TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Červen 2012

Paul McCartney maraton #5 – Band on the run (1973)

já jsem vůl. Ušít si na sebe takovej bič…. je sobota dopoledne, jsem ospalej, mám lehkou kocovinu a musim tu psát o Paulovi… no nic, výzva je výzva a musim se k tomu postavit čelem – usnadňuje mi to jen fakt, že dnešní album, Band on the run, je opravdu dobré, tak zas tolik netrpim 🙂

A jdeme na to….

Na wiki se lze dočísto tomhle albu něklik zajímavostí – např. že bylo natočeno v Nigerii, kam se Wings bez bubeníka (ten je den před odletem zažaloval) přesunuli.Prý je tam i jednou přepadli a Paul při nahrávání jedné ze skladeb dostal záchvat a málem se udusil… no zajímavé.

Album obsahuje tyhle skladby:

Strana 1
1.     „Band on the Run“       5:10
2.     „Jet“       4:06
3.     „Bluebird“       3:22
4.     „Mrs Vandebilt“       4:38
5.     „Let Me Roll It“       4:47

Strana 2
6.     „Mamunia“       4:50
7.     „No Words“       2:33
8.     „Helen Wheels“      3:34
9.     „Picasso’s Last Words (Drink to Me)“       5:50
10.     „Nineteen Hundred and Eighty-Five“ 5:27

 

První strana je opravdu bezchybná – hned na začátku chytlavá titulní Band on the run, opět skladba slepená z několika částí, ale každá z nich má něco do sebe a skladba ke konci hezky graduje. Jet je asi největší hit Wings – rocková vypalovačka, kterou dlouho Wings začínali koncerty a kterou Paul hraje myslím dodnes. Balada Bluebird má krásné vícehlasy a trošku nezvyklejší frázování a opravdu „vlezlý“ motiv, který Vám v hlavě nějakou chvíli vydrží – paráda. Méně známá píseň o paní Vanderbiltové upoutá výraznou basovou linkou (prý Rickenbacker, jak mi psal pan Mehehe)  a docela svižným tempem i hezkou melodií.  Let me roll it je další velký hit kapely Wings – balada, která je tak dobře zaranžovaná, že vůbec nezapadá do škatulky popu, jak by se mohlo zdát  – tahle skladba mi aranží i zvukem hodně připomíná některé nahrávky Johna Lennona z období Plastic Ono bandu – opět dobrá prace Paule!

Druhá strana začíná takovou skoro až ethno skladbou Mamunia, která mi přišla trošku průměrnější, ale i přesto obsahuje hodně zajímavejch momentů.

No words je hodně Beatlesovská skladba, která klidně mohla bejt na Revolveru a která stojí opět na vícehlasech.  Velmi se mi líbí další svižná rocková pecka Helen Wheels a opět dokazuje, že Paul uměl napsat i tvrdší písničky.

„Picasso’s Last Words“ je opět zajímavá kompozice s chytlavou melodií a 12ti strunnejma kytarama, ve které zazní i ozvěna skladby Jet. Další moje oblíbená z tohohle alba.  Poslední 1985 začíná krásnym piánovym riffem, který prostupuje celou písničkou, která mi místy připomíná takového předchůdce diska, které přišlo o pár let pozdějc – opět povedená věc.

Album se mi hodně líbilo a všechny čtyři poslechy jsem si vychutnával, takže nemohu než ohodnotit 5/5

A zítra (nebo až  v pondělí?) mě čeká Venus and Mars

Luke

 

 

Paul McCartney maraton #4 – Red rose speedway (1973)

A jsem tu počtvrté – v roce 1972 začali Wings v pětičlenné sestavě koncertovat po Anglii a Evropě a téhož roku začaly práce na jejich druhém albu Red rose speedway. Narozdíl od předchozího Wild life, které bylo hotové za týden, si na tomhle albu dali Wings  na čas, nahrávali ho několik měsíců a album vyšlo na jaře 1973.

Z alba mám lepší dojem než z toho předchozího, ale opět je trošku nevyrovnaný co se týče kvality písniček.. no ale pojďme na to postupně:

Strana 1
1.     „Big Barn Bed“       3:48
2.     „My Love“       4:07
3.     „Get on the Right Thing“       4:17
4.     „One More Kiss“       2:28
5.     „Little Lamb Dragonfly“       6:20

Strana 2
6.     „Single Pigeon“       1:52
7.     „When the Night“       3:38
8.     „Loup (1st Indian on the Moon)“       4:23
9.     „Medley: Hold Me Tight/Lazy Dynamite/Hands of Love/Power Cut“       11:14

Úvodní Big barn bed začíná hezkým bluesovým kytarovým riffem, ale celkově se pak písnička nese v duchu soulu či jakéhosi reggae – písnička poklidně plyne, ale nic převratného v ní nezazní – pro mě nuda.  My love je asi nejprofláklejší hit z alba, který se mě osobně moc nelíbí, ale objektivně jí musím nějaké ty kvality přiznat. Myslím, že ta Paulovoa pověst „popíkáře“ mohla vzniknout právě z tohohle singlu…  Get on the right thing je jiný kafe a první věc, která se mi na albu líbí – poměrně našláplá skladba s hezkou kytarovou linku v některých mezihrách. One more kiss je další romantická píseň (asi o rozchodu?)  ale dle mého gusta – když už nějakou takovou skladbu, tak aspoň trošku svižnější jako v tomto případě – za mě rozhodně tedy další plusovej bod pro Paula.

Zvláštní je skladba Little lamb dragonfly – píseň složená ze tří sekcí, z nichž každá je dost harmonicky zajímavá. Mimochodem – skladba je prý o tom, jak se z Paula stal vegetarián :).

Druhá strana desky začíná roztomilou Single Pigeon, která je postavena hlavně na klavíru a zpěvu a která opět dokazuje, že Paul má opravdu na takovéhle „blbůstky“ talent.

When the night mi příjde zajímavá kvůli vícehlasům, které ji trochu pozdvihují, ale jinak se jedná v zásadě o průměrnou skladbbu.  Následuje instrumentálka Loup, která je oproti instrumentálkám z předchozích alb docela zajímavá a experimentální, ale mohla by být o minutku kratší :).

Na závěr alba hraje tzv medley (aneb slepenina) čtyř skladeb Hold Me Tight (nejedná se o cover Beatlesácký písně)/Lazy Dynamite/Hands of Love/Power Cut. Medley má kolísající úroveň, nejvíc se mi líbí část s Lazy Dynamite

Album prý původně mělo být 2LP – myslim, že bylo rozumné, že si to nakonec Paul rozmyslel a že album vyšlo ve výše uvedené podobě. Wings znějí na tomto albu rozhodně líp než na Wild life a i skladby jsou bezesporu kvalitnější – ty nejlepší alba Wings ale měly teprve přijít…

Mé hodnocení: 3/5

Noa zítra mě čeká Band on the run… na to se těšim

LUKE

PS: Poslechnuto opět 3x…

Birek

Probihajici semifinalova utkani jsou jiz bez nasi ucasti. Predvedli jsme vynikajici vykon a nebyt drobneho klopytnuti v zaveru utkani, sahali jsme na pricky nejvyssi.
Nicmene dosahli jsme nejlepsiho fotbaloveho vysledku poslednich 8 let a vidime, ze pokud jsem v cele ja, tak to jde.
Nebavme se o penezich. Fotbal je sport, je to nejlepsi a nejoblibenejsi sport celeho sveta. Ty miliony jsem si proste zaslouzil. Kdybych mel pocit ze ne, dal bych je na charitu. Ale ja si je fakt zaslozil.
Ted si dame prazdniny a v zari o nas zase uslysite. Zacina kvalifikace na MS a zaciname proti Panum z Legolandu.

Michal Birek
popijejici sampanske
best trener ever

Paul McCartney maraton #3 – Wild life (1971)

A jsem tu potřetí a tentokráte s albem Wild life. Včera zmiňované  Ram vyšlo v květnu 1971 a již v létě téhož roku Paul zakládá kapelu Wings, se kterou v srpnu (tedy zhruba tři měsíce po Ram) nahrává během týdne v Abbey road album „Wild life“.

Příjde mi, že Paul chtěl stůj co stůj co nejdřív vydat debutové album Wings a že se mu nedostalo příliš času na napsání kvalitních písniček a bohužel na albu je to znát – v lecčem(ž) (jak se tohle slovo vlastně správně píše? 🙂 ) totiž Wild life připomíná první Paulovo album McCartney.

Co na albu najdete?

Strana 1

„Mumbo“ – 3:54
„Bip Bop“ – 4:14
„Love Is Strange“ (Mickey Baker, Ethel Smith) – 4:50
„Wild Life“ – 6:48

Strana 2

„Some People Never Know“ – 6:35
„I Am Your Singer“ – 2:15
„Tomorrow“ – 3:28
„Dear Friend“ – 5:53

Hned první věc „Mumbo“ začíná odprostředka a je to zjevně část nějakého delšího jamu, do kterého Paul nazpíval pár vět a kde Linda McCartney (?) hraje na klavír občas dost mimo rytmus (jako já! :)). Bip bop je asi nejprofláklejší píseň z alba a jsem u ní docela v rozpacích – mísej se totiž ve mě u týhle skladby dva pocity – chytlavá melodie a riff vs. celkové trošku kýčovité vyznění, které je u mě podtrženou českou verzí Petra Spáleného (tři klauni) a která mi dojem ze skladby poněkud neprávem kazí.  Taky by mě zajímalo, kdyo Bip Bop zpívá? Nezní to moc jako Paul, spíš jako chraptící Linda.Každopádně bych tuhle skladbu hodnotil spíše jako pozitivum a jedno z mála vyloženě světlých míst alba.

O nedostatku kvalitního materiálu na tomhle albu svědčí i docela nevídaná věc  – cover verze písně Love is strange – Paul totiž téměř vůbec covery na svých autorských albech nemívá a spíše si občas natočí celé album coverů (tu rockanrollové, tu jazzové apod..). Zde se pustili do lehkého reagge a docela se mi jejich verze téhle písničky líbí.   Eponymní (to je slovo!)  skladba Wild life je rozhodně zajímavá, škoda že není tak o dvě minutky kratší, v závěru už je celkem nudná a to i přes poněkud méně obvyklou – až soulovou – polohu Paulova hlasu. Obracíme desku a pouštíme si druhou stranu a tady už je to trošku horší – začínají se tu totiž objevovat Paulovy unylé melodie a nevýrazné písně – např. Some people never know, I am your singer (duet s Lindou) a závěrečná Dear friend – v každé z nich je sice tu a tam nějaký nápad či zajímavý moment, ale je jich dost málo. Na druhé straně je pro mě suveréně nejlepší skladba Tommorow, která zní lehce Beatlesovsky a je chytře harmonicky poskládaná.  Instrumentální čtyřicetisekundové intermezzo v podobě Bib bop link považuju za omyl…

Tolik k albu, které se dle mého názoru doplatilo na Paulovu netrpělivost už už mít album se svou kapelou a které se moc ve výsledku nepovedlo. Pochválit můžu snad jen docela hezkej zvuk alba (produkoval Alan Parsons).

Moje hodnocení: 2/5

A zítra mě čeká další album od Wings Red Rose Speedway

Luke

PS: poslouchal jsem to 3x 😦

Paul McCartney maraton #2 – Ram (1971)

dnešní druhé pokračování maratonu po albech Paula McCartneyho bude o dost veselejší než včera – čeká mě totiž album Ram, které vyšlo v květnu 1971 a na kterém jsou také slyšet ozvěny probíhajících sporů bývalých členů Beatles, kteří se v té době soudili a i proto je několik písní na tomhle albu tak trochu namířeno proti ostatním ex-broukům.

Většinu alba složil Paul na své skotské farmě a pod řadou písní je autorsky podepsána i Paulova žena Linda. V roce 1971 už měli za sebou úspěšné debuty i George Harrison (výtečné 3LP All things must pass) a též i John Lennon (Lennon/Plastic Ono band) a obě alba nastavily pomyslnou laťku kvality daleko výš než první Paulovo album a myslím,že i toto přispělo k tomu, že na Ram ze sebe skutečně Paul vydal to nejlepší, na co se v té době zmohl.

Pojďme si tedy album poslechnout….


Strana 1 
1.     „Too Many People“       Paul McCartney     4:10
2.     „3 Legs“       P. McCartney     2:44
3.     „Ram On“       P. McCartney     2:26
4.     „Dear Boy“       P. McCartney, Linda McCartney     2:12
5.     „Uncle Albert/Admiral Halsey“       P. McCartney, L. McCartney     4:49
6.     „Smile Away“       P. McCartney     3:51
Strana 2
7.     „Heart of the Country“       P. McCartney, L. McCartney     2:21
8.     „Monkberry Moon Delight“       P. McCartney, L. McCartney     5:21
9.     „Eat at Home“       P. McCartney, L. McCartney     3:18
10.     „Long Haired Lady“       P. McCartney, L. McCartney     5:54
11.     „Ram On (reprise)“       P. McCartney     0:52
12.     „The Back Seat of My Car“

Album začíná našláplou Too many people, která byla prý míněna jako takové rýpnutí do tehdy burcujícího aktivisty Lennona. Už v týhle písničce je na první poslech slyšet daleko větší jistota, výtečnej zvuk nahrávky a rovněž perfektní vícehlasy, které jsou na celém albu opravdu propracované. Tam kde na albu McCartney“ Paul tápal, tak tady už dokázal vytvořit jak zajímavé a propracované aranže, tak i projevil větší sebereflexi a skutečně album dle mého názoru neobsahuje žádnou vyloženě slabou skladbu.

3 legs je bluesová skladba opět údajně namířena proti ostatním třem členům ex-beatles a je to jeden z mála vyloženě bluesovejch pokusů Paula McCartneyho, který se v tomhle stylu příliš nevyžíval. Ram on je písnička postavená na jednoduchém melodickém nápadu a několika akordech hraných na ukulele, avšak opět šikovnou aranží písnička nenudí a velmi jí v tomhle ohledu pomáhají propracované vícehlasy – ty rovněž výrazně pozdvihují další skladbu Dear Boy (opět o Johnovi?), kde vícehlasy až téměř evokují Beach Boys a jejich Smile.

Uncle Albert/Admiral Halsey je asi nejznámější „hit“ z alba (i když slovo „hit“ mi náladou k téhle skladbě moc nesedí)  a jako singl dobila písnička první místo americké hitparády. Zejména první část skladby je hodně zajímavá jak harmoniíí, tak i velmi citlivými kytarovými vyhrávkami

První strana alba končí opět vypalovačkou „Smile away„, která opět ukazuje, že Paul uměl občas udělat i tvrdší písničku (byť tohle neni druhej Helter Skelter)

Moje nejoblíbenější skladba z alba se nachází hned na začátku druhé strany – je to krásná lehká country-bluesová písnička  Heart of the country, která vyloženě s lehkostí evokuje atmosféru oné Paulovy farmy se všemi zviřátky kolem :). Zajímavostí je činel v refrénu – v prvním refrénu je totiž na 1. a 3. dobu, v dalších dvou refrénech už „správně“ na 2. a 4… zda to byl záměr nebo omyl nevím 🙂

Následuje opět rockovější skladba „Monkberry Moon Delight“ která má zajímavej text  – např jeden z refrénů:

Ketchup (ketchup)
Soup and puree (soup and puree),
Don’t get left behind (get left behind)…

🙂

Eat at home je rock and roll hodně podobný některým písničkám od E.L.O. a celkem příjemně plyne až k písničce Long Haired Lady, kterou bych možná jako jedinou na albu označil jako průměrnou a lehce sentimentální skladbu (nejspíše o Lindě?)

Album je uzavřeno dalším hitem The back seat of my car, ve které se opět McCartney představil jako výtečný skladatel a aranžér a vícehlasy jsou zde opět bezchybné.

Celkové zhodnocení

Skoro se mi ani nechce věřit, že tohle album napsal stejnej člověk, co album McCartney :). Možná to byla právě ona zmíněná soutěživost a dočasná nevraživost mezi členy Beatles, která dokázala Paula motivovat k napsání jednoho ze svých nejlepších alb.

Hodnocení je za mě jasné 5/5

Zítra mě čeká album Wild life, na to jsem hodně zvědavej 🙂

Luke

Pozvánka na dva koncerty Mňouka a Šmekoraldy

S Mňoukem začínáme opět koncertovat a proto jsou tu dvě pozvánky na koncerty:

Tenhle pátek  29.6. se uskuteční poslední koncert Mňouka a Šmekoraldy v čelákovickém Čel. Ej Kafé, vstupné dobrovolné, začátek 20:00

Další pátek 6.7. s Mňoukem zahrajeme v pražské hospůdce u Sedmiček na Balabence kousek od Palmovky, vstupné opět dobrovolné.

Luke

 

Paul McCartney maraton #1 – McCartney (1970)

a je to tu, první část albového maratonu Paula McCartneyho. Začnu jeho debutovým sólovým albem, které připravoval ještě před oficiálním rozpadem Beatles a které vyšlo v dubnu 1970,  jen pár týdnů před vydáním posledního alba Beatles – Let it be.Zajímavostí je, že na tomhle albu hraje skoro všechny nástroje Paul a je to občas bohužel i znát.

Album jsem si včera a dnes poslechl celkem 3x a myslím tedy, že mohu směle začít:

Podívejme se tedy, co nás na albu čeká?

Strana 1:

„The Lovely Linda“ – 0:42
„That Would Be Something“ – 2:37
„Valentine Day“ – 1:40
„Every Night“ – 2:30
„Hot as Sun/Glasses“ – 2:06
„Junk“ – 1:54
„Man We Was Lonely“ – 2:57

Strana 2

„Oo You“ – 2:47
„Momma Miss America“ – 4:04
„Teddy Boy“ – 2:22
„Singalong Junk“ – 2:34
„Maybe I’m Amazed“ – 3:49
„Kreen-Akrore“ – 4:14

Začnu klady alba:
Maybe I´m Amazed – nosná a nápaditá skladba bez pochyb na úrovni nejlepších skladeb Beatles, ve které se Paul předvedl i jako dobrý zpěvák s rockovým nakřáplým hlasem.
Every Night – Také povedená elektroakustická písnička, která jako by přišla z éry bílého dvojalba se zajímavými akordovými postupy (a možná je i z tý doby jako jiné skladby z této desky)
Junk – jemná akustická balada, kterou Paul složil v Indii a která se na bíle dvojalbum Beatles nedostala, je na albu McCartney zastoupena jak ve zpívané verzi, tak i v zajímavé instrumentální verzi (Singalong Junk)
Teddy Boy – opět z dob Beatles, kteří ji zkoušeli při Get Back sessions v lednu 1969 a pak ji odložili. Skladba  má typickou hravou McCartneyho atmosféru a melodii a rozhodně vám dokáže uvíznou v hlavě 🙂

Dalším pozitivem jsou zajímavé basové linky – Paul se v tomhle zjevně v té době vyžíval a basa je rozhodně také kladem tohoto alba.

A teď ty průsery:

A že jich na tomhle albu je… defacto zbytek, kromě výše čtyř uvedených skladeb je odpad.  Hned první Lovely Linda je 40ti sekundový nedokončený demo… nechápu proč tohle někdo dává na album? Možná bych to pochopil, kdyby tahle část písničky byla na konci… něco ve stylu Her Majesty na Abbey road. Hned po Lovely Linda následuje další odpad – That would be something – nechytlavý kytarový riff a pár opakujích se slov je skutečně na dobrou písničku hodně málo.

Následuje první nudná poloakustická instrumentálka – Valentine´s day – WTF???  Paule, nejsi Hendrix, kytarový instrumentálky nech radši skutečnejm kytaristům, ve tvém podání je to opravdu nudná vata.A co pak je „Hot as sun – Glasses“ ? Aha… vykradená doprovodná stopa „Ballad of John and Yoko“ a do toho opět tvá kytara…. další instrumentální nuda. Man we was lonely je opravdu průměrná píseň s puncem lidovky. Tolik tedy k první straně alba – obrátíme desku a hned začne tvrdý riff skladby Ooo You, vzdáleně připomínající CCR a je tu Paulův pokus o trochu tvrdší muziku – začátek skladby je docela slibnej, stále ale čekáte, kdy se to rozjede, až je najednou konec písničky  #Fail

Skladba s uchylným názvem Mama Miss America už ani dle názvu nemůže bejt dobrá a je to skutečně tak – jedná se totiž o další instrumentálku s klavírem, rhodes piánem a tremolo kytarou. Opět nudááá…..

celé album uzavírá další podivně pojmenovaná instrumentální skladba Kreen – Akrone… á, někdo tu chce ukázat, že je experimentátor!  Skutečně jinak než experiment se tohle brát nedá a hodnocená téhle lahůdky nechám na Vašem uvážení a vkusu…

Celkovej zvuk alba je lehce „pod dekou“ ne příliš výraznej a ve srovnání s jinými  alby té doby v tomhle ohledu album pokulhává (no jo, část z toho prej Paul nahrával u sebe doma… )

Celkové zhodnocení:

Paul se rozhodně tímhle albem neuvedl v nejlepším světle a je dost vidět, že mu chyběl někdo, kdo by mu už při nahrávání poskytl zpětnou vazbu a donutil ho víc než půlku alba vyházet.  Troufám si tvrdit, že tohle album je nejhorší ze všech debutových sólových alb členů Beatles a i Ringova Sentimental Journey má více světlých míst….

Mé hodnocení 2/5

A zítra nás čeká RAM!

Luke

3 hodiny a 25 minut v jiné dimenzi

Zážitky z pohotovosti v Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi

 

21:20

Přijíždíme autem k nemocnici a na recepci se ptáme, jak se dostaneme na pohotovost.
Babička na předním sedadle polehává. Je unavená, dehydrovaná a má zimnici.
21:25

Na pohotovosti si půjčujeme kolečkové křeslo a nakládáme na něj pacientku.
Ke vchodu přijde muž v krátkých kalhotách, tričku a s batohem na zádech.
Je bosý.
Žádné boty.
Ani ponožky.
Ptá se nás, jestli nemáme cigaretu.
Nemáme.
21:27

Vjíždíme na pohotovost.
Na sedačkách sedí asi tucet lidí:
Jeden viditelně nateklý kotník, dvě pochroumaná kolena, popocházející
muž s bolestí břicha, jedna starší žena téměř v bezvědomí a lidi kteří je doprovázejí.
Všichni nervózní.
Celkem 5 dveří:
WC ženy, Rentgen, WC muži a 2x velké dveře bez nápisu.
Automat na regulační poplatky. Stejný model jaký slouží k placení poplatků za parkování.
Nad automatem cedule, která hlásá, že poplatky budou krajem zpětně proplaceny.
Podepsán David Rath.
Ihned mne napadá sedm miliónů důvodů, proč si myslím, že se poplatky v budoucnu
přestanou proplácet.

 

21:30

Čekáme, kdo se nás ujme.
Marně.

 

21:32

Přichází bosý muž.
Zajde na WC.
WC muži.

 

21:35

Stále čekáme, kdo se nás ujme.
Naše pacientka se třese.
Sestra vyleze z neoznačených dveří a někoho volá jménem.
Muž s nateklým kotníkem skáče po zdravé noze za sestrou.
Otec se snaží odchytit sestru a vrazit jí kartičku pojištěnce.
Marně.
Jsme vzduch.
S vysokým podílem neviditelnosti.

 

21:40

Bosý muž vychází z WC.
Na sobě má fialové montérky a z každé kapsy mu čouhá sada klíčů.
Ptá se, kde se může nahlásit.
Nevíme.
21:44

Vyleze sestra a volá ženu s poraněným kolenem.
Muž s nateklým kotníkem vychází z rentgenu a zase si sedá v čekárně.
Bosý muž říká sestře, že chce ošetřit.
„Máte kartičku pojištěnce?“
„Já nic nemám. Ale byl jsem tu už včera.“
„Tak mi řekněte jméno.“
„Já na to kašlu, já nechci ošetřit,“ říká bosý muž a odchází.
„To si snad ze mě dělá prdel,“ říká sestra a odchází.
Stále nejsme nahlášeni.
 

21:50

Na sestru zvoní nervózní žena.
Sestra otevře.
Žena říká, že má v autě roční dítě a potřebuje ošetřit manžela.
Sestra jí řekne, ať počká.
Bosý muž se na sestře vyžaduje ošetření.
Nemá kartičku.
Otec se dožaduje ošetření naší pacientky.
Má kartičku.
Sestra nereaguje a zavírá.
Otec mi vypráví o pohotovosti v Rakousku, kde se vás hned ujmou a doktor
za vámi jde i do autobusu, když je potřeba.
Ich glaube nicht.

 

21:58

Bosý muž v čekárně něco vykřikne.
Sestra vyleze a ptá se, kdo tady křičí.
Bosý muž strká sestře kartičku a dožaduje se ošetření.
My se také dožadujeme ošetření.
Jsme nahlášeni!
Ten bosý i my.

 

22:10

Sestra vylézá z ordinace a vrací bosému muži kartičku.
„Tohle je platební karta do bankomatu, tu si nechte,“ říká sestra.
„Já jinou kartičku nemám. Já vám řeknu PIN. Dvacet pět…“
„Já mám vaši kartu, nic nepotřebuju. Počkejte si až vás zavolám.“

 

22:12

Muž s nateklým kotníkem je vyzván, aby šel do druhých neoznačených dveří.
Rychle tam skáče, aby mu nezavřeli.
Začínáme chápat zdejší systém ošetřování.
Chtělo by to ale speciální školení.
S akreditací MŠMT.

 

22:20

Dostáváme se na řadu.
Doktor se ptá naší pacientky, zda jí břicho někde bolí.
Uvažuje, zda nás nepošle na internu.
Tohle je chirurgická pohotovost.
Aha.
Stále nechápeme, proč to tu není napsané.
Nakonec nás tu nechávají a posílají na rentgen.
Ten mezi záchody.

 

22:32

Muž s nateklým kotníkem vychází z druhých neoznačených dveří.
Už to není muž s nateklým kotníkem.
Muž s nateklým kotníkem je mrtev! Ať žije muž s obvázaným kotníkem!

 

22:46

Bosý muž přichází s lahví piva.
Čekáme na druhé neoznačené dveře.
Naše pacientka spí.

 

22:58

Druhé neoznačené dveře nás volají.
Doktor shledává, že je naše pacientka v zanedbaném stavu.
Doktor je hodný.
Doktor vyšetřuje.
Doktor se snaží.
Doktor je profesionál.

Tak co na tomhle místě sakra dělá?

 

23:12

Sestřička odebírá naší pacientce krev.
Máme počkat na výsledky.
Prý to bude trvat hodinu.

 

23:39

Přichází muž z ostrahy.
Hodný, zlý a ošklivý.
Ozbrojený a nebezpečný.
Tenkrát v ambulanci.
V pravou půlnoc.
„Koukejte tu flašku uklidit!“ Vyzývá bosého muže.
„To není alkohol, to je čaj,“ brání se bosý muž.
„To určitě,“ procedí muž z ostrahy a bere láhev piva do ruky.
„To je nějaký teplý. To fakt snad není alkohol,“ podivuje se.
„Až budete odcházet, běžte přes nás,“ varuje ještě bosého muže a odchází.

 

00:03

Bosý muž je volán do ordinace.

 

00:07

Bosý muž vychází z ordinace.
Nic mu není.
„Až na hlavu,“ míní otec.

 

00:20

Výsledky krevního obrazu měly být před osmi minutami.
Cha cha
A tomu jsme měli jako věřit?
Tady?

 

00:30

Čekárna zeje prázdnotou.
Jen tři blbci v ní.
Naše pacientka zase spí.
Bosý muž odešel.

 

00:33

Kupujeme si nanuky v automatu na chodbě.
Je to důmyslná mašina.
Mrazící box se otevře, vjede tam chapadlo, chytí nanuk a hodí ho do šachty.
Nanuk s žuchnutím dopadne před výdejní okénko.
Jako zázrakem přežije!
Automat nám srandovně popřeje dobrou chuť.
Mluví hlasem dementa.
Nás už tady ale nic nepřekvapí.
Ble ble ble… cha cha cha… crrrrrr
To je přeci normální, že v každé správné pohotovosti je automat na nanuky.
Co by tu asi jiného mělo být ne?
Vždyť je to jasný.

 

00:36

Naše pacientka nehybně leží na kolečkovém křesle.
Asi žije.
Tahle nemocnice není pro starý.

 

00:37

Volají nás do druhých neoznačených dveří.
Krevní testy jsou hotové.
Taková rychlost!
Skoro jsem si nestačil sníst nanuk.
„Hodnoty nejsou v normálu, necháme si ji tady,“ říká doktor.
00:40

Sanitář veze naší pacientku na lůžkové oddělení interny.
Jdeme s nimi a neseme věci naší pacientky.
Jedním výtahem o patro nahoru, dlouhou ponurou chodbou doprava
a potom další chodbou k dalšímu výtahu. A zase o patro výš.
Evokuje mi to scénu z vetřelce.

 

00:45

Naši pacientku si na interně přebírá sestřička.
Místnost je plná policistů.
Hlídají muže, kteří jsou ošetřovaní.
Poprali se v jeskyních.
Jedna parta zabrala jeskyni a druhá je z ní chtěla vyštvat.
Ten týpek nalevo vypadá jako Kopčem.
Ale možná to je Veverčák.
Pravěk neskončil! Pravěk trvá!
Cha cha cháá

 

 

Noc je příjemně chladná. Slyšíme předení motoru, který nás žene vpřed.
Hvězdy stydlivě vykukují mezi mraky.
Reflektory jako dvě oči zírají do temné dálnice před námi.
Svět se vrací do svých starých kolejí.
Žádné boje o jeskyně, žádní bosí lidé.
Pouze klidná noc a domov v záři světel před námi.

 

LOU

 

Blogovací výzva: Paul McCartney maratón :)

Včera jsme byli u Meheheů na vynikajícímBoeuf bourguignon, Châteauneuf duPape  a dalších pochutinách a alkoholovinách a v průběhu večera jsme si také pouštěli různé písničky exbrouka Paula „dooooooh“ McCartneyho, který je znám množstvím nahraných sólových alb různé kvality.

Tenhle včerejší poslech a též film Julie & Julia mne inspiroval k následující blogové výzvě, kterou tu chci  nyní představit… takže…

Následujících 30dní každý den poslechnu jedno album Paula McCartneyho a dojmy z něj  vyvrhnu na tento blog. Začnu zítra a budu postupovat chronologicky od roku 1970 (album „McCartney“)  až do současného alba „Kisses on the bottom“  a jestli dobře počítám, je to 23 řadovek, několik experimentů (Fireman, liverpool sound collage), klasické album (Liverpool oratorium), poslechnu i nějakej živák a v zájmu mého duševního zdraví vynechám soundtracky Family way a další, co napsal :). Poslechnu tedy zhruba 30 alb a budu se snažit každé album poslechnout alespoň 2x denně, abych si ho náležitě užil. Snad to přežiju ve zdraví.

Držte palce a zítra se těšte na album „McCartney“ !

🙂

Luke

 

Filmy a opět filmy…

a opět jsou mé dojmy z několika nedávno shlédnutých filmů….

Obchod za rohem  (Shop around the corner)

na tenhle film jsem trošku pozapomenul v minulém filmovém příspěvku a trošku neprávem, protože je to povedená komedie z roku 1940 a rovněž předloha pro úspěšný remake „Láska přes internet“ z roku 1998.  Děj  je o tom, jak se dva zaměstnanci v malém krámku (skvělý James Stewart a Margaret Sullavan) nemaj moc v lásce a přitom si nic netušíc posílají přes dopisovou seznamku dopisy… film se nám hodně líbil a pro mě to je zatím asi nejlepší americkí komedie  z 30. a 40. let, kterou jsem viděl (i když Arsenic and old lace – Jezinky a bezinky – mu šlapou na paty).

http://www.csfd.cz/film/6144-obchod-za-rohem/

Pojistka smrti (Double Indemnity)

Film, který včera dávali na ČT2 a který patří mezi klasické detektivní dílo tzv. černých filmů (film noir) z roku 1944 a který režíroval tehdy již zkušený Billy Wilder (později režisér takových filmů  jako Někdo to rád horké, Sabrina nebo Nebožtíci přejí lásce...)

Příběh je o tom, jak se pojišťovací agent Walter  domluví s Phyllis, že pojistí jejího manžela na vysokou částku a pak ho zabijí a vdova získá pojistku. Vraždu tedy naplánují, provedou, ale pak se to trošku zkomplikuje… film je hodně zajímavej tím, že je vyprávěn retrospektivně z pohledu Waltera (vraha) – nikoliv, jak bylo tehdy zvykem, z pohledu detektiva a má i docela drsnej konec. Film je docela koukatelnej i nyní, po 70ti letech od natočení, děj docela ubíhá bez zbytečných prodlev  a  film v tomhle ohledu  „nezestárl“ jako mnohé jiné tehdejší díla.

http://www.csfd.cz/film/9776-pojistka-smrti/

Nedotknutelní (Intouchables)

Filmové překvapení loňského roku, které šlo u nás do kin až nyní v květnu. Synopse filmu vypadá spíše jako zápletka pro dojímavou sentimentální romanci (těžce tělesně postižený boháč Phillipe si najme černocha Drisse jako svého pomocníka, který se o něj v honosném pařížském sídle stará), ale opak je pravdou. Ve filmu se totiž velmi vtipně střetává Phillipův znuděný svět z perspektivy invalidního vozíku s drsnějším světem  chudé černošské rodiny, ze které Driss pochází a pro oba je jejich vzájemné setkání docela velkým zásahem do života.  Driss si nebere servítky a s Phillipem jedná jako se sobě rovným bez ohledu na jeho postížení či bohatství a Phillipův život je tímto vykolejen  z jeho zajetých kolejí

Film je především komedie (inspirovaná skutečným případem) a komickejch či vtipnejch momentů je tam habaděj (např. když Driss nenápadně vroucí vodou zkouší, zda Phillipe nemá cit v nohou :)) a ve stejném duchu je i konec filmu a proto není divu, že „Nedotknutelní“  se stali ve Francii kulturní událostí loňského roku a sklízí nyní ceny po celém světě (na CSFD má zatím 92%).  Vypadá to tedy, že Francie má po loňském The Artist další film, který ve světě dobude úspěch.

Film běží nyní např. v Aeru či Světozoru, tak se na něj určitě běžte podívat.

http://www.csfd.cz/film/306731-nedotknutelni/

Luke

„Hodný, zlý a ošklivý“ v kinech

V Aeru a Světozoru mají v tomto měsíci cyklus nazvaný „Hodní, zlí a oškliví“ a v jeho rámci jsou promítány filmy Rocky (1976), Zjizvená tvář (1983) a Hodný, zlý a ošklivý (1966), na který jsem včera vyrazil do Aera.

O tomhle filmu jsem tu trošku psal už před několika lety (https://tvvona.wordpress.com/2010/03/31/842605-western-movies/) a jelikož ho mám dost rád, chtěl jsem ho vidět na velkém plátně.

Bylo to taky po hodně dlouhé době, kdy jsem šel do kina sám, ale to mi vůbec nevadilo, naopak jsem se mohl plně soustředit na 179ti minutovou „speciální edici“ filmu, která byla remasterovaná v roce 2004.

Hned úvodní scény filmu, ve ktrých jsou hlavní hrdinové představeni, jsou na velkém plátně úchvatné. Režisér Leone se dost vyžíval v širokoúhlých záběrech, což na televizi tolik neoceníte, ale v kině je to naopak a jelikož sem seděl dost vepředu, film mě dokonale pohltil a chvílema jsme si připadal jak v době americké občanské války, ve které se celý příběh odehrává.

Hlavní hrdinové jsou tři – Clint Eastwood hraje svou typickou málomluvnou bezejmenou postavu – „blonďáka“ v ponču – „Good“,  Eli Wallach (dnes již téměř 97 letý!)  hraje hloupějšího banditu Tuca – „Ugly“ a Lee Van Cleff je ve filmu záporák tělem i duší „Bad“. Ze všech tří se mi herecky nejvíc líbil právě Eli Wallach, který má ve filmu kupodivu asi nejvíc prostoru i dialogů.

Děj filmu se točí kolem ukrytého zlata, které se všichni tři hrdinové snaží získat a legendární je závěrečná scéna a přestřelka na hřbitově (ten mimochodem postavila španělská armáda pro účely natáčení v roce 1966 :))

Trochu rozpačité dojmy mám z oné prodloužené speciální edice (cca 20min navíc)  – on celý film má hodně dobrou atmosféru, ale plyne dost pomalu (Leoneho dlouhé záběry a detaily) – trochu bych to srovnal např. s Vesmírnou Odysseou, která byla v tomto ohledu točena podobně – je to dáno i tím, že tempo doby v polovině 60. let nebylo ani zdaleka tak rychlé jako nyní a pokud by se film se stejným obsahem točil dnes, odhaduji, že by byl tak o 80 min kratší :).

Pokud jste film ještě neviděli, myslím že stojí za zkouknutí (koneckonců je považován za jeden z nejlepších filmů vůbec) a pokud jej znáte a máte rádi, určitě se na něj běžte podívat do kina, protože na plátně si ho skutečně užijete.

Osobně bych radši ale šel na dřívější projekci, protože včera jsem na konci únavou skoro usínal :))

Luke

 

Nové streetview pro celou ČR!

Google se opět předvedl a nedávno spustil na svých mapách nové pokrytí celé ČR systémem streetview.

Je tam už konečně i naše rodná vonácká ulice – Vondroušova, která doteď nebyla zpracována 🙂

Překvapilo mě, že jsem tam našel i doslova „prdele světa“ – např vesnici na vysočině, kde žijou moji prarodiče…

 

Takže se kochejte na http://maps.google.com (a ikonka žlutého panáčka)

 

Luke

 

Nový videoklip Psycho Doors revivalu

Jedna dobrá duše, která natáčela reportáž z našeho květnového koncertu ve Vagonu nám natočila i  klip k písni Roadhouse blues, na který se můžete podívat tady:

Náš Doors revival má nyní takovou menší letní pauzu, tak se aspoň můžete pokochat tímto klipem 🙂

V klipu je záběr na stolní fotbálek – je to jeden z napínavých zápasů před-koncertního miniturnaje, kdy jsme  Já a Henk porazili duo Sani a jeho kámoš po napínavé třízápasové bitvě! 🙂

Luke

 

WordPress aplikace pro android

Diky Ladikovi jsem si dneska do telefonu nainstaloval WordPress aplikaci, ktera umoznuje vytvaret tady na blogu jednoduse prispevky z mobilu. Staci aplikaci nainstalovat, zadat v ni jmeno a heslo k blogu a muzete blogovat z terenu 🙂

muzete i jednoduse vkladat fotky
image

Luke

Serie pokracuje

Vitezna serie pokracuje. Prave jsem v Prahe a jedu zpet do zeme spatneho jidla. Sesel jsem se tu s tim nasim vecne zranenym zaloznikem Tomem. Nevim na co se furt vymlouva. Sestricka mi prozradila, ze tak rychlyho fotbalistu dlouho nemela. Asi myslela, ze zadneho dlouho neosetrovala. Doufam, ze tou rychlosti myslela rychle se uzdravujiciho.
Ve ctvrtek si zahrajeme ctvrtfinale. Uz se moc tesime, az se pomstime za ty indiany, ktere predci nasich souperu vyvrazdili. Vse ale v rovine fire play.
Rano u snidane povidal Hubnajs, ze by sel rad na stopera. Stopnout si muze koho chce. Pulaci mu ale asi nezastavi. Nemuzou ten debakl prenest pres srdce, tak si muze stopnout jedine taxika.
Uz jsem na letisti. Mam tu malej tryskac. Lidi, ani vam nemusim rikat, ze to platite vy. Jste proste skveli. Fandete nam i nadale. Serie vyher ve ctvrtek pokracuje.

Michal Birek
Trener vitezneho (brzy) tymu na euru 2012