TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Květen 2015

To jde člověk jenom tak do Woodstocku na pivo…

…a nakonec si odnese desky nebo knížku, jako já včera…

image

image

Luke

Opět v Mariánkách

Letos zařídila k svatebnímu výročí dárek Žába a zařídila nám pobyt v Hotelu U Zvonu v našich oblíbenejch Mariánkách, kam se vracíme každej rok.

Vyrazili jsme Pendolínem v pátek odpoledne,užili si šampáňa servírované na palubě a kolem sedmý jsme už vystupovali na nám známém nádraží. Vtipnou příhodu jsme zažili v hotelu. Síť OREA hotels má totiž v Mariánkách asi 8 různejch hotelů a v komplexu hotelu zvon jsou hned další tři hotely od stejného provozovatele a my jsme vešli na špatnou recepci (byť ve stejný budově). Tam byla taková ta klasická postarší recepční – paní Jiřinka – měřila asi metr padesát, byla suveréní a skoro nás nepustila ke slovu a vnutila nám uvítací lístek a kartu pro pobyt  „Sen pro dva“ a odehnala nás na večeři. Bylo nám divné, že na kartě není napsané naše jméno, ale Strombinger, ale večeři jsme si na účet podniku užili – hotel celý byl hodně retro – ale né naschvál – prostě fungoval jako v 70. letech a věřim, že ty číšníci tam pracovali už tenkrát. Teprve po večeři paní Jiřinka seznala, že udělala chybu, že asi nebudeme Strombingerovi (před tím si to nenechala vymluvit) a odkázala nás na správnou recepci hotelu U Zvonu, kde nás již bez potíží ubytovali. Hodně jsme se tomu s Žábou nasmáli a večer pro mne byla jedině Frau Strombingerová. Pokoj žába vybrala úžasnej – bylo to apartmá s třemi pokoji, velkou koupelnou a dvěma balkony a hezky to kontrastovalo s retro sedmdesátkovou recepcí a restaurací.

2015-05-23 09.00.17

Víkend jsme si pak užili výletama (našli jsme srnčí pramen i dům, kde zastřelili Lessinga!), 2x jsme navšttívili Irish Pub, kde jsme zastihli koncert kapely Kocovina (přesně jsem odhadl repertoár!), vzal jsem žábu na véču do Tapas baru Medité, který si stále drží svou skvělou úroveň a který stojí za návštěvu. Taky jsem si dal Chodovar, zaplavali jsme si a Žába už umí perfektně v bazénu dělat žraloka z Čelistí.

2015-05-23 12.46.41

Zamrzel mě docela velkej počet opuštěnejch lázeňskejch komplexů a budov – nedávno jeden z opuštěných hotelů vyhořel a zatím to nevypadá, že by se schylovalo k nápravě.

V neděli jsme naposledy ochutnali Karolínu a opět nasedli do pendlouše (tentokrát narvanýho) a vyrazili ku Praze.

Doma na mě čekalo hezké překvapení v podobě 5000. odběrů mýho Youtube kanálu a od začátku MS je sledovanost mejch sportovních videí zaítm rekordní a už jsme překonal několikrát i hranici 10 tis. shlédnutí za den.

Víkend to byl skvělej, hezky jsem si odpočinul od prvních třech tejdnů v nový práci a dneska vzhůru do instalace a re-imagování

Luke

Lovci snů

9788073219482_lovci-snu_large

Lovci snů vyšly 21.5. 2015 a zatím jsou k objednání v e-shopech, na pultech knihkupectví se postupně objeví v následujících dnech a týdnech. Knihu vydalo nakladatelství Fortuna Libri, jedná se o paperback, který má 384 stran a cena je 289 kč (v e-shopech se dá sehnat i o 70 kč levněji; http://www.dobre-knihy.cz/lovci-snu-251248.html). Na psaní a úpravách jsem strávil téměř rok. Chtěl bych poděkovat Lukáši Helclovi, který četl první verzi a přinesl několik velmi důležitých podnětů. Poděkování samozřejmě také patří redakci nakladatelství, korektorům, tiskařům… zkrátka všem, kdo se na knize podíleli.

Děj knihy se odehrává převážně v Praze roku 2064. Stát ovládá pouze střed Prahy, ostatní části se odtrhly a zavedly vlastní pravidla, která jsou často vynucována gangy. V tunelech nepoužívaného metra přežívají zločinci a sběrači, na okraji města stojí věže na ochlazování atmosféry. Praha je místem mnoha kultur, které se navzájem mísí. Podstatná část života se odehrává na Síti, moderní virtuální realitě vyvinuté z internetu. Originální nápady a vize jsou cenným zbožím, které kradou speciální hackeři (nazývající se lovci snů) lidem přímo z myšlenek, když jsou připojeni na Síť.
Hlavním hrdinou příběhu je Marek Sagapov, lovec lidí s pověstí neúnavného štváče. Právě dostal za úkol najít zranitelnou dívku, která je obětí únosu. Rychle však zjišťuje, že nic není takové, jak na první pohled vypadá. Jde o mnohem víc, než tuší.

Na stránce knihkupectví Kosmas si můžete přečíst ukázku z knihy ( http://www.kosmas.cz/knihy/206281/lovci-snu/). Ukázka ve formátu pdf je pod obrázkem.

Vydání knihy je pro mě splněným snem. Doufám, že si najde své čtenáře, zaujme je a hlavně je nebude nudit.

Lou

Z detstvi rovnou do duchodu

Cas od casu se pozastavuji nad lidmi, kteri travi zivot v praci, na internetu, v hospodach nebo na cestach. Je to paradni zivot tak do triceti let a pak? Pak se mi zda, ze jim ujizdi vlak. 

Rodinny zivot zadny, v mnoha pripadech i bez partnera, plni si sve sny. Ale nejsou to jen detske sny, ktere se s vydelanymi penezi meni ve skutecnost? Neprotahuji si tito lide to detstvi az moc daleko? Starat se jen o sebe, misto aby se ta energie predala do starani se o ostatni? V petatriceti te energie uz moc nezbyva.

Jestli uz pak nezbyva jen skok z detstvi rovnou do duchodu.

Tento blog rozhodne nema byt o tom nekomu rikat, co by mel delat a jak si ma poskladat sve hodnoty a priority. 

Jen me to osobne zajima, co ti lide, kteri si ziji sami pro sebe, budou delat za pet, deset let, kdy uz je skoro jasne, ze deti mit nebude a do rakve je jeste daleko 

🙂 to byl sakra zaver co? Ach ten

Ladik

Vsichni jsou cizi a obcas se objevi nekdo, koho znam

Na trǎvajove zastavce ceka spoustu lidi. Vsichni se tvari unavene, skoro az otravene, i slecna, ktera stoji vedle me. A ja taky. 

Prijde mladik, dojde nejiste ke slecne a ta se ho zepta: „proč na mě tak koukáš?“. Ledy roztaly, ti dva se znaji a z otravene slecny se stala usmivajici se divka, ktera se dala do vypraveni. 

Nejde mi o tu divku, ale o to, ze vsichni ziji jak v cizim svete, kde musi mit najezeny hrbet. 

Pestuje se v nas strach, ze nas nekdo napadne, okrade, podvede, unese, cikan, arab, rus, psychopat. Bojime se projit kolem skupinky motorkaru…

Pokud se v tramvaji nepotkaji dva znami, tak je to jak ve vagonu jedouci na popravu.

Preji dobre rano 🙂

Ladik

Jsme všichni otroci?

všichni jste otroci, křičel Luke do ulic. Někdy jsme mu se řvaním pomáhali. Nevím, jak to tenkrát myslel, zda z legrace, protestně nebo zda to mělo hloubku.  

Jsme?

Práce a hokej

Po delší době se opět hlásím o blog-slovo. Už druhej tejden jsem v nový práci a je to mazec – ale už i řešim každodenní problémy uživatelů a kolegů, několik ticketů denně už dokážu zpracovat a jde mi to myslím čím dál líp. Checht mi vysvětlí vše, na co se ptám, takže celkově už ze mě pomalu opadává ten největší stres a tréma. Včera jsem měl první 1 to 1 video meeting s mým šéfem Darrenem z Londýna a dneska následovala i má první týmová videokonference. Také už jsme měli první skype školení od jedné dámy z amerického Microsoftu, která nám vysvětlovala SCCM a byla to skvělá úspávačka hadů. Za dvě hodiny jsme se dozvěděli, že systém umožňuje efektivní správu HW a SW zdrojů v doméně a že dokáže vytvářet logy.

Každej den chodíme s Chechtem na obědy a zatím pokaždý zkoušíme jinou hospodu a musím říct, že na pankráci a v blízkém dosahu Metra je toho dost ke snězení!

Další věc je, že už od víkendu mám nějakou chřipku a rýmičku a to mě sere. Ale co, ono to přejde.Musí. V sobotu totiž hrajem s Basketles v Žatci, rodném to Louím městě a hrát budeme přímo v Piváriu!

Teď k pražskému hokejovému MS. Náš tým hraje docela dobře, vylepšili jsme od začátku MS obranu a hlavně brankář Pavelec získal potřebnou sebedůvěru . Opět se ukazuje, že Jágr patří stále mezi nejlepší naše hráče a jeho absence na hřišti ve včerejším zápase proti švýcarsku byla dost znát. Slováci nepostoupili, což je pro mě trochu překvapení a suverénem MS je tým Kanady, který je jedním z nejsilnějších za poslední roky.

Zítra se ve čtvrtfinále utkáme s Finama a budu zvědavej, jak se nám bude dařit proti výtečně chytajícímu Peka Rinne (mu).
Tak držte palce!

Luke

B

Dat Baru do skolky? Okoli chce, Bara sice nevi, o cem skolka je, ale taky chce, ja nechci a Petra uz ted taky ne. Petra doufala, ze nas system zastavi a budeme se mit na co vymluvit, ale nakonec vezmeme odpovednost na sebe. Jsem pripraven na obe moznosti. Pujde do skolky i nepujde. Obe volby maji sve vyhody 🙂

Mantra „socializace“. Skolka, skola, prace, stale se zaclenujeme a stale nas nekdo usmernuje a uci, jak se chovat. 

Petra  o vikendu zapredla diskuzi s ucitelskym pribuzenstvem z cehoz se stala smrst hesel musis, tak to je, to nejde a mantra „socializace“. 

Nemysli to ta moje manzelka veru zle. Pripomina mi to,  v praci na to kolegy casto upozornuji, rozhovor o voze a o koze. Kazdy mluvi trochu o necem jinem a nema to spolecneho jmenovatele. 

Ti „nasi“ ucitele parkrat zareagovali, ze by to chteli delat jinak, ale nemuzou, protoze nad nimi visi osnovy ci ucebni ramce, ktere jim nekdo pripravil. A kdo to byl? Ptam se. Kdo to je ten nahore, ktery zadava, co se bude ucit? Proc si vystudovany ucitel nemuze urcit, co bude ucit, ale jen jak to bude ucit? 

Az zpetne mi Petra rikala, ze na nejakou svou poznamku dostala odpoved: „to by se nemuselo ucit nic. Vsechno by si nasli na internetu“. Coz podporila, ze ano, ale ze nekdo musi na tom internetu naucit hledat. 

To je podle me dobra cesta. At se zaci a studenti uci hledat na internetu. Jak informace najit, jak je overit, jak pracovat s nazory a protinazory a se svym nazorem. O informacich diskutovat. A ne se nudne ucit letopocty a data, kdo se kde narodil a kdy byla bitva u krosceku, ktere se stejne vykouri z hlavy a nemame tam pak nic. 

Priznejme si, ze tridy s triceti studenty nejsou na takovou praci priraveny. Kdyby jich tam bylo 10, byla by to jina pisnicka.

Ladik

Mikrofonové peklo

Pokud bych měl jmenovat jednu věc z technického zázemí, která dělá Voně problémy, pak je to určitě externí mikrofon. Nebo lépe řečeno mikrofony. Nebo ještě lépe řečeno… možná mikrofon, možná kabel, možná konektor, možná… něco dalšího v kameře. Pachatel problémů je totiž stále neznámý, což je samo o sobě… peklo.

Lukyhellovy problémy se špatně umístěným konektorem na externí mikrofon na jeho Canonu jsou již známé. Vyklouzávající kabel znehodnotil několik drahocenných minut natáčení. Já osobně vzpomínám na natáčení Na vlastní pěst: Blackwar, na scénu s Hříbkomilem Větvičkou, kde zmizela ke konci zvuková stopa. Lukyho potíže s mikrofonem Rode pokračovaly a vyústily až v koupi nového mikrofonu, který funguje výborně. A se stejným typem mikrofonu Rode mám problémy nyní i já. I když… jak jsem už psal výše… příčina zatím nepotvrzena.

Problémy se zvukem se objevily už při prvním natáčení Na Točně: Konec světa. Zvuk je v pořádku až na několik posledních minut, kde se objevuje něco jako zpětná vazba. Takové rytmické bubnování. Nenatáčíme ale hudební film, takže to docela vadí. Samotný nahraný zvuk je v pohodě, ale je přes něj tohle „tucání“. Odfiltrovat se to dá, ale není to potom úplně ideální. Zvláštní na tom je, že ze začátku natáčení je zvuk nahrán v pořádku a objeví se to až po delší době. Tudíž se dá taky velmi špatně zjišťovat příčina. Je to samozřejmě velký problém, protože bez nahraného zvuku je materiál na nic. Postdabing by teoreticky šel udělat, ale výsledek by určitě nebyl ideální. Potřebujeme zkrátka mikrofon, na který se můžeme stoprocentně spolehnout.

Při druhém natáčení jsem kontroloval každou natočenou část a po zhruba půl hodině natáčení se zpětná vazba nebo bubnování nebo prostě zvukový bordel (asi nejlepší označení) zase objevil a zkazil nám práci. Na toto druhé natáčení jsem koupil nový kabel (s pozlacenými konektory), takže to vypadá, že drátem to není. Ani po delším zkoumání jsme příčinu neodhalili, a proto jsme zbytek scény natočili bez externího mikrofonu. V tomto případě se vada neobjevuje. Mikrofony na kameře jsou dobré a protože se jedná o kameru se zápisem na kartu, nevytváří zařízení žádný zvukový marast, jak tomu bylo v případě kamer na kazety, kde zapisovací hlavy řvaly o sto šest. Rozdíl samozřejmě znát je (ale snad jen pro fajnšmekry), externí mikrofon zaznamenává mnohem lépe a sytěji, ale v danou chvíli lepší řešení nebylo. Ashman a Lukyhell navíc předváděli herecké orgie, takže by bylo škoda scénu natáčet znovu.

Ve chvílích největšího zmaru se snažím přemýšlet o tom, jak asi probíhalo natáčení v době němého filmu. Žádné problémy s mikrofonem, žádné učení textů. Herci museli jen vědět, co mají dělat a říkat mohli kde co.
Laurel třeba mohl říkat: „Ten režisér je strašnej, Olivere, musím se jít po natáčení vožrat.“
A Hardy na to: „Jdu s tebou, Stane. Tohle chce aspoň deset zelenejch.“

Jen tak pro zábavu bychom mohli někdy natočit němý film. Grotesku.

 

Lou

Kratka blognuti

zacnu praci. 

Sef kvuli me pondelni dovolene posouva poradu na utery. Tah na branu ma, ale jen v te jedne jeho veci, ale ze mu nekdo musi postavit tu branu, posekat travu a nafouknout mic a ze to mozna nebude pripravane driv, nez k te brane dobehne, neresi. Aby si nedal vlastnaka…

V pondeli beru svou mladsi dcerku k doktorce a ta ji nastreli nausnicky 🙂 bude z ni mala kocka.

Vikend se blizi. Bude zase tridenni. Tak by to melo byt porad. Jestli by tim nestoupla produktivita prace, kdyby meli lidi cas odpocivat. No minimalne bych postavil vic vezi z lega, vic bych se najezdil s kocarem a vic bych nakupoval 🙂 

Coto je zas za pseudokauzu s tema profesorama? At se jdou s tema titulama vycpat. Ze to ty lidi a media bavi vrtat se v hnoji. Ale potom, co jsem za posledni dva dny videl nekoli dam s mobilem facebookovat neboli rolovat jak blazen a obcas neco lajknout, tak si rikam, ze nekde je asi nejaka mycka mozku a ten pak pobere jen zpravy typu „dela naschvaly, oni mu to oplaceji“. Nejak se mi ta pretechnizovana spolecnost prestava libit. 

A sam ted pisu na mobilu v tramvaji. Jdu vystupovat. Cau
Ladik

Jarní chata a první dny v nové práci

Ládik tu psal o vejplatě a nových pomocnících v práci, ostatní voánci tu jen TVLujou, ale nenapíšou ani řádku blogu a já tu alespoň teď stručně splatím blogovací dluh za událostmi posledních dní.

Nejdřív se vrátím k jarní chatě – po rozlučce s bývalými kolegy v Tradici na Smíchově, jsem ve středu jen formálně ukončil starý pracovní poměr a ve čtvrtek jsme vyrazili na Bezděkov na každoroční jarní chatu. Ostatní řepáci se tentokráte nezúčastnili (asi stále TVLovali :)), ale poslové větru, zimy a deště – Káťa s Ondrou – ano. Stejně tak Kví s dobrotami a kávovým Adamem , aperolový Checht s Ženou a samozřejmě i Pan Mehehe s  rybou a výtečným vínem, které si slečna Kateřina chtěla uzurpovat. Za ty tři dny jsme se tam v různých sestavách obměnili, Ondra se hned v první večer po 11 Bernardech a medové slivovici stal průkopníkem nového záclonového tance, načež skoro celý druhý den prospal. Ochutnali jsme taky řadu pochutin a i přes chladnější počasí jsme si to tam docela užili. Shlédli jsme i první zápasy naší reprezentace na MS a opět se v některých z nás objevili nečekaně velcí a zapálení hokejoví fandové!

V pondělí v půl desáté jsem vcházel do CityToweru na Pankráci, kde nyní budu pracovat a spolu s devíti dalšími nastupujícími jsme si v angličtině vyslechli úvodní uvítání a představení firmy, pak nastoupil můj kolega Checht, představil nám IT systémy společnosti a pak už jsem se k Arnoštovi přidal, vyfasoval služební nb a mb a začalo tzv. provádění medvědů, jak tomu Checht říká  (s bývalým kolegou Medvědem to naštěstí nijak nesouvisí)- protáhl mě všema odděleníma ve dvou budovách, byl jsem postřelen nerf zbraní u administrátorů a poznal jsem řadu lidí různých národností – mých nových kolegů.  Odpoledne jsem se začal postupně seznamovat se systémy, hardwarem a sítí a čeká mě ještě mnoho informací, který budu muset „nasát“, abych byl platným a efektivním členem týmu. Snad to bude rychle :).

Luke

Tesime se na vyplatu

jako kazdy mesic se tesim na vyplatu. U nas je vyplatni termin nastaven na 10. A pokud je 10. Svatek nebo vikend, vyplaci se to posledni predchazejici pracovni den, tzn tento mesic dubnovou vyplatu uvidim uz 7.5. Parada. Koho stve, ze mi penize prijdou uz takhle brzy, toho uklidnim. Dostavam je jen jednou za mesic, jako vy ostatni. 

Prvni vyplatu v nove praci dostane nas dohodar. Musel jsem mu do ctvrtka pujcit dve kila, uz je uplne na dne, tak mu ty penize preju, at uz nezebraci. Minuly tyden jsem mu dopisoval vykaz odpracovane prace, letel s tim za reditelem pres ctvrt Prahy, pak zase zpatky za ucetni, ale stihnul jsem to, tak penize uvidi. 

15.5. Startuje u nas dalsi dohodar Jirka Vasina. Ten penize uvidi hodne rychle. Po necelem mesici. Ale jen pulku.

Vic me vsak zajima, jak mu to vsechno pujde. Ve vysvetlovani mam uz praxi, ale z te hromady prace okolo uz ztracim trpelivost. Hlavne aby mel trpelivost on a rychle se to naucil.

A taky by me moc zajimalo, jak zacal svuj novy job Luke, ktery dostane posledni seznamackou vyplatu a pak uz se muze tesit na novou valutovou. 

Tak co Luke, jak to jde?
Ladik