TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Březen 2013

Pátrání po Sugarmanovi

http://www.csfd.cz/film/319507-patrani-po-sugar-manovi/

včera jsme byli v Aeru na dalším novém zajímavém filmu – tentokráte hudebním dokumentu.
Narozdíl od většiny jiných dokumentů , které jsou o známých hudebnících či kapelách, tento pojednává o vskutku zajímavé a většině evropanů a američanů neznámé osobě – Sixto Rodriguez – američan s mexickými kořeny, který mezi lety 1969-1971 natočil v Detroitu v místním studiu dvě geniální alba, která totálně propadla a skoro nikdo si je v USA nekoupil. Jedna američanka však náhodou přivezla jedno z alb tehdy do jihoafrické republiky a tam se postupně Rodriguez (resp. jeho hudba) stal v období Apartheidu téměř lidovým hrdinou a jeho alba se tam prodávala ve statisících  (často pirátské desky vydané bez potřebné license) a údajně tam byl slavnější než Rolling Stones.  Po Rodriguezovi, který o této své slávě vůbec nevěděl a o kterém v JAR kolovaly fámy, že se při jednom ze svých koncertů upálil, začínají tedy na začátku dokumentu pátrat dva nadšenci – majitel obchodu s deskami z JAR a jeden hudební publicista…

Příběh, který jsem zde nastínil, zní jak další mystifikační hudební dokument typu Rutles či Spinal Tap. I my jsme si v kině mysleli (a podle mého názoru je tak trošku i film točen), že se jedná o fikci – jaké bylo ale naše překvapení,  když jsme zjistili, že příběh je skutečně pravdivý!

Rodriguez, který byl kromě JAR ještě hodně populární v Austrálii, se v roce 1998 (po dvaceti letech, kdy většinou pracoval jako dělník na stavbách v oblasti Detroitu) poprvé nechal přemluvit k návštěvě JAR a byl tam přijat opravdu jako hvězda a vyprodal tam několik koncertů ve velkých halách, byl hostem mnoha místních televizních pořadů, obdržel platinovou desku atd. Jeho úspěch mu ale prý kolegové a kamarádi doma v Detroitu dlouho nevěřili.

Ve filmu zazní hodně jeho písniček a musím říct, že jedna je lepší než druhá – stylově se jedná o písničkářství ovlivněný Dylanem, trochu mixnuté s Harry Nilssonem zpívané hlasem Arthura Lee 🙂

Film získal Oscara a díky tomuto filmu se konečně Rodriguez dočkal ocenění i ve své rodné zemi, kde se jeo alba začaly v důsledku úspěchu filmu prodávat.Vskutku ojedinělý a absurdní příběh…

Film rozhodně doporučuju ke shlédnutí!

Luke

Konečně zdráv

Tak včera mi oficiálně konečně skončila neschopenka a i když kašlík a rýmička ještě trochu trvá, jsem rád, že nebudu muset už bejt doma a budu moct opět trochu společensky žít a též i pracovat. Za těch 14 dní, co jsem musel bejt doma, jsem získal: 4x Stanley Cup (NHL13) , 1x titul mistra světa ve fotbale, 1x jsem vyhrál Euro a 3x získal prvenství v Premier League  a FA Cupu (FIFA 13) a už mě to docela nudí :).

Chybí mi taky běhání – dneska jsem si zkusmo vyběhl na Vítkov a v tomhle počasí to fakt nemá cenu, takže se těším na běhací pás(y) u nás v práci.

Sledoval jsem rovněž  NHL a v noci na dnešek se Jágrovi podařilo docílit 1000. přihrávky, což se zatím povedlo jen dvanácti hráčům v historii ligy.

A co chystáme na Velikonoce? Nijak speciálně je slavit nebudeme, dneska plánujeme kino, zejtra indoor piknik a v pondělí nás čeká rodinná slezina na Zličíně s pečenou kachnou.

