TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Duben 2013

Co nás čeká v květnu?

Blíží se můj nejoblíbenější měsíc v roce, ve kterém už bývá hezky, daj se podnikat výlety (za pivem) a venkovní akce (pivo na zahrádce) a přitom nezhynete letními vedry. Mrknul jsem tedy do kalendáře a zjistil jsem, že květen bude „bohatý“.

Zejtra bude den práce a zamilovaných, Ládik asi půjde někam protestovat (nebo už nechodí?? :)), my půjdeme s Žábou hledat třešeň a užijeme si volnej den.  S Vonákama bychom se měli sejít ve čtvrtek a při pivku probrat konečně nějaké další natáčení, ať v letošním 15. roce existence naší amatérské filmové skupiny taky něco dokončíme :).

V pátek začíná Mistrovství světa v hokeji. Budu tedy rozpolcen – noční zápasy play-off NHL, kdy budu fandit Bostonu, který v prvním kole narazí na Toronto a v podvečer budu držet palce našim hokejistům na MS, aby se dostali opět mezi nejlepší čtyřku. Guarana a silný kafe příjde myslím v květnu velmi vhod.

S kapelami mě v nabitém Květnu čekají naštěstí jen 3 hraní – nejprve 7. 5. – s k amarádem basákem „Kobrou“ a jedním kytaristou zahrajeme v průhonicích na narozeninách někoho, koho neznám a budeme hrát jazzové, blueasové a swingové písničky, které většinou také ještě neznám . Prý stihneme i jednu zkoušku, tak snad na to piáno něco zahraju. Na tuhle akci se dost těším :). Pak je tu 9.5. Palmovka s Báfkitlf a nakonec vystoupíme opět s psycho doors revivalem v klubu Kain ve čtvrtek 16.5.

A co kino? Jelikož novej Startrek s „Vokurkou“ posunuli až na červen, vyhneme se v květnu návštěvě multikina a vystačíme si s naším milým Aerem – tam mě zaujalo nové filmové zpracování Fitzgeraldova románu Velký Gatsby, který začnou v Květnu promítat – na to se určitě podíváme.

V Květnu mě dále čeká  i  „magický“ firemní večírek, kde se asi opět s kolegy ošklivě opijeme morgany a jinými tlamo-metlemi lidstva. Mám napsán i koncert Banjo Bandu Ivana Mládka na Vlachovce, ale tam nejsem furt rozhodnutej, jestli nakonec vyrazim – sice bych je rád viděl, ale on to nebude asi jen koncert, ale i jeho „humorná“ show a „vtipné“ scénky, které se mi moc nelíběj…
Poslední květnový den se sbalíme a vyrazíme na každoroční jarní chatku do Bezděkova… ale o tom zas až v za měsíc.

(Jo a Žába by se asi urazila, kdybych nezmínil, že v Květnu nás čeká i první výročí naší svatby. Toto letí, ten zkurvenej čas, co? 🙂 )

Doufám, že se na některejch akcích potkáme!

Luke

Oběd na Sacre Coeur

Tohle by mělo bejt takový volný pokračování tohohle příspěvku, ale dnes jsem se na pracovní den nevykašlal a jen jsem si ho trošku zpestřil.

Oni tyhle blognutí jsou skoro o ničem, ale spíš mi jde o zachycení té dobré nálady, kterou teď mám, takže proto to sem, do našeho  online deníku zařazuju. Sacre Couer je takovej příjemnej park a kaple nad Smíchovem, kam se nyní dá dojít skrz obchodní centrum Anděl (z druhého podlaží tam vede lávka přes Kartouzskou ulici) a se svým pařížským jmenovcem má společnýho jen to, že je to kopec a že na něj vedou schody i klikaté cestičky.

183sacre

Loni už jsme tam s Žábou několikrát na oběd vyrazili, letos to však byla pro mě teprve premiéra.  Lákal jsem i kolegu, jestli si nechce taky dát oběd v parku –  na něm však se slovy „oběd? A venku??“ bylo hned vidět, co si o celé věci myslí a radši si dál žral pokrm před monitorem. Koupil jsem si v Tescu zdravý zeleninový salát 🙂  ,  minilahvičku s dvojkou kalifornského Chardonnay a vyrazil jsem z naší zatuchlé kanceláře na vzduch. Obloha byla téměř bez vaty (já též :)) , slunce svítilo tak akorát a nepálilo a se zdatností kamzíka a trénovaného běžce  jsem šplhal hbitě po schodech na ten kopec a ruch Smíchova mizel podemnou. Nahoře v parku byla už řada laviček obsazena – studenti, spící turisti, sem tam pejskař a matka s kočárkem – naštěstí jsem našel jednu volnou lavici s hezkým výhledem na Prahu  Z toho Sacre Coeur je nádhernej výhled zejména na Nové město, Vinohrady a dolů na Smíchov a Mrázovku a tak, kochajíce se touto napůl industriální scenérií, jsem se pustil do salátu (který jsem si trošku oživil pálivou Jolokia omáčkou :)) a potom i do vína.

Takovýhle obědy bych měl dělat častěji – nejen že si člověk vyvětrá hlavu, ale i ona cesta tam i nazpátek tělu prospěje. Opět jsem si se slzou v oku vzpomněl na Paříž a jak tam každý den kolem poledne byly parky plný obědvajících žabožroutů… to se mi líbí a je škoda, že většina pražáku radši obědvá v kanclu nebo v zakouřený restauraci, když je tu možnost vzít si jídlo občas i ven…

Luke

PS:  Jo a víte že už kvetou pampelišky?!

Kristian

včera jsme si udělali kino den a já při té příležitosti snad poprvé v životě viděl celého Kristiana a zrovna v kině Lucerna, kde měl 8.9.1939 tenhle film premiéru.
Film začínal už ve tři hodiny, sál byl tedy poloprázdný a sem tam seděl důchodce a jen pár mladejch lidí. Vedle nás seděly dvě babky, nejspíše pamětnice ještě té premiéry 🙂 a při filmu se hihňaly jako dvě malý holky – je vidět že smysl pro humor se nemusí nutně s věkem vytratit, jak občas kolem sebe vidím.
Děj filmu jako by částečně naplňoval jednu z vět Oldřicha Nového z filmu Světáci – „Radši než jedenkrát ročně  k Máchově Jezeru, to radši jednou za život do Monte Carla“.  Všední úředník cestovní kanceláře Alois Novák (O.Nový)  totiž vždy 1. dne v měsíci vyrazí do luxusního Orient Baru, kde jej znají jako „Kristiana“, a tam si užije večer v nóbl společnosti, zlomí srdce nějaké okouzlující ženě a pak, ještě než se mu okouzlená dívka zcela oddá, bar opustí (s jeho zlidovělou větou „zavřete oči odcházím“).  Takto to pokračuje měsíc za měsícem, až se to jednou zamotá v momentě, kdy potká krásnou Zuzanu (Adina Mandlová) a jejího žárlivého snoubence Freda (Raul Schránil)…

Zajímavou postavou je ve filmu žena Aloise Novotného – Mařenka. Ušlápnutá puťka, která o sebe moc nedbá, která se neumí bavit a  její největší zálibou je hraní domina, které už jejímu manželovi leze krkem.  Nutno dodat, že Nataša Gollová, která Mařenku hraje, je ve filmu daleko krásnější než podivná Mandlová, jejíž krása na mě po těch letech moc nepůsobí…
Film nakonec končí happy endem – spoiler  – Kristian nenávratně „mizí“ a Alois je znovu okouzlen svou ženou Mařenkou, kterou v Orient Baru potká a domino je prý spáleno…
Příběh filmu je skutečně jednoduchej, ale je tu řada vtipnej momentů a postav (třeba kolega A. Nováka, kterého hraje Jára Kohout) a celkově film působí i po těch letech vcelku svěže. Když k tomu přidám tu krásnou atmosféru Orient Baru, kde hraje kapela R.A.Dvorského….

Napadlo mě, že téma a příběh Kristiana by se dal vcelku dobře zpracovat i nyní moderně v různých filmových žánrech… pojďme si zahrát na scénáristy a vymyslet pár synopsí na téma Kristian (a v komentářích přidejte i vlastní nápady :)) …

Detektivka:
Tajemný vrah, známý v podsvětí jen jako „Kristian“, každého prvního dne v měsíci zavraždí jednu dámu a u mrtvého těla zanechá jednu kostičku od domina. Detektiv Fred začne vyšetřování a zjistí, že vrahem je zcela všední úředník místní cestovky, který si jako první oběť vybral svou ženu Mařenku…

Socialistické drama z 50. let:
Úderník Alois Novák z válcoven plechu Vítkovice se rozhodne dát si socialistický závazek a každý první den v měsíci překročí dvojnásobně svou předepsanou pracovní normu. Je posléze vyhlášen pracovníkem roku, je mu udělen řád práce a potká krásnou soudružku Zuzanu, též údernici ze znárodněné textilky „Orient“. Rozvádí se tedy se svou manželkou Mařenkou, dcerou buržoazního obuvníka, a bere si Zuzanku za svou novou ženu a spolu s ní kráčí ke společným světlejším zítřkům…

Sci-fi:
Kapitán Alois O.J. Nowak z třetí galaktické stanice Společenství na Jupiteru, se každý první den v měsíci rozhodne vstoupit do paralelní dimenze přes hyperbolickou černou díru a v ní se snaží odhalit připravovaný komplot proti planetám Společenství. Při jedné z návštěv v paralelním vesmíru na planetě Orientus 4 zjistí, že hlavou spiknutí je vůdkyně osvobozenecké frakce Susan, která má tři prsy a kterou se podaří Nowakovi svým šarmem okouzlit a plán na zničení Společenství jí rozmluvit. Příběh vrcholí přijetím nové deklarace interplanetární ústavy, v němž se zaručuje  větší autonomie planetě Orientus 4 a Nowak se vrací zpět na Jupiter ke své robotické manželce Mařence 3B.

Válečné drama:
Německá armáda se již 3. rok snaží marně prolomit francouzské linie na Sommě. Desátník Alois Novak se svým praporem naplánuje operaci „Kristian“ a každého prvního dne v měsíci zaútočí na zákopy napřátel, které jsou obsazené zejména méně schopnými francouzskými žoldáky z orientu. I přes počáteční úspěchy je však útok odražen novou tajnou francouzskou zbraní – plynovou houfnicí „Zuzanka“  a desátník Novák se musí dát na ústup pod heslem „zavřete oči, zdrháme“, aby mu bojový plyn nepoškodil zrak.  Útok je několikráte opakován bez většího úspěchu a film končí překvapivým Francouzským útokem, přiněmž je Novák se svou jednotkou donucen k ústupu a v závěru filmu, po skončení války,  se vrací z fronty za svou ženou, dominou Mařenkou.

Akční film Superhrdinský
Obrýlený novinář Alois Novák se každý první den v měsíci promění v superhrdinu Kristian-mana,který umí hlasem ovládat lidi a který pohledem propálí i skálu! Začne zachraňovat zejména mladé dámy v nesnázích  a jednou zachrání i jistou Zuzanku ze spárů pornogangu.  Je to láska na první pohled do té doby, než se objeví záporný superhrdina Fred a konflikt je zde. Finále filmu se odehrává vysoko nad zemí v himalájské scenérii dvacetimiuntovou bojovou scénou mezi Kristian-manem a Fredem.  Po porážce Freda si uvědomí, že Zuzanku to stále táhne do pornobranže a zhrzen se tedy vrací ke své novinářské kolegyni Mary. Své alter-ego Kristian-mana pohřbí již navěky (nebo až do druhého dílu)

Pohádka
kuchtík Alois z královské kuchyně Králě Škaredy, se každý měsíc vydá do království v orientu, kde se vydává za prince a uchází se o ruku urozené princezny Zuzanky Krásněnky. Zuzanka je princem okouzlena a rozhodne se jednou Aloise pronásledovat při jeho návratu zpět a odhálí jeho neurozený původ. Zklamaná sdělí tento fakt svému tatínkovi, mocnému Králi Krutomilovy, který pohrozí králi Škaredovi válkou. Kuchtík Alois se nakonec princezně Zuzance omluví a vrací se ke své kuchtičce Mařence, která si mezitím oka vyplakala. Film končí svatbou Princezny Zuzanky s mladým princem Fredem- synem krále Škaredy a válka je tak zažehnána.

Gay-film (po 22. hodině)
Vizážista Alois, již deset let registrovaný s Leošem, si jako lék na partnerskou šeď naordinuje měsíční nezávazné návštěvy Orient Gay Baru, kde se představuje  pod přezdívkou „Kristian“ . Tam potká sympatického transexuála Zuzanu a spolu s ní(m) poznává krásy tělesného splynutí. Vše se zkomplikuje, když se do příběhu zamotá Aloisův kolega z práce Valentýn a Zuzanův přítel „velký“ Fred. Příběh graduje hromadnou orgií a návratem Aloise k Leošovi, který si uvědomí, že nemusí být jen vždy maminka, ale občas i tatínek!

Luke

Alkohol, oslavy a hokej

Těmito třemi slovy by se dal shrnout můj uplynulý víkend. Začalo to v pátek v 19:15, kdy jsme měli s Chechtem sraz na stanici Slánská v Řepích a vyrazili k Ashmanovi na natáčení dalšího dílu Neanonymních alkoholiků. Tentokráte přišel na řadu další speciál – centurion challenge. Cílem bylo vypít 100 panáků piva za  100 minut. V našem případě se jednalo o europanáky (0,04l), takže si můžete spočítat, že se na osobu jedná o 8 piv za necelou hodinu a třičtvrtě… nebudu tu prozrazovat jak to dopadlo, kdo centurion dokončil, kdo nedokončil, kdo se poblil ani kdo je „iron man“ (ten který vydrží  během soutěže nejít ani jednou na záchod)… to vše se dozvíte 15. Května, až bude premiéra tohoto dílu.

I vzhledem k této soutěži jsem se v sobotu ráno vzbudil s pocitem malátnosti a nevyspalosti, ale nedalo se nic dělat a museli jsme se přichystat na oslavu ségřinejch 30. narozenin, které slavila v rodinném kruhu v restauraci U Bílého Lva na Břevnově. Cestou jsme zařídili kytky, leonidas pralinky a tašku na dary a užili jsme si legraci s chytáním taxíka u Flory… nakonec jsme skoro přesně na čas dorazili do restaurace.

Dovršení věku 30 let je často v životě člověka taková až nesmyslně „důležitá“ psychologická hranice a přitom 30 let není žádný důvod k panice nebo k pocitu stáří. To je podle mě 40 , 50 a více let… U holek to často bejvá ještě podepřeno tím, že se domnívaj (zcela zcestně) že snad ztrácej svou mladou krásu či co… to je taky nesmysl. Většina holek, co znám, co byly hezké ve dvaceti, jsou hezké i ve třiceti a naopak mladé obludy jimi zůstávají i dále po třicítce :). Líbilo se mi tedy, že ségra si z věku nic nedělala a žádné „truchlení“ se v tomto ohledu nekonalo.

Z daleké vysočiny dorazil i Děda s Babičkou – děda si postěžoval, že už si taky připadá starý, neboť ho v metru poprvé v životě pustil někdo sednout (dědovi bude letos 80) . Táta i přes probíhající léčbu byl v dobrý formě a celkově to pro mě bylo příjemné odpoledne a rovněž nás překvapila i restaurace samotná, která se od fiaska před čtyřmi lety výrazně zlepšila.

V neděli se vyčasilo, tak jsme s žábou vyrazili na parukářku, jiřák a do riegrovejch sadů a udělali si takovej menší pěší výlet a já se těšil na večer finále extraligy, které mne tedy rozhodně nezklamalo. Fandil jsem jako správnej čech Plzni – a nejen kvůli dobrýmu pivu, ale i kvůli „Stračeně“. Zápas to byl napínavej a když zlínský Čech 10s před koncem zápasu srovnal na 3:3, byl to šok. První prodloužení bylo opravdu divoký – šance se střídaly na obou stranách a celkově jsem měl pocit, že v prodloužení měl Zlín menší převahu. Druhé prodloužení už bylo klidnější, bylo vidět, že síly docházej na obou stranách a měl jsem radost, že právě Martin Straka svou přesnou střelou rozhodl celé finále. Mimochodem pár desítek minut předtím (o pár tisíc kilometrů jinde) obdobnou střelou Jarda Jágr otevřel skóre zápasu mezi Bostonem a Floridou…

Tolik zas k jednomu víkendu v životě…

Luke

Brejloun

Dneska se ze mě poprvé v životě stává brejloun, kterými jsme opovrhovali na základce a nemohli jsme je mlátit, protože měli brejle (nebo to je z Mikulášových patáliíí?? už nevim :))
Nechal jsem si je udělat v Optice Anděl na Arbesově náměstí a výhodou bylo, že jsem je mohl platit z firemních benefitů. Nejdířv mi paní, vypadající jako Barbara Streisand, změřila oči – dle papírů jedno pidlalo jen půl dioptrie, jedno třičtvrtě – pak jsem si vybral obroučky (hezký silné retro) a čočky (tvrzený plast Essilor Crizal s nějakou anti prachovou a reflexní vrstvou) a dneska jsem si brejle vyzvednul.

Konečně vidím ostře! Nejprve jsem to testoval na kolezích a kolegyních – Fůj, to jsou ale obludy! Pak jsem se podíval do zrcadla – fůůj, král všech oblud!
Kromě těchto šoků jsou zde ale výhody – Konečně přečtu text, co náš šéf píše na tabuli v našem kanclu. Můžu taky kontrolovat kolegu vedle mě, jestli pracuje – vidím mu už na monitor a dokážu rozeznat film a facebook od pracovních nástrojů 🙂

Venku se zatím s brejlema chodit neodvažuju – stydím se i tak a ještě navíc bejt brejloun…. ale vyzkouším je v pátek při natáčení alkoholiků, aby mě, stejně jako Supermana když si nasadil brejle, lidé nepoznali.

A tady jsou:

IMG_20130417_132753

=================== Update 18.4. ===================
Ok, na četné žádosti o podobiznu nabízím první autoportrét…
lukebrejl

Luke

NHL 14 – první představení

Firma EA sports včera uvolnila první trailer na připravovanou novou verzi hokejové hry NHL 14, která výjde 10. září

I když v traileru toho zas tolik ze hry vidět není, je možné si i přesto všimnout, na co se EA sports letos zaměřil – zejména na nový fyzikální kolizní engine z FIFY13, který bude pro potřeby NHL ještě více upraven a srážky hráčů by tak budou více reálné a skutečné.

V tiskové zprávě (http://www.easports.com/nhl/news/article/vision-of-hockey-nhl-14) se dále zmiňují o novém enginu pro souboje hráčů, bude prý rozvinuta možnost ovládání puku a hokejky jednou rukou, vylepšen má být i loni uvedený bruslící fyzikální systém a v neposlední řadě bude velmi vylepšen mód Be a Pro, ve kterém jako hráč konečně budete „žít“ i mezi zápasy a ovlivňovat svoji kariéru např. i rozhovory s médii atd..

Novinek bude časem uvolněno ještě více, ale už teď se na novej hokej těšim!

Luke

============== EDIT 16.4.2013 ========================
Dneska byla představena i nová FIFA14 a taky se bude na co těšit – nové způsoby střel, nová fyzika míče aj.

viz http://www.ea.com/soccer/blog/pure-shot-real-ball-physics

Jak jsem se vykašlal na práci a užívám si den

No dobrá, vykašlat není to pravé slovo – prostě jsem si vzal dovolenou po čtyřech dnech alkoholoveho opojení . V devět ráno mě ale vzbudily sluneční paprsky, odrážející se od skel protější ubytovny, a blankytně modrá obloha,  a tak jsem si řekl, že dnešek nebude další proflakany den, ale že to naopak bude den akční! Žába už byla v práci, takže jsem nemusel na nikoho brát ohled a rychle jsem se umyl , vzal na sebe poslední módní trendy a vyrazil jsem do velké prahy. Mé kroky mířily na vrch Vítkov,  v MP3 mi swingoval Havelka a Glenn Miller a prvním cílem  cesty byla Florence.  Cestu přes Vítkov do centra mám hodně rád a svižnější chůzí jste na autobusovém nádraží za půl hodiny.
Na Florenci mě z mé skoro letní euforie na zem vrátily dopravní podniky a jejich přepážka pro dobíjení open card, kde byla jako vždy fronta.  No nic,  přežil jsem 20 minut čekání,  dobil kartu a začal jsem premejslet co dál?  Bylo krátce po desáté a já si uvědomil,  že jsem ani ještě nesnidal. První, co mě napadlo byl McDonald naproti metru ..  „Lukáši, ale dneska chodit do fastfoodu v takovém krásném dni?“,  zastyděl jsem se. Ve sluchátkách zrovna zpíval Havelka hit z filmu  Kristian –  „jen pro ten dnešní den“ – a tak jsem vyrazil do naší oblíbené La Gare, kde každý den nabízí snídaně ve francouzském stylu,  ať mám něco jiného než obvykle.
Před restaurací sedělo u stolků několik cizinců a tak jsem byl rád, že nebudu jediný host. Objednal jsem si tedy omeletu s uzeným lososem a k pití osvěžující virgin mojito a espreso a pozoroval jsem cvrkot v ulici a nechával se pomalu opékat slunečními paprsky. Blížila se jedenáctá hodina a žába pracovala jen do dvanácti,  takže jsem plánoval , že jí vyzvednu z práce.

Dojedl jsem sytou omeletu a vyrazil  pomalu Příkopy až na vaclavak a do františkánske zahrady,  kde jsem si na chvíli sednul a nostalgicky obdivoval plechový nápis Semafor, ukrytý mezi stromy – jediný to pozůstatek dlouholetého sídla pražského divadla. Tu ke mně přišel kulhavej pán s igelitkou a jestli si s ním nezahraju šachy. Tahle otázka mě překvapila, pán totiž vypadal tak, že bych spíš čekal otázku, jestli nemám drobný…  Zeptal jsem se tedy, jestli se bude hrát jen tak? „to ne“  a vyndal usmudlanou padesátikorunu a dodal,  že když prohraje,  je mince má a v opačném případě mu dám já padesát korun…  No podle toho, jak ta mince vypadala už asi dlouho neprohrál. Bohužel nebyl čas se dále šachovým streetmistrem zabývat, protože se blížila dvanáctá hodina a tak jsem vyzvedl ženu.  Dále se již jedná o všední den a nemá smysl jej zde víc rozebírat 🙂 zmínil bych ale výtečnou zmrzlinu,  na kterou jsem byl pozván a také naše sousedy – lachtany – kteří,  když jsme dorazili domů, se právě slunili na našem dvorku a všemocným paprskům slunce nastavovali své spoře oděné obézní těla….  Proč,  ptám se tě věčný stvořiteli , u nás místo nich nebydlí třeba parta modelek nebo letušek?  Žábu z toho rozbolela hlava a tak si šla lehnout a já dopisuji tyto řádky na tabletu na zahrádce v kině Aero a doufám, že podobně krásnejch dní bude letos co nejvíce (až na ty lachtany)  🙂

Luke

O Oscarech, Lincolnovi a složitosti světa

Mám vždycky zvláštní pocit, když se dívám na film, který dostal Oscara v kategorii nejlepší film. Je to něco mezi napětím, strachem a mučivým očekáváním.
Jeden hlas říká: „Je to nejlepší film roku, ten se ti musí líbit, Lou.“
„Ale co když nebude?“ Ozve se druhý hlas. „Co když tě to bude nudit? Co když si o tom budeš myslet, že je to blbost?“
„Ale jak by to mohla být blbost, když to vyhrálo Oscara? To musí být dobrý!!!“
„Ale co když nebude? Co si o sobě budu myslet? Už ani nepoznám rozdíl mezi filmem s Jeffem Wincotem a Oscarovým kouskem!““

Trochu schizofrenní situace, přiznávám. Je lepší podívat se na film ještě před vyhlašováním cen Akademie a jen se unášet příběhem. Ničím neovlivněn proplouvat režisérovou fantazií. Nechat na sebe působit čisté filmové dílo. V případě Arga Lincolna se mi to nepovedlo. Oba filmy jsem viděl, až potom co zlatá soška doputovala Benu Affleckovi. S oním nezaměnitelným zvláštním pocitem jsem se nejprve podíval na Argo a před několika dny i na Lincolna. Pochopitelně jsem si hned položil dvě otázky: Proč vyhrál Argo? Proč nevyhrál Lincoln?

Sledování obou filmů mělo podobný průběh. Během první půlhodinky jsem se nudil a skoro měl chuť sledování přerušit. Postupně mě však filmy pohltily a už jsem se od nich nedokázal odtrhnout. Jistě můžete v tento moment namítat, že už stárnu a začínám být nechutně sentimentální… a možná máte i pravdu… ale je zde i druhá varianta – ty filmy jsou prostě dobré. Oba navíc směřují k napínavému finále, které dopadne dobře. Z Íránu se podaří utéct a třináctý dodatek ústavy projde. Lou si utírá zvlhlé oči a namlouvá si, že má alergii na prach. Oba filmy jsou opravdu dobré a opravdu se mi líbí, jsou dobré.

Ale je Argo opravdu nejlepší? Těžko říct. Myslím, že soutěže jsou vlastně tak trochu jako politika. Záleží, jak hodně zapůsobíte na lidi, což se v konečném důsledku ukáže v tom, kolik hlasů získáte. Podle mě je vždy ne deset ale možná i dvacet nebo třicet dobrých filmů, které by si Oscara za nejlepší film zasloužili. Jenže soška je jen jedna, a proto přijde na řadu politika. Letošní ročník Oscarů toho může být důkazem, protože v nominaci byl ještě třeba i Django Quentina Tarantina, který má té potenciál být nejlepším filmem. A všechno je také o vkusu diváka. Každý má svého favorita, každý upřednostňuje něco jiného. Kdybych rozhodoval já mezi Argem Lincolnem, dal bych sošku za nejlepší film Lincolnovi.

Nic není tak jednoduché, jak se na první pohled jeví. Svět je složitý. Někdy více, někdy méně. Někdy si ho složitější děláme sami. Každá změna má své následky. Je jako vlna, která se rozeběhne po hladině. Někdy je slabá a jen tiše šplouchne o břeh, někdy je tsunami, za kterou zůstává pohroma. O těchto věcech podle mě Lincoln je. Je to perfektní freska složité doby občanské války, kdy vše bylo rozděleno a každý požadoval něco jiného. A Abraham Lincoln stál uprostřed toho všeho. Charismatický prezident, který dokázal na lidi zapůsobit. Prezident, který chápal svou práci jako službu. Abraham Lincoln, který byl hlavně člověkem, a právě proto dobrým prezidentem. Steven Spielberg se rozhodl zaměřit pouze na určité období života Abrahama Lincolna, na schvalování třináctého dodatku, který zrušil otroctví. Je to skoro až takový dokument, který mapuje jedno z nejvypjatějších a nejdůležitějších období americké  historie. Výkon Daniela Day-Lewise je strhující, Lincoln je v jeho podání podle mne především velmi zajímavý. Je to opravdu složitá postava, která čelí různým tlakům a snaží se neústupně prosadit věci, o kterých je bytostně přesvědčena, že jsou správné.

