TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Květen 2013

Refufest – ochutnávky z celého světa na Kampě

V sobotu 25.5. se uskutečnil již osmý ročník multikulturního festivalu Refufest, který přináší jedinečnou možnost poznat kultury celého světa, aniž byste opustili Prahu. Doslova tak za jedno odpoledne navštívíte Egypt, Sýrii, Gruzii, Indii, Kongo, Bělorusko a další většinou exotické země, které měli na festivalu stánek. Akce se konala na Pražské Kampě a i přes silnou nevoli počasí se přišlo do zmáčeného parku podívat hodně lidí.

P1060502

Festival nabízel bohatý program. Na pódiu se střídali umělci z celého světa, kteří prezentovali národní hudbu. Zajímavostí byly módní přehlídky oděvů, které se nosí v různých koutech světa a taneční vystoupení. Mezi jednotlivými představeními zpovídali moderátoři cizince žijící v České republice. Tito lidé vyprávělio o problémech, se kterými se zde potýkají. Když vás některé vystoupení nezaujalo, stačilo zajít ke stánkům a ochutnat exotické jídlo. Přiznám se, že jsem pokrmům moc nedůvěřoval, a tak jsem si nakonec koupil jen medovník v jednom Běloruském stánku. Medovník samozřejmě z Běloruska nepochází, prodávali ho tam asi pro takové případy jako jsem já – lidi, kteří se báli něco neozkoušeného ochutnat. Pro pivaře zde zase byl vyhrazen stánek s Unětickým pivem. Na své si přišli i milovníci kávy.

P1060474 P1060480

Některé stánky kromě prezentace kultury, prodeje pokrmů nebo různých výrobků nabízeli i zajímavé služby. V indickém stánku jste si např. mohli objednat speciální masáž. V jiném stánku jste se zase mohli vyfotit v oblečení typickém pro dálný východ. Děti si přišly na své na atrakci s obřím bublifukem a na mapě umístěné uprostřed celého prostranství jste mohli zapíchnout špendlík do místa, odkud pocházíte. Nutno podotknout, že špendlíky byly zapíchnuté takřka všude. Chvíli jsem váhal, zda tam mám píchnout Žatec, ale nakonec jsem si to rozmyslel. I když svou krásu samozřejmě taky má 🙂

P1060532 P1060487

Multikulturní festival Refufest pořádala organizace Inbáze, která se věnuje integraci cizinců v České republice. Hlavním cílem Inbáze je vytvářet bezpečný prostor pro vzájemné poznávání lidí různých kultur a na Refufestu se toto poslání plnilo do puntíku. Inbáze zde měla svůj stánek a stejně tak i ostatní organizece, které pomáhají cizincům (Organizace pro pomoc uprchlíkům, Poradna pro integraci…). Tyto stánky měli své vlastní zábavné soutěže. Vyplňoval jsem např. test znalosti cizích kultur, kde byly otázky týkající se zvyklostí v určitých zemích. Nedopadl jsem až tak špatně, ale všechno jsem nevěděl. Mimochodem tam byla otázka, zda Japoncům vadí smrkání do kapesníků. Od zkušeného cestovatele a japanologa Ashmana jsem samozřejmě věděl, že vadí 🙂 V Japonsku si klidně popotahujte, ale nesmrkejte do kapesníku!

P1060521 P1060535

Z celé příjemné akce bylo pro mne nejkrásnější zjištění, že i přes opravdu velkou nepřízeň počasí se na Refufest přišlo podívat opravdu hodně lidí, což dokazuje, že v České republice je zájem poznávat cizí kultury a tím se obohacovat. Cizinci to v České republice nemají snadné. Kromě velké jazykové bariéry se potýkají s odlišnou kulturou a často i diskriminací. Toto jsou věci, na kterých je potřeba pracovat. Pokud budete mít příští rok čas, přijďte se na festival podívat… a zase se o krok přiblížit jiným kulturám.

Další fotografie si můžete prohlédnout v mé fotogalerii zde: http://lou2500.rajce.idnes.cz/Refufest,_25.5.2013

Stránky Refufestu jsou potom zde: http://www.refufest.cz/

 

LOU

Advertisements

Včerejší pivní minidegustace

Těsně před včerejším odchodem z práce mi napsal zdejší spolupachatel Ládik, jestli prej bych nešel na pivko, že potřebuje stejně něco vyřídit na Orionce a že  bysme tedy mohli zase zajít do Obyčejného světa.  Radostně jsem souhlasil, protože pivo jsem neměl už asi den, vyrazil jsem z práce, koupil jsem pytel kočičího steliva a hurá do hospody. V tramvaji na IP Pavlova jsem potkal Ládika a na Orionce jsme rychle vyřídili, cobylo třeba a chvátali jsme do Obyčejného světa. Bohužel bylo plno, musíme tedy o hospodu dále. V tom nás zaujala cedule žateckého pivovaru  v ulici Korunní 1075 , kde se nachází nenápadná putyka s lidovým názvem „Pivotéka Pivo a párek“. Vcházíme dovnitř – já obtěžkán stelivem, Ládik taškou s bůhví čim :).Na první pohled to tu vypadá spíš jako obchod s pivem, ale pokud projdete kolem baru, dostanete se do zadního salónku a hlavně na docela pěknou zahrádku s více stolky a tam jsme se usadili i my. Dnešní nabídka nabízela 5 různých pivek a k jídlu párky, které jsme sice neochutnali, ale u sousedních stolů vypadaly docela jedle  (Miluju párky! Ale pšššt před gurmánama… 🙂 )

Dáváme si první pivko. Já vybírám Rohozec Skalák 12 stupňů a Ládik chotěbořskou desítku. Chvíle napjatého čekání, kterou si krátím lisováním mravenců na stole futrálem od brejlí a Ládik vypráví novinky o rodince. Za chvíli je pivko před námi. Připíjíme si a ochutnáváme. Výtečný! Starou pravdou je, že první pivo chutná nejlépe – zvlášť když má člověk žízeň. Rohozec je přesně takový pivo, jaký od dvanáctky čekám – nahořklý, ale né příliš, s výraznou příjemnou chutí , barvou a zkrátka osvěžující. Ládikova Chotěboř byla rovněž osvěžující a příjemně hořká a díky menší síle je to pivo, se kterým by šlo také soutěžit v centurion challenge :). Nezávazně konverzujeme  – o počasí, o stěhování, o virtuálních operátorech, o výletech do pivovarů, o vztazích,  o tom jak je smutné, že si kluci nevážej svejch holek a naopak, Ládik přidává i fórek či dva a piva ve sklenicích ubývá. Vedle ke stolku si sedají dvě dívky – každá s jednou květinou.  Shodujeme se s Láďou, že je hezkej pohled na holky pijící pivo a že je škoda, že dost holek pivem opovrhuje a nebo jim nechutná.

Objednáváme si druhé pivko a tentokráte se shodneme na čtrnáctistupňovém Regentovi. To už je jiná třída – opravdu hutný a těžší pivo s výraznou chutí a pěnou. Chutná mi, ale souhlasim s Ládikem, že tohle si dáme jednou a bude to stačit. Pokračujeme v debatě o holkách a pivu a stáčíme ji k ochucenejm pivům, který holkám docela chutnaj. Vysmíváme se nefiltrovanému staropramenu. Ládik mi čte složení ochucených gambrinusů – hnus a chemikův ráj. Regenta pijeme již pomaleji a vychutnáváme si jeho chuť , ale za chvíli už je také dopito. Třetí pivo už ale nedáme a platíme. Pivotéka Pivo a Párek je vcelku příjemný místo a shodli jsme se, že stojí za další návštěvu. Stejně tak obě piva, z nichž nám ale každému více chutnalo to první 🙂

Luke a Ládik

Virtuální operátoři v ČR

Je to již půl roku, co se objevil první virtuální operátor BleskMobil. Simku jsem si hned koupil, vyzkoušel a předal jí dál v rodině. 3 Simky neuživím.

Před pár dny přišel druhý virtuální operátor Mobil.cz. Dnes vyrazil do světa třetí operátor TescoMobile, v pátek bude další 99mobile, v sobotu další GoMobile a následovat budou další a další a další. Náš trh s virtuálními operátory se otevřel. Možná právě proto, že 02 vypustilo Bleskmobil (což je spíš její značka, než skutečný samostatný virtuál) a teď TescoMobile (ve kterém jedou O2 a Tesco napůl) přišly před pár týdny naši skuteční operátoři se svými neomezenými tarify. Někteří lidé se upsali na další dva roky a teď jen můžou doufat, že třeba nějaký virtuál nezačne nabízet to samé volání o 100, 200 korun levněji a třeba i s lepším FUPem na internet. A v takovou nabídku doufám já.

Jeden G+kový známý, Petr Koumar, se do nabídek virtuálních operátorů s chutí ponořil a na sociální síti Google+ vytvořil k tématu komunitu „Virtuální operátoři v ČR“ https://plus.google.com/communities/103066003427127911426 , oslovil velké stránky jako jsou Dotekománie, SvětAndroida, SmartManii či Mobilnet a vlastně všichni mu vyšli vstříc, komunitu nasdíleli na svých stránkách a ze včerejších 12 lidí máme aktuálně 181 členů a stále rosteme.

Snažíme se zapojit do komunity i virtuální operátory, abychom vytvořili místo, kde operátoři i jejich klienti mohou diskutovat a probírat aktuální dění. Úspěch projektu posoudíme za pár týdnů.

Skoro mě dojalo, že Petr mluví o mně jako o spoluzakladateli a jsem jeden z moderátorů komunity. Přišel jsem k tomu trochu jako slepý k houslím. Celé to je jeho projekt, já ho jen podpořil. Ale jako o spoluzakladateli o mně mluví i na dotekománii: http://dotekomanie.cz/2013/05/prenos-telefonniho-cisla-virtualnimu-operatorovi-zkusenost/

Pokud máte nějaké zkušenosti s virtuálními operátory, konkrétní nebo obecné dotazy, přidejte se ke komunitě, tam je na všechno dost místa.

Ladik

Filmy z posledních týdnů…

v posledních tejdnech moc doma na filmy nekoukáme, takže souhrn shlédnutých filmů je tu po delší době…

Velký Gatsby  http://www.csfd.cz/film/293006-velky-gatsby/

Film, na který jsem se těšil a ze kterého jsem měl ve výsledku rozporuplný pocity. Nečetl jsem zatím knižní předlohu, ani jsem neviděl filmovou podobu z roku 1974 (s Redfordem) , takže ani nedokážu moc posoudit, jak je film věrný původnímu románu. Nicméně příběh o tom, jak se ve 20. letech v New Yorku mladej kluk Nick potká s excentrickým milionářem Gatsbym (který ho využívá k získání své ztracené lásky)  je zajímavě natočen a vynikající byla z mého pohledu zejména výprava a kostýmy. Titulní role se ujal Leonardo Di Caprio, kterého jsem dříve rád neměl, ale po skvělém filmu Letec jsem ho vzal na milost – a i když v tomhle filmu nepředvádí zrovna životní výkon, role mu vcelku sedne.  Na filmu mi vadila zejména trochu delší stopáž – místy se to docela vleklo  a překvapivě mi ani příliš nevadilo občasné použití hiphop muziky jako soundtracku k filmu.

Film myslím stojí za návštěvu kina, avšak nejedná se určitě o adepta na film roku .

Hledá se prezident http://www.csfd.cz/film/334129-hleda-se-prezident/

Opět jsme byli v Aeru na dokumentu a tento nám přiblížil nedávnou první přímou volbu Prezidenta ČR, která pro nás  – kluky(a holky), co spolu chodíme  ( (c) Bylo nás pět ),  dopadla neslavně. Dokument je tedy sondou do předvolebních štábů všech osmi (nebo kolik jich bylo) kandidátů na úřad hlavy státu a sledovali jsme jejich přípravy, probíhající kampaně, debaty a vše vrcholilo prvním a druhým kolem volby.  V dokumentu uvidíte slabosti jednotlivých kandidátů, zasmějete se (nebo spíš vlastně zapláčete) s Milošem Zemanem a jeho alkoholismem, s „Bobo“ a její příšernou kampaní, s ambiciózním a později neúspěšným „Kuním ksichtem“  a dalšími exoty. Film je natočen vcelku dobře, má spád a graduje zmíněným druhým kolem. Vtipnou tečkou je scéna, kdy Fischer podpoří do druhého kola Miloše Zemana a nespokojený člen jeho volebního štábu proti tomu u něj protestuje a snaží se zjistit u „kuny“ jeho pohnutky… i přes pro nás smutný konec je toto dílko dobrým dokumentem o průběhu této prezidentské kampaně a nastavuje zrcadlo (jak to tak bývá) nejen politikům samotným, ale hlavně nám, hlasujícím ovečkám.

Hitchcock http://www.csfd.cz/film/244965-hitchcock/

A je tu zástupce mé oblíbené kategorie „životopisné filmy“. Nejedná se ale o film popisující celou životní dráhu slavného režiséra a průkopníka horrorů, ale zaměřuje se zejména na období, ve kterém Hitchcock vytvořil svůj „mástrpís“ Psycho – tedy období konce 50. let. V titulní roli se v tomto filmu objevil Anthony Hopkins a nevím čím to bylo, vůbec mi při sledování nedošlo, že je to on (až po filmu po přečtení titulků). Je docela hezky namaskovanej a i když podoba se skutečným Hitchcockem není úplně dokonalá, neměl jsem s obsazením hlavní role problém  (narozdíl od jednoho kolegy z práce, kterému prý Hopkins v titulní roli zkazil celý dojem z filmu). Kromě Anthonyho ve filmu hrají ještě Helen Mirren a hlavně krásná Scarlett Johansson :). Film se mi hodně líbil a neváhal bych ho tedy doporučit ke shlédnutí!

The Giant Mechanical Manhttp://www.csfd.cz/film/315528-giant-mechanical-man-the/

Čerstvý zážitek ze včerejšího narvanýho Aera naslepo. I když název filmu možná evokuje nějaký hustý futuristický sci-fi, ve skutečnosti se jedná o „obyčejný“ romantický film s prostým příběhem, ale velmi příjemným zpracováním a délkou. Onen podivný název filmu odkazuje na povolání hlavního hrdiny příběhu, který se každé ráno po vzoru oživlých soch nabarví modrostříbrnou barvou a na chudách venku předvádí své umění – obdobné zlaté „sochy“  můžete občas potkat už i v Praze na václavském Václaváku :).  Náš hrdina se pak v příběhu setká s jednou milou dívkou a následuje klasická romantická zápletka, která se před koncem  lehce zkomplikuje, aby vše nakonec skončilo happy endem (a jé je – spoiler). I když asi mnozí z Vás začínají zívat, film není vůbec špatnej. Jsou tam vtipné charaktery postav (zejména sebestředný spisovatel Doug), film se snaží vyhýbat takovým těm klišé dialogům a zápletkám (i když ke konci se to trošku zhorší) a kamera je zajímavá. V řadě míst jsem se upřímně zasmál a i zmíněná rozumná délka (cca 90 min) přispívá k tomu, že mě film téměř nenudil. A poselství filmu, který se v něm několikrát opakuje (že …stačí jedna osoba, která Vás miluje a budete se cítit výjimeční a důležití .. nebo tak nějak to bylo :)) se mi líbí.  Za mě tedy dobrej film.

Tak to pro dnešek stačí, v červnu bude v Aeru přehlídka filmů s Marilyn Monroe a tak se na tuhle tělnatou sexy blondýnu určitě také zajdeme podívat 🙂

Luke

2. ročník Žižkovského pivobraní

… se uskuteční 7. a 8. června v Praze na Žižkově na Parukářce. Opět se na něm představí několik desítek malých a minipivovarů  a součástí bude kulturní program, ve kterém zahraje např. rnr kapela Caktus band či jazzový Magnum Jazz Bigband.

My, stejně jako loni, opět vyrazíme v pátek 7. a já se vydám na parukářku asi i v sobotu, abych si nenechal nic důležitého zrzavého utéct… Přidáte se k nám? 🙂

Luke

Když nejde o život, jde o všechno

51060b9c24debaa861f00000-520

Pýcha a předsudek a zombie…

V dešti

prší – už zase – ale mně to dneska vůbec nevadí, protože mám lehkou kocovinu a pohled z tramvaje na zmoklý lidi mě naplňuje takovou zvláštní směsicí škodolibosti a spokojenosti. K tomu mi Suchý zpívá Blues o stabilitě…. „…jo mít tak čtyři nohy – to by se to stálo!“ a já s ním souhlasím. Dneska to tedy vypadá na abstinenční den. Z kabátu ale ještě trochu cejtim včerejší mastnotu z burgerárny „Dish“, kam jsme s přáteli vyrazili a nacpali se výtečnými hamburgery, unětickým pivem a dorazili se pak slunným sicilským vínem v jedné nedaleké vinárně. Žába si taky včera usmyslela, že ze mě udělá civilizovaného člověka a ošatila mne zas na rok dopředu, tak snad nebudu za měsíc v provánc dělat ostudu, n’est-ce pas?

V pátek ale vyšlo počasí o něco lépe a my byli s Žábou na grébovce zavzpomínat na naší loňskou svatbu, dali jsme si víno ve viničním altánu, kafe v pavilonu, pak margaritu v Las Adelitas, martini v Aeru a zakončili den menší večeří v Personě na Žižkově. Grébovka je letos stále rozkopaná, ale tentokráte vrchní část  a cesty u jeskyně Grota, takže nezávidim letošním svatbám cestu k altánku… dolejší část parku je ale už krásně opravená –  Žába hned vyzkoušela nové dětské hřiště a všechny jejich atrakce  :).  Celkově bude park za pár let, po dokončení rekonstrukce, opravdu pěknej.

Zmíním se ještě o sobotním večeru v klubu Vagon a pravidelnému koncertu skupiny Professor, který se nesl v trochu smutnějším duchu a to i kvůli vzpomínce na jejich nedávno zesnulého býv. baskytaristu Gustava. Professoři si jej v polovině koncertu připoměli dojemnou slideshow z fotek z celé jeho muzikantské kariéry a i já jsem si vybavil mé návštěvy na Opatově před více než… no hodně lety, kde tehdá kapela Professor pravidelně hrávala. Právě na jejich tehdejších koncertech jsem měl to štěstí potkat spousty lidí a kamarádů(a taky mou současnou kapelu) a Gustav mě vždycky bavil svým klidným výrazem a i když si moc nelámal hlavu s věrným napodobováním basových linek originálních skladeb, tak měly koncerty výtečnou atmosféru. I tento sobotní koncert ve Vagonu se povedl a i když jsem neměl moc náladu na paření, nakonec jsme si se známejma docela zatancovali a před půlnocí vyrazili domů.

Takto tedy vypadal další náš víkend-  ten další bude chatový a jak znám své štěstí, bude opět lejt  a navíc se přidá i velká zima a možná i mlha či sníh. No nic – budu připraven – dnes jdu zakoupit 12letý rum Diplomatico reserve  a budeme se tam kdyžtak interně zahřívat 🙂

Luke

Vzpomínka na Raye Manzareka

Vždy, když zemře nějakej můj oblíbený muzikant, mě to mrzí, ale chápu, že čas je neúprosnej a bohužel chmurný žnec už řádně zaťal svou rezavou kosu do generace hudebníků 60. let. V pondělí přišla řada i na jednoho z nejdůležitějších lidí v mém hudebním životě a tím byl právě klávesák The Doors – Ray Manzarek.
r-i-p-ray-manzarek-of-the-doors-0

Vlastně až do devatenácti jsem o něm vůbec neslyšel, ale jedna dobrá duše v mém prvním zaměstnání mi nahrála bestofku Doors a já tý muzice postupně propadl a kromě několika grungeovejch měsíců jsem pak poslouchal Doors asi 5 let skoro denně, přirozeně tak navazujíc na mou předchozí Beatles-mánii. Ray Manzarek mi jako první ukázal, že klávesy se mohou výrazně prosadit i v rockové kapele a hlavně díky němu jsem se začal víc zajímat o hru na piáno. Pak už to šlo samo – první kapela a s ní první koncerty (na nichž jsme od Doors hráli asi 4 písničky) a rozjelo se to…

Na Rayovi se mi líbil jeho optimismus a taková pozitivní aura, která z něj z v rozhovorech nebo při koncertech vyzařovala. Vždycky mluvil zpola zasněně, používal méně obvyklé či psychedelické výrazy a rád se dál unášel na vlně psychedelie, kterou se svou kapelou pomáhal tvořit i bořit. Není proto divu, že Ray Manzarek byl můj nejoblíbenější člen The Doors a jeho styl hry na klávesy mne v mnohém inspiroval a inspiruje doteď. Nebyl to rozhodně žádný virtuoz – jeho klávesové party jsou často až trapně jednoduché, ale právě to, jak dokázal z relativního minima vytěžit maximum a také cit pro aranž a rytmus, z něho udělal jednoho z nejdůležitějších klávesáků moderní rockové historie. Je také jedním z těch, jejichž zvuk a styl téměř okamžitě na nahrávce poznáte, i když třeba zrovna nevíte, že se jedná o nahrávku Doors. Ve spojení s texty a hlasem Jima Morrisona, kvílivou kytarou Robbieho Kriegra a neklidnými bicími linkami Johna Densmora byli Doors přímo ukázkovým příkladem čtyř individualit, které se dokázaly shodnout a vytvořili(y) nesmrtelnou muziku.

Po smrti Jima Morrisona se kapela nerozpadla a zbytek Doors se pokusil začít znovu . Na albech Other Voices a Full Circle právě dostali velkou příležitost Ray a Robbie a z Raye se tak stal na chvíli kromě klávesáka i zpěvák a nevedl si špatně – album Other Voices (což byla shodou okolností jedna z prvních LP desek, kterou jsem si koupil) považuju za opravdu povedené a je tam řada dobrých písniček. Veřejnost ale The Doors bez Morrisona nepřijala a kapela se v roce 1972 definitivně rozpadla. Právě desku  Other Voices jsem si v úterý večer doma pustil, abych aspoň na chvíli zavzpomínal na Raye a vybavil se mi taky pražský koncert z roku 2011, který jsme s Žábou měl i to štěstí vidět (více o tom píši zde), na kterém byl Ray v plné síle a spolu s kapelou odehráli povedené vystoupení.

S naším Doors revivalem na Raye také v brzké době zavzpomínáme a já se budu snažit na klávesy hodně cvičit, aby si Ray tam nahoře nemusel zacpávat uši 🙂

Takže Rayi, díky za všechno a pořádně to na tý „druhý straně“ rozjeď a až taky dorazim, ukážeš mi,jak se vlastně správně má hrát Touch me! 🙂

Luke

 

 

 

 

Trailer k 20. dílu sitcomu Na Točně

Upoutávka na dvacátý díl sictomu Na Točně. Jak to vypadá v Točnově bytě celý týden a co všecho se tam děje? To se dozvíte již brzy.

Luke

Prodloužený víkend za námi (a před námi)

je na čase zaznamenat další uplynulý víkend  do zadků (análů) historie. Ten náš začal v pátek v podvečer v kině Aero, kam jsem šel hned z práce opět zařídit další  Aero kartičku na 10 filmů a za kasou byla opět nová slečna, která opět asi 5 minut studovala, jak se vlastně z těch našich benefitů kartičky kupují, ale nakonec bylo vše zdárně vyřešeno a mohl jsem si dát polotmavé pivko. Bylo ještě docela brzo, pročež jsem se začetl do Pavla Dobeše a jeho (e)knížky „Něco o Americe„. Dobeše jako folkaře moc nemusim (zpátky do trenek se mi nechce a ani kšandy už si zapínat  nemusim) , ale ta knížka je docela čtivá a vtipná – popisuje autorovo cestování po USA v létě 1993, tedy jen pár let po sametové revoluci. Ty jo, už je to 20 let….
Po sedmé dorazila má žabí žena a pan Mehehe následován Kví a nakonec i Ondra s Káťou a byli jsme komplet. V aeru od 20:30 dávali nový remake Fitzgeraldova románu Velký Gatsby (s Leošem Di Kaprem) a byli jsme zvědaví jak dílo dopadne. No nebudu Vás napínat – zde se to nedozvíte – menší recenzi Gatsbyho si schovám na nějaký další blognutí o filmech. Po filmu jsme dali ještě víno, ale na většinu z nás již padala únava a tak jsme to nazvali nocí („called it a night“) a šli domů.

V sobotu šla žába makat a já jsem se rozhodl, že začnu s první fází stěhování do nového bytu. Tou první fází je vyhození všech kravin, který doma mám a který stěhovat nechci. Nejsem vyloženě ten typ, který si musí schovávat každou věc či vzpomínku z minulosti, ale i teď jsem se srdceryvně loučil se svými starými VHS kazetami, oblečením, starejma počtačovejma krámama atd. Probral jsem i naší polorozpadlou knihovnu a své válečné knížky jsem hezky narovnal do velké tašky a v neděli putovaly do řepákova.  No celkem jsem v sobotu vyhodil 4 obrovský pytle bordelu a to ještě musim vyhodit starej PC CRT monitor (19palců, funkčí – chce někdo za odvoz??), nefunkční hifi zesilovač a rádio a taky se asi zbavíme staré televize (CRT 55cm – taky za odvoz, jestli má někdo zájem :)). Naskenoval jsem si i své sešity s hokejovými výstřižky a pak šly rovněž nemilosrdně do pytle – žádné slitování s relikviemi mládí…

V neděli jsme dopoledne s tátou vyrazili na chatu, počasí vypadalo dobře, a tak jsem posekal zahradu (bohužel žádnej slepejš mi tentokrát pod sekaču nevlezl), chvíli jsem si hrál na zahradníka a odborně očistil naší kamenou cestičku a ještě zkulturnil interiér chaty luxem, takže vše je připraveno na chatový víkend za dva týdny.  Po návratu do Prahy jsem hned upaloval do stromovky, kde již piknikovali Mehehe, Kví a Žába a tam jsme strávili příjemné odpoledne a podvečer ve společnosti vína, jídla (ten smradlavej sýr byl moc dobrej), kotrmelců a hvězd. Cestou ze stromovky nás přepadl letní déšť a tak jsme se ukryli v letenském Tapas baru. Ochutnal jsem rum Dictador a Sangrii a neustále jsem rozmejšlel, jestli mám jíž ještě na oslavu kamarádovejch narozenin, kterýmu jsem mou účast již dříve slíbil. Nakonec jsem neodolal a kolem desáté večer v solidním dešti jsem vyrazil do B3 baru na Balabence (a cestou jsem se v těch žabkách pěkně natáhl, protože za mokra hodně klouzaj)  a tam byla oslava již v plném proudu. Oslavenec hrál na Cajon, kytarista z jeho kapely hrál na dvanáctistrunku a mně hned po příchodu přistál na stole vedle piva morgan s limetkou. Pak už jsme jen hráli, zpívali, pilo se už naštěstí jen střídmě a před druhou ráno jsem se nechal teleportovat domů. V pondělí v sedm ráno jsem napsal lakonickou SMS do práce, jestli si mohu vzít volno, odpověď byla kladná a usnul jsem zas šťastným spánkem opilce.

Takový byl tedy muj uplynulej víkend, včera jsem tedy střízlivěl a abstinoval a dneska se večer opět vrhnu do víru nočního života na našem firemním večírku na pražském výstavišti…

Těšim se ale i na tenhle víkend, tam mám volno už v pátek a s Žábou podíváme opět na grébovku a v sobotu večer si na koncertě Professorů vzpomeneme na jejich nedávno zesnulého bývalého baskytaristu Gustava.

Jo a když  jsme u té píči s kosou, tak dneska jsem se dozvěděl, že umřel Ray Manzarek – klávesák z Doors… :(.

Luke

Bude se zdražovat jízdné v pražské MHD?

Sice to možná ani nenastane, ale jelikož to píšou na novinkách, určitě to musí bejt pravda 🙂  http://www.novinky.cz/domaci/302135-prazsky-dopravni-podnik-chce-razantne-zdrazit-kupony.html

Ach jo, nemám nic proti zdražování v případech, že je skutečně vidět zlepšení, a pokud by úroveň služeb šla nahoru. V případě dopravních podniků tu ale takovýhle zlepšení téměř nevidím. Napadá mě jen pár nových tramvají a několik opravených tras (které se opravují pořád dokola s periodou téměř obroční  – třeba trasa do Řep :)), ale bohužel nic takového jako třeba jako vyhazovači bezdomovců a ožralů z tramvají (tj konec smradu),  čistota sedadel a interiérů, lepší noční (či některé denní) intervaly a podobně.  Největší kladnou změnou za posledních x let pak bylo zavedení Opencard, což se ale neobešlo bez nezbytné aféry a pravděpodobného předražení  celé zakázky, což začíná být takový český sport :).

Ano, někteří mohou namítat, že v porovnání s evropskými městy je cena kúpónů MHD stále nízká, bohužel ale to platí i o té kvalitě, která by měla jít s cenou ruku v ruce.

Já osobně po přestěhování zvážim, jestli pro mě bude vůbec mít po zdražení kupón MHD smysl – pěší chůze je zdravá a na těch pár nezbytných jízd po městě si klidně koupím lístek nebo sms jízdenku…

fuj, to sem si dneska zaládikoval 🙂

Luke

Neanonymní alkoholici 21 – Centurion challenge

A jsou tu dnes čtyři bojovníci, aby se poprali s výzvou, která je známá jako Centurion challenge. 100 minut na 100 panáků piva. Zní to jednoduše? Tak veřte, že není. Kdo dokázal tuto výzvu ustát a kdo naopak musel tuto bitvu vzdát? To vše a mnohem více v tomto videu….

Luke

Jak hledat na internetu?

Nedávno jsem četl článek na živě.cz o tom, že vyšla příručka pro agenty FBI či CIA, jak vyhledávat na internetu ve veřejně dostupných datech data neveřejná.

To mě inspirovalo k tomu, že možná většina uživatelů internetu a vyhledávače google nezná všechny možnosti jeho využití při hledání  – a rozhodně si nemusíte kupovat drahou knihu, zdarma dostupné popisy hledacích operátorů naleznete třeba na: https://support.google.com/websearch/answer/136861?hl=en či na http://www.googleguide.com/advanced_operators.html

Pojďme se tedy společně podívat na nejdůležitější hledací operátory a uveďme si i konkrétní příklady:

+/-   odpovídající logickým operátorům „AND“ a „NOT“ s tím že „+“ se ani psát nemusí. Pokud chcete tedy nalézt výsledek obsahující obě ze zadaných slov, stačí vyhledat v googlu: dovolená řecko

Naopak, pokud chcete nalézt výsledky se slovem „dovolená“, které ale neobsahují slovo „řecko“, zadáte vyhledat: dovolená –řecko

Zbývajícím logickým operátorem je OR – či-li „nebo“ a jak už název napovídá, lze jej využít v případě, že hledáte výsledky obsahující více variant. Lze je nahradit znakem pipe – |

Logické operátory, pokud je píšete, se musí psát velkými písmeny “AND  OR NOT” jinak je google interpretuje jako hledaná slova.

Uvozovky – ty umožňují hledat výsledky obsahující konkrétní zadanou frází v uvozovkách.

Příklad: „dovolená řecko“ vrátí všechny výsledky které obsahují v textu přímo část věty …dovolená řecko….. Pokud uvozovky vynecháme, jedná se opět o AND operátor a tam se vyhledají výsledky obsahující zároveň obě dvě slova, né však nutně vedle sebe…

Uvozovky se dají použít s úspěchem i u jednoho slova v případě,že nechceme, aby google hledal např. v synonymech slova či ve slovech obsahující námi hledaný výraz –  pokud tedy dáme vyhledat: drát   – mohl by google ve výsledcích nabídnout stránku obsahující slovo „kvadrát“. Pokud ale hledáme s uvozovkami – „drát“  – nabídne jen skutečně stránky obsahující tento výraz samostatně.

Hvězdička *  – podobně jako kdysi v DOSu, znak hvězdička nahrazuje libovolný znak či skupinu znaků. Používá se zejména tehdy, pokud hledáme víceslovný název, jméno či citát a neznáme jeho přesnou část – můžeme tedy po té hledat (s uvozovkami) „to * or not to *“   a ve výsledcích by se měl objevit jak slavný Hamletův citát, tak i třeba i „to drink or not to drink“ apod… :).

SITE – tento operátor umožňuje vyhledávat v rámci zadaného serveru či domény – příklad použití:
recenze site:tvvona.wordpress.com    – nalezne všechny recenze z našeho blogu.
Operátor site lze využít i s operátorem NOT –  opět příklad : recenze –site:tvvona.wordpress.com  – nalezne všechny recenze mimo ty na tomto blogu.  Pozor, za příkazem site: se nedělá mezera a ihned se uvádí URL adresa.

LINK – nalezne všechny stránky, které směřují na zadaný odkaz. Příklad: link:tvvona.wordpress.com  – zobrazí všechny stránky na internetu, které odkazují na náš blog.

FILETYPE – vyhledá jen výsledky v zadaném typu souboru. Google totiž už řadu let umí indexovat a prohledávat soubory DOC, XLS, PDF a bůhví jaké dokumenty a tímto operátorem můžete tedy definovat, do jakých souborů se má (či nemá) dívat. Příklad:  recenze filetype:PDF  (nalezne všechny recenze v PDF souborech)

Vyberu ještě tři zajímavé pokročilejší operátory: ALLINTITLE, ALLINURL a ALLINTEXT.

Ty umožní hledání omezit jen na titulek webu, jeho adresu či na jeho textový obsah.

Dále google nabízí přímo ve vyhledávání možnost stanovit si časový rozsah vyhledávání (stáří poslédní aktualizace hledaného dokumentu) přes volbu „vyhledávací nástroje“ a rovněž přes tuto volbu lze vynutit jazyk výsledků (ten se dá omezit i přes pokročilé hledání).
vyhledavani

Na některé typy hledání se vyplátí jít i do jiných google služeb – na fotografie či obrázky je jasnou volnou Google Images, na novinové články či historické dokumenty zkuste prozměnu Google Books (tam je rozsáhlý archiv zdarma dostupných časopisů a knih a náhledy těch placených)

Konkrétní příklady hledání

Kdo odkazuje na můj web?
Pokud vás jako webmastera či majitele webu zajímá, na jakých stránkách je umístěn odkaz na Váš web, můžete to zkusit zjistit právě přes google vyhledávač. Příklad provedu s tímto blogem – využiji k tomu popsaný operátor link: a  jelikož by mezi výsledky byla i velká část stránek z tohoto blogu, tak jej záměrně z výsledků vyřadím operátorem site:

Hledal bych tedy např. toto:

link:tvvona.wordpress.com  -site:tvvona.wordpress.com

(bohužel moc odkazů na nás google nezná :))

Hledání blogu:

Žába potřebovala najít české fashion blogy, které psaly o nedávné přehlídce kosmetiky a líčení v obchodě MAC. Jak to provést? Řekněme, že ta akce byla několik dní zpět.

Rozumné by bylo tedy stanovit si klíčová slova, která nás budou zajímat – já bych zvolil pro začátek třeba:
fashion blog MAC líčení

Dále by mě napadlo využít přo hledání třeba oficiální název akce, datum jejího konání, názvy nových produktů, které tam byly představeny  atd.

Po prvním vyhledání námi navržených slov  je vhodné kliknout na „vyhledávací nástroje“ a omezit stáří výsledků na týden zpět a jazyk zvolit český. Tím se nám pěkně výsledky pročistí od neaktuálních článků a blogů. Teď už můžeme hezky probírat výsledky (je možné je případně nechat seřadit dle stáří) a pokud se nám do výsledků plete nějaký nezajímavý server příliš často, je vhodné  jej v dalším hledání vyloučit operátorem –site:www… atd.

Hledání MP3 souboru

Tohle už trochu spadá do oblasti oněch „hackerskejch“ příruček. Nevím jak vy, ale já si ještě pamatuju dobu, kdy byl internet relativně v plenkách a kdy se na konci 90. let výměna souborů prováděla často přes FTP servery. Byť dnes sdílení souborů převzaly zejména p2p sítě, stále je možné nalézt ve vyhledávačích řadu FTP či http serverů s otevřeným indexem souborů (což může, ale nemusí být záměr jejich provozovatelů)  a je možné z nich tedy přes prohlížeč jednoduše stahovat soubory.

K hledání bych využil fakt, že řada takto generovaných FTP indexů má v titulku slova „Index of…“ a následuje název složky. Za hledání jsem rovnou přidal název interpreta, kterého hledám, abych trochu  zredukoval počet výsledků…

Zkuste tedy vyhledat v googlu: allintitle:“index of/mp3″  beatles

Hledání klavirní partitury

Pro příklad hledání v různých typech souborů jsem si vybral případ, kdy bych si třeba chtěl nalézt noty k slavnému Mozartovu tureckému pochodu (rondo alla turca). Noty jsou na internetu převážně v PDF formáu a v angličtině se jim říká „sheets“. Omezím tedy hledání na PDF soubory s příslušnými klíčovými slovy:

filetype:pdf sheet rondo turca

Hned na první stránce výsledků  je pak několik variant partitur ke stažení v PDF.

Tolik tedy k některým možnostem, které vyhledávač Google nabízí. Někdy prozměnu zas napíšu článek z druhé strany –  jak zamezit vložení Vaší stránky do vyhledávače 🙂

Luke

Jack Reacher

Příjemné překvapení! Tak se dají shrnout mé dojmy z tohoto filmu, na který jsem pohlížel s obavami. Americký spisovatel Child Lee totiž patří mezi mé oblíbené autory, a tak jsem čekal, jak filmová adaptace jedné z jeho knih dopadne. Child Lee píše thrillery, ve kterých vždy vystupuje stejný hrdina, tak trochu podivínský, neústupný, drsný Jack Reacher. Bývalý vojenský policista, který je v současné době na volné noze, různě se potuluje po území USA a příležitostně zlikviduje některého opravdu nebezpečného zločince. Nemá domov, řidičský průkaz ani žádný majetek. Pokud sám nechce, nenajdete ho.

Popis postavy zní na první pohled velmi lacině, ale Child Lee na této postavě vydělal jmění a v současné době je každá jeho kniha napjatě očekávaná a rychle se stává bestsellerem. Child Lee je dobrý spisovatel. Jeho knihy se čtou velmi dobře, příběhy jsou napínavé, místy opravdu velmi drsné, zločinci nelítostní a všeho schopní. Zápletky bývají často podobné. Reacher se buď při svých toulkách připlete k nějakému zločinu, postaví se na stranu utlačovaných a nakope padouchovi pr*el, nebo ho kontaktuje vláda s žádostí o pomoc s některým případem, který má spojitost s jeho minulostí vojenského policisty. Stejně jako v tomto filmu, kdy si ho vyžádá bývalý voják Barr, který povraždil několik lidí.

Postava Jacka Reachera je pro příběhy stěžejní, a proto bylo pro film velmi důležité, kdo tuto roli věrně ztvární. Výběr padl na Toma Cruise a po celém fanouškovském světě se zvedla vlna nevole. Reacher je v knize popisován jako vysoký svalnatý drsně vyhlížející muž. Ne jako malý Tom Cruise. Osobně bych v této roli viděl třeba Jasona Stathama, který by podle mě hodně dobře zapadl do popisu Childa Lee. O to příjemnější překvapení bylo, když jsem film viděl. Tom Cruise tuto úlohu ztvárnil dobře. A nebylo to jen díky záběrům, které ho dělaly vyšším, než ve skutečnosti je. Myslím, že ještě třeba tak před pěti lety by Cruise jako Reacher věrohodně nevypadal. Nyní s padesátkou na krku přece jenom už nevypadá jako „šampón“ z Top gunu. Roli si poctivě nastudoval a musím říct, že si teď Reachera při čtení knih můžu představit s jeho tváří.

Není to ale jen kvalitní herectví Toma Cruise, které zvedá film nahoru. Režisérovi Christopheru McQuarrieovi (režíroval Obvyklé podezřelé a napsal scénář třeba k Valkýře nebo k Wolverinovi, který brzy vtrhne do kin) se podařilo dobře vystihnout atmosféru předlohy a udržet patřičné napětí. Kvalitní příběh potom pochází samozřejmě z dílny Childa Lee, konkrétně z románu s názvem Výstřel (One shot, 2005).

Jack Reacher (někdy uváděno s podtitulkem Poslední výstřel) je zkrátka dobrý thriller, který by vám neměl uniknout. A pro příznivce Childa Lee to je povinnost.

 

http://www.csfd.cz/film/299673-jack-reacher-posledni-vystrel/

 

LOU