TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Category Archives: Místa a cestování

Fotky z Paříže

a ještě poslední příspěvek k uplynulé cestě do Paříže – několik fotek, který jsem tam udělal:

MG_0221

MG_0225

MG_0234

MG_0249

MG_0257

MG_0318

MG_0348

MG_0370

MG_0377

MG_0385

MG_0417

MG_0430

MG_0456

MG_0504

MG_0545

MG_0549

 MG_0583

Reklamy

Fejeton o Paříži z roku 1922

za pár dní se vydáme opět do města nad Sekvanou a na naladění jsem si zas virtuálně listoval starejma novinama a tak tady máte dojmy z Paříže od Anny Marie Tislchové z Lidových Novin z 12.5.1922

(kliknutím zvětšíte)

pariz1922LN

 

Luke

Londýn v mlze (1947)

v posledních dnech zahalila mlha velkou část naší republiky a tak mě napadlo si tu připomenout onu pověstnou „londýnskou mlhu“.

Podívejme se tedy, jak to vypadalo v britské metropoli v lednu roku 1947:

Barrandovské terasy

bývala to pražská vyhlášená vyhlídková restaurace, zbyly z ní jen ale jen ruiny a zarůstající zbytky budov.

Celý komplex barandovských teras dal postavit v roce 1929 Václav M. Havel, bratr podnikatele Miloše Havla, který nedaleko založil filmové ateliéry. Součástí areálu byla rozhledna, restaurace, Trilobit bar  a také bazén pod restaurací.

Již před otevřením lákala pražany v novinách tato upoutávka:

Slavnostní otevření bylo provedeno 4.10.1929 a noviny o tom následujícího dne psaly toto:

Restaurace se stala oblíbeným cílem výletu pražanů a konaly se zde i koncerty, silvestry  a další kulturní akce. Častými návštěvníky byli i známé osobnosti a herci z nedalekého filmového studia.

Pak přišla válka a Němci a po válce znárodnění a znovuotevření již ve vlastnictví „lidu“. Terasy začaly chátrat, byl zrušen bazén a dřívější lesk podniku se postupně vytratil. Fungoval ale až do začátku 90. let, kdy byly terasy definitivně zavřeny. V roce 2011 prý začala rekonstrukce, která by měla skončit v roce 2014 a jsem zvědavý, zda se podaří tuto unikátní restauraci znovu otevřít.

1979:

a současný stav:

Piknik v minulosti

Piknik je a býval oblíbenou odpočinkovou činností různých vrstev obyvatel z různých zemí, kteří v krásném počasí vyrazili do parků či luk (od slova louka :)) odreagovat se se svými přáteli, pojíst a popít něco dobrého, popovídat si a zkrátka se společensky vyžít.

Termín „piknik“ vznikl prý ve Francii a záhy se rozšířil i do Anglie a ze začátku byl spíše zábavou šlechty. Až po francouzské revoluci, na konci 18. století, když se otevřely parky pro věřejnost, se postupně začala móda pikniků šířit i mezi „obyčejné“ lidi.

Na správném pikniku nesmí chybět piknikový koš s jídlem a příbory a na některé větší pikniky si účastníci dokonce přiváželi stoly a židle a piknik může být spojen i s rožnením či grillováním a rovněž i s hudbou.

Pojďme se tedy podívat na několik snímků pikniků z první poloviny 20. století…

163b8dc6f2348ced_landing b86a2074f469f816_landing b5999cbc589c2ddd_landing

Boardwalk v Atlantic City

Pokud také sledujete výtečný seriál HBO „Boardwalk Empire“ (v češtině Atlantic City: Imperium Mafie), určitě víte, že se odehrává v době prohibice ve 20. a 30. letech v americkém Atlantic City. To se nachází zhruba 100 km jižně od New Yorku na východním pobřeží spojených států  a hlavní tepnou města byla slavná dřevěná promenáda na pláží, na níž se právě odehrává velká část děje seriálu.

Promenáda byla postavena v roce 1870 a v době své nejdelší délky měřila téměř 7 mil (až do hurikánu ve 40. letech 20. století) a bylo to oblíbené místo místních i turistů pro procházky, rekreaci a zábavu.

Podívejte se tedy na několik fotografií Atlantic City a promenády z první poloviny 20. století:

Žižkovský vysílač

176714-top_foto1-h0gdp

Pět let jsem pod tímhle vysílačem bydlel a koukal na něj z okna chodby a musím říct, že se mi vždycky líbil. 216m vysoká věž, v noci barevně osvícená a ozdobená lezoucími miminy Davida Černého, se po Vítkově stala  dalším symbolem Žižkova.

