TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Červenec 2013

Opencard v heslech

OpenCard – tramvajenka
ve vlaku nenačtena
validátor nevidí
palác Adria výměna
Za 250 hned nebo za 100 kč do týdne
hodná paní, hodná druhá paní,
změna na reklamaci karty zdarma
vystavena hned
za odměnu dávám bonboniéru za necelou 100 kč
i tak se vyplatilo, opencard nová hned bezplatně a za bonboniéru.
Děkuji paním za přepážkami.
Vážím si jejich přístupu, dělat za přepážkou je o nervy, ale i tak jsou mezi námi vstřícní lidé.
Dneska taky budu dělat radost
Jako ostatně každý den 😉

Ladik

Malé lidské radosti….

Je na čase napsat další blognutí o ničem  – konkrétně o těch drobnostech či všedních věcech, co mi dokážou zlepšit náladu a pobavit. Zajímá mě, jaké věci dokážou zpříjemnit Váš den?

Vychlazené pivo v horku
Kombinace dobrého vychlazeného (ideálně točeného) piva a horkýho počasí  je naprosto geniální! Neznám lepší nápoj, který by se na horko a žízeň hodil líp – zahrabat se mohou jít různý koly, mojita, kofoly, vína, točený limonády či dokonce obyčejná voda… musím ale podotknout, že tohle platí jen o tom prvním pivu, který uhasí tu spalující žízeň a sucho v puse… jak čárek na účtu později přibejvá, tím se mé nadšení z piva mírní… 🙂

Úsměv po probuzení
Obdivuju holky, který se ráno vzbuděj a hned Vám věnujou úsměv, i když jsou třeba ještě ospalý, unavený, hladový,  (doplňte libovolné přídavné jméno…).Takovejhle úsměv mi zaručeně zpříjemní  začátek dne. Zkouším jej se střídavými úspěchy vracet…

Volnej víkend / Volnej večer
Mám rád ten pocit, že tenhle večer/víkend „nic nemusim“. Že můžu odpočívat, můžem vyrazit s Žábou na výlet, na večeři nebo mrknout na nějakej film a zkrátka se rozhodovat dle nálady a na poslední chvíli – zjistil jsem, že dlouhodobý plány mě spíš stresujou, než že by mi pomáhaly…

Pátek odpoledne
Kdo by ho (vyjma několika málo profesí) neměl rád?

 Cokoliv pálivýho
..no vlastně kromě kombinace sladké-pálivé, kterou nemusim (proto mi už přestaňte k různejm událostem nosit chilli čokolády) . Zjistil jsem, že jím pálivá jídla v podstatě každej den  a asi sem na nich trošku závislej… 🙂

Jameson
Spolu s několika dobrými rumy jedinej zástupce tvrdého chlastu, kterej mi – nebojím se to přiznat  – chutná. Sklenička po náročném dni mi pomáhá relaxovat… druhá sklenička mě rozesměje… a třetí…támhle letí… TVL

Četba ve vaně

Koupelna je dost inspirující prostor a jedno z mála míst v bytě, kde mě nic od četby nerozptyluje – není tam TV ani playstation, ani internet a Žába se tam vyskytuje jen občas 🙂  Až ale na současná stará kolena si tuhle kratochvíli můžu konečně dopřát. V bakelitové řepské koupelně na to nebyla atmosféra a klid (motali se tam furt rodiče, ségra a pes) , na Žižkově jsme vanu neměli (když nepočítám tu hroznou sedací ze starého bytu) a až teď v Ječný je koupelna opravdu hezká, vana přiměřeně velká a má takovej hezkej odkládací  prostor – např na tu knížku a jamesona…   Jen to nesmíte opět přehnat s tim pitím, aby se knížka nevykoupala s váma…

 

Večer s vínem bez notebooku/mobilu/tabletu
Čím víc máme doma elektronickejch kravin, tím víc si vážim občasnejch večerů bez jejich blízkosti   (šup s nima do druhýho pokoje a vypnout zvuk) Když k tomu přidám třeba dobrý víno a nějakou desku nebo film, je o dobrou náladu postaráno.

Večeře v restauraci
Mňam! Dobrý jídlo a bez práce, to udělá radost každýmu  – navíc v dobré společnosti…

Veselé merseybeatové písničky
Zkoušel jsem poslouchat všelicos, jazz, rock,  pop, i k folku a  artrocku jsem si čuchnul,  motorhead si občas cpal do hlavy, ale co naplat, stará hudební láska nerezaví. Konkrétně v mobilu místo nejpřednější zaujímají Swinging Blue Jeans, Merseybeats, Hollies, Fourmost…  jednoduchý, ale chytře napsaný písničky, u kterých se, když je slyším, mám chuť smát.

Počasí – když mě poslouchá
Mám radost, když prší a já zrovna chci aby pršelo! A naopak…

Simpsons
Spolu s Bundovejma asi jedinej komediální seriál, kterej můžu sledovat pořád dokola a neskutečně se bavim…

Želé medvídci
Jediná zamilovaná sladkost, která mi vydržela z dětství. Geniální výrobek a způsob jak likvidovat potravinářský bio odpad…

Trpící kočička
Ano, mé zákeřné já má občasné pocity uspokojení a zadostiučinění v momentech, kdy naši kocouři za dveřma předsíně smutně mňoukaj a chtěj do naší společnosti. Tyto pocity mívám často zejména po té, co mě něčim naserou a nebo někde v bytě naserou…

Extrémní žehlení
Adept na nejpitomější sport na světě  – zaručeně mě vždycky rozesměje…
🙂


Luke

Žatec. Nejen o pivu…

Tak si to ve čtvrtek drandíme auťákem z Krušných hor a bez navigace jsem nás dovezl do Žatce ke Kauflandu. Jeli jsme přes Měděnec, nad kterým ční kopec a kaple, z auta jsem si to nestačil moc dobře prohlédnout a mrzí mě, že jsme v Krušnejch nezůstali o den déle, Měděnec byl v plánu, jen se na něj nedostalo. Pak kolem Sfing, které od Měděnce shlížejí dolů do údolí, serpentýnami (tam jsem to znal. Jel jsem tudy už v práci streetviewem). Ten pohled dolů, to je nádhera. Projeli jsem Kláštercem, v Klášterci odbočka na Kadaň, Petra říká, že tam mají nějaké velké koupání, tak jí říkám, že to asi bude Ohře ;). Kadaň také krásná. zastavil jsem, prohlédli si  z auta hrad a jeli na Žatec kolem Nechranické přehrady, tam jsme se jednou procházeli, nad přehradou ční komíny, nic moc pohled. A přijeli jsme do Žatce přesně tak, abychom trafili Kaufland. Odtud už mě pak vedle navigace, protože jsme sice pokračovali na dobře značenou Prahu, ale jeli jsme do Řeže a Prahou jsme jet nechtěli, tak to bylo komplikovanější.

V Kauflandu byla Bára hodná. Vozil jsem jí ve vozejku a do druhého Petra nakupovala. S Bárou jsme objevili Žatecká piva (kvůli nim jsem do toho Kauflandu šel). Vzal jsem žateckou basu a naskládal si jí Žateckým světlým výčepním, prémiem, exportem a baronkou. Jo a přihodil jsem si i tři Lounské, ale to nebyla dobrá volba. Jinak Žatecký pivovar vaří piva velice dobrá. Všechny 4 druhy mě příjemně překvapily.  (Premium jsem znal z Řepského Penny). O víkendu už skoro celá basa padla. Bára byla celou dobu hodná, rozčílila se až ke konci nakupování, když jsem jí sebral máslo, které si cpala i s obalem do pusy.

Před Kauflandem slyším „Není to Láďa? Láďo!“ Otáčím se a potkáváme se s Louovou mámou a babičkou, tak si povídáme. jasně, že když se řekne „Žatec“ si vždy vzpomenu na Loua, že tu tráví spoustu času u babičky, ale že jí potkáme, jsem si nemyslel.

Sto metrů od Kauflandu jsme si natankovali LPG a už potřetí nebo dokonce počtvrté mi terminál nechtěl načíst platební kartu. zaplatil jsem hotově a dostal k už tak skvělé ceně 15,50 za litr 12 korun slevu právě za to, že platím hotově (?), tak to se vyplatilo a peníze vyberu z bankomatu.

Projet Žatcem se vyplatilo. Příště bude Žatec cílem.

Ladik

 

Víkend na chatě

Hezky jsme se na chatě pekli a nebejt hadice s vodou, tak jsme skoro i lekli.  Já jsem z pátka na sobotu  spal po koncertu asi jen 3 hodiny , ale únava zmizela hned po nástupu do autobusu, kterej mě v sobotu ráno odvezl z Hradčanský na Bezděkov. Zahrada byla šíleně zarostlá, protože naši tam letos skoro vůbec nebyli, takže jsem se ihned pustil do sekání trávy, což jsem dělal další 4 hodiny než dorazila výprava řepáků s Žábou a Kví s Mehehem.  Lou dorazil kolmo (tedy na kole) a jelikož Lukyhell vzal kameru, natočili jsme odpoledne jednu scénku z připravovaného dokumentu o hnutí Blackwar.

Lukyhell s Ashmanem přitáhli zbytky chlastů z Finska a ochutnali jsme nějaké podivně ochucené vodky a grill jsme tentokráte i díky vedru používali spíše střídmě – za zmínku stojej výtečný saláty, losos a v neděli jsme si dali k obědu nefalšované buřty a špekáčky a udělali unboxing video rok prošlé plesnivé plnotučné hořčice – mňam.

Tolik tedy k chatě, doma nás po návratu čekalo vedro, hladový kočky, skoro bezesná noc a ranní potopa v koupelně :). Welcome to ordinary world….

Luke

 

 

Blackwar

Reportéři Tv Vona vám v dalším dílu pořadu Na vlastní pěst přiblíží organizaci Blackwar, která si dala za úkol bojovat proti přírodě. Blackwar se snaží upozorňovat, jak hodně je příroda nebezpečná a jako moc lidem škodí. Kromě osvěty se pracovníci Blackwar snaží ničit přírodu i aktivně. Připojit se může každý. Pokud chcete vědět o organizaci víc, podívejte se zatím na následující video:

LOU

Úspěchy

Fail ranní:

Skvělý, 07:45, akorát to stíhám na osmou do práce, seběhnu na stanici tramvaje, nastupuju do 16ky a za chvíli na Národní třídě zjišťuju, že sedim v tramvaji 22… příště si ty brejle vezmu už ráno a nepříjdu tak do práce pozdě…

Fail pečící:

Další fail byl můj včerejší pokus o první pečení domácích baget. Udělal jsem kvásek, nechal ho odležet a včera se pustil do baget. Těsto bylo dost řidký a takový šíleně lepící, takže nakonec z toho vznikla jakási zpečená hroudohmota, uvnitř lehce nedopečená, protože zatím pořádně neumim ovládat ani tu naší troubu. Pekař ze mě tedy nejspíš nebude.

Fail kutilský:
Žába v týdnu byla nakupovat v Ikee a kromě šatní skříně, hezkejch bílejch nočních lampiček, koupila i malé dřevěné schůdky, aby jako prcek v kuchyni došáhla na horní skříně. Dodali je samozřejmě rozložené v jedné menší krabici, takže jsem se do stavebnice hned pustil. Vzal jsem si na pomoc vrtačku s šroubovacím adaptérem (místo pomalého ručního šroubování) a začal jsem se stavbou – ta zahrnovala jen zašroubování 8 šroubů a zasunutí dvou dřevěných kolíčků. Začal jsem to suveréně skládat a za cca 10 minut bylo vše hotovo, schůdky jsem postavil před sebe a najednou jsem zjistil, že jsem zapomněl do schůdků zašroubovat nejdůležitější část – schod :). Takže jsem musel schůdky rozebrat, schod zabudovat a pak vše smontovat, při tom jsem strhl závit u jednoho šroubu… no nakonec se to nějak podařilo dát zpátky dohromady, ale navztekal jsem se u toho víc než u tý ikea postele…. 🙂

Tolik tedy k několika úspěchům- těšim se už na dnešní večerní koncert – hrajeme od 22:00 ve Vršovce u Hradce Králového po Abba revivalu, tak jsem zvědavej na jejich Agnethu a Fridu 🙂 a zejtra ráno vyrážim na chatu připravovat to tam na víkendovou společenskou akci. Konečně se tam sejdeme snad všichni Vonáci a Lou sliboval, že natočíme i první scény do pořadu „Na Vlastní pěst“ o antiekologickém hnutí Blackwar! 🙂

Užijte si víkend

Luke

 

 

 

Jágr v New Jersey

Po několika týdnech spekulací a dohadů bylo včera oficiální potvrzeno, že Jaromír Jágr odehraje svojí 20. sezónu v NHL v dresu New Jersey Devils.

devils

Už tedy vím, jakýmu týmu budu na podzim fandit 🙂 Devils byli počátkem Července zaskočeni odchodem největší hvězdy týmu, Ilji Kovalčuka, do KHL a tím vznikla v týmu ofenzivní mezera, kterou se pokusí Jágr (a další noví hráči) zacelit.  A co jej v novém týmu čeká? Především seznámení s novými spoluhráči , mezi kterými je další klubová legenda, brankář Martin Brodeur (draftovaný ve stejném roce jako Jágr) a taky dlouhletý „devil“ – Patrik Eliáš. Bude zajímavý sledovat, jaká bude jejich spolupráce, protože dle informací prosakujících z různých médií to vypadá, že se ti dva zrovna v lásce moc nemaj…

A jakých kariérních met by v další sezóně mohl Jágr dosáhnout?

Nyní má v NHL nasbíráno 1688 bodů (681g+1007a) v 1391 zápasech. Zbývá mu tedy 9 zápasů do kulatého čísla 1400 odehraných utkání.

Pokud dá dalších devět gólů, vyrovná svého bývalého spoluhráče Maria v počtu vstřelených branek. Pokud dá o další 4 góly víc, překoná nejen jeho, ale i Marka Messiera a Steva Yzermana a bude na sedmém místě v počtu branek v celé historii NHL.

Pokud zaznamená v sezóně víc než 35 bodů, překoná Maria Lemieuxe i v této kategorii a dostane se rovněž na historické sedmé místo v počtu bodů.

Pokud Jarda zaznamená alespoň jeden vítěznej gól v sezóně (to je nejčastěji rozdílový vítězný gól či gól v prodloužení), bude na prvním místě v počtu vítězných gólů v historii celé NHL (nyní první místo sdílí s legendárním Phillem Espositem a oba mají 118 vítěznejch gólů).

