TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Altart studio aneb má první účast na divadle…

Když mi minulej pátek psal Lukáš Berný, jestli nemám chuť doprovodit na piáno jednu američanku, která chce zazpívat v češtině několik písniček od Suchého a Šlitra, měl jsem trochu pochyby – ale ta představa se mi po chvíli začala líbit a tak jsem souhlasil. V sobotu mě pak čekala zkouška poblíž Letné a tam jsem se potkal s americkou studentkou Kristen a její lektorkou a konzultantkou Janou – již starší, ale čipernou paní, která Kristen pomáhala celé krátké představení, věnované divadle Semafor a jeho publiku, sestavit.

Kristen tu studuje divadelní teorii a sociologii na výměnném programu Sit Study Abroad a zvolila si právě divadlo Semafor a jeho vztah s publikem jako ústřední téma svého studia a záhy jsem tedy zjistil, že se nejedná o koncert, ale ony 4 písně jsou v představení vloženy jako takové předěly před jednotlivými částmi.

Zkouška byla zajímavá, Kristen zpívala dobře s roztomilým americkým akcentem (česky neumí), takže hned první „fcéra nedzele byhlaaa..“ se mi moc líbila a nakonec jsme nacvičili 4 skladby – „Včera neděle byla“, „Škrhola“, „Modré punčochy“ a pak duet „Tu krásu nelze popsat slovy“, který Kristen zpívala na konci představení s Janou.

V pondělí jsem dorazil po půl sedmé do AltArt studia v Holešovicích, učinkující (kromě nás tam byly ještě 3 vystoupení v rámci akce „Work in progress“) již byly na místě a musim říct, že jsem měl trochu trému, protože jsem v podobným prostředí ještě nehrál. Navíc jsme si museli s Kristen domluvit „choreografii“ – příchody a odchody na scénu a samozřejmě nazvučit piáno a mikrofon.

Celá hra byla pojata jako ztvárnění „diváka“ Semaforu v průběhu 50 let jeho existence. Dobu a její běh dotvářela právě Jana změnou kostýmů a šatů na podiu a ona změna byla doprovázena natočenými rozhovory s diváky divadla, které Kristen v Semaforu natočila. Pak vždy následovala písnička.  Na začátku se nám ale povedl hezkej kiks – vešli jsme na podium, já se připravil na začátek „včera neděle byla“, zmáčkl jsem klávesu a .. nic. mačkám znovu… nic.  zkouším točit hlasitostí piána… nic. Publikum se začíná smát, my také. Koukám významně na zvukaře – ozve se divnej zvuk. Najednou chvíli piáno jde. Zasmějem se, připravim se na první akord a …. zase nic. Začnu předvádět menší pantomimu – dělám že uchem poslouchám zvuk jedné klávesy, pak zkouším konektor a stále nic… publikum se opět začíná smát a když bezmocně rozhodím rukama, a zkusím další klávesu, zvuk najednou jde. Na nic tedy nečekám a začínám hrát a pak už je vše ok . Nevím jestli si na nás tenhle fórek vymyslel zvukař a nebo jestli to byla náhoda, každopádně mě to pobavilo a pak mi jeden člověk řikal, že si myslel, že to bylo připravený předem :).

Vše se povedlo, publikum nás ocenilo potleskem a já si oddechl.  Po nás následovala ještě poslední hra večera a to byl moc zajímavej experiment – Interview s Maskou, kterej se mi dost líbil a nedokážu ho zde ost dobře popsat.

Tolik tedy k jednomu nevšednímu zážitku

Luke

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: