TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Červen 2016

Za Bossem do Berlína

už je to víc než tejden, kdy jsme se s Žábou vydali na delší dobu poslední zahraniční výlet – do Berlína, který byl v minulém století symbolem válek a svárů a který je dnes spíše městem, které je zas „in“ a hip. Záminkou pro naši cestu byl koncert Bruce Springsteena. Já jsem ještě v Berlíně nebyl, takže to pro mě byl první výlet a začal v sobotu ráno na pražském hlavním nádraží, kde jsem zoufale v 6 ráno hledal toalety :). Vlakem jsme se pak nechali přepravit do Berlína a tam na moderně vzhlížející hauptbahn station jsme poprvé okusili místní MHD v podobě metra (U-bahn). Sranda byla s koupením lístků – jednodenní lístek stojí 7 eruo na osobu a prodávaj je tam v automatech, který berou platební karty Maestro (plus nějaký místní) a nebo cash. S MasterCard si neškrtnete a AmericanExpress je jim vyloženě k smíchu. Navíc některé starší „tiketmašínen“ berou jen mince a ne bankovky, takže do Berlína se rozhodně vyplatí mít sebou nějakou hotovost. První sobotní den (tedy den před koncertem) jsme se podívali k Brandenburské bráně a Reichstagu a pak se vydali k Zoo, kde jsme se v Joachimsthaler strasse ubytovali v hotelu Azimut. Bydleli jsme v jeho starší části – snad v jediným starším baráku v okolí (celá čtvrť byla totiž koncem druhé sv. války prakticky srovnaná se zemí). Hotel Azimut byl sice trochu omšelej, ale  líbilo se nám tam a vzpoměl jsem si v něm na film Grandhotel Budapest. Po check-inu jsme se vydali na prohlídku okolí. Pozůstatky váky jsou tu na první pohled patrný v podobě polozbořeného kostelu císaře Viléma, který je zanechán v zuboženém stavu jako němej svědek válečnejch hrůz a je v něm i menší, zdarma přístupný, muzeum.

IMG_20160618_132449

Breitschneid platz, na kterém kostel stojí a okolí ZOO bývalo takovým centrem života v dobách západního Berlína (nejproslulejší Alexanderplatz byl totiž ve vých. části města). Velmi se mi líbil tenhle sedmdesátkovej výjev s budovou „bikini Berlin“ :

IMG_20160618_133648

Nemohli jsme odolat ani místní ZOO, takže jsme tam strávili další dvě hodiny a obešli jsme si ji. Maj tam hodně ptactva a slepic! Nechyběj tlustokožci, krásný pavilony v arabském stylu (žirafy), tučňáci i lachtani.A spousta jinejch zvířat a každý jiný! Jen vydřičky nebyly doma :(. V ZOO už ani taky nenajdete stopy po někdejší Zoo Flaktower, u které se v závěru války intenzivně bojovalo

IMG_20160618_143526

V Zoo bylo i tohle zvíře s Berliner Weissenem…

Po ZOO jsme se vydali na Wilhelmstrasse, kde jsem chtěl vidět starý budovy nacistickejch ministerstev – např. Goringovo ministerstvo letectví.  Narazili jsme u něj na hodně zajímavý muzeum terroru, které se nachází na místě, kde dříve stal hotel Prince Alberta, ve kterém sídlilo za nacistů gestapo. U muzea jsou i zbytky berlínské zdi, kterou byl ještě před třiceti lety západní Berlín obehnán. Teprv v Berlíně jsem si uvědomil, jak nemocná byla tehdejší východoněmecká a defacto sovětská politika ve vztahu k západnímu berlínu a k obyvatelům celýho města.

IMG_20160618_162152Tady úřadoval Hermann Goring a v popředí jsou ještě zbytky berlínské zdi

Kousek dál po Wilhelmstrasse je i náměstí lidového povstání z roku 1953, což není u nás tolik známá kapitola ze studené války – v červnu 1953 se ve východním Berlíně vzbouřili dělníci kvůli plánovaným pracovním zákonům a celou vzpouru krvavě potlačily sovětský tanky, tak jako o pár let pozdějc v Maďarsku a pozdějc i u nás.

IMG_20160618_175600

O Alexanderplatz jsme také nemohli přijít, ani o blízkej vysílač Fernsehtum, kterej je jedním ze symbolů města. Celé velké náměstí bylo plný mladejch lidí a stánků s občerstvením, tak jsme také poprvé ochutnali místní pivo – Žábě zachutnal Berliner Weissen Bier – to je jakési podivné ochucené pivo – nejčastějc tam maj zelenou variantu a červenou. Já si dal radši Berliner Kindl Pilsner a ten byl na osvěžení docela dobrej a pil se příjemně. Přes den jsme toho moc nesnědli, takže jsme den zakončili příjemnou večeří v Checkpoint Charlie restaurantu nedaleko hotelu. Kromě berlínskejch specialit tam maj i psa Charlieho, kterej nevynechá žádného hosta a všechny poctivě uvítá a očichá :).

V neděli jsme se rozhodli dát si odpočinek před večerním koncertem a tak jsme vyrazili k centru k ostrovu muzeí a zalehli do lehátek v James Simone parku a koukali na loďky, vlaky a popíjeli pivo. Tam se mi moc líbilo, i když místo bylo trochu hipsterský a všechno tam měli dřevěný takovým tím neohrabaným a neupraveným způsobem. Sranda byla, když jsem skládal lehátko – bojoval jsem s tim jako mistr Bean a podařilo se mi to asi až za pět minut, když jsem stihl pobavit přihlížející sedící. Pozdějc jsem se ale taky nasmál dalším „stavitelům“. Žába mi pak ukázala i velkej blok domů se spoustou různejch a propojenejch dvorků a k obědu si dali berlínskej vietnam. Myšlenkama jsme už ale byli na večerním koncertě, kterej se konal na olympíjském stadionu, kde v roce 1936 Hitlera naštval černoch Jesse Owens, když vyhrál běžeckej závod, což nabourávalo trochu teorii o arijské nadřazenosti.

Neměli jsme to z hotelu naštěstí daleko – asi 7 stanic metrem, ale cesta v narvaným metru byla fakt peklo. Německá MHD si zjevně příliš neláme hlavu s posilováním provozu v případě kulturních akcí, takže metro jelo furt jednou za 7-10 minut.  Na stanici u stadionu už byly davy fandů se Springsteenovejma tričkama, v podchodu u stadionu hrál nějakej Španěl jeho písničky s roztomilým akcentem a had lidí směřoval směrem ke stadionu.

IMG_20160619_175553

Stadión je opravdu úchvatnej a monstrózní (prý pro 70tis. lidí) a my seděli zhruba v jeho polovině a pódium jsme měli po pravý straně. Bruce byl hodně malej na tu vzdálenost, takže jsme vzali za vděk velkejma videopanelama a koncert začal před půl osmou písničkou Adam raised a Cain a pak už další 3 a půl hodiny následovaly hity občas proložený méně známejma kouskama – mně opět  udělal radost (jako v Praze před 4 rokama) cover Seven nights to Rock a také Shout! od The Isley Brothers. Zazněly samozřejmě hity jako Because the Night, Born in the USA, Born to Run či My Hometown. Zvuk byl ze začátku trochu nevyváženej, ale pozdějc během koncertu se to zlepšilo.

IMG_20160619_213358

Před jedenáctou večer koncert skončil a my se s davem 50 tisíců lidí vydali na metro. U stanice byl šílenej nával a fronta a metro si v klídku jezdilo svým 10 minutovým intervalem, takže jsme nakonec s žábou vyšli k hotelu pěšky (cca 5km) a úplnou náhodou tak objevily berlínskou Eiffelovku u výstaviště Messe Berlin. U něj jsme nakonec i chytli poloprázdnej bus a za krátko už jsme v hotelu padli. Bylo to náročný!

Poslední den po hotelovém check outu a dožrání berlínských křupek jsme si chtěli dát poctivej Curry Wurst u stánku a nestálo to za to. Byl hnusnej, jen ty hranolky a kečup se dali sníst. Nevim, máme-li na wursty smůlu, ale zatim mi žádnej nikdy nechutnal. Že by měli němci tak jiný chutě? Vydali jsme se pomalu k nádraží, prošli se ještě kolem reichstagu a krásnýho parku poblíž a předpolednem jsme opět na  berlínském hauptbahnu nasedali na ECčko do Prahy. Tentokrát jsme si rovnou sedli do jídelního vozu a zůstali v něm celou cestu a užívali si pohody a pocitu, že konečně cestujeme „jako lidi“. Maj tam výtečnou gulášovku, svíčkovou, já si dal panenku a samozřejmě točenou plzeň! Jen se mi zpáteční cesta prodražila skoro dvakrát, ale za tu atmosféru to stojí!

Tak jsem viděl Berlín a zas je to město, kam bych se chtěl brzo vrátit – už jen třeba kvůli těm muzeím, který jsme nestihli navštívit.

Luke

IMG_20160620_110523

Reklamy

Až přijde a poprosí…

Až přijde Pelda a poprosí, tak se do té naší repre vrátím. 

Vrbka je hovno srdcař. Je jak lehká děvka, zamávají před ním penězma a už stahuje kalhoty. Ať se vymlouvá na co chce, ale ja vím svý. Prodejná nicka. Ale nic ve zlym. Známe se už hodně let a nikdy žádnou srandu nezkazil. Vožralej nablil do autobusu, krad v na soustředění v Itálii a utekl před placením v Německu. Možná  proto chce do Ruska. Tak ať jde. 

Až přijde Pelda, kejvnu na to, když mi dá exkluzivní podmínky, volnou ruku a hlavně, hlavně už nebude hrát Plaška. Když nebude v týmu Plaška, budeme konečně na hřišti v jedenácti. 

Přátelé, my to mistrovství světa pod mým vedením udoláme. Na to vemte jed. 

Michal Bírek

Ex a budoucí trenér Repre, srdcař

Recenze na Paulův koncert, na kterém jsem nebyl

Abych konečně zase posunul českou žurnalistiku o kousek dále, rozhodl jsem se zde dneska napsat dojmy z mé včerejší neúčasti na koncertě „brouka“ Paula McCartneyho.

Beatles mám moc rád a poslouchám je už asi dvacet let – to je jest velká část mého života – a proto jsem byl nadšený, když jsem se dozvěděl, že Paul McCartney přijede opět do Prahy a já si budu moci již podruhé nechat jeho koncert ujít. Poprvé jsem na Paula nešel již v roce 2004, při jeho první návštěvě u nás a není tedy divu, že jsem si jej nemohl nenechat ujít i letos.  Hned po otvření předprodeje jsem s klidem sledoval, jak se postupně  lístky vyprodávaly a jak mizí a brzy tedy bylo jasné, že bude v O2 aréně vyprodáno. Já však nenchával nic náhodě a lístek jsem si nekoupil hned v první den prodeje – ani v žádný další den.

Tím, jak se postupně datum koncertu blížilo, se mé nápětí a očekávání čím dál víc snižovalo až tu najednou byl včerejší den – den této velké koncertní události.  K O2 aréně jsem tedy nedorazil a nevím, zda tam byly davy a fronty.  Koncert začal večer a já doma v ten okamžik hezky vyspával pokoncetní kocovinu z našeho středečního koncertu a nevím tedy, jaké písničky Paul zahrál, jak mu to zpívalo, jaká byla kapela a atmosféra v aréně. Zahrál snad Yesterday? Nebo Maybe I’m amazed? Možná. Nevím také, jestli hrál nějaké přídavky ani jak dlouho koncert trval. Pak koncert náhle skončil a všichni účastníci se postupně rozešli do svých domovů. Já stále spal.

Kdybych to měl shrnout, byl to moc krásnej zážitek a jak jsme se shodli s Ashmanem, Ládikem i Lukyhellem, musíme si určitě nechat ujít i další Paulův koncert, bude-li u nás ještě nějaký. Ještě teď jsem plný dojmů…

Luke

O červnových radostech a naší kapele

Květen, jak jsem zde psal, byl pro nás ve znamení cestování – kromě výletů do Lednice a New Yorku, o kterých jsem blogoval, jsme také stihli oslavu vysmolování sudů v kosteleckém pivovaru a na začátku června jsme podnikli i červnovou chatu. I když v ČR řádili docela vydatný deště a bouřky, na Bezděkově bylo onen první  červnovej víkend báječně, a tak jsme od pátku do neděli opět hodovali, špízovali, měli jsme i chili, kotlety, kátiny pověstné saláty, buřty, Ládik s Petrou udělali hambáče a zkrátka to bylo fajn.  V sobotu jsme vyrazili do nedalekých Cvrčovic, kde jsme večer s Basketles hráli při příležitosti 700 let založení vesnice a akce se nadmíru povedla a sklidili jsme velký úspěch.

IMG_3517

S touhle kapelou teď trochu opět něco děláme, poctivě zas zkoušíme a repertoár obohacujeme skladbami CCR, které mají v našem podání velkou odezvu (nutno dodat, že spíše kladnou :)) – Midnight Special, Lodi, Traveling Band, Have you ever seen the rain a pak věci, které jsme již dříve hrávali – jako Down on the corner, Bad moon rising, Proud Mary. Další tři nové písničky od CCR budou mít preiméru teď ve středu při našem koncertu v Praze Na Palmovce, takže ty si nechám jako překvapení.

Docela je teď dost koncertů a hraní a i to je motivace se neustále zlepšovat, odstraňovat chyby a upravovat i repertoár…

Dost o kapele, přijďte ve středu na Palmovku, máte-li chuť.

Červen už je za chvíli skoro v polovině a nemůžu se nezmínit ani o práci – tam budem mít pekelnej začátek července, kdy se všech 400 lidí (celá pobočka) postěhuje do Butovic a my ajťáci si moc neodpočineme. Teď je ale ještě klid před bouří, a tak, když je čas, připravuju se v práci na ACMT 2016 certifikační zkoušku od Applu a je to docela pakárna – věděli jste třeba, že Apple má přímo předepsanej druh písku, kterej bych jako technik měl mít u stolu poblíž v dosahu, kdyby se vznítila baterka macbooku? 🙂

Žába chystá velké věci, takže je taky dost zaneprázdněná, ale chystáme se na pár dní teď „vypnout“ v Berlíně a odpočinout si na Springsteenově koncertu, na kterej se dost těšim. Paula v Praze si ale nechám ujít… další dovča nás pak bude čekat až v srpnu, ale to budem asi oba vyřízený a dáme si velkej relax :).

Jinak včera jsme viděli docela hezkej film o indickym jídle – Today’s Special z roku 2009 (je i  na netflixu) – o new yorským indickym kuchaři Samirovi, kterej má sen pracovat v Pařížský restauraci a kterej se, shodou okolností, musí najednou začít starat o indickou restauraci svýho otce na předměstí NY. Po shlednutí filmu jsem dostal hroznou chuť na indický jídlo, leč bylo už pozdě večer, tak si to musi vyhradit v tejdnu 🙂

Luke