TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Květen 2014

Otázka dne: herní PC versus herní konzole

opět příspěvek jen pro úzkou skupinku čtenářů. Asi víte, co označuje pojem „flame war“ (v čj zatím bohužel ekvivalent nemáme) . V IT se vedou tyto „plamenné“ diskuzní války  zejména u kontroverzních témat jako jsou: AMD vs Intel, Android vs iOS či Nikon vs. Cannon v oblasti digitální fotografie.

V herní oblasti se samozřejmě řeší jestli „XBOX nebo Playstation“ a v poslední době často i obecně „Konzole vs PC“ a právě k poslednímu tématu bych chtěl něco napsat.

Inspirací pro mě je tento článek ze serveru ddworld.cz. Autor se v něm snažil „objektivně“ posoudit výhody a nevýhody hraní videoher na konzolích a počítačích. A výchází mu, že hraní na počítači je výhodnější, lepší a že konzole zkrátka jsou spíše jen marketingový tah, jak z lidí dostat peníze….  a v následné diskuzi se snaží tento názor více či méně úspěšně hájit. Nesouhlasím s ním a napíši nyní tedy můj pohled na tuhle problematiku, která vychází i z mých zkušeností z hraní her jak na PC, tak i na PS3/4

Komerčně úspěšné videoherní systémy a konzole začaly vznikat už v 80. letech a již tehdy nabízely alternativu k rodicímu se IBM PC, Atari, Macintoshi a dalším tehdejším počítačům a za zlomek ceny těchto počítačů umožňovaly zejména mladé generaci proniknout do světa počítačových her. Opravdový boom konzolí ale nastal na přelomu 80. a 90. let, kdy na několik let ovládly trh s konzolemi firmy Nintendo (NES, SNES) a Sega (Mastersystem, Genesis…). Zároveň ale obdobný boom videoher zažilo i IBM PC a zkrátka počítačové hry obecně se začaly být velmi úspěšným zbožím.  Na konzolích kralovaly tehdá „hopsačky a skákačky“, objevily se první videoherní „celebrity“ (Mario, Sonic) a na PC se v té době rodil nový žánr – 3D střílečky (FPS).   Kromě toho se už tehdá rozmáhalo na PC pirátství a nelegální kopírování her, což je i nyní dost často argument herních vývojářů, proč vyvýjí některé tituly jen pro konzole.

V roce 1994 přišla revoluce s názvem „Playstation“, která ukončila dosavadní kralování 16 bitových konzolí a která poprvé nabídla výkon na úrovni tehdejších nejvýkonnějších PC. I na konzolích se tedy objevily 3D hry avšak technologický prim držel PC. Tam vyšel taky poprvé Quake (první kompletně 3D hra) a další tituly, na které výkon tehdejších konzolí  nestačil a proto  tehdejší konzolové verze her jsou značně „očesané“ a graficky znatelně horší než u PC verzí.

V roce 2001 se do videoherního byznysu vložil i Microsoft a nabídl první generaci své konzole Xbox, která přinesla online hraní po internetu a trh konzolí se po roce 2000 pomalu a jistě smrsknul do souboje Playstation 2 vs Xbox. Playstation 2 je dosud nejúspěšnější konzolí vůbec a od uvedení roku 2000 až do letošního roku se jich prodalo 155 milionů kusů po celém světě (a poslední hra, FIFA 14, na PS2 vyšla ještě loni).

Vývojářské studia si tedy začaly konzolí více všímat a během následujících 10 let (během kterých byly představeny konzole PS3 a XBOX360) prodej her na konzole totálně převálcoval prodej her pro platformu Windows. Viz http://www.vgchartz.com/analysis/platform_totals/Software/Global/

V loňském roce vyšla tedy již 8. generace konzolí a soupeřit o přízeň hráčů budou Playstation 4 a Xbox One.

index

Jednoduchost

A proč jsou konzole tak úspěšné? Je nutné se vtělit do běžného uživatele a hráče – pokud si dotyčný koupí na hraní her videokonzoli, nemusí řešit žádné HW problémy, kompatibilitu, nedostatek paměti, nastavení operačního systému, jeho výkon a jeho údržbu… prostě konzoli vybalí z krabice, připojí k TV, vloží disk se hrou a může hrát.I když to možná některým lidem tak nepříjde, je to obrovská výhoda! Ano, počítačovej odborník či nadšenec to asi nepochopí, ale ti z vás (nás), co někdy dělali na technické podpoře v libovolném IT oboru asi ví, jak skutečně neschopná dokáže řada (a já bych dokonce použil i slovo  „většina“)  uživatelů býti. Když k tomu připočtu největší odbytiště a trhy  (USA, Japonsko), kde je subjektivně více BFU, je situace z tohoto pohledu zcela jasná.  Tohle bohužel platforma Windows na PC nenabídne a to už z prostého důvodu, že každý počítač a jeho HW konfigurace je rozdílná, stejně tak software a instalované programy na konkrétním PC, které mohou mít i výrazný vliv na (ne)funkčnost konkrétní hry. Jistě se i Vám na PC stalo, že nainstalovaná hra se ne a ne spustit a člověk musel pracně na internetu hledat řešení…  tento problém tedy na konzolích zcela odpadá.

Cena

Další velkou výhodou konzole, je pořizovací cena – např. nová PS4 stojí necelých 11 tisíc kč, nicméně stejně výkonný PC v té samé době stojí zhruba 1,5x – 2x tolik (jak sám přiznává autor výše uvedeného článku na ddworld). Je ale pravdou, že HW konzole zastarává, nicméně cena konzolí jde časem dolů úměrně jejich zastarávání – viz nyní např. Playstation 3, která stála v roce 2007 cca 13 tisíc a nyní, při „doběhu“ své životnosti se dá nová pořídit za cca 4000,-. Za tu cenu dnes sestavený počítač by stačil rovněž jen na starší hry a to i s odřenejma ušima.

Spotřeba

Nezanedbatelnou položkou je pak i el. spotřeba konzole vs PC – konzole mají spotřebu cca 130W, kdežto výkonné PC se dostává i na 500W či více. Při mnohahodinovém a pravidelném hraní tedy bude rozdíl znatelný i v účtech za elektřinu.

Zajímavé jsou údajné výrobní náklady konzolí – PS3 i PS4 mají totiž výrobní naklady téměř tak vysoké jako prodejní cenu (u PS4 je prý v tomto rozdíl cca 18 dolarů) – Sony se tedy snaží vydělat spíše na službách související s těmito konzolemi a zjevně se jim to daří.

Hry

Další otázkou je cena samotných her – u PC her bývá zpravidla nižší, je to však vykoupeno problémem s prodáváním starých her (u her distribuovaných přes steam či origin nelze už hru prodat dále, pokud ji dohrajete…), takže tato výhoda je u konzolí vyvážena možností koupit hry bazarové…

Výkon

Ve výše uvedeném článku je dále porovnáván zdánlivý výkon HW komponent PC vs konzole. Ano, komponenty PC jsou výkonnější, avšak autor článku zcela zamlčel fakt, že OS si z výkonu PC sám o sobě nemalou část výkonu a paměti „sežere“. A v případě Windows se nejedná o zrovna nejmenší část. Dále mi v článku chybí další podstatný fakt a to ten, že vývojáři her díky stejné konfiguraci všech konzolí dokáží hru výborně optimalizovat a tím „vymáčknout“ z konzole potřebný výkon a např.  plynulost animace, na kterou by byly na PC potřeba o dost výkonější komponenty. Příkladem budiž novinka Watch Dogs, která kromě PC a nové generace konzolí, vyšla i pro PS3 a XBOX360. Na PS3 (rok uvedení 2006) vypadá samořejmě hůře, ale pochybuji, že by šla na PC v obdobné HW konfiguraci jako má PS3 (např 512MB ram) vůbec spustit.

Poslední velkou výhodu konzolí vidím v „exkluzivních“ hrách. Platforma PC má samozřejmě u některých titulů a žánrů též exkluzivitu (např. strategie či některé MMO hry) avšak u konzolí je to o dost znatelnější – např. velmi populární série Gran Turismo, GTA V (ta možná bude na PC až letos), Last of US či některé sportovní hry, včetně mé oblíbené NHL.

HP-PC-Image-Mashable

Výhody hraní na PC jsou ale také zřejmé – některé typy her se výborně ovládají myší (typicky právě FPS či strategické hry) a v tom zatím konzole tápou a např. u FPS to řeší funkcí „auto-aim“ (automatické míření), což je dle mého názoru ostuda. Strategické hry se na konzolích téměř ani nevyskytují, takže fandové tohoto žánru mají vcelku jasno. Další výhodou PC je možnost upgradu HW. Přestává stačit paměť? Dá se dokoupit. Nestíhá grafická karta? Dá se přikoupit nová a výkonnější.  Rovněž je pravda,že na PC lze dosáhnout i lepší technické kvality zobrazení (grafiky) hry – ať už ultrajemné detaily a textury, antialiasing  a je zde jen otázka peněz, kolik hráč do svého PC investuje a jakou kvalitu a rychlost zobrazení pak bude jeho počítač zvládat.

Univerzálnost přístroje:

PC má navíc výhodu univerzality – můžete na něm pracovat, surfovat na internetu, stříhat video, nahrávat muziku a taky hrát hry. Konzole je spíše jednoúčelové zařízení, ale má prozměnu výhodu v tom, že v případě potřeby může jednoduše a elegantně posloužit jako domácí zábavní centrum u televize – prakticky všechny konzole přehrají DVDčka, Blu-raye, audio a video soubory, umí streamovat ze služeb typu Youtube apod. (výjimkou je zatím PS4, která řadu těchto funkcí dostane až v budoucím update firmware).  I počítač lze sice k televizi připojit, ale je to většinou těžkopádné jak na instalaci tak na ovládání.

Mobilita:

Konzole mají narozdíl od běžných herních PC výhodu jednoduché mobility a přenositelnosti. Dáte konzoli do baťohu, zajede za kámošema a dáte si turnaj ve FIFA na TV u kamaráda. S herními notebooky to možná bude podobné, ale to jsme zase u dost jiné cenové skupiny…. PCčkáři si zas ale můžou užít pořádnou LAN párty (jestli se to ještě dneska dělá :))

Popsal jsem tedy výhody i nevýhody obou způsobů hraní her a narozdíl od autora výše uvedeného článku budu objektivní v tom, že hned nezavrhnu ani jednu z možností.

A jaké žánry her bych tedy u konzolí a PC doporučil?

PC:
Strategické hry
FPS
Letecké či námořní simulátory
jakékoliv hry s náročnějším ovládáním
Klikací adventury
MMO hry
Karetní a logické hry

Konzole:
Sportovní hry
Závodní hry
Bojové hry
3D akční adventury
Plošinovky a skákačky
Hry s pohybovým ovládáním

 

Tak třeba tento článek pomůže někomu v rozhodování

Luke

 

 

Hokej, koncerty, hezkej víkend….

Vtipné nápady na titulky blogů pomalu a jistě docházej, takže jsem se já uchyl uchýlil k tomuhle nudnýmu popisnýmu titulku. Mimochodem začnu češtinou – včera v noci mě zaujala krása slov – Ulevit  (si) Upravit (se) – vlastně to jsou opaky! (vím, co si myslíte – TVL!)

Vrátim se na chvíli ještě ke včera skončenému MS v Hokeji v Minsku. Sledoval jsem hlavně zápasy ve skupině a pak napínavé čtvrtfinále.  Naši nakonec nedali v posledních dvou zápasech ani gól a skončili jsme tak zaslouženě čtvrtí, zatímco rusáci zaslouženě vyhráli zlato.  Tohle mistrovství světa bylo kontroverzní hlavně kvůli výkonům rozhodčích a spoustě neuznanejch či naopak chybně uznanejch gólů. Věřím, že za rok, v Praze, budou rozhodčí připraveni lépe a že případné nejastnosti v pravidlech IIHF do té doby vyjasní a upraví. Po skončení mistrovství světa se taky mluví hodně o Jágrovi – i mě překvapilo, že se o něm v médiích během mistrovství objevilo několik vcelku kritickejch článků. Zrovna ale on byl, kromě Saláka a Zaťoviče dalším světlým místem v našem týmu a z útočníků byl suveréně i přes svůj věk naším nejnebezpečnějším hráčem – a nedá se to brát jen jako kritika těch ostatních, ale i jako fakt, že Jágr dře a hokej prostě pořád hrát umí.    Celkově jsem se 4. místem našeho týmu spokojenej, příští rok v Praze by to ale měla bejt zas nějaká medajle.

Zatímco hokejisti hráli v Minsku, já hrál v uplynulém týdnu s naší 60s kapelou a čtvrteční koncert v Retru byl můj jubilejní 300. koncert. Koncert v Retru byl spíše ale skromnější, velký hraní nás čekalo den po té – v pátek. Po loňském úspěchu nás totiž organizátoři pozvali opět do Vršovky (poblíž Náchoda), abychom zahráli na revival festivalu.

Už od pátečního rána jsem s obavama sledoval předpověď počasí a mé obavy se postupně začaly naplňovat – odpoledne začalo hezky chcát, foukal hezkej vítr, do toho přišla bouřka a my měli ve  23:15 začít hrát venkovní koncert na louce u Vršovky. No každopádně jsme vyrazili a kolem desáté večer jsme byli na místě. Pršelo solidně a na podium se chystala zrovna Abba. Před pódiem byl hezký bahenitý terén, ideální pro zápasy spoře oděných dívek v bahně (na ty však nedošlo). Moc lidí netancovalo, většina seděla na lavicích pod velkými stany a zahřívala se pitím. Zahřívali jsme se také, náš zpěvák si do půllitru nechal nalejt tullamorku, já se spokojil s pivem a ten den novopečený druho-otec Vaťák si vystačil s malinovkou. Kolem půl  dvanáctý jsme si skrz bahno začali nosit na podium aparát a bicí a po převlečení do našich retro beatles kostýmů (růžové elasťáky s černým topem a řetězem zavěšeným skrz bradavky… hehe kecám)  jsme začali hrát. Černé lakýrky se změnili v bahnité a to samé nohavice od obleku, které vypadaly, jako kdybych se v nich právě  vrátil z celodenní rolby na poli.  Důležitá ale byla muzika a myslím že se nám koncert nadmíru povedl. Sice lilo, nadnáma zuřila bouřka a blesky,ale  lidi se osmělili. Nejprve první člověk do toho bláta před pódiem nejspíš spadl omylem… následovali ho však za chvíli další a za pár minut bylo v bahení lázni docela dost lidí a ti se nežinýrovali a někteří s v bahně hezky váleli a klouzali. Koncert měl končit v jednu ráno – po hodině a půl – avšak byli jsme 3x vytleskáni na přídavky a tak jsme hráli až do půl druhý a i když jsme byli docela unavený a ospalí, tak to stálo za to, protože takovýhle publikum se jen tak nevidí. Koncert na Vršovce si zopákneme opět letos v Červenci a už teď se těšíme.

10329081_673484076038785_4389076928342945842_n
Momentka z Vršovky

Vrátil jsem se tedy v sobotu v pět ráno domů a padl jsem. V devět ráno ale už mě vesele vzbudila Žába s tím, že jdeme běhat. Nakazil jsem jí totiž virem běhání (a ona sama se nakazila ještě Pilates, což prej s „piráty“ nemá nic společnýho….) a tak si koupila běžecký boty a chodíme nyní o víkendech běhat kolem Albertova, Karláku a dalších okolních čtvrtí. Nejinak tomu bylo i v sobotu, kdy jsme shodou okolností měli už dva roky od svatby, takže jsem vzal Žábu na hezkej oběd a udělali jsme si výlet po Praze, zas neodolali několika LPčkám a v neděli jsme se podívali opět na Grébovku, zavítali po roce do žižkovské Persony a večer zašli ve společnosti místní Kví opět do Aera na Grandhotel Budapest, který mě bavil stejně jako poprvé….

Tolik k uplynulému týdnu, v tomhle tejdnu nás s žábou čeká v pátek zubař  – aneb preventivní prohlídka po cca 4 letech.. už se moooc těšim 🙂

Luke

„Zákazník má vždycky pravdu“

již delší dobu mám další téma na zdejší zamyšlení či diskuzi…

„Zákazník má vždycky pravdu“

tohle tvrzení slýcháme kolem sebe často a je to rovněž i motto těch lepších firem, které se snaží nabídnout svým zákazníkům péeči na vysoké úrovni.  Je to ale skutečně pravda? A je to vůbec správný takhle automaticky každého zákazníka „ocejchovat“ nálepkou neomylnosti? Osobně si myslím, že vztah kupující – prodávající (a je jedno jestli v obchodě, ve službách …) by měl být z tohoto pohledu vyrovnaný, slušný a korektní – a ani jedna ze stran by se vůči té druhé neměla vyvyšovat či požadovat nějaké zvláštní výhody či nárok na uznání své neomylnosti. Koneckonců i samotný obchodní vztah je vyrovnaný v tom že zákazník své peníze vymění za produkt či službu.

Představme si opačný příklad – kdyby se tvrdilo „prodávající má vždy pravdu“ – i takové příklady obchodníků lze dnes nalézt a asi je, pokud na ně narazíme, poprávu nemáme rádi a do jejich podniků (či na jejich služby) se již nevracíme.

Rozumím tedy tomu, proč se v titulku uvedená věta používá – aby zákazník „mající vždy pravdu“ peníze u obchodníka utrácel i nadále a aby se vracel – jinými slovy pod tímto sloganem se skrývá i jistá forma podlézavosti zákazníkům a ve výsledku vytažení dalších peněz z jejich kapsy. Mám za to, že dobrý prodávající nemá podlezání za potřebí a se zákazníky bude jednat slušně, korektně a na případné omyly je však dokáže slušně upozornit.

Já tedy navrhuji motto upravit na: „Zákazník nemusí mít vždy pravdu,  vždy s ním ale jednáme slušně a korektně“ 🙂

A jaký máte názor vy, naši  e-čtenáři?

Luke

 

 

Poslední řada seriálu Hercule Poirot na ČT

Seriálový inspektor Japp kdysi typického soukromého detektiva popsal krásně jako „… člověka s problematickou a rýpavou povahou, který zpravidla neuspěl v jiném – důstojném – zaměstnání…“ (napadá mne, že obdobný popis by sedl i na revizory) na závěr jmenoval jedinou výjimku a tou byl dle Jappa právě jeho přítel Hercule Poirot – geniální belgičan s výstavním knírkem, nepostradatelným černým kloboukem a hůlkou, který vyřeší i ty nejzapeklitější případy.

Od 24.5. nás po pět dalších sobotních večerů na ČT2 může tedy tento detektiv zabavit  v poslední 13. řadě v pěti epizodách, které uzavřou celý seriál. Nalaďte přístroje a šedé buňky a vraťte se na chvíli s Herculem do doby předválečné!

Seznam epizod (názvy posledních tří beru dle knih)

Sloni mají paměť
Velká čtyřka
Hra na vraždu
10 Herculovských úkolů pro Poirota
Opona

 

Luke

HP Deskjet 3525 Ink Advantage e-All-in-One

první dojmy z použití vícefunkční tiskárny

hp_deskjet_ia3525eaio_right

 

Naše stará domácí Canon tiskárna má své nejlepší léta za sebou a jelikož už je doba „bezdrátů“, dozrál čas na novou tiskárnu, která tuto vymoženost dokáže využít. Volba padla na produkt od HP, jejíž inkoustové tiskárny mne provází snad skoro celý můj „IT“ život (pamatuje si ještě nekdo broušení podáváacích gumových koleček smirkovým papírem na starých DeskJetech?).

V posledních letech byl trend výrobců tiskáren nabízet hodně levné tiskárny a k tomu dodávat drahé Cartridge a náplně. HP se rozhodla nyní tuto filozofii změnit a nabídnout vyváženou cenu tiskárny a relativně levné ceny inkoustových náplní.  Tohle je tedy dobrá zpráva pro všechny, kteří chtějí tisknout více – např  fotografie.

Konkrétně model DJ 3525 jsem pořídil nyní na Alze za 2300,- a jednotlivé náplně stojí 220,- za kus. Výhodou je, že tiskárna má pro každou barvu zvlášťní cartridge, takže pokud dojde jen jedna barva, nemusíte dokupovat hned i ty ostatní. Kapacita inkoustů je udávaná cca 650 stran (pět procent pokrytí) – cenu za stránku si tak tedy můžete snadno spočítat a porovnat s jinými produkty na trhu.

Funkce:

Tisk (až 4800DPI), zásobník na cca 80 papírů (max A4), oboustranný tisk, skenování (1200DPI), přímé kopírování, připojení přes WIFI či USB , eprinter technologii, standby spotřeba 2,7W (což je tak málo, že tiskárnu prakticky nemusíte vypínat z důvodu energetických)

Po vybalení je potřeba odstranit z tiskárny ochranné nálepky, po zapnutí vložit tovární cartridge a po té pro první instalaci připojit tiskárnu přes USB k PC. Na dodaném CD jsou pak ovladače a ovládací program (lze stáhnout i z netu) a pomocí instalace nakonfigurujete WIFI přístup tiskárny a další její vlastnosti (např. jazyk – je zde i čeština). Po dokončení instalace můžete USB kabel odpojit a z CD po té nainstalovat tiskárnu do všech dalších počítačů či notebooků, které chcete pro tisk využívat.

Tiskárna podporuje i mobilní zařízení a např. na Androidu si stačí stáhnout HP ePrint aplikaci z Play Store a můžete tisknout z mobilu či tabletu, což, jak jsem vyzkoušel, funguje opravdu pohodlně. Tiskárně navíc můžete přidělit svou unikátní emailovou adresu xxxxxxxx@hpconnected.com a všechny dokumenty, které na ní (i třeba z jiné lokality) zašlete, se na ní vytisknou.

Dojmy

Tiskárna je na můj vkus poměrně hlučná, naštěstí nejvíc hluku dělá při samotné instalaci (kalibrace atd) a při provozu, vyjma samotného tisku, o ní skoro nevíte.  Příjemné je ovládání přes několikařádkový displej a 4 tlačítka pro volbu funkcí. Kopírování dokumentů a fotografií je opravdu jednoduché. Kopie fotografií jsou použitelné, nicméně světlejší a méně kontrastní než originál.  Skener je průměrné úrovně kvality, můj druhej Canon skener skenuje lépe. Na vážnější skenování fotografií bych  jej nedoporučil.

Kvalita tisku je slušná a zejména fotografie (používám 10×15 foto papír HP advanced glossy photo paper) vypadají opravdu velmi dobře a zvláště barvy (i podání té černé) se mi hodně líbí.

Rychlost tisku je obdobná jako u jinejch inkoustovejch tiskáren – fotku v nejlepší kvalitě vytiskne za cca 15 -20s, klasickej text cca osm stránek za minutu.

Takovým malým bonusem jsou vestavěné funkce dostupné z panelu tiskárny – tisk náhodně generovaných sudoku listů, kalendáře (zvolíte měsíc/rok a tiskárna vám vytiskne prázdný kalendář na zvolený měsíc) a pár dalších blbinek.

Zaznamenal jsem občasné potíže s dostupností tiskárny v síti (hlášení „unable to connect..“) a zde pomohlo nastavit tiskárně statickou IP adresu v rámci sítě a nespoléhat se na DHCP wifi routeru. V tomto ohledu je třeba ocenit, že tiskárna má v sobě přímo HTTP server, takže k nastavení tiskárny v rámci sítě se dostanete jednoduše přes WWW browser zadáním její IP adresy.

Tolik k prvním dojmům, mám radost, že má záliba ve focení se může nyní zhmotnit i v hezky vypadající „papírový“ výsledek. Časem, až budu mít za sebou delší praxi s tiskárnou sem napíšu prá zkušeností z dlouhodobějšího používání.

 

Luke

Nová basa a hotové studio

Aneb pokec o hudbě a hudebním zařízení…

Letos se chystám natočit konečně moje vlastní album z vlastních písniček a proto bylo už na čase konečně dodělat domácí studio do použitelné podoby
Zadařilo se a poslední důležitý článek studia dorazil tuto sobotu – nový pracovní stůl ze Sconta, kam se mi konečně pohodlně vejdou jak dva PC monitory, audio monitory ,MIDI klávesy a klávesnice s myší.

Žába tenhle stůl ráda nemá – není prý osobitý a nedá si vymluvit, že ryze funkcionalistický PC stolek osobnost mít nemusí. Já si užil s jeho stavbou – nejdřív jsem 70Kg váhy stolu musel vytáhnout 4 patra po schodech baráku (v rozložené podobě naštěstí) a pak jsem podle 1 stránkového Sconto návodu (které jsou proslulé svou nepoužitelností) stavěl stůl asi 4 hodiny a procvičil jsem si aspoň slovní zásobu vulgarismů. Nakonec se povedlo a stůl stojí a drží.

Studio je tedy hotovo a co mi nabídne? 12 separátních vstupů pro simultánní záznam (4 na firewire zvukové kartě Foscurite + 8 na digitálním ADAT převodníku), možnost záznamu MIDI (dvě klaviatury), 2 velkomembránové kondenzátorové mikrofony, 2 „tužky“ a hafo dynamických mikrofonů pro různé účely (mezi nimi i klasiku 2x Shure SM57), několik stojanů na mikrofon včetně jednoho akustického pěnového „stínění“ proti nežádoucím odrazům zvuku. Samotné nahrávání probíhá na PC na bázi X64 Windows s osmijádrovým procesorem a 16GB RAM,  softwarovým srdcem studia  je pak Cubase Elements 6, který jsem koupil už předloni a který bohatě pro domácí potřeby dostačuje. Zvuk pak můžu monitorovat buďto přes monitory Samson 4a a nebo přes dvoje různá hifi sluchátka. A nesmím zapomenout na vintage páskové zařízení – hifi tape deck od JVC (začátek 90. let) a kotoučák Tesla B4 z roku 1971 🙂

A takhle to vypadá:

MG_9310
K nahrávání budu samozřejmě potřebovat i hudební nástroje a kromě řady kytar a několika kláves potřebuju i basu. z Thomanna mi konečně dorazila objednaná Hofnerka, kterou budu využívat jak pro hraní v naší revivalové kapele, tak i pro samotný nahrávání.Zde tedy pár prvních dojmů

Hofner Ignition (Cavern edice)

První dojem – basa je neskutečně lehoučká – i oproti mé předchozí Harley Benton beatbass  je asi o 1/4 lehčí.

Vizuálně se mi nelíbí ty laciný černý otočný ovladače potenciometrů na panelu baskytary (řešení= dokoupit u thomanna originál poťáky z dražších sériíí hofnerek). Dál nemám rád umělohmotný ladící kolíčky, ale to maj bohužel všechny hofnerky, takže s tim nic neudělám. Zvuk je opravdu dobrej, hezky kulatej a „basovej“  Struny jsem kupoval nové (pyramid flatwound) a hrajou i hned po natažení dobře – těšim se ale,až je trochu ohmatám a „vyhraju“ .  Včera jsem na basu odehrál první koncert a hrálo se na ní překvapivě příjemně a hlavně těžší a rychlejší pasáže se mi hrály lépe než na Harley benton base (to mažná ale dělaj ty tenčí struny)

Tady je vidět srovnání modelů Harley Benton beatbass (vlevo) a Hofner Ignition Cavern edice (vpravo)

MG_9242

 

Tolik tedy k muzice a až budu mít mé album hotové, určitě se o tom dozvíte na tomto blogu

Luke

Grandhotel Budapest

grand-budapest-hotel

Po delší době jsme zavítali s Žábou do Aera a konečně jsme shlédli film Grandhotel Budapest, na který jsme se chystali již opravdu dlouho.

Jak začít? Já začnu od konce. Bezkonkurenčně nejlepší film co jsem v kině viděl za poslední rok! Je tu humor, nadsázka, vizuálno připomínající místy Karla Zemana a hlavně jednotlivé postavy příběhu a jejich charaktery. Příběh samotný je zde pouhým (dobře postaveným) základem, na kterém se celý film (žánrově má nejblíž asi ke komedii)  a vizuálno rozehrává. Příběh provozního hotelu Gustava a jeho pomocníka Zero Mustafi okořeněný dramatickými okamžiky, nám přibližuje osud hlavních hrdinů i hotelu samotného v meziválečném období. Ději pomáhá i to, že se odehrává ve fiktivní evropské alpské zemi – v Zubrowce (Ashman a Lukyhell jistě vědí :)) a i zde je děj ovlivněn začínající druhou světovou válkou.

Samostatnou kapitolou jsou herci a je vostuda, že jsem v kostýmech poznal jen Adriana Brodyho a Billa Murraye. Hrají tam totiž další skvělá jména: Owen Wilson, Ralph Fiennes (ten hraje právě Pana Gustava), Jeff Goldblum , William Dafoe, Edvard Norton, Harvey Keitel či Tom Wilkinson.

Vizuální zpracování, je, jak jsem zmínil, opravdu dokonalé a nejde na úkor příběhu nebo myšlenky (jako třeba Pěna dní z loňska). Vizuálním fórkem je pak střídavý poměr obrazu celého filmu – přítomno je v klasickém kinovém 21:9 a retrospektiva je v 4:3 (což byl do 50. let 20. století skoro standard filmového průmyslu)

Já na film rozhodně musím vyrazit ještě jednou, a Vám to též doporučuji!

Luke