TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Únor 2014

28.2.

Nastal čas na můj tradiční výroční příspěvek.:)

Vše nejlepší k svátku Lumírovi. Buď zdráv, šťasten a nadále naší inspirací.

Ashman

Advertisements

Rýma

Moje rýma mi něco udělala s hlasem. Zprvu jsem trochu mutoval a teď mám takovej zvláštní hlas. Nevím, jak to zní ostatním, asi jako rýma, ale mně to zní zajímavě. Jakoby za mě mluvil někdo jiný. A tam pořád mluvím a poslouchám se a divím se tomu a baví mě to. Tak se mi ani nechce léčit, chci se tím ještě chvíli bavit. Je to v posledních dnech pěkné zpestření toho nekončícího kolotoče, kdy holky doma kašlou a smrkají už dva týdny a v práci je tolik práce, že se mojí často používanou větou stalo, že nemám čas a klidně bych mohl půl hodiny svým jiným hlasem vyjmenovávat vše, na čem zrovna pracuji. Po půl hodině bych ještě mohl dodat, že ještě trávím čas vysvětlováním, proč nemám čas.

Už aby se ten kolotoč někam odkutálel.

Ladik

Jsem naštvanej

Vážení kolegové z mého zaměstnání, to se Vám ty moje prošlapaný, rozšmajdaný a propocený běžecký boty tolik líbily, že jste si je musel některý z Vás přivlastnit? Po 900 kilometrech? Hanba vám! Ale víte co? Mě neodradíte! Koupim si nové boty, budu si je tentokrát už hlídat lépe a budu běhat ještě rychleji!

Naštvanej Luke

A je po olympiádě!

14 dní plných zimních sportů je za námi a my, diváci, můžeme hodnotit její průběh. Nestalo se žádné neštěstí, žádní teroristé a i sportovci zmiňují, že olympiáda byla opravdu dobře připravená a zázemí bylo takové, jaké má být. Nenaplnily se tak prognózy o fiasku či zmatcích (které ještě v den zahájení v Sochi údajně panovaly) a rusové si můžou oddechnout. Ze sportovního hlediska může být česká výprava na své výkony v Sochi hrdá a zejména díky našim biatlonistům (a -tkám) si vezeme z Olympiády 8 medailí, což je zatím náš rekord na ZOH.  K divácké atraktivitě přispěl i tentokráte příjemný časový posun a mohli jsme tak sledovat olympiádu v přímém přenosu přes den a nikoliv v noci, jak tomu bylo ve Vancouveru 2010. Jediné, co by se dalo Sochi z mého pohledu vytknout, je tamější počasí, které bylo spíš jarní než zimní (to je u nás nyní stejné) a proto musel být sníh na sportovištích upravován chemicky, aby vydržel. Inu ani potomci bývalých rudých soudruhů stále ještě neporoučí větru a dešti (a sněhu).

Zkrátka a dobře, olympiáda v Sochi se povedla a líbila se mi a už teď jsem zvědavej, jak si za 4 roky budou v pořádání vést jihokorejci v Pjongčangu 🙂

Pochválit bych chtěl taky Prahu 7, za výborný nápad s letenským olympijským parkem – konečně si fandové zimních sportů mohli na vlastní kůži řadu sportů v Praze na jednom místě vyzkoušet a rovněž to bylo zajímavé místo pro davové fandění (což já osobně moc sice nemusim, ale znám lidi, kteří tam našim sportovcům pravidelně u velkého plátna palce drželi).

Tolik k uplynulým ZOH, doufám, že s nimi se s námi rozloučila i letošní zima a že jarní počasí, které tu už máme, vydrží i do dalších tejdnů!

Luke

Jogrsovi harcovníci

Příspěvek, byť napsán 28.2. publikuju záměrně zpětně, abych nostalgickým vzpomínáním nepřekážel u aktuálních blognutí a zároveň aby toto našli jen lidé listující naším blogem či náhodní návštěvníci z vyhledávačů – pro ty si dovolím napsat „Vítejte!“

Dnešní vzpomínka se týká mých tří táborových let 1991-1993, které jsme trávili se ségrou vždycky 2 tejdny v létě na táboře u Kytlice v Severních Čechách. Říkali jsme si Harcovníci dle dobrodružné knížky K. Robertse „Cesta na severozápad“. Zatímco v knížce jsou to Rogersovi harcovníci, my jsme byli harcovníci Jogrsovi, což je – jestli se nemýlím – složenina ze jména a příjmení zakladatele českých harcovníků Josefa Gregora, tehdejšího kolegy mého Táty a Mámy z Energoprojektu. Mně bylo v době prvního tábora 11 let, ségře o tři míň a naši nás tehdy určitě s povděkem odlifrovali na tábor a na chvíli si od nás odpočinuli.

Harcovnícké hnutí bylo (a možná ještě je) takovým mixem skautů s lehce vojenskou disciplínou a poznávacím znakem harcovníků byla bílá (či světle šedá) čepice s kšiltem na které byly 1 – 3 barevné pruhy. Počet pruhů se lišil od věkového zařazení harcovníků a barva byla rozlišením skupin na jednotlivých táborech – červená, žlutá a zelená – a po dobu tábora mezi sebou jednotlivé skupiny soutěžily v různých dovednostech, soutěžích – podobně jako v Harrym Potterovi je zmijozel, nebelvír a ta třetí pakáž…. 🙂

cepice

Další součástí čepice nad pruhy byl menší kožený štítek, na kterém se pomocí jednoho až čtyř kovových cvočků udělovala harcovníkům „hodnost“ trochu po vojenském vzoru (pamatuju se názvy hodností hrcharc a arciharc…)  a oceňování se zpravidla dělalo na konci každého Tábora např. za statečnost, kázeň a další vlastnosti správného harcovníka. Já to ve žluté skupině (3 pruhy)  dotáhl jen na dva cvočky, protože jsem nebyl ani moc statečnej, ani moc hodnej :).

Každý tábor začínal a končil noční výpravou k posvátnému jezeru Mičilimakinak (inspirováno knihou) – to bylo malé jezírko asi 4km od Kytlice a vždycky mě fascinovalo, jak jsme šli za tmy po neosvětlených silnicích a lesem až k jezírku, které tehdy myslím v turistický mapě nebylo vyznačeno – dneska už na mapě je a na 90 procent jsem si jist, že se jednalo o „velký jedlovský rybník“ (viz https://www.google.com/maps/@50.842722,14.5591161,17z). Tam jsme provedli harcovnickou přísahu, zapěli harcovnickou „hymnu“ Mičilimakinak a pozdravil se harcovnicky „Na kůň“, nacož se mělo odpovědět „přesně tak!“.  Hm, trochu ujetý z dnešního dospěláckýho „modroknížkového“ pohledu, ale tenkrát mě to bavilo.

A co se na táboře dělo? Myslím že zhruba to samé co na jiných táborech – soutěže, sporty, táboráky, bojové hry, lovili se bobříci, kousek od tábora jsme měli malé koupání u „Baffson City“ (což byla louka u říčky Kamenice) a nebo velké koupání na koupališti v Kytlici. Vrcholem tábora pak byla celotáborová hra a několikadenní „harc“ (jak se říkalo výletům). Vedoucí (aneb setníci) dokázali vždycky vymyslet zajímavou náplň pobytu – vzpomínám na jednu celotáborovou hru (že by rok 1993?), kdy z ničeho nic v noci zmizela jedna z holek „setnic“ – následovala menší panika mezi námi dětmi, šířili se zvěsti, že někdo viděl u tábora muže v černém plášti a kapuci a ten den jsme ho viděli i my u železniční trati, která nad táborem vedla. Ten podivnej kapucín na nás volal, ať se do ničeho nepleteme, jinak si pro nás příjdou (nebo něco v tom smyslu :)). Dost nás to tehdy vyděsilo a pak jsme slyšeli z dálky z lesa volání o pomoc, a tak jsme se tam se setníky vydali a našli naší setnici lehce pomlácenou a připoutanou ke skále. Docela děsivé pro malé děti :).  Noční hlídky, který jsme museli pravidelně na střídačku v noci v táboře držet, byly opravdu strašidelný a vím že jsme se báli slejzat z hlídací věže i jen třeba na záchod. Už si přesně nepamatuju zápletku celý hry, ale vrcholilo to třídenním výletem do českosaskýho švýcarska a do místních skal a bylo to dost napínavý!

Z pěších výletů, které jsme s harcovníky podnikli, si rád vzpomínám na výlet na proslulé panské skály (takový ty čedičový „varhany“ známý z různejch pohádek…) a do vesničky Slunečná (tam jsme tehdy potkali „Bróďu“ a přespávali v místní hospodě) ,do Hřenska a na místní soutězky, na legendární skalní hrad „Hrádeček“ (zřícenina skalního hradu Chřibská?) či na pozůstatky hradu Tolštejn….

Kytlice byla také místem mého prvního (tehdy jen pěveckého) vystoupení, kdy jsem v nějaký soutěži zazpíval kántry písničku od Matušky a KTO „Kovbojský bál“ a měl jsem velký úspěch, protože žádnej jinej kluk se ke zpěvu nepřihlásil. Kytlice byla taky místem, kdy jsem viděl poprvé hrát u táboráku jiné spolutáborníky na kytaru a zjistil jsem, že to má samé výhody – u těch, kteří tehdy hráli, seděly hezčí holčičky, byli oblíbení atd.  Nedlouho po návratu z posledního tábora jsem se začal na kytaru učit taky…. 🙂

Utkvěla mě tahle písnička, kterou jsme tam zpívali (na melodii chajdy drnový, nepletu-li se)

Blízko České Lípy mezi lesy na severu Čech
máme tábor lemovaný silnicí
A v něm krásně blbnem, hrajeme si, spíme ve stanech
prostě báječně si žijem v Kytlici

ref.:

Místo domů zeleň stromů, všude voní jehličí
ráno stráň nás vítá květů kyticí
Stesk a smutek ani za sto hromů tady nevzklíčí
Prostě báječně si žijem v Kytlici

Učíme se šifry, morseovku, stopy odlévat
uzly správně vázat jak námořníci
A než odjedeme, nejmíň stovku her budeme znát
prostě báječně si žijem v Kytlici

ref.

Už se chystá dříví – sláva hurá, řveme na plácku
naše radost podobá se vichřici
Bude táborák a srandy fůra, buřty na klacku
prostě báječně si žijem v Kytlici

 ref.

 Dojmy do ranců se vejdou stěží, zavíráme krám
všem těm krásám zamáváme čepicí
Kdo nevěří, ať mezi nás běží, přesvědčí se sám
prostě báječně si žijem v Kytlici

 ref….

Na harcovnickém táboře jsem se taky poprvé setkal s showbyznysem – jednou tam za námi přijel pan Zdeněk Řehoř, známý a dobrý herec zejména vedlejších rolí a hodinku nám báječně vyprávěl a odpovídal na všetečné dětské dotazy (které směřovaly zejména k jeho roli v seriálu Krakonoš). Po skončení besedy jsem pak viděl, jak jeden ze setníků dává panu Řehořovi pětistovku, ten pak nasedl do svého auta a odjel na svou nedalekou chalupu. I toto bylo pro mě cennou zkušeností, na kterou si často i teď vzpomenu – třeba když přebírám honorář za koncert  –  čas jsou peníze.

V Kytlici jsme bydleli v bývalém (asi) ROH rekreačním areálu (dnes penzion a areál http://www.uskaly.cz/) , kilometr od vesnice samotné, kde byly klasické táborové dřevěné domky (v každém 2 palandy stoleček a skřínky), velký zděný barák s jídelnou a ošetřovnou (tam jsem strávil jednou asi 3 dny v horečkách a hezky jsem si tam zablouznil)  a taky dřevěná společenská budova pro setníky a dospěláky, kam jsme měly my jako děti vstup zapovězen. Součástí areálu bylo taky velký fotbalový hřiště, ohniště, toalety, plácek mezi chatkama, kde byla každý den v šest večer celotáborová porada a hlavně také místo kde se z velkých sudů čepoval odpornej nasládlej čaj, kterej jsme museli pít skoro celejch 14 dní. Brrrr!

Kuchyň byla průměrná táborová a podobně jako na vojně na nás občas vyšlo škrábání brambor pro cca 80 lidí, což byl vopruz.

Nejsem  a ani jsem v dětství nebyl moc společenskej typ, takže můj pobyt na táboře byl pro mě vždycky prvních pár dní utrpením, než jsem se trochu skamarádil s ostatníma a hlavně se spolubydlícíma  – jeden tábor byl peklo, protože jsem vyfasoval bydlení s dvouma povedenejma bráchama, se kterejma jsem se každej den rval (mladšího jsem seřezal, starší zas seřezal mě a tak různě navzájem :)) až nás museli setníci po několika dnech rozestěhovat. Tábor měl ale i světlejší stránky – poprvý jsem tam tancoval s holkou, poprvý spal pod širákem a také pod ním příšerně promokl druhou noc, kdy nás pak nad ránem potupně vedoucí rozváželi starou ávií zpátky do tábora. Také výletové svačiny složené z májky, točeného salámu, rohlíku, tatranky a jablka byly legendární a moc jsem se na ně těšil 🙂

Zkrátka a dobře jsme si tábory v Kytlici náležitě užili a jsem rád, že nás tam naši tehdy posílali.

A tady asi jediná fotka, kterou z tábora mám – zde z roku 1992

kytlice92

Nedávno jsem s překvapením zjistil, že Jogrsovi harcovníci stále existujou a stále pořádaj tábory a výlety (byť už se dávno nejezdí do Kytlice), takže i dnešní mobilní a internetová generace může kouzlo harcovníků objevovat – viz http://harcovnici.cz/wordpress/

Tak tedy „Na kůň!“

Luke

Filmy z posledních dní

RED a RED 2
http://www.csfd.cz/film/263907-red/
http://www.csfd.cz/film/313091-red-2/

Netradiční herecká kombinace  – Bruce Willis, John Malkovich, Morgan Freeman a Helen Mirren (královna!) – v odlehčeném akčním filmu o partě bývalých agentů v důchodu, kteří se musí rychle rozvzpomenout na své mládí, protože po nich jdou profesionální zabijáci a duch minulosti se je snaží neúprosně dostihnout! Oba dva filmy nabízejí dobrou odpočinkovou zábavu s dostatkem akce, humoru a dobrých hereckých výkonů (zejména Malkovich v roli paranoidního dědka-agenta opravdu perlí :)).  Druhý díl je trošku slabší než ten první, ale nebál bych se oba filmy doporučit fandům akčního žánru…

Plán útěku
http://www.csfd.cz/film/305690-plan-uteku/

Profesionální útěkář (Sylvester Stallone), který pro stát testuje zabezpečení věznic, dostane podivnou zakázku, aby otestoval možnost útěku z nové soukromé věznice. I když vše nejprve vypadá, že půjde podle plánu, najednou zjišťuje, že jej někdo zradil a on se tak stává „obyčejným“ anonymním vězněm ve věznici, ze které se zdánlivě nedá uniknout. Ve věznici ale potkává Arnolda Schwarzeneggera… dál už si to dokážete domyslet. Opět povedený akční film z vězeňského prostředí. Narozdíl např. od skvělého  filmu „Útěk z Alcatrazu“ (1979) s Eastwoodem či slavným „Shawshangem“ je zde samotná zápletka a provedení útěku více vyvedeno do akčního žánru, což odpovídá i stylu obou herců a myslím že se budete dobře u filmu bavit. A stejně jako u výše uvedené série RED se i zde zasmějete.

Zachraňte Pana Bankse
http://www.csfd.cz/film/307899-zachrante-pana-bankse/

Z akčního žánru se nyní přesuneme do žánru biografického. Tentokráte je zde film o anglické spisovatelce Pamele L.Traversové (ve filmu Emma Thompson), autorce pohádky Mary Poppins, kterou pozve v roce 1961 do Hollywoodu slavný Walt Disney (Tom Hanks) a snaží se z ní dostat filmová práva na toto dílo.  Sledujeme tedy lehce namyšlenou a svéhlavou Pamelu a trpělivého Walta, jak vyjednávají o podmínkách zfilmování a sledujeme po té práci scénáristů a  skladatelů (bratři Shermanovi)  při tvorbě scénáře. Při tom dochází k velkým neshodám mezi Pamelou a ostatními zúčastněnými ohledně podoby filmu a ve flashbacích je nám přiblíženo Pamelino dětství a a hlavně její vztah s otcem, který podnítil její myšlení a fantazii, a který se stal v knize (a filmu) předlohou pro postavu pana Bankse.

Z filmu mám rozporuplné dojmy – podobně jako nedávno u Gagarina, i tady se mi moc nelíbilo ono neustále „skákání“ z přítomna do Pamelina dětství. Zaujala mě tedy jen ta jedna osa příběhu, ve které se film rodil a bylo zajímavé sledovat, jak se tvůrci a Walt Disney snažili vyjít Traversové vstříc, ale při tom si zachovat typicky disneyovský styl (např. animace ve filmu).

Film je dost upovídanej, herecké výkony myslím průměrné, avšak Hanks je jako Disney ale vcelku dobrá volba, protože už je to taky starší pán :).  Film se bude pravděpodobně líbit sebevědomým holkám a fandům filmu Mary Poppins (ten je povedenej, mimochodem) , ostatním asi moc neřekne.

Hokejový zázrak
http://www.csfd.cz/film/118334-hokejovy-zazrak/
A jelikož máme olympiádu a sledujeme hokej, připoměli jsme si nejslavnější hokejovej „zázrak“ – tím je označován triumf týmu USA (složený ze studentů univerzit) na zimní olympiádě v roce 1980, kdy v napínavé finálové skupině porazil favorizované Sověty a získal zlatou medaily (zatím tuším že jedinou v historii amerického hokeje)

Narozdíl od výše popsaného „zázraku“ film samotný moc zázračnej není – Kurt Russel v roli trenéra Brookse se sice snaží, seč může, ale i mě ty věčný záběry z tréninku hokejistů po chvíli začaly nudit. Kdybych předtím neviděl velmi zdařilej film The Rocket, myslel bych si, že film o hokeji nejde o moc líp natočit, ale opak je pravdou a proto bych Hokejový zázrak  doporučil jen zarytejm sportovním fandům.  A napadá mě – kdy někdo zfilmuje náš největší hokejový úspěch? Představte si velkofilm NAGANO – režie: Zdeněk Troška, v roli Ivana Hlinky – Jiří Macháček, Dominika Haška by mohl hrát Vojta Dyk a  Jágra by hrála Lucka Bílá. Natáčelo by se samozřejmě na tréninkovým hřišti v Kravařích u Lojzy Hadamczika! Už se těšim!

V nitru Llewyna Davise
http://www.csfd.cz/film/305234-v-nitru-llewyna-davise/

Je zde novinka bratří Coenů o folkovém písničkáři Llewynu Davisovi (Oscar Isaac) v New Yorku 1961. Film popisuje týden v životě tohoto fiktivního písničkáře a sledujeme jeho nuznej život, jeho koncerty v legendrádním Gaslight Café  (tam začínal Dylan), přespávání u kamarádů a úspěšnému vyhýbání se práci :).

Film mě sice zaujal tématem a zpracováním, ale příběh je dle mýho názoru o ničem – přiblíží nám sice život hlavního hrdiny, nicméně nikam neplyne a žádná pointa nebo životní zvrat se na konci filmu nekoná. Po předchozích filmech bří Coenů je to tedy z tohohle hlediska menší zklamání.

Vlk z Wall street
http://www.csfd.cz/film/287147-vlk-z-wall-street/

Tenhle film je naopak zajímavej příběhem, ale samotné zpracování trochu pokulhává. Sledujeme život mladého burzovního obchodníka Jordana Belforta, kterej na machinacích s akciema zázračně zbohatne a začne si užívat života „na plno“ – drogy, chlast, sex, rychlý auta. Spravedlnost se na něj ale už pomalu začíná chystat…

Režie Scorsese, hlavní role DiCaprio a film má uctyhodnou stopáž 180 minut – prostě megafilm snažící se ohromit a šokovat za každou cenu. Možná to některé diváky dokáže zaujmout, ale mně přišla zejména druhá část filmu příšerně nudná a zdlouhavá. Dlouhé záběry na zfetovaného DiCapria či na skoro nahé slečny časem omrzí a z filmu zůstává jen ona skořápka zajímavého lidského příběhu, který by šel  odvyprávět i ve filmu o poloviční stopáži.  Je zajímavý, že mi nevadí dlouhé filmy jako takové (např. 4 hodinová Ponorka) v případě, že je tam ten čas opravdu dobře využit a přispívá k atmosféře filmu – tady slouží ale jen k obrazové vatě. Je to škoda, protože film má jinak velké ambice a tá delka ho trochu sráží. Řemeslně je ale odvedenej dobře a i když tedy nejsem výsledkem nadšen, nemluvil bych ani o zklamání.

Na černé listině
http://www.csfd.cz/film/7711-na-cerne-listine/

A na závěr jedna starší (1976) americká tragikomedie s Woody Allenem! Jeden z mála filmů, na kterém se podílel jen jako herec (i když asi zasáhl i do scénáře, soudě dle některých replik a fórků).  Film se odehrává na začátku 50. let v období McCartysmu, kdy je spousta herců a scénáristů na tzv. černé listině a v hollywoodu a televizích mají tím pádem „zavřené dveře“. Právě jeden takovýto scénárista se obrátí na svého kolegu a kamaráda Harryho Prince  (Woody), aby své scénáře publikoval pod jeho, dosud „čistým“,  jménem. Vše se ale časem zkomplikuje…

Co k filmu dodat – úžasná znělka (Young at heart od Franka Sinatry), příjemná retro amosféra, roztomilej Woody Allen a  vtipné finále filmu. Za mě tedy povedená komedie.

Luke

Olympijská minidovolená

v uplynulém týdnu jsme si s Žábou vzali pár dní dovolenou, abychom mohli v klidu sledovat olympiádu a taky abychom si trochu odpočinuli a doléčili naše bacily, aby byly opět silné a mohly nás dál pořádně trápit.

Já sledoval hlavně hokej a ve středu jsme zas udělali menší hokejovou párty (tentokráte pro mé kolegy) a marně jsme fandili našim v zápase proti lepším Švédům.  Naši hokejisti mi zatím moc radosti nedělaj, ale neřekl bych, že hrajou špatně – kromě vyloženě hrozný první třetiny zápasu se Švédskem jsme v ostatních zápasech (výhra 4:2 na Lotyšskem a prohra 0:1 se Švýcary) nehráli zle a je tu spíš problém v celkové sehranosti týmu – spousta přihrávek jde vedle, hráči mají občas problém s přechodem do útočnýho pásma a už tradičně má náš národní tým problém s koncovkou – v zápase se Švýcarskem to byla i trochu smůla a hlavně jejich výbornej  brankář Hiller, který nám upřel bodový zisk.  Zítra nás čeká osmifinálový zápas s bratry Slováky a bude to boj – slovákům se začátek turnaje vůbec nepovedl (prohra 1:7 s USA a 1:3 se Slovinskem), ale podařilo se jim odehrát velmi dobrej zápas proti domácím Rusům (prohráli až na nájezdy 0:1).Hokejovým vrcholem olympiády byl pro mě zatím sobotní zápas USA-Rusko, který byl velmi napínavý a ve kterém se v nájezdech proslavil americký útočník T.J.Oshie, který proměnil 4 z  6 samostatných nájezdů a díky němu USA vyhráli  3:2

V pátek jsme se byli podívat v olympijském parku na Letný a musím říct, že je to moc hezky udělanej park s mnoha atrakcema a sporty k vyzkoušení. My vyzkoušeli klobásu a pivko u stánku 🙂 a na velkém plátně jsme drželi palce Ondřeji Bankovi, který měl šanci získat v severské kombinaci medaili, ale bohužel slalom mu nakonec i přes naše fandění tolik nevyšel a medaile tak nebyla…

Každopádně jestli máte doma brusle nebo lyže,  popadněte je a ještě tejden máte možnost Olympijský park vyzkoušet. Vstupný je 50,-

minidovolená je už za náma, opět tedy musíme fandit zpoza našich pracovních monitorů, nicméně doufám, že ještě nějakou medaili získáme.

Jo a na webu je už online jubliejní 30.díl neanonymních alkoholiků – mexický speciál ve kterém je kromě Ládika celá TV VONA 🙂

Luke

Po delší době bez knihy

Včera jsem dočetl šestou knihu Dextera – dvojí Dexter. Dostal jsem jí od Ježíška. Ale ještě než jsem si jí přečetl, zvládnul jsem jiné dvě vánoční knihy. Svižné pokračování švédského thrilleru play s názvem buzz a druhá byla Flashback od Dana Simmonse.
Než jsem se pustil do šestého Dextera, přečetl jsem si čtvrtého a pátého, abych plynule navázal.
Kdo zná seriálového Dextera a nezná knížky, mám pro něj pár informací.
První řada seriálu je stejná jako první knížka. Zatímco na konci první řady zemře Dexterůc bratr Brian, v knížce zemře LaGuerta, Brian prchne, aby se ve 5. knize vrátil a především se Debora dozví, co je Dexter zač. Tady se seriál s knihami rozchází a jdou jinými cestami. V knize stále žije seržant Doaks, který Dexterovi strpčuje život, Dexter si vzal Ritu za manželku, mají holčičku a vychovávají Codyho a Astor a neposílají je na dvě seriálové řady k babičce, Debora se do svého bratra nezamilovává, s agentem FBI má chlapečka, je blonďatá a atraktivní. Angel Batista je jen forenzní technik o kterém se skoro nemluví. A hlavně Dexter je ještě víc bez emocí a drsnější.
Přečtěte si. Doporučuji.

Ladik

Konzultant

Drsný, vizuálně velmi povedený film, který je silný v detailech, ale jako celek neobstojí.Takto bych v jedné větě shrnul Konzultanta, film Ridleyho Scotta podle předlohy Cormaca McCarthyho. Snímek nabízí několik zajímavých a velmi dobře natočených scén, mezi kterými je ovšem spojitost velmi slabá a někdy žádná. Místo dlouhého tlachání hlavních hrdinů o zážitcích se ženami by prospělo, kdyby mluvili o tom, co vlastně dělají. Dějová linie je v pozadí, ztrácí se za dlouhými rozhovory o ničem nebo o filosofii. Potom se najednou něco stane, hrdinové se začnou chovat jinak a vy vlastně nevíte proč.

Díla Cormaca McCarthyho jsou v poslední době filmována jako na běžícím pásu, protože je považován za významného současného spisovatele. Píše zvláštní způsobem. Používá krátké věty, krátké odstavce, nedělá žádné uvozovky… čte se to velmi špatně a velmi málo lidí jeho díla chápe. A možná proto je považován za významného umělce. A třeba je to i pravda, ale v každém případě jeho díla jsou podle mne určena jen malému okruhu lidí, pro normálního čtenáře nebo diváka nejsou.

Podle McCarthyho natočili bratři Coenové film Tahle země není pro starý, který má s Konzultantem několik společných věcí. Drsné prostředí hranice s Mexikem, drogy, krvavé scény. Film bratří Coenů se mi velmi líbil, protože si dokázali s látkou pohrát. Je to spíš jejich film, než McCarthyho. U Konzultanta to je naopak, tohle je víc film McCarthyho než Scotta. Režisér zde jen dodal velmi kvalitní obrazy, ale scénář nechal původní. Osobně si myslím, že je to škoda. Kdyby se ve scénáři víc zapracovalo na soudržnosti děje, mohl to být skvělý thriller, ze kterého by se stal hit. Nyní to jsou spíše rozpaky. Film má hodnocení podle imdb.com 5,6 hvězdiček a podle csfd.cz 56 procent. A tak bych film hodnotil i já.

Film má skvělé herecké obsazení (Javier Bardem, Michael Fassbander, Penelope Cruz, Cameron Diaz, Brad Pitt), které ve scénách exceluje. Bohužel to všechno v celku moc nefunguje. Ale pokud nebudete mít po ruce jiný film, dá se na to jednou podívat. Právě pro ty některé jedinečné scény.

Lou

http://www.csfd.cz/film/315891-konzultant/

Olympijský víkend

A máme za sebou první víkend se Sochi. Sledoval jsem už zahajovací ceremoniál, který byl oproti Londýnu 2012 více skromný, ale vcelku povedenej  – tvůrci se vyhnuli problematickým místům v ruské historii a velký důraz kladli na velikány ruské kultury 18 – 19 století. V sobotu a neděli jsme pak shlédli řadu disciplín a byli svědky bronzového Soukupova úspěchu v biatlonu a nedělní stříbrné rychlojízdy Sáblíkové.   Celkově mám zatím ze Sochi dobrej pocit, olympiáda je dle mýho názoru i přes menší organizační zmatky a nedodělky připravená dobře a zatím vše běží hladce. Trochu mi vadí, jak se občas v mediích do úvah o současné olympiádě míchá politika,historie,  porušování lidských práv v Rusku a další věci, který se sportem vůbec nesouvisej – není to poprvý ani naposled, co se olympiáda koná v zemi, která vyznává jiné morální, kulturní i politické hodnoty než většina západního světa, tak nechápu to vyšilování.

V tomhle tejdnu v Sochi začne hokejovej turnaj mužů, takže hned ve středu se s kolegy z práce u nás doma podíváme na první zápas našich a švédů a budeme doufat, že se našim hokejistům bude dařit. V týdnu máme také v plánu navštívit letenské olympijské městečko a vyzkoušíme se zas brusle a další zimní radosti.

Kromě Sochi jsme v sobotu s řepákama natáčeli nové Neanonymní Alkoholiky –  tentokráte mexický speciál – a musím říct, že to byl docela záhul a jsem rád, že jsme k účasti na místě překecali i kolegu Loua :). Premiéra bude již teď v sobotu!

Včera jsme s Žábou také stihli v Aeru film: Blízko od sebe a byla to neuvěřitelná nuda. Konverzační drama o jedný doufám-že-ne-typický americký rodince. Nechybí tam ani dějové zvraty hodné venezuelské telenovely… a výkony herců (Meryl Streepová, Julia Robertková,  Juliette Lewisová, Chris Cooper a Vokurka) to nezacharňují…

Luke

Tenis v Záhřebu

V záhřebu se hraje turnaj ATP 250. Do prvního kola nenastoupil Radek Štěpánek a zaskočil za něj Daniel Evans z GB aktuálně na 147 místě ATP. Ten si poradil v prvním a druhém kole kvalifikace, přes třetí se nedostal a měl jet domů se 710€.
V prvním kole turnaje zaskočil za Štěpánka a hladce porazil Jana Hájka. Ve druhém kole němce Berrera a ve čtvrtfinále dalšího němce Kohlschreibera a už se může těšit na semifinále a jistých 22060€. Pěkná jízda. Zajímavostí je, že kvalifikant, který ho vyřadil v posledním kole kvalifikace němec Phau je také stále v turnaji a přišlo by mi hodně vtipné, kdyby se tihle dva potkali znovu ve finále turnaje. Výsledky budu sledovat.

Ladik

Filmy z posledních dní

v posledních tejdnech skoro vůbec nestíháme návštěvy kina, nicméně alespoň doma se občas podíváme na nějakej film a tady je pár dílek z poslední doby, které mě zaujaly

Gagarin: Pěrvyj v kosmose http://www.csfd.cz/film/343278-gagarin-pervyj-v-kosmose/

Mám rád životopisné filmy a tak jsem byl zvědavej, jak si ruský režisér Parchomenko poradí s životopisem nejslavnějšího kosmonauta historie. Dobrý životopisný film by Vám měl ukázat život dotyčné osoby, jeho úspěchy i neúspěchy, úskalí a překážky, s kterými se musel v životě vyrvonat. Neměl by rovněž zapomínat i na temnější stránku minulosti hlavního hrdiny  a tak tomu u moderních (západních) životopisných filmů bývá  – vzpomeňme třeba hudební životopisy Raye Charlese či Johnnyho Cashe, matematika Johna Nashe, „letce“ Howarda Hughse či amerického prezidenta Lincolna v „mástrpísu“ Abraham Lincoln – lovec upírů :).

Ruská kinematografie ale nejspíše stále zastává trend ruských tradičních bylin či pozdějších socialistických velkofilmů, a tak tento nový filmový epos postrádá alespoň špetku relfexe a zcela se vzdává jakéhokoliv náznaku kritiky či zmínky špatných vlastnostní  Jurije Gagarina. Filmový Gagarin je zde tedy vzorný soudruh, který od malička stál  na té správné straně a připravoval se na svůj velký úkol.  Děj filmu není časově kontinuální, takže se tu střídají situace z přítomna (míněn rok 1961 a let do vesmíru) s příběhem dětství a mládí Gagarina, které mě po chvíli díky všemu tomu pozitivnu začalo nudit. Ona hlavní část filmu, věnovaná letu samotnému a jeho přípravě se mi ale vcelku líbila a je nafilmována dobře.

Za sebe bych tedy z tohoto filmu udělal sestřih 30 minutové verze a to bych pouštěl lidem :).

Zmizení (brick): http://www.csfd.cz/film/186961-zmizeni/

Pozor, neplést s novým filmem se stejným českým názvem. Zde se jedná o takovou temnější detektivku o tom, jak jeden obrejlenej teenager pátrá po osudu svý bejvalky, která zmizela… je to poměrne zvláštní film. Měli jsme občas tendenci to vypnout, ale nakonec jsme to dokoukali. Film je natočenej poměrně levně, herce jsem vůbec neznal a ve filmu samotným nehraje ani moc lidí (či komparzu), takže se Vám občas zdá, že hrdinové žijí ve vylidněném městě… Tenhle film není žádnej zázrak, ale ta atmosféra je docela dobrá a i když pointa není bůhví jak geniální, tak nelituju těch 100 minut, které jsem do filmu investoval.

Hawking http://www.csfd.cz/film/175917-hawking/

A je tu další životopisnej film – tentokráte s „Vokurkou“ v roli geniálního fyzika a teoretika Stephena Hawkinga. Film se zaměřuje na Stephenovo mládí mezi lety 1960-1966 a největší důraz je samozřejmě kladen na jeho nemoc, která se v té době začala rozvíjet. Vedlejšími příběhy filmu jsou pak jeho první teorie singularit a černých děr (?) a vztah s životní láskou.  Film je točen pro televizi a tak neočekávejte žádné drahé efekty či lokace, nicméně odsejpá slušně, je postaven na poměrně dobrejch dialozích a Vokurka hraje opět báječně. Za mě doporučuju.

Coffee Town http://www.csfd.cz/film/334200-coffee-town/
Překvapivá oddechovka a poměrně povedená americká komedie, která nesází jen na prvoplánovej humor, jak bejvá u současnejch komedií zvykem. Zápletka filmu je jednoduchá – hlavní hrdina filmu, Will, chodí místo do kanceláře se svým notebookem pracovat do místní kavárny. Tam ho otravujou dva jeho střelení kámoši a egoistickej barman (kavárník nebo jak se jim teď řiká?) a jednoho dne se dozví, že kavárnu mají zavřít (či přestavět… to je fuk). Will se tomu tedy se svými kamarády pokusí zabránit poměrně originálním způsobem…

Velmi hezky jsou v tomhle filmu vybrány typy postav – jsou to skoro všechno parodie na konkrétní povolání – blbej a línej policajt, zkrachovalej neúspěšnej muzikant (a nyní kavárník), zmagořelej fanda fantasy a vrcholem je zoufalej prodavač led světel. Dialogy mě tedy dost bavily (dost zmíněnejch typů totiž znám i ve svém reálném životě) a i když celkový příběh není žádnej zázrak, z filmu jsem měl vysloveně pozitivní pocit a za sebe rozhodně doporučuju.

(K)lamač srdcí http://www.csfd.cz/film/271732-k-lamac-srdci/

Další povedená komedie s prvky romantiky. Z Francie. S roztomilou Vanessou Paradis (ty zuby!!). Playboy Alex (Romain Duruis), jeho ségra Melanie a její praštěnej manžel Marc mají agenturu na rozbíjení vztahů. Je to jednoduchý – obrátí se na ně např. příbuzný, kamarád či kamarádka dotyčné „oběti“ a Alex svým šarmem (a s pomocí techniky a Melanie s Marcem) onu oběť okouzlí a ukáže jí, že by mohla být štastnější s někým jiným (dá jí ale jasně najevo, že on tím pravým nebude) – výsledkem je rozbitý vztah a náš povedený trojlístek inkasuje od zadavatele tučnej honorář. Nutno dodat, že takto neničí oboustranně šťastné vztahy, ale jen ty, kde chlap na holku kašle a ona to  „nevidí“ a je zaslepená láskou.

Vše se jim daří až do chvíle, kdy se na jejich služby obrátí bohatý podnikatel a otec Julliette (zubejda) s tím, že jeho dcera má týden do svatby a jelikož nemá budoucího zetě rád, požádá Alexe o rozbití jejich vztahu. Alexovi se do toho nechce, neničí fungující a kvalitní vztahy, ale náhlá finanční nouze ho donutí případ vzít…

Tolik tedy k zápletce a my s úsměvem sledujeme, co všechno musí Alex udělat, aby Julliette okouzlil  – film bych doporučil možná i všem klukům, jak se k holkám chovat, pokud je chtěj zaujmout :). Film má spád, nechybí občas i akční scéna a finále je vcelku povedené, i když dle mýho názoru né úplně reálný… ale což, je to komedie. A povedená!

Adamovo žebro http://www.csfd.cz/film/1810-adamovo-zebro/

A zas jeden prehistorickej film – tentokrát z roku 1949 – s nerozlučnou dvojicí Katherine Hepburn a Spencer Tracy. Ti dva spolu hráli v mnoha filmech a v tomhle filmu už jsou oba dva trošku starší a proto zde hrají manžele – on je státní zástupce a ona právnička a shodou náhod se setkají v jedné právní bitvě u soudu. To jim začne ovlivňovat i soukromý život…

Opět se žánrově jedná o konverzační komedii, ale jsou zde i vážnější chvíle a film opět ukazuje ženy v emancipovaném světle, což v té době pořád ještě zvykem v USA nebylo.  Na 60 let staré filmy se nedá dost dobře koukat dnešní optikou, nicméně i když se zcela jistě nejedná o  převratnej film, pobaví a tím splní to hlavní, co já od filmů očekávám.

Seriál Ripper Street http://www.csfd.cz/film/314995-ripper-street/

Hledali jsme o víkendu nějakej novej seriál  a našli jsme tenhle britský z roku 2012, který se odehrává v roce 1889-1890 (tj rok po legendárních londýnských vraždách Jacka Rozparovače).

V celkem 16 epizodách (zatím shlédnuto 6) sledujeme inspektora Reidse ze Scotland Yardu, který šetří různé případy (zejména vraždy) v nechvalně známém okrsku Whitechapel, plným nevěsticů, továren, špinavých uliček, bezdomovců, dělníků, sirotků a šlapek. Vydatnou pomoc inspektorovi poskytuje drsný Sgt. Drake a kapitán a patolog Homer Jackson. Dále je zde řada postav, které se v seriálu pravidelně objevují (zejména ty ženské) a jednotlivé detektivní případy jsou vcelku dobře propracovány i když nečekejte geniální zápletky jako z Poirota či Sherlocka Holmese :). Líbí se mi také, že tvůrci do děje zapracovali i např. sociální problémy té doby (stávky a nepokoje dělníků…), vynálezy (ranný film, telegraf či metro) či i otázku nechvalně proslulé hygieny 19. století včetně nemocí s tím souvisejících…
Velmi se mi líbí vizuální zpracování seriálu a tvůrci si se ztvárněním Londýna ve vrcholné fázi průmyslové revoluce dali opravdu záležet. A pro fandy nahoty a sexu mám doboru zprávu – uvidíte i pár hambatých pohledných slečen! :). Zkrátka a dobře, pokud nemáte co sledovat, tak tuhle sérii doporučuju také!

Luke

Na vlastní pěst: Blackwar

Premiéra reportáže o organizaci Blackwar z cyklu Na vlastní pěst proběhla v neděli 26.1. 2014 během první přestávky hokejového utkání mezi New York rangers a New Jersey devils. Film byl přijat kladně, i když je nutno podotknout, že testovací publikum a členové Tv Vona byli v tu dobu již ovlivněni alkoholem a někteří i travnatými látkami (v množstvím malém a jen pro vlastní potřebu). Zajímavý je také ten fakt, že zatímco před premiérou to devils šlo, tak po ní už padaly góly jen do jejich klece.

Každopádně posuďte sami, internetová premiéra filmu je zde. Pan Jan Destrojer, zakladatel Blackwar, se až do poslední chvíle snažil premiéře zabránit a dobýval se ke mně do bytu. Odstřihl mne od internetu, takže jsem musel v mrazu sešplhat po hromosvodu dolů. Po divoké automobilové honičce Prahou jsem se dostal na letiště (Václava Havla) a odletěl do Moskvy. Ale i to nestačilo. Destrojer mne pronásledoval i tam v přestrojení za biatlonistu a střílel po mě v kostele Bohorodičky. Nakonec jsem se dostal k Edwardu Snowdenovi, který použil své špiónské triky a umožnil mi anonymně (aniž by o tom zpravodajské agentury  USA, Ruska, Izraele věděli) nahrát film na internet. Co bych ale pro Vonu neudělal, že? Takže si toho važte a u filmu se hezky bavte.

Lou