TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Vzpomínka na Raye Manzareka

Vždy, když zemře nějakej můj oblíbený muzikant, mě to mrzí, ale chápu, že čas je neúprosnej a bohužel chmurný žnec už řádně zaťal svou rezavou kosu do generace hudebníků 60. let. V pondělí přišla řada i na jednoho z nejdůležitějších lidí v mém hudebním životě a tím byl právě klávesák The Doors – Ray Manzarek.
r-i-p-ray-manzarek-of-the-doors-0

Vlastně až do devatenácti jsem o něm vůbec neslyšel, ale jedna dobrá duše v mém prvním zaměstnání mi nahrála bestofku Doors a já tý muzice postupně propadl a kromě několika grungeovejch měsíců jsem pak poslouchal Doors asi 5 let skoro denně, přirozeně tak navazujíc na mou předchozí Beatles-mánii. Ray Manzarek mi jako první ukázal, že klávesy se mohou výrazně prosadit i v rockové kapele a hlavně díky němu jsem se začal víc zajímat o hru na piáno. Pak už to šlo samo – první kapela a s ní první koncerty (na nichž jsme od Doors hráli asi 4 písničky) a rozjelo se to…

Na Rayovi se mi líbil jeho optimismus a taková pozitivní aura, která z něj z v rozhovorech nebo při koncertech vyzařovala. Vždycky mluvil zpola zasněně, používal méně obvyklé či psychedelické výrazy a rád se dál unášel na vlně psychedelie, kterou se svou kapelou pomáhal tvořit i bořit. Není proto divu, že Ray Manzarek byl můj nejoblíbenější člen The Doors a jeho styl hry na klávesy mne v mnohém inspiroval a inspiruje doteď. Nebyl to rozhodně žádný virtuoz – jeho klávesové party jsou často až trapně jednoduché, ale právě to, jak dokázal z relativního minima vytěžit maximum a také cit pro aranž a rytmus, z něho udělal jednoho z nejdůležitějších klávesáků moderní rockové historie. Je také jedním z těch, jejichž zvuk a styl téměř okamžitě na nahrávce poznáte, i když třeba zrovna nevíte, že se jedná o nahrávku Doors. Ve spojení s texty a hlasem Jima Morrisona, kvílivou kytarou Robbieho Kriegra a neklidnými bicími linkami Johna Densmora byli Doors přímo ukázkovým příkladem čtyř individualit, které se dokázaly shodnout a vytvořili(y) nesmrtelnou muziku.

Po smrti Jima Morrisona se kapela nerozpadla a zbytek Doors se pokusil začít znovu . Na albech Other Voices a Full Circle právě dostali velkou příležitost Ray a Robbie a z Raye se tak stal na chvíli kromě klávesáka i zpěvák a nevedl si špatně – album Other Voices (což byla shodou okolností jedna z prvních LP desek, kterou jsem si koupil) považuju za opravdu povedené a je tam řada dobrých písniček. Veřejnost ale The Doors bez Morrisona nepřijala a kapela se v roce 1972 definitivně rozpadla. Právě desku  Other Voices jsem si v úterý večer doma pustil, abych aspoň na chvíli zavzpomínal na Raye a vybavil se mi taky pražský koncert z roku 2011, který jsme s Žábou měl i to štěstí vidět (více o tom píši zde), na kterém byl Ray v plné síle a spolu s kapelou odehráli povedené vystoupení.

S naším Doors revivalem na Raye také v brzké době zavzpomínáme a já se budu snažit na klávesy hodně cvičit, aby si Ray tam nahoře nemusel zacpávat uši 🙂

Takže Rayi, díky za všechno a pořádně to na tý „druhý straně“ rozjeď a až taky dorazim, ukážeš mi,jak se vlastně správně má hrát Touch me! 🙂

Luke

 

 

 

 

Reklamy

One response to “Vzpomínka na Raye Manzareka

  1. Ladik Květen 28, 2013 (6:12 am)

    Já jsem o něm neslyšel do dnešního dne. Však se tam za ním jednou vydáme, tak nesmutni, ještě ho uvidíš a uslyšíš.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: