TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Říjen 2014

Fejeton o Paříži z roku 1922

za pár dní se vydáme opět do města nad Sekvanou a na naladění jsem si zas virtuálně listoval starejma novinama a tak tady máte dojmy z Paříže od Anny Marie Tislchové z Lidových Novin z 12.5.1922

(kliknutím zvětšíte)

pariz1922LN

 

Luke

Eskalatory

Nekdy pred rokem jsem si zacal delat statistiku, kolik stacim vyjit schodu na eskalatorech z nastupiste i.p.pavlova nahoru do vestibulu a kolik z vestibulu na ulici, nez me schody vykopnou a schovaji se pod zem.
Obvykle stiham na tech prvnich 33 schodu/kroku a na druhych 20. Protoze jsem nekdy do toho slapnul vic, stihnul jsem jich vic a zacal jsem si to psat.
Pak jsem prestal a minuly tyden jsem si na to zase vzpomnel a dal jsem jich 36 a 22. A dnes 37 a 23. Je to rekord? 37/23 byl muj rekord ze 4.10.2013, ale v utery 8.10.2013 jsem ho prekonal na 38/23.
Dnes jsem tedy zopakoval druhe misto a rekord budu muset trhnout priste. Zda se mi, ze rezervy jeste mam.
Ladik

P.S. Pres andel metro moc nejezdim, ale tam se da dat pres 80 schodu, nez jste nahore. Kde jsou nejdelsi schody? Na Miraku? A jeste jedou pomalu (protoze to je na Acku). Tam by slo urcite i pres 100. Kdo to da?

Divokej víkend…

další opilecký koncertní víkendový blog je tu! V pátek před 6 ráno jsem stál na nástupišti č. 2 na Hradčanský, posnídal jsem panák Jamesona pro zahřátí a čekal jsem netrpělivě na autobus, který mě dopraví na Bezděkov. Tak se i stalo a za 40 minut už jsem procházel skrz potemnělou vesnici utopenou v ranní sychravé mlze. Chata byla promrzlá a závěje spadaného listí dávaly nemilosrdně najevo, že podzim je tady. Připravil jsem si tedy horkej čaj, kabát, chytil jsem mobilní internet a přes notebook jsem se pilně vrhnul do homeofficu. Práce odsejpala a sotva jsem v půl pátý odpoledne vypnul počítač, už mi volali kluci z kapely, že pro mě jedou. Za pár minut už byl u branky náš červenej náklaďáček a náš zpěvák mně s flaškou vína vesele otevíral dveře. Nálada byla výtečná, flašky po cestě padly dokonce dvě  a nás čekal koncert v Sokolově, kam jsme před sedmou večer dorazili. Byla to oslava narozenin jedné dámy a my jsme měli být hlavní kulturní program večera, což se nám myslim podařilo. Hráli jsme opět zejména Beatles, zabrousili jsme i do rnr vod a vymysleli jsme zcela nově improvizovanou verzi Any time at all – do když kytarista na začátku po odpočítání „tří“ dob myslel, že hrajeme A Hard day´s night a tak se onen slavný akord z téhle skladby ocitl i v Any time at all…  lidi se bavili, tancovali hned od druhé písničky a došlo i na přídavky a Misirlou z Pulp Fiction. Oslavenkyně se ukázala být velmi příjemná a veselá a stejně tak její dcera, která nás měla „na povel“, takže po skončení koncertu se už menší privátní oslava přesunula do vedlejšího baru za účasti pána Rona Diplomatica, stolního fotbálku a tance. Vůbec se nám ze Sokolova nakonec nechtělo k nelibosti řidiče – našeho buebníka a když jsme před 4. ranní nakonec vyráželi zpět ku Kladnu, únava a alkohol nás přemohl a vytuhli jsme. Tomáš nás naštěstí dovezl bezpečně a já na chatě padl ráno do postele a spal jak zabitej.

