TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Category Archives: FILM

Audrey Hepburn

annex-hepburn-audrey-breakfast-at-tiffanys_21

je-li nějaká herečka, která by na tomto retro blogu neměla chybět, tak vedle Liz Taylorové je to rozhodně Audrey Hepburnová (1929-1993), která v 50. a 60. letech ztvárnila mnoho nezapomenutelných rolí ve filmech. Typickou její rolí byla seběvědomá, ale citlivá dívka, často umíněná, která své okolí šokovala či provokovala a právě takovou ji zná většina diváku např. z filmu Snídaně u Tiffanyho (1960).

Audrey se narodila v Belgii, kde ztrávila mládí a válku, při které téměř zemřela hlady. Už tehdy se zajímala o balet a po válce jí matka poslala na studia tance do Londýna, kde si ke studiu přivydělávala jako modelka a brzo začala hrát vedlejší role ve filmech. V jednom takovém filmu, v roce 1951, si ji všimla spisovatelka Colette, která hledala hlavní představitelku do své nové hry Gigi a Audrey ji okouzlila.  Hra se pak hrála na Broadwayi a Audrey dostala za titulní roli svojí první divadelní cenu.  Pak už to šlo ráz na ráz…  v roce 1953 natočila Prázdniny v Římě, ve které ztvárnila s Gregory Peckem hlavní roli princezny, která v Římě uteče od svých strážců a chův a seznámí se s obyčejným mladíkem – novinářem.  Film byl hodně úspěšný a Audrey za své herectví dostala svého prvního Oscara.

Následovaly další výtečné filmy – např Sabrina (1954) s Humphrey Bogartem,  dvoudílná výpravná Vojna a Mír (1956),  muzikál Funny Face (1957) s Fredem Astairem, Love in the Afternoon (1957) a další…

V roce 1960 byl natočen její nejznámější film, dle novely Trumana Capoteho – Snídaně u Tiffanyho. Příběh dívky Holly Golightly, která se nechává vydržovat od bohatých mužů a jednou se zamiluje do mladého  spisovatele, byl ve své době dost převratný a Audrey tu předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů.

Z dalších filmů bych doporučil špionážní drama Šaráda, Paříž v letním parnu či komedii/drama Jak ukrást Venuši

Audrey ukončila filmovou kariéru v 70. letech a věnovala se dále hlavně charitativním akcím a nadacím

 

 

Boardwalk v Atlantic City

Pokud také sledujete výtečný seriál HBO „Boardwalk Empire“ (v češtině Atlantic City: Imperium Mafie), určitě víte, že se odehrává v době prohibice ve 20. a 30. letech v americkém Atlantic City. To se nachází zhruba 100 km jižně od New Yorku na východním pobřeží spojených států  a hlavní tepnou města byla slavná dřevěná promenáda na pláží, na níž se právě odehrává velká část děje seriálu.

Promenáda byla postavena v roce 1870 a v době své nejdelší délky měřila téměř 7 mil (až do hurikánu ve 40. letech 20. století) a bylo to oblíbené místo místních i turistů pro procházky, rekreaci a zábavu.

Podívejte se tedy na několik fotografií Atlantic City a promenády z první poloviny 20. století:

Český tisk vs. James Bond

V roce 1962 měl v Anglii premiéru první díl filmu s Jamesem Bondem – Dr. No, ve kterém se v roli charismatického agenta 007 objevil Sean Connery. V průběhu 60. let bylo natočeno několik dalších filmů, které se na západě tehdy staly hitem a v očích socialistického tisku naopak trnem v oku a symbolem úpadku západní kultury (jak se snažila propaganda dokázat).

Je tedy proto pochopitelné, že u nás se tehdy filmy s Bondem nevysílaly, ale občas se v tisku objevila zmínka (většinou záporná) odkazující se na toto dílo Iana Fleminga.

Velký kritický článek s názvem „Kdo jste Jamesi Bonde“ vyšel v roce 1965 v Divadelních novinách – jeho autorem je překvapivě filmař a režisér Jiří Brdečka (mimiojiné autor filmu Limonádový Joe), který skutečně asi filmy s Bondem rád neměl:

(kliknutím zvětšíte)

kdo jste bonde 1965

v Rudém Právu se o rok později o Bonda  „otřeli“

bond 1966

Až po roce 1989 jsme u nás mohli oficiálně shlédnout všechny natočené Bondovky….

Luke

Kino Aero a jeho historie…

aero-devadesata-leta

Mám rad věci a místa s historií. Mám rád to vědomí, že v tomhle kinosálečku někdo sledoval možná ten samý film, jako já, před 50ti lety – možná seděl (nebo seděla?)  na stejném místě jako já a možná i na té samé dřevěné rozvrzané sedačce.  Je to takovej pocit prolnutí s něčím historickým, ale né příliš vzdáleným.

Dnešní doba je dost uspěchaná – a nic proti tomu – ale já se občas dost rád zastavím a nechám se pomalu unášet a nehoním  se stále za něčím.  A právě kino může být jedním z mých útočišť před všudepřítomným spěchem.

Když jsem zmínil kino, tak nemám  na mysli multikino – ty sem dříve také hojně navštěvoval , ale čím dál víc mi připomínají továrny na zábavu  – koupit lístek u jedné z pěti přepážek, u znuděnejch brigádníků předraženej popkorn a nealko, jít si sednout do jednoho z 20ti stejných sálů do vypolstrovaých a plastových sedaček a po filmu šup šup pryč, abys uvolnil místo dalším ovečkám.  To je pro mě spíš stresující než uvolňující. Ale abych byl spravedlivej – multikina mají většinou kvalitnější projektory, xkanálové zvukové systémy a další vychytávky, které malá kina už z principu většinou nedokážou nabídnout.

Přijít do kina pro mě teď znamená sednout si před filmem k baru, dát si po práci drink nebo vínko, poklábosit s přáteli či obsluhou  – zkrátka se tak trochu „naladit“ a pak se v klidu přesunout do sálu. Po té se bez zdlouhavejch reklam podívat na film a následně opět v kině u skleničky vstřebat dojmy z filmu a případně se s nimi podělit s ostatními… tahle neformální atmosféra, která v řadě malých kin panuje, je ojedinělá, stejně jako sorta lidí, kteří tam chodí. Ať už to jsou různí pseudointelektuálové s plnovousy, krásné studentky či důchodci, tak i kinofilové a zkrátka fandové filmu. Odhaduju, že náhodní diváci, kteří jdou do kina 2x za rok, si dnes spíše vyberou multikino.

Co dneska může tedy malé kino divákovi nabídnout? Kromě zmíněné atmosféry (kterou ale né každý vyžaduje či vnímá) je to určitě výběr filmů. Určitě nečekejte, že v malém kinu uvidíte nejčerstvější filmové novinky  (v případě malých pražských kin to ale úplně doslova neplatí) – pokud má ale kino dobrého dramaturga, uvidíte rozhodně filmy, které byste v multikině nejspíše neviděli. Ať už jsou to filmy nezávislé, filmy mimo hlavní mainstream, hudební filmy, dokumenty či speciální projekce klasických „starých“ filmů.  Pak jsou to různé tématické projekce či cykly filmů, minifestivaly či soutěže amatérských filmařů.  Lákadel je zde spousta a nesmím zapomenout i na otázku vstupného, které je často i dvojnásobně levnější než v multikinech, což je jistě také  nesporná výhoda.

aer1933

My jsme si v posledních letech oblíbili jedno z těchto malých kin – žižkovské Aero a můžu říct, že velkou výhodou je, pokud máte takovéhle kino hned u baráku – nejste pak omezeni hromadnou dopravou,  počasím  či intervaly tramvají a můžete si v klidu užít atmosféru kina a v našem případě i Aero baru.

kino1933

Jistý Emil Sirotek si začátkem 30. let usmyslel, že na Žižkově otevře další kino (tehdy tam již cca 3 kina byla) a využil pro to dvůr v Biskupcově ulici č. 1733/31, kde postavil moderní kino se sálem pro 649 (!) lidí.

Kino bylo slavnostně otevřeno 10.11.1933 projekcí filmu „Madla z cihelny“  a na slavnostním otevření byl i režisér filmu Slavínský a herci Lída Báárová, Hugo Haas a Antonie Nedošínská

aero15111933

Sál byl tehdy o dost větší než dnes (dnes má kapacitu cca 350 míst) a rovněž v sále nebyla ona elevace hlediště směrem vzhůru  – ta byla vybudována až v roce 1959.

v roce 1945 bylo kino znárodněno a v roce 1959 byla provedena velká  rekonstrukce a jako jedno z prvních v Praze bylo kino bylo přebudováno na cinemaskopické (v zásadě širokoúhlé).
Po revoluci v roce 1989 kino brzy zkrachovalo a pustlo, než se jej v roce 1997 ujal současný provozovatel, který opět dodal kinu slávu a styl, který z něho dělá jedno z nejpříjemnějších kin v Praze.

Určitě se do něj někdy zajděte podívat!

PS: Některé fotky a informace čerpány z Aero časopisu Palubní deník z prosince 2003kino Aero, logo   

Humphrey Bogart


Je-li někdo prototypem opravdového chlapa ze „starého“ hollywoodu, napadne mě jako první právě Humphrey Bogart – charismatický herec, jehož doménou se staly role drsných cynických chlapů – ale gentlemanů. Přesně tuhle roli ztvárnil „Bogie“ v kultovním filmu Casablanca (1942), která mu zajistila nesmrtelnost.

Stejně neodmyslitelně patří k tomuto herci i zapálená cigareta a sklenka Martini, což byl prý jeho oblíbený drink. Párty u Bogarta a jeho ženy, herečky Lauren Bacall, byly v 50. letech údajně velkolepé a scházela se tam celá „smetánka“  umělců a to dalo základ k pojmenování Bogarta a jeho party jako „krysí smečka“ (Rat pack) . Tenhle název po Bogartově smrti „zdědil“ Frank Sinatra, Dean Martin a další umělci-alkoholici :).

Kromě zmíněné Casablanci Bogart zazářil v mnoha dalších filmech – noir filmu Maltézský sokol (postava cynického detektiva Bogiemu opravdu sedla), Velký spánek (opět HB jako skvělý detektiv) Bouřlivá léta dvacátá (gangsterka s Bogiem a Jamesem Cagneym), se začínající Audrey Hepburn si zahrál v roztomilé Sabrině a zazářil i ve velkofilmu Africká Královna.

V průběhu 50. let mu lékaři diagnostikovali nádor hrtanu (nejspíše díky silnému kuřáctví) a bohužel v necelých 58mi letech v roce 1957 Humphrey Bogart umírá.

V dnešní době je Humphrey považován za jednoho z nejslavnějších filmových herců všech dob.

Drive-in mánie

Asi většina z vás ví, co se pod označením „drive-in“ (v USA spíše „drive-through“)  skrývá – pro jistotu jen uvedu, že se jedná o označení míst, kde je možné užívat si služby z pohodlí svého automobilu. Nejčastěji se tímto označují autokina, které ve 40.-60. zejména v USA zažívaly obrovský boom a popularitu.

První autokino prý bylo otevřeno již v roce 1933 v americkém městečku Camden, opravdový rozmach přišel ale až pozdeji. Po druhé světové válce, když se americký průmysl přeorientoval ze zbrojního na spotřební, se  rapidně zvýšil počet američanů vlastnící automobil a tomuto trendu se snažili přizpůsbit i poskytovatelé služeb – restaurace, kina ad.

V následující galerii si můžete prohlédnout, jak některé z těchto kin tehdy vypadaly:

drvien 1958 10 prikazazni

fly drive 1949

A co další podniky? Zaujala by vás třeba Drive-in banka, obuvnictví, prodejna či Drive-in kostel? 🙂

drive in restaurant 1949 drive in obuvnik 1938 drive in liquer store 1946 drive in kostel 1951 drive in grocery 1949 drive in banka 1951

A co u nás? Podařilo se mi najít dva výstřižky:

Tenhle první je z Kulturní Tvorby z roku 1967 a je psaný dosti ironicky… 🙂

autokino1967

A tady malá noticka z Rudého Práva roku 1969:

04121969

Luke

TV program před 30/40/50-ti lety

Dnes, 13.8.2012 , je možné v naší zemi naladit i na běžnou anténu více než 10 TV stanic a další stovky stanic je možné přijímat přes satelit či kabelovku. Jaká byla ale situace před mnoha lety? Pro ukázku sem zařazuji tři televizní programy z 13. srpna – nejprve z roku 1962, následně 1972 a nakonec 1982.

Připomenu ještě pár základních dat o historii československé televize:

1953 – zahájení vysílání prvního kanálu ČST
1970 – druhý kanál ČST zahájil pravidelné vysílání
70. léta – barevné vysílání mnoha pořadů

1962

1972

1982

3D film v ČSSR v roce 1955

3D film byl v USA v letech 1953-1955 docela populární, bylo tam natočeno několik desítek takovýchto filmů a ani socialistické země nechtěly zůstat pozadu. Proto se i u nás v roce 1955 některé takovéto filmy promítaly – samozřejmě nikoliv ty americké, ale od velkého bratra z východu.

Podívejme se na článek z Rudého Práva z roku 1955:

plastickýfilm1955

V kině Praha pak mohli návštěvníci shlédnout příšerný barevný „3D“ muzikál o socialistické Číně „Červený mák„. Jak je vidět na dobových fotografiích ČTK, zájem o technickou novinku byl asi vcelku velký….

plastkino1955_3 plastickekino1955_2 plastickekino1955

Luke

James Stewart

Mám rád staré hollywoodské filmy , zejména ze 40-60.let minulého století a jednou z nejvýraznějších tehdejších hereckých osobností byl herec James Stewart (1908-1977), vystudovaný architekt, který nikdy nechodil do žádné herecké školy či kurzy.

Nemá smysl tu asi psát o jeho životě, to si můžete najít třeba na wiki, ale chtěl bych se zmínit spíše o několika filmech, ve kterých mě James Stewart nadchnul a které bych neváhal doporučit.

Určitě zkuste film:  Pan Smith přichází (1939) – o mladém naivním senátorovi (kterého právě JS hraje), který se svými ideály narazí v drsném světě politiků a lobbistů – film je i přes své stáří překvapivě aktuální

Příběh z Filadelfie (1940) – dnes již klasická americká komedie s hvězdným obsazením (hromě JS zde hraje i Katherine Hepburn a Cary Grant), která vypráví o tom, jak novinář a fotograf bulvárního plátku (JS) se snaží překazit druhou svatbu své ex-manželky (KH).

Obchod za rohem (1940) – původní předloha pro film „Láska přes internet“ – tahle vtipná komedie se odehrává v Budapešti před Vánoci a vypráví o tom, jak si Alfred Kralik (hezké jméno pro postavu JS ) anonymně dopisuje se svou kolegyní z obchodu Annou Novákovou, aniž by ale oba totožnost toho druhého znali.  Film je opravdu výtečnej a rozhodně stojí za zkouknutí, určitě se zasmějete. Vybavuje se mi jeden z vtipných dialogů mezi poslíčkem Pepim a doktorem, který se zrovna stará o Pepiho šéfa.  (volně přeloženo)

Doktor: A kdo vy vlastně jste?
Pepi: Já jsem manažer pro styk se zákazníky!
Doktor: Takže poslíček!
Pepi: Doktore, nazývám vás já snad mastičkářem?!

🙂

Život je krásný (1946) – pokud chcete vidět opravdu klasickej americkej vánoční film, je tohle jasná volba. Hlavní hrdina filmu, George Bailey (opět JS) je na mizině, nic se mu nedaří a přeje si, aby už nežil a chce se zabít. Příjde však anděl a ukáže mu, jak by vypadal svět, kdyby opravdu nežil…. film je trošku delší, ale opět stojí za to. Osobně mám rád barevnou verzi (colorovanou?).

Okno do dvora (1954) – jeden z nejlepších filmu Alfreda Hitchcocka, ve kterém JS hraje fotografa, který je upoután na vozíček a čast si krátí pozorováním dění na dvorku svého baráku a jednoho dne začne pozorovat něco podezřelého… James Stewart je zde v poněkud netypické vážné roli a film je místy opravdu dost napínavý.  Stewart pak hrál ještě v dalších klasických Hitchcockových filmech (Vertigo, Provaz,  Můž který věděl příliš mnoho), ale Okno do dvora se mi líbilo  nejvíc.

To je tedy výběr několika dobrých filmů s Jamesem Stewartem. Když se podívám na CSFD, vidím, že jsem jich ještě dost neviděl, takže mám ještě co „objevovat“.

 


Harvey (1950)

 

James Stewart na party v roce 1938

 

Okno do dvora (1954)

 

Harvey (1950)

James Stewart v roce 1938