A co TV VONA?  Mohu myslím prozradit, že pokud se nic nepřihodí, tak příští sobotu budeme s Lukyhellem, Ashmanem a speciálním lštěnským hostem natáčet další Neanonymní Alkoholiky a tentokráte onen pověstný „Centurion challenge“. Máte se na co těšit!

Luke

Hobit: Neočekávaná cesta

Filmové zpracování Hobita provází řada věcí, které mohou podstatnou část diváků od filmu odradit. A možná se to i stalo, protože mi přišlo, že o film nebyl zase takový zájem, jak se očekávalo. Nejdříve to byla informace o zcela nové technologii natáčení, kterou Peter Jackson využil, a která byla ve výsledku spíše zklamáním. Vysoké rozlišení je krásná věc, ale ne vždy můžou být perfektně vykreslené detaily k užitku, jak se ukázalo u masek skřetů apod. Mimochodem ze stejného důvodu nemají full hd rozlišení rády pornoherečky, protože snáz vyniknou tělesné nedostatky. Ale zpátky k Hobitovi. Další roztrpčení přinesly informace o rozdělení Hobita na tři filmy, což je trochu paradoxní. Pán Prstenů má tři knihy a vznikly tři filmy, Hobit je jedna kniha a filmy vzniknou tři. Pravdou je, že Tolkienovi příběhy jsou značně dějově rozmáchlé a jeden film na jednu knihu nestačí. Ale dát rovnou tři filmy, z čehož už první má 169 minut? Je v té knize vůbec tolik děje? Od začátku už bylo jasné, a Peter Jackson to i avizoval, že v Hobitovi budou části příběhu i z jiných knih. Nabízí se potom otázka, jak to celé bude fungovat.

Musím říct, že celý film mi i přes jeho velkou délku rychle uběhl. Děj běží svižně vpřed, humorné pasáže střídají ty akční, vše je vizuálně a trikově velmi hezky natočeno. A co je asi to nejpodstatnější, Jacksonovi se podařilo vytvořit stejnou atmosféru jako v Pánovi Prstenů. Napomáhají tomu podobné hudební motivy (v případě prstenu totožné) a stejní herci v čele s výborným Ianem McKellenem. Svým laděním má Hobit:Neočekávaná cesta nejblíže ke Společenstu Prstenu. Podobnost je zejména v tom, že se také jedná o výpravu. O proti trilogii Pán Prstenů je Hobit humornější a i trochu rozvláčnější. Docela dlouhé je představování trpaslíků a plánování cesty, byť je pravda, že v knize to je takto detailně také popsáno. Co se týče děje, tak ten se drží kostry knižního Hobita, ale je upraven. Je tam toho opravdu hodně přidáno. Pasáže, které jsou přímo v knize jsou natočeny detailně.Snaha tvůrců byla hodně se přiblížit Pánovi Prstenů. Jsou zde proto k vidění věci, které byly typické pro trilogii (např. záchrana orly).

Celkový dojem z Hobita zůstává dobrý. Film je opravdu dobře natočen, je napínavý a bez problémů se dá zařadit do světa filmového Pána Prstenů. Příznivci knihy budou patrně zklamáni, protože těch změn a úprav je opravdu hodně. Rozdělení Hobita na tři filmy mi přijde zbytečné. Dovedu si představit, co bude ve druhém filmu, ale co pak bude v tom třetím? Obávám se toho, že už to bude přeci jen hodně nastavované a upravené. Jediným důvodem, proč rozdělit Hobita na tři filmy, potom zůstávají jen peníze.

Přesto… běžte se na ten film podívat, vy blázni 🙂

 

LOU

FIlm z natáčení seriálu Na Točně

Již delší dobu jsme nezveřejnili nějaké „making of“ video z natáčení TV VONA. Využil jsem tedy mojí neschopnosti a sestříhal jsem záběry z natáčení poslední Točny z minulého víkendu a zde se tedy můžete na výsledek podívat:

Luke

PS: Natočeno na foťák Canon 1100D

A je to tu…

Po dvou neúspěšných týdnech samoléčby a pití coldrexů jsem nakonec rezignoval a rozhodl jsem se, že navštívím doktora. Tak se včera i stalo a výsledkem návštěvy je to, že mám asi po čtyřech letech neschopenku a předepsaný antibiotika, takže tenhle tejden bude, až na pár výjimek, lehací a léčící. Ještě o víkendu jsme ale stihli s řepákama dotočit další kus Točny a už nám zbejvá jen necelá třetina, kterou snad brzo doděláme a já v tomhle tejdnu alespoň budu mít trochu času na sestříhání takového malého dokumentu z natáčení, kterej jsem v neděli natočil. Jo a koukali jste dneska z okna? Ta svině je tam furt…. 😦 Luke

Bára a naše první společná jízda do lesoparku

image

Tohle byl jeden z těch nejkratších výletů, ale do míst, kde na nás Řepáky dýchá nostalgie. Zajeli jsme si s Barborkou a Džusou do Lesoparku. I když už jsou chodníky suché, tam to byla jízda ve sněhu a blátě. Z Bílky vede dolů do lesoparku pěkná cestička, není to ta panelka. Místo nám známých atrakcí vyrostly nové, je to tam pořád super. Džusa hlídala kočárek před cizími psy a Bára se jen rozhlédla a pak to celé prospala 🙂 Ladik

Boj o svíčkovou

Je pátek, víkend klepe na dvěře, a tak je myslím na čase dát sem i nějaké trošku odlehčené téma. Vybral jsem si mé oblíbené téma gastronomické a to konkrétně menší aféru kolem českých jídel a zejména svíčkové . Začal to nejprve Zdeněk Pohlreich v rozhovoru pro idnes – http://hobby.idnes.cz/pohlreich-pohrbiva-svickovou-dk0-/hobby-domov.aspx?c=A130205_144638_hobby-domov_bma , ve kterém zkritizoval zastaralou českou kuchyni (konkrétně tu svíčkovou) a reakce na sebe nenechala dlouho čekat  – komentoval to i „Michal David“ české gastronomie, Jirka Babica  http://www.super.cz/157623-uz-je-to-tu-zase-babica-se-pustil-do-pohlreicha-co-mu-vycetl.html

Tenhle, vpravdě malichernej spor, mě donutil  trošku se nad českou gastronomií zamyslet. Pan Pohlreich, jak je občas temperamentní,  dle mého názoru krapet přestřelil, ale pravej smysl jeho slov si vykládám tak, že by česká kuchyně měla bejt rozhodně zdravější a lehčí a s tím stoprocentně souhlasím. Guláše, svíčkové, kachna se šesti, knedlo vepřo zelo, zvěřina  atd. atd.  jsou jídla, které mají u nás dlouho tradici a jejich původ byl ovlivněnej jak našema místníma přírodníma podmínkama (zvěř , zelenina, ovoce…), tak i podnebím a vyšší energetickou náročností života před x desítkami / sty lety. Typicky česká jídla (ale i jídla Německá či Rakouská) jsou tedy v důsledku toho spíše těžší, tučnější a často hůře stravitelnější.  Také je třeba si uvědomit, že  tyhle jídla se dříve nejedly rozhodně každý den – ještě v  50. i 60. letech minulého století nebylo u nás výjimečné, že maso se jedlo jen o víkendu, případně v neděli při svátečním obědě (jak se nedělním obědům často říkalo, protože sobota byla ještě pracovní :)) – což bylo samozřejmě způsobeno i jeho horší dostupností a tedy i vyšší cenou.

Rozhodně by tyhle české speciality neměly z restaurací zmizet, ale rozumný konzument si nebude každej den k obědu dávat  svíčkovou, guláš či kachnu, ale naopak se bude snažit mít jídelníček pestrý a vyvážený a nebude se bát občas ochutnat i něco, co ještě předtím nejedl (dobrá, s tímhle taky občas bojuju, zejména pokud jde o slizké vodní havěti). Nevidím pak problém si třeba jednou tejdně dát i jakýkoliv těžký jídlo, pokud na něj zrovna dostanu chuť a nevěřim tomu, že by mě tohle jedno jídlo ucpalo cévy nebo že by mi po něm stoupl cholesterol do závratných výšin.   Dnešní doba má velkou výhodu v tom, že už nejsme omezeni z hlediska výběru a každej den můžeme ochutnávat i kuchyně jiných států a kontinentů a proto už pestrost stravy nemusí znamenat jen to, že si místo brambor dám k řízkům chleba.

Na závěr bych se chtěl ještě trošku pousmát nad gastronomickými snoby. Konkrétně můj zážitek z nedávna. Dostal jsem šílenou chuť na smažák. Už jsem ho neměl víc než rok, tak jsem se sebral a v polední pauze zašel do restaurace Hlubina na Smíchově. Plný nedočkavosti jsem si objednal smažák a za chvíli  byl předemnou – sice to byl asi nějakej osmaženej polotovar, ale chuťově dobrej, brambory byly taky dobře uvařený (nerozvařený ani nedovařený) a plusem byla i domácí tatarka. No začal jsem jíst a chutnalo mi to moc. Tu vešla skupinka lidí, tak věkem cca 25 – 35 let asi z nějaké nedaleké kanceláře a sedla si k druhému stolu naproti mně. Pánskou část jsem nejspíše inspiroval, protože dva z nich si objednali také smažák, ale zaslechl jsem, jak  jedna slečna začala opovržlivě mluvit o smaženým sýru jako o jídle pro chudáky a přirovnávala ho, pokud jsem zaslechl správně (no jo, vim že se to nedělá), ke krmivu pro prasata. Měl jsem co dělat abych se nezačal smát (a nebo sem se měl urazit?). Pointou bylo, že slečna, nejspíše gurmánka, si v lístku vybírala asi 10 minut, číšníkovi nejméně 2x měnila objednávku a po té , co jí na její dotazy typu „v jakých bylinkách je kotleta naložena“ apod nedokázal zcela uspokojivě odpovědět, si  nakonec dala jen pití. Hádám, že po cestě do kanceláře si pak koupila umaštěnej burger v mekáči :).

Tenhle příspěvek skončím vlastně stejně, jako jsem ho začal – važme si každého dobrého jídla, bez ohledu na to, jestli se jedná o smažák, svíčkovou, kohouta na víně nebo chobotnici na medu :). Důležitá je ale ona pestrost stravy a v ní my, Češi, máme opravdu co dohánět

Bon apetit!

Luke

Neanonymní alkoholici XIX – Ohnivá rakije

Měsíc se sešel s měsícem a Ashman s Lukyhellem ochutnali opět další zajímavé alkoholické nápoje 🙂

Luke

Barborka a její výlety

V hlavě se mi urodil takový plán, ještě plně nedozrál, ale i tak se s vámi podělím.
Vzhledem k našemu rodinnému nadšení pořádat výlety po našem okolí, k tomu, že máme nevyběhaného psa, který/á svou energii vybiji v obyvaku a k tomu, že naše malá Barborka vůbec neví,jak to kolem ní vypadá, rozhodl jsem se uspořádat sérii výletů i pro kamarády.
Chtěl bych si sestavit rozvrh, který bych dal k náhledu a kdo by chtěl, mohl by se přidat.
Výlety po nejbližším okolí: Sobín, Hostivice, Hvězda, Šárka, Kotlářka, Poštovka, Cibulka
Do širšího okolí: Ptice, Kyšice, Podkozí, Bezděkov (Lukeho), Lidice, Křivoklátsko, Český Kras, sv Jan pod skalou
A dál. Brdy, Šumava, hrady, zámky, muzea
Je to jen takový můj předběžný nástřel, ještě to musím dovymyslet. Aniž bych cokoliv plánoval, dovezli jsme Báru, tuhle slunnou neděli, až na nejvyšší místo v Praze. 399m.n.m. Parádní výlet.

Ladik

měsíční běhací rekapitulace

minule jsem si stěžoval, jak mi to běhání moc nejde, naštěstí pak se to v únoru nějak zlomilo a běhání mě zas začalo bavit a až do konce února jsem se dostal do své běhací formy. Pak ale přišla ta současná nemoc a teď jsem zas musel vynechávat :(.  Dneska jsem si zaběhl zkusmo 4km a přes občasné záchvaty kašle to docela šlo, akorát jsem se zadejchal daleko víc než obvykle – je vidět že plíce mi zatim nepracujou na sto procent :). Do posilovny nám konečně taky dali i cyklistickej trenažer, takže plánuju, že bych aspoň 1x tejdně místo běhu jel půlhodiny „na kole“,ať mám nějakou změnu

A takhle to u nás v posilovně vypadá:

.IMG_20130315_095622

Tolik tedy k mému současnému (ne)běhání – váha šla konečně taky od Vánoc trochu dolu a jsem +- na 82 kilech a těšim se, že na jaře se bude hubnout líp 🙂

Luke

shrnutí posledních dnů

Nevím, jak bych měl tenhle příspěvek zajímavě nazvat, tak jsem ho opět nazval vcelku nudně a nezáživně – podobně jako ty poslední dny. Světlou výjimkou byla jen neděle, kdy se konečně udělalo hezky, a tak jsme  s žábou vyrazili do centra, koupit nějaké drobnosti a hadry a zašli jsme si na příjemnej oběd do http://www.cafecolore.cz/
Žába je teď na čtyři dny v Madridu a já pořád bojuju se zánětem průdušek a večery trávím příjemným kašláním a pokašláváním a nebo venčením psa rodičů, což už mi začíná  lízt krkem a čím dál víc si Vážím našich koček, který se venčit nemusej :). Díky nemoci neběhám, což mi kazí naládu a ani nechodim nikam  do hospod (což mi léčí játra), takže začínám trochu lenivět a Mňoukovatět :). Doufám ale, že né na dlouho, protože (i když to tak nevypadá), za deset dní začne Jaro a určitě hned bude krásně a výletově, což bychom měli využít.

Taky bych se zde měl zmínit o TV VONA  – minulou neděli jsme natočili další část epizody seriálu Na Točně – 7 dní či-li Točna (nebo jak se to jmenuje)  a tuto neděli snad celej díl již dokončíme. Bude to vtipný – první část jsme totiž točili minulej rok v červnu, takže má postava Ringa v této epizodě (která bude rozdělená na jednotlivé dny v týdnu) bude chvílema tlustá a méně tlustá :). Ashman s Lukyhellem tuhle sobotu natáčeli další Neanonymní Alkoholiky a ti by se měli do konce tohoto týdne opět objevit na webu.

Minulej tejden jsem tu psal o tom, jak jsem na tabletu dočetl svojí první knížku a už sem dočetl i toho Hemingwaye – Pohyblivý svátek a je to moc hezký čtení, který opět člověka navnadí na Paříž , alkohol a dobré jídlo. Teď jsem se začetl do trošku jiného žánru – pamětí Lubomíra Štrougala, býv. předsedy vlády 70.-80. let a předtím ministra vnitra a zemědělství. I z téhle knížky mám občas potřebu chlastat…  napadlo mě, že bych se měl v literatuře trošku víc vzdělat a že bych si, podobně jako loni, dal nějaké blogovací předsezvzetí – ale týkající se knížek – zejména takové té „klasiky“, kterou by si měl člověk alespoň jednou za život přečíst. Napadají mě jména jako Tolstoj, Dostojevskij, S. Fitzgerald i ten Hemingway, Zola či Balzac, prase Wilde, něco od Lojzy Jirásků atd. Akorát asi budu mít problém u těch delších románů a knih – přeci jenom třeba Vojna a Mír pro mě byla těžko stravitelná i v podobě filmové (a tedy zkrácené a značně zjednodušené) a obávám se, že u knihy bych se unudil. No ještě to promyslím :).

Zajímavou kapitolou mého současného „téměř nic nedělání“ je hudba – na kytaru a piáno už jsem dlouho nešáhl a čím dál víc mám pocit, že se bez aktivního hraní obejdu a navíc – užívám si to! Hlavně volný pátky a soboty večer, kterejch loni a předloni hlavně díky koncertům moc nebylo.  O tom, že můj přístup k muzicírování se pomalu a jistě mění  je i to, že z letošních několika koncertů a hraní jsem si nejvíc užil jam v hospodě s kamarádem Jardou, kdy se neřešej žádný chyby, playlisty, ozvučení a jen se hraje čistě pro radost…

A poslechněte si album Hunky Dory od Bowieho – já jsem ho zas před pár dny opět „objevil“ (naposledy jsem ho poslouchal tak před dvěma lety) a je to úžasná muzika!

Luke

letošní NHL v polovině sezóny

letošní zkrácená sezóna NHL je ve své polovině, většina týmů má odehráno 24 zápasů a zde nabízím pár dojmů z uplynulých necelých 2 měsíců.

Chicago Blackhawks letos vytvořilo nový rekord NHL, když nebylo v základním hracím čase poraženo 24 zápasů za sebou a teprve koncem minulého týdne se podařilo týmu Colorado Avalanche tuhle sérii ukončit. I přes další včerejší prohru je ale Chicago považována za favorita letošního ročníku ligy a suveréně vede tabulku celé NHL. Hned za ním je další tým ze západní konference – Anahaim Ducks a následují dva vedoucí týmy východní konference – Montreál a Pittsburgh. Pokud to vezmu z opačného konce, tak zatím nejhoršími týmy jsou Florida, Buffalo a Calgary.

Velice zajímavá situace je v západní konferenci, která je velmi vyrovnaná. Z 15ti týmů je mezi 3. a 11. místem rozdíl pouhých 3 bodů a proto se nedá zatím dost dobře předvídat, jaké týmy se dostanou do playoff (tam postupuje prvních 8).

Z hráčů se rozehrál „tučňák“ Sidney Crosby (ze včerejším zápase zaznamenal dokonce 5 bodů) a útočí na hartovu trofej za současných 45 bodů ve 26 zápasech.  Steven Stamkos, který je druhý v pořadí hráčů, ztrácí na Crosbyho už 8 bodů.  Z našich hráčů si nejlépe vede Jakub Voráček z Philadelphie Flyers (29 bodů a celkové 10. místo v tabulce produktivity).

Nejvíc sleduju Dallas Stars – ti jsou na tom zatím průměrně  – na 10. místě v konferenci a vzhledem k vyrovnanosti týmů bude až do konce sezóny záležet skutečně na každém zápase. Jarda Jágr stále vede tabulku produktivity v týmu (18 bodů ve 23 zápasech), již čtvrtý zápas za sebou pokaždé skóroval a hlavně přesilové hry se již Dallasu začínají dařit.

Těšim se tedy na druhou část sezóny, ve které se rozhodne o postupu do playoff a taky se blíži „trade deadline“, takže možná uvidíme v NHL i nějaké zajímavé přestupy a obchody…

Luke

 

Walter Isaacson: Steve Jobs

V posledních měsících jsem čtení dost zanedbával, ale díky tabletu jsem najednou objevil kouzlo e-knih a první z nich jsem již dočetl – biografii zakladatele společnosti Apple a technického vizionáře  Steva Jobse.  Jobsův životní příběh, který byl bohužel předčasně ukončen rakovinou v  56 letech, je bezesporu jedním z nejzajímavějších z  uplynulého století a proto i sám Jobs, ještě před svou smrtí, pověřil zkušeného životopisce Isaacsona, aby bez servítek popsal životní dráhu tohoto génia a šílence v jedný osobě.

Knížka je psána chronologicky a sledujeme tak Jobsovu kariéru od popisu jeho rodiny a rodičů,  jeho dětství (zde mě překvapil fakt, že Jobs byl adoptovaný), přes objevení zájmu o elektrotechniku, seznámení s Wozniakem a jejich první „garážové“ počítače.  Kniha začíná získávat na větší zajímavosti v momentě založení společnosti Apple a uvedením prvního komerčního úspěchu této firmy, počítače Apple II.  Steve Jobs chtěl, aby jeho životopisec popsal jeho život nezaujatě se všemi klady i zápory jeho osobnosti a to se myslím povedlo. V knize, v téměř každé kapitole, jsou zmínky či příklady Jobsových negativních vlastností  – výbušnost, neurvalost ke kolegům či spolupracovníkům, umíněnost a velký prostor zde dostává jeho „pokroucená realita“ (jak myšlenkové toky SJ popisují jeho současní i bývalí kolegové). Velká část knihy je věnována i Jobsově rodině a dětem,  ke kterým se v některých častech života choval opravdu špatně.  Nad tyto špatné vlastnosti je ale postavena Jobsova schopnost vymyslet zajímavý produkt, dokonalý cit pro design a prezentaci a právě ona neurvalost či neomalenost jeho komunikace s kolegy dokázala často vývojové týmy vymotivovat k ještě lepšímu výkonu či k nálezu unikátního řešení daného problému.  Jobs nechtěl nikdy dělat kompromisy a chtěl nabídnout zákazníkům vždy unikátní produkt, který bude dokonalý po všech stránkách a proto chtěl mít totální kontrolu na hardwarem i softwarem jeho produktů – s tím se právě dostával do sporu s Billem Gatesem (Jehož Windows který je typickým příkladem otevřeného produktu, který běží na různých HW komponentách) .

Kniha je psána dobře, nemusíte se bát žádných složitých či technických pojmů (jak by tomu bylo asi v případě, kdyby knihu psal nějakej ajťák) a autor pro knihu zpovídal řadu Stevových kolegů, konkurentů i členů jeho rodiny a proto si myslím, že kniha zobrazuje Jobse skutečně tak, jak na lidi působil.

Myslím, že tahle publikace je důstojným odkazem velkého muže, který i přes své slabiny dokázal změnit svět a jeho produkty a projekty (ať už Macintosh, Pixar, Iphone, Ipad či systém Itunes) tady ještě dlouhou dobu budou a budou inspirovat další budoucí generace vývojářů.

A teď mě čeká Pohyblivý svátek od Hemingwaye a to je prý lahůdka!, tak jdu na to 🙂

Luke

stárnu…

… a jednou z připomínek vlastního stárnutí je to, že místo aby se rodiče starali o vás, se musíte vy starat o ně. To se nám se ségrou právě v posledních dnech přihodilo, kdy si táta zlomil nohu a máma, která se oněj do teď starala, lehla se zápalem plic, a tak se od víkendu střídáme se ségrou v péči o naše stařešiny a vaříme jim, venčíme psa a pomáháme, s čím potřebujou. Ségra to o víkendu měla těžší, 2x museli pro mámu volat sanitku, naštěstí už je jim líp, takže dnešní noc byla bez výletu do Motola a já jsem se vyspal (hehe, první noc bez ženy od naší svatby :)) a nyní na homeofficu tu dohlížím, aby pili  čaj, brali prášky, jedli ovoce atd.  Aby toho nebylo málo, tak nějakej zlej bacil nakazil mě i Žábu, takže to vidim tak, že až budu moct bejt zas doma, budeme se kurýrovat s žábou a postaraj se o nás možná jen naši kocouři (i když ti si všímaj víc pixly s granulema) 🙂

Tak pokud jste i vy nemocný, brzo se uzdravte, jinak to stojí za hovno

Luke