TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Leden 2014

Pivní výprava s Ládikem a Lukyhellem

minulý týden jsem psal, že chci letos navštívit staré pražské pivnice a tak jsme se tuhle středu domluvili s Láďou, že zajdeme k Tygrovi a k Medvídkům. Přidal se k nám i Lukyhell a po   šesté večer jsme vyrazili nejdřív k Tygrovi – tam bylo dle očekávání narváno, tak jsme vzali nejprve za vděk pivovarem „u Tří růží“ v baráku naproti v Husově ulici.

MG_8283

Vařej si tam vlastní pivko a jestli mne paměť neklame nabízí – Světlý ležák, tmavý ležák, americký amber, pak nějakej klášterní speciál a ještě něco…  zasedli jsme, objednali si a já ochutnal Světlý ležák, který byl trošku sladší než jsem zvyklej, ale chuťově dobrej a hutnej. Luky si dal „američana“, kterej mi přišel víc do ovocna a taky chuťově zajímavej

MG_8282

Dopili jsme pivko a chtěli si dát ještě jedno, jenže nás trošku zklamala obsluha, která nás sice po příchodu obsloužila hned, ale po té se 20 minut nikdo u našeho stolu neukázal, takže jsme zaplatili a šli dále.  A kam nyní? Napadl mě Sherlock´s bar v bartolomějské ulici, který jsme nedávno s žábou obdivovali z venku.

MG_8284

Interiér baru je zařízenej velmi příjemně a v šeru (nebo „šeře“?)  se starejma fotkama na zdech, křídovými obrysy mrtvol na zemi a dvěma velkými obrazy Sherlocka Holmese v hlavní místnosti baru. Sedli jsme si ke kulatému stolku a podívali se na nabídku piv – žádné speciality se nekonaj – nabízej Plzeň (0,4 za 40,-), kterou jsme si dali Ládik a já  a černýho Mastera, kterého si dal Luky (a ještě nějakej britskej ale, na kterej nikdo z nás ale chuť neměl)  Přijemně se tam kecalo a vydrželi jsme tam asi hodinu v živé diskuzi nad různými tématy.

MG_8289

Po dvou miniplzních se nachýlil náš čas a rozhodli jsme se dát třetí hospodu – zkusili jsme tedy Medvídky – hlavní restaurace je ale nyní zavřená (rekonstrukce) a tak jsme zapadli do vedlejšího pivního baru a tam se usadili přímo před pípy, abychom byli tzv. u zdroje

MG_8298

Starodávný pivovar U medvídků si i nyní vaří vlastní piva (jejich popis najdete na http://www.umedvidku.cz/index.php/cs/dm-piva/nae-piva) a tak jsme byli zvědaví ,jak se jim to podařílo. Jako první jsem si dal jejich 13ku „Oldgott“ a moc mi chutnala – opět trošku sladší než plzeň, ale výraznější pivní chuť (nebo jak to popsat). Pak jsem zkusil i „Blackgott“ – tmavé pivo, ale to už mi tolik nejelo…   každopádně první pivnici z mého imaginárního seznamu slavných pražských pivnic, si můžu nyní škrtnout.

MG_8292

U medvídků jsme zůstali další hodinu, probrali gaye a medvědy a před desátou večer jsme to zabalili a rozprchli se každý do svého domova.

Tyhle pivní expedice musíme dělat častěji, takže Ládiku, kam vyrazíme v Únoru?

Luke

MG_8296

Divokej víkend

a je tu další propařenej víkend a zas to bylo „jak za mlada“. Začalo to v pátek, kdy jsme vyrazili s kolegy po práci do hospůdky (U Mariánského obrazu na Žižkově). Původně hrozilo, že bych šel jen já a mé tři kolegyně, nicméně nakonec se přidal i kolega a další známý známejch a sešlo se nás tam asi 12, takže to bylo dobrý.U Obrazu maj celkem dobrou Plzeň a výtečné nivou plněné smažené Jalapenos papričky. Zábava plynula a najednou byla půlnoc a opět nás napadl geniální nápad, podívat se na přímej přenos NHL. Pracovní notebook jsme sebou měli, museli jsme ale najít podnik, kde maj wifi síť a otevřeno aspoň do 4 do rána. Zachránila nás pivnice U sadu, kde jsme sledovali, jak devils porazili capitals 2:1. Venku mezitím mrzlo a noční cesta prahou na lazarskou byla dobrodružná. V pět ráno jsem byl už hezky doma a dal si pětihodinovej spánek.

V sobotu mě čekalo akustické charitativní vystoupení – původně jsme měli hrát s Basketles v normální sestavě,jenže Vaťák si zlomil ruku, takže jsme začali vymejšlet alternativy a nakonec jsem se domluvil s Fefim, že si po delší době zahrajem spolu a rozdáme trochu radosti potřebným.  Hráli jsme tedy od 14:15 na Sesfestu v kostele na žižkovském Náměstí Barikád (tam jsem kdysi chodil do ZŠ! ) Pohledné pořadatelky vše pečlivě připravily a s pomocí člena další kapely se nám podařilo nazvučit a odehrát cca 40 minutové akustické vystoupení, které se myslím vcelku povedlo. Přirozená kostelní ozvěna dodala našim dvojhlasům potřebný prostor (no dobrá – a jistě zakryla i menší intonační nepřesnosti) a jelikož tam bylo asi 8 stupňů, tak lidi kupodivu reagovali příjemně a skoro od začátku tancovali (aby se zahřáli) a nakonec si vytleskali i přídavek.  Příjemná akce

1505124_488345714609517_131084070_n
Příprava na hraní v netypickém prostředí…

V sobotu jsme chtěli ještě večer stihnout kino, jenže plánovaná návštěva Řep  a zpracovávání tátova daňového přiznání (aneb povinnost, kterou se ani vlastní smrtí nezbavíte) zabralo déle času, než jsme očekávali, takže jsme stihli už jen film doma.  Usnul jsem jak zabitej.

Neděle byla ve znamení hokeje – chystali jsme hokejovou párty s promítáním přímýho přenosu venkovního zápasu New Jersey Devils a New York Rangers. Pojmuli jsme to trochu po americku, takže jsme připravili hotdogy, zapékané nachos a české česnekové jednohubky. A samozřejmě pivo, víno a další alkohol…  Žába nakreslila všem zájemcům na obličeje válečné barvy a loga devils, takže jsme čekali netrpělivě na začátek zápasu.

Zápas začal se zpožděním a Devils se k naší radosti povedla první třetina, ve které se ve výborném světle ukázali zejména Eliáš (2 góly) s Jágrem (2 asistence). Bohužel v druhé třetině začal totální zvrat zápasu a Devils nakonec prohráli vysoko 3:7.

V první přestávce hokeje jsme uskutečnili premiéru nového pořadu TV VONA – Na Vlastní pěst: Blackwar a musim říct, že se to Louovi opravdu povedlo. Premiéra na webu  bude prý 1.2.

Večer jsme pak zakončili turnajem na PS3 a zasportovali jsme si alespoň virtuálně. Akce se mi líbila (až na ten výsledek zápasu) a těšim se na Sochi!

Tolik k víkendu, dneska bych si nejradši dal den volna, ale práce je holt práce…

Luke

Dva venkovní zápasy NHL již tento víkend!

Velký svátek fandů NHL přichází tento víkend – v sobotu se v Los Angeles na Dodger stadionu utkají místní Kings s Anaheim Ducks a o den později, na druhé straně kontinentu v New Yorku, se New Jersey Devils utkají s New York Rangers.

Oba dva zápasy budou zajímavé, protože se jedná vždy o souboje divizních rivalů a zejména v případě New Yorkského utkání, to bude doslova bitva o každý bod, protože Metropolitní divize (kam patří Devils i Rangers) je letos hodně vyrovnaná a o postupu do playoff bude skutečně rozhodovat každý vzájemný zápas. Mírnějšími favority v tomto duelu jsou Devils, kteří letos vyhráli všechny tři vzájemné zápasy s Rangers, nicméně venkovní prostředí a podmínky mohou zcela jakékoliv předpoklady a odhady zhatit.

V duelu Ducks a Kings jsou jasnými favority „kačeři“ z Anaheimu, kteří letos kralují NHL a v dosavadní sezóně posbírali zatím nejvíce bodů ze všech týmů. Teemu Selanne, který již dříve avizoval, že  tato sezóna bude jeho poslední, odehraje tedy v sobotu svůj první a poslední venkovní zápas ve své NHL kariéře a dle rozhovorů se všichni hráči na tento zápas náležitě těšej.

V dresu Devils se představí tři čeští hráči – Patrik Eliáš, Marek Židlický a Jaromír Jágr – ten opět v letošní sezóně dokazuje, že věk je jen číslo a suveréně vede jak produktivitu týmu New Jersey, tak i statistiky českých hráčů v NHL (má 40 bodů v 51 zápasech, stejně jako Jiří hudler z Calgary). Jágr si už venkovní zápas zahrál v roce 2011, když ještě hrál za Flyers a při tehdejším zápase se zranil, takže doufám, že letos ho čeká veselejší zápas.

Sobotní zápas mezi Anaheim Ducks a Los Angeles Kings začíná v 3:30 v neděli ráno našeho času a nedělní zápas mezi New Jerseys Devils a New York Rangers začíná v neděli večer 18:30 našeho času. Pokud jste byli pozvaní a dorazíte na naší hokejovou párty, můžete  v neděli večer fandit s náma! 🙂

Luke

Fotografie staré Prahy

Narazil jsem na zajímavou stránku, která je věnovaná Praze. Je tam plno historických fotek, na nichž je hezky vidět, jak se Praha v průběhu času měnila. Pište, která z fotek vás překvapila nejvíc.

http://www.milujuprahu.cz/2014/01/neuveritelne-snimky-venkovske-prahy-holesovice-dejvice-branik/

Lou

Včerejší pivní degustace

tak včera jsem se přidal k Láďovi a jeho kolegům a po čase jsme opět navštívili Kulový Blesk u I.P. Pavlova, abychom ochutnali něco z místních dobrých piv.
Na čepu měli 16 druhů – např Viléma 12, Břevnov Abbey Ale 17, Únetickou 12, Hendrycha 13ku či grepový Chipper.

Já osobně jsem ochutnal 2x Rebela 12ku – ten mi chutnal nejvíce. Zklamáním byl až příliš ovocnej Apollo Galaxy 13 (pivovar Matuška). Břevnovskej Abbey Ale byl už docela silnej a Hendrych 13 byl na mě už dost hořkej, ale pitelnej. Rebel byl tedy jasnej vítěz. Co pil Ládik už si nepamatuju, vim že si ale pochutnával na Uněticích.V kulovým blesku uměj také dobře připravovat různé pochutiny k pivu a velmi mi chutnala jejich Pivní pomazánka.

V osm večer jsme se pak přesunuli naproti našemu baráku do Pivovarského domu, dali jsme si místní pivko (já konkrétně jejich pšenici), dorazila i láďova kolegyně Zuza a vyprávěla o Maroku, my jsme zas kecali o všem možným a kolem desáté večer jsme se rozloučili. V pivovarským domě tentokráte nebyl vůbec sladovej smrad (když tam totiž zrovna vařej pivo, nedá se tam skoro dejchat) a pivo bylo po těch všech hořkejch speciálech z kulovýho blesku příjemně nasládlé a výtečně mi sedlo na závěr večera.

Napadá mě k tématu piva jedno předsevzetí na letošní rok. Chtěl bych letos postupně navštívit všechny pražské legendární pivnice a hospody. O vánocích jsem byl s Žábou poprvý u Zlatýho Tygra a při té příležitosti jsem si uvědomil, že mám v tomhle velkou mezeru – půl života jsem bydlel v řepákově mimo hospodské dění a na žižkově jsem zas později navštěvoval místní hezké hospůdky – tím pádem mě všechny klasický pivnice na Starém a Novém městě zatím minuly.

Takže chtěl bych se ještě jednou podívat k Tygrovi na víc než jedno pivo, dále pak k Jelínkům, ke Flekům, ke Hrochovi, k Pinkasům,k Vejvodům, k Černému Volovi, do Novoměstského Pivovaru a ještě jednou dám šanci Medvídkům.
S Ládikem a jeho kolegy jsme se také domluvili, že navštívíme rovněž První Pivní Tramway na konečně linky č. 11 na spořilově

Takže doufám, že se knám také někdy přidá některý z Vás, čtenářů! 🙂

Luke

O tom, že bych si měl zase blognout z tramvaje

Ale nebudu si psát o tramvajích a MHD vůbec. Cestování po Praze si nechám na jindy.
Včera mě udivila (si někdy připadám divně, že mě udivují věci, které jiní hází za hlavu a naopak) jak v plzni stála fronta rodičů, dokonce od 22h předešlého dne, aby rodiče mohli své děti zapsat do školy a děti hned odpoledne běžely na zápis. Kam se hrabe fronta na banány.
O víkendu jsme vezli autem příbuznou učitelku a aniž bychom diskuzi vyvolali, začali jsme se bavit o školství. To je dobré téma. Tomu rozumí všichni jako politice a ekonomice a můžeme vést několikahodinové debaty. Učinil jsem závěr, že my, dnešní společnost, neumíme se svobodou a demokracií zacházet. Že si jí nevážíme, ale zneužíváne a ono se to odráží i na dětech ve škole.
Jeden můj starší kolega v práci mi ukazoval prezentaci kolující mailem o šťastném dětství těch, kteří vyrůstali v 50., 60. a 70. letech. My z 80. let jsme to prožívali podobně. Hodně venku, bez mobilů, internetu. To, že děti neběhají venku ale nebude jen těmi technologiemi. Někdy právě ty nás ženou ven. Auta a vrtulníky na dálkové ovládání, ingress hra, foťáky. Je to v něčem jiném. Když nad tím přemýšlím, tak se stále točím v kruhu. Zpět k rodičům a tomu, jak se dětem věnují. A jak třeba není čas, protože práce, protože peníze.
Když se ješte na závěr vrátím ke kolegovi, říkám mu, že on je ten, kdo má televizor a 100 televizních programů. My jsme bez televizoru a večery trávíme… Třeba čtením knížek.
Včera jsem dočetl Flashback od Dana Simmonse a zase výborný. Tohoto spisovatele si nechám na jiný blog.

Ladik

Nenanonymní Alkoholici 29 – Luxusní vodky (speciál)

Ashman, Lukyhell a jejich dva hosté ochutnali tento měsíc několik lepších vodek!

Luke

Riddick

Film, který není nijak oslnivý, ale rozhodně potěší každého příznivce drsné sci-fi. Asi tak by se dal v krátkosti charakterizovat třetí film o hvězdném vyvrhelovi, zločinci a ultra drsňákovi Riddickovi v podání Vina Diesela. David Twohy, režisér všech filmů o Riddickovi, měl s touto postavou velké plány a dokonce mluvil o velké sérii ve stylu Star wars. První film, Černočerná tma, si získal diváky svým zpracováním a vydělal slušné peníze. Jednalo se o sci-fi horor, kde si to skupina přeživších rozdala na opuštěné planetě s příšerami. Úspěch byl velký, a proto vznikl film Riddick: Kronika temna, který už byl o poznání dražší a bohužel nevydělal tolik, co se od něj očekávalo. Film rozhodně není špatný. Je dobře natočený, je tam spousta skvělých efektů, ale příběh nepřináší v podstatě nic nového a neotřelého. A naopak posunutí do vážnější roviny politických bojů Riddickovi nesvědčí. Pro výše zmíněný nízký výdělek byly další díly odsunuty k ledu. Pokračování vzniklo až nyní.

Děj Riddicka navazuje na předchozí film, kde se hlavní hrdina střetl s Nekromanty a nakonec mezi nimi získal vůdčí postavení. Ne všichni ho ale vidí rádi. Zradí ho a nechají napospas na opuštěné a divoké planetě kdesi neznámo ve vesmíru. Riddick se musí znovu naučit bojovat o holý život a čelit krvežíznivým tvorům zdejšího světa. Na planetě však je i opuštěná stanice, díky které ho objeví nájemní lovci. A hon začíná. Dvě skupiny lovců lidí proti Riddickovi a ti všichni proti zákeřným hadovitým příšerám.

David Twohy se vrátil k tomu, co fungovalo a uchvátilo diváky v jedničce. Riddick je znovu na opuštěné planetě a znovu bojuje proti příšerám. Všechny souboje jsou efektní a dostatečně drsné. Nechybí silácké řeči ani záběry na uřezané hlavy. Prostě klasická hororová akční sci-fi jak má být. To je ale na druhou stranu všechno, co film nabízí. Výhodou filmu ovšem je, že si na nic jiného ani nehraje, takže podtrženo a sečteno: v dané kategorii se jedná o velmi zdařilý snímek. Fanoušky seriálu Battlestar: Galactica potěší přítomnost herečky Kate Sackhoff, která nejen že ztvárňuje postavu přesvědčivě, ale navíc odhalí přesně to, co si všichni její fanoušci přejí. K filmu to prostě patří. David Twohy ví, jak namíchat správný koktejl zábavy a bylo by fajn, kdyby vznikly i další díly Riddicka, protože ta postava sama o sobě film utáhne.

http://www.csfd.cz/film/267963-riddick/

 

Lou

Lednový pátek

Víte co mají společného prezident Gustáv Husák, zpěvák Scott McKenzie a pornoherečka Linda Lovelace? No že se všichni narodili 10. ledna. Popřál bych jim k dnešním narozkám, ale bylo by to asi zbytečný, protože jsou už také všichni mrtví. My máme tu výhodu, že žijeme (což se třeba za 40 let už o mnozích z nás nebude dát říct), a tak se můžem radovat z dalšího pátku a nadcházejícího víkendu. Vždycky jsem si myslel, že lidi, kteří se nějak přehnaně moc těšej na pátek jsou buďto lenoši a nebo nešťastní lidé (protože tolik nenávidí svojí práci, že se nemůžou pátku dočkat)  Já pátek beru jako takovej hezčí den v tejdnu, kdy se večer někam vyrazí a něco se zažije – nemívám z něj ale eufórie a stejně tak mě ani neděsí pondělí – to mě děsívalo daleko víc ve školních letech.

Dnešek je ale trošku výjimka a jsem moc rád, že pátek tu je a že je právě teď a né třeba pozítří. Po včerejším koncertu a sedmidenním běhání (7×5=35km) mně dneska nezbejvá moc energie, doplazim se ještě po práci rychle na sraz mých jazzocountry spoluhráčů a co nejrychlejc se pak poplazim domů sssss….

Minulej tejden jsem tu dával menší předsevzetí, že si kvůli váze dám na dobu neurčitou dietu a přestanu pít alkohol a vydržel jsem to poctivě až do středy, kdy jsem si dal s Lukyhellem pivko v sokolovně a moc hezky jsme si pokecali o pornu :). Pohyb i zdravá strava mi ale zůstává i nyní a musim říct, že první výsledky jsou už znát a motivace a chuť, která mi koncem roku trochu odcházela je po vánocích v novém roce opět tu!

V ten dnešní pátek asi tedy nic extra zajímavýho nezažiju, doufám ale, že sobota a neděle mi to vynahradí – a pohybu budu mít určitě dost, protože kromě běhání pojedu v pondělí na naší chatu a tam je vždycky manuální práce dostatek.

Užijte si víkend

Luke

Vedoucí, king, brainwashing; Noční zásah; sázení stromu

Každý den mě napadá pár témat na blogy, ale abych si sednul a psal, to už se mi nechce.

Tak se přinutím aspoň teď. V práci nám vedoucí řekl pápá. Nabral na sebe hrozně moc práce, pak se z toho začal hroutit, byl nepříjemnej a neměl čas. Pak mu nabídli jinou práci a on řekl čau, jdu, nemlaťte mě. A kolem nového vedoucího se strhl boj, protože tuhle funkci nikdo nechce.

V noci si spím a přemýšlím, jaká prekérní situace nás potkala, že raději riskneme cizího člověka do vedení ajťáků, než aby to vzal někdo z nás, když tu mě ze spaní vytrhne Džusí štěkot. Nejdřív jí okřiknu, ale ona v noci jen tak neštěká, tak se jdu podívat, co se děje. Z venku do bytu blikají policejní majáky a u nás na patře se hned za našimi dveřmi baví policisté s nějakým cizincem. Jdu si pro kalhoty, ať na ně nebafám v pyžamu a než se vrátím, jsou pryč. Z balkonu už jen slyším, že to je nějaký cizinec, co zabloudil. To se dá? Zabloudit do Řep do paneláku, vyjet výtahem až k nám a pak se nechat Policií vyvést? Něco s ním sepsali a pak bez něj odjeli.

Ráno jsem přemýšlel, jestli se mi to jenom nezdálo. A kdo vůbec zavolal ty policajty, když já je zaregistroval, až když odcházeli? Je to záhada. Ale ono se to určitě vysvětlí.

A na závěr vám napíšu storku, jak jsem v 1.A byl zvolen předsedou třídy. Úplně jsem na to na desítky let zapomněl a teď se mi to vrátilo. Možná v souvislosti s tím vedoucím, jak ho nikdo nechce dělat. Předsedu třídy taky nikdo nechtěl dělat. Byly to povinnosti a nic z toho. V 1.A jsem byl zvolen předsedou třídy. V šesti letech člověk ještě moc rozumu nepobral, ještě teď se lituji kvůli tomu, co se stalo. Rozhlasem zavolali všechny předsedy tříd, aby se sešli nad školou, kde byly záhony. Tam se za účasti asi nějakých straníků (psal se rok 1987) bude sázet náš národní strom – lípa. A protože to bude společné sázení, každej z předsedů si hodí lopatou. No a kde začneme? U předsedy 1.A. Dostal jsem lopatu, ještě teď si to pamatuju, jak po mé levici stáli všichni předsedové od prvňáků až po osmáky, po pravé ruce stojí učitelé a další mě neznámí lidé a byl jsem vybídnut, abych začal zahazovat strom, který postavili do vykopané díry. A moje šestiletá hlava si říká, proč zrovna já sám musím zaházet celej strom. Tak jsem se do toho pustil, ale hned po vhození hlíny do jámy mi lopatu sebrali a šel na řadu další. Až v tu chvíli mi došlo, že každej vhodí jen jednu lopatu, že je to vlastně jen symbolické zasazení a zbytek práce dodělal asi školník. No každopádně tam ten strom nestojí a já si ani nepamatuju, jestli vůbec rostl, protože až na tuhle vzpomínku si na žádnej strom u záhonů nad školou nevzpomínám.

Ladik

„Světáci“ dnes na Seznamu!

V rámci filmových střed najdete dnes od 18:00 (až do půlnoci)  zdarma na webu http://film.seznam.cz/ ke shlédnutí asi nejlepší českou komedii všech dob  – Světáci (1969)

Komedie pojednává o tom, jak se ze tří fasádníků a tří obyčejnejch lehkejch holek na jednu noc mají stát šarmantní dámy a pánové na úrovni :). Herecký obsazení je, jak bylo v našich starších filmech zvykem, velmi dobré – v hlavních rolích uvidíte: Libíčka, Sováka a Brodského, sekundují jim Janžurová, Bohdalová a Jirásková,  důležitou postavu zde hraje úžasný Oldřich Nový (v jedné ze svých posledních rolí) a mihnou se zde Menšík, Šejbalová, Moučka či „pan Tau“ Ota Šimánek. Film měl pohnutý osud a po cca dvou měsících v kinech putoval do trezoru a mohl se znovu promítat až po dalších dvaceti letech…

Ukázka pro zvědavé a nedočkavé:

a na závěr ještě dobovou kritiku z Rudého Práva

svetacirecenzeRP

Luke

Hokejové blognutí

stále mě ještě neomrzel hokej a kromě NHL jsem sledoval i několik zápasů Mistrovství světa do 20 let, EHT v Sochi  a také nominace jednotlivých týmů pro Olympijské hry.

NHL
Největší údálostí spojenou s NHL v posledních dnech pro mě byl zápas pod širým nebem – Winter Classic – který se hrál prvního Ledna večer (našeho času) a my jsme jej s Žábou jako  správní fandové sledovali. Na začátku jsme si rozdělili týmy – já fandil Detroitu a Žába Torontu (protože jejich brankář Bernier měl na helmě kulicha s bambulí a to se jí moc líbilo).  Utkání mělo díky venkovnímu prostředí úplně jinou atmosféru – sněžilo tam, puk se občas  zastavoval o závěje na ledu a zkrátka zápas to byl opravdu zajímavej – a napínavej – utkání nakonec vyhrálo Toronto až na samostatné nájezdy.

Jinak se snažim sledovat téměř všechny zápasy New Jersey Devils a po poměrně dobrých výsledcích v prosinci, kdy se Devils dostali na postupová místa do playoff teď začátkem ledna prohráli už tři zápasy za sebou. Jágr je stále jejich nejlepší hráč (35b v 44 zápasech), Eliáš je bohužel již podruhý zraněnej, stejně tak švýcar Brunner, který v Prosinci konečně dostal formu. Bude ještě napínavý sledovat, zda se New Jersey probojujou do playoff či nikoliv – odhaduju, že se bude rozhodovat až do posledních zápasů základní části sezóny.

Ostatní týmy sleduju jen okrajově – nejlepšími týmy (po cca polovině sezóny) jsou zatím Anaheim Ducks a Chicago Blackhawks, na chvostu je prozměnu Buffalo Sabers a již tradičně Edmonton Oilers.

A co češi v NHL? Po 43/44  zápasech jsou na tom nejlepší čeští hráči v NHL takto (řazeno dle bodů  – góly+asistentce)

36b David Krejčí
35b Jaromír Jágr a Jiří Hudler
31b Radim Vrbata
30b Martin Hanzal a Jakub Voráček
27b Tomáš Plekanec
25b Tomáš Hertl (ten se bohužel zranil po 25 zápasech a možná si už do konce letošní sezóny nezahraje, což je velká škoda)

Tolik tedy k NHL – dodám jen malou pozvánku –  v neděli 26.1. od 18:30 (snad jsem čas spočítal dobře) hrají New Jersey Devils venkovní zápas proti New York Rangers na stadionu Yankees v New Yorku a pokud máte zájem, můžem u nás udělat menší hokejovou projekci spojenou s konzumací alkoholu a fanděním :).

EHT  a WJC
Krátce o dvou mezinárodních turnajích z Prosince loňského roku. Na ruské části Eurohockey Tour, která se konala na místě budoucí Olympiády v Sochi, jsme překvapivě zabodovali a pod vedením trenéra Hadamczika získala naše reprezentace na tomto miniturnaji první místo. Výsledky obdobných turnajů bych nepřeceňoval, náš tým sice vyhrál (a v posledním důležitém zápase porazil Rusko 2:1), ale opět jsme nedali víc než 2 góly v jednom zápase a jen díky výborným brankářům jsme turnaj vyhráli. Příjemně mě překvapila první „dědkovská“ lajna s Nedvědem a Hlinkou.

Sledoval jsem i několik zápasů juniorského mistrovství světa (WJC)- tomu v Americe a Kanadě  věnují asi nejvíce pozornosti v rámci mezinárodního hokej (vyjma olympiád), protože tam hrají jejich nejlepší mladí hráči, kteří se pak velmi často stávají superhvězdami v NHL. Letos bylo v týmu údajně  6 hráčů, kteří jsou považování za budoucí velké hvězdy a zejména 16 letý Connor McDavid je hodnocen jako ještě větší talent než byl v 16 letech Sidney Crosby. Na WJC se ale tým Kanady příliš neukázal a po porážce od našeho týmu pak v semifinále podlehl hladce Finům 5:1 a pak ještě v souboji o bronz rusům 2:1. Finové ve finále porazili Švédy a stali se tak poněkud překvapivě vítězové celého turnaje. Náš tým na Finsko narazil ve čtvrtfinále a ještě v polovině zápasu jsme vedli 3:1, načež ale finové postupně vyrovnali a v závěru zápasu nás udolali na konečných 5:3. Z českých mladých hráčů mě zaujal brankář Langhammr a hrači Kaše, Pastrňák a Simon.

Uvidíme jestli nám z těchto hráčů vyroste nová „zlatá generace“, bude to ale chtít ještě dost práce.

Nominace do Sochi

Začátkem Ledna zveřejnily všechny velké hokejové velmoci soupisky svých hráčů na olympijský hokejový turnaj, který začně přibližně za měsíc v Sochi.

Trenér Hadamczik zveřejnil tuto nominaci:

Brankáři: Ondřej Pavelec (Winnipeg/NHL), Jakub Kovář (Jekatěrinburg/KHL), Alexander Salák (Petrohrad/KHL)

Obránci: Radko Gudas (Tampa/NHL), Zbyněk Michálek (Phoenix/NHL), Michal Rozsíval (Chicago/NHL), Ladislav Šmíd (Calgary/NHL), Marek Židlický (New Jersey/NHL), Michal Barinka (Vítkovice), Tomáš Kaberle (Kladno), Lukáš Krajíček (Minsk/KHL)

Útočníci: Patrik Eliáš (New Jersey/NHL), Michael Frolík (Winnipeg/NHL), Martin Hanzal (Phoenix/NHL), Aleš Hemský (Edmonton/NHL), Jaromír Jágr (New Jersey/NHL), David Krejčí (Boston/NHL), Milan Michálek (Ottawa/NHL), Ondřej Palát (Tampa/NHL), Tomáš Plekanec (Montreal/NHL), Vladimír Sobotka (St. Louis/NHL), Jakub Voráček (Philadelphia/NHL), Roman Červenka (Petrohrad/KHL), Petr Nedvěd (Liberec), Jiří Novotný (Lev/KHL).

V českých médiích se posléze rozpoutala diskuze, proč v nominaci chybí hráči Hudler, Hejda či Čáslava, kteří jsou dle názorů kritiků lepší než např. Barinka či stárnoucí Nedvěd. Osobně tyhle rozpaky nesdílim (dobře kromě Barinky, kterej mi tedy na EHT nepřišel, že by hrál nějak výjimečně) a chápu, že trenér nemůže při nominaci koukat jen na statistiky a body, ale musí brát do úvahy i schopnost hráčů zapadnout do kolektivu, podřídit se potřebám týmu, do čtvrté lajny to musí být i hráč, který má dobré defenzivní vlastnosti atd.

Překvapením pro mě byla nominace 42 letého Petra Nedvěda, který hrál na EHT dobře, ale je otázkou, zda bude stíhat mladým hráčům soupeře. Uvidíme tedy, jakou roli mu trenér přidělí. V našem týmu se tedy po mnoha letech potkají bejvalí spoluhráčí z Penguins a Rangers – Jágr a Nedvěd. Nejstarším hráčem turnaje ale bude nestárnoucí Teemu Selanne, který byl rovněž oficiálně zařazen do finské soupisky pro tento turnaj.

Co se týká nominací jiných týmů, nic mě tam zásadně nepřekvapilo – Kanada vybrala to nejlepší co mohla (z hvězd by mohly postavit klidně týmy dva), Rusko též, slovenská soupiska vypadá taky docela dobře s Chárou jako kapitánem. Finové budou mít skvělé brankáře, protože jak Tuukka Rask, tak Anti Niemmi a Kari Lehtonen patří k tomu nejlepšímu, co v NHL chytá. Švédové vzali hned 6 hráčů Detroit Red Wings a budou velmi silní v ofenzívě. Právě se Švédy se utkáme hned v prvním zápase turnaje ve středu 12. února.

Držte nám tedy palce!

Luke

Julius Meinl aneb obchodní dům s dobrým žrádlem…

„žrádlo“ je moc krásný slovo a rád ho používám – je v něm totiž ukrytá taková ta až živočišná vášeň k jídlu, kterou občas pociťuju a proto sem často na blog o žrádle píšu – a rád!

Dneska jsme s Žábou vyrazili na nákup do nově otevřeného obchodního domu Julius Meinl (je to u Václaváku v ulici 28. Října) a cílem koupit suroviny na pravé italské rissotto. Pamětníci si jistě vzpomenou, že dříve u nás Meinl již provozoval síť supermarketů, ta mu ale nejspíše nevydělávala a proto se posléze z naší republiky stáhnul a až v Prosinci loňského roku otevřel znovu podnik v Praze – tentokráte ale nikoliv supermarket, ale skutečně „obchodní dům s jídlem“ na úrovni – inspirací je zde nejslavnější vídeňský Julius Meinl.

Obchodní dům zatím zabírá 3 patra budovy a najdete v něm pouze jídlo a pití a to jak tuzemské, tak hlavně ze všech koutů světa. Vešli jsme tedy dovnitř a už při vstupu jsem měl pocit, že nevcházim do běžné samoobsluhy, ale spíše do obchodu s parfémy či šperky – sortiment je totiž prezentován opravdu kvalitně – žádné přeplněné „stěny“ s výrobky či špinavé chladíci boxy obsahující naházené potraviny bez ladu a skladu – potraviny jsou zde prezentovány s citem a je vidět, že rozložení a design musel navrhovat někdo, kdo tomu rozumí. Celý prostor Julia Meinla působí hodně vzdušně a světle.  Při naší návštěvě to bylo umocněno ještě poměrně malou návštěvností lidí, takže zaměstnanců jsme v obchodě viděli více než zákazníků.

meinl01
Foto Idnes.cz

A co zde najdete?  Níže uvedu pár věcí, co mě v každém patře zaujaly:

Přízemí – 
ovoce a zelenina – sháníte nyní čerstvý chřest? Citronovou trávu? Bylinky? Rybíz? Čerstvé jalapenos, habaneros či jolokia papričky? Zde seženete. Pak samozřejmě spousty dalšího ovoce a zeleniny.
Sladkosti – ráj pro milovníky čokolád – jestli si dobře vzpomínám, tak jen s čokoládou tady mají dva velké regály a najdete zde od obyčejných až po luxusní čokolády, pralinky, bonboniery a další dobroty.
Pití – všiml jsem si nějakých „lepších“ vod, šel jsem ale k sekci „pivo“ a zde se nic zvláštního nekoná – klasická česká piva (+ myslím ještě Bernard) a pár zahraničních. Potěšil mě ale polotmavý Birel, který jsem si jako dočasný abstinent hned musel koupit, protože jsem ho ještě nikdy nepil 🙂
Kavárna

1. patro:
Sýrové království  – najdete zde pult s obsluhou jako v obdobných obchodech a můžete zde koupit opravdu velké množství výtečných sýrů.
Těstoviny a rýže – strašně moc druhů italských těstovin, pest a dalších doplňků italské kuchyně a rovněž asi 10 (?) druhů rýže , kuskus a další podivné věci 🙂
Mléčné výrobky  – másla jak česká, tak zahraniční, jogurty, mléka a další kravíprodukty
Koloniál –  sekce zboží z bývalých anglických kolonií – tolik druhů kávy a čaje jsem snad pohromadě ještě neviděl. Více mě ale zaujala sekce alkoholu – koňaky (maj tam nějakej za 90tis.. co na to neanonymní alkoholici? Nebude to na speciální 100. díl? :)), rumy, šampaňské a vína z celého světa.
Stěna s medem – opět mi přecházely oči, kolik různejch medů se dá vyrobit….
Asijské a mexické speciality – včetně pálivých omáček od Blair´s…
Pekárna a pečivo – viděli jsme zrovna jednoho pekaře, kterej připravoval nejspíše bagety…
Cukrárna – pult s obsluhou jako v běžné cukrárně – dortíky,koláčky,  makronky a další sladkosti.

2. patro
Rybišššky, miláššku…. –  rybožrouti si příjdou na své-  na ledu je zde opět velký výběrmořskejch potvor.
Maso , uzeniny – je zde přímo část s obsluhou a klasickým řezníkem a pak i chladící pulty s masem, salámy, šunkami m paštikami a dalšími dobrotami – opět z celého světa
Koření  – koupili jsme si šafrán do rissotta a maj zde výběr jak českého koření tak opět ze zahraničí. Měli i sůl v plechovce, kterou jsme si pracně přivezli z Provance :). A kousek od koření prodávaj tapenády, chutney, ulity na šneky, jejich náplně a podobné dobroty .
Restaurace – v druhém patře je i menší restaurace, kde můžete poobědvat, osvěžit se a pak pokračovat v nákupu…

Nakoupili jsme tedy věci, které jsme potřebovali, já si koupil i nějaké chilli papričky a šli jsme ke kasám – a jako v zahraničních  filmech nám u kasy paní sama naskládala po zaplacení nákup do jejich papírové tašky 🙂

Popsal jsem jen zlomek toho, co je v Meinlovi k vidění a myslim že oko a srdce každého milovníka jídla bude plesat nadšením. Asi většina z Vás, co tenhle blog dočetla až sem, se asi teď v duchu ptá, kolik to tam vlastně ale stojí? Jo, je to dražší a rozhodně, pokud nejste majetnější,to není místo na každodenní nákupy bežných jídel či surovin. Je to ale místo, kde seženete věci, které byste někdy sháněli v Praze dost pracně či neúspěšně. Je to rovněž dobré místo pro inspiraci – zkusit i něco, co jste třeba dříve nejedli či neochutnali. 

Myslím že každý průměrně vydělávající člověk by měl aspoň jednou za měsíc dopřát svému žaludku i něco speciálního a nebojim se napsat „luxusního“ a obchodní dům Julius Meinl je dobré místo, kam po výplatě  vyrazit. Kdo se ke mě v půlce Ledna přidá?? 🙂

Doufám, že tentokráte u nás firma Julius Meinl zůstane déle a že se tenhle obchodní dům stane dalším z obchodů, kam se stojí za to vracet

Meinl

Luke

 

******************* UPDATE 10.2.2014 ****************

Na internetu se nyní dost lidí pozastavuje nad cenami v Meinlovi a do určitý míry jim dávám samozřejmě za pravdu – některé druhy zboží, které jsou běžně k dostání v supermarketech, jsou v Meinlovi často až nesmyslně předražený, ale zas nesouhlasim s tim, že by nemělo smysl do JM chodit na nákupy specialit. Ano, je jasný, že na internetu často seženete to samé (i exotické) zboží někdy i výrazně levněji, ale nevýhodou je časová zdlouhavost, nutnost vyzvedávat si objednávky často na druhém konci Prahy (+ poštovné ze zahraničí nebývá rovněž malé) a proto stále zůstává  Julius Meinl zajímavou alternativu pro ty z nás, pro které je čas důležitý a nevadí jim si za něj něco připlatit.  A oproti internetovému nákupu je zde výhoda toho, si  zboží (a jeho složení) v klidu v obchodě prostudovat a třeba se rozhodnout i pro jinej druh či značku…

Osobně si myslím, že ceny se budou v JM ještě hýbat, ale rozhodně bych ani nyní JM nezatracoval a rovněž bych si ho nepletl s běžným supermarketem, ve kterém by se daly pravidelně dělat „nedělní“ nákupy pro celou rodinu…

Filmy z posledních dní

a je tu pravidelný přehled filmů, které jsme v posledních dnech a týdnech viděli. Kromě dávky vánočních klasik jsme shlédli několik filmů, které mě zaujaly a o kterých se chcí víc rozepsat.

Hobbit – Šmakova dračí pouť – http://www.csfd.cz/film/238304-hobit-smakova-draci-poust/
Přes Vánoce jsme jako přípravu shlédli opět celýho Pána Prstenů, kterej mě i přes svou délku vždycky pobaví a zaujme. První díl Hobita mě loni sice trošku nudil, ale i přesto se mi také docela líbil. Nyní je v kinech díl druhý, ve kterém se poprvé setkáme i s drakem Šmakem (kterého v originále namluvil „Vokurka“ Cumberbatch) a bohužel už jsem z něj tolik „odvázanej“ nebyl.  Děj filmu, který je oproti příběhu knize lehce rozšířený, je o dost více akčnější, ale některé akční scény (zejména únik Bilba a trpaslíků z Elfského města v sudech) se mi zdály až příliš překombinované, přitažené za vlasy – ve videoherním žargonu by se řeklo „arkádové“ :).  Závěr filmu ve šmakově jeskyni je vcelku povedenej, drak se mi ale zdál docela dost „počítačovej“ a občasné chování trpaslíků a Bilba v některejch scénách nelogický.
Nechci říct, že by mě film  zklamal, ale stále trvám na svým názoru, že tvůrci měli Hobita zfilmovat do max. dvou dílů a neroztahovat děj knížky do trilogie. Za mě tedy průměr.

Rivalovéhttp://www.csfd.cz/film/301401-rivalove/Rýmička nám prozatím zabránila vidět tenhle film v kině, nicméně zvědavost byla veliká, a tak dojmy jsou zatím z pirátské kopie  (kino si určitě dopřeji později).
Film popisuje rivalitu mezi formulisty (dle vzoru „fotbalisty“) rakušanem Niki Laudou a britem Jamesem Huntem a zaměřuje se hlavně na legendární Mistrovství Světa v roce 1976, při kterém Niki Lauda, v jednom ze závodů, utrpěl vážná zranění (a od té doby nosí slušivou kšiltovku jako Ládik). Podobně jako např. u hudebních životopisných filmů, které mám rád, i tady většina diváků zná předem děj a „konec“ filmu a proto jej režisér musí natočit chytře a nápaditě, aby se diváci nenudili – ve filmu Rivalové je úžasná hlavně  kamera, střih a třešničkou na dortu jsou výkony obou hlavních herců Daniela Bruhla (Lauda) a Chrise Hemswortha (Hunt).  Závody formulí jsou o rychlosti a dynamice a proto i film z tohoto prostředí by měl být rychlej a dynamickej a to se režiséru Howardovi (Apollo 13, Čistá duše…) povedlo v tomto filmu dokonale. Scény ze závodů, kterých je ve filmů slušná porce, jsou napínavý, nenuděj a člověk občas trne, kdy se kdo vybourá nebo zda závodník vybere zatáčku. Rozesmály mě neustále se opakující technické problémy Huntovy formule :).
Nosným tématem filmu je i povahová odlišnost obou hlavních hrdinů – na jedné straně chladně uvažující „slušňák“ Lauda a na druhé straně riskující bohémský Hunt. Ústředním momentem celého filmu je pak Laudova nehoda, po které se vzájemný vztah obou výrazně zlepší a celý film graduje posledním závodem mistrovství v Japonsku, ve kterém se rozhoduje o vítězi celé série.
Film mě bavil a rozhodně jej doporučuju ke shlédnutí.

 

Mr Deeds goes to town http://www.csfd.cz/film/1288-uzasna-udalost/

A teď se na chvíli vrátíme z roku 2013 do roku 1936 – tehdy již úspěšný režisér Frank Capra (který později vytvořil např. „It´s a wonderfull life„) natočil film o vesnickém charakterním naivkovi panu Deedsovi (Gary Cooper), který náhodou velmi zbohatne a dostane se do Washingtonu mezi právníky, spekulanty, zrádné ženy… 🙂  a když jeho noví právníci zjistí, že pan Deeds chce svůj nově nabitý majetek defacto rozdat chudým, snaží se ho u soudu zbavit svéprávnosti – film tedy vrcholí soudním procesem. Děj filmu je podobně jako hlavní hrdina hodně  naivní, ale na svou dobu poměrně dynamický a netáhne se jako některé jiné staré filmy.

Film mi strašně moc připomínal o tři roky mladší dílko stejného režiséra „Mr Smith goes to Washington“ ,  kde je děj téměř stejnej – akorát zde nejde o bohatsví, ale o moc (i když vlastně většinou bohatsví = moc). Když vzpomenu ještě zmíněnej „It´s a wonderfull life„, tak nám vychází, že pan Capra měl rád tyhle naivní hlavní hrdiny, kteří rozdávají radost a dobro kolem sebe a nemyslí na vlastní prospěch. Dneska už nikdo takovej film nenatočí  (když pominu příšernej remake s Adamem Sandlerem) – dneska by dobrotivý naivní filmový hrdina musel mít alespoň nějaké špatné vlastnosti, aby se ta jeho dobrota ve filmu něčim vyvážila  nebo by musel být fyzicky postiženej , přápadně být příslušník nějaké etnické menšiny :).

Film se mi líbil, je to příjemná odpočinková retro záležitost a jeho shlédnutím jsme si mohli odškrtnout další dílko z knihy „1001 filmů, které musíte vidět než zemřete“ 🙂

 

Podfukářihttp://www.csfd.cz/film/292555-podfukari/

Docela zábavnej akční film o skupině 4 iluzionistů, kteří svět ohromí svými kouzelnickými show a při tom se jim podaří provést geniální loupeže.  Pro „heist movies“, jak se v angličtině filmům o loupení čehokoliv říká, mám slabost a tenhle film je postavenej na dobrejch nápadech a tricích, takže diváky udržuje v neustálém napětí a zvědavosti. Pouze samotnej konec filmu a jeho celková pointa mi přišla lehce slabší – že by důsledek práce pěti zúčasněných scénáristů? (!) Z herců mě potěšil Woody Harrelson, Morgan Freeman a „dědeček“ Michael Caine.  Od filmu nečekejte událost roku, ale pokud máte náladu na akčnější napínavej, ale nekrvavej, film, u kterého se občas i zasmějete, je tohle volba pro Vás.

Sherlock 3×01 – the empty hearse
A je tu konečně nový díl britského seriálu Sherlock – což je moderní zpracování klasických příběhů Sherlocka Holmese, odehrávající se v současném Londýně. Seriál je v Anglii velmi populární (zejména u mladých nadržených dívek) a rok a půl museli fandové (+Sherlocked Cumberbitches) čekat na rozuzlení posledního dílu druhé řady – přežil Sherlock pád ze střechy po souboji s Moriartym? Mohu prozradit, že přežil, ale prozatím se nedovíte, jak svou smrt zinscenoval – v nové epizodě je nám totiž nabídnuto hned několik variant (byly natočeny i některé varianty vymyšlené na internetu fandy seriálu)  a uvidíme, jestli tvůrci nakonec odhalí, jak to Sherlock provedl. Epizoda samotná je volnou adaptací povídky „Dobrodružství prázdného domu“ od A. C. Doyla

Děj této epizody se týká hrozby teroristického útoku na Londýn a proto se Sherlock  (Benedict „Vokurka“ Cumberbatch) vrací „z hrobu“, překvapujíc tak kolegu Watsona (Martin Freeman), jeho nosatou snoubenku a paní Hudsonovou. Stejně jako v předchozích dílech je děj opravdu rychlý, opět se setkáme s Sherlockovou deduktivní metodou, opět se často zasmějeme nad jeho podivínstvím a zvyky, Watson se bude opět neúspěšně snažit přesvědčit paní Hudsonovou, že není gay a také jsou zde různé technické vychytávky, které pomohou Sherlockovi čelit uvedené hrozbě.

Epizoda se povedla, kvalita je na úrovni předchozích dílů a jsem zvědvej na další pokračování této řady. Některým Cumberbitches se tak líbila, že ji musely vidět ten večer ještě jednou znovu… 🙂

 

Luke

Tv Vona v roce 2013 a filmová ochutnávka pro rok 2014

Pokud se nepletu (což je málo pravděpodobné, ale budeme to pro potřeby články považovat za pravdu) do roku 2013 jsem si dal předsevzetí, že budu iniciovat tvorbu Tv Vona, aby jsme natáčeli pravidelně. Když si projdu celý rok 2013, myslím, že se tento plán podařil. Jednoznačně hodnotím rok 2013 z hlediska naší tvorby jako úspěšný, protože se podařilo z větších projektů dotočit a sestříhat dvacátý díl sitcomu na Točně a také se natočila celá reportáž o organizaci Blackwar. Oba filmy přitom mají/budou mít více než dvacet minut. K tomu je ještě nutné připočíst dvanáct dílů Neanonymních alkoholiků a bezpočet pořadů z dílny filmového mága a Kubrickova dalšího vtělení Lukyhella. A proto si troufám tvrdit, že rok 2013 byl rokem Vony.

Jako zásadní vidím zavedení jisté pravidelnosti do našeho natáčení. I když nám trvá natočení filmu vždy alespoň půl roku, je to značný posun od doby, kdy jsme natáčeli díl Točny roky dva. Šest měsíců není úplně ideální doba pro natočení dvaceti minutového filmu (kde navíc nejsou žádné složité záběry), ale na naše poměry, kdy všichni pracujeme a čas pro Vonu ukrajujeme kde se dá, je to podle mne slušné. Naše stránky jsou pravidelně aktualizovány a pravidelně se tam objevují nová videa. Jsme teď už opravdu televize. Největší část naší produkce tvoří pravidelné pořady Neanonymní alkoholici nebo Lukyhellovo filmové okénko. Naše hlavní tvorba je v menšině, což je ale dáno její větší náročností (např. co se obsazení týče).

Dvacátý díl sitcomu Na Točně se mi hodně líbí. Je to čistý sitcom a nádherné ohlédnutí za předešlými díly. Jsem rád, že se podařila natočit reportáž o organizaci Blackwar. Natáčelo se v rozmanitých lokacích a také je tam akční scéna (tu si teď pořád pouštím dokola a směju se u ní). A znovu děkuji neznámému ničiteli přírody, který nám přichystal skládku. Střih je nyní už téměř u konce, zbývá závěrečné slovo reportéra a titulky. V pořadu bude krátká reklama, kde bude Jan Destrojer představovat Blackwar. Reklamu jsem dal na youtube a dole ji máte ke shlédnutí. Líbí se mi o dost více, než upoutávka, kterou jsem sestříhal v červenci.

A nakonec jedna věc, která hází černou kaňku na loňský vonácký natáčecí rok. A to jsou ruce. Život bez rukou musí být těžký, ale kdyby neměli herci Tv Vony ruce, střih by byl o dost snazší. V jednom záběru ruce u těla, v dalším u brady. A jak to mám pak asi sestříhat? V této situaci máme dvě možnosti: buď si najmeme drahé vizuální efekty od ILM nebo se každý herec naučí hlídat si své končetiny a další části těla, aby na sebe záběry plynule navazovaly.
Nutno ale podotknout, že se tento nešvar neobjevuje nijak často. Většinou jsou tyto chyby v závěrech scén, kdy už jsme chtěli mít natáčení rychle za sebou a jít na pivo/colu 🙂

Ať je rok 2014 pro Vonu stejně dobrý jako ten předešlý

Lou