TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Category Archives: Historie

10 let

Je to 10 let, co jsem si zahral v TVVona projektech Konspirace 1 a 2, pribeh postaka a Na Tocne ci Jeskyne 2. Kdo jste nevideli, napravte to 🙂

 Rok 2007 byl pro me nejuspesnejsi filmovy rok.  Mel jsem tenkrat plany na dalsi pokracovani, ale uz to se mnou slo od desiti k peti a na filmovani jsem si uz poradne cas nenasel. 

Kdyz mi byla pulka toho, kolik mi je dnes, chrlil jsem jednu povidku za druhou a za par let jsem jich mel v supliku nekolik desitek. Mozna byste i ted koukali, jak jsem to dokazal tenkrat zaplest a rozmotat. Zkusim nejakou vytahnout a zverejnit.

V zivote prochazime ruznymi etapami, ted uz jsem zase u jine, ale na tyhle vzpominam rad. 
Ladik

Trochu odlehcene: mam jeho autogram na prukazce

Dnes odesel Standa Gross, exministr, expremier…

Jemu bylo 45 a mne je o 10 (a kousek) mene. On pred deseti lety, tedy v mem soucasnem veku, koncil tam, kde ja prave tehdy zacinal a uz se mi stacil jen podepsat. Pak z nej byl premier. Za tech 10 let byl premier milovany a pak nenavideny, odvolany, zmizely a vraceny a ted je pryc a ja celou dobu drzim tu stejnou standartu a stale mam tu jim podepsanou prukazku. 

Asi si ji necham navzdy 🙂

Ladik

  

Několik starých úsměvných reklam

jelikož to tu moc nežije, dám sem čas od času něco z mého oblíbeného retro tématu a dneska je to tedy několik reklam ze 40. a 50. let…

To byla panečku doba – nikdo neřešil sexismus, kouření bylo v módě a Ronald Reagan byl ještě tuctovým hercem přivydělávajícím si v amerických reklamách….

07_07_07_advert3 camels-cigarettes-doctor-advert coffee-spank Favim.com-34348 vintage-hoover-ad funny christmas

old-smoking-ads-8 Sexism-In-Vintage-Ads-18 eye-pop ads-5 Cleaning-Funny-ad1

Doufám, že Vás některé z reklam pobavily 🙂

Luke

Konspirační teorie

už delší dobu sem chci napsat zamyšlení na téma konspirační teorie – udivuje mě, kolik lidí v mém okolí jim věří (jak občas vidím na FB) a tak jsem se rozhodl napsat dnešní blognutí.

index

Myslím, že konspirační teorie jsou staré jak samo lidstvo. S tím jak vznikaly a zanikaly království, císařství, státy a vlády, vznikal i v lidech – tu oprávněný, tu méně oprávněný – pocit, že „ti mocní a bohatí“ jim něco tají a (intri)kují pikle za jejich zády a snaží se získat neomezenou moc a zatajovat lidem skutečnost a pravdu. Né, že by se nic takového v minulosti nedělo – právě naopak. Podstatou konspiračních teorií je ale předpoklad úplného útajení oné „konspirace“.Je zde předpoklad, že velmi velká (či občas menší) skupina zainteresovaných lidí je schopna zcela utajit konspirační chování, které se tak stává nedoložitelné. Pouze ti vyvolení (míněno odhalovači konspirací) ale skrz tuto hradbu mlčení prohlédli a skutečnou „pravdu“ odhalili.

To je tedy hlavní prvek všech konspirací – přecenění vlastní (ne)důležitosti v systému lidstva. Z obyčejného člověka, který začne věřit nějaké konspiraci, se tímto rázem stává někdo výjimečný, který je nebezpečný pro „konspirátory“, kterým stojí za to tyto „vyvolené“ klamat, případně je zesměšňovat atd.

Zjednodušeně z toho vyplývá, že nejpravděpodobněji konspiraci uvěří méně sebevědomí jedinci, kteří často žijí v sociální či emoční nejistotě, z čehož vyplývá i nedůvěra v autority a média. Mohou být rovněž nepříliš úspěšní v profesním životě, není ani výjimkou psychologická porucha osobnosti či sklony k paranoie.

Ke vzniku a šíření konspiračních teorií přispěla výrazně studená válka (kdy USA i SSSR z pochopitelných důvodů tajily výzkum i tajné vojenské operace) a následně rozšíření internetu, který znamenal pro šiřitele konspiračních teorií konečně možnost, jak účinně své teorie a myšlenky šířit.

Konspirační teorie jsou bohatým zdrojem inspirace i pro filmaře – a to nejen pro naší TV VONU (viz Ládikův mástrpís „Konspirace“) – vzpomeňme třeba na filmy Kozoroh 1, JFK či seriál Akta X.

Pro zastánce konspiračních teorií je typické, že nevěří „oficiálním“ médiím – z jejich pohledu jsou noviny, TV a oficiální zpravodajské servery zmanipulovány (ať už světovým židovstvem/zednáři/CIA/konkrétními vládami/nadnárodními konglomeráty aj.) a naopak téměř až slepě věří neověřeným (či těžce ověřitelným) informacím na „nezávislých“ serverech, které jsou často publikovány anonymně či bez uvedení zdrojů. To, že daleko snáze by případní konspirátoři „zmanipulovali“ menší nezávislé servery jim nejspíše nedochází…

Konspirace je rovněž prostředkem propagandy a politického boje. Jedna z teorií, původem ze sovětského svazu, byla celkem úspěšná v 80. letech – dle této teorie vznikl virus HIV v laboratořích CIA. Tato konspirační teorie byla sice vyvrácena, ale na delší čas zaujala místo i v některých odborných publikacích a uvrhla tak na USA nepříjemný stín podezření.

Konspirační teorie tedy představují alternativní a neprokazatelný výklad událostí historie či dějů v přítomnosti. V konspiračních teoriích ovšem naleznete často i reálná a doložitelná fakta – ovšem jen ta, která se propagátorům konspirace „hodí“ do krámu. Příkladem budiž známá teorie „911“ o 11. září 2001 a útoku na WTC. Zastánci konspiračních teorií tvrdí, že budovu Pentagonu vůbec nezasáhlo letadlo, ale naopak řízená raketová střela (vystřelená samozřejmě vládou nebo CIA, to je fuk…). Jako důkaz zastánci teorie uvádí mimojiné i tvrzení několika očitých svědků, kteří údajně viděli či slyšeli raketu. Pomíjejí však daleko četnější svědectví těch, kteří skutečně viděli letadlo letu 77 ve velké rychlosti nízko přelétat směrem k Pentagonu… takovéto opomíjení faktů je v konspiračních teoriích velmi časté, stejně jako manipulace s reálnými fakty. Vzpomeňte si na slavnou scénu z filmu J.F.K., ve které se vyšetřovatel Garrison snažil novinářům sugestivně ukázat ve slavné scéně teorii „magické“ kulky, která dle oficiální zprávy měla být smrtelná pro prezidenta Kennedyho a která dle Garrisona tedy musela v letu zatočit a porušit zákony fyziky. Pro Garrisona byla právě „magická kulka“ hlavním důkazem pro údajnou existenci druhého střelce na místě atentátu…

jak se ale skutečnost hezky „vyloupne“, pokud budeme vycházet z opravdových faktů (ověřitelných např. na četných filmových záběrech před, při a po atentátu na místě činu) a skutečné poloze Prezidenta  a guvernéra Connallyho v limuzíně v momentu střelby :

20140303-singlebullet

(první obrázek skutečnost, druhý obrázek Garrisonova rekonstrukce…)

Stará (filozofická?) poučka nám říká, že nejjednodušší vysvětlení je zpravidla to pravdivé – to si myslím platí o všech velkých konspiračních teoriích posledních let.  Chápu ale, že některé lidí  takováto „obyčejná“ pravda zklame svojí nezáživností či jednoduchostí a proto se snaží vymyslet více či méně komplikovanější konstrukce a konspirace, které v jejich mysli „obyčejnou pravdu“ nahradí.

Na druhou stranu to ale samozřejmě neznamená, že před námi „vlády“ nic netají. Tají. A je to i jejich povinnost – ať z důvodu národní bezpečnosti, ekonomiky, vědy a výzkumu.

Konspirace počítají s dalším faktem – s údajnou totální mlčenlivostí a oddaností všech zúčastněných konspirátorů. Tady vidím jedno z největších úskalí většiny konspiračních teorií. Vážně dle těchto teorií existuje skupina lidí, která dokáže utajit přípravu a realizaci složité konspirační operace? V případě teorie 911 by muselo jít o několik tisíc lidí zapojených do konspirace, v případě atentátu na JFK či údajného „falešného“ přistání na měsíci minimálně několik set…  vzpomeňme si na vcelku banální vloupání několika lidí do hotelu Watergate a jak se ani to neutajilo…  Udržet tajemství, to si přiznejme,  není příliš silnou stránkou lidské osobnosti (navíc v dnešní iDobě) – skoro každej tejden se dozvídáme o úspěších i neúspěších „tajných“ vojenských operací, o „tajném“ uplácení toho či onoho atd…  a předpokládat, že by najednou dokázala nějaká velká vládní organizace utajit operaci monstrózních rozměrů, jako je zmíněná 911, je vcelku úsměvné…  naopak skupina několika sebevražedných atentátníků bude mít vždycky daleko větší šanci na úspěch a utajení v podobnejch situacích. A proto se i k tomuto „partyzánskému“ způsobu boje organizace Al Kaida a Taliban uchylují… opět tedy platí, že nejjednodušší vysvětlení a řešení je to nejpravděpodobnější.

Poslední vlastností „odhalitele“ konspirace je skálopevnost a neměnnost jeho názoru a přesvědčení. Ani tisíci doložitelnými argumenty či fakty jej nepřesvědčíte o nesmyslnosti konspirační teorie. Bude si stále stát za svým názorem a bez ohledu na logiku věci jej i nadále bude šířit. Filmové a TV záběry zpochybní jako falešné (či vytvořené v Hollywoodu na objednávku konspirátora), výpovědi svědků označí za vynucené a zmanipulované,  články v tisku označí za „objednané konspirátorem“,  vyjádření odborníka zpochybní tím, že dotyčný se stává součástí a spolupracovníkem údajného konspirátora.

Osobně se domnívám, že nemá smysl těmto lidem jejich víru v konspiraci vymlouvat a spíš radši věnovat ušetřený čas něčemu užitečnějšímu.

Na závěr dnešního zamyšlení nad konspiračními teoriemi jsem vybral pár úsměvných teorií pro pobavení:

Teorie duté země: http://dutazeme.sweb.cz/

Zapomeňte na kondenzačnís stopy za letadly – jsou tu chemtrails! – http://www.osud.cz/chemtrails-nad-ceskem

a na technetu kdysi vyšel hezkej seriál o konspiračních teoriích a kritickému pohledu na ně:

http://technet.idnes.cz/konspiracni-teorie-0on-/tec_technika.aspx?klic=73077

Tak konspiraci zdar!

Luke (jinak také člen tajné 5. kolony pojídačů chilli papriček, která se chystá převzít vládu nad touto planetou a všude zasadit keříky jalapenos!)

Fotky z Paříže

a ještě poslední příspěvek k uplynulé cestě do Paříže – několik fotek, který jsem tam udělal:

MG_0221

MG_0225

MG_0234

MG_0249

MG_0257

MG_0318

MG_0348

MG_0370

MG_0377

MG_0385

MG_0417

MG_0430

MG_0456

MG_0504

MG_0545

MG_0549

 MG_0583

Fejeton o Paříži z roku 1922

za pár dní se vydáme opět do města nad Sekvanou a na naladění jsem si zas virtuálně listoval starejma novinama a tak tady máte dojmy z Paříže od Anny Marie Tislchové z Lidových Novin z 12.5.1922

(kliknutím zvětšíte)

pariz1922LN

 

Luke

The Computer Chronicles

Zajímá-li Vás (pre)historie IT a počítačů, už jste jistě narazili na klasickou TV show Computer Chronicles, což byl jeden z prvních amerických „počítačových“ pořadů, který se pravidelně vysílal mezi lety 1983-2003 na síti PBS.

Všech cca 600 dílů najdete na www.archive.org a výběr nejzajímavějších  naleznete na youtube na kanálu https://www.youtube.com/user/ComputerChroniclesYT

Skvělá porce IT nostalgie 🙂

Luke

Jogrsovi harcovníci

Příspěvek, byť napsán 28.2. publikuju záměrně zpětně, abych nostalgickým vzpomínáním nepřekážel u aktuálních blognutí a zároveň aby toto našli jen lidé listující naším blogem či náhodní návštěvníci z vyhledávačů – pro ty si dovolím napsat „Vítejte!“

Dnešní vzpomínka se týká mých tří táborových let 1991-1993, které jsme trávili se ségrou vždycky 2 tejdny v létě na táboře u Kytlice v Severních Čechách. Říkali jsme si Harcovníci dle dobrodružné knížky K. Robertse „Cesta na severozápad“. Zatímco v knížce jsou to Rogersovi harcovníci, my jsme byli harcovníci Jogrsovi, což je – jestli se nemýlím – složenina ze jména a příjmení zakladatele českých harcovníků Josefa Gregora, tehdejšího kolegy mého Táty a Mámy z Energoprojektu. Mně bylo v době prvního tábora 11 let, ségře o tři míň a naši nás tehdy určitě s povděkem odlifrovali na tábor a na chvíli si od nás odpočinuli.

Harcovnícké hnutí bylo (a možná ještě je) takovým mixem skautů s lehce vojenskou disciplínou a poznávacím znakem harcovníků byla bílá (či světle šedá) čepice s kšiltem na které byly 1 – 3 barevné pruhy. Počet pruhů se lišil od věkového zařazení harcovníků a barva byla rozlišením skupin na jednotlivých táborech – červená, žlutá a zelená – a po dobu tábora mezi sebou jednotlivé skupiny soutěžily v různých dovednostech, soutěžích – podobně jako v Harrym Potterovi je zmijozel, nebelvír a ta třetí pakáž…. 🙂

cepice

Další součástí čepice nad pruhy byl menší kožený štítek, na kterém se pomocí jednoho až čtyř kovových cvočků udělovala harcovníkům „hodnost“ trochu po vojenském vzoru (pamatuju se názvy hodností hrcharc a arciharc…)  a oceňování se zpravidla dělalo na konci každého Tábora např. za statečnost, kázeň a další vlastnosti správného harcovníka. Já to ve žluté skupině (3 pruhy)  dotáhl jen na dva cvočky, protože jsem nebyl ani moc statečnej, ani moc hodnej :).

Každý tábor začínal a končil noční výpravou k posvátnému jezeru Mičilimakinak (inspirováno knihou) – to bylo malé jezírko asi 4km od Kytlice a vždycky mě fascinovalo, jak jsme šli za tmy po neosvětlených silnicích a lesem až k jezírku, které tehdy myslím v turistický mapě nebylo vyznačeno – dneska už na mapě je a na 90 procent jsem si jist, že se jednalo o „velký jedlovský rybník“ (viz https://www.google.com/maps/@50.842722,14.5591161,17z). Tam jsme provedli harcovnickou přísahu, zapěli harcovnickou „hymnu“ Mičilimakinak a pozdravil se harcovnicky „Na kůň“, nacož se mělo odpovědět „přesně tak!“.  Hm, trochu ujetý z dnešního dospěláckýho „modroknížkového“ pohledu, ale tenkrát mě to bavilo.

A co se na táboře dělo? Myslím že zhruba to samé co na jiných táborech – soutěže, sporty, táboráky, bojové hry, lovili se bobříci, kousek od tábora jsme měli malé koupání u „Baffson City“ (což byla louka u říčky Kamenice) a nebo velké koupání na koupališti v Kytlici. Vrcholem tábora pak byla celotáborová hra a několikadenní „harc“ (jak se říkalo výletům). Vedoucí (aneb setníci) dokázali vždycky vymyslet zajímavou náplň pobytu – vzpomínám na jednu celotáborovou hru (že by rok 1993?), kdy z ničeho nic v noci zmizela jedna z holek „setnic“ – následovala menší panika mezi námi dětmi, šířili se zvěsti, že někdo viděl u tábora muže v černém plášti a kapuci a ten den jsme ho viděli i my u železniční trati, která nad táborem vedla. Ten podivnej kapucín na nás volal, ať se do ničeho nepleteme, jinak si pro nás příjdou (nebo něco v tom smyslu :)). Dost nás to tehdy vyděsilo a pak jsme slyšeli z dálky z lesa volání o pomoc, a tak jsme se tam se setníky vydali a našli naší setnici lehce pomlácenou a připoutanou ke skále. Docela děsivé pro malé děti :).  Noční hlídky, který jsme museli pravidelně na střídačku v noci v táboře držet, byly opravdu strašidelný a vím že jsme se báli slejzat z hlídací věže i jen třeba na záchod. Už si přesně nepamatuju zápletku celý hry, ale vrcholilo to třídenním výletem do českosaskýho švýcarska a do místních skal a bylo to dost napínavý!

Z pěších výletů, které jsme s harcovníky podnikli, si rád vzpomínám na výlet na proslulé panské skály (takový ty čedičový „varhany“ známý z různejch pohádek…) a do vesničky Slunečná (tam jsme tehdy potkali „Bróďu“ a přespávali v místní hospodě) ,do Hřenska a na místní soutězky, na legendární skalní hrad „Hrádeček“ (zřícenina skalního hradu Chřibská?) či na pozůstatky hradu Tolštejn….

Kytlice byla také místem mého prvního (tehdy jen pěveckého) vystoupení, kdy jsem v nějaký soutěži zazpíval kántry písničku od Matušky a KTO „Kovbojský bál“ a měl jsem velký úspěch, protože žádnej jinej kluk se ke zpěvu nepřihlásil. Kytlice byla taky místem, kdy jsem viděl poprvé hrát u táboráku jiné spolutáborníky na kytaru a zjistil jsem, že to má samé výhody – u těch, kteří tehdy hráli, seděly hezčí holčičky, byli oblíbení atd.  Nedlouho po návratu z posledního tábora jsem se začal na kytaru učit taky…. 🙂

Utkvěla mě tahle písnička, kterou jsme tam zpívali (na melodii chajdy drnový, nepletu-li se)

Blízko České Lípy mezi lesy na severu Čech
máme tábor lemovaný silnicí
A v něm krásně blbnem, hrajeme si, spíme ve stanech
prostě báječně si žijem v Kytlici

ref.:

Místo domů zeleň stromů, všude voní jehličí
ráno stráň nás vítá květů kyticí
Stesk a smutek ani za sto hromů tady nevzklíčí
Prostě báječně si žijem v Kytlici

Učíme se šifry, morseovku, stopy odlévat
uzly správně vázat jak námořníci
A než odjedeme, nejmíň stovku her budeme znát
prostě báječně si žijem v Kytlici

ref.

Už se chystá dříví – sláva hurá, řveme na plácku
naše radost podobá se vichřici
Bude táborák a srandy fůra, buřty na klacku
prostě báječně si žijem v Kytlici

 ref.

 Dojmy do ranců se vejdou stěží, zavíráme krám
všem těm krásám zamáváme čepicí
Kdo nevěří, ať mezi nás běží, přesvědčí se sám
prostě báječně si žijem v Kytlici

 ref….

Na harcovnickém táboře jsem se taky poprvé setkal s showbyznysem – jednou tam za námi přijel pan Zdeněk Řehoř, známý a dobrý herec zejména vedlejších rolí a hodinku nám báječně vyprávěl a odpovídal na všetečné dětské dotazy (které směřovaly zejména k jeho roli v seriálu Krakonoš). Po skončení besedy jsem pak viděl, jak jeden ze setníků dává panu Řehořovi pětistovku, ten pak nasedl do svého auta a odjel na svou nedalekou chalupu. I toto bylo pro mě cennou zkušeností, na kterou si často i teď vzpomenu – třeba když přebírám honorář za koncert  –  čas jsou peníze.

V Kytlici jsme bydleli v bývalém (asi) ROH rekreačním areálu (dnes penzion a areál http://www.uskaly.cz/) , kilometr od vesnice samotné, kde byly klasické táborové dřevěné domky (v každém 2 palandy stoleček a skřínky), velký zděný barák s jídelnou a ošetřovnou (tam jsem strávil jednou asi 3 dny v horečkách a hezky jsem si tam zablouznil)  a taky dřevěná společenská budova pro setníky a dospěláky, kam jsme měly my jako děti vstup zapovězen. Součástí areálu bylo taky velký fotbalový hřiště, ohniště, toalety, plácek mezi chatkama, kde byla každý den v šest večer celotáborová porada a hlavně také místo kde se z velkých sudů čepoval odpornej nasládlej čaj, kterej jsme museli pít skoro celejch 14 dní. Brrrr!

Kuchyň byla průměrná táborová a podobně jako na vojně na nás občas vyšlo škrábání brambor pro cca 80 lidí, což byl vopruz.

Nejsem  a ani jsem v dětství nebyl moc společenskej typ, takže můj pobyt na táboře byl pro mě vždycky prvních pár dní utrpením, než jsem se trochu skamarádil s ostatníma a hlavně se spolubydlícíma  – jeden tábor byl peklo, protože jsem vyfasoval bydlení s dvouma povedenejma bráchama, se kterejma jsem se každej den rval (mladšího jsem seřezal, starší zas seřezal mě a tak různě navzájem :)) až nás museli setníci po několika dnech rozestěhovat. Tábor měl ale i světlejší stránky – poprvý jsem tam tancoval s holkou, poprvý spal pod širákem a také pod ním příšerně promokl druhou noc, kdy nás pak nad ránem potupně vedoucí rozváželi starou ávií zpátky do tábora. Také výletové svačiny složené z májky, točeného salámu, rohlíku, tatranky a jablka byly legendární a moc jsem se na ně těšil 🙂

Zkrátka a dobře jsme si tábory v Kytlici náležitě užili a jsem rád, že nás tam naši tehdy posílali.

A tady asi jediná fotka, kterou z tábora mám – zde z roku 1992

kytlice92

Nedávno jsem s překvapením zjistil, že Jogrsovi harcovníci stále existujou a stále pořádaj tábory a výlety (byť už se dávno nejezdí do Kytlice), takže i dnešní mobilní a internetová generace může kouzlo harcovníků objevovat – viz http://harcovnici.cz/wordpress/

Tak tedy „Na kůň!“

Luke

Fotografie staré Prahy

Narazil jsem na zajímavou stránku, která je věnovaná Praze. Je tam plno historických fotek, na nichž je hezky vidět, jak se Praha v průběhu času měnila. Pište, která z fotek vás překvapila nejvíc.

http://www.milujuprahu.cz/2014/01/neuveritelne-snimky-venkovske-prahy-holesovice-dejvice-branik/

Lou

R. A. Dvorský v Londýně (1934)

rad0001

Kapelník, skladatel a zpěvák  R. A. Dvorský (1899-1966) patřil spolu s Karlem Hašlerem a  Jaroslavem Ježkem k nejvýraznějším hudebním osobnostem meziválečných let. Dvorského „Melody Makers“ a později „Melody boys“ patřily v 30. letech mezi nejslavnější orchestry té doby a kromě spousty desek se jejich muzika objevila i ve filmech. R.A. Dvorský měl i vlastní nakladatelství a zajímal se i o tehdejší moderní záznamovou techniku, jak o tom svědčí níže uvedenýnovinový článek z roku 1934 o jeho cestě do Londýna:

radvorsky1934

 

S R.A.Dvorským a jeho pozdějším nepříliš veselým osudem se na tomto blogu ještě v budoucnu někdy setkáme…

Luke

Londýn v mlze (1947)

v posledních dnech zahalila mlha velkou část naší republiky a tak mě napadlo si tu připomenout onu pověstnou „londýnskou mlhu“.

Podívejme se tedy, jak to vypadalo v britské metropoli v lednu roku 1947:

45 let divadla Járy Cimrmana

S nahrávkami jejich her vyrostlo několik generací našich obyvatel a jejich chytrej humor a legendární „hlášky“ se dostaly i do běžné řeči našeho národa (brr, nesnášim to slovo). V tomto měsíci se divadlo dožívá krásných 45let a s jednou výjimkou (hra Domácí zabijačka) mají všechny své hry stále na repertoáru.  Chtěl bych tu dnes tedy připomenout začátky divadla.

Jak známo, divadlo Járy Cimrmana mělo své počátky v rozhlasové Vinárně u Pavouka v roce 1966, ve které si J. Šebánek a Z. Svěrák,v jednom z dílu vymysleli postavu fiktivního génia, vynálezce, skladatele Járy Da Cimrmana


V roce 1967 pak ke spolupráci přizvali Ladislava Smoljaka (který měl již tehdy za sebou praxi divadelního režiséra), Miloně Čepelku a další a založili divadlo Járy Cimrmana a uvedli první hru – Akt.

Josef Škvorecký o divadle hezky psal v divadelních novinách v Prosinci 1967:

 

V roce 1968 již mělo divadlo na repertoáru 3 hry a vystoupilo dokonce i Cimrmanově rodišti, ve Vídni:

 

Vzpomínku na ranné období divadla JC bych uzavřel pětidílným seriálem článků a přednášek o Járovi Cimrmanovi, který vycházel v Divadelních novinách v roce 1969:


 

Vražda v Mariánských Lázních (1927)

Při hledání starých novinových článků o Mariánských Lázních jsem nalezl na sérii článků z roku 1927, kdy celým městem otřásla vražda mladé novomanželky Otilie Nagele.  Eduard Nagele, lékař, si na inzerát našel manželku, dceru místního hoteliera (nutno podotknout, že tehdy mělo v Mariánských Lázních značnou převahu německé obyvatelstvo) , která pár dní po svatbě 19.5.1927 za záhadných okolností zemřela… nechme ale mluvit tehdejší tisk…  konkrétně z 9.6.1927:

Zápletka jak z Poirota, co řikáte?  Nagele byl tedy zatčen pro podezření z vraždy.
Jste zvědaví, co odhalila pitva? 8.8. psala Národní Politika toto:

Národní listy nechtěly zůstat pozadu a dokonce psali, že se Nagele přiznal, což ale (soudě podle dalších článků) pravda nebyla…

 

V prosinci 1927 bylo vyšetřování ukončeno a v Insbrucku konal soud s Eduardem Nagelem:

30.12.1927 se pak v novinách objevilo další shrnutí celého případu:

Jak je zmíněno v článku, Nagele byl odsouzen k pěti letům vězení a trest byl mírný asi kvůli absenci přímých důkazů. Bohužel žádné informace na internetu jsem o tomto případu nenašel, takže další osud Eduarda Nageleho je pravděpodobně neznámý…

Mariánské Lázně zažily ve 30. letech ještě jedno velké vyšetřování vraždy – v roce 1933 ale šlo o významného emigranta , německého profesora Lessinga, kterého nechali nacisté v Mariánských Lázních zabít… ale o tom zas někdy příště.

 

 

 

Cibule na vousy (1878)

tím se konečně vysvětlujte, proč měla spousta mužů v 19. století plnovousy….   🙂

28. říjen 1918

1918

Nejslavnější den historie Československa a dodnes státní svátek je  28. říjen. V tento den, v roce 1918, přijalo Rakouskou-Uhersko 14 bodů amerického prezidenta  Wilsona a kromě kapitulace přistoupilo na autonomii svých bývalých slovanských národů – včetně Československa a Jugoslávie.

28101918_2

Jakmile se tato zpráva dopoledne 28. října rozletěla po Praze a jiných městech, začalo se s oslavami, demonstracemi, manifestacemi, z budov se strhávaly se rakouské orlice, na ulicích se objevovaly československé i americké vlajky, podobizny Tomáše G. Masaryka, hrála  hudba a vládlo všeobecné velké nadšení, že jsme konečně svobodní po 300letech nadvlády „nenáviděných“ Rakušáků.  Asi si dnes už těžko dokážeme představit, jaká to musela být událost, a tak se pojďme začíst do dobových novin, které líčí události v ulicích:

28101918_4 28101918_3 28101918

 

A ten večer se slavilo i v divadlech:

 

28101918_5

 

I přes tyto oslavy a demonstrace ale stále nebylo jisté, že skutečně Československo bude nezávislý stát – až teprve po jednáních Národního výboru (Karel Kramář) a kapitulace Rakouského velitelství v Praze 30.října  bylo jasné, že nezávislost skutečně příjde.  Podrobnosti o vzniku státu si můžete přečíst na wikipedii.

Vzpomínání na 28. říjen si můžete poslechnout i z podání Jana Wericha, kterému tehdy bylo 13 let….