Konec blogu, přestal jsem blog sledovat. Úplně mě tím rozhodil. Je tu tedy konec blogu? Zároveň nám ale přehazuje příspěvky na jiný blogovací systém, je tu tedy začátek nového blogu? A chceme ho vůbec?

Náš blog však není jen o Voně. Řekl bych, že náš blog je o lidech, kteří Vonu tvoří a s Vonou často vůbec nesouvisí. Celé se nám to zamotává. Začalo to doménou, pak stránkami a pokračuje to přes blog a to, co nám tady několik let fungovalo, se celé mění.
Jedno je však jisté. Stránky Vony budou (ať už staré, ale doufejme, že nové), blogovat taky budeme (ať už tady nebo jinde) a natáčet nové filmy taktéž. Ať se děje cokoliv, TV VONA jede dál.
Ladik

svoboda zapita

v pátek ve W a ostatní…

V pátek jsem ve W lehce zapíjel svobodu, bohužel už ten večer na mě přišla horečka, bolest hlavy a krku, takže spolu se svobodou jsem zapil i příchod chřipky,která mi teď kazí náladu. Ale což… hlavně že nemám rýmičku, to by byla úplná tragedie!

Páteční rozlučka byla příjemná, přišli kamarádi, které sezval můj svědek Mňouk a pilo se, hrálo se, kecalo až asi do půl třetí. Já se ani moc neopil, za což jsem rád (což však za mě provedli jiní :)) a druhý den ráno jsem se pak po smskách dozvídal od kamaráda Ondry jeho úsměvná dobrodružství s Chechtem po jejich odchodu 🙂

Víkendovou sportovní událostí byl bezesporu hokej – zkouknul jsem všechny čtyři víkendové zápasy a škoda toho našeho sobotního klopýtnutí se Slováky. Musím ale uznat, že Rusové, byť je nemám v lásce, měli letos dobrej tým, který skutečně hrál týmově a zlato si zasloužili. Náš bronz je také úspěch, po rozpačité základní části MS by totiž asi nikdo medaily našeho týmu netipoval… tak zase za rok ve Švédsku a Finsku….

Včera jsem si koupil svatební košili (zdravim Káju Erbena!) a s žábou jsme se chtěli stavit naPalmovce na obědě.

Nejprve jsme potkali podník s názvem Restaurace U Jagušky – dle vzezření klasická česká hospoda. Vešli jsme tedy dovnitř, posadili se do docela zaplněné restaurace a čekali…. a čekali…. a čekali… a po deseti minutách ignorování ze strany personálu jsme se zvedli a odešli. Smutný případ úpadku českého pohostinství.

Napadlo nás tedy zkusit zajít do klubu Palmovka, kde hráváme a v jehož objektu majitel nedávno otevřen novou gourmet restuaraci Foasy (http://www.foasy.cz/)

Ta nás velmi příjemně překvapila. Sami se v jídelním lístku i na webu prezentují takto: „… to jsou pouze čerstvé suroviny, domácí kuchyně a pečlivá příprava jídel, kávy a ostatních nápojů.Nepoužíváme glutamát, umělá barviva a polotovary. Milujeme čerstvou zeleninu a ovoce, bylinky a výběrové suroviny. Nepodbízíme se nízkou cenou ani slevami. V kvalitě potravin a nápojů odmítáme kompromisy.“

A mají pravdu – v jídelním lístku kromě denních menu naleznete stálou nabídku o několika chodech a některá sezónní jídla (teď to byl chřest). Dalším plusem je to, že restaurace je nekuřácká a prostředí je příjemné, záchody čisté včetně ručníků (!). Ceny jsou vyšší než v obvyklých restauracích (v menu mají ceny od 110,- do cca 150,-) v nabídce od cca 180,- do 350,-) ale odpovídají myslím úrovni i velmi kvalitní a ochotné obsluze. V nabídce mají i řadu předkrmů, salátů, desertů a dalších „doplňků“.My si tam dali rybku, žába vybrala láhev dobrého vína a já zkusil jejich úpravu špaget z menu a pochutnali jsme si. Na nějaké podrobnější hodnocení bychom toho museli ochutnat daleko víc, ale každopádně už teď je jasný, že tahle restaurace si zaslouží Vaší pozornost.

Tolik k víkendu

Luke

Konec tohoto blogu…

včerejší vyjádření administrátorů bloguje.cz

http://bloguje.bloguje.cz/928564-ukonceni-provozu-bloguje-k-30-6-2012.php

Z toho vyplývá, že bloguje.cz tedy ukončí provoz. Uvidíme tedy zda a v jaké podobě (a na jaké adrese) bude tento blog pokračovat.
Shodou okolností jsme se včera po delší době sešli v Řepích všichni „Vonáci“ a dohodli jsme se ohledně našeho nového webu, takže to vypadá, že budeme muset vymyslet i nějakej novej blog…

Je škoda, že se provozovatelé bloguje.cz nesnaží vymyslet ještě nějakou jinou variantu – např nějaké zpoplatnění služeb (v rozumné míře), každopádně jejich rozhodnutí musíme akceptovat a děkujeme jim za prostor a poskytnuté služby pro náš končící blog.

Luke

Další díl Neanonymních alkoholíků

tentokráte již 9. díl – pivní speciál

Kochejte se 🙂
A omluvte tolik krkání, ale to k pivu holt patří! 🙂

http://www.stream.cz/object/683114-neanonymni-alkoholici-ix-pivni-special

A tady něco pro sexuální osvětu!

Luke

Ashman s pérky

na léto vykoulel nový hit.

Ashman si pro nás na léto připravil nový trance hit. Spolu s Perkym oslovili Anitu Kelsey, aby jim nazpívala nějaké ty vokály.

Poté to pustili Madukovi a ten jim to mixnul do DNB.

Dobrá práce Ashmane. 🙂
Ladik

Avengers

must see

Dlouho očekávaný film, pro který si Marvel připravoval půdu ve filmech věnovaným jednotlivým hrdinům, vtrhl do kin silou Hulka a smetl všechny předchozí rekordní tržby. Čekání se vyplatilo. Všechna přání, která jsme do filmu vkládali se naplnila. Iron man, Captan America, Thor, Hulk, Nick Fury, Blak Widow, Hawkey v jednom filmu, který vychází z předchozích samostatných příběhů. Vše do sebe perfektně zapadá, marvelovské universum funguje.

Jako stránky komisku. Tak na mne hned od úvodních titulků působil děj a jeho ztvárnění. Avengers jsou čistokrevná komiksová záležitost a do puntíku jsou věrni předloze. Při tak velké kumulaci hlavních postav hrozí riziko, že někteří hrdinové budou v pozadí na úkor těch zářivějších. V Avengers to ale neplatí, každá postava má dostatečný prostor, ve které pokračuje příběh, který byl rozehrán v jejich vlastních filmech. Hlavní protivník je pouze jeden – Loki (nevlastní Thorův bratr) – ale za to si dokáže obstarat řadu pomocníků a stojí za ním i krvežíznivá mimozemská rasa.

Joss Whedon. To je ten, který za to může. To je ten, který to dal všechno tak perfektně dohromady. V první řadě je skvělý režisér, který dokáže vše zručně natočit. V druhé řadě je výborný scénárista, který dokáže jednotlivé příběhy pospojovat a dovést až k velkolepému finále. Ve třetí řadě dokonale zná všechny postavy, takže je může věrohodně přenést na plátno. Ve čtvrté řadě je mistr hlášek a různých narážek, takže vás všechny dialogy budou náležitě bavit. Je to člověk, který má zkrátka cit pro komiks. Ví co potřebuje a přesně to dokáže přenést na plátno.

Až po shlédnutí filmu jsem zjistl, že snímek trval 142 minut. Ani mi to nepřišlo. Film ubíhal krásně vpřed a já nechtěl, aby skončil. Avengers se opravdu velmi povedly a stojí za to jít na ně do kina. Doporučuji originální znění.

LOU

 

Vlastní doména

a je to tady, po 14ti letech….

Naše amatérská filmová společnost TV VONA má novou doménu – www.tvvona.cz
Jelikož jsme se už kdysi o vlastní doméně bavili a co si pamatuju, tak jsme se nikdy neshodli (někdo byl pro, jinej proti atd.), rozhodli jsme se to vzít s Ládikem do vlastních rukou a v oblíbeném mnichovském stylu „o nás bez nás“ jsme doménu dneska koupili a zaregistrovali, snad tedy nebudou Lou, Lukyhell a Ashman příliš naštvaní 🙂

Prozatím bude doména přesměrována na náš současný web http://vona.sf.cz a rádi bychom v následujících týdnech začali pracovat na webu novém, který bude moderní jak z hlediska editace a správy, tak i z hlediska designu a grafiky (onen současný jsem dělal někdy v roce 2001 a je skutečně už zastaralý).