Z ambiciózních zahrádkářských plánů na sobotní den nezbylo nic, zmohl jsem se jen na Colu a míchaný vajíčka, překonal kocovinu u filmu Tora Tora Tora a moc jsem se na večerní koncert v Kladně netěšil. Navíc jsem slušně chraptěl. Kolem šestý mně tágem opět vyzvedl  u chaty náš zpěvák a jelo se naštěstí jen do Kladna do Kuklíku, kde jsme měli ten večer veřejné vystoupení. Choval jsem se slušně a zodpovědně a první pivo jsem oddaloval asi půl hodiny. Náš bubeník se svěřil, že má ale narozeniny a tak následovala zas menší jamesonovská smršť, následovaná rockstarem.  Program večera zahájila kapela The Furnitures, kde hraje na klavír a zpívá i Honza, majitel celého podniku a kluci předvedli perfektní směs klasickcýh bluesových a soulových skladeb s vlastní tvorbou. Moc příjemný na poslech! Po přestavění aparátu začal v devět večer i náš koncert, lidi ze začátku spíše jen poslouchali a na parket se odvážili až na konci první třetiny vystoupení. O dvě hodiny později už tancoval celej sál a při závěrečnejch hitech si zpívali všichni s námi. Já se definitivně vyřval u Rock and roll Music a při závěrečné Yellow Submarine jsme vyzkoušeli sólo na kazoo místo orchestru. K velké „radosti“ Vaťáka došlo opět i na Misirlou a koncert se plynule změnil v oslavu narozenin našeho bubeníka, mého svátku a dalších důvodů k napití. U starého dřevěného pianina tak začal neplánovanej akustickej jamsession, došlo na When I´m 64, Fool on the Hill, celou druhou stranu Abbey Road, With a Little help from my friends, pak jsme opustili beatles a došlo i na osvobozený divadlo, Semafor, Vaťák si zazpíval Rodriguezův hit Sugar Man a jak přibejvalo  hodin, lidí v podniku ubejvalo a my hráli a popíjeli u klavíru dál. Přidal se i Honza, skvěle zahrál Summertime, Sunny a spousty dalších písniček a na piáně stále před náma přibejvalo prázdnejch skleniček od jamesonů… ve dvě ráno jsme tam zůstali už jen v pěti a došlo i na hity z muzikálu Noc na Karlštejně, s Honzou jsme zahráli a zapěli You´ve got a friend od Carol Kingové, Martin přidal Bohemian rhapsody od Queen a v pět ráno jsme to definitivně zabalili…

IMG_20141019_030431

Spal jsem asi dvě a půl hodiny a v půl osmý už jsem byl na nohou, zabalil jsem si, zazimoval rychle chatu a skrz mlhavej bezděkov jsem vyrazil do vedlejší vesnice na autobus do Prahy. Hlava se mi pořád motala, žaludek na vodě a skrz mlhu jsem viděl asi 15m před sebe a uskakoval po silnici protijedoucím autům. V 08:51 už jsem seděl v buse a stejně jako v pátek začala, tak na hradčanský taky skončila takhle víkendová koncertní akce.

Pár dní si dám teď abstinenci, mé játra mi jistě poděkují 🙂

Luke

Telocvicna

Premyslim, co me zazitky v poslednich dnech maji spolecneho s tvvona a nenapada me vubec nic.
Navazi tedy na svuj predchozi prispevek ohledne cviceni s tj sokol.
Druha hodina cviceni zacala tim, ze jsem dvema starsim sokolnicim rekl, ze se nechceme registrovat do TJ, davat jim rodna cisla a zda by bylo mozne s nimi cvicit i bez registrace. Nejprve jsem si vyslechl, proc ze chci cvicit se sokolem a pritom nebyt clenem (k tomu se jeste vratim), ze nebudeme pojisteni, ze na nas nebudou mit dotace a uz se jim to deset mozna dvacet let nestalo, ze by jim nekdo nechtel vstoupit do sokola. Mezitim mi nejaka maminka hlasi, ze Bara vylezla az nahoru na zebriny a ze malem spadla. Nakonec nespadla. Baru ty reci proste nebavi. Chvili se mnou ty sokolnice poslouchala, pak se vytrhla a bezela.. Na ty zebriny.
Zacvicili jsme si druhou hodinu v telocvicne, ale rikam si, ze takto bychom si mohli zacvicit i bez starych sokolnic. Baru nejvic bavi ruzne prekazky a to je stejne jen volny program, tak co je tedy ta pridana hodnota sokolu? Proc chci s nimi cvicit? Pronajem telocvicny a levnejsi vstup.
Kdyz mi ale po cviceni rikaji, ze na me nebudou mit dotace, ze budeme muset uzavrit smlouvu a ze se cena muze vysplhat az o 75% vys, tak jedine plus zustava ten pronajem telocvicny.
Hned dalsi den pisu do skoly, zda by meli volnou telocvicnu na cviceni rodicu s detmi a dalsi den mi odepisuji, ze maji. Kdyz se nas sejde pet rodicu s detmi, vyjde nas telocvicna na stejne penize, jako sokol a dotacemi. Obeslal jsem repske kamarady s detmi a tento tyden jdeme. Bude nas jeste vic nez pet. Na to se moc tesim. A jde to i bez sokola.
Vikend se povedl co se pocasi tyce. Na slunicku se dalo byt jen v triku, na hristich parada. A jeste dnes rano je teplo. V tydnu nam to ale skonci, o vikendu se posune cas a od pristiho tydne je v 17h tma. Skoda. Bral bych vic takovych vikendu.
Casu je malo, ale kdybyste chteli jit treba ve ctvrtek na pivko, dve dam 🙂

Ladik

Babí léto

krásnou slunečnou podzimní neděli jsme si s Žábou užili tenhle víkend. Nejdřív jsme před polednem vyrazili na stylovou snídani v kavárně –  obešli jsme  Café Louvre, Cafe Savoy,  Cafe Lounge (všude narváno hipstery/turisty/jinými zjevy) až jsme došli do Cukrkávalimonády (jak se to má správně skloňovat, tenhle název? :)) na Malé Straně. Kavárnička je schovaná vedle BDSM kostela panny Marie pod řetězem a je útulná s klasickou nabídkou snídaní i dalších dobrot. Já měl výtečný míchaný vajíčka s parmezánem, žába si dala hemenex , hlad byl zažehnán a jelikož už bylo po poledni a bylo krásný počasí, sedli jsme si opodál do Konírny na zahrádku na pivo. Vymejšleli jsme nové vynálezy, abychom zbohatli. Důležitá (možná nejdůležitější) věc pro každý nový vynález, je vhodná volba názvu. Činnost, vlastnost či podoba toho samotného vynálezu je pak už vedlejší. Můj „Blemekr“ se jistě záhy stane součástí vybavení každé průměrné domácnosti. Už máte taky doma blemekr? A jak se vám s ním karfumuje??

Dopili jsme tedy pivo a vyrazili směrem k hradu. Ne, nechtěli jsme ale rušit Miloše, naše kroky nás vedly k  přilehlé richterově vinici, kterou jsme „objevili“ loni a letos, po roce, jsme ji opět navštívili. Z vinice je nádhernej výhled na Prahu – zejména na Vltavu, Malou Stranu a další přilehlé oblasti a na vinici samotné si můžete koupit buďto láhev místního vína a nebo rozlévané moravské vína – ty jsme okusili my a byly příjemné. Škoda toho barmana, kterej nebyl zrovna dobře naloženej.

IMG_20141012_133414

Žába mezitím rozvíjela teorii svého vynálezu kašmidaše a vína v karafě ubejvalo.  Bez lítosti jsme ho tam ztrestali až do dna.  Nastal tedy čas dalšího přesunu a naše kroky směřovaly od hradu dolů, přes vltavu až na Staromák, kde jsme navštívili Las Adelitas a okusili jejich výtečný Nachos. Ty tam uměj výtečně – se zapečeným hovězím masem, cheddarem, jalapenos, verde omáčkou, smetanou a dalšími nezbytnostmi. Přiznávám, že sem začal bejt už unavenej, nicméně Žába mě ukecala a nešli jsme ještě domů a naopak jsme šli v centru hledat zajímavé uličky a ulice. A našli jsme v centru Prahy citrónovník:

IMG_20141012_160915

Hádejte, kde je? 🙂

Probloudili jsme se nakonec až na národní třídu, já ukázal Žábě můj oblíbenej Bar „Národní 20“ (pajzl), kde jsme si dali Calvádos a Ginfizz a Žába mi pak udělala velkou radost,když mi pořídila přesně takovou peněženku „dolarovku“, kterou mi nedávno ukradli ve vlaku. Ta původní byla po Tátovi, kterej si jí nestihnul užít, tahle nová mi tedy bude připomínat jak Tátu, tak  i mou skvělou Ženu.

Neděle se tedy vyvedla.

Ještě předtím, v pátek, jsme zašli do Lucerny na nový povídkový film „Divoké historky“ od režiséra Szifrona. Je to 6 povídek o lidech, kterým v nějakým momentě došla trpělivost (hráblo jim) a začli se společnosti mstít. Je to tedy o zlobě, pomstě a zadostiučinění a musím říct, že mě to bavilo (i když stopáž je delší na můj vkus a kdyby jednu z povídek vypustili, tempu filmu by to prospělo). Vše vrcholí drsnou závěrečnou svatební povídkou a skutečně občas jde i mráz po zádech. Za sebe doporučuju.

 

Luke

Sokol cvici v telocvicne

Vcera jsem byl s Barou na prvnim cviceni pro deti od dvou let v telocvicne ZS, ktere organizuje TJ Sokol. Prvni ukazkove cviceni bylo za pocetne ucasti deti a rodicu organizovano dvojici postarsich dam. Jedna mela na starosti dochazku a finance a druha cviceni. Ta prvni mi na mou otazku, zda lze platit kazdou lekci zvlast, rekla, ze by nedelala nic jineho, nez vybirala penize. Toto byla ukazkova lekce bez placeni.
Bara neni zadne orezavatko. Dva roky ji byly teprv pred par dny, takze byla teoreticky ze vsech nejmladsi, ale telocvicnu si uzivala radostnym behanim a naskakovanim na kolotocare tatinka, ktere mame hezky secvicene. Jenze stat pet minut na bile care a poslouchat, ze vsichni musi mit priste obuv (my meli) nebo ze satna je tahle a ne ta, kam si lidi dali veci, ji proste nebavi. Drzet se za ruce a delat drepy nebo zvedat nohy je na ni moc velka nuda, tak mi se smichem prchala meti ostatni pary dite-rodic a pak se se smichem zase vracela. Te stare sokolnici se tohle nezdalo a nabadala rodice (me), abychom si deti hlidali, ze deti nevi, kam bezi (a chteji se zasebevrazdit). Dvakrat jsem si po nejake vytce rekl, ze beru Baru a jdu domu. Nebyl jsem nastvanej ani na babku, ale ani na Baru. Proste to vypadalo, ze tohle pro ni neni.
Kdyz se v druhe pulhodine cviceni pripravila „opici“ draha, zacala ta spravna chvile. Bara leze po zebrinach, chodi sama po lavicce, prolejza tunelem, skrz svedskou bednu, houpe se na kruzich, to ji bavilo. A na konci se Bara jako jedine dite (protoze deti mely sedet na cervene care) pridala k rodicum, kteri uklizeli. Tak me to zaujalo, ze jsem byl jediny rodic, ktery sedel s detmi na te care. Babky by nas tam priste asi nejradeji nevidely.
Bara rika, ze ji to bavilo, tak priste pujdeme zase. Snad najdeme nejaky kompromis, aby se Bara vybehala a ostatni mohli v klidu cvicit.

Ladik

Nové příspěvky v archivu blogu a štítkování

Tohle je informační příspěvek – importoval jsem do tohoto blogu  několik desítek mých postů z mého historického blogu „zpátky v čase“ a onen druhej blog jsem zrušil, protože stejně nebyl čas na jeho údržbu. Příspěvky tedy najdete v historii tohoto blogu (zejména rubrika „Historie“)a proto taky přibyly některé rubriky v pravém menu (to ještě doladím a duplicity odstraním).

Další věc, které souvisí s přehledností blogu, jsou štítky (tagy) – začal jsem postupně zpětně oštítkovávat staré příspěvky a to dle autorů příspěvků, témat atd. Štítkovou navigaci  pak najdete pod pravým menu dole a můžete si tak přehledně vylistovat např. všechny Ashmanovy příspěvky (a že jich je mnoho! :)) Zatím je oštítkována jen část blogu (cca 2 roky zpět  + vybrané starší posty), je to docela piplačka, ale časem to snad dám celý.  U nových postů zkuste přidávat tagy, případně je doplnim já, pokud na to zapomenete.

Díky

Luke

koncerty, rýmička a nová FIFA

komunální volby se blížej a i když já volit nebudu, tak voleb vesele využívám k sprostému obohacení tím, že s kapelou jsme již hráli na dvou předvolebních akcích – vždy naštěstí pro místní občanská hnutí (a nemusíme tak posílat komunisty do prdele! :)). Naposledy jsme hráli nyní v neděli odpoledne ve Skalné u Chebu.  Na místním hradě Vildštejn jsme již hráli před několika lety a místní si nás pozvali letos a byla to velmi příjemná venkovní akce (pod záštitou místní starostky), na kterou dorazilo hodně místních i přespolních návštěvníků (pochválil i nás i pár z nedalekého Německa). Lidi se za bílého dne roztancovali až kolem páté odpoledne a museli jsme dávat 6 přídavků včetně mnou vyřvané She´s a woman, kterou jsem sice odzpíval, ale hlas už mám zas vyřvanej na pár dní dopředu. Ta cigareta k tomu taky asi zrovna nepřispěla.  Akce se tedy povedla, máme již pozvání na další koncerty do Skalné a my se po té večer vydali domů – poprvé v kapelním minibusu našeho zpěváka.

A tady momentka ze stavby aparátu a „podia“ (přívěs Plzně) s hezkým portrétem jednoho z hudebníků:

IMG_20141005_132020

Výsledkem venkovního hraní a sychravýho počasí je další moje rýmička a krkoškrab, kterej už druhej den léčim přes den čajem, večer skotskou a doufám, že do pátečního hraní v Kladně se dám do kupy. Léčbu mi od včerejška zpříjemňuje nová FIFA15. Hra vyšla už koncem září a já jsem ji včera netrpělivě poprvý pustil na playstationu a odehrál jsem několik zápasů. Je to hodně dobrý, hra je výrazně zlepšená oproti 13ce (kterou jsem hrál naposledy) a inteligence počítače a brankářů byla značně vylepšena. Grafická stránka hry je o něco lepší, nicméně žádnej extra mega kvalitativní skok oproti old-gen podobě FIFY nečekejte, příjemné je ale zpracování stadiónů, emocí fanoušků, nové prostřihy atd. Vrátil se i offline mód turnaje (ten prý v nextgen FIFA 14 chyběl) a můžem tedy někdy dát Řepskej turnaj č. 2! 🙂

IMG_20141006_182731 (1)

Už jsem o FIFA natočil i první „gameplay“ video na můj youtube kanál a chystám se hrát i online FIFA ultimate team – sestavim si tým jen ze samejch punkáčů brankářů  a budu trápit protihráče! 🙂

Tolik tedy k uplynulejm dnům, stihli jsme s Žábou o víkendu dát ještě náplavku (letos možná už naposledy) a já teď propadl na spotify Glenu Campbellovi a jeho popfolkcountry písničkám, takže končim se psaním a jdu si pustit „Guess I´m dumb“…

Mějte se

Luke

Obchod levneknihy

Jsem po delsi dobe zavital do levnych knih na Andelu. Je to tam velke, maji toho hodne a kdyz zrovna neni prosinec, tak se da po obchode uplne v pohode pohybovat. Knizky pro deti pesunuli do snizeneho patra a cele patro tim zabrali. Tak jsem sel stojan od stojanu a pozorne prohlizel, co maji a co koupim. Ze zacatku jsem nemohl na nic narazit. Spousta „super“ knizek pro deti za „super“ penize. Ale pak uz jsem narazil na rozkladaci knizky s basnickami. Ty hrozne rad predcitam. Z hlavy jich dam uz aspon tricet. Treba tuhle:
Ach ach ach
Spalila jsem hrach
Polivka mi vykypela
Co jsem smutna vytrpela
Ach ach ach
Spalila jsem hrach

Nebo

Vzal si sedlak selku slepou
Klisnu hluchou
Kosu tupou
Sece travu za chalupou

Trava sucha
Selka slepa
Klisna hlucha
Kosa tupa
Sece travu
Jen to lupa

A dalsi takovy vtipny

Hajkovic Andulka
To je hodna holka
Ona nic nedela
Jenom z okna kouka.

🙂 ta je fakt hodna

Tak jsem pobral par basnickych knizek, at rozsirim svou znalost, pridal jsem knizku s ukoly, ktere by Barca mohla zvladnout, zaujala me obrazkova knizka s deseti vynalezci, pridal jsem si cedecko s vypravenou pohadkou cert a kaca (konecne se dozvim, jak to s nimi bylo) a uzavrel jsem to skotskou trojdetektivkou, ale nazev ted z hlavy nedam, tak mozna pak doplnim.
Nechal jsem tam krasnych neco pres 3 kila a jsem spokojenej.
Nakupy knizek me bavi. A jejich cteni taky.

Chcete jeste jednu basnicku na zaver?
Tezkou, ale snad to dam

Frantisek Hrubin
Snehulak

Na lede je snehulak
A hrnec ma za usima
Bezel by a nevi jak
U zeme ho drzi zima

Az ho pusti pobezi
S vodou podle nabrezi

A protoze tleskate, dame si uplne posledni, ta se bude libit ashmanovi

Kohout krici kykyryky
A slepicka kokodak
Takhle kohout zoba zrni
A slepicka zrovna tak
Zoby zoby zoby zob
Vyzovali cely snop

Zoby zoby zoby zoby
Kohoutek se na ni zlobi
Slipka zoba zoby zob
Kdyz si hloupy kohoutku
Nech si ujit pochoutku
Ona zoba, ty se zlob

Ladik