TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Duben 2014

Tip na skvělou koupi

Většinou se cejtim tak nějak „divně“, když kupuju věci „v akci“, ale čas od času zabrousim do Levných knih. Většinou, když mám namířeno do hospody a vim, že tam budu čekat nějakou dobu, tak si v LK koupím nějakou (často nepříliš kvalitní) levnou knížku na zabavení. Se stejným úmyslem jsem včera na Andělu navštívil místní pobočku LK a co jsem hned u vchodu nespatřil? 600 stránkovou knížku o historii českých kin a biografů s názvem „Zaniklý svět stříbrných pláten“. S Žábou  jsme jí měli vyhlídlou již dříve a listovali jsme v ní v rozličných knihkupectvích, ale cena (cca 1500,-) se nám zdála příliš.V LK na Andělu jí teď mají za baťovských 299,- takže nebylo co řešit…

Jestli jste fandové filmu a jeho historie, neváhejte a nakupujte!

zanikly-svet-stribrnych-platen

 

Luke

Žižkovské pivobraní 2014

V dnech 6 – 7. června letošního roku se opět bude konat Žižkovské pivobraní! Zapište si tedy data do svých deníčků, plánovačů, notýsků, mobilů, menstruačních kalendáříčků a doufám že se tam, tentokráte již potřetí,  uvidíme!

Zatím velmi strohé info najdete na webu:

http://parukarka.cz/zizkovske-pivobrani-2014.php

 

Luke

Pozvánka na dva koncerty

Pokud nebudete vědět, kam vyrazit na prvního Máje večer, tak doražte do Hudebního klubu Palmovka, kde od 20h zahrajeme s The Basketles další náš koncert. A taky máme nový Promo fotky! Podívejte se na fešáky: 🙂

BASKETLES 020 foto Karel Pazderka

 

Další pozvánka je o týden později na Den Vítězství – 8.5., kdy zahrajeme večer s Psychodoors revivalem v žižkovském Kainu!
A aby to bylo spravedlivý, tak sem dám i fotku týhle kapely, taky fešáci!


Luke

Hody hody doprovody…

uff, díky bohu už jsou Velikonoce za náma! Jsem z nich celej polámanej a namoženej,ale bylo to skvělý! Rozhodl jsem se Vám těch pět uplynulých dnů trošku přiblížit.

Pátek 18.4.:

Měli jsme už dovolenou a proto jsme si naplánovali výlet za skoro-tchánem Martinem do belgické restaurace v Dobřejovicích, kde nyní dělá.  Bylo krásný počasí a tak jsme se po snídani v Cross Café (zase jedna barevňoučká vymazleňoučká inťouštíčíšská blééé kavaárnička ve Štěpánské) vyrazili směr Průhonice a Dobřejovice.  V Průhonicích jsme vylezli z busu na náměstí a mě na první pohled zaujal pivovar U Bezoušků  hned u autobusové zastávky!  Maj vlastní pivo! A v Průhonicích! Mé srdce zaplesalo.  Musel jsem ale krotit radost, protože nás ještě předtím čekal výlet do místního botanického parku. Naštěstí začalo pršet, a tak jsme procházku parkem zkrátili na snesitelných 60 minut a po dvanácté hodině jsme již seděli v kuřáckém salonku hospody U Bezoušků. Je to krásná klasická venkovská hospoda s interiéry obloženými ve dřevě (alespoň ta kuřácká část) a bez zbytečné moderny. Tak to mám rád. Objednal jsem si Bezouškovskou desítku a spokojeně jsem si upíjel a konverzoval s Žábou o důležitostech všedního života.  Záměrně jsem si nedával silnější pivo, takže mohu hodnotit jen jejich desítku a chutnala mi moc, i když přirozeně neměla takovej říz, jako dvanáctky, které piju nyní nejradši. K Bezouškům se musíme někdy zas vypravit, třeba se k nám někdo z Vonáků přidá :).  Jo a maj úžasnou škvarkovou pomazánku s čerstvou cibulkou! Úplně boží!  Nedalo se nic dělat, čas k odchodu se nachýlil a my se busem 363 přesunuli o vesnici dále – do Dobřejovic. To už pršelo opravdu hezky a tak jsme cestou  Belgické restaurace Manneken Pis hezky promokli.

Naštěstí nás rychle přivítal Martin a nabídl nám osvěžení – důvod, proč jsem se u Bezoušků šetřil, byl ten, že jsem plánoval ochutnat spousty belgických piv, kterých tam v lahvích prodávaj několik desítek druhů! A tak se i stalo. Po úvodní „zahřejvací“ točené Stelle jsem pak ochutnal myslim asi 3 nebo 4 piva, jejichž názvy už mi splývaj a proto se nic užitečného o belgických pivech odemne tentokráte nedozvíte – vlastně jen to, že jsou silné – cca 6% a výše. Nejen pivem jest ale člověk živ a tak nám Martin přichystal menu o třech chodech – rizoto s mořskými plody (dobré, ale ty růžové divné věci  – asi mušlí tělíčka-  jsem dával žábě),  pak vepřové maso s čerstvým chřestem a sýrovou zálivkou (moc dobré), salát s kozím sýrem a nakonec místní domácí čokoládu, kterou tam vyráběj. Yum Yum! V restauraci mají otevřeno bohužel jen přes poledne (10-15h), nicméně pokud dostanete chuť na jídlo, poctivou čokoládu nebo belgické pivní speciály, je to dobré místo, kam vyrazit.

Den to byl naročnej, to Vám teda řeknu!

Sobota 19.4.
V 11 jsme měli sraz na hlavním nádraží s kamarádem Radkem a pozděpříchozím Mňoukem a vyrazili jsme na další výlet – tentokráte do Pardubic za Jirkou. Snídaní byl klasický cheesburger v Burger Kingovi na hlaváku (pro mě už taková „klasika“ před cestou vlakem kamkoliv na východ) a po dvanácté hodině jsme již stáli na pardubickém nádraží, kde nás Jirka vyzvedl a vyrazili jsme na oběd ke Lvovi (www.ulva.cz). Zahrádku maj sice betonovou, ale příjemnou a tak jsme si objednali plzeň a jídlo a poslouchali novinky o neslavném konci jedné slavné kapely, my zas vyprávěli o novinkách z našich luhů a hájů, Mňouk mlčel, čas letěl a oběd byl výtečnej.  Začalo ale foukat a tak jsme se později přesunuli do plzeňky, kde jsme u dalších dobrých plzní v debatě pokračovali a dohodli jsme se, že si někdy zas musíme společně zahrát.

K večeru, cestou z Pardubic, jsem ve vlaku společensky unaven usnul a po dlouhé době mi tak 100 minutová cesta utekla během deseti minut (a poslintané košile :))

Neděle 20.4.

Historie se opakuje. Tentokráte na hlaváku už v půl desáté ráno, místo cheesburgeru jsem si dal na probuzení kafe a byl jsem nějakej nasranej na celej svět – tak jsem si radši sedl rovnou do vlaku, zatímco Žába hledala na nádraží svýho bráchu, který jel s námi do Písku. Vyráželi jsme za Zlatiným tátou, který má se svou rodinou poblíž Písku barák a čekaly nás po delší době opět klasicky venkovsky prožité Velikonoce.

Nedělní program byl klidnej a kromě buřtů na ohni pro mě byla zpestřením jízda na kole (na kterým jsem neseděl asi už 15 let, ale rychle jsem si zas zvyknul) a hledání vrbového proutí pro výrobu pomlázky v širém okolí. Hledali jsme asi hodinu než jsme něco použitelnýho našli…   pak jsem dělal porotce ve hře na schovávanou. Pak jsme čuměli na fotbal Sparta – Dukla. Je mi fakt teprve 34?!!

Pondělí 21.4.
Velikonoční pondělí. V osm ráno budíček a místo snídaně pletení pomlázky – ještě jsem si to z dětství pamatoval a upletl jsem suveréně nejkřivější pomlázku ze všech. V devět ráno jsme se s tchánem, jeho malým synkem a větším zlatiným bráchou vydali na koledu. Postupně se k nám přidávali další a další koledníci a i když jsme za celý dopoledne obešli asi jen 4  chalupy, tak to „stálo za to“. Whiskey, tuzemáky, březová vodka, pivo, domácí jablkovice, cola a to vše opakovaně a furt dokola a stále znovu… blé. A dotoho samozřejmě mazance, jednohubky, nádivky… No já byl ještě docela v pohodě a těsně před polednem zavřel „zaklopku“ a chytře místo pálenky pil vodu a kofolu. Zlatin brácha Táda zvolil jiný postup a pil jednu jablkovici za druhou, až byl docela v náladě a to takové, že měl odpoledne celkem problémy chodit a mluvit :).  Já jsem se pak snažil svou lehkou podnapilost vyléčit sportem a zadařilo se – s malejma dětma jsem si zahrál fotbal a pak se ještě projel na kole a vypotil jsem to a ani jsem z něj nespadl.  Pak nás k večeru hodní sousedi odvezli domů skoro až před dům a doma jsme vysílením padli. Byly to hezké, ale trošku náročné svátky.

 

Úterý  22.4.

Prosíravě jsme měli ještě dovolenou, a tak jsme se mohli po náročným víkendu náležitě zotavit.  Kolem poledne už jsme byli zotavení, a proto jsme vyrazili na první letošní piknik! Vzali jsme deku, koupili si salátovej oběd a došli do Riegrovejch sadů, kde se moc hezky sedí v trávě a čumí na park, stromy a pražskej hrad v dálce. Abychom se i kulturně a inteligentně pobavili, tak jsme cestou koupili nějaký křížovky a ty nám zkazily náladu a srazily sebevědomí – u každé z několika křížovek, kterou jsme načnuli, jsme dali dohromady chabou polovinu odpovědí… a to křížovka nebyla označena „pro pokročilé“ apod. No nic, pomohla nakonec flaška vína a chytrej telefon…   pak jsme se ještě stavili v rajské zahradě (moc hezký to tam teď je) a U sadu (na nefiltrovaného Velena, což je jedno z mála piv, který Žába ráda pije) a mě čekal na závěr dne ještě poslední úkol – koupit si svůj první květináč v životě, nějakou hlínu a pak doma přesadit sazeničky chili papriček.  Koupil jsem nakonec cca půlmetrovej obdelníkove květináč, 10kg nějaký zeminy a doma s vydatnou žabí pomocí přesadil všechny tři sazeničky do jejich nového příbytku – pokud to neuschne nebo to neokoušou kočky, měli by ze dvou sazenic být bird´s eye papričky a z jedné rostliny tabasco papričky. Uvidíme, pokud se náhodou urodí, určitě se to dozvíte na tomto blogu 🙂

 

Tolik tedy k pěti velikonočním dnům, doufám že jste si Velikonoce užili a neopili jste se tolik!

Luke

 

Aprílové dny

To to letí – už je půlka dubna pryč a já si nestačil ani na chvíli odpočinout v tom shonu a shluku různejch akcí a mé současné chřipky (kterou ale úspěšně přecházim). Kalendář je zas až do půlky Května plnej skoro k prasknutí a tak to mám rád. Minimálně jednou měsíčně teď trávim víkend na chatě a zušlechťuju jí dle svého vkusu a dle potřeby –  hezky se tím zejména na přírodě vyřádim a kromě obligátního sekání trávy (a hadů) mám nejradši plenění keřů a stromů zahradními nůžkami a bez milosti stříhám a řežu vše, co se mi nelíbí nebo co mi překáží. Členové organizace Blackwar by ze mě měli radost :).

Další kapitolou mého současného života je nahrávání kapel – pracujeme na „elektrickém“ albu Špinavých Lůzrů a práce se pomalu ale jistě chýlí ke konci. Lukáš „Lúzr“ je perfekcionista, takže se vokály nahrávaj furt dokola (i když už to prostě líp neumí zazpívat, ale pššššt!) a je to legrace!  Myslim že výsledek bude stát za to.  Dále ještě nahrávám demo uskupení DPH a Vše za 42,- ale to ani za podrobnější zmínku moc nestojí.

Už dlouho jsem zde nepsal o jídle a restauracích – hlavně z časových důvodů jsme v tomhle roce nikam moc často nechodili, ale teď se to konečně snažíme dohnat a navštívili jsme novou Belgickou restauraci Bruxx na Náměstí Míru (hned vedle Vinohradského parlamentu) a byl to příjemnej zážitek – belgická piva (včetně malinového Hoegaardena), belgické jídla (včetně mušlí, hranolek, tataráku atd) a příjemná atmosféra interiéru vinohradského národního domu. Lutyšský salát byl vynikající a žábiny mušle a šneci prý též.  Jediným záporem byla pomalá obsluha, protože bylo narváno.  Každopádně pokud dostanete chuť na belgickou (což je skoro žabožroutí) kuchyni, zkuste to.

Já včera, cestou na koncert, objevil novou hospodu – Podolská Kotva . Na místě bývalé lehce nóbl restaurace Negatif je nyní otevřená příjemná plzeňská restaurace s dobrym pivem, víkendovým grillem a stálou nabídkou české kuchyně. Interiér moderně,  ale vkusně (a vzdušně) zařízen, venku zahrádka pro slunné dny a zkrátka je to zajímavý místo, kam můžete zajít např. cestou z Vyšehradu, který je nedaleko.

Teď v sobotu vyrážíme s bývalým spoluhráčem Radkem a Mňoukem do Pardubic na výlet a pivo a hlavně pokec s místním legendárním hudebníkem nejmenované legendární kapely, která je teď bohužel již méně legendární. Těšim se! A taky se těšim na příští tejden na Kampu a pokud bude ve středu hezky, půjdeme si tam s motolským Jardou po práci zahrát na kytary a dát pár krabičáků, jako správní punkáči :).

A poslední novinka? Budu mít novou beatlesáckou baskytaru! Jelikož už u basy na nějakej čas v Basketles zůstanu, rozhodl jsem se, že bych měl mít originál „hofnerku“ a né lacinou čínskou kopii, kterou mám nyní a tak jsem si objednal novou „cavern“ edici Ignition řady od hofnera. Oproti původní Ignition variantě se tato „cavern“ edice liší jiným umístěním snímačů – zde jsou skutečně umístěny tak, jak je měl Paul McCartney v letech 1961-1963 🙂

328955

 

Tak tolik k Aprílovým dnům (a počasí) a těšim se na májové dny!

Luke

Devils & Jágr


Základní část sezóny NHL včera skončila posledními zápasy a New Jersey Devils, které jsem celý rok sledoval, se nedostali do playoff (potřetí za poslední čtyří roky). Je to jistě zklamání  nejen pro fanoušky, ale i  pro managment a hráče a i když Devils měli celý rok  postupové příčky „na dosah“, nedokázali (krom jedné výjímky) vyhrát víc než dva zápasy v řadě za sebou a vytvořit si tak dostatečnou bodovou rezervu.  Dle mého názoru rozhodly o neúspěchu Devils také tyto dva faktory – špatný začátek sezóny (v prvních deseti zápasech ani jednou nevyhráli) a smutný rekord 13 proher na samostatné nájezdy – ano, Devils ani jednou v této sezóny nevyhráli zápas po samostatných nájezdech a tím se připravili o několik cenných bodů, které by se jim nyní, na konci sezóny, dost hodily.

Přes léto tedy čeká dlouholetého generálního manažera Devils, Lou Lamoriella, těžký úkol posílit a upravit stávající tým, aby se mu dařilo příští rok lépe.

Týmovou produktivitu ve statistikách hráčů v této sezóně vedli Jágr (24g+43a = 67 b v 82 zápasech)  a Eliáš (18g + 35a = 53b v 65 zápasech), nejlepším střelecem týmu byl Adam Henrique (25g) a z obranců prožil v Devils velmi úspěšnou sezónu Marek Židlický (12g + 30a).

Nejvíc jsem pochopitelně sledoval Jaromíra Jágra a byl to jeden z pozitivních důvodů, proč koukat na zápasy Devils.  Ten stále ukazuje, že patří i v pokročilém věku  mezi  nejlepší hráče celé NHL (v celkovém bodování celé NHL se umístil na 27. místě mezi hráči) a z 32 českých hráčů, kteří si letos v NHL zahráli, se v tabulce sezóny umístil na druhém místě hned za Davidem Krejčím z Bostonu (ten měl 69b v 80zápasech).  Loni, když jsem psal o tom, že Jágr podepsal roční smlouvu s Devils, jsem zmiňoval, jakých milníků a met může v letošním ročníku dosáhnout a musím říct, že překonal mé očekávání. Po současné sezóně je již Jaromír Jágr v historických tabulkách NHL na 6. místě v počtu bodů (1755b, stejně jako Steve Yzerman), na 7. místě v počtu vstřelených gólů (705g , další tři mu zbývají na 6. místo Mikea Gartnera) a na 8. místě v počtu gólových přihrávek (1050a).  Jágr chce hrát NHL i další sezónu a v současné době je nejpravděpodobnější, že bude i v následující sezóně opět pokračovat v Devils.

A co jiného letošní sezóna NHL přinesla?

Nás může potěšit Tomáš Hertl, který se v začátku sezóny předvedl opravdu ve vynikající formě a až do svého zranění (35 zápasů) vedl tabulky nováčků v NHL, bohužel zranění jej vyřadilo se zbytku sezóny, takže snad se předvede teď v playoff.  Prezidentovu trofej vyhrál tým Boston Bruins jako vítěz základní části NHL,  nejvíc bodů posbíral Sidney Crosby z Penguins (104b) a nejvíce gólů Alex Ovechkin z Capitals (51g při hrozivé bilanci -35 ve statistice +/-, což je asi nejhorší v celé NHL) .
Poslední zápasy v kariéře odehrál v NHL Teemu Selanne (27b v 65 zápasech), který se ještě pokusí v playoff vyhrát svůj poslední Stanley Cup a rovněž Martin Brodeur, který nejspíše již nebude pokračovat v Devils v další sezóně a je možné, že též úplně ukončí úspěšnou brankářskou kariéru. Z týmů mě překvapil Dallas Stars, kteří se po 6 letech poprvé opět dostali do playoff a utkají se právě se Selanneho Anahaimem v prvním kole.

A komu budu fandit v playoff? Jako loni zůstanu věrnej Bostonu Bruins! Takže Medvědi, do toho!! 🙂

Luke

Připravované projekty Tv Vona v roce 2014

Už dlouho se zde neobjevil blog týkající se Tv Vona, a proto jsem se to rozhodl napravit. Poslední příspěvek zde byl 1.2. a týkal se premiéry pořadu Na vlastní pěst: Blackwar. Od té doby se zde střídala různá témata od recenzí filmů, přes nemoci, zážitky z tramvaje, slovní hříčky apod. Je otázka, jak hodně je tento blog TV Vona ještě blogem Tv Vona. Je to už spíše takový osobní blog, do kterého přispívají členové Tv Vona, ale Vony se týká často jen okrajově. Ale myslím, že to nevadí. Nikdo z fanoušků si na blog nestěžoval. Může to být dáno tím, že naši fanoušci jsou velmi tolerantní, nebo tím, že náš blog vůbec nečtou (k této variantě se přikláním).

Soutěže a přehlídky amatérského filmu
Už delší čas jsme žádný film neposlali do soutěže, abychom rozšířili naše umění světu (velmi obrazně řečeno) a snad abychom i něco vyhráli (což se i několikrát stalo). Je pravda, že v současné době stačí prezentovat filmy na internetu, kde se díky youtube nebo streamu dostanou k širokému publiku, ale i tak soutěže osloví několik nových diváků. Ti si potom třeba večer vzpomenou, že viděli něco od Vony, zadají nás do vyhledávače a už se nám posmívají, jak jsme ožralí v závěrečných minutách Neanonymních alkoholiků.

Se svolením kolegů z Vony, bych chtěl poslat Blackwar do několika soutěží a přehlídek. Jen tak pro formu, aby se vidělo, že stále točíme. Myslím, že Blackwar popisuje téma, které by mohli lidi přilákat. Tato reportáž také funguje zcela samostatně, diváci nemusí znát ostatní díly. Uzávěrka soutěže O Pečeť města Krupka je 18.4. Další soutěže, kam bychom mohli Blackwar poslat zatím nepřipadají v úvahu. V propozicích soutěže je limit 20 minut a reportáž má přes 22 minut. Propočítal jsem, že bez úvodních a závěrečných titulků se do limitu vejdeme. Možná zbyde i deset vteřin na krátké titulky. Bude to oběť ale do děje se mi sahat nechce, protože by to potom nedrželo u sebe. Reklamu odstraňovat také nechci. Naopak ji asi přesunu už za rozhovor s Hříbkomilem a ne až před samotnou demonstraci.

Připravované projekty
V první řadě nelze opomenout Neanonymní alkoholiky, které Lukyhell a Ashman točí pravidelně. Zastavil bych se snad jen u jistých etických vad tohoto pořadu. Mám tím na mysli hosty pořadu. Ve vysílání to vypadá, že hosté se účastní rádi, že nadšeně přemlouvají tvůrce, aby je do studia vzali. Opak je ale pravdou, vážení. Nezbývá mne než smutně konstatovat, že velké procento hostů je tam nedobrovolně. Jsem zvědavý, co to udělá s fanouškovskou základnou. Zda se toto zjištění bude příznivcům pořadu líbit.
Dále jsou zde Lukyhellova filmová okénka, která se zcela jistě nelíbí Zdeňku Troškovi, ale ostatním fanouškům určitě ano. I tyto pořady bude Lukyhell natáčet dál. Aspoň myslím.

Na vlastní pěst: Škola zloduchů
Jedná se o Lukeův projekt, ke kterému vznikl scénář už loni v létě. Nyní myslím došlo k drobným úpravám na scénáři a vše je snad připraveno k realizaci. Reportéři Tv Vona budou tentokrát na stopě školy, která připravuje budoucí zloduchy pro svou „profesi“.

Na Točně: Konec světa –  Loni na podzim jsem napsal scénář, který by měl být ještě doupraven během společného sezení, kdy se do děje přidají nápady dalších členů Tv Vona. Původní scénář  bude použit jen jako taková nosná kostra. Chceme tento tvůrčí proces vyzkoušet. Je otázka, jestli to k něčemu bude. Pravda je, že během natáčení také dochází k úpravám, což možná stačí. Musíme se také dohodnout na termínu tohoto sezení. Nezdá se mi úplně dobré, aby to bylo třeba po natáčení Neanonymních alkoholiků. Nápadů by asi bylo hodně, ale kvalita by po vystřízlivění šla rychle dolů.
Základní děj se bude točit okolo sekty, do které budou chtít někteří hrdinové sitcomu vstoupit, aby unikli konci světa.

A co dál?
Poslední dobou vznikají pořady z různých sérií (Na Točně, Na vlastní pěst…). Myslím, že bychom mohli zkusit natočit zase něco úplně jiného. Třeba i experimentálního (psychedelická hudba, černobílý obraz a my tančící s kytkou :)) No dobře… možná jen něco jiného. Třeba zase nějaký horor. Je to ode mě taková hozená rukavice dalším členům Tv Vona. Já tento rok zatím mám co se týče psaní práci až nad hlavu, takže si vystačím jen už z tou dopsanou Točnou.

 

Lou

Cekarna, spalnicky, prace a znovu cekarna

Uz jsem dlouho nic nenapsal, jsem v nejake casove tisni. Ale ted jsem se posadil v cekarne, prede mnou 4 lidi, cas bezi, trpelivost dosla, zvednu se, kdyz tu se otevrou dvere k lekarce ( to je ta, co lidi leka) a jde na radu dalsi pacient. Tak stojim u dveri pryc z cekarny a koukam na ty zbyle lidi prede mnou a pani povida, ze ted uz to pujde rychle. Moc ji to neverim, ale sedam si a jdu si psat.
Barborka se stale pere s horeckami. Pres den dobry, vecer ji to vyleti pres 38, ale jak kdy. Nekdy ne. Pricinu nezname, lekari jsou v klidu. Tak si cteme na netu, ze to muzou byt zuby, prehrati, moc zazitku atd. No a nase detska lekarka nas leka spalnickami, protoze my jsme ti zli a nezodpovedni rodice, kteri nenechali nasi dceru ockovat jiz v 15. mesici. No a to me vede k clankum o spalnickach a o te epidemii v usteckem kraji, kde onemocnelo asi 75 lidi, ale z toho jen 2 deti. Privezl jim tu nemoc turista z Indie (asi tihle lide hned po priletu budou chodit na mesic do karanteny) a nemocny byl hlavne personal, cca 66 lidi a to i ti, kteri byli ockovani. Tak se objevil nazor, ze v letech 1970-1980 se ockovalo spatne, ze deti dostaly jen jednu davku misto dvou a ta nestaci. Nebo mozna ta vakcina neni na cely zivot… Zacalo se s ni az v roce 1965, nebo mozna je ten vir zmutovany, je prece z indie. Pak nachazim dalsi info, ze treba v japonsku presunuli ockovani az na 24. mesic zivota a tim minimalizovali nahle umrti u kojencu. No a jeden graf ukazoval, ze se spalnicky v roce 65 uz skoro nevyskytovaly, pritom ockovani zacalo az potom. Ockovani je veda. Cim vic se v tom clovek vrta, tim vetsi zmatek v tom ma. Tak se vracim k te nasi lekarce, ktera holkam povida, jak jsou spalnicky uz v Praze a ja si na hygienicke stanici Praha ctu, ze spalnicky v praze nejsou a za poslednich 5 let je prumerny vyskyt 0,4 pripadu rocne (2/5). Takze spalnicky Bara mit pravdepodobne nebude.
Jinak je to holka sikovna. Na tabletu hraje puzzle, venku leze na klouzacky, mluvi v jednoduchych vetach. Je to radost.
Zato v praci to je starost. Ubyli nam kolegove, novi zatim neprisli, vedouciho nemame (ted jen docasneho, ktery to ani delat nechce. On ale nikdo nechce). Par kolegu se asi zblaznilo, bud se prepracovali nebo nevim. Uzivatele jakoby vycitili nasi slabost a jdou do nas. Na me napadalo tolik incidentu neboli poruch, ze prepisuji rekordy. Dnes jsem byl nekde u cisla 58. Slusna porce 🙂 tak jsem protlacil pres sveho sefa malou reorganizaci v ramci oddeleni, jinak za chvili se taky zblaznim. Zitra nam to oficialne oznami. Z cehoz plyne vic prace pro dalsich par techniku, kteri ted toho podle me delaji malo a ulevi se nam na baraku, kteri se tam podpirame, abychom se z toho neslozili. Stejne je to paradox, jedno oddeleni a jinak rozvrstvena prace. Ale to asi nebude jenom u nas. Kdo umi, dre. Kdo neumi, cumi. Kdo nic nedela, nic nezkazi a kdo nic nezkazi, bude pochvalen.
Jsem stale v cekarne, uz jsem prvni na rade, tak se s vami loucim, uz pujdu.

Ladik

Duben je tu

Pravidelní návštěvníci blogu už si jistě všimli, že se tu v posledních tejdench skoro nic neděje a já jim dávám za pravdu. Čekal jsem, že včerejšek – apríl – vyburcuje jednoho zdejšího blogera k napsání nějakého žertovného příspěvku, ale bohužel jsem se nedočkal – snad tedy za rok. Já jsem – přiznávám – trochu línej sem něco obsáhlejšího psát (a taky času moc neni)  a že bych měl o čem! Třeba zas o řadě filmů, který jsem viděl, o nahrávání demáčů, který teď pro tři různý uskupení provádím, o tom jak jsme se s Basketles fotili v profi fotostudiu a jak dělám novej web,  o tom jak mi na chatě začala hořet jitrnice na elektrickém sporáku  či jak Jágr válí v NHL… kašlu ale na to a spíše stručně zmínim, co mě  čeká v Dubnu – za první doufám, že nás už čeká jen krásné jarní počasí, které bych chtěl v sobotu využít k delšímu pěšímu výletu a návštěvě prarodičů na Vysočině. Pivní výlet bych chtěl stihnout i do Pardubic (btw – r.i.p. Jetbeat). V dalším týdnu to jsou dva koncerty – ve Vagonu s Doors revivalem, Palmovka s Basketles, v dalším tejdnu obnovíme na jeden koncert legendární kapelu Vše za 42,- a koncem měsíce budem hrát v nějaký škole s naším jazzkántry projektem DPH :).

V Dubnu budou i Velikonoce a ty se chystáme s Žábou strávit u jeího táty v jižních čechách, takže po delší době asi půjdu na velikonoční pondělí sadisticky šlehat dívky a panákovat (blé). Nesmím rovněž zapomenout na nějaké ty narozky – dodatečně to zapít s Louem a také s nedávným oslavencem Ondrou. A vlastně i ségra bude slavit (nebo možná už v tomhle věku nebude :))

jo a 30.4. má hrát ve Vagonu Oasis revival!

Tak si také užijte duben a Ládiku (potažmo řepáci), musíme zas udělat i nějakej pivní výlet po Praze  🙂

Luke