TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Říjen 2012

Co nás čeká v následujících dnech?

Máme za sebou první prosněžený víkend, kterej jsem vcelku proflákal – proBondoval a proPoirotoval a taky instaloval počítač, uklízel a na závěr jsme si dali výtečné lívance :).Odedneška mi ale opět začíná bohatý kulturní program – večer dávaj v Aeru dokument Martina Scorseseho George Harrison: Living in the material world, kam se chystáme v početnější výpravě. Jsem zvědavej, jestli při 3 a půl hodinovém dokumentu o kytaristovi Beatles neusnu, ale věřím že né :). U kina ještě zůstanu, Ládik mi dneska připomenul, že bychom měli zajít na novýho Bonda, takže s tim musíme něco udělat a vyrazit. S Ládikem jsme totiž spolu byli  téměř přesně před 6ti  lety na první Bondovce s Danielem Craigem (https://tvvona.wordpress.com/2006/11/25/437365-casino-royale-borat-dobre-placena-prochazka-a-walk-the-line/) a tehdy jsme oba byli zmítáni všemožnými problémy, i kvůli kterým jsme tento blog tehdy založili a které se za těch 6 let vcelku pozitivně u obou z nás vyvinuly a vyřešily, tak si asi tu dobu připomeneme opětovnou návštěvou filmu s 007 :).

Vraťme se ale do současna – zítra mě čeká další kulturní výlet do Řepákova a hlavně do sokolovny na plzničku (slyším v duchu novej TVL fór – „oplznička“) , takže doufám, že mě místní řepáci podpoří svou účastí, protože bejt v hospodě sám je strašně smutné a zoufalé. V pátek mě po delší době bude čekat nahrávání koncertu – tentokráte v pražské restauraci u vodárny, na což se docela těšim.  V sobotu  vyrazim na vysočinu a pak se ale večer včas vrátim, abych mohl s Ashmanem a dalšíma zapít jeho narozeniny … v podobným duchu pak bude plynout i další tejden.

Nejvýznamnější událostí ale bude oslava 10 let Beatles revivalové kapely Basketles, která se bude konat 8. listopadu na Palmovce.  Kromě naší kapely by se tam měla objevit řada hostů z jiných spřátelených kapel a já se na ten večer dost těšim.  Tímto bych chtěl tedy pozvat Vás, návštěvníky tohoto blogu, abyste se přišli podívat (info na http://www.hudebniklub.cz)
Luke

Muži, kteří milují stromy… existují

Lukyhellův film Muž, který miluje stromy je čistokrevný dokument. Žádná fikce. Těžko tomu uvěřit, ale je to skutečně tak. Omylem (zdůrazňuji omylem) jsem otevřel článek na http://www.centrum.cz s názvem Nejbizarnější sexuální úchylky (znovu opakuji, že to bylo omylem) a tam jsem to objevil. Dendrofilie. Píše se k nim toto: dendrofily přitahují stromy a keře, nahrazují si tak svůj milostný protějšek. Znamená to tedy, že takových Kadeřábků běhá po světě asi víc, než si myslíme. Ten článek je vůbec zajímavý… je tam mnoho námětů pro další reportáže z cyklu Na vlastní pěst 🙂

 

odkaz na článek: http://zena.centrum.cz/sex-a-vztahy/clanek.phtml?id=761034

 

LOU

R. A. Dvorský v Londýně (1934)

rad0001

Kapelník, skladatel a zpěvák  R. A. Dvorský (1899-1966) patřil spolu s Karlem Hašlerem a  Jaroslavem Ježkem k nejvýraznějším hudebním osobnostem meziválečných let. Dvorského „Melody Makers“ a později „Melody boys“ patřily v 30. letech mezi nejslavnější orchestry té doby a kromě spousty desek se jejich muzika objevila i ve filmech. R.A. Dvorský měl i vlastní nakladatelství a zajímal se i o tehdejší moderní záznamovou techniku, jak o tom svědčí níže uvedenýnovinový článek z roku 1934 o jeho cestě do Londýna:

radvorsky1934

 

S R.A.Dvorským a jeho pozdějším nepříliš veselým osudem se na tomto blogu ještě v budoucnu někdy setkáme…

Luke

Londýn v mlze (1947)

v posledních dnech zahalila mlha velkou část naší republiky a tak mě napadlo si tu připomenout onu pověstnou „londýnskou mlhu“.

Podívejme se tedy, jak to vypadalo v britské metropoli v lednu roku 1947:

45 let divadla Járy Cimrmana

S nahrávkami jejich her vyrostlo několik generací našich obyvatel a jejich chytrej humor a legendární „hlášky“ se dostaly i do běžné řeči našeho národa (brr, nesnášim to slovo). V tomto měsíci se divadlo dožívá krásných 45let a s jednou výjimkou (hra Domácí zabijačka) mají všechny své hry stále na repertoáru.  Chtěl bych tu dnes tedy připomenout začátky divadla.

Jak známo, divadlo Járy Cimrmana mělo své počátky v rozhlasové Vinárně u Pavouka v roce 1966, ve které si J. Šebánek a Z. Svěrák,v jednom z dílu vymysleli postavu fiktivního génia, vynálezce, skladatele Járy Da Cimrmana


V roce 1967 pak ke spolupráci přizvali Ladislava Smoljaka (který měl již tehdy za sebou praxi divadelního režiséra), Miloně Čepelku a další a založili divadlo Járy Cimrmana a uvedli první hru – Akt.

Josef Škvorecký o divadle hezky psal v divadelních novinách v Prosinci 1967:

 

V roce 1968 již mělo divadlo na repertoáru 3 hry a vystoupilo dokonce i Cimrmanově rodišti, ve Vídni:

 

Vzpomínku na ranné období divadla JC bych uzavřel pětidílným seriálem článků a přednášek o Járovi Cimrmanovi, který vycházel v Divadelních novinách v roce 1969:


 

Tejden volna opět za náma…

Nejprve jsme s Žábou okusili pohostinství mariánsko-lázeňského hotelu Royal a jeho léčebných procedur, navštívili opět Irish pub,  místní hřbitov a další atrakce a teď o víkendu jsme stihli ještě jednu grilovačku u nás na chatě, která ale byla zahalena do mlhy a zimy a tak jsme se museli notně zahřívat čaji, tatra-čaji, koňakem, pivem a vínem a slupli jsme i pár mrtvých zívřátek a zeleniny.  Já si za tejden docela odpočinul, Žába to měla proložené prací, tak si odpočala jen částečně, ale teď už nás čeká jen zbytek podzimu, vánoce, zima, silvestr, sníh a za pár měsíců zas konečně jaro.  Nevěšme však hlavy, blíží se totiž sezóna svařáků a medovin, cukroví, vonných svíček,  filmových víkendů, kdy je neradno vystrkovat nos z bytu do zimy a kdybychom měli doma krb, tak bych se těšil na večery s vínem u praskajícího hořícího krbu – budu si ale muset vystačit jen s prskajícíma a zvracejícíma kocourama…

Luke

Hubnutí a běhání– měsíční rekapitulace

Tak dneska je to přesně měsíc, co jsem začal běhat. Za tu dobu jsem uběhl zhruba 85km a z původních 91Kg jsem se dostal na nynějších 85kg. Kromě váhy ale pociťuju i změny v celkové kondici, kdy se už nezadejchávám po vyběhnutí schodů, na koncertě při zpívání nelapám po dechu v You can´t do that a celkově se cejtim líp.

A plán na další měsíc? Vytrvat, běhat a cvičit a uvidí se. Tak za měsíc to tu zde zas zhodnotim.

Luke

Red Dwarf X

„Můj bratr mi přirození natřel žlutou barvou, takže když jsem si pod peřinou četl Biggles letí na západ, nemusel jsem si ani svítit lampičkou.“

Tolik ochutnávka z prvního dílu desáté série Červeného trpaslíka, která právě odstartovala v Británii. Pár hodin na to se dostala na internet a tudíž na celý svět… včetně Česka. Je vidět, že tady nejsme žádní bratři zpátečníci. Červený trpaslík se stal v posledních dvaceti letech legendou, a proto panovaly jisté obavy, jak pokračování dopadne, zda tvůrci nestrhnou pomyslnou laťku kvality někam do seriálové žumpy. Jak už napovídá výše zmíněný citát, nestalo se tak.

Viděl jsem tedy zatím jen první díl (druhý už by měl být taky on-line), ale dost jsem se u něj nasmál. Tvůrcům se podařilo zachovat stejný typ humoru jako v minulosti a hercům se podařilo postavy ztvárnit stejně jako předtím. To jsou hlavní pilíře úspěchu. A potom tu je ještě jedna důležitá věc k připomenutí: je to britský sitcom… B-R-I-T-S-K-Ý… což znamená K-V-A-L-I-T-N-Í. Jistě,  rozdíly od minulých dílů tu samozřejmě jsou. Herci zestárli, interiér je trochu jiný, triky také (ovšem lepší), ale s tím se toho až moc udělat nedá. Celkově si myslím, že se podařilo důstojně navázat na původní díly a je dobře, že pokračování vzniklo. I kdyby se další díly nevyrovnaly těm původním, pořád to bude velmi kvalitní zábava.

Nedalo mi to a schválně jsem se podíval na historii Červeného trpaslíka. První díl první série se vysílal 15.2. 1988. Tato první řada měla 6 dílů stejně jako druhá, třetí, čtvrtá, pátá a šestá řada. V sedmé řadě se tvůrci hecli a natočili dílů osm stejně jako v osmé sérii. Seriál se nenatáčel plynule, mezi jednotlivými řadami byly i docela dlouhé odmlky (ta nejdelší činí deset let). Ze začátku se jelo ovšem celkem rychle (na Brity). Druhá řada vznikla a vysílala se ještě v roce 1988. Třetí série běžela v roce 1989 a potom přišla první odmlka. Čtvrtá řada se vysílala až o dva roky později, tedy v roce 1991. Pak se zase pokračovalo standardním tempem – pátá řada v roce 1992, šestá řada v roce 1993. A po šesté řadě přišla opět odmlka, tentokrát delší. Sedmá řada se dostala na obrazovky až o čtyři roky později, v roce 1997. Osmá řada plynule nenavázala, dala si rok oddych a diváci jí mohli vidět v roce 1999.

Všechno naznačovalo, že osmou řadou seriál skončí. Ihned se ale objevily zprávy, že se připravuje celovečerní film, kde by snad měl hrát i Jackie Chan nebo Madonna. A tak jsme se těšili… těšili… a těšili… a nic. Žádný film nevznikl. Přesto se hrdinové Červeného trpaslíka vrátili. V roce 2009 vznikl trojdíl Back to Earth, kde se naši hrdinové dostanou dimensionální branou na Zemi v paralelním vesmíru. Celý trojdíl (oficiálně označovaný jako deváté série) je prošpikován narážkami na Blade Runnera. A poté se zase dlouho mluvilo o začátku nové série a dlouho nic nepřicházelo. Už jsme tvůrce přestali brát vážně a v ten moment se objevila tato desáté série.

Jen pro zajímavost. Představitel Arnolda Jidáše Rimmera Chris Barrie se narodil v roce 1960. Když tedy začínal hrát v Červeném trpaslíkovi bylo mu 28 let. V desáté řadě mu je již 52 let. Rimmera ztvárňuje téměř čtvrt století. Ostatní herci jsou na tom podobně. Craig Charles(Lister) se narodil v roce 1964, Danny John Jules (Kocour) v roce 1960, Robert Llewellyn (Kryton) dokonce v roce 1956.  Hrát v Červeném trpaslíkovi je zkrátka běh na dlouhou trať.

Schválně pište, kdo si myslíte, že řekl větu, kterou jsem uvedl tento příspěvek.

 

LOU

Poslední letošní dovča před náma…

už se těšim na víkend, začíná nám totiž poslední klidnej tejden v tomhle roce – pak příjdou mrazy, vánoce a další radosti a člověk se až do ledna nezastaví.  Dneska ještě odehrajeme koncert na Palmovce, zejtra v práci vyřídim poslední povinnosti a v sobotu už vyrazím do řep na oslavu narozek Ashmanovy ségry. V neděli ráno pak nasednem s Žábou na vlak a hurá do Mariánek a pryč z Prahy od pracovních starostí a našich kocourů (péči o ně s radostí přenecháme Žabí mámě, která nám je ohlídá :)). Žába se v posledních měsících taky moc nezastavila kvůli nový práci, dneska dokonce dělala nějakou zkoušku a získala certifikát či co, takže si taky ráda odpočine – jen jí musim nějak lstí donutit vypnout služební mobil, aby jí práce neotravovala i na dovolený :).

V Mariánských Lázních, kam každej rok jezdíme,  jsme letos ještě nebyli, takže se těšíme opět na kolonádu,  Irish Pub, hotel Royal, ve kterém máme ještě od svatby zamluvené ubytování a rovněž i výlety po okolí, které nám snad počasí umožní. V mariánkách budem do středy, pak se vrátíme – akorát včas na festival francouzských filmů v Aeru a v pátek opět vyrazíme pryč -tentokráte k nám na chatu, kde se o víkendu koná rozloučení s  grillovací sezónou a přivítání sezóny svařáků a medovin ….  na této akci se doufám s řadou čtenářů tohoto blogu uvidíme :).

Luke

Vražda v Mariánských Lázních (1927)

Při hledání starých novinových článků o Mariánských Lázních jsem nalezl na sérii článků z roku 1927, kdy celým městem otřásla vražda mladé novomanželky Otilie Nagele.  Eduard Nagele, lékař, si na inzerát našel manželku, dceru místního hoteliera (nutno podotknout, že tehdy mělo v Mariánských Lázních značnou převahu německé obyvatelstvo) , která pár dní po svatbě 19.5.1927 za záhadných okolností zemřela… nechme ale mluvit tehdejší tisk…  konkrétně z 9.6.1927:

Zápletka jak z Poirota, co řikáte?  Nagele byl tedy zatčen pro podezření z vraždy.
Jste zvědaví, co odhalila pitva? 8.8. psala Národní Politika toto:

Národní listy nechtěly zůstat pozadu a dokonce psali, že se Nagele přiznal, což ale (soudě podle dalších článků) pravda nebyla…

 

V prosinci 1927 bylo vyšetřování ukončeno a v Insbrucku konal soud s Eduardem Nagelem:

30.12.1927 se pak v novinách objevilo další shrnutí celého případu:

Jak je zmíněno v článku, Nagele byl odsouzen k pěti letům vězení a trest byl mírný asi kvůli absenci přímých důkazů. Bohužel žádné informace na internetu jsem o tomto případu nenašel, takže další osud Eduarda Nageleho je pravděpodobně neznámý…

Mariánské Lázně zažily ve 30. letech ještě jedno velké vyšetřování vraždy – v roce 1933 ale šlo o významného emigranta , německého profesora Lessinga, kterého nechali nacisté v Mariánských Lázních zabít… ale o tom zas někdy příště.

 

 

 

A je tu další boxset Semaforu!

Už mi tu leží na stole a já se těšim na večerní poslech 🙂 . Pak tu napíšu zas takovou minirecenzi, jako loni

Luke

 

Cibule na vousy (1878)

tím se konečně vysvětlujte, proč měla spousta mužů v 19. století plnovousy….   🙂

Filmy z posledních týdnů

abych tu jen nenudil běháním, musim se tu zmínit o několika filmech, které jsme v posledních týdnech viděli.

Země bez zákona (Lawless)

aneb prohibiční western, jehož scénář dle jedné knihy napsal hudebník Nick Cave (a postaral se i o hudební část). Z herců jsem znal jen Garyho Oldmana a Guye Pearce a hlavní roli obstaral herec Tom Hardy.  Děj filmu není nijak komplikovaný – po rodině výrobce a distributora alkoholu jde brutální prohibiční agent  a nejvýraznější z filmu jsou akční scény, kterých tam je celá řada a které jsou občas dost brutální (i na můj vkus).

