TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Ve stínu potopy

Už dlouho jsem nezažil tak vysilující víkend jako právě ten minulý. V sobotu dopoledne se konala svatba Davida a Ivety v krásné Pelléově vile (dozvěděli jsme se, že to opravdu není pojmenované po tom fotbalistovi, ale po nějakém generálovi) v Dejvicích. Obřad sám proběhl rychle a byl příjemný. Snoubenci si řekli ano, následovalo focení a další nezbytné svatební zvyklosti. Vyčerpávající byla až svatební party večer v hotelu Alexander na Bílé hoře. Novomanželé platili veškeré nápoje do 35ti korun a netřeba připomínat, že rumy a zelené se do tohoto limitu pohodlně vešli. Účet tak vesele narůstal a úměrně s ním klesala střízlivost hostů. Pro dokreslení atmosféry snad jen uvedu, že Čaroděj dobroděj se hrál s úspěchem dvakrát a pokaždé s tanečním vystoupením (viz. foto).

DSCN4720

Bílá hora je od Řep poměrně blízko, takže první varianta cesty domů bylo jít pěšky. Skýtalo to určité výhody, mezi které by určitě patřilo vystřízlivění. Rychle se však ukázalo, že tuto variantu musíme zamítnout, protože někteří účastníci party byli rádi, že se drží na nohou. AAA taxi potom představovalo jedinou reálnou variantu cestování. Taxík nikdo nepoblil, takže jsme mohli přistoupit k závěrečné fázi cestování – soutěž ve strefování klíčem do zámku. Pět minut na jedny dveře nakonec stačilo.

V neděli hned po party jsem musel jít do práce, což nebylo zrovna nejpříjemnější, ale naštěstí jsem měl službu až od tří hodin odpoledne. Říkal jsem si, že by mohl být v práci klid. Vytrvalý déšť skrápěl Prahu, a tak jsem si říkal, že ani s obyvateli domu na půl cesty nikam nepůjdu a budeme vevnitř sledovat nějaký film. Měla to být klidná směna. Z omylu mne však vyvedla stoupající hladina Botiče, která se drala ze břehu ven.

DSCN4775

 

Když jsem ve tři hodiny přicházel k faře, která je jen několik metrů pod námi, voda se už vylila a pomalu zabírala ulici. Paní farářka (a zároveň vedoucí Domova na půl cesty Maják) koštětem vyháněla vodu do kanálů. Hladina se postupně zvedla. Déšť neustával. Místo klidné směny tak začaly záchranné práce. Všichni obyvatelé Majáku přispěchali na pomoc a začali jsme stavět provizorní zábrany v podstatě ze všeho, co jsem měli po ruce. Čas nás tlačil, protože vody přibývalo. Neměli jsme žádné holínky, a tak jsme museli do vody v botách. Projíždějící státní policisté nás odkázali na městské policisty, kteří měli mít pytle s pískem. Městští policisté nás odkázali na hasiče a hasiči nám řekli, že toho teď mají hodně a dorazí snad za hodinu.

DSCN4771

Obyvatelé okolních domů nám přispěchali na pomoc a také nám pomáhali stavět zátarasy. I přes tři kanály, které u fary jsou, vody stále přibývalo. Kdyby se kanály přeplnili, byl by to jistě konec a voda by se dostala do budovy. Takhle jsme ještě měli šanci. Bez pytlů s pískem to ale nešlo. Někdo nám sdělil, že viděl hromadu s pískem v parku naproti Vršovickému nádraží. Nasedli jsme do aut a vyrazili jsme jedinou volnou cestou. Do dvou aut se vešlo asi deset pytlů s pískem, na kterých jsme nešetřili, což byla chyba, protože jsme je ve dvou sotva unesli. Pokud budete někdy stavět zátarasy z pytlů s pískem, je lepší tolik je nenaplnit a spíš vzít pytlů víc. Váha navíc byla na autech znát. Cesta zpět se protáhla, protože jednu ulici zavřeli policisté kvůli stoupající vodě. Domy blízko Botiče byla zatopeny. Dorazili jsme zpět a začali stavět z pytlů hráz před vchodem.

DSCN4813

Hodinu po nás dorazilo nákladní auto z protipovodňového týmu, které přivezlo další pytle s pískem, takže jsme postupně ohradili celou faru. Nicméně v suterénu už voda začala prosakovat. Nainstalovali jsme čerpadlo a čekali jsme, jak se situace vyvine. Pokud by hladina Botiče ještě stoupla, nemohli bychom s tím už nic dělat. Ze zatopené části ulice se mezitím stala atrakce. Davy lidí se sem chodili dívat a fotografovali si povodeň. Pořád si myslím, že jsme někoho měli postavit na začátek ulice s kasičkou a vybírat vstupné. Prohlídka za sto korun, focení za dalších padesát. Mohli jsme aspoň slušně vydělat.

DSCN4780

DSCN4808

Pořád jsme nevěděli, jak se situace vyvine, a proto jsem pro jistotu každému nařídil, aby si připravil evakuační zavazadlo. Voda už naštěstí nestoupla a naopak začala klesat. Moje směna se prodloužila, protože jsem nakonec zůstal i přes noc a pravidelně jsem kontroloval hladinu. Už v deset hodin večer hladina Botiče klesla pod úroveň břehu a voda z ulice odtekla do kanálu. Botič po celou noc klesal a ráno jeho hladina byla asi metr pod úrovní břehu. Stále však bylo před kulminací Vltavy, takže jsme pytle nechali na místě. Botič se ale už nezvedl. Podle posledních zpráv mohlo za nedělní zvýšení hladiny Botiče odpuštění Hostivařské nádrže a vypadá to, že se celá věc bude vyšetřovat, protože o tom nikdo nebyl informován. Zvýšení hladiny Botiče překvapilo každého, protože k povodni zde nedošlo ani v roce 2002.

Byl to pro mě každopádně vyčerpávající víkend. Po svatební party záchranné práce a potom ještě noc s minimem spánku. A do toho všeho mi začal stávkovat telefon, který se odmítal připojit k síti. Další den se ukázalo, že to bylo sim kartou, která už dosloužila. Je pravda, že za dvanáct let už na to měla nárok. Naštěstí všechna data šla překopírovat na novou simku a ta teď normálně funguje. Poprvé se mi tak už nezobrazuje Paegas, ale T-mobile. Doufám jen, že tento víkend bude klid a snad se Botič znovu nerozlije. Má znovu pršet, tak uvidíme.

 

LOU

Advertisements

One response to “Ve stínu potopy

  1. Luke Červen 10, 2013 (7:42 am)

    Ty nedělní starosti nezávidim, snad už máme nejhorší pro letošek za sebou….

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: