TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Category Archives: Foto/Video/Audio/TV

Fotky z Paříže

a ještě poslední příspěvek k uplynulé cestě do Paříže – několik fotek, který jsem tam udělal:

MG_0221

MG_0225

MG_0234

MG_0249

MG_0257

MG_0318

MG_0348

MG_0370

MG_0377

MG_0385

MG_0417

MG_0430

MG_0456

MG_0504

MG_0545

MG_0549

 MG_0583

Reklamy

Fotografie staré Prahy

Narazil jsem na zajímavou stránku, která je věnovaná Praze. Je tam plno historických fotek, na nichž je hezky vidět, jak se Praha v průběhu času měnila. Pište, která z fotek vás překvapila nejvíc.

http://www.milujuprahu.cz/2014/01/neuveritelne-snimky-venkovske-prahy-holesovice-dejvice-branik/

Lou

Je opět čas něco rozbalit!

Aneb takzvané unboxing video! Video, kde se rozbalují věci z krabic! Fascinující, že? Dneska pro vás rozbalím pomocné světlo Softbox a také ho vyzkouším. Světlo se hodí nejen pro natáčení, ale i pro fotografy. Tak si to užijte.

Lukyhell

Jak u nás sledovat NHL

Sobotní start NHL se již blíží, jak jsem psal již zde, a já začal řešit, jak vlastně budu NHL sledovat? Loni jsem využíval pirátský videostreamy různě na internetu v různých kvalitách (tip: www.ziveprenosy.cz) a občas to bylo dobrá podívaná a občas se ani zápas spustit nepodařilo a já čekal do dvou do rána zbytečně.  Začal jsem tedy pátrat po tom, jak se dá u nás NHL sledovat legálně a kvalitně.

U nás je několik možností:

1) na http://www.nhl.com si zaplatit  online službu „gamecenter live“ (50 dolarů za sezónu 2012-2013) čímž získáte přístup k online přenosům (cca 40 zápasů týdně) a dalším službám oficiálního serveru NHL.com.  Přenosy můžete sledovat na PC, tabletu, playstationu 3 či mobilním telefonu (není mi známo, zda nabízí nějaké aplikace pro chytré televize)

2) Mít na kabelovce/satelitu kanál Nova Sport  (8 zápasů týdně)  nebo ESPN America  (sledovat můžete v pohodlí TV)  (u UPC za 579,-/měsíc)

3)  Zaplatit si online službu  TV NOVa –  Voyo.cz  (8 zápasů týdně) (sledování na PC /Ipadech/ chytrých televizích) – 189,- (měsíc) / 949,- 6 měsíců

Cenově nejvýhodnější mi příjde první možnost – cenová nabídka na letošní zkrácenou sezónu je oproti loňské o dost výhodnější a  výhodou je, že budete moci sledovat všechny zápasy Vašeho oblíbeného týmu (nejste odkázání jen na zápasy vybrané TV dramaturgy). Nevýhodou může být jen anglické ovládání a komentáře zápasu.  každopádně tohle je určtě volba pro všechny NHL maniaky, kteří nechtějí přijít o žádný z důležitých zápasů. * UPDATE 10/2013 – zkusil jsem to nyní na měsíc (cena nyní cca 370kč/měsíc )  a je to opravdu asi nejlepší volba pro fandy NHL – gamecenter live u nás nabízí všechny aktuálně běžící zápasy, můžete si je pohodlně přepínat, přehrávat na mobilních zařízení, PC či Playstation 3, kvalita obrazu je samozřejmě skvělá a HDa  „sekání“ obrazu jsem téměř nezaznamenal. K dispozici je i rozsáhlý archiv zápasů a jejich sestřihů.

Druhá možnost je prozměnu asi nejpohodlnější – žádné sledování NHL na malém PC monitoru či notebooku, ale ve Vašem obýváku na velké TV! Cenově je to už dražší – např. UPC nabízí tyto sportovní kanály jen ve své nejdražší nabídce UPC komfort, a tak se podle mě tohle vyplatí jen v případě, že Vás zaujmou i jiné TV kanály v této nabídce a nebo pokud nevíte co s penězma :).

Já nakonec nyní zvolil třetí variantu (s měsíčním předplatným)  – zejména kvůli dobré stabilitě tuzemského internetového spojení  s voyo.nova.cz, které je základním předpokladem pro příjemné sledování online videa.  Gamecenter live jsem totiž loni zkoušel (byť v neplaceném režimu) a jejich online přenosy se mi dost sekaly (přeci jen dostupnost amerických serverů nemusí být z našich sítí úplně ideální) . Vzhledem k tomu, že víc než 2x – 3x tejdně rozhodně nebudu mít čas NHL sledovat, tak mě omezený počet vysílaných zápasů nijak nermoutí.  Posledním plusem je, že kromě hokeje a premiere league je na voyo k dispozici ještě online archiv 1500 filmů a mnoha seriálů k neomezenému sledování v rámci předplatného.

A na co se na Nova Sportu / Voyu  můžeme v nejbližších dnech z NHL těšit?

Pozn. trochu nelogicky jsou v programech na webu Voya psány noční zápasy – např. 19.1. 1:05 je ve skutečnosti 20.1. v jednu ráno..

19.1.2013 21:05 PHILADELPHIA – PITTSBURGH
19.1.2013 1:05 TAMPA BAY – WASHINGTON
20.1.2013 2:05 MINNESOTA – DALLAS
21.1.2013 19:05 BOSTON – WINNIPEG
22.1.2013 1:05 CAROLINA – TAMPA BAY
24.1.2013 1:05 PHILADELPHIA – NY RANGERS
25.1.2013 1:35 DETROIT – MINNESOTA
26.1.2013 22:05 SAN JOSE – COLORADO
27.1.2013 21:05 WASHINGTON – BUFFALO
27.1.2013 0:05 ST. LOUIS – MINNESOTA
28.1.2013 3:05 PHOENIX – NASHVILLE
29.1.2013 1:05 NY RANGERS – PHILADELPHIA
30.1.2013 2:05 MINNESOTA – CHICAGO
31.1.2013 1:05 NY RANGERS – PITTSBURGH
1.2.2013 1:05 WASHINGTON – PHILADELPHIA

Tučně jsem označil ty zápasy, které bych chtěl určitě vidět 🙂

Jediným nedostatkem uvedeného seznamu může pro některé být to, že jágrův Dallas se v lednové nabídce objevuje jen 1x, avšak dle  článku na lidovkách by se to na jaře mělo zlepšit. Rovněž prý Nova zvažuje, že se NHL na jaře objeví i na zdarma dostupné TV FANDA. Že by konečně ta záplava digitálních televizí byla k něčemu? 🙂

Luke

Rekapitulace – dva měsíce bez televizoru

Záměrně jsem napsal bez televizoru, protože bez televizního vysílání díky internetu nejsme. Televizor nám nechybí. Měl jen dvě funkce. Přesně ty. Zabírat místo a vysílat nesmysly.

Z televizního vysílaní nám zůstaly zprávy, hydepark, hydepark civilizace. A i to sledujeme s četností jednou dvakrát týdně. Z archivu české televize sledujeme Bydlení je hra a tím to asi končí. Přicházíme o něco? Myslím, že ne.

Každým dnem se přesouváme k ideální TV VONA myšlence, kdy vše podstatné najdete na youtube, stream a http://www.tvvona.cz

Ladik

UPC televize

Včera mi přišel email, že jako uživateli internetu UPC mi zdarma aktivujou nabídku TV mini (v zásadě 4 HD kanály ČT a NOVY plus stanice zdarma dostupné  běžně přes anténu)  a jelikož u nás máme mizernej anténovej signál, chtěl jsem to vyzkoušet.

Proměnil jsem se tedy dneska na chvíli na údržbáře, našel jsem za mým PC stolem UPC krabičku, koupil jsem redukci šroubovacího koaxiálního konektoru na anténovej  a 15m kabelu a začal jsem táhnout kabel u zdí a pod linem až k TV a…. nakonec se podařilo a teď koukám na hokej ČR – Švédsko v HD a doufám že těch 2:0 do konce udržíme 🙂  … tak už je to 3:0 🙂

UPC tedy musim pochválit za dobrej nápad… a v lednu  při volbě prezidenta můžem zas udělat volební párty 🙂

Luke

Focení a jak na to 2: focení do RAW

Před půl rokem jsem tu psal takový základy o focení určené spíše pro začátečníky, dneska bych chtěl blíže představit  trošku pokročilejší metodu focení a hlavně úpravy digitální fotografie.

Nejrozšířenějším současným formátem pro výměnu fotek je bezesporu formát JPEG. Ten je výhodný zejména kvůli schopnosti i výrazné komprimace obrazových dat (jejíž úroveň je nastavitelná) a proto je ideální pro webové prezentace, výměnu fotografii po internetu či archivace „domácích“ fotek.  JPEG má ale jistou nevýhodu a tou je malá možnost úpravy takto vyfoceného snímku – zejména z hlediska jasu, kontrastu a barev. JPEG fotografie je 24bitová (8 bitů pro každý RGB kanál) což má za následek omezený jasový dynamický rozsah snímku – zjednodušeně řečeno: příliš světlá místa na snímku  (tzv. vypálená) ani příliš tmavá  už v JPEG formátu nezachráníte, protože data z těchto míst už se do dynamického rozsahu tohoto formátu nevejdou.
Pokud tedy fotografujete do JPG, musíte si dát při fotografování velmi dobrý pozor na správnou expozici a případně i korekci expozice, protože v počíači už snímek v tomto ohledu příliš neovlivníte.  Zde je podle mě hlavní výhoda RAW formátů (CR2 u Cannonu, DMG u Nikonu apod…) – ten má zpravidla dynamický rozsah o dost vyšší (dle možností snímače konkrétního fotoaparátu) a proto se pak dají některá přepálená či tmavá místa bez obtíží zachránit  – ztmavit či zesvětlit a na kvalitě výsledné fotografie to nebude znát.

Ukažme si to na jednom trošku kýčovitém příkladu z internetu

Napravo je JPG snímek a nalevo RAW. Pomineme-li, že RAW je výrazněji zaostřen (což lze u JPG udělat též bez větších potíží), všimněte si zejména jasných míst – hlavně oněch papírů, co tam ti manželé podepisují. Pro formát JPG měla fotografovaná scéna už příliš velký rozsah a papír odrážel světlo tak silně, že ve výsledku vznikla na JPG snímku jen vypálená bílá plocha. I kdybychom se snažili tuto plochu v JPG ztmavit, dostali bychom pravděpodobně jen plochu šedivou bez jakýchkoliv detailů či dat. Oproti tomu je vidět, jak v RAWu šlo přeexponovaná místa  ztmavit a kresba zůstala zachována – a to právě díky onomu většímu jasovému rozsahu, který formát RAW nabízí.

Výhody focení do RAW jsou tedy myslím zřejmé a zejména fotografie ve slunečném dni (kdy je velký rozdíl mezi světlými a tmavými místy) se fotit do RAW vyplatí. Další výraznou předností tohoto formátu je volnost při vyvažování bíle barvy. Jelikož RAW obsahuje jednotlivé barevné kanály zvlášť (řečeno zjednodušeně, ale pro představu to stačí), je možné nedestruktivně libovolně měnit barevné vyvážení snímku a není třeba tedy starat se o vyvážení bíle barvy při samotném fotografování.

Někdy se RAW trefně přirovnává ke klasickému negativu – ten se též musel vyvolat a při vyvolávání šlo ještě lecos na původním snímku upravit či zachránit – v digitální rovině se tedy RAW  upraví a „vyvolá“ a převede se až ve finále do JPG  či TIFF formátu.

Měl bych ale zmínit i hlavní nevýhodu RAW  a tou je  čas. Kdo je zvyklý nafotit stovky snímků, pak je jen rychle nahrát do PC a na web (ahoj Asmane :)), ten by asi pomalou editaci jednotlivých snímků proklínal – já u každé RAW fotky při úpravě ztrávím cca 2 – 4 minuty a to ani příliš neladím detaily a provádím  jen nejdůležitější úpravy….

Jak a v čem se RAW upravuje? U většiny fotoaparátů, které tento formát podporují,  je v přiloženém softwaru již většinou nějaký program pro úpravu RAW souborů obsažen – v případě Cannonu je to např. Cannon Camera Raw, což je opravdu jednoduchej program pro základní úpravu fotek, který nabízí základní funkce pro kompenzaci expozice snímku, barevné i jasové vyvážení, histogram, ostrost atd.

Existují ale i profesionální RAW editory, které nabízí kromě výše uvedeného i řadu doplňujících funkcí pro pokročilou úpravu fotek, práci s jednotlivými barevnými kanály, šablony a presety různých stylů fotografii, dávkové zpracování většího počtu fotek apod. Nejznámější z těchto editorů jsou např. Adobe Lightroom, Silkypix developer studio,  pro linux např zdarma dostupný Darktable.

Pojďme se podívat na konkrétní možnosti úpravy snímku. Předpokládejme, že jste vyfotili několik snímků do RAW, stáhli jste na disk počítače a nyní spustíte RAW editor. Ještě než začneme s úpravami, je vždy vhodné  mít správně kalibrovaný monitor (jas a kontrast). Na internetu se dá najít řada webů, které k tomuto účelu slouží (např. http://epaperpress.com/monitorcal/index.html)

Nahrajete tedy fotky do RAW editoru, kliknete na první snímek a můžete začít. Zpravidla začínám kompozicí a ořezem – zkuste se zamyslet, co na snímku je a co by tam být nemuselo? Jakej je hlavní motiv fotky a ten pomocí ořezu můžete ještě více „zvýraznit“.  Často se na snímku u kraje objeví nějaký rušivý element, který kazí dojem z fotky, a tak pryč s ním – při výraznějším ořezu je dobré rozhodnout se, jaký bude poměr stran výsledného snímku a zda má smysl zachovat původní poměr (4:3, 3:2 apod.)
Kromě ořezu dále kontroluji rovinu snímku – nevím čím to je, asi mám v hlavě nějakej divnej senzor stability :), ale většina mejch fotek je lehce otočená o pár stupňů doprava  – i tohle je tedy dobré opravit a roviny „narovnat“.

Pak už se můžeme podívat na celkové vyvážení fotky a kontrast – dobrým pomocníkem je tzv. histogram  -ten v přehledném grafu ukazuje rozložení barev či odstínů ve fotce.

Viz příklad:

Čím víc je graf „natlačen“ směrem doleva, tím víc je snímek tmavý (podexponovaný) a naopak.

Proto se vyplatí tento graf občas sledovat a pak  pomocí ovladače korekce expozice můžeme výslednou fotku ztmavit či zesvětlit dle potřeby.  Raw editory mají ale i další užitečné ovladače – některé zesvětlují jen tmavé části snímku (ty jasné nechají bez změny) a jiné zas ztmavují jen ty světlé. Výhodou je, že ihned na monitoru vidíte, co konkrétní ovladač s fotkou udělá, takže je zde velký prostor pro experimentování…

Vyvážení bíle (white balance) , jak už bylo zmíněno, je v případě úpravy RAWů velmi jednoduché – buďto posuvným ovladačem ručně vyberete barevnou teplotu a nebo necháte bílou nastavit automaticky pomocí kliknutí myši na bílé místo na fotografii. Vyvážení bíle dost ovlivňuje atmosféru fotky – teplé barvy (více do žluta a červena) evokují sluneční světlo a optimismus a naopak studené modré barvy chlad.

Kontrast – ovladač, který se někdy používá už na více kreativnější fotografie – často totiž zvýšený kontrast přispěje k větší dramatičnosti snímku. Naopak zas u fotek ze vysoce kontrasního prostředí (slunečný den)  lze kontrast snížit dle potřeby.

Barevnost aneb saturace – někdo má rád fotky hodně až nereálně barevné, jiný zas radši fotky spíše vybledlé a nebo dokonce černobílé. Vše toto lze pomocí ovladače barevnosti jednoduchým tahem myši provést. Tím, jak se barevnost snímku snižuje, klesá logicky i barevný šum v obraze.
Optické korekce objektivu (lens correction) – většina objektivů poněkud zkresluje snímek – typické je soudkovité zkreslení na širokém ohnisku (svislé přímky jsou na snímku soudkovitě zaoblené), což může zejména u fotografií architektury vypadat rušivě. V editačním programu lze tedy ručně a nebo automaticky zkreslení opravit  (program často pozná sám, kterým objektivem byl snímek focen a na jakém ohnisku a dle toho koriguje zkreslení)

Redukce šumu (noise reduction) – pokud fotíte do JPG při vyšší citlivosti ISO, aplikuje již sám fotoaparát na snímky vlastní odšumovací algoritmus, jehož kvalita je různá a liší se dle typu a modelu přístroje. Oproti tomu při focení do RAW fotoaparát většinou fotky vůbec neodšumuje – to může naprvní pohled vypadat tak, že při detailním zkoumání bude RAW o dost více zašuměný než JPG. Při každém odšumování se nenávratně z fotky odstraňují i detaily snímku a proto se na RAW odšumování aplikuje zpravidla až při editaci, protože odšumovací algoritmy počítačových programů jsou mnohem sofistikovanější a kvalitnější. Redukce šumu by myslím měla být v řetězci úprav RAW až poslední před exportem do finálního JPG souboru

Pro archivaci exportuji RAW do JPG v maximální možném rozlišení, kvůli případnému tisku a pro web je dobré provést nezávislý export do nižšího rozlišení  (např 1600×1200) a při (či po) exportu JPG snímek doostřit.

Doostření snímku (sharpen)- na toto dost amatérských fotografů zapomíná – jaký vliv to má na fotku je ale vidět na výše uvedeném svatebním snímku a vizuálně jsou doostřené fotky daleko více působivější a konkrétnější než ty nedoostřené. S ostřením se to ale zas nesmí přehnat – samozřejmě se tím totiž může trochu zvýšit šum a nežádoucí zkreslení.

Tolik tedy k několika tipům pro úpravu fotek a mě zajímá, jestli fotíte do JPG nebo RAW?

Luke

Simulátor fotoaparátu a expozice :)

Pokud se více zajímáte o focení a chcete si názorně vyzkoušet jaký má vliv na expozici snímku clona, čas, iso atd, podívejte se na web http://camerasim.com/camera-simulator/

Můžete si tam provádět libovolná nastavení a pak se podívat, jak by foťák snímek s tímto nastavením vyfotil… myslim že je to užitečnej nástroj na pochopení principu expozice snímků

 

Luke

Focení a jak na to 1

baví mě focení, chci fotit, chci blejskat!! Slint Slint!

Uff, záchvat šílenství pominul, Luke se uklidňuje a při prolistování blogu s hrůzou zjistil, že tu není žádný článek o fotografování!(tedy o teorii)

Rozhodl se to tedy napravit a uvést tedy alespoň pár tipů pro fotografování s digitálními fotoaparáty, zejména pro začátečníky, kteří by sem náhodou z nějakého nepochopitelného důvody zavítali.

Asi bych měl začít úplným základem fotografování – jak fotografie vzniká? Jednoduše řečeno vzniká dopadem světla na citlivý elektronický senzor – snímač, který světlo převede na bity a bajty, ze kterých složí výsledný snímek. Světlo na snímač dopadá skrz objektiv a skrz tzv. „clonu“ – což je součást objektivu, která určuje a reguluje právě množství dopadajícího světla.

Clona je tedy jedním ze tří základních prvků expozice, tím druhým je čas (nebo-li délka expozice) a na závěr je to citlivost snímače.

Tyto tři prvky a jejich nastavení mají vliv na to, zda bude výsledná fotografie vyvážená (správně exponovaná), podexponovaná (příliš tmavá) a nebo naopak přeexponovaná (příliš světlá)

Clona se označuje písmenem f a číslem určující velikost clony – platí, že čím je číslo menší, tím je též clona menší a na snímač tedy dopadne více světla.Další vlastností clony (což se projevuje hlavně u zrcadlověk a jiných fotoaparátů s větším snímačem) je to, že čím je clona menší, tím je fotka více rozostřená mimo rovinu zaostření – jinak řečeno – je „menší hloubka ostrosti“ než při velké cloně.

Čas expozice se uvádí v sekundách a zlomcích sekund – pokud si tedy pamatujete ze základní školy zlomky, tak víte, že 1/5s je delší čas než 1/50s. Čím delší je nastaven čas, tím více světla během expozice snímku na snímač dopadne – u delších časů je ale větší riziko „rozmazání“ fotky, pokud držíte fotoaparát v ruce – proto se u delších časů často používá stativ.

Citlivost snímače se označuje jako ISO a na většině přístrojů jí lze ručně měnit v hodnotách od 100 do cca 1600 (i výše). Možnost zvýšení citlivosti je užitečné zejména v případech špatného světelného prostředí (a v případě, že nechceme či nemůžeme použít blesk) – je nutné ale počítat i se zvýšením nežádoucích šumů v obrazu, pokud nastavíme hodnotu ISO příliš vysoko.

Pokud si vezmete nyní do ruky jakýkoliv digitální fotoaparát, zapnete jej a uděláte snímek v plně automatickém režimu, tak to, co fotoaparát sám udělal bylo vlastně to, že nejprve spočetl průměrný jas fotografované scény, dle toho sám nastavil přiměřené hodnoty času a clony (a případně i ISO) a s těmito parametry snímek vyfotil. V cca 80ti procentech případů (můj odhad) je vše v pořádku a automatika skutečně zvolila hodnoty správně. Pokud je však fotografovaná scéna celkově příliš tmavá a nebo naopak světlá (např. zasněžená krajina), musíte fotoaparátu „říct“, že má záměrně snímek být více světlý a nebo naopak více tmavý. Tomuto se říká kompenzace expozice (často označená na přístroji tlačítkem +/-) a tam si můžete nastavit, zda má být snímek o něco více přeexponován či naopak ztmaven. Fotoaparát se této kompenzaci přizpůsobí a nastaví např. delší čas nebo menší clonu a snímek bude světlejší.

Většina současných kompaktů, ultrazoomů a zrcadlovek nabízí několik automatických či poloautomatických fotorežimů:

Av – priorita clony – máte možnost si zvolit libovolnou clonu a aparát sám dopočítá potřebný čas (případně i citlivost ISO). Námi nastavená hodnota clony zůstává i po vyfoceném snímku dále nastavená….
Tv – priorita času – zvolíte si sami délku snímání a aparát dopočítá clonu a opět případně ISO. Námi nastavená hodnota času zůstává zachována i pro další snímky…
P – automatika, ve které máte možnost zpravidla měnit clonu i čas s tím, že se vždy druhý parametr dopočítá. Po exponování snímku se většinou opět nastaví hodnoty vypočítané přístrojem
Zelený rámeček či čtvereček – plná automatika – zde Vám většina přístrojů nedovolí (snad výjma kompenzace expozice) do volby hodnot nijak zasáhnout. Ideální tedy pro úplné začátečníky.

Proč je těch módů tolik? Fotíte-li např. sport, budete potřebovat nastavit kratší čas (např 1/150-1/500s), zvolíte tedy pravděpodobně mód Tv. Mód Av je pro změnu vhodnější pro fotografování krajiny – většina objektivů má totiž nejlepší „kresbu“ kolem clon 8 – 11 a tak si ručně tuto clonu v režimu Av nastavíte a fotoaparát se postará o zbytek. Režim P je vhodný zejména tam, kde bychom často přepínali mezi módy Tv a Av

Je důležité si též uvědomit, že pokud chci např. ztmavit výslední snímek v režimech Av, TV a P, nestačí třeba jen nastavit kratší čas (protože fotoaparát by ke kratšímu času vypočítal uměrné zmenšení clony a snímek by byl opět stejně jasný). Proto je třeba využít opět kompenzaci expozice – v tomto případě do mínusu.

Pro pokročilé fotografy nabízí některé přístroje ruční režim, který je označen znakem M – u něj si můžete libovolně nastavovat všechny tři prvky expozice a přístroj je nijak neovlivňuje.

Máme tedy stručně popsány základní prvky, které ovlivňují výslednou podobu snímku – nezmínil jsem tu ještě problematiku ostření. Zde velmi závisí na typu fotoaparátu – většinou platí, že kompakty a ultrazoomy ostří pomaleji než zrcadlovky, každopádně většinou se setkáte s těmito možnostmi ostření – ostření jednorázové (AF one shot – vhodné na statické objekty) a ostření kontinuální (AF servo – vhodné na pohybující se objekty). U pokročilejších aparátů naleznete i možnost ručního ostření (buďto tlačítkem a nebo přímo prstencem na objektivu)

Samotné automatické ostření se provádí tak, že namíříte fotoaparát na fotografovaný objekt, stisknete do půlky tlačítko spoušť – tím by mělo dojít k zaostření a následnému „zamknutí“ roviny ostrosti. Pak je možné ještě přístrojem pohnout dle záměru (např. pokud chceme, aby byl fotografovaný objekt na levé části snímku) a následně spoušť domáčkneme. U zrcadlovek je toto trošku komplikovanější, neboť je často nutné vybírat ostřící bod v hledáčku přístroje (a nebo jej nechat vybrat automaticky).

Vyvážení bíle barvy – pokud fotíte v domácím prostředí se žárovkovým světlem (dle nových regulí EU už jen „světlo tepelných koulí“ :)), má světlo načervenalou barvu (je tzv. teplé) – naopak zářivka má světlo spíše „studené“ a ty samé rozdíly platí i při fotografování venku a v jakémkoliv dalším prostředí. Fotoaparát se s tím snaží vyrovnat vyvážením bílé barvy, ale ne vždy se mu to podaří. Proto většina přístrojů nabízí možnost přepnutí bíle barvy dle několika přednastavených možností (Žárovka, Sluneční den, zamračeno atd..). Pokud tedy budete tyto předvolby přepínat ručně, nezapomeňte je při změně prostředí přepnout, jinak Vám výjdou fotky z venku namodralé apod..

Tolik tedy k principům fotografování. Teď trochu k technickým parametrům.

Snímače fotoaparátu:

Jak už bylo řečeno, je to defacto malá „destička“ na kterou dopadá světlo a která toto světlo převede na výsledný obraz. U snímačů se udávají některé parametry, z nichž nejdůležitější je podle mého názoru velikost snímače. Špičkové profesionální zrcadlovky mají snímač o rozměrech pole kinofilmu – „fullframe“ (36x24mm). Běžné zrcadlovky mají snímač o něco menší – „APS-C“(cca 22x14mm). Zrcadlovky systému 4/3 mají snímač ještě menší – cca 17x13mm, a pak následují ultrazoomy a kompakty (snímače cca 7x5mm a menší).

Proč má velikost snímače takový význam? Protože často velmi zásadně určuje kvalitu samotného přístroje, úroveň šumu, použitelnou hloubku ostrosti (čím menší snímač, tím vyšší hloubka ostrosti) atd.

Dalším a méně důležitým parametrem je rozlišení snímače v megapixelech. Výrobci či prodejci fotoaparátů se nás občas snaží přesvědčit, že rozlišení je tím nejdůležitjěším parametrem, ale není tomu tak. Vemte si kompakt, který má snímač velký 6x4mm (24mm2) a který má rozlišení 12Mpixelů.Jestli počítám dobře, vychází to na 500tis pixelů na mm2. U zrcadlovky s APS-C snímačem se stejným rozlišením vychází na mm2 jen cca 39tis pixelů – jejich jednotlivé snímací „buňky“ tedy mohou být větší, což nám ve výsledku nabídne kvalitnější obraz a méně šumu.

Objektiv aneb oko fotoaparátu
Ať už máte levný přenosný kompakt a nebo drahý profipřístroj, tak asi největší vliv na kvalitu snímků má použitý objektiv. Ten je definován svým rozsahem ohniskové vzdálenosti (udáváno v mm) a světelností (opět označení clony f – tedy minimální možné clony konkrétního objektivu)

Objektivy mohou být pevné (mají nastavenu jedinou ohniskovou vzdálenost) a nebo „zoomovací“, které umí fotografovaný objekt přiblížit.

Výhodou přístrojů s malým snímečem je to, že jejich objektivy jsou rovněž řádově menší a levnější na výrobu. To je např. důvod, proč se běžně dělají ultrazoomy až s 24 násobným přiblížením, kdežto u zrcadlovek by objektiv s obdobným zvětšením stál majlant a vážil pět kilo :).

Zmíněná světelnost objektivu je rovněž důležitým parametrem při výběru – u běžných a levných aparátů či objektivů se setkáte převážně se světelností 3,2 f a vyšší – (opět připomenu – čím vyšší je clona f, tím delší čas je potřeba k expozici fotky). Pokud potřebujete ale častěji fotit v prostředí s nedostatkem světla, určitě uvítáte objektivy se světelností f1.8 či dokonce f1.2! (s malou clonou opět souvisí i malá hloubka ostrosti, což se může např. na portréty velmi hodit)

Dalším aspektem je samotná „kresba“ a kvalita objektivu. Levné objektivy některých fotoaparátů mají často rozostřené okraje fotek, trpí výraznou chromatickou aberací (pokud např. fotíte jasně ohraničený předmět proti světlému pozadí, tak se u hran objevují nepříjemné fialové skvrny a pruhy). Většině objektivů se optické vady nejméně projeví v rozsahu clony 8-13, takže často se proto takto uměle clona při fotografování nastavuje.

Další doplňky

Docela užitečným pomocníkem je tzv. polarizační filtr, který se dá za pár stovek přikoupit snad ke všem zrcadlovkám i mnoha ultrazoomům a kompaktům. Polarizační filtr dokáže totiž odstranit část odrazů slunce od lesklých předmětů a tím může zvýraznit barvy (i modrou oblohu). Velmi užitečný je při focení rostlin a stromů, neboť pomocí tohoto filtru lze právě snížit odraz světla od listů a tím zvýraznit jejich přirozený vzhled… a taky s ním lze úplně ztmavit obraz LCD monitoru :))

Stojan na fotoaparát – nebo-li stativ – je určitě vhodný pro případy, že chcete fotit panoramata, podvečerní či noční snímky či jakékoliv fotografie s delší dobou expozice.

Při fotografování delších expozic rovněž může pomoci dálková spoušť, která minimalizuje otřesy přístroje při stisknutí spouště. Ta může mít buďto podobu kabelu s tlačítkem a nebo infračerveného vysílače a často místo ní dobrou práci odvede i automatické zpoždění expozice snímku (např. 10s)

Z praxe:
Nejsem žádnej expert (ani.tzv brouk pytlík české digitální fotografie… hádejte kdo? :)), ale pár tipů snad dát mohu.

Kompozice – snímek by měl být vyvážený z hlediska kompozice. Necejtím se dostatečně erudován na to, abych to tu nějak podrobněji vysvětloval, avšak stačí si občas uvědomit základní pravidlo zlatého řezu nebo jednodušeji – pravidlo třetin : rozdělte si pomyslnou fotografii na po délce a šířce na třetiny (jako byste na ní nakreslili 3×3 mřížku na piškvorky :)) a říká se, že pokud hlavní objekt umístíte do některého z průsečíků těchto třetin (zpravidla do levé části), bude fotka z hlediska kompozice vyvážená – no zas takhle jednoduché to není, ale je to dobrý základ :).

Ještě jedna kompoziční rada, pokud fotíte portrét nějakého člověka – pozor na to, aby fotografovaný člověk neměl nad hlavou příliš prostoru (=neumisťovat hlavu doprostřed snímku) – vypadá to většinou velmi podivně a nevyváženě.

Sníh
To už jsem zmínil – fotoaparáty mají tendenci fotky se zasněženou krajinou podexponovat (a sníh je na fotce šedý a ne bílý). Zde tedy pomůže kompenzace expozice do plusu např. o jeden expoziční bod.

Koncerty:
Ideální je fotit koncerty bez blesku, jinak tím narušíte přirozené nasvícení scény a fotky budou mít spíše jen dokumentační a nikoliv „uměleckou“ hodnotu (nehledě na nadávky ostatních lidí v publiku :)). Je tedy vhodné mít co nejsvětelnější objektiv a závisí taky hodně na tom, jak se kapela nebo interpret na podiu hejbá. Zpravidla bude třeba též nastavit vyšší citlivostISO. Pokud máte objektiv se světelností f1,8, zkusil bych pro začátek nastavit citlivost kolem ISO 400 a mód prioritu času a nastavit čas zhruba kolem 1/25 – 1/30s, což se ještě dá udržet v ruce bez hnutí. U více pohyblivých kapel budete muset čas zkrátit a tím pádem jít nejspíše s ISO nahoru. Rovněž se vyplatí snímat fotky do formatu RAW, pokud jej fotoaparát nabízí. RAW totiž obsahuje daleko větší dynamický rozsah jasu scény a proto lze i špatně exponovaný snímek doma v počítači v RAW editoru opravit (což v případě JPG souborů nelze).

Sport
Zde je ideální mít nějaký světelný teleobjektiv, ale ty bývají zpravidla i nejdražší. Opět je nutné fotit bez blesku a např. v režimu Tv (priorita času) s časem závěrky 1/150s a rychlejší (záleží na sportu i na osvětlení hřiště/haly) a pokud nemáte výrazně světelný objektiv, zkuste nastavit ISO800 a případně vyšší.

Doporučoval bych nastavit mód ostření na kontinuální, které umožňuje průbězně doostřovat pohybující se objekt a pokud fotoaparát nabízí i možnost sériového snímání více snímků zároveň, zkuste jej využít – u sportu pravděpodobně totiž budete mít mezi snímky hodně „odpadu“. Opět bych preferoval snímání do RAWu.

Rozostřené pozadí snímku na kompaktech či ultrazoomech
Jak už jsem tu zmínil, čím má přístroj menší snímač, tím mají výsledné snímky větší hloubku ostrosti. To může být výhoda v případech, že fotíme krajinu, oslavy či dokumentujeme běžné věci. Pokud ale chceme pořídit portrét či nějaký „umělecký“ snímek a chceme, aby bylo pozadí od fotografovaného objektu více odděleno, narazíme u těchto přístrojů na zádrhel. Zatím co na zrcadlovkách mnohy stačí použít objektiv s malou clonou (např. f2,8 a menší) u ultrazoomů a kompaktů na to musíme jít přes ZOOM. Platí totiž, že čím větší je ohnisková vzdálenost objektivu, tím se rovněž zmenší hloubka ostrosti. Pokud tedy např. fotíme Láďu ultrazoomem a chceme mít za nim les trošku rozmazaný, musíme jít od něj dál a pak z větší dálky zazoomovat a pokud je zoom dostatečný (většinou musí být u kompaktů 10x a vyšší), měli bychom na displeji vidět, jak je Ládik ostrej a pozadí za nim už nikoliv. Je třeba dát ale dobrej pozor, aby fotoaparát zaostřil na láďu a nikoliv právě na les za ním :).

Další možnosti jak rozmazat pozadí snímku na maloformátových fotoaparátech, je režim makro, ve kterém většina kompaktních fotoaparátů umí ostřit už od několika centimetrů. To se však spíše hodí pro focení velmi malých předmětů.

Noční fotografie
Tady je třeba mít sebou stativ a rovněž fotoaparát, který zvládá delší časové expozice (alespoň 10s)
Při snímání noční krajiny či města bych volil režim Av (priorita clony), nastavil clonu zhruba na hodnotu 8 kvůli lepší kresně objektivu. ISO nastavte nejmenší (např. 100 pro nízký šum) a zkuste na stativu nafotit snímek (automatickou časovou a nebo kabelovou spouští). Pokud vychází na expozici delší čas než Váš fotoaparát zvládá, zkusite zvýšit ISO či o něco snížit clonu.

Pokud bude výsledný čas focení několikasekundový, je třeba počítat s tím, že např automobily či jakékoliv hýbající se světelné objekty budou na fotce dělat světelné „šmouhy“ , což ale může vypadat zajímavě.

Tak to je pro dnešek vše :).

Luke

Cannon 1100D

Snad již naposledy na dlouhou dobu zde přdedstavuju svůj novej foťák…
ano, po dvou letech se vracim k zrcadlovce a po mých předchozích modelech 350D a 1000D jsem si pořídil nástupce 1100D.

fotak

Jedná se o nejzákladnější model zrcadlovky, kterou Cannon dnes nabízí a která i se setovým objektivem 18-55mm stojí kolem 10ti tis.

Zrcadlovka nabízí snímač o velikosti APS-C (cca 22x15mm), který má v tomto modelu rozlišení 12Mpixelů (oproti 10MP u 1000D), závěrka zvládá časy od 1/4000s až po 30s/bulb a citlivost (ISO) lze nastavit až na 6400 (oproti max. 1600 na modelu 1000d)

Na zadní straně fotoaparátu je kromě optického hledáčku a tlačítek i LCD displej (o něco málo větší než u modelu 1000D), který je možné využít i na liveview a na zobrazování různých informací, histogramů, prohlížení fotek atd.

Další novou funkcí u tohoto modelu je nahrávání videa v HD (pouze formát 720p, nikoliv full hd). Video nyní zvládájí sice skoro všechny fotoaparáty, avšak u zrcadlovek je tato funkce poměrně nová a díky velikosti snímače a objektivů jsou videa ze zrcadlovek hodně podobné profi filmovým záběrům (hloubka ostrosti,nízký šum atd). Praktickému využití videa u 1100D trochu brání absence konektoru na mikrofon (pouze vestavěný mono mikrofon), ale i přes toto omezení lze (např s pomocí stativu) natočit docela slušné video.

Co se týká fotografování, je zde více fotografických módů, které se od starších modelů příliš nezměnili – fotografové nejvíc využijí módy P, Av (priorita clony), Tv (priorita času) a M (plně manuální režim, kde si vše nastavujete vy)

Dále jsou zde různé předvolby typu portrét, makro, krajina.. ty však jsem nikdy téměř nevyužíval. Ostření je 9ti bodové (s výběrem bodů a detekcí obličeje při liveview) a je možné samozřejmě využít ruční ostření (přepnutím na objektivu).

Zastavím se ještě u citlivosti ISO – zajímavostí je možnost automatické volby citlivosti (můžete si nastavit maximální povolenou hodnotu). Velmi mně překvapila nízká úroveň šumu na velkém ISO3200 – při podrobném zkoumání fotky se šum jeví zhruba jako na běžném kompaktu u ISO 400 – tzn použitelné. ISO6400 už je s šumem trochu horší, ale po změnšení snímku lze i toto využít. Z uvedeného plyne, že i ze základním objektivem to budete mít nyní snažší v horších světelných podmínkách.

Foťák ukládá data na SD karty a na 8GB kartu se vejde zhruba 1400 JPG v nejlepší kvalitě a nebo cca 400 snímků vnekomprimovaném formátu RAW. Videa v H.264 (MOV soubor) zabírají cca 133MB za minutu a je možné si volit framerate 25fps nebo 30fps

Přes víkend jsem už udělal nějaký fotky a musím říct, že oproti kompaktu je kvalita fotek fakt rozdíl, díky hloubce ostrosti si je třeba dát pozor na zaostření (které v módu liveview trvá docela dlouho).

Časem dám na rajče nějaký fotky, až se k tomu dokopu

Už se těšim až ho ve Lštění nebo na chatě vyzkoušim 🙂

Luke

Nové kamery

vstup do světa plného HD

Ať chceme nebo nechceme, technika hraje při natáčení filmu důležitou roli. Bez dobrého vybavení nemůžeme plně přenést do filmu všechny naše představy. Kamery jsou pro filmaře zkrátka to základní. Nyní máme v naší výbavě nové dva kousky.

Když jsme před čtrnácti lety začínali, natáčeli jsme na kamery, které se nám dostali do ruky. Vůbec první „stroj“ byla kamera Sony mého otce, která natáčela na formát Hi 8. Na svou dobu asi dobrá kamera, která stála neuvěřitelných 40 tisíc. V době analogu (pravěku) nám tato kvalita stačila, protože jsme záznam kopírovaly na kazety VHS.
Potom přišly další kamery. Lukyhellova kamera VHS-C a samozřejmě legendární drtič zad – „macek“ – se svým šedým filtrem, ale na druhou stranu třeba dobrým záznamem zvuku. Postoupili jsme dál, opustili analog a začali nahrávat na digitál. V té době to byla strašná změna, skok z pravěku do středověku, kvalita obrazu stoupla o několik stupňů. Kazety miniDv se na dlouho staly naším primárním záznamovým médiem a to i poté, co si Lukyhell pořídil Full HD kameru. Technický pokrok se ale zastavit nedá… naštěstí.

Rok 2012 je pro tvorbu Tv Vona v tomto směru zlomový. Přestoupili jsme opět na vyšší třídu. Kazety už definitivně patří minulosti, standardem je nahrávat na vestavěné flashové paměti nebo na paměťové karty. Výhod je několik. Předně snadnější a rychlejší kopírování přes USB do počítače a potom také přehlednost nahraného materiálu, který je rozdělen na soubory.
Nové kamery nahrávají ve formátu AVCHD, který zaručuje kvalitní záznam. Standardem je už nahrávat pouze ve full hd. Kvalita obrazu je výborná a to dokonce i při nízkém osvětlení. Pro střih je však potřeba výkonná mašina.
K dalším výhodám nových kamer patří především široký záběr, takže není potřeba kupovat speciální předsádku. Toto velmi oceníme při natáčení v interiérech (většina tvorby Tv Vona). Displeje se zvětšily, jsou kvalitnější a dotykové. Také jednoznačné ulehčení.

Počínaje tímto rokem se tedy Tv Vona definitivně posunula do full hd. Uvidíme, jaké nové technologie nám přinese budoucnost.

LOU

Walking dead

drsný dramatický seriál… to nejlepší na Vánoční svátky 🙂
Milý Ježíšku, k letošním Vánocům nechci žádné ponožky ani svetry s jelenem. Přeju si brokovnici a k ní pořádný balení nábojů. Zombíci můžou zaútočit kdykoliv!

Šerif malého městečka v Kentucky, Rick Grimes, se probudí v nemocnici, kde se zotavoval ze střelného zranění, a zjišťuje, že nikde v budově nejsou lidé. Svět se změnil. Prochází městem, které je zpustošeno bojem a zem je posetá mrtvolami. Nejen ale zem. „Chodci“ se potulují ulicemi a snaží se najít něco k potravě. Nákaza se rozšířila a všude jsou chodící mrtvoly. Boj o přežití začíná.

Walking dead je seriálové dítě Franka Darabonta, který má na svém kontě takové filmy jako třeba Vykoupení z věznice Shawshank nebo Zelená míle. Už od začátku je jasné, že tohle není žádná hororová komedie, ale drsný seriál, který se snaží zobrazovat boj se zombíky naprosto reálně. A daří se mu to. Atmosféra je povětšinou zoufalá, takže vás to neustále nutí kontrolovat pistole, jestli je máte nabité. Smrt číhá všude. Nikdy si nemůžete být jistí, kdo zemře.

První série má 6 dílů, které sklidili velký ohlas, a proto natáčení pokračuje. V současné době se v USA vysílá druhá série, která bude mít 13 dílů. A se třetí sérií se už počítá. Nepamatuji se, že by kdy vznikl seriál se zombie tématikou, většinou se jedná o filmy. Téma chodících mrtvých je natolik rozsáhlé, že seriál dokáže udržet při životě. Pro milovníky zombie filmů je toto povinnost. Zombie jsou namaskováni perfektně a k tomu zdařile sekundují počítačové triky.

Takže veselé Vánoce… a nezapomeňte – miřte na mozek! 🙂

http://www.csfd.cz/film/268090-walking-dead-the/

LOU

Kouzlo vysokého rozlišení

jak moc je lepší
Jsou ta zhruba dva měsíce, co jsem si koupil blue-ray přehrávač LG BD670, a tak je čas na první zhodnocení. O kolik je lepší než standardní DVD? Jak velká je to změna? Abych odpověděl na tuto otázku, obětoval jsem se a ládoval blue-ray přehrávač různými filmy a seriály v HD rozlišení. Co bych neudělal pro vědu 🙂

Předně podotýkám, že moje televize není full HD, ale je je HD ready, což znamená, že má rozlišení 1366×768. Full HD by mělo být tedy ještě lepší, než výsledky, které tady na vás v následujících řádcích vyvrhnu. Přehrávač je připojen HDMI kabelem, takže žádná degradace se nekoná.

Co jsem do televize ládoval?

Využil jsem toho, že přehrávač zpracuje Divx v HD, mkv, wmv a ještě kdoví cosi. Občas se stalo, že nějaké video nevzal (to jsem potom musel enkódovat do Divxu a pak to šlo), ale většinu formátů to čte. To byly tedy první videa, která jsem vyzkoušel. Samozřejmě záleží na kvalitě samotného videa (na bitrate apod.), což se ovšem pozná podle velikosti souboru (čím větší tím kvalitnější… však to znáte dámy 🙂
Potom jsem si koupil první filmy na blue-ray discích. K pokusnému promítání jsem zvolil své oblíbené Vetřelce.

Výsledky

Video je v každém případě lepší, než když se díváte na standardní DVD. Vidíte více detailů a vše je ostřejší. Můžete se tak dívat i zblízka a z filmu nebude jen rozmazaná šmouha. Především vetřelčí královna udělala v detailech náležitý dojem.
Co se týče rozdílu mezi filmy v divxu nebo mkv a blue-ray diskem, tak originální blue-ray je ještě o trochu lepší. Obraz je plynulý a vůbec žádné kostičkování, což dělají některá méně kvalitní videa, se neobjeví. Také to bude i tím, že filmy je v plném HD rozlišení.

Jak moc je tedy lepší?

Nečekejte nic, co by vám vyrazilo dech. Požitek z filmu je lepší odhadem tak o dvacet procent. Když máte dvd přehrávač a nebo blue-ray přehrávač (propojený HDMI), tak je vše převáděno na vyšší rozlišení. Detaily navíc to nevytáhne, ale kvalita to je taky slušná.

Myslím si, že dnes se už nevyplatí kupovat dvd přehrávače, ale rovnou blue-ray. Jejich cena šla dolů a kromě toho dvd disky také přehrají.

LOU

INSANE EDITION

… na youtube.com

Ahoj,
už jste o mně dlouho neslyšeli. To proto, že jsem sem dlouho nic nenapsal 🙂 Nosím pár příspěvků v hlavě a teď mám jeden, který sem musím švihnout.
Na youtube.com existují videa v tvz. INSANE EDITION.
Nejvíce mě oslovily tři z nich. Sem s nimi. 🙂

🙂 stojí to za to!

Ladik

Chuck Norris a reklamy pro T-mobile

aneb možná jste zaznamenali, že u nás byl před pár týdny Chuck Norris…

i když mnozí se ptali, proč Chuck přijel do Prahy a né naopak Praha nepřijela za Chuckem Norrisem .,…

no každopádně Chuck byl zde a natočil u nás reklamní spoty pro T-mobile.

Na youtube už některé z nich jsou, tak se kochejte, myslím, že se docela povedly:

Mimochodem, to víte, že Chuck Norris je jediný člověk, který dovede rozbrečet cibuli?!

Luke