V hře je několik možných řešení – jedno z nich je naše oblíbené webnode.cz, které umožňuje zdarma použít novou doménu s jejich systémem. Každopádně možností je spousta… Pište do komentářů Vaše nápady, či tipy, jak by měl nový web vypadat, co by na něm dle Vás nemělo chybět. Zvláště jsme zvědaví na názory návštěvníků (ne-členů TV VONA), co by z jejich pohledu mělo na webu být.

Jakmile bude nový web vytvořen, příjde na řadu tento blog a jeho grafická úprava, tak, aby lépe „ladil“ s naším webem…

Díky

Luke

The Basketles na Palmovce

už jsem tu dlouho „neVytáskoval“, tak zde je „malé“ (rozuměj dlouhé!) shrnutí našeho dvouletého působení na Palmovce.

Na Palmovce už hrajeme dva roky pravidelně každej měsíc a za tu dobu jsme tam zažili různé koncerty – některé výtečné s přeplněným klubem, jiné horší – kdy jsme hráli jen pro 10 lidí… Zažili jsme tam rovněž komické okamžiky – např. černou pětiminutovku v polovině koncertu, kdy vypadla elektrika… nebo když jsme vyhecovali Vaťáka k tanci s padesátiletou fanynkou při naschvál natahované 8mi minutové verzi „All I have to do is dream“ :).

Palmovka je spíše country klub, čemuž odpovídá i výzdoba a celkové uspořádání klubu, avšak musím říct, že je to prostředí příjemné, za poslední rok se výrazně zlepšila i obsluha, která byla dříve slabým místem podniku a kromě nás tam pravidelně hrávají docela známé kapely – YoYo Band, George and Beatovens, RnR Gang Tonyho Škráška (ano!!), Taxmeni či výtečný Tom Petty Revival.

Naše koncerty na Palmovce mají už delší dobu ustálený harmonogram – začíná se hrát už po osmé večer a program je rozdělen do tří cca 40ti minutových „setů“, přičemž ten poslední končí kolem jedenácté. Playlist se snažíme samozřejmě měnit, upravovat a rovněž doplňovat novinkami, aby pravidelní návštěvníci neslyšeli stále to samé. Čas od času tam vezmu i piáno, takže koncert je pak obohacen o hity typu Let It Be, Hey Jude, Yesterday, Lady Madonna, Imagine aj.

V tomto roce jsme se rozhodli vždy jednou za dva měsíce pozvat na náš koncert nějakou hostující kapelu či interpreta – nejprve to byl náš Psycho Doors revival, který tam se 4mi skladbami slavil docela úspěch, stejně tak jako zpěvačka Ivča Košínová a vynikající bluesové trio našeho bubeníka – The Bladderstones.

Největší přínos v pravidelném hraní na Palmovce vidím hlavně v tom, že i když nyní máme s kapelou omezené možnosti zkoušení (loni se půlka kapely stala otci :)), tak máme pravidelnou příležitost přehrát si skoro celý náš repertoár a i ty méně „ohrané“ písničky, což nám umožňuje udržovat jakýsi „standard“ v úrovni našeho vystoupení i v případě, kdy jako letos od začátku roku, nebylo příliš dalších koncertů.

Včerejší koncert byl tedy takovej náš výroční, dorazilo cca 30lidí, což je spíše horší průměr, ale nakonec jsme museli 2x přidávat a lidi tancovali a bavili se, což nás potěšilo. Z novinek jsme zahráli I feel fine, já jsem si poprvý zazpíval Hippy Hippy Shake a na přání po delší době zazněla Yellow Submarine.

A co chystáme na letošní rok? Pokud budeme mít možnost dalšího pravidelného hraní na Palmovce, určitě tam v listopadu oslavíme speciálním koncertem 10ti-leté výročí založení kapely a doufáme, že se zúčastní všichni (i zakládající) členové The Basketles.

Tak merseybeatu zdar!

