TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Září 2012

Gratulujeme…

Ládiku, gratulujeme i zde na blogu! 🙂

Luke a ostatní vonáci…

Reklamy

Barrandovské terasy

bývala to pražská vyhlášená vyhlídková restaurace, zbyly z ní jen ale jen ruiny a zarůstající zbytky budov.

Celý komplex barandovských teras dal postavit v roce 1929 Václav M. Havel, bratr podnikatele Miloše Havla, který nedaleko založil filmové ateliéry. Součástí areálu byla rozhledna, restaurace, Trilobit bar  a také bazén pod restaurací.

Již před otevřením lákala pražany v novinách tato upoutávka:

Slavnostní otevření bylo provedeno 4.10.1929 a noviny o tom následujícího dne psaly toto:

Restaurace se stala oblíbeným cílem výletu pražanů a konaly se zde i koncerty, silvestry  a další kulturní akce. Častými návštěvníky byli i známé osobnosti a herci z nedalekého filmového studia.

Pak přišla válka a Němci a po válce znárodnění a znovuotevření již ve vlastnictví „lidu“. Terasy začaly chátrat, byl zrušen bazén a dřívější lesk podniku se postupně vytratil. Fungoval ale až do začátku 90. let, kdy byly terasy definitivně zavřeny. V roce 2011 prý začala rekonstrukce, která by měla skončit v roce 2014 a jsem zvědavý, zda se podaří tuto unikátní restauraci znovu otevřít.

1979:

a současný stav:

Válečné americké reklamy ze 40. let

po vstupu USA do druhé světové války (7.12.1941) se ihned válka stala v americe tématem číslo jedna a odrážela se jak v kultuře, politice, technice, ale i v reklamě. Každá známější firma chtěla v reklamě ukázat, že též podporuje válečné úsilí a dost reklam bylo tedypřímo válkou inspirováno či ovlivněno.

Pojďme se podívat na některé ukážky z časopisu LIFE z let 1942-1945: (kliknutím lze vždy obrázek zvětšit)

 


A konec války se již blíží…

hubnutí – druhý týden

abych měl nějakou větší motivaci a měl to takříkajíc „na očích“ rozhodl jsem se, že tu každý týden shrnu mé dosavadní hubnoucí a běhací úsilí a toto mi později bude nápomocno i při nějakém větším ohlédnutí a zhodnocení. Nemusíte to tedy číst, kohož to nezajímá…

Jak jsem tu psal minulej tejden, začal jsem běhat ve čtvrtek 13. září. o dva dny později,v sobotu, před odjezdem na koncert, jsme u nás s Mňoukem blbli a rovněž jsme se zvážili – mně nemilosrdná váha ukázala 90,5Kg a kolik Mňoukovi, to nebudu prozrazovat :).

Od té doby jsem v práci běhal každý den a uplynulý víkend jsem přidal rovněž běhání venku – v sobotu i neděli jsem se proběhl od nás na Vítkov (k památníku) a zpět, což jsou taky zhruba 3km – tedy má současná denní dávka.
Přidal jsem ale i chůzi. V pátek, když nám nečekaně odpadl koncert, jsem poprvé došel z anděla až domů na Žižkov pěšky (cca 2 hodinky a 7,5kM) a snažím se tak 2x – 3x do týdne z práce jít alespon polovinu cesty pěšmo.
Můj minulotýdenní souhrn je tedy – uběhnuto 21km a ujito (skoro jako mojito) 17km. Včera mi váha poprvý za posledních x let klesla pod 87 Kg a kromě toho se už ani moc nezadejchávám, když jdu rychlejc, takže jsem rád, že to má nějakej smysl.

Životosprávu se ani nemusím moc snažit dodržovat, nějak sám od sebe mám chuť na zdravější jídla a občas jen hřeším alkoholem, ale to se musí. Ashman v neděli v hospodě tvrdil, že bych se neměl soustředit na kila, ale spíš na centimetry, tak to někdy taky zkusim.

Včera jsem se navíc rozhodl pozvednout mojí běžeckou kariéru o krok výše zakoupením běžeckejch bot (z těch křusek, ve kterejch jsem zatim běhal docela bolely nohy) a hned dneska při jejich prvním běžeckém křestu jsem překonal svůj rekord a uběhl jsem 2km v kuse.

Tak zas za týden a běhání zdar
funící Luke

Perpetuum Mobile

aneb „věčně v pohybu“ – sen všech vynálezců bylo sestavit stroj, který by při své činnosti vyráběl stejně (či více) energie než sám spotřebuje – tyto stroje se u nás nazývají Perpetuum Mobile (v angličtině perpetual motion)

I přes to, že už od konce 19. století vědci tvrdili, že takový stroj nelze sestavit, se řada vynálezců stále snažila zařízení, porušující zákon termodynamické zákony, vymyslet

Pojďme se podívat na několik pokusů:

A tady je jedna prosba o financování vývoje:

A že práce na Perpetuu může být vyčerpávající, svědčí i tento článek:

Premiéra: Na Vlastní pěst – Muž, který miluje stromy

A je tu konečně další díl seriálu Na Vlastní pěst – Muž,  který miluje stromy, doufám že se pobavíte stejně jako my při natáčení 🙂

Luke

7″ tablet

Dnes jsem si koupil Ainol Novo 7 Paladin 7″ Multi Touch bílý na ALFA.cz
Bude to hezka ctecka knizek s androidem. Tzn. Ctecka knizek + hry + music + filmy + internet pres wifi. V nedeli ji/ho zkusim prinest do sokolovny.

Ladik

Smetanovo poprsí.. (1881)

dneska jen krátce- co si myslet o tomto článečku z Národních listů z roku 1881? 🙂

A podzim je tu…

teď ale přesně nevim a  jsem línej hledat – začíná už dneska a nebo až 23.? Každopádně počasí si umínilo,že podzim začal už včera a já jsem v krátkým rukávu hezky po cestě do práce a do Řep vymrznul.

Stromy už začínaj žloutnout a já mám chuť zas začít venku fotit a tak každej den táhnu v baťohu pro jistotu i zrcadlovku – nikdy totiž nevim, kdy to na mě může přijít nebo kdy uvidim padat hořící letadlo či jiný zaznamenání-hodný okamžik.

Včera jsme se opět  sešli s klukama v Sokolovně, vyjma Ashmana a kecali, pili plzeň, smáli se Láďovskejm fórkům a vyzvídali na Láďovi novinky ohledně brzkého přírůstku.  Lou nám vyprávěl, jak se mu konečně podařilo přijít na to, jak vypálit správně bluray video a Lukyhell se těšil na pokera, kvůli němuž nás pak jako první opustil. Taky jsme konečně zprovoznili nový web TV VONA kochejte se na http://www.tvvona.cz   – ještě ale musíme udělat nový logo, zatim ale nemáme společnou fotku :).

Já zatím včera a dnes uběhl dalších 6 kilometrů, dneska jsem uběhl dokonce kilák a půl v kuse protože předemnou cvičila kolegyně a nechtěl jsem se teda nechat zahanbit :).

Taky konečně máme s Žábou relativně volný víkend, zejtra možná bude piknik u její kamarádky a večer možná Vagon a v neděli výlet do Zličína a možná do Řep 🙂
Tak si užijte víkend

Luke

Z pražských příhod a nehod (1935)

dneska si můžete přečíst několik všedních a zapomenutých událostí, které se v Praze přihodily v roce 1935…

 

prazske1935 zprazskychulic1935

Luke

Hubnutí – třetí dějství začíná

A je tu opět mé oblíbené téma váhy :). „Čau tlustý prase“- „Ahoj Špekoune“….  takhle se teď často zdravíme se spoluhráčem Mňoukem a děláme si tak nepěknou legraci z našich nadbytečných kil.    V únoru a březnu jsem tu psal, jak jsem z 92kg před svatbou zhubnul na cca 89kg – hlavně tím, že jsem trošku změnil jídelníček  a začal se krapet hejbat (ale né moc). Po svatbě jsem ale cvičení i správné životosprávy opět nechal a v letním shonu nebyl čas (a vlastně ani chuť) nic v tomhle ohledu podnikat.  Minulý týden jsem si ale stoupl na váhu  a objevilo se mi opět 91kg.  Dost. Už jsem letos zvládl jednu těžkou výzvu a předsevzetí (narážim na to sebemrskání 30ti alby Paula McCartneyho) , musim zvládnout i tohle.

Velmi mi pomohla skutečnost, že práci nám v nové budově ve sklepě otevřeli firemní  posilovnu a fitness, takže jsem se rozhodl, že  na to půjdu znovu a důkladněji. Zmizely rovněž možnosti výmluvy na to že „posilovny jsou drahý“ nebo „že jsou daleko...“ apod…    Na jaře jsem si vystačil s lehy-sedy, který sice teď taky ráno a večer jako takovou rozcvičku provádím, ale rozhodl jsem se, že hlavně začnu běhat. Samozřejmostí je taky zdravej jídelníček – tam jsem na tom myslím už docela dobře – tučná jídla mi většinou přes léto stejně nechutnaj, takže se snažim jíst těstoviny, light-chilli, zeleninu i ovoce a vzal jsem na milost i lososa. Pivo – toho se vzdát zcela nechci, ale snažím se ho alespoň co nejvíc omezit a nahradit vínem – to se mi vcelku daří, až na Sokolovnu, kde maj víno hnusný 🙂

S běháním jsem tedy začal minulej čtvrtek, šel jsem do posilovny, nikdo tam nebyl (zatim tam moc lidí nechodí, což jsem rád) a začal jsem zkoumat posilovací stroje – nikdy jsem totiž v opravdový posilovně ještě nebyl a tak jsem se trošku musel rozkoukat – pak jsem zapnul běžeckej pás – je to nějakej profi pás od InlineSports a má modře zářící digitální displej, kterj přehledně vše počítá a ukazuje uběhnutou vzdálenost, čas, tep a další údaje – první den jsem uběhl asi jeden a čtvrt kiláku a myslel jsem že umřu. Zadejchanej, tep asi 160, zpocenej jak prase… 🙂 Bylo mi jasný, že to musim zlepšit. Druhej den to ale už šlo líp a s dvěma kratšíma pauzama na napití jsem uběhl dva a půl kilometru. Od tohohle pondělka jsem začal běhat 3km každej den  a většinou to uběhnu za 18 – 20 minut a jsem pak sice vyřízenej,ale né tolik, jako po prvním běhu. Dneska už mám 3km taky za sebou  a mám vplánu si zaběhat každej všední den, takže jsem zvědavej, jestli mi to pomůže – časem, až si tělo víc na pohyb zvykne,  pak přidám jeden nebo dva kiláky.

Taky budu víc chodit pěšky – zkusmo jsem to provedl v pondělí, kdy jsem po práci z Anděla došel až k Palladiu (asi 70minut rychlejší chůze) a byla to docela příjemná procházka.

Tak mi držte palce 🙂

Luke

Frank Sinatra

c2d12cb8914a1a22_large

říkali mu „Ol` blue eyes“ a je považován za nejvýznamnějšího amerického zpěváka uplynulého století a dokonce o něm nyní Martin Scorsese připravuje hraný biografický film.

Frank Sinatra se narodil v New Jersey v roce 1915 italským imigrantům a už od mládí ho to přitahovalo k showbussinessu. Ve škole se mu příliš nedařilo, ale za to  už od malička zpíval a v roce 1935 se poprvé dostal na výsluní, když vokální kapela Hoboken four, jejíž byl členem, vyhrála lokální soutěž. Mezi lety 1936-1939 prý Sinatra pracoval jako zpívající číšník v jednom baru v New Jersey  a pak dostal lano od jednoho z nejlepších tehdejších orchestrů, který vedl kapelník Tommy Dorsey.

Od roku 1939 tedy začala jeho sláva postupně růst a sinatrův hlas se začal objevovat na deskách a v rádiu. S tím, jak rostla jeho sláva, se chtěl Sinatra čím dál víc osamostatnit od orchestru, ale smlouva, kterou s kapelníkm Dorseym podepsal, mu to nedovolovala. V tomto okamžiku poprvé využil služeb mafie, s níž se prý během života často stýkal a mafie zařídila, aby ho Dorsey „pustil“ (asi mu ve stylu „Kmotra“ udělali nabídku „která se nedá odmítnout“)
V roce 1943 o něm vyšel velký  článek v časopisu Life:

Po válce a v 50. letech se Sinatra vrhnul i na filmovou kariéru a stal se i vcelku úspěšným hercem. Z jeho filmů bych vyzdvihnul např. Suddenly (Sinatra v roli atentátníka na prezidenta), Ocean´s 11 (Dannyho parťáci) a  Mandžuský kandidát (drama o vymejvání mozků několika vojáků…)

Ve filmech často hrával se svejma kámošema a „parťákama“ zpěvákem Deanem Martinem či Sammy Davisem Jr. Parta okolo Sinatry měla přezdívku „krysí smečka“ (Rat Pack) a pořádali divoké večírky, spoelčné koncerty atd.

V 60. a 70. letech už byla Sinatra považován za „legendu“, měl za sebou hity jako „My Way“, „I ve got you under my skin“ či duet se svou dcerou Nancy  „Something stupid“. Často vystupoval v Las Vegas a Casinech a prý podstatně přispěl k de-segregaci černochů v Casinech Las Vegas.  V 80. letech už vystupoval spíše sporadicky a na velkých koncertech. Frank Sinatra zemřel v roce 1998 po delších zdravotních problémech

 

Neanonymní alkoholici XIII – Slovenský speciál

bez ohledu na omezení prodeje alkoholu je tu další díl Neanonymních alkoholiků….

Luke

Plakáty sci-fi filmů z 50. let…

50. léta byla v Americe rovněž dobou ranných sc-fi filmů. Tyhle filmy byly již tehdá spíše béčkovou záležitostí s nevelkými rozpočty a z dnešního pohledu primitivními kostými a rekvizitami a často i dějem. Proto ve filmech např uvidíte mimozemšťany zabíjející svými injekčními prsty, kterými do oběti vstříknou alkohol a podobné legrácky.

Oblastí samou pro sebe byly názvy těchto filmů a jejich propagační plakáty. Název filmu se pokoušel nalákat diváky na děsivé slogany typu:  Attack/Terrorr/Invastion     from/of the      deep/outer-space/…monsters/…robots atd atd…

pojďme se podívat na několik hezkých plakátů…

2eq9ton

1692t1s

6a00d83451ccbc69e20120a5961f9e970b-400wi 1955_tarantula-05 creature-from-the-haunted-sea-movie-poster-1961-1020550835 Earth-Vs-the-Flying-Saucers

il_340x270.436878689_tny0 il_340x270.462203448_gglj

images imagesgh imagesyombie MONSTER-ON-CAMPUS

planet-of-vampires rcombackgroundsm vintage-horror-movie-poster_the-alligator-people-1959

when-worlds-collide

Audrey Hepburn

annex-hepburn-audrey-breakfast-at-tiffanys_21

je-li nějaká herečka, která by na tomto retro blogu neměla chybět, tak vedle Liz Taylorové je to rozhodně Audrey Hepburnová (1929-1993), která v 50. a 60. letech ztvárnila mnoho nezapomenutelných rolí ve filmech. Typickou její rolí byla seběvědomá, ale citlivá dívka, často umíněná, která své okolí šokovala či provokovala a právě takovou ji zná většina diváku např. z filmu Snídaně u Tiffanyho (1960).

Audrey se narodila v Belgii, kde ztrávila mládí a válku, při které téměř zemřela hlady. Už tehdy se zajímala o balet a po válce jí matka poslala na studia tance do Londýna, kde si ke studiu přivydělávala jako modelka a brzo začala hrát vedlejší role ve filmech. V jednom takovém filmu, v roce 1951, si ji všimla spisovatelka Colette, která hledala hlavní představitelku do své nové hry Gigi a Audrey ji okouzlila.  Hra se pak hrála na Broadwayi a Audrey dostala za titulní roli svojí první divadelní cenu.  Pak už to šlo ráz na ráz…  v roce 1953 natočila Prázdniny v Římě, ve které ztvárnila s Gregory Peckem hlavní roli princezny, která v Římě uteče od svých strážců a chův a seznámí se s obyčejným mladíkem – novinářem.  Film byl hodně úspěšný a Audrey za své herectví dostala svého prvního Oscara.

Následovaly další výtečné filmy – např Sabrina (1954) s Humphrey Bogartem,  dvoudílná výpravná Vojna a Mír (1956),  muzikál Funny Face (1957) s Fredem Astairem, Love in the Afternoon (1957) a další…

V roce 1960 byl natočen její nejznámější film, dle novely Trumana Capoteho – Snídaně u Tiffanyho. Příběh dívky Holly Golightly, která se nechává vydržovat od bohatých mužů a jednou se zamiluje do mladého  spisovatele, byl ve své době dost převratný a Audrey tu předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů.

Z dalších filmů bych doporučil špionážní drama Šaráda, Paříž v letním parnu či komedii/drama Jak ukrást Venuši

Audrey ukončila filmovou kariéru v 70. letech a věnovala se dále hlavně charitativním akcím a nadacím