Lincoln je v konečném důsledku o přemýšlení, o přijetí pravdy o nás samých, o tom, že nic není jednoduché.

LOU

Včera v Jazzdocku

Včera jsme se byli s Panem Mehehem a Mňoukem (který nás tedy záhy opustil) podívat v pražském klubu Jazzdock, který se nachází hned u vltavy na Janáčkově nábřeží. Šli jsme tam hlavně na kapelu našeho „beatles“bubeníka Tomáše – The Bladderstones – kteří hrají směsici bluesu, rocku a jazzu.

VJazzdocku jsem byl včera poprvé a byl jsem příjemně překvapenej, že je to skutečně klub hezky designově řešenej a nápojové a jídelní menu mají opravdu vyvedené a moderní (viz http://jazzdock.cz/)

Trio The Bladderstones hraje necelé dva roky,ale za tu dobu už se stali docela známými mezi fandy tohoto žánru a zejména jejich mladý kytarista, Tomáš Frolík, je velkej kytarovej talent, o kterém možná ještě v budoucnu uslyšíme. Pozadu však nezůstavají ani zbylí členové – výtečný zpívající baskytarista „Johnny“ Judl  a nezpívající bubeník (a hvězda seriálu Ulice :)) Tomáš Náprstek, který se za ty roky hodně zlepšil. Zazněly známé i méně známé coververze  např. Come Together , Fire, All along the watchtower, Little Wing, Rolling and Tumbling aj. Kapela se samozřejmě nesnaží kopírovat své vzory či původní aranže skladeb a všechny písně si upravuje do své unikátní a vcelku originální podoby (něco naleznete k poslechu na http://bandzone.cz/thebladderstones). Pokud budete mít možnost si jít tuhle kapelu poslechnout, rozhodně nemeškejte!

Kapela The Bladderstones hrála do devití hodin a jak jsme byli zakecaní, tak se nám ještě z docku nechtělo a navíc nás přemohla zvědavost – druhým koncertem večera bylo totiž trio Emila Viklického s hostujícím Scottem Robinsonem. Emila Viklického jsem dosud znal jako jednoho z nejlepších českých jazzových klavíristů a nezklamal mne. Spolu s ním a Robinsonem byli na pódiu ještě výteční muzikanti František Uhlíř (kontrabas) a Josef Vejvoda (bicí) a už od začátku první skladby bylo jasné, že se povezeme na vlně moderního – avšak stále poslouchatelného – jazzu. Já mám totiž hlavně rád takovej ten  klasickej jazz  a některé jeho moderní varianty se mi už moc nelíběj – tohle ale bylo opravdu dobré (dobře – snad na výjímku jedné skladby z druhé části koncertu :)). Ze známých skladeb jsem poznal jen East of the sun (který kdysi proslavila Billie Holiday) a zaznělo i dost skladeb původních právě od Scotta Robinsona, který střídal trubku, saxofon a klarinet – utkvěl mi název jedné z nich, kterou prý napsal v Praze   – „Doctor Pivo“ 🙂

Koncert trval až do půlnoci a musím říct, že to byl pro mě zážitek sledovat tyhle pány muzikanty cca 2m od pódia a celej večer jsme si dobře užili. Udělal jsem tam taky nějaký fotky, tak je o víkendu hodim opět na rajče.

Luke

Měsíční běhací rekapitulace

Opět jsem tu zpocen a uřícen zpět z běhacího pásu. Minule jsem tu optimisticky psal , jak jsem dostal novou chuť do běhání, jak jsem se konečně po Vánocích zas rozběhal a samozřejmě do toho přišla nemoc a 15dní jsem neuběhl ani metr, takže to bylo bídný. Do tempa jsem se tedy vrátil až v minulém týdnu a byl to zas dost boj- tělo si pravidelné zátěži  odvykne hodně rychle, takže první běhy po nemoci byly peklo a občas jsem musel dávat při běhu pauzy. V tomhle tejdnu už se to trošku ustálilo (opět 5km denně) a začal jsem k běhu více přidávat posílování – ať už na rucea ramena (pětikilové činky), tak celkově na veslařským trenažéru, kde chci trávit víc času než dosud, kdy jsem ho zatím používal spíš na protažení před během.

Plán na dalších 30 dní? Hlavně zůstat zdravej a skutečně celej měsíc min 5x týdně vyběhnout. Venku už je taky docela hezky, takže budu moci snad přidat už i sobotní kratší běhy na Vítkově, na což se dost těšim.

Běhu zdar

Luke

Jeden hokejový TVL vtípek :)

bryz

Luke

Pár dní ze života

Nebojím se to tu napsat, že jaro konečně přišlo a ještě to zaklepat na stůl! Doufám, že ta svině zima zůstane na severu a na sibiři a nechá nás trochu roztát na jarním slunku. Teď o víkendu jsme chtěli původně vyrazit někam ven nebo do ZOO a zas nás počasí donutilo víkend proflákat doma u filmů a vína, ale vypadá to, že tahle neděle už bude konečně trochu akční.
Obraťme list.
Já jsem se dneska konečně rozhodl, po měsících odkladů, udělat další důležitý životní krok – objednal jsem se na zítra do optiky tady na Andělu, nechám si změřit mé pidlovoči a vyrobit brejle na dálku, „abych Vás lépe viděl!“. Důsledky tohoto kroku budou pro mě nedozírné (nebo dozírné?!) Ládiku, budeme moct jít na hokej a uvidim puk i hráče! Nebudu muset v kině sedět v prvních řadách a mžourat na titulky, na větších koncertech uvidím kapelu, přestanu nastupovat do špatnejch tramvají, možná poznám i pár známejch na ulici na větší dálku než tři metry a taky se těšim, že konečně zas po letech uvidím hvědnou oblohu :).

A co nás vlastně čeká v Dubnu, kterej už je z třetiny prošlej? Chystáme velkou rodinnou oslavu, protože ségra bude slavit třicítku a babička 75, takže se sejdeme někde v restauraci a zajíme/zapijeme. Jako vždy mám problém vymyslet nějakej dobrej dárek, na to sem úplně levej… S oslavami souvisí i svatby a tak se oslím můstkem dostávám ke svatbě mého kolegy a kamaráda Ondry, kterému koncem Dubna v Praze s Basketles zahrajeme pro úspěšné vkročení do dalšího (terminálního) stádia života :). A šup, jsem dalším můstkem u naší kapely – V Basketles jsme se v těchto dnech domluvili, že budeme už nastálo hledat nového člena místo Fefiho, kterej sám uznal, že sedět na dvou židlích prostě nejde. Budeme tedy hledat člověka, který umí zpívat a který by byl k tomu ještě schopen buďto basovat nebo hrát na kytaru, takže pokud o nějakém schopném hudebníkovi a nadšenci do 60s víte, rozhodně nám ho doporučte :).

A co filmy? Dneska se chystáme do Aera na konspirační film Olivera Stonea JFK – je to zajímavej film, kterej se sice faktograficky moc vážně brát nedá, ale nedá se mu upřít dokonalé „řemeslné“ zpracování, výprava a herecké výkony. V Aeru budou ještě v neděli 21.4. dávat klasický western Tenkrát na západě, tak snad mi tentokráte neuteče.

Užijte si taky jaro a neseďte jen doma!
Luke

Jágr v Bostonu

Je tomu právě týden, co byl Jaromír Jágr v NHL vyměněn z Dallasu do Bostonu a já jsem celý ten týden pozorně sledoval jak zápasy, tak i novinové články, diskuze a sociální sítě, a tak Vám zde mohu nabídnout zhodnocení prvních několika dní slavné „68“ v dresu Boston Bruins

Jaromir+Jagr+Brad+Marchand+Carolina+Hurricanes+7_amj_RgzeBx

Když se předloni Jágr vrátil po třech letech do NHL a podepsal k velkému překvapení jednoletou smlouvu s týmem Philadelphia Flyers, byli fanoušci týmu rozpolceni – někteří byli nadšení, jiní ale nemohli zapomenout velkou pennsylvanskou rivalitu mezi Philadephií a Pittsburghem, v jehož dresu dříve Jágr nejednou zkazil místním fandům Flyers radost. Část fandů rovněž pochybovala o Jágrově formě v 39 letech. Během roku se ale ukázalo, že Jágr má stále co nabídnout a první lajna Flyers ve složení Hartnall-Giroux-Jágr skutečně zářila. Po vyřazení Flyers v druhém kole play-off se začalo spekulovat, zda Flyers nabídnout Jágrovi smlouvu na další roky – Flyers se ale rozhodli, že se pokusí získat volného hráčce Zacha Paraise a proto nedokázali nabídnout Jágrovi včas novou smlouvu a Jágr se meztiím upsal Dallasu, který mu kromě výraznějšího navýšení platu nabídl i jednu z hlavních rolí v týmu.

Po skončení loňské výluky NHL se tedy v lednu letošního roku objevil Jágr v Texasu, kde hokej není příliš populární sport a již od prvních zápasů ukázal, že dokáže být týmovým vůdcem a v roli mentora i inspirací pro mladé hráče (např. jeho dallaský spoluhráč Cody Eakin se narodil pár dní po té, co Jágr získal druhý Stanley Cup). Prodej lístků na domácí zápasy Stars se oproti loňské sezóně rapidně zvednul, ale Dallas se stále potácel mezi8-12. místem v západní konferenci a tým byl celkově hodně nevyrovnaný – dokázal porazit některé silné soupeře (Anahaim, opakovaně porazil úřadující vítěze NHL LA Kings…) ale prohrál i dost domácích zápasů, které měly být jeho jasnou záležitostí… hodně se mluví i o tom, že spolupráce v první lajně mezi Jamie Bennem a Jágrem nefungovala tak, jak si vedení týmu představovalo. I přesto (nebo možná proto) vedl Jágr  produktivitu týmu a po té, co minulý týden Dallas prohrál dva zápasy v řadě, bylo jasné, že letos se do play-off nejspíše opět nedostane. I proto se manažer Joe Niuewendyk rozhodl, že se zaměří na přestavbu týmu do budoucích let a vyměnil dva úspěšné hráče Dallasu – Dereka Roye a Jaromíra Jágra za mladé hráče a volby v nadcházejícím draftu.

