TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Duben 2016

Dovolená v zemi Třetího prince

V polovině dubna jsme s Aničkou vyrazili na dovolenou do Adršpachu, kde se natáčela většina scén z pohádky Třetí princ (pokud film neznáte, podívejte se na skvělou recenzi od Lukyhella tady: https://www.youtube.com/watch?v=cqCHexJToaY). A země je to skutečně pohádková, skály vytvářejí zajímavé město, kterým se můžete proplétat a kochat se monumentálními panoramaty. Kdyby se v Čechách filmoval Pán Prstenů, Roklinku by natáčeli právě tady. Bez digitální efektů.

P1090219           P1090235

Zatímco v Praze už všechno kvete, na severu Čech se jaro teprve probouzí. Teplota nás nepříjemně překvapila o pět stupňů nižší a stromy byly ještě holé, bez květů a zelených listů. Cestovali jsme vlakem přes Hradec Králové přímo do vesnice Adršpach, kde jsme měli rezervován penzion Apartmány u Kozárů (http://www.penzionkozarovi.cz/). Penzion můžeme doporučit, protože nám poskytl během dovolené maximální komfort v nově zařízeném apartmánu s koupelnou a WC. Nechyběla ani televize a rychlé wi-fi připojení, takže jsme mohli přes youtube sledovat v HD novou Točnu a Krtka psychopata.

IMG_20160415_120523

Vstup do labyrintu Adršpašských skal se nachází u vlakového nádraží a je zpoplatněn. Hned na začátku nás uchvátilo pískovcové jezero, které jako by snad ani nepatřilo do Čech. Celý Adršpach je chráněnou krajinnou oblastí a hlavně proto je v jezeře zákaz koupání. Kdyby bylo o takových 15 stupňů víc, byla by to muka. Voda vyloženě láká ke koupeli.

P1090200

Značená cesta nás potom vedla mezi skalami, které překvapí svou rozmanitostí a tvary. Jedna skála připomínala homoli cukru, další varhany. Nechyběly ukazatele upozorňující na zajímavé skalní masy. Vstup do nejatraktivnější části je gotickou brankou. Jakmile jsme jí prošli, dostali jsme se na úzkou cestu mezi skalami, které nás obklopovali ze všech stran. A aby toho nebylo málo, vedle nás bublal potok.

P1090247 P1090261

Po stezkách a někdy i úzkých schodech jsme se dostali k vodopádům a soše hlavy Johanna W. Goethe, který tato místa navštívil. Celou idylu narušovalo „jen“ několik desítek mladých polských turistů, kteří si vzali za úkol blokovat nám cestu. Třikrát jsme se museli skrz ně prorvat a bránit se nevraživým pohledům staršího průvodce s účesem typu deka. Pak jsme se dostali k horskému jezírku, kde jsme si zaplatili projížďku lodí. Usedli jsme na příď plavidla, kochali se pohledem na skály, těšili se na plavbu… a v tom se přiřítila skupina polských opilých důchodců. Obsadili zbytek lodě a mařili nám idylu svou přítomností.
Lodivod nastoupil do plavidla a začal nám popisovat, co vidíme. K našemu zděšení polsky! Až na nás dva byli v lodi Poláci, a tak mluvil jejich řečí. Výklad pro nás rázem dostal nový rozměr. Nakonec jsme se ale docela i pobavili.

P1090311

Celkově se dovolená vydařila (až na Poláky) a odpočinuli jsme si od práce a Prahy. Pobyt v Adršpachu jednoznačně doporučujeme a pokud tam vyrazíte, je lepší jet aspoň na týden. V okolí je mnoho tras, které se dají projít. Přímo ve vesnici Adršpach je hned několik penzionů. Obchod tady nenajdete, ale je tu několik restaurací a hospod. Výborná je knajpa U Tošováka, kde mají klasickou českou kuchyně… a kořeněné červené víno. Dobré pizzy připravují v Kalírně, kde se sházejí hlavně mladí lidé a takoví ti horští hipsteři 🙂

Lou

Výlet a koncert v Plauenu

Konečně se mi splnil jeden z hudebních snů a zahrál jsem si koncert i mimo čr. Trvalo to přesně 377 koncertů než se tak stalo, ale nakonec nám s Psycho Doors revivalem přišla nabídka zahrát si v klubu Ranch v německém Plauenu (Plavno) asi 30Km severně od Aše.

Jelikož kluci nesehnali dodávku, dobrovolně jsem se pasoval do role vlakocestujícího (což si užívám) a vyrazil tak do nevelkého bývalého východoněmeckého městečka po vlastní ose z Hlavního nádraží. Před cestou vlakem mám už takovej svůj rituál – nejdřív zajdu na hlaváku do Šalandy na Krušovickou 12ku (a případně i žrádlo), pak si koupím zásoby piva v plechovkách na cestu a mohu si pak užívat důstojného cestovního zážitku.

Jel jsem nedjřív do Drážďan a cesta mi příjemně ubíhala četbou a pak sledováním Twin Peaks, který jsem nedávno zase rozkoukal. V Drážďanech jsem pak přestoupil na lokálku, která mě po dalších dvou hodinách dovezla až do Plauenu.

hofbahn

Plauenské nádraží, které bylo za druhé světové války zničené bombardováním, je znovu postavené v moderním stylu a je položené hezky nad městem, takže cestou do města to s váma jde z kopce.

Dorazil jsem tam asi tři hodiny před zbytkem kapely, takže jsem si prošel město, dal si burgera a kávu, pak jsem si dal dvě piva na zahrádce na starém náměstí, pak jedno hnusný pivo v typický plauenský zahulený pětce a nakonec jsem v 6 dorazil před The Ranch – místo to pravidelných víkendových koncertů – hrají zde pravidelně i Špejbls Helpers – českej ACDC revival, takže jsme byli v dobrý společnosti.

ranch

Z personálu uměl anglicky jenom zvukař, takže domluva s majitelkou byla trochu obtížnější, ale dostali jsme od nich basu piv do zákulisí, dobrou večeři, vodu a taky hezky zaplaceno, takže jsme se snažili předvést opravdu to nejlepší, co v nás je. Koncert začal po desáté večer a skladba publika byla 40 let a výše, postupně se ale osmělili a nakonec se našla i řada tancujících jedinců. Náš repertoár byl klasickej, přidali jsme Touch Me, Not to touch the earth a zahráli dvouhodinovej koncert včetně dvou přídavků.

Kluci se po koncetu sbalili a vyrazili ku Praze, já dopíjel v klubu basičku piv a měl jsem v plánu, že se propiju do šesté hodiny ranní, kdy mi jel opět přes Drážďany vlak do Prahy. Bohužel ale v půl třetí klub zavíral a v Plauenu žádnej nonstop nemaj, tak jsem strávil hezký skoro tři hodiny venku u nádraží na lavičce jako bezďák a hezky jsem se třásl zimou. Jen Cimmrmani mi na spotify dělali společnost a v půl šestý se konečně otevřelo nádraží a já se mohl trochu ohřát a dát si ranní kafe. Největší úlevou ale pak bylo teplé sedadlo ve vlaku zpět do Drážďan a po vcelku obyčejný cestě jsem byl v poledne opět na hlavním nádraží. Odpoledne jsem pak dohnal doma spánek a večer jsme s Žábou a Ondrou a Káťou zakončili víkend u Bansethů výbornou kachnou a pivem.

Byl to pro mě docela náročnej víkend, ale hraní v říši se mi líbilo a doufám, že si ještě někde mimo ČR zahrajem

Luke