Na CSFD má film hodnocení 84% – podle mě by mu slušelo tak o 15 méně, film není tak zajímavej, ale ani vyloženě nudnej – spíš bych řekl „průměr“.

http://www.csfd.cz/film/271458-zeme-bez-zakona/

 

Elvis Presley – Double trouble

Na začátku září dávali v Aeru film s Elvisem a to jsme tedy museli vyrazit! O Elvisovejch filmech nemám moc valné mínění, ale ty jeho první filmy docela šly. Byl jsem tedy zvědavej, jakej bude tento film z roku 1967, když už byl Elvis za zenitem své slávy a jeho velký „Comeback“ měl teprve přijít.

Na CSFD je film opět myslím značně nadhodnocen (78%) a navíc v popisu je zmíněno, že Elvis hraje ve filmu dvojroli dvojčat (což je uplnej nesmysl) :). Děj filmu už si nepamatuju – šlo o nějaký pronásledování někoho a  Elvis s jednou holkou pořád odněkud utíkali. Písničky ve filmu byly až na výjimku příšerné, ale velmi nás pobavila Elvisova interpretace dětské písničky „Ol´ McDonald had a farm…“

Celkově bych film zhodnotil jako příjemnou a jednoduchou odpočinkovou záležitost s oblíbeným zpěvákem, který se ale nedá dost dobře brát vážně…

http://www.csfd.cz/film/26435-elvis-double-trouble/

 

Harry Brown

Michael Cain, ve filmu hrající vysloužilého námořníka – penzistu Harryho Browna, žije na jednom ošklivém sídlišti (asi na předměstí Londýna), které je terorizováno skupinou teenagerských násilníků a feťáků.   Po té, co Harrymu zemře žena a jeho kamaráda právě výrostci zabijou, se Michael Cain nasere a rozhodne se s mladíky zatočit…

Vděčné téma vzpoury jednoho člověka proti společnosti/bezpráví atd. je tady zpracováno docela šikovně a napínavě a film mě bavil. Akorát jsem se divil, že *spoiler* nakonci Harry nezmřel, jak jsme čekali*konec spoileru*

Ironické je, že film má na CSFD stejné procentuální hodnocení jako výše uvedenej Elvisův film… Harry si ho ale zaslouží :).

http://www.csfd.cz/film/247611-harry-brown/

 

Sorry, wrong number

A je tu opět můj oblíbený žánr film noir – tentokráte americký film z roku 1948.

Barbara Stanwycková je upoutaná na lůžku, je sama doma – manžel stále nepřišel z práce a ona se ho snaží dovolat telefonem do kanceláře – v tom ale v telefonu zaslechne rozhovor dvou mužů o tom, že dnes v noci má někdo zemřít. Žena začne panikařit  a zápletka se zmizelým manželem a tajemným rozhovorem se začíná zaplétat…

Film není defacto detektivka, spíše postupně sledujeme děj a rozkrejváme jednotlivý prvky příběhu, který do sebe zapadají a všešchno spěje k nevyhnutelnému konci. Film mě bavil a skutečně místy jsem byl napnutej, jak to dopadne …

http://www.csfd.cz/film/24979-sorry-wrong-number/

 

Luke

hubnutí – týden 4.

Lukyhell pilně čte, Ládik se pilně stará o mrně, Lou pilně pracuje, Ashman pilně pije a já furt běhám. To je TV VONA posledních dnů :).
Uplynulej běhací tejden rychle doslova uběhnul a já poprvé udělal den pauzy. Po třech tejdench každodenního běhání se začalo ozývat koleno a tak jsem dal na radu několika webovejch rádců a dopřeju si každej tejden den běhací pauzy, aby si nohy trošku odpočinuly. Ten den přišel tuhle sobotu a musim říct, že to docela pomohlo – v neděli při běhu v dešti jsem koleno skoro necejtil :). Jinak váha je po tejdnu zhruba stejná jako minulej tejden a opět jsem dost pil pivo a další nepěknosti…

Dneska jsem se rozhodl změnit taktiku běhání a začít běhat v optimálním tepovým pásmu (to je u mě cca 115-130 tepů za minutu) – prý je to pak efektivnější a spalují se tuky a né cukry – no nevim, z chemie jsem vždycky propadal, ale rozhodl jsem se že to zkusím a rovnou jsem takhle dneska běžel – ve výsledku je běh pomalejší než jsem byl zvyklej (9km/h vs 11km/h) a lépe vystačej síly, takže dneska jsem uběhl v kuse mých rekordních 3,5km. Prokládám to veslováním a to mě docela baví, tak jsem zvědavej, jak se to projeví za tejden.

Tak já běžim
Luke

Knihy – Lovecraft, Barker a Dick

Nějaký čas jsem už na tento blok nepřispěl další přečtenou knihou, ale neznamená to, že bych snad přestal číst. Za tu dobu jsem zvládnul už další pět knih, a abych dohnal skluz tak je tady ohodnotím všechny v pořadí, jak byly přečteny.

Howard Philips Lovecraft – Měsíční močál (Příběhy a sny z let 1921 1925)
Obsah : Další příběhy H.P.L. nás opět zavádějí do jeho snů a vizí, ale na rozdíl od svazku Hrobka již přibývá dějových příběhů, které později dají základ k vytvoření mytologii Cthulhu.
Za zmínku určitě stojí povídka Herbert West – Reanimátor, o mladém medikovi a později i lékaři, který vynalezne sérum , které oživuje mrtvé. Mrtví jsou však zuřivý, násilničtí a mají chuť na syrové maso. Takže, tu máme vlastně příběh o zombiích ala Lovecraft. Dále např.: Krysy ve zdech, povídka o dědictví, které čeká pod jedním starým sídlem, Děs redhookské čtvrti, kde se v jedné části New Yorku setká jeden detektiv s prastarou magií a rituály nebo třeba Slídič, kde dva muži, kteří hledají zábavu ve všem děsivém a nebojí se ani kopaní na starých hřbitovech, narazí na něco, co mělo zůstat pod zemí. Za zmínku stojí určitě i krátký příběh Slavnost, který se počítá jako první příběh náležící do mýtu Cthulhu a setkáme se zde i se slavným Necronomiconem, fiktivní knihou vytvořenou Lovecraftem, knihou která popisuje dávné rituály a postupy jak proniknout z našeho světa do vnějších sfér, kde číhají Oni.
Kniha dále obsahuje opět příběhy ze světa snění (Iranonovo hledání, Ti druzí bohové), ale třeba i nezvyklou hříčku jakou je Sladká Ermegarda což je Lovecraftovská parodie na romantické divadelní hry a i jednu z mála povídek, kde můžeme najít stopy černého humoru (V kryptě).
Hodnocení : 5/5

Howard Philips Lovecraft – Volání Cthulhu – díl 1 (příběhy a novely z let 1926-1927)
Obsah : V tomto svazku najdeme o poznání méně příběhů, ale o to jsou větší v rozsahu. Po rozjezdu v podobě povídky Chladný vzduch, kde se starý lékař pokouší obelstít smrt, následuje titulní Volání Cthulhu, kde se setkáme nejen velkým spícím Cthulhu, ale třeba poznáme co je R’lyeh a jaké nebezpečí nám hrozí od Prastarých. Je jasné, že tato povídka je povinnou četbou Lovecraftovského fandy, ale i značným rozšíření mýtu o Cthulhu a základem pro další příběhy. V tomto svazku se také dostane k povídce Stříbrný klíč, jejíž hrdina Randolf Carter (autorovo alter ego), prožívá dobrodružství ve snovém světě, který je stejně reálný jako ten náš, mimo jiné je to i domov těch Druhých bohů. Největší dobrodružství, ale zažije Randolf Carter v novele Snové putování k neznámému Kadathu, což je ve své podstatě fantasy příběh, který Lovecraft napsal po vzoru svého oblíbeného autora lorda Dunsanyho. A právě tento příběh asi nejvíce rozděluje Lovecraftovy příznivce, jedni ho milují a druzí ho považují za to nejhorší, co kdy napsal (mě osobně se líbí, ale třeba Ashmanovi moc ne).
Knihu uzavírá první část příběhu Případ Charlese Dextera Warda, ve kterém se mladík, již neskrývá svůj obdiv k minulosti, dozví, že je potomkem mocného čaroděje a jeho pátrání
v minulosti ho přivedu na stopu objevům, které by dokázali změnit celé lidstvo, možná ale úplně jinak než by si mladý Ward přál.
Hodnocení : 5/5

Howard Philips Lovecraft – Volájí Cthulhu díl 2 (příběhy a novely z let 1927-1930)
Obsah : Kniha začíná dokončením Případu Charlese Dextera Warda a dále pokračuje naprosto fantastickou povídkou Barva z kosmu. Lovecraft v ní pro sebe netypicky dává dohromady žánr hororu a science fiction. Na jednu farmu v Nové Anglii spadne meteorit, který sebou přinese zvláštní cosi. Nejprve se zdá vše v pořádku, ale úroda se nedá jíst a zvířata napadne podivná nemoc, které se později rozšíří i na její lidské obyvatele…
V Hrůze v Dunwichi se opět setkáme nejen s Necronomiconem, ale i s Novou Anglií a jejími obyvateli. Je to příběh o rodině Whateleyů, hlavně o Wilburovi, který se narodil za podivných okolností a jehož otce nikdo nezná. Je to další povídka, která přímo zapadá do mýtu Cthulhu a mimo jiné se zde setkáme i s dalším výtvorem Lovecrafta, podivným božstvem z jiného prostoru, s hrůzným Yog-Sothothem.
V povídce Šepot v temnotách se setkáme s mimozemskou civilizací, která je schopna cestovat mezi svým a naším světem. Příběh je vyprávěn ve formě dopisů, které si vyměňují profesor z Miskatonické univerzity Wilmarth a farmář Akeleyem, který ve svých dopisech popisuje všechny podivné události a útoky na jeho farmu, kterou pořádají krabí lidé, jež sídlí v kopcích Nové Anglie a hledají tady nerostné bohatství. Nic se však nevyrovná hrůzám, které zjistí Wilmarth, když se konečně rozhodne Akeleye navštívit.
Tento svazek je zatím nejvíce povedený a je z autorova nejplodnějšího a nejnápaditějšího období. Neředěný Lovecraft, mísící horor a science fiction, příběhy plné hnusu, temnoty a prázdnoty. Samozřejmě se v knize nacházejí i kratší příběhy, ale za zmínku stojí další Lovecraftovský vtípek v podobě povídky Tamtéž, o jedné svaté lebce a jejím putování naskrz staletími.
Hodnocení : 5/5

Clive Barker – Noční Rasa (první vydání 1988)
Clive Barker je britský spisovatel, scénárista a režisér, u nás známý hlavně díky filmům o Hellraiserovi, což je postava, kterou vytvořil ve svém díle. Barker je hlavně, ale výborný vypravěč a jeho knížky jsou velmi zábavné (pro fanouška hororu).
Obsah : Boone je mladík s mnoha problémy, které se snaží řešit se svým psychiatrem. Život už pro něj vypadá lépe, našel si milou přítelkyni a myšlenky na sebevraždu se už nevrací, ale jen do chvíle, než jeho psychiatr zjistí, že Boone žije dvojím životem a aniž by věděl o svém druhém já, to mezitím páchá strašlivé vraždy. Boone neunese tíhu viny a pokusí se zabít. Po neúspěšném pokusu končí v nemocnici a tady se dozvídá o Midianu, tajemném městě pro vyvržence lidské rasy. Boone uprchne z nemocnice do Midianu, kde se na hřbitově setká spíše s podivnými tvory nežli lidmi. Jeden z nich ho dokonce napadne a pokouše, ale Boone uprchne, jen aby se setkal s policií, která po něm pátrá jako po nebezpečném vrahovi. Ještě než Boone zemře v dešti kulek, se dozví od svého psychiatra v jejich posledním rozhovoru, že on je ten vrah a Boone je jen obětním beránkem, kterému bylo vštípeno, že je vrahem a Boone umírá…
Tak by možná ta kniha mohla skončit, ale to vše se stane před stranou padesát. Je to koneckonců horor a být mrtvý není rozhodně překážka pro to, aby byl Boone dál náš hrdina.
Příběh pokračuje hlavně prostřednictvím jeho přítelkyně Lori, která po tom co se dozví, že milovala vraha a hlavně, že jeho tělo zmizelo z márnice, se také rozjíždí do Midianu. Je sledována Deckerem, což byl Boonův psychiatr a hlavně jeho skrytou identitou, panem Knoflíkem, který má strach, že pokud Boone žije, prozradí jeho tajemství a on nebude moci dál pokračovat ve své krvavé zábavě.
Lori objeví Midian a jeho obyvatelé, kteří žijí pod zemí a mezi nimiž je i Boone, ale najde je i Decker a přesvědčí místního šerifa, že tyto zrůdy je třeba zlikvidovat. A kniha vrcholí právě setkáním lidí z města a noční rasy z Midianu a jejich soubojem.
Z mého pohledu, je kniha hlavně o toleranci, protože při závěrečném souboji, kdy jsou obyvatelé Midianu vražděni, nás autor trochu nutí vidět svět očima šefira, který je plný nenávisti vůči všemu cizímu a je naplněn touhou to zničit, aby svět zůstal zachován pořád stejným a my se pak ptáme, kdo jsou skutečná mostra? Ti co tak vypadají a nebo ti co se tak chovají? A když zrovna tohle je docela průhledná moralita tak to neubírá knížce na zábavnosti a tempu, protože Barker je prostě moc dobrej vypravěč.
Hodnocení : 3/5

Philip K. Dick – Vykolejený čas (první vydání 1959)
Philip K. Dick, byl americký SF spisovatel, který vyniká hlavně svým stylem a náměty, mezi které můžeme zařadit náboženství, drogy, politiku, realitu a vlastně i nerealitu světa jak ho vnímáme, což ho činí jedinečným spisovatelem a pokud jste od Dicka nikdy nic nečetli, tak to určitě napravte, protože to stojí za to.
Obsah : 50 léta 20. století ve Spojených státech a život na maloměstě. Ragle Gumm si vydělává na živobytí výhrami v podivně soutěži v novinách a neustále hledá „zeleného mužíka“. Tato práce mu většinou zabere celý den a jeho život pokračuje takto dál, až do chvíle, kdy se mu před očima zhroutí realita a místo třeba dveří na místě zůstane jen papírek s nápisem DVEŘE. DO toho všeho Ragle ještě najde časopisy, kde se píše o lidech o kterých nikdy nic neslyšel a najednou je zpochybněna celá jeho realita. A když se Ragle rozhodne prchnout z města a začít jinde, tak se zdá, že všichni dělají co mohou aby ho vrátili zpět do města a hlavně zpět k soutěži.
Popisovat dál děj, by bylo podle mě naprosto zbytečné, protože jako v každé Dickovce je tady hromada zvratů a postav, který buďto hrají svojí roli a nebo díky drogám nevědí kdo ve skutečnosti jsou. Pozor spoiler – Ve skutečnosti je již budoucnost a Země válčí z měsícem a Ragle nehledá mužíka, ale hádá, kam asi dopadnou bomby, tak aby se proti nim Zem, mohla bránit. Ragle, ale také zjistí, že současný stav na Zemi se popsat jako tyranie a kulisa města bylo vytvořena pro něj, jako způsob jak ho udržet na svojí straně, protože jeho systém hádání je zatím prostě moc složitý na to, aby ho po něm někdo převzal. Knížka byla opět čtivá, ale jestliže byl Ragle jen kulise, těžko pak chápat ony scény, kde se mu rozpadá realita, protože to by spíše navozovala atmosféru simulace, takové Matrixu chcete-li. A to mi celkem zkazilo dojem z oné knížky.
Hodnocení : 2/5

lukyhell