Jakmile se objevila na internetu potvrzená zpráva o tom, že Jágr přestupuje do Bostonu, vypukla na diskuzích Boston Bruins menší „Jágrmánie“. Fandové si měnili avatary (to jsou takovéty malé uživ. obrázky v diskuzích), přidávali si ke svým fotkam „mullet“ (jak se řikalo dlouhejm jágrovejm vlasům v 90. letech), objevovaly se nadšené příspěvky o tom, jak příchodem Jágra Boston zlepšil svojí útočnou sílu před play-off apod. Překvapilo mě, jak jednoznačně pozitivně byla tahle zpráva mezi fandy přijata – to byl velký rozdíl mezi vlažným přijetím ve Philly či v „nehokejovém“ Dallasu a i sám Jágr si toho v rozhovoru všimnul. Boston už dříve v této sezóně usiloval o Jeroma Iginlu z Calgary Flames, kterého jim ale v poslední chvíli „vyfoukl“ Pittsburgh, a tak se nyní stal Jágr posledním chybějícím „článkem“ v týmu, který má letos velké ambice vyhrát Stanley Cup.
Po příchodu Jágra do Bostonu se začalo téměř hned spekulovat, v jaké lajně a s kým bude vlastně hrát? Nejvíce se mluvilo o první lajně s Milanem Lučičem a Davidem Krejčím, avšak trenér, Claude Julien, oznámil, že tuhle úspěšnou lajnu zatím nechce měnit.

První zápas odehrál Jágr ve čtvrtek proti New Jersey Devils. Nastoupil v druhé lajně vedle Brada Marchanda a Tylera Seguina a právě Marchand se postaral o jediný gól zápasu, když přihrával před bránu, kam se Jágr prodral a od jeho brusle se puk odrazil do branky. Sám Jágr se po zápase smál, že v pětdvaceti by se za takovej gól styděl, ale teď že ho rád bere :).

Kromě posílení útoku Boston od Jágra očekává i zlepšení přesilových her týmu (Boston je v úspěšnosti využití přesilovek až na 24. místě) a hned v prvním zápase v jediné přesilové hře Jágr opět ukázal, jak dokáže držet puk a byť z jeho velké šance gól nepadl, na diskuzích si fanoušci zlepšení přesilovky povšimli.

Druhý sobotní zápas proti Montreálu, velkému rivalovi, skončil porážkou Bostonu 1:2 hlavně díky špatné první třetině. Proti druhému „Jágrově“ útoku totiž Montreal postavil své nejlepší útočníky (v čele s Tomášem Plekancem) a tady se ukázaly defenzivní nedostatky ve hře Bostonu, když rychle inkasoval dva góly. Trenér Bostonu tedy začal míchat sestavou a Jágr se posunul do třetí lajny, která se téměř ihned po té začala více útočněji prosazovat a nakonec se postarala i o rozdílový gól. I přes velký tlak v třetí třetině se ale již nepodařilo skóre vyrovnat.

Po druhém zápase se konečně Jágrmánie na internetu trochu zklidnila a nejvíc se v diskuzích řešily ony změny v lajnách a fandové stále volali po tom, aby byl Jágr umístěn do první lajny vedle Davida Krejčího. Dnešní noční zápas s Carolinou opět ukázal Boston v dobrem světle. Jágr hrál opět v druhém útoku s Bradam Marchantem, avšak místo Tylera Seguina (křídelní útočník, kterému ale pozice centra zatím moc nesvědčila) hrál centr Gregory Campbell a tahle souhra vypadala skutečně dobře a postarala se o dva góly Bostonu z celkové výhry 6:2.

Jágr má tedy odehrány 3 zápasy v dresu Boston Bruins a zatím má solidní výsledek 1 gól a 2 asistence. Na nějaké hlubší hodnocení je ještě brzy, avšak pokud Boston ještě trochu vylepší defenzivu a pokud se brzo z marodky vrátí hlavní opora Bostonu, Patrice Bergeron, je tenhle tým jedním z favoritů na zisk letošního Stanley Cupu

Luke

Lukyhellovo filmové okenko – Kameňák

Již několik měsíců má Lukyhell na Youtube svůj nový pořad „Lukyhellovo filmové okénko“, v němž se vtipnou formou zaměřuje na různé známé i méně známé filmy. Tentokrát přišel nařadu nechvalně proslulý Kameňák od Zdeňka Trošky a garantuju Vám, že se u tohoto dílu hodně zasmějete (narozdíl od sledování filmu samotného)…

Dobrýá práce, Luky 🙂

Luke

Jak jsem kupoval baterku do mobilu

Baterka do mobilu už nic nevydrží, je potřeba koupit novou. Tam, kde jsem jí chtěl koupit, ji už neměli a jinde hodně podražili. Asi je po ní fakt sháňka. Risknul jsem to a zkusil neoriginální. Za pár dnů, týdnů, měsíců uvidím, jestli se vyplatilo za méně peněz mít větší kapacitu.
Jak jsem objednával. Na stránkách obchodu rt-mobil píší, že buď objednat nebo si jen zavolat, jestli jí mají skladem. Volám si tam, že bych si hned přijel a pracovník obchodu mi říká, že je lepší si ji objednat. Já mu říkám, že se nechci registrovat (ono taky se pořád někde registrovat a rozdávat své údaje není úplně super) a on, že se registrovat nemusím, že to jde objednat i bez toho. Jdu tedy objednávat bez registrace, ale nepustí mě to, protože si musím zadat jméno a příjmení, adresu, telefon a email. Jako bych se registroval. Napsal jsem do jména x, adresa x, telefon 1, email x@x.xx, do poznámky píšu, že jsem volal a že už si pro to jedu.
Když přijedu, řeknu pánovi za pultíkem, že jsem si objednal baterku na jméno x. A on, že to stornoval. A já, že si to tedy vezmu bez objednávky. Dá mi to, zaplatím a ptám se na účtenku. On, ať mu řeknu jméno, já, že mu půjčim občanku, ať si to opíše a on občanku nechtěl a vytisknul mi účtneku beze jména jen jako maloobchodní prodej. Takže to jde.
No a baterka už je v telefonu.

Ladik