Luke

 

3. pivoklání

Vilém, Kvašňák, Kapitán, Granát, Porter

3. liveblog, Pardubická pivnice u Járy

Příjemná restaurace, tedy pivnice, na Kostnickém náměstí v Praze.
Nejsme tady ale kvůli hodnocení restaurace, ale kvůli pivu :). Pardubická již prozrazuje, co budeme ochutnávat. Pardubický Pernštejn. Vezmeme to odspodu.

11° Vilém

Ladik: Slušné pivo, neurazí, příjemná chuť. Dobré na napití. Jsem rád, že začínám tímto.
Luke: Lehké vyvážené pivo, dobré, pil bych ho celý večer.
Luke hned hodnotí, já až po dopití. Ke konci mi přestává chutnat.

Luke 3, Ladik 2

12° nefiltrovaný Kvasňák

Luke i já se shodujeme, že nám to hodně připomíná předchozího Viléma.
Luke: Chuťově žádná změna
Ladik: Nefiltrovaný a přitom průhledný.
Přichází Lukeho kamarád Martin a začíná Vilémem. Vypráví nám o práci a o svých orientačních bězích. Objednáváme jídlo.
Ladik: Nehoupou nás? Nedali nám do sklenic to samé pivo jako před chvílí?
Pro Lukeho je to zklamání.

Luke 2, Ladik 2

Přichází Lou, objednává jídlo a vyndavá foťák.

12° Kapitán. Přerov. Každý týden je v pivnici speciál z jiného než Pardubického pivovaru. Dnes to je tento Kapitán

Luke: Lepší než Plzeň
Ladik: Mně to chutná, příjemná změna k lepšímu

Luke 3, Ladik 3

13° Granát tmavý speciál

Ladik: Hrozně sladký, taková divná kafová limonáda.
Luke: Jsem spokojenej

Luke 3, Ladik 2

19° Porter

Luke: Silný, pitelný, ne tak sladký
Ladik: Tmavé trochu jako master, chuť podobná, silný, to mě zamotá.
Luke: Je to pitelnější než Master.

Luke 4, Ladik 3, Martin si Portera pochvaluje a objednává si dalšího

Já už piva mám plný zuby, dopijeme, zaplatíme a odcházíme.

Vítězem 3. degustační tour se stává Tmavý 19° Porter z Pardubic, na paty mu šlape 12° Kapitán z Přerova. Zklamáním je 12° nefiltrovaný Kvašňák.

Ladik

===============================================

Lukův dodatek:
Nejprve bych doplnil datum této akce – byl to pátek 4.5..
Co se týká pivek, bylo to docela příjemné – zklamal mě jen ten kvasňák, kterej nebyl vůbec hutnej, jak by mělo dle mého názoru nefiltrované pivo být… nejlepší mi naopak příšel 13ka Granát a pak ta 19ka.
A Ládiku, nezmíníš zde následný efekt oné akce? 🙂

Luke

A začíná další mistrovství světa v hokeji

tentokráte ve Švédsku a Finsku….

Po loňském výborném výkonu a bronzové medaily na MS2011 a následné srpnové havárii letadla s třemi oporami reprezentace, se v této sezóně podařilo našemu týmu zvítězit v Eurohockey tour a dnes nás čeká první zápas na mistrovství světa s papírově slabším týmem Dánska.

Tady je rozpis zápasů českého týmu:
dnes: 16:15 s Dánskem
5.5. ve 20:15 se Švédskem
7.5 v 16:15 s Norskem
10.5 ve 20:15 s Lotyšskem
11.5. v 16:15 s Itálií
13.5. v 16:15 s Ruskem
15.5. v 16:15 s Německem

Hokej můžete sledovat i na internetu na http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani

Tak budu držet palce a fandit a doufám, že zas nějaká ta medaile bude 🙂

Luke

Pozvánka na koncerty

V první polovině Května se uskuteční pár akcí mejch kapel 🙂 Číst celý příspěvek

Dny vína a ruží…

shrnutí docela hektického týdne…

v názvu dnešního blogu jsem záměrně použil název starého film, ve kterém Jack Lemmon a jeho partnerka začnou pomalu a jistě propadávat démonu alkoholu – v lecčemž mi to totiž posledních šest dní připomělo 🙂

V pátek jsme s Žábou odehráli poslední předsvatební vystoupení dua Hanky Panky v čelákovickém Čel. Ej Kafé – premiéru měli dvě písničky Glory of Love a River a tam začal náš pijácký týden 🙂

V sobotu jsme se zúčastnili naší seznamovské teambuildingové firemní grillovačky u jednoho kolegy, kde víno, frisko a pivo teklo proudem a hamburgery lítaly na naše talíře jeden za druhým :). Večer jsme pak stihli ještě v Aeru starý film Plynové Lampy, přiněmž se mi podařilo 2x únavou usnout. Angela Lansbury a Ingrid Bergman byly ale okouzlující!

V neděli jsme se moc nevyspali, hned v devět ráno jsme žluťáskem student agency vyrazili do písku, prohlídli si centrum a starý most, dali si ihned po otevření vinárny na náměstí víno (ano!) a počkali na Zlatina tátu, který nás před polednem vyzvedl a ke kterému jsme se jeli oba tak nějak před svatbou představit. Do prahy jsme dorazili až kolem sedmé večer a jen jsme se doma otočili, už jsme opět spěchali do Aera, kde již popíjeli Meheheovi (Vlastík a Kví) a Harrisonovi (vršovický-brzo nuselský Harrison/McCartney a budoucí Judr. doktorka Kája). Na programu večera byl film Casablanca z roku 1942, který byl uveden dobovým filmovým protektorátním žurnálem. Casablanca je zajímavej film – jeden z těch, který já osobně můžu vidět dokola, protože vždycky tam najdu nějakou větu či scénu, který jsem si dřív nevšiml. Navíc perfektní Bogart s Bergmanovou a ta atmosféra Rickova baru se vznášejícím se dýmem, zvukem Samova piana… to vše nás inspirovalo pokračovat v Aeru po filmu v takové malé afterpárty, která nakonec skončila u Meheheů (to se blbě skloňuje :)) ve 4 ráno.

Pondělí bylo klidnější (nepočítám li pouze tři hodiny spánku před prací) a místo večerní oslavy čarodějnic jsme s Basketles odehráli jeden z dalších svatebních koncertů.

Úterý na prvního máje jsme s Žábou nešli do průvodu ani demonstrovat, ale místo toho jsme šli na grébovku domluvit poslední detaily naší svatby, dali si tam opět víno a pak jsme se přesunuli do Aromi, italské restaurace Ricarda Lucqua, docela vyhlášeného „pražského“ italského kuchaře. Opět byla vína, výtečné Risotto se sýrem Robiola a bianchetto lanýži a žába si dala tatarák z tuňáka a Carpaccio z Mečouna s červenými pomeranči. Po návratu domů, když jsme se už chystali odpočívat, volal pan Mehehe a šli jsme s nimi opět do Aera, kde jsme, tentokráte bez filmů, u vín a mad applu příjemně zakončili večer.

Středa už byla pracovní, vzal jsem si ale na odpoledne půldenní volno, protože nás čekaly lekce tance. Učí nás tam charleston a různé kroky, které mi moc nejdou, takže si myslim, že naše taneční kreace budou hodně veselé a žertovné :). Po cestě domů jsme vyzvedli snubní prsteny, takže to začíná být važné…. ovšem vrcholem večera byla večeře s hádejte kým? Ano, s Mehehovými :). Vyrazili jsme opět po delší době do La Gare a původním záměrem bylo dát si žabí stehýnka. Nakonec ale došlo na spousty dobrot – např. chřest s holandskou omáčkou, chřestovou polévku, mušle, šneci po burgundsku, konfitované ledvinky, dušený steak na houbách, žába měla nějakou rybku a samozřejmě došlo i na žabí stehýnka. Na závěr deserty – Savoy, pistáciový koláč, Kví si odvážně dala chřestovou zmrzlinu a já se nechal příjemnou servírkou překecat ke Creme Brulle.

Asi nejvíc jsem byl zvědavej na ty žabí nohy a jsem rád že jsem je ochutnal, byť to rozhodně nebude nějaké mé oblíbené či vyhledávané jídlo. To samé platí o šnecích, ke kterým jsem měl trochu odpor, ale nakonec jsem rád, že jsem to zvíře snědl 🙂

A co dnešek? Jelikož zítra mě opět čeká alkoholová akce (další pivní degustace s Ládikem), budu dneska detoxikovat, abstinovat a jelikož doma se víc než tejden neuklízelo a je všude děsnej bordel, zbude na mě asi úklid :(, neb žába zas maká. It´s a hard life…

Tak se mějte a děti – nepropadněte démonu alkoholu!

Luke