Stavbu samotnou (ta započala v roce 1985 a byla dokončena o sedm let později) ale již od začátku provázely debaty o vhodnosti umístění takovéto „monstra“ na Žižkově a ozývaly se i nesouhlasné protesty místních obyvatel. Lokalita stavby byla prý vybrána s ohledem na nadmořskou výšku – skutečně stavba stojí na nejvyšším místě Žižkova  (když pominem zmíněný Vítkov) a kvůli stavbě musela být zničena i část starého židovského hřbitova, jehož zbytek se ještě pod věží nachází.  Hanlivě se vysílači  také říkalo „Jakešův prst“…

Architektem vysílače byl  pan Václav Aulický a věž obsahuje řadu unikátních technologií – mimojiné i kyvadla uvnitř konstrukce, které eliminují naklánění věže.  Nápadné jsou tři plošiny   (první v 66ti metrech), ve kterých je kromě techniky i vyhlídková plošina a restaurace a nově po rekonstrukci v roce 2011 i hotel (http://www.towerpark.cz/hotel/). Celá stavba váží 12tisíc tun.

Níže se tedy můžete podívat na několik fotografií ze stavby:

CRA_1987_1_Stavba_vele-132992859231390 CRA_1989_8_Stavba_vele-132992886289106  F201008120060601 F201008120061201 F201008120087101 F201008120087501 F201008120088401 FO00039529 ghjghj vysilac zizkov

Luke

Le Cordon Bleu

V roce 1895 byl v Paříži otevřena kuchařská škola „Le Cordon Bleu“ (modrá stuha), která se v průběhu 20. století stala vyhlášenou školou po celé Evropě.  Následující článek z časopisu Life z roku 1951 Vám přiblíží, jak to na této škole, kde se učila např. i Julia Child, chodilo…

Pařížská „La Morgue“

 The Morgue at Paris. The Last Scene of a Tragedy.

NO, for I ’ll save it! Seven years since,
I passed through Paris, stopped a day
To see the baptism of your Prince;
Saw, made my bow, and went my way:
Walking the heat and headache off,
I took the Seine-side, you surmise,
Thought of the Congress, Gortschakoff,
Cavour’s appeal and Buol’s replies,
So sauntered till—what met my eyes?

Only the Doric little Morgue!
The dead-house where you show your drowned:
Petrarch’s Vaucluse makes proud the Sorgue,
Your Morgue has made the Seine renowned.
One pays one’s debt in such a case;
I plucked up heart and entered,—stalked,
Keeping a tolerable face
Compared with some whose cheeks were chalked:
Let them! No Briton ’s to be balked….

I dnes zůstanu v Paříži – při četbě starých monografií o Paříži jsem narazil na zmínky o la Morgue – chtěl bych ji tedy věnovat dnešní morbidnější příspěvek.   Básník Robert Browning, autor výše uvedených veršů,  nebyl sám, koho paříšká „Morgue“ (márnice) zaujala – i náš Jan Neruda o ní píše ve svých Pařížských obrázcích (napsáno v 60. letech 19. století).
morgue01

Pařížská Morgue byla otevřena v roce 1864 a až do roku 1924 v ní byly každý den vystavovány neidentifikované mrtvoly, které vyplavila Seina a nebo které byly nalezeny v pařížských ulicích. Z místa se časem stala morbidní atrakce pro místní a každý den údajně márnici navštěvovaly stovky lidí, z nichž většina přicházela ze zvědavosti, ale byli i tací, kteří pohřešovali někoho z rodiny a doufali (či spíše vlastně asi nedoufali), že jej v márnici naleznou.

340226515_0eb05e979a

La Morgue se nacházela na ostrově Il de cité, hned za Notre Dame (dům byl ale již dávno zbourán) a byl doslova několik kroků od Seiny, ze které pocházela i drtivá většina vystavených nebožtíků – byly to nejčastěji sebevrazi, oběti vražd a nehod.

O Morgue se psalo i u nás, např. ve fejetonech našich deníků: (klikněte pro zvětšní)

parizskamorgue1903Během let provozu se často objevovaly hlasy po zrušení této „veřejné“ márnice, avšak až do začátku 20. let fungovala za neutuchajícího zájmu pařížanů

A tady na snímku je vidět, kde přesně La morgue stála:

cartes-postales-photos-LA-MORGUE-PARIS-75009-5084-20070929-7m2l0d7r7p0d4u8b2l9k.jpg-1-maxi

paris_morgue

Luke

Michael Navrátil – Paříž a její půvaby (e-kniha z roku 1900)

parizpuvaby

V roce 1900 vyšel tento hezký cestopis, který si stojí za to přečíst (pokud máte trošku času). Stáhl jsem jej z volně dostupného online archivu nkp.cz
V knížce je (lehce strohým stylem) popisována dobová Paříž, jsou zde tipy pro turisty, co stojí za to vidět a zajímavé je i popisování cestování po Paříži v předvečer zahájení provozu Pařížského Metra (jehož první linka byla otevřena teprve někdy v období vydání knihy).

Ještě poznámka – často v textu nalezneme zmínku o Imperialu tramwaye – tímto se označovala otevřená vyhlídková či zavazdlová plošina na střeše tehdejších tramvají…

PDF Stahujte zde:

Knížka v PDF

Luke

New York ve 30. letech

Dneska se podíváme do Ameriky. ve 20. letech zažil New York velký rozmach, předstihl v té době Londýn co do počtu obyvatel, kterých bylo na začátku 30. let v NY  více než 10milionů. V té době byly rovněž dokončeny jedny z nejznámějších mrakodrapů světa – Chrysler building, Empire state building a též  proslulé Rockefeller centrum. Starostou New Yorku byl v té době velmi populární Fiorello La Guardia a město i přes světovou ekonomickou krizi rostlo dál. V roce 1939 se v New Yorku konala další ze světových výstav „1939 World´s fair„, na které se, v předvečer druhé světové války, návštěvníkům poprvé představila televize, stereofonní záznam a další tehdejší zázraky techniky a kultury.

Pojďme se tedy podívat na několik obrázků a článků z New Yorku z 30. let…

Bary a hospody z 30. – 60. let

Je pátek a řada z nás v tento den večer vyráží do barů a hospůdek příjemně posedět s přáteli, popít trochu alkoholu, pobavit se  a oslavit tak příchod víkendu.

Proto se dnes podíváme, jak to v zahraničních barech vypadalo před mnoha desítkami let… tak na zdraví – cheers!

Dojmy z Paříže v dobovém českém tisku

mapa1870

A je tu opět má oblíbená Paříž, která od povstání komunardů v roce 1871 (několik týdnů byla dokonce Paříž socialistickou republikou) rozkvetla a dostala se do zlaté doby, která se dnes označuje jako Belle Époque – rozmach kultury (Folies Bergere, Moulin Rouge…) i architektury  (Sacre Coeur, Eifellovka…) , v paříži se konala velkolepá světová výstava v roce 1889. V Paříži v té době žili a umírali světoznámí malíři,  básnici a spisovatelé, proslavil se tu tehdy i náš Alfonz Mucha, šéfkuchař August Escoffier dovedl k dokonalosti francouzkou kuchyni a bratři Lumierové zde pouštěli své první „pohyblivé obrázky“.

Po první světové válce se Paříž stala centrem módy i útočištěm nové generace spisovatelů (ztracená generace), v 30. letech jí ale dost zasáhla světová krize, vlády se střídaly a padaly jak na běžícím pásu a pomalu se začalo schylovat k válce druhé…

Jaké dojmy z Paříže z těchto let měli čeští fejetonisté či novináři?  Opět jsem prohrabal archiv národních listů a našel několik fejetonů a zpráviček z pařížských ulic….

1889 – kliknutím zvětšíte do čitelné podoby

fejeton27051889

Menší historka z Pére Lachaise z konce 80. let 19. století:

houba1887

1911:

dopisz parize 1911

Konec Montmartru 1913:

montmartre1913

Okénko do světa 1934:

okenkodosveta1934_1

Nové břicho paříže 1936:

brichoparize1936

Montmarte 1930:

montmartre1930

Stavba Sacre-Coeur (cca 1885-1890):

Orient express

Aff_ciwl_orient_express4_jwNejslavnější evropský vlakový spoj nesl název „Orient express“ a poprvé vyrazil na koleje v roce 1883 a až do roku 1977 (s přestávkou několika válečných let první a druhé světové války) téměř sto let zajišťoval rychle spojení mezi evropou a Istanbulem (dříve Cařihrad). Nejslavnější trasa Orient expressu vedla z Paříže, přes Dijon – Milano – Benátky – Bělehrad – Sofia a Istanbul. Byla zde i „severní“ linka Orient Expressu, která z Paříže jezdila přes německo, rakouskou, maďarskou, rumunsko a též až do Instanbulu.

Typická doba jedné jízdy  z Paříže do Instanbulu byla cca 3 dny a cenově to bylo docela dostupné spojení i pro běžné lidi  a nikoliv jen luxusní přeprava, jako je tomu nyní v případě soukromých Orient Expressů. OE byl pověstný svým bohatým koloritem pasažérů a jejich národností – šlechta, diplomaté, obchodníci, důstojníci a samozřejmě i špióni, pro které byl tento vlak ideálním místem pro získávání informací a „drbů“.

První popis cesty v Orient Expressu jsem našel v Národních listech z roku 1892 ve Fejetonu
(kliknutím zvětšíte)

orient1892Vzhledem k délce trati se občas přihodila nějaká nepříjemnost (zával trati, kalamita apod) a vlak nabíral mnohahodinové zpoždění. Rekordní se stalo v roce 1929, kdy Orient express uvízl na týden v závěji asi 80km od Instanbulu.

snihorient1929Tato událost prý inspirovala Agathu Christie k napsání legendárního románu Vražda v Orient Expressu, který se právě odehrává ve sněhem zasypaném vlaku, ve kterém je spáchána vražda.  Kromě sněhu byl orient express obětí několika dalších  nehod:

1930:

orient1930

1931:

orient1931

V roce 1940 – 1941 už byla Evropa ve válce a Orient express chvíli provozovali Němci, avšak kvůli častým útokům partizánů na vlak byl posléze až do konce války Orient Epxress zastaven.

1940:

orient1940Po válce opět začal Orient Express jezdit, avšak v Evropě „vyrostla“ železná opona a i když Orient Express mohl i nadále jezdit, už to byl jen odlesk jeho největší slávy z první půlky 20. století

V roce 1950 vyšla v časopise Life 8mi stránková fotoreportáž z cesty Orient Expressem – vybírám pár ukázek:

orinet1950orinet1950_2

orient1950_3orient1950_5

orient1950_6orient1950_8

V druhé polovině 20. století už zaznamenala velký rozmach  letecká i automobilová doprava a sláva Orient Expressu začala upadat. V roce 1977 vyrazil na cestu poslední Orient Express a posléze byl zrušen. Staré vozy orient expressu byly v aukcích prodány a jejich kupci – podnikatelé – si založili vlastní soukromou firmu, která i dnes nabízí možnost svezení se v Orient Expressu (ovšem za velmi tučné ceny)

V časopise Popular Mechanics vyšel v roce 1977 článek o konci OE:

murder77_01 murder77_02 murder77_03 murder77_04

Orient Express byl rovněž inspirací pro spisovatele, kromě zmíněné Agathy Christie se v Orient Expressu např odehrává část bondovky „From Russia With Love“.

A na závěr ještě pár fotografií – opět z roku 1950:

1950 1950_2 1950_3 1950_4 1950_5 1950_6

Luke

Světová výstava v Paříži 1889

Paris_1889_plakat

Světové výstavy (nyní EXPO) jsou pořádány již od roku 1851 každých 3 – 5 let (s výjimkou válek) a vždy se na nich účastnické země snaží předvést to nejlepší ze své kultury, vědy a techniky. V 19. století byla bezesporu nejslavnější právě pařížská výstava z roku 1889, která se konala od 6. května až do 31. října téhož roku.

AA371361: History

Obrázek: Zde je vidět areál výstavy, do nějž se vcházelo právě pod nově postavenou Eiffelovou věží…

A zde ještě fotografie téhož…..

Výstavu prý navštívilo 32milionů návštěvníků a co vše zde mohli vidět?
Nejvíce je pravděpodobně upoutala zbrusu nová Eiffelová věž, která byla pro výstavu postavena. Velmi populární bylo též balónové létání a Wild west show Buffalo Billa, který příjel až z USA. Návštěvníci si rovněž mohli prohlédnout tehdejší největší světový briliant „imperial diamond“.  Z dnešního pohledu kontroverzní by byla jistě „lidská zoo“ v podobě typické černošské vesnice, která byla na výstavě též předváděna.

Výstava byla vyvrcholením průmyslové revoluce – jejím symbolem byla Galerie des Machines („Palác strojů“)- celoželezný výstavní pavilon, který byl ve své době největší obdobnou stavbou s „otevřeným prostorem“ na světě.

799px-Interior_of_exhibition_building,_Exposition_Universal,_Paris,_France

 

Tento pavilon sloužil až do své demolice v roce 1909 pro další výstavy a expozice.

A ještě jednu kuriozitku z doby dostavby Eiffelovy věže:

eiffel-tower-picture-construction-april-1888

 

Luke