TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Víkendová Vídeň

Už jsou to dva roky, co jsme byli naposledy (a já tehdy poprvé) ve Vídni (viz https://tvvona.wordpress.com/2012/12/17/predvanocni-viden/) a tento víkend jsme tam neplánovaně opět pobyli. Musím se ale nejprve vrátit k pátku a vinnému setkání u kosíků (i když se teď jmenujou jinak) s Honzou a Kájou, kde jsme u vína kecali o všem možným, dorazila i kávová Kví, která ale brzo zmizela ku Berlínu. Kolem půlnoci dostala čerstvě ostříhaná Žába geniální nápad, že taky pojedeme na víkend do Německa. Kupodivu jsme všichni souhlasili a nakonec jsme si , asi abychom se nevopičili po Kví, místo Německa zvolili esterajch a Vídeň. Následovalo krkolomné rezervování lístků na bus a hotel přes tablety, což se po půlnoci zadařilo a o pár hodin pozdějc, v sobotu v devět ráno, jsme už byli na Florenci a žluťák SA nás odvezl směr Wien, kam jsme kolem druhé odpoledne dorazili.

Na jednu noc jsme měli zamluvený dva pokoje v hotelu v Geblergasse, což je takovej průměrnej hotel, kterej mi vevnitř připomínal spíš sanatorium… ale na jednu noc dobrý.Kousek od Hotelu, přímo u metra Alser Strasse je nádhernej McDonald vestavěnej v oblouku toho mostu, na kterém jezdí nadzemka a Honza, známej fanda McDonaldu, byl u vytržení. Fotil si Mekáč, pak jsme museli fotit my jeho s Mekáčem a obdivoval nabídku trojitého cheesburgeru, který u nás prý zatím není – inu srdcař, jak se řiká!

Měli jsme 48 hodinovej lístek na MHD, tak jsme si užili tramvaje i metra a zbytek prvního dne jsme se rozhodli věnovat místním vyhlášeným podnikům a pochutinám. Jelikož jsme byli po cestě a ubytování docela vyhládlí, přesunuli jsme se z hotelu rychle do centra Vídně, prošli kolem Meinla, japonské Akikky (kde jsme před dvěma lety byli na jídle s Mehehehovými)  a směřovali jsme Figlmüllerům – vyhlášené řízkové restauraci. Ti maji v centru už dvě restaurace – jednu klasickou (z roku 1905) v pasáži a druhou hned za rohem Bäckerstrasse.

Wollzeile_Portal-e764d74d

V té originální restauraci bylo bohužel plno, nicméně jsme měli štěstí v té druhé a obsadili jsme čtyřmístný stůl. Na menu mají klasická vídeňská jídla, avšak asi nemá při první návštěvě moc smysl dávat si zde něco jinýho, než jejich vyhlášený řízek (o jejich přípravě viz zde) s bramborovým salátem. Ten si zaslouží také pozornost – nejedná se o ten klasickej majonézovej českej – tenhle je opravdu lehkej, s lehkou příchutí balsamika a polníčkem a je opravdu skvělým doplňkem chuti toho řízku. No a pivo. Ty rakouský nejsou tak dobrý jako naše, jak jsem zvyklej docela na Plzeň, tak mi ve Vídni přišly piva docela sladký, ale pitelný.

Objednali jsme si tedy 4x řízek se salátem, 3 pivka a žabí víno a čekali a čekali. Za chvíli nám přinesli hotové řízky a musím přiznat, že takhle velkej a hezky naklepanej řízek (který rozměrama a tvarem spíše připomínal pizzu) jsem ještě nikdy neviděl. Fotografie asi mluví za vše:

IMG_20150117_164621

Řízek byl křehkej, chutnej – prostě vynikající. A měli jsme s Honzou co dělat, abychom ho snědli, děvčata vyvěsila bílý prapor a řízek nedojedla. Uff, funěli jsme a nakonec jsme si na radu vrchního dali místní šnaps – nějakou pálenku a docela mi pomohla. Nejvíc ale pomohl čerstvej studenej vzduch, když jsme se od Figlmüllerů vypotáceli a vydali se najedení na menší prohlídku města. Vídeň byla samozřejmě klidnější než před dvěma lety na předvánočních trzích a tak jsme se nemuseli prodírat davy turistů.

Další naší zastávkou bylo Café Hawelka (v Dorotheergasse). Leopold Hawelka založil tuhle kavárnu v roce 1939, když mu bylo 28 let a vedl ji dalších víc než 70 let až do roku 2011, ve kterém zemřel v uctihodných 100 letech.  Prý až do posledních dní sedával pan Hawelka u dvěří kavárny a osobně vítal příchozí hosty. Velkou pomocí mu byla jeho žena Josefina (1913-2005), která v kavárně pekla své pověstné buchty a kavárna byla v 50 a 60. letech centrem uměleckého dění ve městě.  To vše je již passé, nicméně i dnes si kavárna zachovává svůj půvab a zašlou krásu – hodně k tomu přispívá starodávný interiér prostoru, stará čalounění sedaček atd. V době našeho příchodu, po šesté večer, byla kavárna hodně plná, nicméně pak se začala místa uvolňovat a poloprázdná kavárna se stala ještě víc příjemnější (tak mě napadá, že většina restaurací a podniků je nejhezčí, když jsou poloprázdné). Stále jsme trávili řízky, tak jsme si dali na lepší trávení místní kafe – já zvolil Fiaker (káva s rumem) , Kája si dala kávu s čokoládou a myslím že někdo zkusil i místní specialitu Melange.

IMG_20150117_184634

Pak následovalo víno, u mě další schnaps a v osm večer byly dopečeny místní pověstné buchty!  Bylo vidět, že místní o každodenním buchtotermínu vědí, protože před osmou se začala kavárna opět plnit. Povidlové buchty byly výtečný – těsto bylo slanější, než znám z českých buchet (které skvěle pekla moje babička) a nejlepší byla právě kombinace těsta a sladkých povidel. A buchty byly ještě teplý, což umocňovalo chuťovej zážitek. Mňam. Nevim jak se nám to povedlo, ale všech pět buchet jsme snědli. Honza usínal znaven jídlem,ale dali jsme to. Ztrávili jsme v kavárně víc než dvě hodiny, venku už byla tma a byl čas jít zase „o dům dál“. Zašli jsme tedy k Radnici, prošli kolem Opery, Sachera a kolem desátý večer jsme našli otevřenej bar poblíž centra, kde byl jeden volnej stůl a hlavně se tam dalo kouřit (což se prrý už ve Vídni u veřejnejch míst nad 50m2 nesmí), takže jsme si dali večerní vína/piva a cigarety. Pomalu na nás začala ale doléhat cestovní únava, tak jsme se meterm přesunuli k hotelu, dali si popůlnoční cheesburger v „našem“ mekáči a šli se vyspat.

Ráno byl sraz před desátou hodinou, stavili jsme se opět u Mekáče na snídani a Honza se rozčiloval, že nemaj burgery a já si dal asi nejhnusnější míchaný vajíčka v životě. Fuj, Na snídani příště k mekáči rozhodne ne e.  Čekal nás ale Schönbrunnský palác a jeho zahrady. Před dvěma lety lilo, teď bylo sice chladno a větrno, ale občas i vykouklo sluníčko a tak jsme se podívali i do zahrad.

IMG_20150118_112652

Ty jsou v Lednu hezky opuštěný (stromy a okrasný květiny bez listů vypadaj hezky stroze) a klidný. Já se pak trhnul od zbytku výpravy, kteří se vydali do velkýho kopce na takovou hezkou vyhlídku, kam se mi ale nechtělo, tak jsem si sedl do zahrad a začetl jsem se do tabletu. Do Schönbrunnu se chceme ale někdy s Žábou vrátit a prohlídnout si konečně i interiéry zámku a místní ZOO s pandou!

Naše cesty se po té rozdělily – Já se s Žábou vydal do kunsthistorického muzea na výstavu impresionisty Toulouse-Lautreca a Honza s Kájou pokračovali v gastroturistice v proslulé kavárně Alt Wien.  Výstava byla pěkná, řadu jeho obrazů a plakátů jsem poznával a bylo vidět, že kombinace malířského nadání a alkoholu jdou dobře dohromady (až na tu jeho smrt 36 letech). A taky jsme s žábou stihli glühwine a Wienerwurst!

IMG_20150118_123007

Po kulturní vložce jsme se opět sešli s druhou půlkou výpravy a vyrazili za posledním gastronomickým zážitkem – do hotelu Sacher na mísní proslavený dort sacher. Hotel má tři restaurační prostory, volno jsme našli až v tom třetím a dali si Sachr se šlehačkou a k tomu jejich melange a bylo to výtečné i když na mě už moc sladké.

IMG_20150118_142115

Naše cesta pak už pomalu vedla směrem k Práteru a na autobus, nicméně jsme ještě chtěli vidět Hundertwasserhaus – umělecky pojatý bytový komplex ve kterém se příroda, architektura a umění snoubí v zajímavé kombinaci. Stromy rostou skrz byty a z balkónů, je zde množství teras, zahrádek a celé to působí dojmem, že se architekt zhulil nějakým hodně kvalitním materiálem (architekt se jmenuje mimochodem Krawina 🙂 ). A je to pěkný a nevšední. Bohužel dovnitř se nepodíváte, ale i exteriér stojí za to a já chci rozhodně tenhle barák vidět někdy ještě jednou, až stromy obrostou listama :).

hundertwasserhaus-wien

Taky je tam na terase hospoda a maj tam logo plzně. Musim příště zjistit, jestli jí tam fakt točej nebo ne.  Prošli jsme se pak kolem jednoho z dunajských kanálů a nakonec jsme se dostali až k velkému kolu v Prátru. Já opět bojkotoval účast, protože jsem neměl zrovna ten den chuť na závratě a radši jsem si dal pivo na pevné zemí.

IMG_20150118_155954

Prý to ale bylo dobré, tak se možná někdy nechám překecat a opít.

Byla již opět tma, nakoupili jsme tedy pití a jídlo na cestu v 17:40 nás žluťák opět vezl ku Praze, kam jsme po desátý večer dorazili.

Tak tolik k neplánované návštěvě Vidně, líbilo se mi to a až zas zpracuju fotky ze zrcadlovky, hodim je na rajče

Luke

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: