TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Category Archives: Knihy

Lovci snů

9788073219482_lovci-snu_large

Lovci snů vyšly 21.5. 2015 a zatím jsou k objednání v e-shopech, na pultech knihkupectví se postupně objeví v následujících dnech a týdnech. Knihu vydalo nakladatelství Fortuna Libri, jedná se o paperback, který má 384 stran a cena je 289 kč (v e-shopech se dá sehnat i o 70 kč levněji; http://www.dobre-knihy.cz/lovci-snu-251248.html). Na psaní a úpravách jsem strávil téměř rok. Chtěl bych poděkovat Lukáši Helclovi, který četl první verzi a přinesl několik velmi důležitých podnětů. Poděkování samozřejmě také patří redakci nakladatelství, korektorům, tiskařům… zkrátka všem, kdo se na knize podíleli.

Děj knihy se odehrává převážně v Praze roku 2064. Stát ovládá pouze střed Prahy, ostatní části se odtrhly a zavedly vlastní pravidla, která jsou často vynucována gangy. V tunelech nepoužívaného metra přežívají zločinci a sběrači, na okraji města stojí věže na ochlazování atmosféry. Praha je místem mnoha kultur, které se navzájem mísí. Podstatná část života se odehrává na Síti, moderní virtuální realitě vyvinuté z internetu. Originální nápady a vize jsou cenným zbožím, které kradou speciální hackeři (nazývající se lovci snů) lidem přímo z myšlenek, když jsou připojeni na Síť.
Hlavním hrdinou příběhu je Marek Sagapov, lovec lidí s pověstí neúnavného štváče. Právě dostal za úkol najít zranitelnou dívku, která je obětí únosu. Rychle však zjišťuje, že nic není takové, jak na první pohled vypadá. Jde o mnohem víc, než tuší.

Na stránce knihkupectví Kosmas si můžete přečíst ukázku z knihy ( http://www.kosmas.cz/knihy/206281/lovci-snu/). Ukázka ve formátu pdf je pod obrázkem.

Vydání knihy je pro mě splněným snem. Doufám, že si najde své čtenáře, zaujme je a hlavně je nebude nudit.

Lou

Timur Vermes – Už je tady zas

180450_bigAdolf Hitler se probere na berlínské ulici. Po té co se otřepe z šoku, zkouší si vybavit poslední vzpomínky. Má na sobě starou uniformu umazanou od oleje a benzínu a naposledy si vybavuje zahradu říšského kancléřství. Teď ale stojí na Berliínské ulici, kterou nepoznává –  je rok 2011.

Na téhle premise je tedy postavena debutová knížka německého autora Timura Vermese z roku 2012. Jedná se o humornej román, který si bere na mušku i současnou politickou situaci v Německu a Evropské unii a „znovuzrozený“ Hitler, kterého všichni považují za výtečného herce a komika imitátora, tu vtipně komentuje současnou situaci a snaží se opět postupně dostat k moci.Vtipné jsou zejména momenty prvního kontaktu Hitlera s moderním světem – Hitler v prádelně, Hitler vs mobilní telefony a internet, Hitler na octoberfestu…   atd.

Autor si dobře nastudoval Hitlerovy projevy a tak tedy v knížce se setkáte i s jeho citáty a z některých až občas mrazí. Líbí se mi, že autor docela hezky vybalancoval osobnost A. Hitlera – prožíváme s ním sice v knize celý jeho příběh, občas nás pobaví,  ale není nám vyloženě sympatický (a la kladný hrdina) a autor se rozhodně nesnaží Hitlera příliš polidšťovat či snižovat jeho provinění z historie. Naopak je Hitler v románu spíše zesměšněn, avšak ve svém konání je důkladný a vcelku úspěšný..

Kniha se mi hodně líbila, pobavila mě a je zajímavou sondou i do dnešního mediální světa plnýho  „umělých“ televizních celebrit a nepřehledných politických uskupení a stran.

Doporučuji k přečtení!

Luke

Obchod levneknihy

Jsem po delsi dobe zavital do levnych knih na Andelu. Je to tam velke, maji toho hodne a kdyz zrovna neni prosinec, tak se da po obchode uplne v pohode pohybovat. Knizky pro deti pesunuli do snizeneho patra a cele patro tim zabrali. Tak jsem sel stojan od stojanu a pozorne prohlizel, co maji a co koupim. Ze zacatku jsem nemohl na nic narazit. Spousta „super“ knizek pro deti za „super“ penize. Ale pak uz jsem narazil na rozkladaci knizky s basnickami. Ty hrozne rad predcitam. Z hlavy jich dam uz aspon tricet. Treba tuhle:
Ach ach ach
Spalila jsem hrach
Polivka mi vykypela
Co jsem smutna vytrpela
Ach ach ach
Spalila jsem hrach

Nebo

Vzal si sedlak selku slepou
Klisnu hluchou
Kosu tupou
Sece travu za chalupou

Trava sucha
Selka slepa
Klisna hlucha
Kosa tupa
Sece travu
Jen to lupa

A dalsi takovy vtipny

Hajkovic Andulka
To je hodna holka
Ona nic nedela
Jenom z okna kouka.

🙂 ta je fakt hodna

Tak jsem pobral par basnickych knizek, at rozsirim svou znalost, pridal jsem knizku s ukoly, ktere by Barca mohla zvladnout, zaujala me obrazkova knizka s deseti vynalezci, pridal jsem si cedecko s vypravenou pohadkou cert a kaca (konecne se dozvim, jak to s nimi bylo) a uzavrel jsem to skotskou trojdetektivkou, ale nazev ted z hlavy nedam, tak mozna pak doplnim.
Nechal jsem tam krasnych neco pres 3 kila a jsem spokojenej.
Nakupy knizek me bavi. A jejich cteni taky.

Chcete jeste jednu basnicku na zaver?
Tezkou, ale snad to dam

Frantisek Hrubin
Snehulak

Na lede je snehulak
A hrnec ma za usima
Bezel by a nevi jak
U zeme ho drzi zima

Az ho pusti pobezi
S vodou podle nabrezi

A protoze tleskate, dame si uplne posledni, ta se bude libit ashmanovi

Kohout krici kykyryky
A slepicka kokodak
Takhle kohout zoba zrni
A slepicka zrovna tak
Zoby zoby zoby zob
Vyzovali cely snop

Zoby zoby zoby zoby
Kohoutek se na ni zlobi
Slipka zoba zoby zob
Kdyz si hloupy kohoutku
Nech si ujit pochoutku
Ona zoba, ty se zlob

Ladik

Tip na skvělou koupi

Většinou se cejtim tak nějak „divně“, když kupuju věci „v akci“, ale čas od času zabrousim do Levných knih. Většinou, když mám namířeno do hospody a vim, že tam budu čekat nějakou dobu, tak si v LK koupím nějakou (často nepříliš kvalitní) levnou knížku na zabavení. Se stejným úmyslem jsem včera na Andělu navštívil místní pobočku LK a co jsem hned u vchodu nespatřil? 600 stránkovou knížku o historii českých kin a biografů s názvem „Zaniklý svět stříbrných pláten“. S Žábou  jsme jí měli vyhlídlou již dříve a listovali jsme v ní v rozličných knihkupectvích, ale cena (cca 1500,-) se nám zdála příliš.V LK na Andělu jí teď mají za baťovských 299,- takže nebylo co řešit…

Jestli jste fandové filmu a jeho historie, neváhejte a nakupujte!

zanikly-svet-stribrnych-platen

 

Luke

Nová knížka – „Z historie piva“

IMG_20140312_095636

Včerejší výlet do knihkupectví se vydařil a kromě plakátu s Jamesem Bondem (Connery) jsem si zakoupil i tuhle vcelku obsáhlou knížku, která popisuje začátky pivovarnictví v čechách – zejména v 17 – 19. století.  Knížka není současná, jedná se o souhrn textů historika Čeňka Zíbrta (1864-1932) a bude tedy zajímavé číst si pohled „na pivo“ optikou 100 let starého díla (v knize byla zachována i dobová „mluva“ a slovosled)  a hned první kapitola je vcelku aktuální „O šalbě při vaření a prodeji piva“ a popisuje, jak někteří sládci už v 16. století pivo pajcovali vodou a snažili se všemožně zvýšit zisk z žejdlíku… 🙂

Tolik k radostnému přírůstku do naší knihovny a já se jdu do knihy pustit právě teď!

Luke

 

 

Po delší době bez knihy

Včera jsem dočetl šestou knihu Dextera – dvojí Dexter. Dostal jsem jí od Ježíška. Ale ještě než jsem si jí přečetl, zvládnul jsem jiné dvě vánoční knihy. Svižné pokračování švédského thrilleru play s názvem buzz a druhá byla Flashback od Dana Simmonse.
Než jsem se pustil do šestého Dextera, přečetl jsem si čtvrtého a pátého, abych plynule navázal.
Kdo zná seriálového Dextera a nezná knížky, mám pro něj pár informací.
První řada seriálu je stejná jako první knížka. Zatímco na konci první řady zemře Dexterůc bratr Brian, v knížce zemře LaGuerta, Brian prchne, aby se ve 5. knize vrátil a především se Debora dozví, co je Dexter zač. Tady se seriál s knihami rozchází a jdou jinými cestami. V knize stále žije seržant Doaks, který Dexterovi strpčuje život, Dexter si vzal Ritu za manželku, mají holčičku a vychovávají Codyho a Astor a neposílají je na dvě seriálové řady k babičce, Debora se do svého bratra nezamilovává, s agentem FBI má chlapečka, je blonďatá a atraktivní. Angel Batista je jen forenzní technik o kterém se skoro nemluví. A hlavně Dexter je ještě víc bez emocí a drsnější.
Přečtěte si. Doporučuji.

Ladik

O čtenáři

Jsem čtenář. Přečetl jsem zhruba tři stovky knih a poslední roky hned po přečtení knihy beru do ruky další. Rok 2013 nebyl knižním rokem. Zasekl jsem se u příběhu točící se kolem prvního supermanova komiksu. Příběh ve stylu hledání grálu mě omrzel, knihu jsem vrátil nedočtenou do knihovny a knižní svět usnul.
V listopadu jsem půst přerušil a jak jsem již jednou po delší pauze odstartoval čtenářský maraton českým autorem, tak i teď jsem vzal do ruky českou knížku.
Krakatit od Karla Čapka má nádherný příběh, který mě oslovil. Několik naprosto úžasných pasáží, které již nelze zapomenout.
Hořká vzpomínka na školu, češtinu, literaturu, čítanky. Škola všechno zhnusí a člověk musí sebrat odvahu to překonat.
Ať je to výtvarka, hudebka nebo čeština. Škola jakékoliv čtení, kreslení, zpívání v obyčejných dětech utluče. Nekreslím, nezpívám, ale aspoň čtu.
Už se těším, až si stoupnu ke knihovně a vyberu si další knížku.

Ladik

Co chci napsat ?

baví mě psát, akorát né vždycky je o čem a když už je nejhůř a nejsou napády, nikdy nezklame psát např. o tom, co člověk aspoň trochu zná. Takhle vznikla moje první „open source“ knížka o nahrávání muziky, kterou si můžete stáhnout tady v PDF a teď mi už několik tejdnů v hlavě leží ne příliš originální nápad – napsat kuchařku pro staré mládence! Ptáte se proč, když nejsem žádnej extra kuchař, ani mládenec a už vůbec né starej?? 🙂  Vlastně pořádně nevim, ale laká mě sestavit  takovou PDF knížku a myslim si, že je to „díra na trhu“. Jednu kuchařku „Starého mládence“ jsem už četl – je z roku 1991 a ilustroval ji Renčín – to je asi ale všechno pozitivum – jinak se jednalo o knihu psanou spíše kalendářovým způsobem  (pondělí snídaně, oběd a večeře, uterý snídaně, oběd a večeře atd…), což si myslim není úplně praktický, žádný fotky jídel tam nebyly a navíc je i obsahově znát, že už je víc než 20 let stará.

Chtěl bych proto napsat další takovou opensource knížku, kterou si pak zájemci jednoduše a zdarma stáhnou z webu a třeba vytisknou. A co bych chtěl v té knížce mít? Hlavně jednoduchý, ale rozmanitý recepty! Pamatuju se, když jsem ještě bydlel sám, jak mě nebavilo vařit dlouhý recepty nebo jídla, který vyžadovaly x desítek minut přípravy a navíc jsem jedl hodně nezdravě (viz moje legendární „pochoutka“, která se v knížce určitě neobjeví!“ :)). Chtěl bych tedy vybrat recepty, který často vařim teď a který jsou z poctivejch surovin a který by zvládnul uvařit i člověk bez větších kuchařskejch zkušeností. Kromě „hlavních“ jídel (zde nebude chybět mé chili) bych tam chtěl mít i třeba recepty na pomazánky či  saláty. Nevim jestli tam vůbec ale dám nějaký sladkosti? Sám jsem nikdy nic nepekl a nebylo by asi fér, abych to „radil“ jinejm. Ale třeba palačinky snad umim, tak ty bych tam mohl dát :).

