TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Jogrsovi harcovníci

Příspěvek, byť napsán 28.2. publikuju záměrně zpětně, abych nostalgickým vzpomínáním nepřekážel u aktuálních blognutí a zároveň aby toto našli jen lidé listující naším blogem či náhodní návštěvníci z vyhledávačů – pro ty si dovolím napsat „Vítejte!“

Dnešní vzpomínka se týká mých tří táborových let 1991-1993, které jsme trávili se ségrou vždycky 2 tejdny v létě na táboře u Kytlice v Severních Čechách. Říkali jsme si Harcovníci dle dobrodružné knížky K. Robertse „Cesta na severozápad“. Zatímco v knížce jsou to Rogersovi harcovníci, my jsme byli harcovníci Jogrsovi, což je – jestli se nemýlím – složenina ze jména a příjmení zakladatele českých harcovníků Josefa Gregora, tehdejšího kolegy mého Táty a Mámy z Energoprojektu. Mně bylo v době prvního tábora 11 let, ségře o tři míň a naši nás tehdy určitě s povděkem odlifrovali na tábor a na chvíli si od nás odpočinuli.

Harcovnícké hnutí bylo (a možná ještě je) takovým mixem skautů s lehce vojenskou disciplínou a poznávacím znakem harcovníků byla bílá (či světle šedá) čepice s kšiltem na které byly 1 – 3 barevné pruhy. Počet pruhů se lišil od věkového zařazení harcovníků a barva byla rozlišením skupin na jednotlivých táborech – červená, žlutá a zelená – a po dobu tábora mezi sebou jednotlivé skupiny soutěžily v různých dovednostech, soutěžích – podobně jako v Harrym Potterovi je zmijozel, nebelvír a ta třetí pakáž…. 🙂

cepice

Další součástí čepice nad pruhy byl menší kožený štítek, na kterém se pomocí jednoho až čtyř kovových cvočků udělovala harcovníkům „hodnost“ trochu po vojenském vzoru (pamatuju se názvy hodností hrcharc a arciharc…)  a oceňování se zpravidla dělalo na konci každého Tábora např. za statečnost, kázeň a další vlastnosti správného harcovníka. Já to ve žluté skupině (3 pruhy)  dotáhl jen na dva cvočky, protože jsem nebyl ani moc statečnej, ani moc hodnej :).

Každý tábor začínal a končil noční výpravou k posvátnému jezeru Mičilimakinak (inspirováno knihou) – to bylo malé jezírko asi 4km od Kytlice a vždycky mě fascinovalo, jak jsme šli za tmy po neosvětlených silnicích a lesem až k jezírku, které tehdy myslím v turistický mapě nebylo vyznačeno – dneska už na mapě je a na 90 procent jsem si jist, že se jednalo o „velký jedlovský rybník“ (viz https://www.google.com/maps/@50.842722,14.5591161,17z). Tam jsme provedli harcovnickou přísahu, zapěli harcovnickou „hymnu“ Mičilimakinak a pozdravil se harcovnicky „Na kůň“, nacož se mělo odpovědět „přesně tak!“.  Hm, trochu ujetý z dnešního dospěláckýho „modroknížkového“ pohledu, ale tenkrát mě to bavilo.

A co se na táboře dělo? Myslím že zhruba to samé co na jiných táborech – soutěže, sporty, táboráky, bojové hry, lovili se bobříci, kousek od tábora jsme měli malé koupání u „Baffson City“ (což byla louka u říčky Kamenice) a nebo velké koupání na koupališti v Kytlici. Vrcholem tábora pak byla celotáborová hra a několikadenní „harc“ (jak se říkalo výletům). Vedoucí (aneb setníci) dokázali vždycky vymyslet zajímavou náplň pobytu – vzpomínám na jednu celotáborovou hru (že by rok 1993?), kdy z ničeho nic v noci zmizela jedna z holek „setnic“ – následovala menší panika mezi námi dětmi, šířili se zvěsti, že někdo viděl u tábora muže v černém plášti a kapuci a ten den jsme ho viděli i my u železniční trati, která nad táborem vedla. Ten podivnej kapucín na nás volal, ať se do ničeho nepleteme, jinak si pro nás příjdou (nebo něco v tom smyslu :)). Dost nás to tehdy vyděsilo a pak jsme slyšeli z dálky z lesa volání o pomoc, a tak jsme se tam se setníky vydali a našli naší setnici lehce pomlácenou a připoutanou ke skále. Docela děsivé pro malé děti :).  Noční hlídky, který jsme museli pravidelně na střídačku v noci v táboře držet, byly opravdu strašidelný a vím že jsme se báli slejzat z hlídací věže i jen třeba na záchod. Už si přesně nepamatuju zápletku celý hry, ale vrcholilo to třídenním výletem do českosaskýho švýcarska a do místních skal a bylo to dost napínavý!

Z pěších výletů, které jsme s harcovníky podnikli, si rád vzpomínám na výlet na proslulé panské skály (takový ty čedičový „varhany“ známý z různejch pohádek…) a do vesničky Slunečná (tam jsme tehdy potkali „Bróďu“ a přespávali v místní hospodě) ,do Hřenska a na místní soutězky, na legendární skalní hrad „Hrádeček“ (zřícenina skalního hradu Chřibská?) či na pozůstatky hradu Tolštejn….

Kytlice byla také místem mého prvního (tehdy jen pěveckého) vystoupení, kdy jsem v nějaký soutěži zazpíval kántry písničku od Matušky a KTO „Kovbojský bál“ a měl jsem velký úspěch, protože žádnej jinej kluk se ke zpěvu nepřihlásil. Kytlice byla taky místem, kdy jsem viděl poprvé hrát u táboráku jiné spolutáborníky na kytaru a zjistil jsem, že to má samé výhody – u těch, kteří tehdy hráli, seděly hezčí holčičky, byli oblíbení atd.  Nedlouho po návratu z posledního tábora jsem se začal na kytaru učit taky…. 🙂

Utkvěla mě tahle písnička, kterou jsme tam zpívali (na melodii chajdy drnový, nepletu-li se)

Blízko České Lípy mezi lesy na severu Čech
máme tábor lemovaný silnicí
A v něm krásně blbnem, hrajeme si, spíme ve stanech
prostě báječně si žijem v Kytlici

ref.:

Místo domů zeleň stromů, všude voní jehličí
ráno stráň nás vítá květů kyticí
Stesk a smutek ani za sto hromů tady nevzklíčí
Prostě báječně si žijem v Kytlici

Učíme se šifry, morseovku, stopy odlévat
uzly správně vázat jak námořníci
A než odjedeme, nejmíň stovku her budeme znát
prostě báječně si žijem v Kytlici

ref.

Už se chystá dříví – sláva hurá, řveme na plácku
naše radost podobá se vichřici
Bude táborák a srandy fůra, buřty na klacku
prostě báječně si žijem v Kytlici

 ref.

 Dojmy do ranců se vejdou stěží, zavíráme krám
všem těm krásám zamáváme čepicí
Kdo nevěří, ať mezi nás běží, přesvědčí se sám
prostě báječně si žijem v Kytlici

 ref….

Na harcovnickém táboře jsem se taky poprvé setkal s showbyznysem – jednou tam za námi přijel pan Zdeněk Řehoř, známý a dobrý herec zejména vedlejších rolí a hodinku nám báječně vyprávěl a odpovídal na všetečné dětské dotazy (které směřovaly zejména k jeho roli v seriálu Krakonoš). Po skončení besedy jsem pak viděl, jak jeden ze setníků dává panu Řehořovi pětistovku, ten pak nasedl do svého auta a odjel na svou nedalekou chalupu. I toto bylo pro mě cennou zkušeností, na kterou si často i teď vzpomenu – třeba když přebírám honorář za koncert  –  čas jsou peníze.

V Kytlici jsme bydleli v bývalém (asi) ROH rekreačním areálu (dnes penzion a areál http://www.uskaly.cz/) , kilometr od vesnice samotné, kde byly klasické táborové dřevěné domky (v každém 2 palandy stoleček a skřínky), velký zděný barák s jídelnou a ošetřovnou (tam jsem strávil jednou asi 3 dny v horečkách a hezky jsem si tam zablouznil)  a taky dřevěná společenská budova pro setníky a dospěláky, kam jsme měly my jako děti vstup zapovězen. Součástí areálu bylo taky velký fotbalový hřiště, ohniště, toalety, plácek mezi chatkama, kde byla každý den v šest večer celotáborová porada a hlavně také místo kde se z velkých sudů čepoval odpornej nasládlej čaj, kterej jsme museli pít skoro celejch 14 dní. Brrrr!

Kuchyň byla průměrná táborová a podobně jako na vojně na nás občas vyšlo škrábání brambor pro cca 80 lidí, což byl vopruz.

Nejsem  a ani jsem v dětství nebyl moc společenskej typ, takže můj pobyt na táboře byl pro mě vždycky prvních pár dní utrpením, než jsem se trochu skamarádil s ostatníma a hlavně se spolubydlícíma  – jeden tábor byl peklo, protože jsem vyfasoval bydlení s dvouma povedenejma bráchama, se kterejma jsem se každej den rval (mladšího jsem seřezal, starší zas seřezal mě a tak různě navzájem :)) až nás museli setníci po několika dnech rozestěhovat. Tábor měl ale i světlejší stránky – poprvý jsem tam tancoval s holkou, poprvý spal pod širákem a také pod ním příšerně promokl druhou noc, kdy nás pak nad ránem potupně vedoucí rozváželi starou ávií zpátky do tábora. Také výletové svačiny složené z májky, točeného salámu, rohlíku, tatranky a jablka byly legendární a moc jsem se na ně těšil 🙂

Zkrátka a dobře jsme si tábory v Kytlici náležitě užili a jsem rád, že nás tam naši tehdy posílali.

A tady asi jediná fotka, kterou z tábora mám – zde z roku 1992

kytlice92

Nedávno jsem s překvapením zjistil, že Jogrsovi harcovníci stále existujou a stále pořádaj tábory a výlety (byť už se dávno nejezdí do Kytlice), takže i dnešní mobilní a internetová generace může kouzlo harcovníků objevovat – viz http://harcovnici.cz/wordpress/

Tak tedy „Na kůň!“

Luke

Reklamy

9 responses to “Jogrsovi harcovníci

  1. Petra Števulová Duben 2, 2014 (7:48 am)

    Ahoj Luke,
    na táborech v Kytlice jsem strávila hodně let. Nejdřív jako dítě, pak kadetka (praktikantka), jednou dokonce jako uklízečka a pak i jako setnice. Po prodeji tábora v Kytlici Energoprojektem jsme zkusili tábor zachovat. Nejdřív jsme našli nějaké místo na Ostaši, kde jsme si sami postavili stany, kuchyň s jídelnou,…Bylo to skvělé (i když nás dvakrát vyplavili „letní deštíčky“ – teda spíš průtrže), ale bylo to u campu a my radši soukromí. Nakonec jsme našli místo v lesích ve Valdově (kousek od Nové Paky), které obývali skauti a Ti nás tam nechávají vždy na jeden turnus jezdit. Jsou to stany s podsadama, jídelna kuchyň (vše stavěno ze dřeva), „týpíčka“,… V táboře není elektřina, takže návrat do přírody je úžasný.
    Na tábory už nejezdím (jsem na to už „stará“ :-)) dnes tam posílám svoje děti, kterým se tam taky moc líbí. Pro mě je úžasné občas vidět, jak to vše pokračuje a přepadá mě nostalgie. Děcka, když přijedou po dvou týdnech a já vím, že celou dobu neviděli ani televizi ani počítač a přesto se bavili – to je fantazie.
    Dětem jsem jela ukázat i Kytlici – dnes to vlastní soukromník, z kuchyně a jídelny je restaurace, chatky pronajímá,… Bafson je zarostlý, chýše rozpadlé, ale je to „srdcovka“. Byli jsme tam i s některými staršími harcovníky a vyrazili se podívat na Mičilimakinak, chtělo se mi brečet – asi jsem trochu přecitlivělá nebo co :-).
    Loni jsem se dozvěděla, že jsou ještě další Harcovníci – také odnož Kytlických – jezdí do Nového Strašecí – je to na severu. Děti nemohli do Valdova, tak jsem zkusila i tento tábor. Taky neměl chybu :-). Dcera by nejradši jezdila na oba, syn by radši zůstal zavřenej doma u počítače 🙂 (ale pojede!:-)).
    No tolik k Harcovníkům – málem bych zapomněla, jednou za pět let se pořádá harcovnický sraz. Dozvěděla jsem se o něm náhodou a předloni tam byla – úžasný – hodně starech „pardálů“, který člověk plno let neviděl, ale i mladí noví Harcovníci, někteří, kteří si na tábor jen pamatovali,…. Jestli budeš chtít se podívat, mohl by sraz zase za pár let být – sleduj jejich stránky :-).
    Tak „Na kůň!!!“
    Petra

  2. Voloďa Srpen 29, 2014 (12:05 am)

    Celkem náhodou jsem narazil na vyprávění se vzpomínkami na tábory v Kytlici a vzpomínky na jejich pokračování. Vlastně ne tak úplně náhodou – hledal jsem na internetu nějaký odkaz na dnešní Harcovníky, v souvislosti s tím, že se chystám 29.září 2014 zúčastnit hudebního dýchánku organizovaného skupinou označovanou jako SPG – Stará puťácká garda, zabrnkat si s nimi na mandolínu a trochu si vylepšit náladu po překročení kmetského věku 70 let. Tak trošku s Maldou a dalšími patříme mezi „otce zakladatele“, vodili jsme po horách naše „děti z Kytlice“, když už se nevešly do hranice vymezené pro „stálé tábory ROH“.
    To Vaše vyprávění a to jak se „Harcovníci“ nejen udrželi, ale nabrali na síle, třebas trochu v modernějším pojetí, mne utvrzuje v názoru, že to, co jsme tehdy v prvních táborech Energoprojektu v Kytlici jako skupina nadšenců prováděli, bylo možná důležitější a záslužnější, než všechno naše projektování. Takže Vám děkuji! A dovolím si na pozvánku k setkáním k těm mým proklatým narozeninám na muzicírování s Milošem Rosenbaumem a jeho skupinou připojit odkaz nejen na webové stránky Harcovníků (stejně se moc v jejich dnešní sestavě neorientuji), ale také na Vaše vyprávění! No, „dosti vzpomínek a snů, ….“! (Bože, copak ještě nikdo nesepsal dějiny Harcovníků, něco jako, Krhútskou kroniku? Nebo nevytvořil Harcovnické muzeum?) Zdravím!

    P.S. Knihu Cesta na severozápad mám v překladu Jiřího Pobera a E.M.Tilschové, vydanou v roce 1945. Tu jsme si jako vedoucí v Kytlici půjčovali, ideovými otci první harcovnické celotáborové „etapovky“ byli tehdy především Břeťa M., Tonča, Tumlíř a další. Pepa Gregor to ovšem dovedl k dokonalosti, dal tomu řád a trvalost. Sedmé vydání románu z roku 1977 je sice úplnější, ale překlad z roku 1945 mi připadá lepší, čtivější.
    Voloďa jvokal@seznam.cz

  3. Luke Srpen 29, 2014 (5:55 am)

    Ahoj Voloďo, díky moc za vzpomínku i pozvánku! L.

  4. Marek Říjen 19, 2015 (2:28 am)

    Krasne spomienky na tabory v Kytlici … nezmarsal Jogrs, takyral Tumlir, kupele oproti taboru, najdena bomba v rybniku, spanie pod sirakom, taborak, nocne pochody, kolobezkovy tabor, vrcanie na pionierov … 🙂

  5. Dana Červen 23, 2016 (9:16 pm)

    Ahoj, na tohle krásný vzpomínání jsem narazila tak, že jsem si zadala do vyhledávače Bafson city, písničky, která mi naskočila a já šla dohledat slova. Znáte jí z táborů? A co ty další? Třeba Mičilimakinaku blíž, vzhůru do strání, napříč pustinou, až do svítání… Budu ráda za zaplnění mezer v mé paměti 🙂
    Zdraví Dana

    • Josef Vokál Červen 25, 2016 (9:36 am)

      Zdravím!

      Kdysi jsem také narazil na vzpomínky- vesměs pozitivní –  mně už neznámých účastníků tábora v Kytlici. Tebou zaslanou informaci jsem vyluštil, ale nepovedlo se mi převést kódování textu do srozumitelné verze. Ale moc jsem se tomu nevěnoval, to je fakt.

      Děkuji a př

      eji hezké léto!

      Josef V.

  6. Radek K. Září 7, 2016 (7:36 pm)

    Wow…jsem si teď fakt zavzpomínal, díky moc! Byl jsem v Kytlici na harc.táboře sice jen jednou, taky v roce 1991 (možná jsme se tam tedy setkali, pokud jsme byli ve stejném turnusu) ale místo už jsem znal ze školy v přírodě v roce 1985 (to jsme ale nebydleli v chatičkách, ale v té velké chatě, kterou bohužel nový majitel už dávno zboural)
    Vzpomínám taky na harc, spaní pod širákem, Mičilimakinak, písničky u táboráku…noční hlídky!!! no prostě na všechno. A když jsem tu viděl tu fotku čepice se cvočky a pruhy na kšiltu, to už jsem skoro uronil slzu 😀
    Jinak musím říct, že jsem stejně jako ty měl v kolektivu ze začátku problém… jsem docela introvert, když nikoho neznám, ale taky jsem si během pár dnů našel kamarády a když nastal den odjezdu, vůbec se mi do Prahy nechtělo 🙂
    Díky moc za nostalgický připomenutí 🙂

  7. Honza Teindl Duben 21, 2017 (11:49 pm)

    Ahoj harcovníci / čtenáři! Dnes jsem byl po létech a náhodou na pivu s Tumlířem a Jirkou Turkem. Vzpomínáte si, kdo z Vás viděl bílou paní??? Večer teď tak sedím u počítače, googluju a najednou jsem se poznal 🙂 Jsem ten setník s šavličkou na Tvé fotce. Kytlici jsem zažil jako dítě, kadett i jako setník, úžasné a neopakovatelné 3 týdny, každý rok v létě. V září 2017 se chystá velký harcovnický scuk! Já určitě přijedu, za červené dvojky Honza Teindl ( Harcovníkem být, útrapám se smát … )

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: