TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Gang matek revisited aneb abeceda slušného chování

Loni na blogu Protivné blodnýny vyšel velmi zajímavej a rovněž kontroverzní článek http://www.protivna-blondyna.cz/2011/10/gang-matek.html  (doporučuji nejprve přečíst), který trefně kritizoval některé matky, které postrádají základy slušnýho chování a které se neumí na veřejnosti chovat. V komentářích onoho článku je vidět, že nejspíše řady potrefených se  ozvaly a ukřivděně (a někdy dost vulgárně) autorce v komentářích spílaj.

Jeden komentář od paní „Anonymní“  za všechny:

„Milá slečno, pardon, ale vy jste fakt strašná kráva. A zakomplexovaná k tomu.
Kdo bude asi tak vydělávat na důchody sobců jako jste vy?! Ano, děti těch „militantních matek“, které tak vehementně kritizujete. Díky za každou mámu, která se v dnešní době rozhodne mít dítě a vychovat ho.
Fakt nechutný názory. Jste úplně blbá a omezená. Vrátí se vám to na karmě.
BTW podotýkám, že jsem máma a od 6 měsíců věku dítěte pracuji na manažerské pozici.“

Tipuju, že přesně takovéhle namyšlené a „sebevědomé“ matky – údernice  – jsou ty, které ani nepoděkujou, když jim pomůžete s kočárkem, rozrážej s ním davy apod.  Paní Anonymní se nejspíše domnívá, že pokud si někdo pořídí potomka, automaticky se stává někým důležitějším či dokonce zachráncem naší společnosti a tím pádem se tedy nemusí chovat slušně k ostatím spoluobčanům. To je ale omyl.

Proč to sem ale píšu? Protože po přečtení uvedeného článku jsem si vybavil taky pár podobných příhod z vlastního života, o které se chci podělit

#1 Kdysi dávno ještě v řepích:

Sedím si v poloprázdné devítce, sedím naproti dvěrím v prvním vagonu uprostřed, zrovna se začítám do knihy. Na Blatinách skoro nikdo nepřistupuje, ale od knihy mne odtrhne nepříjemne  pištící hlas „To mi jako nemůžete pomoc s tim kočárem?!!! Vidíte snad že tu mám kočár!!“ –  „Pardon, nevidím.“- „A kam asi koukáte?!! Pojďte mi pomoct!“ … tehdá jsem byl ještě moc slušný a mladý a paní ve středních letech jsem pomohl. Už ani nevim jestli poděkovala, nejspíše ne.

#2 Loňské vánoční trhy na staromáku

S Žábou jsme vyrazili na trhy, na staromáku hafo lidí a na podiu nějakej sbor. Koupili jsme si svařák a šli do davu a chvíli poslouchali koledy, když tu se náhle  poblíž nás ozvalo „uhněte! Dejte pozor! Kočárek!!“ a jakási matka se suveréně tlačila kočár skrz největší dav a rozrážela lidi jak policejní kordon. Žába, která obdobné situace nesnáší, začala té matce trochu drsněji nadávat, co si o o sobě myslí a jestli je normální…. no pěkně se tam pohádaly.

#3 Vlak Praha – Čelákovice  – někdy letos

Vlak narvanej, sedli jsme si tedy do 6ti kupé, které je určeno pro přepravu kol (ty tam žádný nebyly). Najednou se zjeví matka s kočárem a dvěma dětma. „Tyhle místa budu potřebovat!“, suveréně prohlásila.  Chudák kluk, kterej seděl na proti nám se zvedl a odešel. Na nás „Můžete se posunout!?“ – „Tohle ale není prostor pro kočáky. Je pro kola“, opáčil jsem a ukázal na cedulku, která hovořila v můj prospěch Matka se ještě víc rozzuřila – „je jasný, že když je to na kola, je to i na kočárky!!“. Matky jsme si dále nevšímali a žába spustila (tak nahlas, aby jí všichni zúčastnění slyšeli) svůj monolog o psychomatkách, které se neuměj chovat.

#4 V práci na smíchově před cca měsícem

Tenhle příběh se nestal přímo mně, ale kolegovi, ale s jeho dovolením se o něj podělím – šel takhle z polední pauzy zpět do budovy a nesl velkej těžkej balík, co si právě vyzvedl na poště a v druhé ruce ještě tašku s obědem. Před naším barákem ho zastavila matka s kočárem a jestli jí může pomoci přes ty 2 schody, co máme dole u vchodu. Funící kolega pod tíhou zavazadel slušně odpověděl, že se omlouvá, ale že bohužel ne, ale ať se zkusí zeptat někoho jiného (prochází tam stále dost lidí). Prostě odpověď, která nepotěší.Pro psycho-matku to ale asi byla poslední kapka. Začala hystericky křičet  a kolegovy nadávat, co je to za hulváta a sráč a další slova, které to dítě nejspíš ještě nikde neslyšelo. Když prý kolega odcházel do výtahu, stále tam prý křičela a nadávala. Asi menší záchvat…

Tolik k několika exemplárním případům. Takové ty obyčejné „nepoděkování“ za pomoc s kočárkem či podržení dvěří  ani nezmiňuju. Je to pro tyhle psycho-matky problém začít konverzaci slovy „Prosím Vás..“ nebo „Byl byste tak ochotný….“ jako většina normálních matek a lidí?  A poděkovat?  Když jsme byli se sestrou malí, naši nám koupili „Hurvínkovu abecedu slušného chování“ – byly to 2MC kazety a člověk se tam humornou formou naučil základům slušného chování, takže rozhodně pro tyhle jedince bych poslech doporučil absolvovat i nyní.

Výchova dítěte určitě není žádnej med (stejně ale jako např. život s vážnou chorobou nebo péčí o nemocného člověka), ale člověk by ani v těhle situacích neměl na slušnost zapomínat.

A co vy? Setkali jste se s obdobným chováním na ulicích?

Luke

Advertisements

3 responses to “Gang matek revisited aneb abeceda slušného chování

  1. Kví Červenec 13, 2012 (10:27 pm)

    Syndrom vykojeneho mozku.

  2. Anonymní Červenec 16, 2014 (11:07 pm)

    Zdravím,

    jen pro přehled, jsem matka dvou dětí a s tímto chováním nesouhlasím. Ale také nesouhlasím s názorem, že matka se automaticky rovná vykojený mozek, děloha nebo sobecká kráva.

    Článek autorky jsem si přečetla a musím říct, že nechápu logiku mezi rukama plných krabic a matkami s dětmi. Upřímně si myslím, že dotyčná nesnáší matky a děti obecně. Tak jsem reagovala i ve svém příspěvku. Napadlo Vás někdy, že ty ženské byly sobecké už před dětmi? Napadlo Vás někdy, že stejně sobecky se chová většina mladých mužů vůči všem? Stejně hnusně se v MHD chová i určitá skupina seniorů. Určitě to není proto, že jsou v důchodu, ale proto, že jsou prostě zapšklí. Nezáleží na tom, co dělají, kolik jim je, mají nebo nemají děti. Jsou prostě nevychovaní sobci!

    Vy jste se zde podělil o své zážitky, vím, že si je nevymýšlíte, protože i já narážím na stejné matky a i k mně se chovají stejně hnusně jako k Vám. Ačkoli já kočárek vlastním.

    Ale ráda bych Vám ukázala druhou stranu mince:

    1. cca 7měs. těhotenství – naprosto našlapaná tramvaj, stoupla jsem si s břichem k tyči a od nikoho nic nechtěla. Pode mnou seděl cca 28letý mladík v obleku, podíval se na mne ohrnul nos, málem si odplivl a opět se zahleděl do svého nového telefonu. Místo mi nabídl postarší pán v montérkách, který na rozdíl od mladíka celý den pracoval. S úsměvem jsem poděkovala a mladíka ubezpečila, že jeho místo nechci, nějak to zvládnu.

    2. 2 týdny před porodem jsem musela cestovat do porodnice na kontrolu MHD. Normálně mne vozil manžel, tentokrát bohužel nemohl. Měla jsem pocit, že většina lidí si dala za cíl mne předběhnout už na zastávce. Ačkoli jsem stála jako jedna z prvních, do autobusu jsem neměla nárok nastoupit. Musela jsem si požádat o místo, ačkoli moje břicho bylo opravdu mega. Tohle už bylo ve slušném světě opravdu přes čáru. Těhotné, staří, invalidi, malé děti… mají prostě přednost!!! Ano mají, protože jde o jejich bezpečí a zdraví. Kdo má názor, že ho zdraví ostatních nezajímá je ignorant a nemá v hlavě vše v pořádku.

    3. první jízda s kočárkem v MHD. Opravdu jsem nevěděla, že nízkopodlažní autobus má označení invalidou i u dveří, kde jsou schody. Opravdu jsem nevěděla, že mohu nastupovat jen určitými dveřmi, protože jsem to prostě nikdy před tím nepotřebovala. Ale proto přece nejsem blbá kráva, jak jsem se rychle doslechla. Jen jsem to prostě nevěděla. Nicméně jsem se poučila, nyní nastupuji správně a i počet nástupů omezuji na minimum. Raději jezdím autem.

    4. stojím mezi prvními na zastávce, protože nízkopodlažní autobusy nejezdí každou chvíli. Opět mě automaticky všichni předbíhají již na zastávce, to by mi ani tak nevadilo, protože mé místo je jasně vyhrazeno. Ale co mi vadí, že všichni ti, co na mě 10 minut civí a chtějí se nacpat přede mne, se musí naskládat na ono místo určené pro kočárky. Takže já je pak musím opět jako IDIOT žádat o uvolnění místa a opět snášet opovržlivé ksichty. Nemůžu to napsat jinak.

    5.-150. Nikdo mi nedává přednost, každý do mne vráží a bezdětní se tváří, že jim kradu i vzduch. Přesto stále děkuji a pokud něco potřebuji, tak poprosím.

    151. prodavačka a ochranka v Supermarketu Albert na Praze Roztyly mi s přehledem oznámila, že by mi do obchodu zakázali s kočárkem vstup. Nikoho jsem neohrožovala, moje děti byly hodné. Ale, přede mnou prý nějaká paní s kočárkem kradla. Rovnice je taková, máš kočárek kradeš. Synovi jsem dala do ruky rohlík, který na pokladně viditelně kousal, měla jsem tudíž v úmyslu jej zaplatit. Pán z ochranky mi oznámil, že jsem se tímto chováním dopustila trestného činu a hrozí mi pokuta 1000,-. Pánovi jsem vysvětlila pojem tr.čin, dále jsem ho upozornila, že zboží v obchodě nemusím ukládat do nákupního košíku, musím za něj zaplatit, poprosila jej, zda by mi mohl písemně ukázat, kde se opírá o pokutu 1000,-, protože v zákoně jsem se o ní nikdy nedočetla. Dále ho upozornila na diskriminaci a porušování lidských práv. Samozřejmě jsem si stěžovala.

    Nebudu jmenovat všechny nepříjemné zážitky, které mám. Ale upřímně, můj dojem je ten, že lidem nevadí mé chování, ale fakt, že jsem matka s dítětem. Vždycky mi vadila bezohlednost, která v Praze vládne, ale bezohlednost vůči matkám je občas extrémní. Ano, některé matky jsou šílené. Pak je na jejich chování upozorněte. Já se také ozvu, když mi někdo usurpuje moje práva. Ale hned nezakládám petice, stránky na FB a nepíšu blogy. Beru to jako srážku s blbcem.

    Priority a zkušenosti lidí se mění, dnes už se automaticky nerozčiluji, když slyším dítě brečet. Neznamená to hned, že je rozmazlené. Třeba je unavené, protože s ním matka musí k lékaři, který je objednává podle volného místa a ne podle přání jednotlivců. Občas se rvu do zaplněného metra, protože jsem si už nechala 2 ujet a opravdu musím domů, protože pokud nenastoupím teď, tak začne moje dítě strašně řvát. Nicméně já se dozvím, že jsem šíleně blbá, protože se rvu do zaplněného metra. Ale ti ostatní, co se nacpali za mnou jsou v pohodě.

    Možná by stálo za to se zamyslet se a uvědomit si, že někdy se musí na nákup i s dětmi. Někdy se musí i s dětmi do MHD. Někdy děti brečí, někdy zlobí, ale to ještě neznamená, že je jejich matka neučí zdravit, děkovat, prosit, pouštět starší sednout… Může to taky znamenat jen den blbec.

    Nevím, jestli má tenhle příspěvek vůbec nějaký smysl. Nevím, jestli nejste mladík z tramvaje, který ohrnuje nos nad každou těhotnou. Jen doufám, že se prostě zamyslíte.

  3. Luke Červenec 17, 2014 (6:21 am)

    Děkuji za příspěvek k diskuzi, v zásadě s Vámi souhlasím a je tostále o tom samém – o slušnosti, ohleduplnosti a respetku a to z obou stran. Musím říct, že v posledním roce od napsání příspěvku jsem se nesetkal s žádným extrémem ze strany „psychomatek“.

    Ještě bych dodal jednu úsměvnou příhodu – těhotné ženy zpravidla pouštím sednout v MHD, a nedávno jsem takhle pouštěl mladou, silnější slečnu a s úsměvem jsem jí vybídl k sezení. Ona se podivně podívala a tázala se proč? No protože jste těhotná a ukázal jsem na její větší břicho – „já ale nejsem těhotná“ naštvaně odpověděla… 🙂 Takže poučení – nezdůvodňovat …

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: