TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Srpen 2014

Filmy z poslední doby

Už delší dobu jsem tu nepsal o filmech – hlavním důvodem je i fakt, že na ně v poslední době moc nekoukám. Bude jich tedy dnes jen málo…

Kouzlo měsíčního svituhttp://www.csfd.cz/film/344000-kouzlo-mesicniho-svitu/

Nový Woody! Každý rok netrpělivě čekám na léto, kdy u nás bývá premiéra filmů, které rok co rok s železnou trpělivostí a pravidelností Woody Allen natáčí. Po Loňské Jasmíně se letos opět vracíme do Evropy, kterou si Woody zjevně oblíbil, neboť do ní situoval skoro všechny své filmy z posledních let. Jižní Francie 20. let. Už tahle krátká věta těm vnímavějším navodí příjemnou retro atmosféru, ve které se celý film odehrává.

Stanley (Collin Firth) je uznávaný iluzionista který úspěšně vystupuje po celé Evropě v převleku čínského kouzelníka. Mimo to je jeho zálibou odhalování falešných spiritistů a médií a právě kvůli tomuto si jej jedna bohatá rodina z jihu Francie pozve.  Mladá a nadaná spiritska Sophie (Emma Stone) se stává objektem jeho zájmu a vypadá to, že Stanley konečně narazil na někoho sobě rovného a do mladé Sophie se zamiluje.  Film je tedy o iluzích, snech a nesplněných přáních a o tom, že ne všechno je v životě tak, jak si člověk vysní.

Woody Allen v tomto filmu nepřekvapí ani vyloženě nerozesměje, některé motivy příběhu jsme v jeho filmech viděli již dříve, nicméně celý příběh je zručně natočen a nenudí. Když k tomu přičtu onu zmíněnou retro naládu celého filmu, je z toho pro mě příjemný pokoukání.  Fandům Woodyho doporučuji, ostatním spíše ne.

 

Stalo se jedné nocihttp://www.csfd.cz/film/1278-stalo-se-jedne-noci/

Tohle byl zatím nejstarší film, který jsem viděl v kině :). Tento film z roku 1934 od Franka Capry je americkou klasikou a otevřela cestu ke slávě pro představitele hlavní mužské role – Clarka Gablea, který za tuto roli získal dokonce Oscara.

Mladá rozmazlená dcerka (Claudette Colbert) bohatého podnikatele uteče z domova a při svém útěku narazí na novináře, kterého ztvárnil Gable a který  se ji na útěku „ujme“ a samozřejmě tam vznikne romantický vztah… Děj až nápadně připomíná pozdější film z 50. let s Audrey Hepburn – Prázdniny v Římě – a nepochybuji, že se režisér Wyler výrazně inspiroval právě v tomhle filmu.  Z filmu je legendární scéna s natahováním prostěradla mezi dvě postele v hotelu, aby měla dívka v noci soukromí („zdi Jericha“) , Gable se v tomhle filmu ovlivnil výrazně i dobové trendy v mužském oblíkání – sundal si totiž košili a pod ní neměl nátělník! Prodej nátělníků údajně po premiéře filmu v USA výrazně poklesl :).  Na konci filmu, mohu-li to prozradit, „zdi Jericha padnou“, takže následuje šukačka! (tu si ale už musíme domyslet)

Film je koukatelnej i po těch 80 letech od natočení, děj je sice předvídatelnej, ale k několika menším dějovým zvratům přeci jen dojde.

Doporučuji zejména fandům starších filmů.

 

Key Largohttp://www.csfd.cz/film/4595-key-largo/

Koukli jsme se doma i na několik Noir filmů, z nichž zmíním tohle drama s Humphrey Bogartem,  odehrávající se na jihu Floridy. Film je spíše odpočinkovou záležitostí, nečekejte žádné závažné téma (jako třeba v Casablance), ale těšte se na Mafiány, spousty kouře, „Bang! Bang!“, indiány (na Floridě?!), mladou ženu v nesnázích a osamělý hotel u pobřeží, ve kterém se celý děj odehrává.

Film je průměrnej noir, nicméně stojí to za zkouknutí hlavně kvůli „Bogeymu“ a jeho neuvěřitelnýmu charismatu!

 

Tajná válka Harryho Friggahttp://www.csfd.cz/film/15042-tajna-valka-harryho-frigga/
tenhle film s Paulem Newmanem jsme sehnali za pár korun na DVD ve světozoru, když jsme po cestě z procházky sháněli libovolnej film, na kterej se s Žábou podíváme.

Fiktivní válečné drama z roku 1968 vypráví o jednom notorickém průšviháří a úspěšném útěkáři z vězení Harrym Friggovi. Tomu je v roce 1943 přidělen speciální úkol. Italové totiž zajali 5 spojeneckých brigádních generálů, které drží v italském luxusním vězení na jednom z italských zámků  a jelikož mají všichni stejnou hodnost, nikdo z nich nemá odvahu a možnost zavelet k pokusu o útěk. Jelikož je to řadovým spojeneckým vojákům pro smích, rozhodne se spojenecké vedení k ráznému kroku – z vojína Frigga (Newman) udělá dočasně generálmajora a pošle ho do itále, aby se „nechal“ zajmout a aby po té ze zámku pokusil s ostatními generály utéct.

Film je trošku odlehčené drama, vystupuje tam řada komických postav (např. italský generál a velitel onoho zámku), Harry potká lásku na první pohled (mladou ovdovělou Hraběnku a majitelku sídla)  a děj se začne trochu komplikovat v druhé části filmu, kdy italii obsadí němci.

Film se nedá brát moc historicky vážně, nicméně je to příjemný odpočinkový film z období konce druhé světové války.

Luke

Nový vzhled blogu…

Bohužel stará šablona přestala zobrazovat více než 7 starších příspěvků v každé kategorii a měsíci, a tak jsem vzhled změnil na jinou, vcelku podobnou šablonu. Musím přiznat, že mě lákalo použít nějakou růžovou nebo jinou uchylnou šablonu, aby měli kluci zas na co nadávat :). Ale nakonec jsem se udržel…

Je možný, že ještě vzhled upravíme, snad se tu ale hlavně Vám, návštěvníkům, bude líbit.

 

Luke

Náročnej víkend … už zase….

Končila nám dovolená, v pátek jsme se večer vraceli od prarodičů z vysočiny (s taškou plnou cikánské pečeně, česneku a dalších dobrot) a začínal další letní víkend. V pátek mě čekaly ale dvě velké události. Nejdřív jsem vyrazil do Zličínskýho bowlingu, kde Láďa zapíjel dcérku. Přijel jsem docela brzo, na místě byl jen Ashman, David a Zobi se ženou, takže jsem si dal plzeň a poslouchal o chlastacích zážitcích a dalších zajímavostech. Za chvíli dorazil Ládik, Krabkozík, Lou, Lukyhell a další láďovi známí, takže nás nakonec byl slušnej počet. Začalo se zelenat a zapíjelo se a kolem devátý jsme  využili bowlingové dráhy (já tedy ne, protože jsem to nechtěl kazit ani jednomu z týmů). Lou se ukázal, jako správnej mistr, když asi 3x za sebou zahrál strajk! Jestli někdy budu hrát bowling, chci Loua do týmu!

Pak mi psal Martin, bývalej spoluhráč z jedné z mnoha bývalých kapel, že má rozlučku se svobodou a že už jsou v Rock Café a čekaj, až se k nim připojim. Kolem půl jedenáctý jsem tam byl a kromě Martina a jeho tří kamarádů (všichni, včetně oslavence, původem zo slovenska, tak si dokážete představit ten splávek) tam byla i slečna jednoho z nich, což je sice na rozlučkách nezvyklé, ale ukázalo se to později během večera jako výhoda, protože dobře znala prahu a pražské kluby a navigovala nás. V Rock café padl jameson a pak druhej a třetí a vyrazili jsme do Popocafepetl někam ke staromáku (nebyl to ten u kampy) a tam už bylo narváno, hrál DJ, muzika a kluci i já jsme byli v solidní povznešené náladě, takže „parket“ (dá-li se to tak nazvat) patřil nám a „děvčice“ (jak na východě řikají) nám radši uhejbaly z cesty. Pamatuju se, že jedný jsem tam dal omylem menší pěstí, když jsme skákali a tancovali, naštěstí se tomu zasmála.   Přišel čas na cuba libre a další drinky a nakonec asi po hodině Jožo zavelel, že jdem jinam. Mezitím mi Fabián, další z  kamarádů, vyprávěl, že svatby jsou na slovensku velký, trvaj minimálně tři dny a po celou dobu by neměl ženich vystřízlivět. Věřím mu. Trochu se ale bojim, protože na tý Martinový svatbě za tři tejdny hrajeme s bítlsama…  zpět k rozlučce. Po chvilce bloumání jsme narazili na Hooters. Martin uviděl „děvčice“ v malých oranžových kraťáskách a hned tam nadšeně vyrazil a my jej neméně vesele následovali.  Naše doprovodkyně slečnám vysvětlila, že tady mladý pán má rozlučku a jelikož obsluha je v těchto věcech zjevně zběhlá, slečny mu uspořádaly takové malé představení, jehož byl hlavním představitelem.

V Hooters ale už zavírali, tak jsme šli dál. Fabián chtěl pořád do Duplexu a překecal i ostatní, takže jsme pod jeho vedením vyrazili na václavák k Duplexu. Už jsem si chystal dvě stovky na vstup, ale Fabián pořád, že tam zná jednu holku a že nás protáhne zadarmo. Nikdo jsme mu nevěřili, protože byl, stejně jako my, už poměrně solidně opitej, nakonec se ale někomu skutečně dovolal a za chvíli nás už „dvěřník“ vedl kolem tancující slečny k výtahům, které nás odvezly nahoru. Já jsem byl v Duplexu poprvý, tak jsem se těšil hlavně na ten výhled ze shora na václavák. Nahoře jsem zjistil, že terasa je už zavřená, což mi ale nevadilo a přes dvě židle  jsem si na terasu vlezl a než mě ochranka vyvedla zpátky do klubu, jsem stihl aspoň jedno mobilní foto. Tady je ta rozmazaná nádhera:

IMG_20140823_014203

Jinak klub byl nahoře docela plnej, DJ hrál hodně nahlas a mezi lidmi bylo dost málo holek a strašně moc kluků, resp. spíš pánů, kteří ale neměli moc koho „lovit“. Dal jsem si lahvovou plzeň za 60,- (po londýnskejch pivech je to pořád dost levný :)) a s Fabiánem jsem si dal Ouzo, po kterým jsem se málem poblil, jak bylo hnusný. Fuj, jak tohle může někdo pít? Martin pařil, já chvíli taky, mně se už ale solidně motala kebule i nohy a čas se blížil k druhé ranní. Byl čas vyrazit domů. Kluci měli v plánu obejít ještě pár klubů, já se nejistým krokem vydal noční štěpánskou ulicí k našemu obydlí a tam jsem padl spánkem opilce.

V sobotu mě čekalo hraní s kapelou na jedné svatbě a s tím souviselo cestování už kolem poledne. To vstávání… to byla hrůza, hlava bolela jak střep, žaludek „na vodě“.  Lehce to spravila Pizza a láhev coly (mastnota+cukr) a vzal jsem basu a kombo a šel na vlak. Bylo mi šílený vedro a jak tělo spalovalo zbytky alkoholu, tak jsem se šíleně potil. Na nádraží v Kladně jsem se tedy s kocovinou utkal pomocí litru vychlazený vody a po hodině popíjení už mi bylo líp a náš bubeník mě akorát nabral a vyrazili jsme ke Karlovejm Varům. Cestou mi vyprávěl o nahrávání CD jejich druhý kapely a já jsem nemusel nic moc povídat, takže jsem se za ty dvě hoďky dal do kupy a dorazili jsme do restaurace Stará Pošta v Bečově, kde už svatba byla v plném proudu.  Mě však zaujalo logo Chodovaru. „Cože? Oni tu točej Chodovar??“. Pomalu se začínalo moje předsevzetí o nechlastání rozplývat…  pak jsme začali tahat aparát a zvučení a po hodince už jsem to nevydržel a po úvodní cole si dal chodovárek a pak už jsem u něj vydržel až do jedenáctý, kdy jsme odjížděli.

Koncert byl dobrej, Vaťák má už taky Gretsche, takže až na ty plešky, pupky, ksichty a hadry vypadáme úplně jak Beatles!! 🙂

Doma jsem byl zas ve dvě a padl jsem. Abstinenční den byl tedy až ten nedělní a bylo to takové příjemné a vcelku symbolické zakončení naší 14 denní dovolený.

Luke

Technické muzeum a trojská ZOO

Je tu konec dovolený, to mi ale nebrání ješě napsat jeden cestovní blog a to přímo z terénu – konkrétně teď z vlaku :).

Ještě před odjezdem do Londýna jsme se s Žábou vydali na Letnou a  konečně jsme navštívili technické muzeum. To prošlo před několika lety kompletní rekonstrukcí a od té doby jsme ho chtěli již mnohokrát navštívit a dostali jsme se k tomu až teď.

Vstupné do muzea je cca 2 stovky na hlavu (jestli si vzpomínám dobře) plus stovka za focení, což jsem využil a v mé galerii najdete tedy nyní i fotky z muzea.

A co nás zaujalo?  Nejprve se zmíním o stálých „vedlejších“ expozicích v jednotlivých patrech muzea – ty jsou opravdu zajímavé – historii fotografie, historice záznamu a reprodukce zvuku, historie a vývoj domácích spotřebičů a vybavení,  TV studio,  historie hutnictví a dolování a najdete tu i část věnovanou československému (resp. Rakousko-uherskému ) námořnictvu.

Nejznámější část muzea je samozřejmě ona velká hala se spousty autíčky, letadly, motorkami, byckly, vlakem a ta zůstává v obdobné podobě, jako si ji pamatuju z mládí. Moc se mi líbily motorky od prvních „motorových kol“ (snad na parní pohon), přes první Jawy, Harleye až po moderní sportovní stroje. Mezi auty jsou krásné válečné mercedesy a nevěřil, jsem, jak byly obrovský oproti dnešním autům. Z Letadel je zde Spitfire, L39ka (jestli si to pamatuju dobře), pak replika jednoho z prvních létajících strojů a taky např. malý československý vrtulník.

MG_9705

V suterénu muzea je kavárna, kde jsme se občerstvili a kde si můžete dát pivko, kávu, vodu, jídlo z denní nabídky či např. Panini, pokud příjdou k chuti.

Další zajímavostí je bruselská fontána (která ohromila svět na světové výstavě v Bruselu v roce 1958), která je v muzeu umístěna v jednom předsálí.

Technické muzeum se nám dost líbilo a řadí se mezi moderní česká muzea, která stojí za to navštívit.

Včera jsme si  prozměnu udělali výlet do pražské ZOO, ve které jsme taky zhruba už 3 roky nebyli. Byli jsme navnaděni nedávnou návštěvou londýnský ZOO a  musíme potvrdit, že pražská ZOO je skutečně na vysoké úrovni a onu londýnskou ZOO překonává jak rozsahem, tak i zpracováním jednotlivých pavilonů.

Od naší poslední návštěvy se lecos v ZOO změnilo a to zejména v horní části – tam je zbrusu nový pavilon pro hrochy a pak opravdu rozsáhlé údolí slonů, které je zpracováno do nejposlednějších detailů a slonečci tak mají nyní opravdu prostor a pohodlí a je na ně i dobře vidět.
V dolní části je rovněž nový pavilon „Velkomlokárium“, ve kterém slony nenajdete. Bohužel jelikož je v pavilonu tma, nenašel jsem ale ani mloka…
Hrabáč kapský  je na svém obvyklém místě u žiraf a dělal opět svojí obvyklou činnost (spánek).

Zoo jsme si pak prošli skoro celou a nebejt všudypřítomnejch malejch harantů, byl by to opravdu  příjemnej den :).

Ze zahraničních ZOO nás nyní láká nová pařížská ZOO, který byla teď několik let zavřena kvůli kompletní rekonstrukci a měla by bejt po otevření skutečně klenotem mezi zoo.

Dneska nám tedy už pomalu končí dovolená,  zbývá dnešní výlet na vysočinu, zejtřeší hraní v Karlovej Varech, nedělní odpočinek a v pondělí hurá do práce.

Luke

Zápisky z Londýna #06 – návrat

Je půl druhé ráno a právě jsme dorazili z dovolený opět domů do Prahy. Náš poslední den v Londýně začal už časně ráno snídaní, balením, check-outem v  hotelu a po uschování kufru jsme vyrazili na poslední atrakci – Britské Muzeum, které jsme měli asi 15 minut chůze od hotelu (letos to bylo skoro všechno tak nějak blízko nás).

V britském muzeu (vstup opět zdarma) najdete rozsáhlé sbírky od prehistorických dob, přes ranné asyrské, egpytské či africké civilizace, přes Řím, Řecko a asijské kultury až do moderních dob. Rozsah expozic je skutečně ohromující (jako budova sama) a za cca dvě hodiny jsme shlédli jen malou část.

IMG_20140818_101939

Stihli jsme ale egyptské mumie,  pozůstatky soch z jednoho z divů světa (Mauzoleum v Halykarnasu)  a spousty soch kentaurů, porcelán čínské dynastie  Ming, japonské historické malby a kalygrafie, pozůstatky římské kultury a výstavu mincí.

Z muzea nás nakonec vyhnal hlad a žízeň. Letadlo nám mělo letět až v půl osmý večer, tak jsme se po sendvičovém obědě vydali na rozloučenou do Mable´s tavern a já se začal připravovat na cestu (4x spitfire beer). Čas nám ukrátili dost těžký křížovky, který jsme si z Prahy pro podobný případy přivezli a taky golf, který tam neustále pouštěj. Když jsem u těch pubů a taveren, tak jsem v tomhle seriálu zapomněl zmínit,  že v Anglii se v podobných podnicích chodí zásadně objednávat k baru. První večer jsme se chvíli nachytali i my a pak nás bavilo sledovat, jak se nachytávaj další turisti, který významně čuměj po barmanech a ti si jich nevšímaj.  Nakonec to má i výhodu – nemusíte platit dýžko, těžko vás okradou a můžete si z baru odejít kdy chcete (vždy se totiž platí po každé objednávce).

IMG_20140817_130220

 

Tři hodiny utekly v baru jako voda a tak jsme se pak rozloučili se severním Londýnem a přes Paddington station nás opět odvezl Heathrow express až na letiště. Zásobili jsme se časopisama (Playstation magazine a Guitarist) a očekávali jsme bezproblémový návrat. Ten nám bohužel překazila porucha letadla na systému odmrazování motoru, díky němuž jsme skoro 2 hodiny seděli v letadle a v době, kdy jsme měli v Praze přistávat jsme teprve nakonec vzlétali. Vzhledem k výše uvedenému jsme z letu moc dobrý pocity neměl (řikal jsem si, že by bylo vtipný zemřít při letecký nehodě v den, kdy Ládik znovu povil :)) , náladu mi pak zlepšila až malá lahvička vína na palubě od British Airways.

Londýn je tedy letos za námi, moc se nám to tam líbilo, a teď nám ještě pár dní odpočinku zbejvá v Praze – hlavně se těšim, až s Ládikem zapiju tu jeho velkou včerejší událost!

Jako takovou tečku za Londýnem nabízím poslední poirotovskou lokaci. Měli jsme jí asi 100 m od hotelu a prozradím, že je také z epizody „The Clocks“. Poznáte, co to bylo?

IMG_20140816_104932

 

Díky za pozornost!

Luke

Zápisky z Londýna #05 – toulání

Dneska jsme trhli rekord a spali až skoro do jedenácti, jestli to tak půjde dál, tak zejtra zaspíme check-out.

Dneska jsme si koupili „1 Day travelcard“ (cca 9 liber na osobu) a tím pádem jsme měli celý den neomezené cestování po Londýně a využili jsme toho. Vyrazili jsme nejdřív k Parlamentu a Westminsteru a pak jsme náhodně nastupovali na doubledeckery a vozili se po městě.

IMG_20140817_120431

V jednu nás v Mayfairu při jedné z pěších procházek překvapil prudkej déšť, tak jsme se schovali v jednom z pubů a zrovna začínal zápas Liverpool vs. Southampton a tak jsme zas chvíli sledovali Premier League.

Počasí se po londýnském způsobu brzo vyjasnilo, vyšlo slunce, takže jsme vyrazili na doubledeckerovou cestu – nejdřív na jih londýna, tam jsme posvačili u marks and spencera a pak jsme se přesunuli na sever k Eustonu.

Mimochodem – u M&S prodávaj takhle vypravené vína – francouzi by měli radosti!

IMG_20140817_155803

Při jedné jízdě busem jsem zaregistroval obchod s hudebními nástroji. Vystoupili jsme a zjistili jsme, že celá Denmark street obsahuje JEN obchody s hudebními nástroji. 2 obchody s klávesami, 3 kytarový obchody, 1 obchod s baskytarami, 1 s dechovými nástroji a další cca 3 univerzální hudební obchody. Prostě ráj na zemi. Rickenbackery (včetně orig. bas pro pana Meheheho), hofnerky, fendery, gretsche, godin a dalí značky. Ceny tam byli místy i 5000 liber  a výše a já slintal. Už vím, jak si připadá žena v obchodech s drahejma hadrama.

 

 

 

IMG_20140817_143753IMG_20140817_143536

Žába objevila obchod Prime mark kde maj hadry a všechno možný za docela dobrý ceny, a tak si místo kytary z Londýna vezu hezkou koženou tašku přes rameno, která se mi moc líbila.

Večer jsme pak navštívili camdenský Blues bar „Blues Kitchen“

IMG_20140817_173042

Ledbelly, Muddy Waters, B.B. King a další velikáni žánru tu jsou na stěnách i na playlistu, který dotváří atmosféru příjemně oprejskaný hospody. Akorát piva už mě tu moc nebavila, jsem nějakej přepivovanej nečeskými pivy – buďto jsou vodový a bez chuti a nebo sladký a teplý. Už se těšim na Plzeň. Nejvíc mi zatim tady chutnalo pivo Beck´s z Německa…. to Žába si vychutnala mojito…

IMG_20140817_173947

Poslední londýnský večer jsme zakončili cidery a pivky ve sport pubu The  Euston flyer u golfu… zítra nás čeká balení, britské muzeum, pak přesun na Heathrow  a odlet domů a tak se tedy pomalu loučím.

Luke

Zápisky z Londýna #04 – ZOO

Návštěvu pražský ZOO už asi třetí rok odkládáme, do té londýnské v Regent´s parku jsme vyrazili dneska. Z hotelu je to asi 2km pěšky. Pokud se objednáte přes internet a vyplníte velkej dotazník a reg. formulář, budete mít slevu dvě Eura a nebudete stát 30 minutovou frontu u vchodu. My ji tedy poctivě vystáli, zanadávali si (proč tam nemaj automaty na lístky jako např. v kinech??) a nakonec jsme se do ZOO po zaplacení cca 45 liber dostali. Londýnská ZOO je rozsahem zhruba poloviční té naší trojské a nenajdete tu žádné extra speciality. Kromě vydřiček. Ty jsou sice u nás taky, ale tady jich je víc a jsou moc roztomilé, hlavně kolem poledne, kdy mají krmění. Ty nás tedy nadchly nejvíce.

IMG_20140816_121810

Mě nadchl i hrabáč kapský, který byl ale nějaký nemocný a skoro všechny ostatní zvířata v době naší návštěvy spaly. Dalším jasným vítězem ze ZOO tedy bylo pivo Tiger, vyrobené v Anglii dle asijské licence.Celkově si ale myslim, že nemá cenu sem chodit, naše ZOO je lepší.

IMG_20140816_132302

 

Za necelé tři hodiny jsme se zvířat nabažili do syta, a tak jsme se se cestou zpět stavili v „beer garden“ v Edinboro castle, což je nedaleká hospůdka s opravdovou zahrádkou, kterých v Londýně moc není. Dal jsem si tam Blondýnu a UBU pivo, Žába musela vypít 2dc bílýho vína (myslel jsem, že to „large one“ myslej na to moje pivo…) a k tomu citronovej tart.

IMG_20140816_173219

Blížil se ale fotbal. Dorazili jsme na hotel, Žába vytuhla a já po pátý odpoledne začal hledat hospodu s projekcí Premiere League. Nemusel jsem hledat dlouho. Zaplul jsem hned do jedné u nádraží Euston, která byla zpola zaplněná a která měla obrazovky a plátno snad na každým místě, kam oko spočinulo. Zápas Arsenalu proti Crystal Palace právě začínal. Dal jsem si pivko  a buráky a pozoroval jsem, jak Arsenal tlačí soupeře, ohrožuje jeho bránu, útočí, aby po třiceti minutách dostal z ojedinělý protiakce gól. Naštěstí před koncem poločasu Arsenal vyrovnal a v prodloužení zápasu v 90. minutě Ramsey rozhodl.  Hospoda se během zápasu solidně zaplnila a nebylo pochyb o tom, komu místní fanděj, po každé lepší akci Arsenalu následoval potlesk, hlasité chválení a po gólu výbuch radosti.  Je vidět, že fotbal prostě místní žijou.

IMG_20140816_201059

Na konci zápasu se ke mně připojila probudivší Žába a spolu jsme šli ještě do vedlejšího The Rocket pubu, kde jsme si dali prasárničky v podobě Burgeru a chili hot dogu a pak jsme zakončili večer na hotelu starým noir filmem The Letter z roku 1940. Palec už bolí méně, peněz na účtu též ubývá a náš pobyt v UK už se taky pomalu blíží ke konci. Zbytek si ale ještě užijem. Dobrou noc!

 

Luke

 

Zápisky z Londýna #03 – bolavá noha

Přemejšlel jsem o titulku tohodle příspěvku a nakonec mi z dnešního dne utkvěla nejvíc  právě moje pravá bolavá noha – resp. její otlačenej palec od mojí plátěné hipster boty – důsledek to včerejší a dnešní tůry po Londýně. Chladím si nyní tedy nohu plechovkou piva Zubr a můžu tedy psát.

Spíme tu čím dál déle, takže jsme se dneska vydali z hotelu až kolem jedenáctý. Metrem jsme se přesunuli do Green Garden s úmyslem podívat se na Buckinghamský palác a pak v St. James parku ulovit k obědu nějaký veverky (Žábí plán).

Může mi nějaký  anglofil (či sir Bohdan Mrš) vysvětlit, co se děje za událost 15.srpna? U Buckinghamskýho paláce bylo totiž neuvěřitelně narváno, lidi stáli na zábradlích, plotech a něco pozorovali – že by jen obyčejný  střídání stráží? Nebo se mělo něco konat?

IMG_20140815_114014

Koukali jsme tam asi 10min, královna né a né vylézt, nahatej princ Charles taky ne, tak jsme se pomalu začali prodírat davem k St.James parku, který je hned vedle. Žába posvačila vafle s nutellou, sedli jsme si do parku  a čekali až se přiblížej veverky. Nepřišly. Za to holubů a kachen tu bylo habaděj, za chvíli se ale jedna otrlá veverka objevila, za ní další a pak už jsme jich na jednom metru napočítali pět..  tady je jedna maskovaná na stromě:

IMG_20140815_120640

Ulovit se žádnou k jídlu nepodařilo, tak jsme se vydali parkem směrem k Trafalgar square, kde nás čekala návštěva britské národní galerie. Příjemným zjištěním byl vstup zdarma a čekalo nás tedy 2300 obrazů z let 1500-1900…

Nejsem žádný velký obdivovatel výtvarného umění, sám jsem do něj zasáhl jen několika nesmrtelnými kresbami, nicméně se mi líbila botticelliho venus and mars (uchylný s malejma čertama), claudeho krajiny a pak samozřejmě impresionisté, se kterými mě seznámila žába kdysi v Paříži (v d´orsay muzeu) a kteří jsou zde též zastoupení mnoha díly.

Zde Venuše a Mars:

IMG_20140815_125128

Hodina a půl byla v galerii pro mě akorát a rozhodli jsme se pokračovat kinem. Na Leicester square jsou asi 4 kina, takže po obědě v jedné mexické restauraci jsme vyrazili do Odeónu na nový film Other Woman. Film s Cameron Diaz v hlavní roli. O chlapovi a třech ženskejch. Americká komedie. Někdo by měl Cameron říct, že už je na takovýhle filmy stará. Její sumeček naštěstí ukázán nebyl.

Po filmu jsme se mírně otřeseni vydali přes náměstí a náhle se před náma zjevil „M&M´s world“. Žába ho vzala útokem.

IMG_20140815_175443

..nakonec odcházela s pytlíkem vlastnoručně vybraných „emenems“ který si může každej zákazník na místě vybrat z velkých zásobníků. Jo a maj tam i variaci na Abbey road:

IMG_20140815_175403

Pak jsme se už potulovali skrz Soho a našli jsme pár dalších zajímavostí. Např. plné hospody lidí a velké hloučky stojící před nimi popíjející pivo. Šli jsme pak kolem BBC a narazili jsme i na tuhle následující lokaci – kteří z sherlocked cumberbitches zjistí, co se zde odehrávalo? (tip najdete zde)

IMG_20140815_181911

Už poměrně znavení jsme dorazili večer na Baker street, rychle se mrkli na zavřené výlohy rock shopu a Beatles shopu a vydali se metrem zpět k hotelu. Jdu si nohu zas chladit. Žába si dneska pořád dělala legraci z mý angličtiny, já si zas dělám srandu z její výslovnosti a tak nám to tu utíká ve všeobecným veselí :).

Zejtra začíná Premiere League, tak bych se chtěk mrknout na nějakej zápas v typický anglický hospodě – snad se mi to podaří realizovat.

Luke

Zápisky z Londýna #02 – HMS Belfast

Dnešek začal po anglicku – Žába připravila k snídani míchaný vajíčka se slaninou, abychom se posilnili na náročný den, který nás čekal.V dálce zněl známý zvon Big Ben (*oprava – byl to nedaleký kostel, jehož zvon „hrál“ stejnou melodii… :))

Nejprve jsme vyrazili k Florin Court – asi 3 km vzdálenému bytovému komplexu proslavenému ve  TV  jako byt slavného detektiva Hercula Poirota. Budova z roku 1936 obsahuje prý 120 bytů, sklepní bazén a posilovnu, 2 výtahy a ve skutečnosti se zdá menší než vypadá v TV (to ale platí skoro vždy a o všem :)).

IMG_20140814_103314

u budovy jsme se moc dlouho nezdržovali, měli jsme totiž v plánu projít se až k Temži a pak dle počasí vymyslet další program. Počasí tu dneska bylo opravdu různorodý, takže sluneční výheň se střídala s prudkým deštěm, zamračenem i klasickými přeháňkami.

Kousek od Florin court jsme nečekaně narazili na davy turistů fotící si budovu nemocnice. Co to?? Pak jsme si všimli nápisů v prachu na přízemních oknech budovy – „Sherlocked!“.  „Cumberbatch!“. Žába na to tedy hned nadšeně přišla – byli jsme u St. Bartolomew hospital, tedy místa, kde vrcholil třetí díl druhé řady seriálu „Sherlock“ a odkud se Sherlock vrhnul po souboji s Moriartym ze střechy na dlažbu…  inu vypadá to, že je to nové londýnské kultovní místo.

IMG_20140814_105129

Ve stínu St. Paul katedrály jsme poobědvali sendviče a vydali se konečně k řece na millenium bridge.  Na druhé straně řeky se do výšky tyčí nová dominanta jižního londýna – jakýsi skleněný pyramidový mrakodrap, kterej je tak óóóšklivej. Prošli jsme se pak skrz Tate modern – to je galerie moderního umění z bývalé londýnské elektrárny, vzali to kolem Sheakspearova Globe theateru až k ukotvenému křižníku HMS Belfast. Kolem ní jsme procházeli už před šesti lety, letos mě Žába k narozkám dopřála i výlet na palubu a byl to pro mě skutečně zážitek!

HMS Belfast je lehký křižník britského námořnictva, který byl v aktivní službě v letech 1939-1963 a který se účastnil např. i honu na německý křižník Scanhorst či vylodění v Normandii. Od 70. let je zakotven právě v Temži poblíž Tower bridge a od té doby slouží jako muzeum a je zpřístupněn veřejnosti. Loď je opravdu velká a jsou otevřeny všechny důležité části lodi a v každé z nich je textový, audio i video výklad o činnosti jednotlivých částí, obsluze, historii či dalších zajímavostech. Uvidíte i běžný život námořníků, jejich kajuty, lodní kuchyň, nemocnici, kantýnu a samozřejmě i části nejdůležitější – od strojovny, přes zbraňové a dělové systémy až po kapitánský můstek. Fascinující jsou velká 6 palcová děla a jejich obrovské „náboje“ a celý systém jejich nabíjení.

IMG_20140814_130647

Já četl o válečnejch lodích z druhý světový několik knih, ale až teď, když člověk na vlastní oči vidí, v jakém prostředí ty kluci tehdá žili a bojovali, si uvědomíte, že to nebyla žádná legrace či pohoda.

Na lodi jsme byli zhruba 3 hodiny, žíznivi jsme pak vystoupili na břeh a začalo šíleně pršet. Vzali jsme za vděk nedalekým Pubem „The Horniman at Hayes“, já si dal dvě blonďaté pivní slečny (měli i točenou Plzeň!) a Žába english tea s mlékem. Bléé.

IMG_20140814_140209

Začal náš souboj s deštěm. Vydali jsme se přes Tower bridge zpátky na severní část Londýna, museli jsme se ale stavit ve starbucksu a počkat, až se nejhorší přežene. Na chvíli se ale déšť umoudřil a tak jsme si alespoň z venčí prohlídli Tower, umělé mákové pole a vydali se zpět k domovu, Doufali jsme, že potkáme po cestě kino, což se nám nezdařilo, za to jsme našli ulici plnou klenotnictví a taky tuhle budovu – poznáte co to je a v jaké epizodě Poirota se objevila?

IMG_20140814_162729

Domů jsme dorazili znavení po cca 15 ušlapanejch kilometrech a zejtra to pojmem asi víc rekreačně a užijem si i metro.

Luke

Zápisky z Londýna #01 – přílet

Už jsme zase na cestách.  Na Jaře jsme se rozhodli, že vyrazíme letos opět do Londýna (já tam byl zatím jednou a to jen na tři dny v roce 2008). Bohužel se mi nepodařilo ženu ukecat, abysme jeli zas pohodlným student agency busem a tak jsem po 22 letech dneska znovu letěl letadlem.

IMG_20140813_145132

Airbus 320 British Airways byl oproti ČSA Iljušinu 62 (má dosavadní zkušenost) luxus, i když jsem byl trošku zklamán, že v letadle není promítání filmů, který je dneska skoro v každým autobuse…  měl bych ale začít chronologicky. Včera tedy alkoholická rozlučka v Polu s kolegy, dneska budíček v devět, balení, krmení kocourů a pak taxi na letiště, hodina pití piva (na kuráž), odbavení, skenování, odcelnění, nalodění , vzlétnutí, výtečnej kuřecí sendvič a heineken, návštěva palubního WC v 10 tis. metrech a poslech Garyho Ushera (thx Spotify) na ukrácení času 90 minutovýho letu

IMG_20140813_143052

Žábě zalehlo zas ucho, tak si moc cestu neužila, naštěstí jsme v půl třetí londýnského času přistáli na Heathrow a po odbavení nás čekala už jen 15 minutová cesta heathrow expressem do centra města a pak Metrem na Kings Cross St. Pancrass, odkud to máme do hotelu asi 5minut pěšky.

Bydlíme tedy přesně tady 🙂. Je to jeden z mnoha „oblouků“ v anglických městech. Připomíná mi to oblouk z Poirota a epizody „Hodiny“. Mimochodem k Poirotově baráku se chystáme zejtra… a hned vedle nás je tu „Hastings street“….

IMG_20140813_161016

Po ubytování v apartmánu, který je sice malej, ale za to dobře zařízenej včetně dvou lednic, vařiče, toastovače, rychlovarky a dalšího vybavení, jsme vyrazili po okolí a nakoupit na snídaně a svačiny. Našli jsme velkej obchoďák „Brunswick center“ a tam jsme zas jen zírali, jakej výběr jídla a pití se tam dá v normálním obchodě pořídit. Jako ukázku přikládám výtečný sýr s tabascovou příchutí…

IMG_20140813_201757

Na večeři jsme pak zašli do nedaleké „Mabels tavern“ – jedna z mnoha anglických „dřevěných“ hospod s Kentským pivem (a Strong Bow ciderem) Ochutnal jsem z produkce Kentského pivovaru Strong Ale „Bishop finger“ (nepřekládám), dobrej Spitfire a pak ještě nějakej Samuel, ale ten byl nic moc. Jinak piva klasicky teplý a bez pěny…  k jídlu jsem si dal typické anglické… chili! Ano, poprvé jsem ho ochutnal mimo ČR a byl jsem příjemně překvapenej, bylo hodně dobrý. Žába si pak dala typický anglický „Steak Pie“ – tj mleté hovězí maso zapečené v těstě s bramborovou kaší. Prý to bylo též dobré.

IMG_20140813_185410

Tolik k dnešnímu příjezdu, zítra  plánujeme  Poirotův londýnský den a tak se pak zas ozvu s novými zážitky!

Luke

IMG_20140813_191248

Už jen týden…

… a máme konečně dovolenou. Žába se má, ta si služebně cestuje už teď – Berlín, Bělehrad, dneska Bratislava, ale já se tu pařim (či mrznu – dle toho jak je nastavená klimatizace) v Praze  a užívám městský život plný hospod, muziky a kin.  Za týden se ale vydáme směrem do Londýna a já zas budu psát krátké denní blogovací postřehy z anglické metropole – podobně jako loni z Provance.

A teď k dalším zajímavostem z posledních dní….

S kolegama z práce jsme si oblíbili plzeňskou restauraci „Tradice“ v Radlické ulici (za Mladou frontou) – maj tam výtečnou plzeň i jídlo a občas se stane, že tam jdeme dokonce 2x denně – v poledne na oběd a po práci na pivo. Konečně máme totiž v práci kolektiv, se kterým se na to pivo dá jít, takže jsem se po 10 letech dočkal! :). Pokud tedy u Anděla budete hledat dobrou hospodu, zkuste Tradici!

Část Července mi zabralo natáčení cédéček Špinavých lůzrů a kapely Victoria. Lůzři už jsou ve fázi masteringu a  je to již defacto hotové, u Victorie zbývá mix poslední písničky a bude to též doděláno. Do toho jsme s Kačabou dodělali dvě nový věci, abysme na podzim na koncertě Vše za 42,- nehráli furt to samý, takže mé nahrávací studio rozhodně nezahálí.  Zjistil jsem, že nahrávání mě dost baví, takže už vymejšlim, do čeho bych se vrhnul na podzim. Začal jsem dělat na nahrávkách mejch písniček a je tedy nebezpečí, že časem si udělám i vlastní album :).

Jak možná vědí někteří z Vás, kolega Lukyhell se vypracoval mezi docela známého českého „jůtubera“ (to neni nová forma tuberkulózy) a já mu do toho plánuju trochu fušovat novým „gameplay“ kanálem o videohrách NHL 15 a FIFA 15 (jakmile na podzim obě hry výjdou). Formát „let´s play“ videí, jak se tyto videa nazývají, je populární zejména v zahraničí a já jsem zvědavej, zda se mi podaří něco vytvořit, jestli to bude někdo sledovat a jestli mě to vůbec bude bavit.

Žába se stala otrokem fitbitu! Ano, chtěla k narozkám tenhle fitness náramek, tak jsem ho já, ježíšek, pořídil a od té doby si žába počítá kroky, fitbit ji buzeruje, aby víc chodila, běhala a aby denně splnila cíl 12tis kroků (to je cca 9km). Cíle nadšeně plnila až do Bělehradu, kde fitbit přestal z ničeho nic fungovat a nyní je zpátky v Alze na reklamaci. Žábě je tedy nyní smutno. Dojemný to byl příběh, že? Snad tam bude happy end.  Já se nedávám zahanbit a kromě běhání chodím nyní do (a často i z) práce pěšky a na měsíc jsem si nekoupil mhd kupón, takže se snažim chodit všude tam, kam mi nohy stačí a počasí dovolí.

Chybí mi hokej. NHL začne až za dva měsíce, naše liga za měsíc a co má chudák hokejový magor dělat? Sleduju alespoň přestupové období v NHL a jelikož budu opět fandit New Jersey Devils, uvítal jsem změny, které managment týmu provedl: brankář Cory Schneider podepsal mnohaletý kontrakt s NJD a stane se tak jistou „jedničkou“ pro příští roky (Brodeur tým opouští), do první formace k Zajacovi a Jágrovi byl podepsán hráč Mike Cammalleri (dříve hrál za Calgary Flames), který patří mezi nejlepší „střelce“ ligy a zcela jistě pomůže pro příští sezónu zlepšit útočnou sílu týmu. v Devils dále posílili českou kolonizaci týmu 🙂 a po znovu podepsání Jágra a Židlického byl na jeden rok zkušebně najat i Martin Havlát  -ten se v posledních letech kvůli zraněním trápil a v San Jose ho letos vykoupili z kontraktu a tak se stal volným hráčem. Devils ho lákali i tím, že se tam kromě zmíněných dvou čechů potká s kamarádem Patrikem Eliášem a mluví se právě o tom, že by s ním mohl hrát v jedný lajně.

a na závěr žrádlo:

Objevili jsme kouzlo damejidlo.cz. Kouzlo spočívá v tom, že na tomhle serveru můžu uplatntit benefitní body z práce, takže nás to nestojí žádné „opravdové“ peníze a vyzkoušeli jsme tak občasné pohodlí, kdy Vám jídlo z oblíbené restaurace dodaj až domů nebo do práce. Výběr restaurací je opravdu velký, v praze (přes otevírací hodiny podniků) je výběr kolem 150 restaurací a fast foodů. Můžeme doporučit dovoz z vietnamské restaurace  NEB.O , výtečné řízky a cordon bléé  z Schnitzel kingu či opravdu extrémně pálivé burgery (jolokia naga) z Farmers Burgeru!  Naopak špagety z naší oblíbené restaurace Persona nebyly po dovozu moc dobré, lepší je si je dát tam a čerstvé :). Služby tohoto serveru se vyplatěj spíš pro více strávníků – u většiny restaurací je tam minimální limit objednávky kolem 200kč + se platí ještě dovoz a ten bývá zdarma nebo po cca 200kč a někdy bývá zdarma až od určité výše objednávky. Dovoz je pak garantován do 75 minut od objednání a zatím jsme byli spokojeni.  Přemýšlím o založení nového serveru damepivo.cz….

A na úplný závěr chlast:

V sobotu jsme se v Jížních Čechách slušně vožrali…

 

Tolik k letošním prázdninám

Luke

 

 

Fenomén NejFake

Je jako přelud. Tajemná postava. Umělec. Tvůrce, který si získal přízeň diváků prostřednictvím youtube, facebooku, instagramu, googlu plus a dalších sociálních sítí. Příběh NejFakea je příběhem proměny natáčení videí v České republice a příběhem rozvoje internetu a sociálních sítí. Před patnácti lety by se mu nikdy nepodařilo získat tolik fanoušků jako nyní. Před patnácti lety by byl možná filmařem, který by natáčel skvělé videoklipy nebo krátké filmy pravidelně obsazující přední příčky v soutěžích. Vědělo by o něm několik set lidí, možná pár tisíc, určitě ale ne 307 702 lidí, kteří ho aktuálně mají v odběrech na jeho kanálu na youtube.

https://www.youtube.com/channel/UCiBiHROAfhcWgFbyqhkG39Q

Chápání videa se během posledních let radikálně změnilo příchodem a rozvojem youtube a dalších podobných stránek. Zveřejňovat video je nyní velmi snadné. Společně s nástupem moderních digitálních kamer dnes může být filmařem doslova každý. Dávno pryč je doba, kdy jsme natáčeli Vonu na analogové kamery a střih prováděli ztrátovým kopírováním na VHS kazety… brrr dělá se mi z těch vzpomínek husí kůže. Dnes jde všechno mnohem jednodušeji. Natočit film, sestříhat ho a  nabídnout širokému publiku. Je ale popularita na internetu popularitou i ve skutečnosti?

NejFake ukázal, že rozhodně ano. Když mi Lukyhell řekl, že NejFake pořádá v kině Lucerna odhalení své tváře (ve videích totiž pořád nosí masku), nevěřil jsem, že by do kina mohlo přijít více než několik desítek lidí. Opak byl pravdou. Když jsme tam krátce před začátkem dorazili, Lucerna praskala ve švech. Po skončení představení se navíc konalo ještě jedno, aby se dostalo i na další fanoušky. NejFake byl jednoznačně hvězdou, se kterou se všichni chtěli fotit. Dokázal udělat zábavnou show a na závěr byla projekce jeho posledního filmu.

NejFake v obležení fanoušků:

DSC_0083

 

DSCN7563

 

NejFake na maximum využil možnosti internetu a díky tomu si získal velmi širokou základnu obdivovatelů. Mezi jeho fanoušky patří převážně děti nebo velmi mladí lidé. Generace, která vyrůstá na sociálních sítích. Zatímco dnešní třicátníci vyrůstali v době, kdy internet začínal a sociální sítě nebyly, pro dnešní děti znamená facebook a další sítě hodně. Je to jejich vlastní území, ve kterém mohou být svobodní, ve kterém je někdo chápe, rozumí jim. A to je přesně NejFake. Postava, která si nasadila masku, aby mohla bojovat proti lžím, apelovat na společnost, ale také bavit.

 

Plně obsazené kino:

DSCN7558

 

 

Film Zaříkač lží, který se promítal v Lucerně, líčí NejFakeův životní příběh. Popisuje, proč začal natáčet filmy, jaký je. Mladí lidé se přesně s tímto typem příběhu dokážou plně identifikovat. Mě osobně ten film nudil. Podle mě je plný klišé a laciných morálních úvah, ale je v tom příběh, který lidé chtěli vidět. NejFakeovi filmy jsou vlastně jedním velkým seriálem, který dokáže komunikovat přes sociální sítě s divákem. Fanoušci můžou příběh ovlivňovat, vyjadřovat se k němu. Stát se jeho součástí. Vzájemná komunikace je nyní to, co diváci očekávají.

NejFake je velmi plodný a velmi dobrý filmař. Jeho snímky jsou výborně sestříhané a natočené, technicky dokonalé (včetně animace). NejFake točí několik druhů pořadů. Kromě filmů s příběhem o sobě, je to třeba Nejshow (diskuzní pořad s různými hosty), sociální videa, nejplay, kde představuje nejnovější zábavné gify z internetu, nejask (odpovědi na různé otázky zábavnou formou), reklamy nebo hudební klipy, které se mě osobně líbí nejvíc. NejFake často spolupracuje s dalšími filmaři.
Mimochodem společně s Lukyhellem jsme pomáhali s natáčením Českého politického songu. Lukyhell pak sám pomáhal s dalším klipem.

Český politický song:

 

 

NejFake je internetový fenomén. A myslím, že brzy budou takto vznikat další. Youtubeři (pravidelní přispěvatelé na youtube a podobné servery) jsou novou formou amatérského filmu. Internet je nyní ten prostor, kde film žije. Soutěže a přehlídky se staly okrajovou záležitostí. A Vona jde v tomto směru správným směrem, protože všechny naše filmy a pořady dáváme na youtube, ale také jsme modifikovali pořady novým směrem, aby dokázaly s diváky komunikovat. Velkou zásluhu na tom má Lukyhell, který prostě dokáže „jít s vlnou“.

Voně zdar a dejte si NejFakea do odběrů 🙂

Lou