TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Listopad 2014

Lenovo IdeaTab A8-50

Můj starý tablet Nextbook Premium 7se a jeho zapínací tlačítko dosloužilo, reklamace byla v Alze úspěšná (vrátili prachy) a dozrál tedy čas na upgrade mého mobilního přítele. Starý tablet jsem hodně používal na eČtení, sledování filmů a seriálů na cestách, psaní blogů na cestách (přes. ext. usb klávesnici),  surfování na webu a velmi občasné hraní her.   Koukal jsem tedy na trh, zjišťoval jsem, co je k dispozici a ujasňoval jsem si, co od nového tabletu očekávám. Chtěl jsem větší displej (pro pohodlnější čtení eKnih), než měl sedmipalcový Nextbook a kvůli mobilitě jsem zas nechtěl deset palců – dobrým kompromisem je tedy osmipalcové zařízení. Další podmínkou byla GPS (to starý tablet neměl a jelikož dost cestuju, hodí se mi), Wifi a možnost používát USB zařízení u tabletu.

Nakonec vítězně z mého osobního konkurzu vyšel tablet Lenovo IdeaTab A8-50, který byl na trh uveden letos v Březnu a který mi nabídl vše, co jsem očekával za docela slušnou cenu kolem tří a půl tisíc.
B00JAIEAU4_lenovo_201405201_4627
Vlastnosti:

Osmipalcový IPS diplej s rozlišením 1280×800
čtyřjádrový procesor na frekvenci 1,3Ghz
Ram 1GB
Interní paměť 16GB  + slot na micoSD kartu (a vypadá to,že jsou tam dokonce dva)
Dva fotoaparáty (přední 2Mpix, zadní 5mpix)
GPS modul, Wifi, bluetooth
Váha krásných 360g
OS: Android 4.2 JB, po upgrade FW 4.4 KK

První, co mě při instalaci a nastavení zaujalo a příjemně překvapilo, byla rychlost a celková odezva tabletu – starý nextbook už nové verze aplikací zvládal velmi dýchavičně, dlouho načítal jednotlivé programy a IdeaTab naopak vše zvládá s rychlostí a přehledem a to i „žroutí“ aplikace typu Facebook či NHL.com.

Dalším příjemným překvapením je solidní výdrž baterky – po hodině čtení knížky bez zapnuté wifi se středním podsvícením displeje klesla baterka jen o pár procent a údaje na internetu uvádí vydrž baterie 8 – 11h při plném vytížení s WIFI.

Kvalita fotoaparátů je průměrná – přední kamerka je použitelná za lepšího světla tak max. na skype, zadní už docela dobře fotí, nicméně nemůže se rovnat lepším mobilním fotoaparátům – zde ukázka z podvečerního Náměstí Republiky při ISO 100:

IMG_20141123_155745

Po zmenšení je fotka na webu použitelná. Zadní kamera má „jen“ fixfocus, takže je zaostřená na nekonečno, což ale nevadí, pokud se nehodláte zabývat makrofotografií :). GPS modul jsem testoval jen krátce, našel mě v Praze se solidní přesností několika metrů.

Tablet obsahuje předinstalované aplikace od Lenova a Google, škoda jen, že některých aplikací se nelze zbavit a nejde je odinstalovat.

Co se týká multimédií a zvuku, tablet obsahuje i FM rádio modul a má jeden přední reproduktor, který hraje překvapivě čistě a hlasitě. Obsahuje dále klasický sluchátkový 3,5mm výstup – opět je hlasitost i ve sluchátkách o dost vyšší, než např. na mém Prestigion mobilu…

První dojmy z displeje jsou rovněž pozitivní – pozorovací úhly jsou dobré a o dost lepší než na mém starém tabletu. Lenovo se tedy docela i hodí ke sledování filmů – obraz je skvělej a i HD filmy jsou přehrávány plynule. Jak jsem již zmínil zvuk – reproduktor je na tabletu sice jen jeden, ale hraje čistě, hlasitě a dokonce mám pocit, že tam je docela slušná porce střednícch a nižších frekvencí.

Zatím jsem neměl možnost vyzkoušet tablet na přímém slunci (je furt zataženo 🙂 ), takže nedokáži posoudit čitelnost displeje v těchto podmínkách.

Obalů a pouzder na tablet , vzhledem k jeho rozměrům, je méně, než u sedmipalcových variant, nicméně dobře sedí tento obal na Alze, který umožňuje i pohodlně tablet postavit do skloněné polohy – např. pro sledování filmů.

Jak to mám ve zvyku, první dojmy zde ukončím a v budoucnu po několika měsících opět článek aktualizuji s dlouhodobějšími zkušenostmi

Luke

Řezníci

Luke mě, bůh ví proč, požádal, abych sem dal následující recepty na drinky:

Sýkořický řezník

Oloupete střední cibuli a nakrájíte jí na drobné kousky. Vyberete vhodnou sklenici (optimální je půllitr) a do té cibuli nasypete. Následně přilijite colu a tuzemský rum v poměru 1:1, promícháte nožem, kterým jste předtím krájeli cibuli. Necháte chvilku stát, aby cibule pustila šťávu a konzumujete.

Bezděkovský řezník

Co se surovin týká, od sýkořického se liší pouze přidáním wasabi. S tím souvisí i změna v přípravě. Nejdříve se rozmíchá wasabi v rumu, pak se teprve přidá cibule a cola.

Dobrou chuť

Někdy se asi dám recepty na nejlepší drinky z Neanonymních alkoholiků.

Ashman

PS3 – FIFA World Cup Brazil 2014

Již před delší dobou – a to před červnovým MS ve Fotbale – vyšla na starou generaci konzolí fotbalová hra od EA sports, která zpracovala tento turnaj, jeho kvalifikaci a nabídla možnost prožít celej fotbalovej svátek i hráčům FIFY.

Hra po vydání sklidla spíše kritiku a to zejména kvůli omezené podpoře platforem (hra nevyšla ani na PC, ani na novou generaci konzolí) a vysoké ceně (rovnající se téměř ceně „klasické“  FIFY). EA sports ono omezení platforem zdůvodňili cílovou skupinou (zejména v jižní americe), kde byla PS3/XBOX360 stále výraznou majoritní herní jedničkou. OK…

Samotná hra a grafický engine vychází z FIFY 14 a obsahuje jen malé úpravy fyzikální stránky, výraznější je vizuální změna – nové animace, oslavy, prostřihy do publika a zkrátka prezentace hry je opravdu povedená a využívá naplno možnosti předchozích konzolí.

IMG_20141112_222848

Já si hru pořídil teprve nedávno, už ve výrazné slevě a to hlavně z důvodu, že je tam 203 národních fotbalových týmů, plně licencovaných od FIFA, takže  není problém si zahrát skoro libovolnej mezinárodní zápas (a na svůj YT kanál jsem už natočil ČR vs Island a Slovensko vs. Makedonie)

Velmi zajímavým módem je Road to Rio – což je offline turnaj, ve kterém si zvolíte národní tým a postupně projdete kvalifikací a pokud úspěšně, tak pak bojujete i na samotném mistrovství světa. Pro milovníky módu Be a Pro je zde obdobný mód – „Captain your country“ , kde v roli jednoho z hráčů týmu máte za úkol vybojovat si pevné místo v sestavě a pomoci svému týmu dostat se do Ria a vyhrát turnaj. Mezi offline módy pak samozřejmě nechybí samostatné mistrovství světa (bez kvalifikace), pak jsou tam módy „Story of qualifying/finals“, kde máte za úkol napodobit reálné výsledky zápasu…  hra obsahuje i online módy, nicméně ty jsou myslím již teď skoro mrtvé, životnost téhle hry v online podobě byla opravdu spíše omezená a řada hráčů se nejspíše po skončení turnaje vrátila ke „svým FIFÁM“…

Hra tedy dneska není už tolik atraktivní, vzhledem k omezenému zaměření na jeden turnaj –  nicméně pokud jste fandové mezinárodního fotbalu a ne jen toho klubového, zkuste si na svou konzoli tuhle hru někde ve slevě sehnat, nebudete myslím zklamáni

Luke

Poslední dny

v posledních týdnech je to tu trošku mrtvý, protože není čas sem popisovat všechny akce a zážitky, který absolvujeme.

Žába je teď kromě práce zcela ponořená do svého nového tajného projektu, já žiju mým sportovním Youtube kanálem (už 750 odběratelů) a kromě toho chodíme po kávách a restauracích, svatomartinských husách… – u té se zastavím . Dali jsme si čtvrtinu svatomartinské husy ve vinohradské sokolovně (tam musíme někdy, Vonáci, zajít!) a bylo to úžasný a hlavně obrovský. To musela bejt mega husa, protože se to skoro nevešlo na talíř a knedlíky a zelí byly ukryté pod husou. Já zvládl necelou polovinu a byl jsem mrtvej… 🙂 Ještě, že tam maj Plzeň, kterou se to dalo spláchnout. Když jsme u piva – v uterý jsem v Obyčejném světě  kromě jiného ochutnal i svatomartinský pivní speciál a bylo to velmi zajímavý, trochu do ovocna laděný,třináctistupňový pivo. Pokud na něj ještě náhodou narazíte, doporučuju vyzkoušet….

Byl čas jít i na večerní focení Prahy, to mě začalo bavit a pokračuju tak v mém černobílém období, podobně jako v Paříži…

_MG_0636

_MG_0610

_MG_0652

S kolegyní, se kterou jsme fotili Prahu, jsme se pak stavili na pivo v Tlustý koale a tam jsme potkali kamarádku Káťu, která byla v dobré náladě a nakonec se pivování a kecání protáhlo až do dvou do rána, kdy nás z Koaly vyhodili 🙂

Teď v sobotu jsem byl v KC Kaštan na křestu nového CD skupiny The Bladderstones. CD „Bored of Love“ křtil host kapely, kytarista Petr Binder a kapela odehrála výtečnej koncert, na kterém celé album představila.

_MG_0669

Dělal jsem opět fotky, dostal jsem CD od kapely i s podpisama a doufám, že album pomůže kapele najít nový fandy, protože tahle bluesrocková parta si to zaslouží.

Včera večer jsme hráli s Psycho Doors revivalem ve Vinoři  a tentokráte ve velkém a krásném Hoffmanově dvoře – starém to stavení, které je krásně rustikálně zařízený. Sál má kapacitu asi 200 lidí a v sedm jsme tam byli sami, takže jsme měli docela obavu o návštěvnost. Nakonec se sál zaplnil a náš dvojhodinový koncert měl úspěch a to i přes fotbal, který se v ten samý čas hrál. Přišel i Pierre a další kamarádi, takže atmosféra byla skvělá, na čepu byl Ježek, v placatce whiskey, takže se hrálo moc dobře 🙂

17. listopad jsme dneska neslavili, to necháme jiným, zapáleným, spoluobčanům – dovolím si jen povzdechnutí, jak málo je připomínanej skutečnej odkaz 17. listopadu – tj, události roku 1939 a zavření vysokejch škol….

A nakonec TVVONA a Neanonymní Alkoholici – je tu dneska nový díl!

Luke

Fotky z Paříže

a ještě poslední příspěvek k uplynulé cestě do Paříže – několik fotek, který jsem tam udělal:

MG_0221

MG_0225

MG_0234

MG_0249

MG_0257

MG_0318

MG_0348

MG_0370

MG_0377

MG_0385

MG_0417

MG_0430

MG_0456

MG_0504

MG_0545

MG_0549

 MG_0583

Listopadová Paříž #04 – Montmartre a návrat

Je neděle 9.11., Sedíme nyní na letišti Charlese De Gaullea, žába luští přesmyčky a já u Heinekena, mého věrného kamaráda, píši tenhle blog.

10686880_10203323372868286_3564507601420965072_n

Dnešek jsme využili k návštěvě Montmartre a taky setkání s Klaudií a její kamarádkou Katkou, která je tu až do Ledna na erasmu. Klaudie je skoro již člen rodiny, takže jsme u Opery – u kávy a Calvádosu – poslouchali i vyprávěli historky o našich dojmech z Paříže, hezky jsme se zasmáli a pak se naše cesty opět rozdělily – Klaudie s Katkou se vydaly k vítěznému oblouku a my směrem ke kostelu Nejsvětější trojice a od něj k Sacré Coeur a k bohémské (a dnes spíš už turistické) čtvrti Montmartre. Vzhledem k tomu, že je neděle, byl všude nával turistů, takže dostat se k Sacré Coeur bylo spíše utrpení. Naštěstí v naší oblíbené kavárně Café Chez Plumeau, která je trošku schovaná na Mortmarteru, místo bylo a klid relativně také –  atmosféru k vínu skvěle dotvářela i mladá harmonikářka, která na rozdíl od jinejch muzikantů, který jsme v Paříži slyšeli, hrát uměla a která zahrála i znělku z Poirota 🙂

10731169_10204284477545103_3097580432433517723_n

Dnešek už jsme pojali hodně odpočinkově, dali jsme si v jedný restauraci pod Montmartrem oběd (tataráček a kachnu), vyzvedli jsme si po té v hotelu kufr a začala tak naše cesta zpátky domů, kam se za cca 4 hodiny snad ve zdraví dostaneme.

Byli jsme letos v Paříži jen krátce, nicméně zážitky to byly velké a už se těšíme na další návrat někdy za pár měsíců či let…

Luke

 

Listopadová Paříž #03 – eiffelka a interstellar

Poslední dny v Paříži jsou stejný, co se týká počasí – ráno temno, zataženo, mrholivo a během dopoledne se oblačnost roztrhá a odpoledne už na nás svítí podzimní slunce z ostrýho oslepujícího úhlu a nejinak tomu bylo i dnes.

U hotelu jsme naskočili na metro Grands Boulevards a linka 9 nás dovezla až na Trocadéro, což je stanice kousek od Eiffelovky, kterou jsme měli dneska v plánu.

IMG_20141108_113223

Plán však nebyl definitivní (takové si nikdy nedáváme) a tak jsme návštěvu věže nechávali až na momentální náladu a hlavně na délku fronty. Výtahy jsme zavrhli ihned, protože fronta tam byla na cca 90 min. Naštěstí u schodů byla jen na 10min, takže jsme se na železnou dámu vydali opět pěšmo (a není to žádnej problém – cca 300 schodů na každé ze dvou pater a 5euro na osobu) a bylo trochu smutný sledovat, jak jsou o dost mladší lidi a děti než já ze schodů „hotoví“ a udejchaní odpočívaj na půlce cesty…  první patro Eiffelovky bylo nedávno k 125 letům od výstavby zrekonstruováno a kromě multimediální výstavky přibily i nové prosklené vyhlídky pod Vašimi nohami a můžete se tak projít nad čekajícími davy… a kdo nemá v tom momentě aspoň trochu závratě, ten není člověk (a nebo je ožralej)!

IMG_20141108_110407

První patro jsem viděl už v roce 2009, když jsem byl v Paříži poprvé, letos jsme vyšplhali i do patra druhého (to je v cca dvojnásobné výšce než to první) a už tam docela fouká. Výhled zas není o tolik jinej a je tam hlavně hafo lidí, kteří čekají na výtah do vrcholku věže (tam se jinak dostat nelze)  Nakonec jsem si dal na Eiffelovce Heineikena (jako správnej turista), Žába kávu a zas jsme seběhli dolu.

Po zdolání železné lady jsme se vydali skrz město, až jsme dorazili do čtvrti La Mare, kde je slavná prastará zahrada Places des Vosges, kterou nikdy při návštěvě Paříže nevynecháme. Zapomněl jsem ale zmínit, co tomu předcházelo – oběd u Indiána na náměstí Republique, kde žába vypila skoro půl litru margarity, takže jsem jí na Places des Vosges musel podpírat a trochu ji tlumit ve zpěvu. Ale jsem rád, že taky byla chvíli víc nestřízlivá. V La Mare jsme chytli i místní „blešák“ ukrytej v propojenejch dvorcích mezi několika starými domy – nábytek, hadry, pohledy, desky, časopisy, příbory a prostě skoro všechno, na co si vzpomenete! Unavené nohy podpořilo opět víno a káva v kavárně de Sully a dneska jsem se rozhodli pro kino  a hned kousek od hotelu máme jeden z nejstarších sálů v Paříži – slavný REX.
Je to kino (původně divadlo) pro cca 2 – 3 tisíce návštěvíků a zrovna dávali novinku sci-fi Interstellar. Žába koupila lístky (automat psal, že jich zbývá ještě 880 volnejch..), pak jsme se dostali do sálu a čuměli jsme – byli jsme v sdruhém patře onoho obrovského sálu, kterej je tvořenej v arabském stylu – na stropě zářivé hvězdy, po stranách sálu (který je zahnutý do mírného U) jsou umělé fasády domů, které jsou jak z Casablanky a v dálce bylo velké podium a na něm standardně velké kinoplátno. „To je jako ono?!“, řikala Žába, když si vybavila slova jednoho ze zaměstnanců kina, který nám tvrdil, že uvidíme největší kinoplátno v Evropě.

IMG_20141108_172603

Skončily reklamy a nám bylo divný, že všichni lidi (odhadem cca 600) seděj jen na horní galerii a spodek sálu je úplně prádznej. Pak to ale přišlo – ze stropu se spustilo mega plátno, který bylo široky přes celej sál (cca 40m?) a který bylo umístěno zhruba v půlce délky sálu (a proto byl jeho spodek prázdnej). Prostě obrovský.  Bohužel projevil se největší nedostatek kina, kterého jsme si nevšimli – jak nám bylo až na poslední chvíli sděleno, jedná se o jediný kino v Paříži, kde jsou všechny filmy DABOVANÝ! Fuck! Takže to není jen českej zvyk. Viděli jsme tedy Interstellar na obrovském plátně ve francouzském dabingu a z filmu jsme rozuměli asi 5 slovům a pak po filmu na wiki jsme si přečetli, o čem to vlastně bylo :).

Luke

A tady ještě jedna selfie foto – já, zhýralý alkoholem a ošlehán vlastními větry a Žába – elegantní jako vždy!

IMG_20141108_113319

Listopadová Paříž #02 – pasáže a Rodin

Dnešní ráno v Paříži bylo pošmourný, za mraky a vpravdě podzimní – posnídali jsme tedy v hotelu croissant s kávou a čajem a vydali jsme se kolem desáte vstříc městu nad Seinou. Nejdřív jsme se rychle podívali ke kabaretu Follies Bergére, který tu máme hned u hotelu… je to trošku kýčovitá budova s (nyní) kýčovitým programem a ty tam jsou časy Maurice Chevaliera či polonahé Josephiny Bakerové a dalších hvězd, které tenhle kabaret před sto a více lety proslavili…

IMG_20141107_095531

 

Abychom pomohli této scéně zpět na kulturní výsluní, vymysleli jsme s Žábou novou hru pro Follies Bergére. Jmenovalo by se to Les deux thones a bylo by to o tom, jak si dva herci v maskách velkejch tuňáků na setmělém pódiu vyprávějí anekdoty . To je celé.

Pak jsme vyrazili do pasáží – v Paříži je jich spousta a zrovna kousek od hotelu jsme našli jedny ze starších pařížskejch pasáží a ty jsou světem pro sebe sama – antikvariáty, filatelie, obchody s hadrama, občasný restaurace či dokonce hotel – na to vše jsme narazili Skvělé byly retro hračkářství s nejrůznějšíma blbůstkama (např. starwars šachy). Prošli jsme i pasáže u grand palais (které jsou teď ale trochu rozkopané) a všechno to má takovou hezkou nostalgickou příchuť.

IMG_20141107_100223

Z grand palais je to pak kousek k Louvre, jeho zahradám a nakonec jsme se u Concorde vrátili do metra a udělali si krátkej výlet po „šánselyzé“, Žába zkontrolovala místní centrálu MACu a pak jsme se opět metrem přesunuli k invalidovně a hlavně k Rodinovu muzeu. Předtím jsme se ale posilnili v jedné místní kavárně a já si dal výtečný pivo Kronenberg a vrhli jsme se na sochy. Počasí se mezitím vyčasilo a vysvitlo slunce….

IMG_20141107_133048

 

Rodin byl nadanej sochař a těsně před svou smrtí (1917) se domohl založení svého muzea (takhle se to dělá!) a proto nyní můžeme v Paříži vidět asi největší sbírku jeho soch, skic a studií. Nejznámější jsou sochy „polibku“ (ta bohužel v muzeu v originále není) a „myslitele“ (viz výše – u ní se točila i část filmu W. Allena – Půlnoc v Paříži). Monumentálním a nedokončeným dílem je Rodinova „Brána pekla“, která je v zahradách vystavená a je opravdu hodně zajímavá a propracovaná. Hodně soch je věnována spisovateli Balzacovi…

I u nejlepšího umění ale časem vyschne v krku, takže jsme se z muzea postupně přesunuli na druhý břeh Seiny, přes ostrov Cité, až po „anglický“ pub The Frog & Rosbif

IMG_20141107_161244

vařej si v suterénu vedle toalet vlastní pivo a mají cca 5 druhů, včetně zázvorového Tentokráte mně chutnala jejich „blondýna“ (4,2 alkoholu) . Ve frogu dávaj často přenosy z fotbalu, premiere league a ligy mistrů, takže po včerejším Canadien Pubu je to další místo, kam se za sportem v Paříži vydat. Maj tam i docela solidní kuchyni (burgery, nachos apod.), takže až vám začnou víno a sýry lízt krkem, je tohle dobrý místo, kam se jít „spravit“ 🙂

Když jsme Frog opouštěli, byla již tma a nohy nás zavedly až k Pompidou centru (barák naruby), do jehož útrob jsme se ponořili a zrovna tam byla docela zajímavá výstava o surrealistovi a fotografovi J. A. Boiffardovi. I bobři tam byli.

Na závěr příspěvku je tu fotka pro Lukyhella – jedna z reklam v metru:

IMG_20141106_171832

Luke

Listopadová Paříž #01

A je tu poslední letošní dovolená, kterou jsme si tvrdou prací a dřinou (hlavně Žába) zasloužili. Dneska jsme vstávali dřív než obvykle, v půl osmý nás vyzvedl taxík a v osm jsme už byli na letišti a začali jsme s odbavením. Následovala snídaně  v Costě, pak jsme hledali Ashmana (bez úspěchu) a já se postupně opíjel placatkou citruse, kterej byl tak hnusnej, že jsem ho ani nedopil – ale účel byl splněn – do letadla jsem vlezl nestřízliv. Ještě předtím si mě ale odchytili na rentgenu, když zjistili, že mám v tašce rybičku – tj. českou trampskou klasiku, která mi zapadla někam do vnitřního obalu tašky a nemohli jsme ji najít. Nakonec se musela jedna kapsa prostřihnout, rybička byla nalezena a po přeměření čepele mi byla ponechána, takže je tu nyní s námi.

Letěli jsme tentokráte s Air France a oproti British Airways to jsou pěkný škrti – žádný saláty či sendviče  – jen sušenky a krekry. Aspoň to víno bylo docela pitelný…

IMG_20141106_103919

(zátiší s vínem, sušenkou a knížkou o paláci Lucerna na palubě Airbusu 320)

Let proběhl bez potíží, Žábě klasicky zalehly ušiska a zatímco v Praze bylo při odletu pošmourno, mlhavo a mrholivo, v Paříži je krásný sluneční počasí a jen občasnej studenej vítr připomíná, že je už Listopad.

Bus nás z De Gaulleova letiště dovezl k pařížské opeře a tam odsud jsme se už pěšmo přesunuli k našemu hotelu   Emeraude Lodge du Centre hned kousek od proslulého kabaretu Follies Bergére.V hotelu jsme jen doslova nechali kufr a vyrazili jsme do města a hlavně na jídlo, neboť Žába se začínala stávat netečnou, nemluvnou a odsekávací (signály nedostatku krmiva)

Zašli jsme k Indiánovi, což je restaurace zaměřená na US kuchyni (co jiného si v Paříži dát, ne?) a já ochutnal jejich chili con carne a bylo moc dobrý.Žába smlsla tatarák, kterej Frantíci uměj (samozřejmě s hranolkama, kapary atd) a najedení jsme se vydali k Seině.

IMG_20141106_142827

Protoulali jsme se skrz město až k Notre Dame, kde bylo spousty turistů a já už měl nabroušený zuby na jinou atrakci – The Great Canadien Pub!

vlcsnap-2014-11-06-18h29m45s181

Nachází se hned u Seiny za bulvárem Saint-Michel a je to kousek Kanady v centru Paříže – a zejména fandové NHL a NFL budou nadšení, protože na velkejch obrazovkách tu skoro nonstop běží přenosy a záznamy těhle dvou sportovních lig. Na lístku mají spoustu chlastu, žrádla i drinků a též i piv – mimojiné i Guiness a Kilkennys (který si dáváme v mariánkách). Dneska jsme ale vzali za vděk ciderem. Jo a odpoledne mívaj happyhours – velký pivo za cenu malého.

Tolik tedy stručně k zajímavostem dnešního dne – dneska už toho moc dalšího asi nestihneme, ale zejtra to tu rozjedem!

Luke

500 odběrů mého Youtube kanálu

v sobotu ráno padla hranice 500 odběrů na mém sportovním gameplay kanále https://www.youtube.com/channel/UCBc6mpPoKv2intFrCncIlBA   počet denních shlédnutí nyní kolísá na hranici 2tis za den a taky mi před pár dny dorazil dopis od Google s autorizací mé poštovní adresy, takže už jsem oficiálně placený agent posluhovač googlu z jejich systému adsense 🙂

Bez názvu

Práce s takovou komunitou je zajímavá věc, jeden fanda mi dokonce udělal nový logo a banner pro mou facebookovskou stránku. Největší ohlas mají dvě hokejové video série – hry na přání (fandové do komentářů píší, jaké zápasy by chtěly vidět) a režim kariéry z Be a pro  za obránce Chucka Norrise.  Fandové mě v komentářích i upozorňují (k čemuž je i vyzývám) na nepřenosti či chybnou výslovnost některých jmen hráčů a zkrátka snažím se, aby videa působily trošku profesionálně, byly napínavý a zaujaly diváky.

Práce na videích je občas trošku zdlouhavější, nicméně už jsem se naučil jisté rutině (a i to komentování už zvládám bez větších střihů či opakování) a netrvá mi to tak dlouho, jako na začátku před dvouma měsíci.  Natáčením průměrně 2 videa denně a důležitá je i příprava na zápasy – v tom se mé komentování moc nelíší od skutečných profíků, který se musej na konkrétní zápasy velmi dobře připravit.  Je dobrý občas říct nějakou zajímavost o hráči, týmu, předchozích vzájemnejch duelech atd.

Dále mě samozřejmě zajímá i „konkurence“ v ČR a proto hodně koukám i na videa dalších „let´splayerů“, kteří točí sportovní hry a zkouším tam najít i inspiraci pro svůj kanál.

Docela by mě zajímalo, kolik reálně odběratelů na českém internetu může obdobnej (tématicky docela úzce zaměřenej) kanál zajímat? Ze začátku jsem si myslel, že jich nemůže bejt víc než třeba 200… teď si řikám, že by jich možná mohlo bejt kolem tisíce, uvidíme… 🙂

Luke

 

Koncert ve Slaném

Včera jsme odehráli s Basketles další povedenej koncert – tentokráte poprvé ve Slaném u Fanyho v Kavárně.

Kavárna je velmi útulná a koncertní prostor je vcelku malej, a tak bylo docela narváno. Začali jsme hrát kolem deváté na malém podiu, premiéru měla skladba I wanna be your man a obnovená You really got me. Koncert trval do cca půlnoci,  návštěvníci reagovali opravdu dobře a nejspíše je to opravdu bavilo :).

Po koncertě následovala afterpárty u klavíru zas do cca 4. hodiny ranní…

10428599_819450148120672_5134840050025873666_n

Luke