Zatím se neví, jestli bude v NHL pokračovat dalšíveterán z NHL 94, Teemu Selanne, kterému už je skoro 43 let a který jako jediný v současnosti aktivní hráč ohrožuje Jágra v počtu vstřelených gólů (i když v poslední sezóně Jágr svůj náskok nad Selannem trochu zvýšil). Já osobně doufám, že Teemu ještě aspoň jednu sezónu v Anahaimu odehraje.

V nadcházející sezóně NHL nás rovněž čekají Olympijské hry v Soči, kam pojedou i hráči z NHL, takže v Únoru to vidím na hokejové párty u nás doma 🙂

Luke

Summer in the city

pro dnešní dny se název týhle prastarý písničky opravdu hodí. Připadá mi, že se v těhle parnech potim i ve sprše (po běhání je to vlastně normální) a v noci se mi vedrem nespí moc dobře.  Kočky si po počátečním šoku už pomalu zvykaj na novej byt a my máme odedneška konečně funkční teplou vodu! 🙂

Uplynulej víkend byl ve znamení kultůrna – v sobotu jsme hráli s Basketles na Palmovce a i když lidí bylo dle očekávání méně, tak koncert se docela vyvedl, hráli jsme skoro až do půlnoci a lidi si vytleskali přídavek. V neděli jsme prozměnu vyrazili do Únětic, podívát se do místního pivovaru a ochutnat jejich dobrou dvanáctku, což se podařilo  a škoda jen, Ládiku, že Vám to s rodinkou nevyšlo taky. Snad ale výjde víkendová chata – meteorolozi nám totiž slibujou velký vedra (takže po asi dvou letech je šance, že při našem pobytu v Bezděkově nebude déšť/zima/kroupy) a tak doufám, že se tam s Řepákama sejdeme v co největším počtu  A co teprve dneska v Řepský Sokolovně? 🙂

Užijte si pracovní tejden!

Luke

Nová mobilní aplikace Mapy.cz

Po několika týdnech betatestování vydala nyní společnost Seznam.cz novou verzi mobilní aplikace Mapy.cz pro zařízení s Androidem a iOSem.

Aplikace je komplet předělaná a největší novinkou je offline mapa celé ČR. Jedná se o kombinaci klasické a turistické mapy, takže aplikaci ocení i turisté, kteří dosud museli za offline turistické mapy platit. Aplikace funguje tak, že po instalaci do vašeho telefonu vám je nabídnuto stažení mapových podkladů (cca 300MB – vhodné tedy stahovat přes rychlou Wifi síť) a po té již můžete s mapou pracovat. V offline mapách jsou kromě samotného mapového podkladu uvedeny i základní informace o restauracích, bankách, zastávkách MHD a dalších institucí, takže i pokud zrovna nemáte mobilní internet, můžete si přes mapy zjistit telefon do své oblíbené restaurace, či název stanice, kam se potřebujete dostat…

Pokud offline mód nechcete využít, fungují mapy obdobně jako dříve – jednotlivé „dlaždice“ map se stahují dle potřeby přes internetové připojení telefonu. Mapa nabízí několik základních funkcí (které vyžadují ale zapnutý internet) -vyhledávání adres a ulic,  přepínání mezi mapou a leteckými snímky (ty se stahují vždy jen přes internet), naplánování trasy (z vaší aktuální polohy dle GPS) a velmi hezkou funkcí jsou „zajímavá místa v okolí“ , které obsahují více než 5000 zajímavých míst v ČR a o každém se dozvíte kromě fotky i stručnou historii a můžete si k k němu naplánovat trasu z vaší aktuální pozice.

Já už tyhle mapy několik tejdnů v mobilu mám a musím říct, že pro ČR mi zcela nahradily potřebu zapínat Locus Pro. Aplikace Mapy.cz je samozřejmě spíše určena pro běžné uživatele a výletníky a nenabízí pokročilé funkce typu záznam GPS trasy, podporu geocachingu atd. Od minulých verzí zmizela i historická mapa (ta je dostupná již jen na webové verzi http://www.mapy.cz).

Za sebe rozhodně doporučuji aplikaci mapy.cz vyzkoušet (je to koneckonců zdarma) a věřím, že si své uživatele rozhodně najde

Odkaz pro Mapy.cz na Android

unnamed

 

Luke

Děje se toho moc

Děje se toho kolem mě moc, musel bych několik hodin psát, abych to všechno ze sebe dostal, ale dám si jen jeden krátký příspěvek na téma pivo 🙂

Včera jsem v pět vyrazil z práce s kolegou a zaskočili jsme na Děkanku k atletickému hřišti na pivo. Je to směrem od pražského povstání k české televizi, Luke sem chodí do obchodu kytary.cz, tohle je ještě o pár metrů dál.

Mají Hubertus Kácov. Tohle pivo mi chutná víc a víc. Dali jsme rychlé dvě, pochutnal jsem si a pak ještě byl příjemně překvapenej cenou. 2 piva za 50Kč? Jsem si nikdy nevšimnul, že je tam tahle dvanáctka tak levná. Dal jsem slečně 60 Kč, protože tohle pivo bych pil i za 30Kč/0,5L úplně v pohodě.

Co ale následovalo. Sešel jsem se s kamarády a šli do Ztrát a Nálezů na Vinohradské. A tam čepují jenom géčko a Plzeň. No šel jsem do plzně, protože ze 12 na 10 se klesnou nedá, to má člověk pocit, že pije jen vodu. A géčko je prostě Gambrí hnus. No jenomže ty Plzně byly taky divný. To pivo není vůbec hořký, pěna byla ihned pryč, chuťově mě to neuspokojovalo, nálada se mi spíš zhoršovala a kdyby nebylo kámošů a zajímavech témat, tak bych si ten večer úplně zkazil. A Plzeň za cenu až nelichotivou, ale pro toto pivo celkem běžnou 38 Kč. Ashman by nám mohl povědět, kde mají Plzeň ještě dražší. Ale vaří tam dobře. 😉

Pánové a dámy, až mě budete chtít rozveselit, neberte mě do hospody na Plzeň. V Plzni možná dobře hrajou fotbal a hokej, ale to pivo mi nejede.

To jsem rád, že jsem mohl jít zase proti většině, protože tolik lidí na Plzeň nedá dopustit. Ale blog je blog a teď bloguju já.

Ladik

Revival

konečně po dlouhé době povedená česká komedie a navíc z hudebního prostředí! Film o zestarlých rockerech z kapely Smoke, která se dá po skoro  40 letech opět dohromady, je hodně podobnej anglický komedii Still Crazy (s Billem Nighym) a nabízí nám kromě smíchu i vzkaz, že i ve stáru může zůstat člověk alespoň duchem mladej.

Alice Nellis nám v tomhle filmu nabídla příběh čtyř hudebníků a individualit, kteří se snaží (často pomocí intrik cynického manažera, kterýho dobře ztvárnil R. Genzer) opět prosadit v muzice a vyrazí na turné, které má být završeno koncertem v pražském klubu SaSazu. Výtečnej byl výběr hlavních rolí – Bolek Polívka (baskytara), Miroslav Krobot (kytara), Karel Heřmánek (klávesy), Marián Geišberg (zpěvák) a autor písniček, Jan Ponocný, si zahrál komickou roli slepého bubeníka kapely Smoke. V roli skoro „Yoko Ono“ jednoho z hudebníků je zde výtečná Zuzana Bydžovská, jejíž role vyvolávala snad největší smích v publiku.

Nesedl mi tam jen Vojta Dyk (ve filmu syn B. Polívky)  a to je pózerství…

U komedie je nejdůležitější samozřejmě humor, správný načasování vtipů a celkovej rytmus filmu a tohle se myslím u „Revivalu“ povedlo dokonale – vtipy zde nejsou samoúčelné (jako v případě různejch Kameňáků), autoři se nebojej občas fóry přiostřit, nechybí ani různé hlášky, jež mohou zlidovět (uchytí se „Rakovník“ ve slovníku naší mládeže? :)) .

A co hudba? Kupodivu jsem nebyl zklamán, ba právě naopak – skladby maj příjemnej stounovskej sound (samozřejmě občas se člověk neubrání pocitu, že některý riffy jsou doslova vypůjčený od Who či Stones) a celkově k filmu hudba dobře sedne.

Zkrátka a dobře, běžte se na Revival podívat, myslim že to stojí za to.  A pokud se vám líbil, zkuste si sehnat tématicky podobnej slovenskej film Muzika (cca rok 2008) s Budařem…

Luke

1000x1000-1373547006-bolek-polivka-marian-geisberg-karel-hermanek-miroslav-krobot

Přestěhováno

konečně po měsíci a půl příprav jsme se včera přestěhovali z Žižkova na Nové město. Stěhováci si docela mákli (my vlastně také)  a táhli nábytek a všechny bedny s věcma do třetího patra bez výtahu. Já se včera opět po delší době proměnil v kutila a vrtal jsem, šrouboval jsem, zatloukal jsem (to mi ale moc nejde), vyztužoval, spravoval, utěsňoval, zapojoval, instaloval a v neposlední řade s Žábou vybaloval spousty beden a věcí. Konečně budu mít zas svůj pokojíček – resp. domácí hudební studio, který nebudu muset pořád stavět a balit, pokud si budu chtít něco nahrát.Bude to prostě  takový správný mládenecký doupě .

IMG_20130717_111355

Internet nám pán od UPC před chvílí také zprovoznil, ale problém nám dělá teplá voda – protože zatím žádnou nemáme, neb ohřejvač vody stávkuje a odpaluje jednu základní desku za druhou (ano i ohřejvač vody má dneska motherboard). Pán technik dneska desku vyměnil, zapnul ohřejvač a najednou „práásk!“ a nová deska za 7tis v háji. Ještě že to neplatíme my 🙂

Co nám tedy zbývá? Ještě pověsit několik závěsů, koupit jednu šatní skříň pro žábu, dovybalit zbytek věcí, přestěhovat kočky a je hotovo. Pak si ještě užijeme se starým bytem, kde musíme zlikvidovat zbytky starýho nábytku, což bude práce pro mě a mou listovou pilu.

Těšíme se na kolaudace 🙂

Luke

Francouzské trhy na Kampě

Včera jsme si udělali pauzu ve stěhování a  připoměli si opět výročí dobití Bastilly, což je nejvýznamnější den roku pro všechny žabožrouty a ku příležitosti tohoto dne se opět na Kampě konaly trhy.Už od Karlova mostu jsme slyšeli místní dechovou kapelu, který hrála Marseillaisu (bohužel bez zbytku All you need is love).

Na chvíli jsme se tedy myšlenkami vrátili k nedávné dovolené v Provence, ochutnali růžové víno, šampaňské, krevety na grilu, samozřejmě rozličné sýry, šunky, tarty… dorazil  i Honza alias vršovický McCartney se svou magistrou Kájou a spolu se všema dobrotama jsme si udělali menší piknik na Kampě. Vyprávělo se o dovolenejch, pomlouvali jsme své spoluhráče a jiné kapely (znáte ten fór? Sešli se dva hudebníci a nikoho nepomlouvali), do toho jsme ochutnali ošklivé červené Luberonské víno a pak jsme k večeru v dobré náladě vyrazili na šlapadla. Velmi nás tam zaujal velký čtyřmístný Rolls Royce, který jsme si tedy  na hodinku pronajali, doplnili to dvěma plechovkama piva a vypluli jsme.

IMG_20130714_194524

děvčata šlapala opravdu hezky (ehm – nakecali jsme jim, že když budou pořádně šlapat, budou mít hezčí nohy)  a musím říct, že popíjet pivko v Rolls-roycu na Vltavě s dvěma šoférkama byl zážitek :). Na druhou část jízdy jsme se prohodili a šlapali jsme my s Honzo a chvílema jsme zabírali tak, že kachny taktak stíhaly odplouvat z naší cesty :).

Tolik tedy k příjemnému odpoledni a zítra touhle dobou bychom již měli být přestěhováni v novým bytě a konečně už zas bude trochu klid.

Luke

 

Naposledy běhání…

už mě nudí sem psát běhací příspěvky, protože se o tom každej měsíc nedá psát nic moc zajímavýho. Tak tedyať to mám z krku –  pořád běhám – na dovče jsem měl běhací pauzu, kterou jsem ale nahradil chůzí a po dalším měsíci už mám průměrnou váhu pod 80 kilo takže jsem při výšce 181cm opustil kategorii „mírná obezita“ a jsem oficiálně „normální“ :). Ládik mi jednou řikal, že až ho doženu (kolik to bylo? Nějakejch 75 kilo?), že začne taky běhat. Tak Láďo, začni si vybírat boty….

Běhání už je pro mě normální součást života a už to ani neberu jako žádnej „úkol navíc“  či něco co musim dělat proti svý vůli  –  uběhl jsem za 10 měsíců cca 730 kilometrů, zhubl 13kilo, začal jsem jíst o něco zdravějc a celkově se cejtim líp.

Tady na závěrečné zhodnocení uplynulých 10 měsíců nabízím i graf, jak šla váha dolů, jak se kolem vánoc a začátku roku pokles zastavil a jak jsem se na jaře zas rozhejbal 🙂

hubnutí

Začal jsem loni běhat kvůli hubnutí, ale teď běhám hlavně kvůli tomu, že mě to baví a i kvůli udržování kondice a hubnutí je spíš jen vedlejší efekt. Vyčítám si trochu, že jsem nezačal už dřív…
A co bych ze svých zkušeností mohl dalším zájemcům o běhání a hubnutí poradit?  Nerad obecně radím, ale osvědčilo se mi tohle:

nejprve si ověřte, že vůbec běhat můžete – u osob s větší nadváhou se běháním nadměrně zatěžujou klouby a je lepší nejdřív pár kilo schodit např. pravidelnou chůzí či na rotopedu. Pokud máte nějakou srdeční vadu či nemoc, konzultujte to určitě se svým lékařem.
mít dobrý běžecký boty (taky jsem tomu ze začátku nevěřil, ale po dvou tejdnech a bolení kolena jsem si je koupil a od té doby se mi běhalo o dost líp)
běhat 4x-5x do týdne – rychlejc si zvyknete na běhání a zařadíte ho do svýho denního programu. Rychleji se pak i samozřejmě hubne
neběhat minimálně aspoň jeden den v týdnu aneb i nohy si potřebujou odpočinout
dávat si rozumný cíle – to je myslim hodně důležitý – pokud bych si předem stanovil, že musím každej den uběhnout 5km, asi by mě to hodně demotivovalo a moc by se mi při vidině tý vzdálenosti do běhu nechtělo. Denní cíl mám tedy 3km a pak už běžím dál dle chuti a nálady a většinou 4 – 5km denně dám. Ze začátku si dávejte rozhodně cíle menší ( třeba 1km v kuse) a teprve postupně je zvyšujte.
jídelníček – nejsem vůbec fanda diet a omezování se a ani jsem to nedělal – mám rád alkohol (pivo, víno), italské těstoviny, chilli, maso,  sem tam nějaký jídlo ve fastfoodech a jediný, co jsem změnil v Květnu  (a je to hezky vidět i v grafu) je to, že jsem místo klasickejch obědů začal jíst saláty (typu Caesar či jiné trošku lepší a chutnější než hroznej šopák…).  Jinak vše, co jsem si dopřával před začátkem běhání, si dopřávám i nyní a právě díky běhání výdej spálené energie přesáhne množství  energie příjmutý z pití a jídla.
chůze – zhruba jednou tejdně (dle nálady a počasí) vyrážím z práce domů svižnější chůzí (je to cca 6km) a je to další pohyb „k dobru“, kterým se dá běžecká rutina zpestřit.
běžeckej pás – i když jsem o víkendech občas běhal i venku, patřím spíš k těm, který preferujou běhání na běžeckým pásu – neomezuje Vás počasí ani teplota (nemusíte bejt tedy nabalený v zimě). Nevýhodou může být jednotváronost, kterou si ale můžete zpestřit vhodnou muzikou ve sluchátkách.
posilování – četl jsem, že běhání oslabuje svaly v horní polovině těla a tak jsem začal postupně k běhání trošku posilovat (veslařeskej trenažer, činky, sedy-lehy) – většinou tak 10 min před během samotným.
statistika  – .. .nuda je, má však cenné údaje :). Pokud je Vaše úsilí zaměřeno na hubnutí, doporučuju se pravidělně vážit, zaznamenávat si uběhnuté vzdálenosti, ať máte po delším čase přehled, jak na tom jste. Věřte, že je to docela motivující, když vidíte, jak se Vaše úsilí pomalu mění ve výsledky.
nepřestat – a na závěr  i když třeba dosáhnete své ideální váhy, doporučuju nepřestat úplně s běháním – můžete si snížit třeba denní dávky, vyběhnout méněkrát do tejdne, ale byla by škoda několika měsíční úsilí úplně zahodit, ne? Navíc váha by vám pravděpodobně začala znovu pozvolna růst…

Chci tedy poděkovat všem, kteří mě k běhání motivovali  – hlavně Láďovi, Žábě a Jardovi Jágrovi  (řikal jsem si „když dokáže denně trénovat čtyřicetiletej „dědek“, tak to musim zvládnout taky :))   – Tímto tedy ukončuji své běhací nudící blogy a i když budu běhat dál, nebudu už zde tímhle tématem zabírat místo.
V posledních tejdnech jsem dost přemejšlel, jaký další  cíl bych si měl dát?  Práci jsem hned vyloučil – nemám žádný pracovní cíle ani kariérní ambice, ale napadly mě dvě věci – studovat nějakej druhej jazyk a nebo se začít učit bruslit, abych si mohl na starý kolena někdy třeba zahrát opravdovej hokej :).

Teď se tedy rozhoduju a vypadá to, že se asi vrhnu na  ten jazyk  – konkrétně ten žabožroutí, kterej se mi líbí a u kterýho je šance, že jej časem i prakticky využuju.

Luke

Další filmy z Aera….

V posledních dnech tu na blogu žijem filmama, Lou hezky psal o novým Star Treku, kterej jsem ještě neviděl, já jsem popsal podivnou Pěnu dní a v tomhle týdnu jsem v Aeru viděl další dva zajímavé filmy…

Liberace  (Behind the Candelabra) – http://www.csfd.cz/film/294017-liberace/

Americký klavírista Liberace („Liberači“) je známá osobnost amerického showbussinesu a od 40. do začátku 80. let platil za hvězdu, která se extravagantně oblíkala do třpitivých a kýčovitých obleků, hrál na klavír ze zlata, na kterém byl umístěn starodávny svícen – jeho „trademark“, který si vymyslel už na začátku své kariéry (na toto odkazuje i orig. název filmu). Proslul i hláškou „brečel jsem celou cestu do banky“ – jako reakci na dotaz, co říká na jednu ze zdrcujících kritik jeho vystoupení…
Pokud si pustíte na Youtube nějakej Liberaceho klip, hned vás napadne – „buzna“. Je s podivem, že za jeho života se to o něm nevědělo, všechny narážky na svou homosexualitu odmítal a v několika soudních procesech dokonce i vyhrál nad bulvárními plátky tučné odškodné.

S těmito povrchnimi znalostmi o životě Liberaceho jsem tedy na film včera vyrazil do Aera. Asi jsem možná paranoidní, ale přišlo mi, že mezi návštěvníky převládali muži a podivné kamarádské dvojice a v řadě vedle mne seděli dokonce čtyři kluci vedle sebe (asi taková  teplá TV VONA). Vzpomněl jsem si na jeden komentář k filmu na csfd – „nejteplejší film, co jsem za poslední roky viděl…“ a polilo mě horko. Dva kluci v řadě předemnou se od začátku filmu objímali kolem ramen… hm…  no nic, láska je láska, důležitej je film samotnej. Jakej tedy byl? Opravdu onen zmíněnej komentář na CSFD nekecá . Pojednává totiž o posledních 10 letech života Liberaceho (toho skvěle hraje Michael Douglas) , ve kterých se seznámi s mladým Scottem (rovněž výtečný Matt Damon), který se stane jeho řidičem, pomocníkem a milencem. Jejich vztah prochází během filmu složitým vývojem a končí několik let před Liberaceho smrtí (kterou způsobily komplikace spojené s AIDS).  Kdo čeká spíše hudební film (jako jsem čekal já), bude asi zklamán – hudebních čísel je po skrovnu a hlavním těžištěm filmu je právě onen vztah dvou mužů, čímž se film stává spíše dramatem s romantickými a komediálními prvky  – hlavně v první půlhodině filmu se kino docela dost smálo některým hláškám či Liberaceho grimasám. Jen toho jejich vzájemného líbání tam bylo na můj vkus až příliš… 🙂

Musím ještě jednou pochválit oba dva hlavní herce, protože to, co předváděli, bylo skutečně strhující  a hlavně díky nim film neupadá do šedivého průměru. Režisérem filmu je Steven Soderbergh, autor takových perel jako Dannyho Parťáci.

Film se mi celkem líbil, ale nevím, jestli mělo smysl na něj jít do kina.

Cizí oběd  – http://www.csfd.cz/film/344847-cizi-obed/

V rámci ozvěn karlovarského festivalu jsem s Kví v pondělí vyrazil do Aera na indický film Cizí oběd. Konečně trochu oddechovej film po všech těch Pěnách dní, Vedlejších účincích (viz níže) a dalších dramatách. Když se řekne indický film, tak se vám vybaví  buďto tříhodinové bollywoodské produkce, ve kterých jsou dlouhé taneční scény a nebo se vám vybaví film milionář z chatrče, který před pár lety uspěl na Oscarech. Cizí oběd je naštěstí stylem spíše bližší Milionáři a dokáže tedy zaujmout i širší západní publikum.

Děj filmu je v zásadě prostý a pro nás Evropany možná trochu podivný – každý den jsou totiž v bombaji přepravovány obědy (v klasických obědových rendlíčcích) stovkou různých poslíčků, kteří si jednotlivé zásilky na ulicích vyměňují a předávají až postupně obědy doputují ke strávníkovi. I když tenhle systém vypadá hodně zmateně, údajně se téměř žádný oběd nezatoulá – až na jeden, o kterém je tento film. Žena v domácnosti, Ila, žije se svou tetou a dětmi a každý den vaří svému muži oběd, který posílá právě přes poslíčky. Oběd ale dorazí na stůl účetního Saajaana, staršího vdovce, který oběd sní  a pak misky od jídla opět vrátí poslíčkům a ti je po té vrátí  Ille. Ta se domnívá, že manželovi oběd chutnal a když se ho večer zeptá, on vůbec netuší, o čem žena mluví… jí to začne bejt divný a další den přidá do jedné z misek i písemnej vzkaz, který s dalším obědem opět doputuje k Saajaanovi a oba dva si takhle začnou přes tuto zvláštní „poštu“ dopisovat. Jak jdou další dny, korespondence se rozrůstá a na povrch vyplouvají trhliny ve vzthau mezi Illou a jejím mužem a Saajaan se stává její nadějí na možnou změnu v životě…

Film je tedy především komedie s prvky romance. Jelikož se film celý motá kolem jídla, nahlédneme i trošku pod pokličku indické kuchyně, kterou mám moc rád a radost mi zejména udělala scéna s chilli papričkami :).  Škoda úplného závěru filmu – jsem zvyklej, že v americkejch filmech obdobný žánry končej zpravidla happy endem a zde je konec spíše otevřený, dávající naději oboum hlavním hrdinům, ale nechávající prostor divákovi na domyšlení si konce.

Film se mi líbil.

Vedlejší účinkyhttp://www.csfd.cz/film/310096-vedlejsi-ucinky/

A máme tu opět dílko Stevena Soderbergha, které jsme shlédli v Aeru už před měsícem.  Emma zavraždí svého manžela, kterého pustili právě z vězení. Emma to udělala v afektu a pod vlivem nových prášků, které jí předepsal její psychiatr – to jsou právě ty vedlejší účinky. Začíná soud a drama a dojde k několika velmi překvapivým dějovým zvratům a musím říct, že některé byly opravdu nečekané.  Soderbergh zde, narozdíl od Liberaceho, je na své stylové „půdě“ a film je natočenej svižně, napínavě a nenudí. Z herců mně potěšil Jude Law i kupodivu stále pěkná Catherine Zeta-Jones.

Film doporučuju ke shlédnutí, je místama docela drsnej, ale ten konec myslím stojí za to

A co nás čeká v dalším tejdnu? V Aeru dávaj novej českej film Revival a poslední film s Blondýnou, kterej jsme ještě neviděli….

Luke