A proč to sem píšu? Chtěl bych, abyste mi, mužští návštěvníci blogu, do komentáře napsali, jaký jídla si doma sami občas rádi vaříte? Nebo jaký recepty byste v podobně tématický knize očekávali?

Díky

Luke

Já, hráč – Zpověď opravdového gamblera

Já, hráč je unikátní kniha, která přináší drsný a otevřený pohled do světa gamblingu. Jak už podtitul napovídá, jedná se o pravdivý příběh člověka, který propadl elektronické ruletě a během pár let na ní prohrál téměř 8 miliónů korun. Martin S. se v době dopsání této knihy dostal z pasti heren a rozhodl se podělit o svůj marný boj s gamblingem. Na téměř tři sta stranách popisuje, jak do hraní postupně spadl, jak se zhoršil jeho psychický stav a jak začal všem okolo sebe donekonečna lhát. Výjimečné na této knize je, že máte vše o gamblingu z první ruky. Není to žádná odborná literatura nebo skripta na Závislosti. Je to autentický příběh, který vám jasně přiblíží o čem hraní je a hlavně, proč by člověk hrát neměl. V doslovu se potom k problematice hráčství vyjadřují odborníci a doplňují informace právního charakteru.

Předně musím říct, že kniha se čte velmi dobře. Martin ji píše hovorovou češtinou, a proto máte při čtení pocit, že posloucháte vyprávění známého někde v baru u sklenice piva (nebo jak Martin píše „plzýnky“). Ihned se mi vybavilo několik známých tváří z okolí, které vypráví totožným způsobem a někdy mají třeba i podobné nápady a zážitky, jaké autor popisuje. Martin je zkrátka kluk, kterého byste klidně mohli potkat ve Sportovce nebo v Sokolovně.

Martin začal vyprávět svůj příběh od dokončení školy, kdy se plný energie a ideálů rozhodl začít podnikat, vydělávat peníze… zkrátka dobýt svět. Protože byl inteligentní, dostal se i na Právnickou fakultu a pokoušel se jí společně s prací studovat. Problém lidí, které ovládne démon gamblingu, je ovšem příliš velká motivace. Martin byl nastavený vydělávat velké peníze, být úspěšný. Aby naplnil tyto svoje cíle, dokázal tvrdě makat a během několika měsíců vydělat opravdu hodně. Jenže mu to nestačilo. Byly zde herny, které představovaly snadnou možnost zvýšit své finanční prostředky. Je to přeci o štěstí. Stačí najít správný systém a musím na tom vydělat. Tohle je jen pár bludů, kterým gambleři trpí a Martin jich v knize popisuje daleko více. Pokud je velká motivace člověka zaměřena na práci, je všechno v pořádku, pokud ji zaměří na hraní, je to problém (slušně řečeno).

Martinovi se velmi rychle začaly kupit dluhy, které se snažil řešit různými půjčkami a postupně i podvody. Jak se víc propadal do gamblingové propasti, tím více se zhoršoval jeho psychický stav. Všechno na něj dopadalo, takže několikrát za rok ho vezla sanitka do nemocnice, protože měl záchvaty úzkosti, a také se pokusil spáchat sebevraždu. Musel brát antidepresiva, aby mohl fungovat. Lidem okolo sebe začal lhát, takže pomalu přicházel o obchodní partnery, školu, kamarády a nakonec i přítelkyni. Naštěstí se však našlo několik lidí, kteří mu pomohli. Předně to byla jeho matka, která nakonec pod tíhou okolností prodala byt, ve kterém bydleli, aby mohl Martin splatit dluhy. I to však nepomohlo. Vábení herny bylo silné. Jedinou zaručenou metodou se potom ukázalo jen spravování financí kamarádem Filipem. Martin zkrátka nedostal do ruky víc než pár stovek, protože větší obnos by okamžitě prohrál.

Předně si je nutné uvědomit, že veškeré forbesy, elektronické rulety a podobné automaty jsou podvod. Nikdo na nich nikdy nezbohatne. Nikdy. Proč by jinak majitelé heren celé tohle všechno provozovali? Proto aby je mohl někdo oškubat? Těžko. Automaty mají nastavené určité procento, které může člověk vyhrát, vždy je to ale propočítáno tak, že zisk má z toho majitel. V knize je tento systém docela dobře popsán. Když už člověk do gamblingu spadne, pomoc není jednoduchá. Závislost na hraní je jedna z nejtěžších závislostí. V podstatě pomáhá jen výše popsaný princip, který spočívá v tom, že dotyčný nemá přístup k penězům. Dostává jen nepatrné kapesné, protože vše ostatní by velmi rychle zmizelo v bedně. Je to potom vždy otázka, zda se v okolí gamblera najde někdo, kdo mu je ochoten finance spravovat. I potom ovšem není úplně vyhráno, protože člověk může začít krást nebo si peníze obstarávat různými podvody. Lhaní je na denním pořádku. Rozhodně jim nevěřte historky typu: šéf mě natáhnul, ztratil jsem peněženku apod.

Kniha se velmi dobře čte. Styl vyprávění je podobný knihám typu Mládí v hajzlu. Určitě bych jí doporučil lidem, kteří mají ve svém okolí někoho závislého na automatech nebo si to o někom myslí. Já, hráč je totiž opravdu unikátní sonda do mysli člověka polapeného gamblingem. Při jejím čtení se vám odhalí, jak gambler uvažuje, jaké jsou jeho hodnoty a především také, jak sám sebe nenávidí. Je to právě ten odpor vůči sobě, který mu působí psychické problémy a vede ho k sebevražednému jednání. Možná vás překvapí v jak rychlém tempu se příběh odvíjí, ale i to je reálné. Člověk závislý na automatech žije ve spěchu, nemá stání, pořád musí někam spěchat, něco dělat. Musí sehnat peníze a potom se také bojí odpočívat, protože v tu ránu na něj všechno dopadne a pohltí ho deprese.

Lidé, kteří jsou závislí na gamblingu, jsou nemocní (psychiatři jim dají diagnózu F63 podle mezinárodní klasifikace duševních onemocnění). Je důležité si to uvědomit a takto i ke gamblerovi přistupovat, byť druhým dechem dodávám, že to může být velmi těžké, protože se s takovýmto člověkem zpravidla setkáte v situaci, kdy vás nebo vaše blízké připraví o peníze. Ve svém nejhorším stavu bude lhát naprosto o všem a pro každého bude mít jinou historku. Neodsuzujte ho, snažte se ho pochopit, ale nikdy mu nedávejte peníze nebo něco cenného. Vždy je šance, že se z toho nakonec dostane, ale potřebuje pomoc někoho dalšího. Sám to nedokáže. Česká republika je bohužel země, kde herny rostou rychleji, než houby po dešti. Rozhodně by bylo dobré jejich počet výrazně snížit a nejlépe je zakázat úplně. To jediné by jako pomoc fungovalo stoprocentně.

 

Já, hráč – Zpověď opravdového gamblera (Martin S., Daranus, 2011, ISBN 978-80-87423-19-6)

 

Lou

Anketa časopisu XB-1

Časopis XB-1 nejprve ohlásil svou smrt, aby byl záhy resuscitován silnými elektrošoky fanoušků. Zregeneroval se silou Wolverinea a s novou cenou (95 kč) znovu vtrhl na novinové stánky. Bohužel stále jen na některé. Dění okolo časopisu pokračuje. Redaktoři chystají změny, aby časopis oslovil ještě větší skupinu lidí. Vyjádřit se nejen k obsahu časopisu může každý prostřednictvím ankety umístěné na stránkách.

Anketa je určena především lidem, kteří časopis pravidelně čtou, ale myslím, že anketa je i vhodná pro čtenáře, kteří časopis teprve začnou číst. Když nějaké pole nevyplníte, systém vaši odpověď po odeslání stejně přijme.

http://www.casopisxb1.cz/

 

Lou

Časopis XB-1 končí

„Časopis XB-1 končí“. Tímto smutným oznámením začíná zpráva šéfredaktora v červnovém vydání časopisu a stejné oznámení je k nalezení i na webu. Je tomu bohužel opravdu tak, nejedná se o nemístný žert, a proto urychleně udělejte jediné – odsuňte se s židlí od počítače, aby vaše klávesnice byla ušetřena proudu slz. A klidně brečte. Je to zdravé.

Časopis XB-1 vznikl jako přímý nástupce Ikarie, která zde vycházela už od divokého začátku devadesátých let, kdy k nám v plném proudu vtrhla světová sci-fi a fantasy díla. Už od začátku Ikarie publikovala kvalitní zahraniční povídky a k tomu přidávala práce českých autorů. K tomu jste dostali přehled knih, které právě vychází na poli vědeckofantastického žánru, a recenze vybraných děl. Nechyběly ani zpráva z českého fandomu, přehled soutěží a recenze žánrových filmů. Redakce Ikarie také pořádala soutěž Ikaros, kam jste mohli zaslat povídky do délky 40ti normostran. Ikarie prostě nabízela všechno, co si pravý fanoušek sci-fi mohl přát.

V listopadu 2010 rozhodla Mladá fronta, vydavatel Ikarie, o zastavení vydávání. Mladé frontě se zdálo, že Ikarie již do budoucna nebude úspěšná. Redakce se ovšem nevzdala a začala časopis vydávat sama. Ikarie dostala název podle českého sci-fi filmu Ikari XB-1, a proto přímý nástupce dostal název XB-1. Časopis dostal skvělý layout a obsah zůstal stejný jako u Ikarie. Kromě dobrých povídek, recenzí a zpráv ze světa fantastiky přibyly ještě teoretické články amerického spisovatele Jasona Sanforda, který se dlouhodobě zabývá žánrem sci-fi. Musím říct, že jeho postřehy k jednotlivým dílům i různá doporučení byla vždy velmi zajímavá. Zachována v XB-1 zůstala i literární soutěž, která se jen přejmenovala na Daidalos.

Vlado Ríša v prohlášení, šéfredaktor XB-1, uvedl, že časopis skončil kvůli ekonomickým problémům. Nepodařilo se obnovit původní čtenářskou základnu Ikarie a také se projevila současná ekonomická krize, která kultuře nepřeje. Částečně se také nepodařilo dostat XB-1 k prodejcům. I přes velké snahy časopis propagovat ho bylo velmi těžké sehnat (někdy člověk musel oběhnout třeba i pět trafik, než na XB-1 narazil), jedinou zaručenou metodou bylo předplatit si ho. Osobně si myslím, že při větší propagaci časopisu by ke konci dojít nemuselo. Sci-fi má pořád sílu oslovit především mladou generaci.  V každém případě je to velká škoda, protože XB-1 přinášela opravdu vždy to nejlepší ze světa sci-fi. Poslední dobou se mi dařilo i přečíst hodně povídek, které v časopisu vyšly. A v neposlední řadě to je pro mne i ztráta osobní, protože za posledních šest let mi v Ikarii a poté XB-1 vycházela každý rok minimálně jedna povídka.

Na tomto místě bych chtěl poděkovat Vlado Ríšovi, Jaroslavu Jiranovi, Martinu Šustovi a dalším lidem, kteří časopis vytvářeli. Díky, byl to vždy neobyčejný zážitek.

 

Web zůstane zachován, podívejte se tedy aspoň na něj:

http://www.casopisxb1.cz/

 

LOU

 

Pýcha a předsudek a zombie…

shrnutí posledních dnů

Nevím, jak bych měl tenhle příspěvek zajímavě nazvat, tak jsem ho opět nazval vcelku nudně a nezáživně – podobně jako ty poslední dny. Světlou výjimkou byla jen neděle, kdy se konečně udělalo hezky, a tak jsme  s žábou vyrazili do centra, koupit nějaké drobnosti a hadry a zašli jsme si na příjemnej oběd do http://www.cafecolore.cz/
Žába je teď na čtyři dny v Madridu a já pořád bojuju se zánětem průdušek a večery trávím příjemným kašláním a pokašláváním a nebo venčením psa rodičů, což už mi začíná  lízt krkem a čím dál víc si Vážím našich koček, který se venčit nemusej :). Díky nemoci neběhám, což mi kazí naládu a ani nechodim nikam  do hospod (což mi léčí játra), takže začínám trochu lenivět a Mňoukovatět :). Doufám ale, že né na dlouho, protože (i když to tak nevypadá), za deset dní začne Jaro a určitě hned bude krásně a výletově, což bychom měli využít.

Taky bych se zde měl zmínit o TV VONA  – minulou neděli jsme natočili další část epizody seriálu Na Točně – 7 dní či-li Točna (nebo jak se to jmenuje)  a tuto neděli snad celej díl již dokončíme. Bude to vtipný – první část jsme totiž točili minulej rok v červnu, takže má postava Ringa v této epizodě (která bude rozdělená na jednotlivé dny v týdnu) bude chvílema tlustá a méně tlustá :). Ashman s Lukyhellem tuhle sobotu natáčeli další Neanonymní Alkoholiky a ti by se měli do konce tohoto týdne opět objevit na webu.

Minulej tejden jsem tu psal o tom, jak jsem na tabletu dočetl svojí první knížku a už sem dočetl i toho Hemingwaye – Pohyblivý svátek a je to moc hezký čtení, který opět člověka navnadí na Paříž , alkohol a dobré jídlo. Teď jsem se začetl do trošku jiného žánru – pamětí Lubomíra Štrougala, býv. předsedy vlády 70.-80. let a předtím ministra vnitra a zemědělství. I z téhle knížky mám občas potřebu chlastat…  napadlo mě, že bych se měl v literatuře trošku víc vzdělat a že bych si, podobně jako loni, dal nějaké blogovací předsezvzetí – ale týkající se knížek – zejména takové té „klasiky“, kterou by si měl člověk alespoň jednou za život přečíst. Napadají mě jména jako Tolstoj, Dostojevskij, S. Fitzgerald i ten Hemingway, Zola či Balzac, prase Wilde, něco od Lojzy Jirásků atd. Akorát asi budu mít problém u těch delších románů a knih – přeci jenom třeba Vojna a Mír pro mě byla těžko stravitelná i v podobě filmové (a tedy zkrácené a značně zjednodušené) a obávám se, že u knihy bych se unudil. No ještě to promyslím :).

Zajímavou kapitolou mého současného „téměř nic nedělání“ je hudba – na kytaru a piáno už jsem dlouho nešáhl a čím dál víc mám pocit, že se bez aktivního hraní obejdu a navíc – užívám si to! Hlavně volný pátky a soboty večer, kterejch loni a předloni hlavně díky koncertům moc nebylo.  O tom, že můj přístup k muzicírování se pomalu a jistě mění  je i to, že z letošních několika koncertů a hraní jsem si nejvíc užil jam v hospodě s kamarádem Jardou, kdy se neřešej žádný chyby, playlisty, ozvučení a jen se hraje čistě pro radost…

A poslechněte si album Hunky Dory od Bowieho – já jsem ho zas před pár dny opět „objevil“ (naposledy jsem ho poslouchal tak před dvěma lety) a je to úžasná muzika!

Luke

Walter Isaacson: Steve Jobs

V posledních měsících jsem čtení dost zanedbával, ale díky tabletu jsem najednou objevil kouzlo e-knih a první z nich jsem již dočetl – biografii zakladatele společnosti Apple a technického vizionáře  Steva Jobse.  Jobsův životní příběh, který byl bohužel předčasně ukončen rakovinou v  56 letech, je bezesporu jedním z nejzajímavějších z  uplynulého století a proto i sám Jobs, ještě před svou smrtí, pověřil zkušeného životopisce Isaacsona, aby bez servítek popsal životní dráhu tohoto génia a šílence v jedný osobě.

Knížka je psána chronologicky a sledujeme tak Jobsovu kariéru od popisu jeho rodiny a rodičů,  jeho dětství (zde mě překvapil fakt, že Jobs byl adoptovaný), přes objevení zájmu o elektrotechniku, seznámení s Wozniakem a jejich první „garážové“ počítače.  Kniha začíná získávat na větší zajímavosti v momentě založení společnosti Apple a uvedením prvního komerčního úspěchu této firmy, počítače Apple II.  Steve Jobs chtěl, aby jeho životopisec popsal jeho život nezaujatě se všemi klady i zápory jeho osobnosti a to se myslím povedlo. V knize, v téměř každé kapitole, jsou zmínky či příklady Jobsových negativních vlastností  – výbušnost, neurvalost ke kolegům či spolupracovníkům, umíněnost a velký prostor zde dostává jeho „pokroucená realita“ (jak myšlenkové toky SJ popisují jeho současní i bývalí kolegové). Velká část knihy je věnována i Jobsově rodině a dětem,  ke kterým se v některých častech života choval opravdu špatně.  Nad tyto špatné vlastnosti je ale postavena Jobsova schopnost vymyslet zajímavý produkt, dokonalý cit pro design a prezentaci a právě ona neurvalost či neomalenost jeho komunikace s kolegy dokázala často vývojové týmy vymotivovat k ještě lepšímu výkonu či k nálezu unikátního řešení daného problému.  Jobs nechtěl nikdy dělat kompromisy a chtěl nabídnout zákazníkům vždy unikátní produkt, který bude dokonalý po všech stránkách a proto chtěl mít totální kontrolu na hardwarem i softwarem jeho produktů – s tím se právě dostával do sporu s Billem Gatesem (Jehož Windows který je typickým příkladem otevřeného produktu, který běží na různých HW komponentách) .

Kniha je psána dobře, nemusíte se bát žádných složitých či technických pojmů (jak by tomu bylo asi v případě, kdyby knihu psal nějakej ajťák) a autor pro knihu zpovídal řadu Stevových kolegů, konkurentů i členů jeho rodiny a proto si myslím, že kniha zobrazuje Jobse skutečně tak, jak na lidi působil.

Myslím, že tahle publikace je důstojným odkazem velkého muže, který i přes své slabiny dokázal změnit svět a jeho produkty a projekty (ať už Macintosh, Pixar, Iphone, Ipad či systém Itunes) tady ještě dlouhou dobu budou a budou inspirovat další budoucí generace vývojářů.

A teď mě čeká Pohyblivý svátek od Hemingwaye a to je prý lahůdka!, tak jdu na to 🙂

Luke

Super špek me

Né, nebojte se, neni to další nudnej příspěvek o mým hubnutí, chci se podělit o dojmy z knížky, kterou jsem právě dočetl.

Na začátku byl americký film „Super Size me“ , ve kterém se jeden američan rozhodl, že se bude měsíc stravovat jen v McDonaldu a po měsíci… překvapení a spolier… přibral a stoupl mu cholesterol. Když byla v roce 2006 premiera tohoto filmu v kině Aero, rozhodli se lidé z produkční skupiny Aerofilms uspořádat podobný experiment i u nás v českém prostředí – co se stane s typickým českým člověkem, pokud se bude měsíc stravovat v běžnejch českejch hospodách a bufetech a jíst běžná česká jídla ?

Experimentu se ujal „estrádní umělec“ (jak sám o sobě v knize píše) Karel Gustav Božan (na internetu jsem zjistil, že je zpěvákem v Karel Gott revivalu, v knize to ale nikde neuvádí) , který na začátku experimentu měří 191cm a važí 120Kg.  Již od začátku je tedy patrné „odlehčení“ (nikoliv váhové) oproti americkému pokusu (tam byl hlavní hrdina hubený skorosportovec).

Knížku dle zápisků Karla G. Božana napsal Luboš Bokštefl a kniha je dělená do 30ti kapitol, které dokumentují postupně všechny dny experimentu.  Pokud čekáte vážnou knihu popisující vědecky celý experiment, jste vedle. Kniha je především humornou sondou do jednoho měsíce života umělce-pivaře a experiment je v knize spíše v pozadí příběhu Karla G. Božana a jeho spolupoutovníka, kterému se v knížce přezdívá Talíř. Knížku lze považovat i za dobrého průvodce po pražských hospodách, protože jich za těch 30dní oba hrdinové navštívili uctyhodný počet a u každé z hospod je často uvedeno i doporučení, jaké pivka či jídla tu mají dobré atd (i když je to psáno 6 let zpátky a nemusí to tedy být aktuální).
V každém dni je samozřejmě pečlivě zaznamenáno, jaké jídla hlavní hrdina posnídal, poobědval, povečeřel, kolik si dal piv (hodně) a další důležité věci.  Příhody hlavního hrdiny mě dokázaly často rozesmát, některé mi  připoměly některé mé hudební kamarády a známé a knížka se čte dobře, protože není nijak náročná.

A zaspoileruju Vám konec a jak vlastně experiment dopadnul – Karel G. Božan totiž po měsíci tohoto stravování zhubnul 6 Kg a cholesterol se mu snížil :). Samozřejmě to nemá smysl brát opravdu vážně – nevíme, jak se stravoval před tímhle experimentem, i samotných původních 120Kg je slušná nadváha a svou roli mohl sehrát i pravidelný stravovací režim, na který hlavní hrdina na měsíc „najel“.

Knihu doporučuju k přečtení buďto k pobavení či k tipům na neobjevené pražské hospůdky. Knížka se dá nyní koupit v Levnejch knihách na Andělu za cca 100,-

Luke