TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Category Archives: Událost historie

Vražda v Mariánských Lázních (1927)

Při hledání starých novinových článků o Mariánských Lázních jsem nalezl na sérii článků z roku 1927, kdy celým městem otřásla vražda mladé novomanželky Otilie Nagele.  Eduard Nagele, lékař, si na inzerát našel manželku, dceru místního hoteliera (nutno podotknout, že tehdy mělo v Mariánských Lázních značnou převahu německé obyvatelstvo) , která pár dní po svatbě 19.5.1927 za záhadných okolností zemřela… nechme ale mluvit tehdejší tisk…  konkrétně z 9.6.1927:

Zápletka jak z Poirota, co řikáte?  Nagele byl tedy zatčen pro podezření z vraždy.
Jste zvědaví, co odhalila pitva? 8.8. psala Národní Politika toto:

Národní listy nechtěly zůstat pozadu a dokonce psali, že se Nagele přiznal, což ale (soudě podle dalších článků) pravda nebyla…

 

V prosinci 1927 bylo vyšetřování ukončeno a v Insbrucku konal soud s Eduardem Nagelem:

30.12.1927 se pak v novinách objevilo další shrnutí celého případu:

Jak je zmíněno v článku, Nagele byl odsouzen k pěti letům vězení a trest byl mírný asi kvůli absenci přímých důkazů. Bohužel žádné informace na internetu jsem o tomto případu nenašel, takže další osud Eduarda Nageleho je pravděpodobně neznámý…

Mariánské Lázně zažily ve 30. letech ještě jedno velké vyšetřování vraždy – v roce 1933 ale šlo o významného emigranta , německého profesora Lessinga, kterého nechali nacisté v Mariánských Lázních zabít… ale o tom zas někdy příště.

 

 

 

Reklamy

28. říjen 1918

1918

Nejslavnější den historie Československa a dodnes státní svátek je  28. říjen. V tento den, v roce 1918, přijalo Rakouskou-Uhersko 14 bodů amerického prezidenta  Wilsona a kromě kapitulace přistoupilo na autonomii svých bývalých slovanských národů – včetně Československa a Jugoslávie.

28101918_2

Jakmile se tato zpráva dopoledne 28. října rozletěla po Praze a jiných městech, začalo se s oslavami, demonstracemi, manifestacemi, z budov se strhávaly se rakouské orlice, na ulicích se objevovaly československé i americké vlajky, podobizny Tomáše G. Masaryka, hrála  hudba a vládlo všeobecné velké nadšení, že jsme konečně svobodní po 300letech nadvlády „nenáviděných“ Rakušáků.  Asi si dnes už těžko dokážeme představit, jaká to musela být událost, a tak se pojďme začíst do dobových novin, které líčí události v ulicích:

28101918_4 28101918_3 28101918

 

A ten večer se slavilo i v divadlech:

 

28101918_5

 

I přes tyto oslavy a demonstrace ale stále nebylo jisté, že skutečně Československo bude nezávislý stát – až teprve po jednáních Národního výboru (Karel Kramář) a kapitulace Rakouského velitelství v Praze 30.října  bylo jasné, že nezávislost skutečně příjde.  Podrobnosti o vzniku státu si můžete přečíst na wikipedii.

Vzpomínání na 28. říjen si můžete poslechnout i z podání Jana Wericha, kterému tehdy bylo 13 let….

Z pražských příhod a nehod (1935)

dneska si můžete přečíst několik všedních a zapomenutých událostí, které se v Praze přihodily v roce 1935…

 

prazske1935 zprazskychulic1935

Luke

Prohibice v USA

v těchto dnech jsou u nás noviny plné „prohibice“ a dočasného zákazu tvrdého alkoholu kvůli vlně metylalkoholových otrav – protože si myslím, že termín „prohibice“ je v tomto smyslu použit trošku přehnaně, stojí za to si tu připomenout tu nejslavnější prohibici, která trvala v Americe téměř 14 let od roku  1919(1920) až do Prosince  1933.

V Americe, tradičně silně nábožensky orientované, bylo téma alkoholu a jeho zákazu předmětem debat už od 19. století. Začátkem 2.0 století již existovala řada anti-alkoholových hnutí a téma prohibice se tedy stávalo i předmětem politických debat a kampaní.  Pak přišla první světová válka, spotřeba alkoholu v té době v USA prýá výrazně stoupala a po vstupu USA do války (1917) se debaty o zákazu konzumace alkoholu dostaly až do kongresu.

18. dodatek ústavy

Již v roce 1918, těsně před koncem války,  schválil senát Spojených států tzv. „válečnou prohibici“, která zakazovala prodej nápojů s více něž 2,75% alkoholu – záměrem bylo šetřit obílí pro válečné potřeby.  Tahle „valečná prohibice“ vstoupila v platnost 1. července 1919. Mezitím ale skončila válka  a v lednu 1919, po předchozím schválení v 36ti státech unie, kongres schválil tzv. 18. dodatek ústavy, který zakazoval prodej ,konzumaci, import a export jakéhokoliv alkoholického nápoje.

Aby mohlo být dodržování zákona kontrolováno, přijal kongres i tzv. Volstead Act, který upravoval a blíže specifikoval výše uvedený dodatek a mimojiné stanovil max. 0,5% alkoholu v objemu povolen0ho nápoje.  Na dodržování zákona měl dohlížet tehdy zřízený federální Prohibiční úřad  a prohibiční agenti, kteří pátrali po sítích nelegální distribuce alkoholu, skladech a podnicích, kde se nelegálně alkohol prodával.

18. dodatek ústavy začal po celých USA platit 9. ledna 1920 a trval až do roku 1933.  22. března  téhož roku podepsal prezident Roosevelt dodatek k Volsteadovu zákonu a povolil prodej piva obsahující až 4% alkoholu  a lehkých vín – den po té, co tento dodatek začal platit, poslal pivovar Anheuser-Busch do bílého domu zásilku piv jako poděkování :).

V téže době už byl v kongresu 21. dodatek k ústavě, který rušil celý 18. dodatek. Toto bylo nakonec v prosinci  1933 schváleno a od 15. prosince 1933 byla oficiálně prohibice v USA ukončena.

Důsledky prohibice?
Nejznámějším důsledkem byl výrazných nárůst moci a bohatství mafie a černého trhu obecně. Jelikož samotná prohibice nebyla v USA nikdy podporována výraznou většinou společnosti, byla i v letech prohibice výrazná poptávka po alkoholu, z čehož těžily ilegální palírny a importéři alkoholu (z irska, kanady aj).

Luke

Když zemřel T.G. Masaryk (1937)

masaryk1937_01

Před 75ti lety, 14. září 1937, zemřel v Lánech první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Pro národ to tehdy byla velká rána, která jakoby předznamenala následující temné roky naší minulosti.

Již 2. září noviny oznámili, že TGM Vážně onemocněl, 11.září upadl do kómatu a o tři dny později, ve 3:29 ráno, zemřel.

Po té bylo tělo TGM nabalzamováno a dva dny vystaveno v Lánském zámku, který nakonec 17. září naposledy opustil, tentokráte prezidentským vozem směrem do Prahy.

V praze byla rakve s ostatky položena na katafalk v plečnikově sloupové síni na pražském hradě a dne 18. září v 9hodin byl otevřen přístup veřejnosti a Masarykovi se poklonilo cca 12000 občanů.

masaryk1937_02

Státní pohřeb začal dne 21. září. Nyní cituji ze stránek obce Velatice:
“Poslední triumfální cesta Nesmrtelného byla zahájena 21. září v 10 hodin, kdy rakev zahalenou státní vlajkou přenesli generálové na katafalk na hradním nádvoří, kde na tribunách zaujali svá místa oficiální hosté a představitelé celého světa. President doktor Eduard Beneš přednesl smuteční projev k zvěčnělému presidentu Osvoboditeli. Pěvecké sdružení pražských učitelů zapělo smuteční sbory Svatý Václave a husitský chorál Kdož jste boží bojovníci. Když hradní stráž vzdala mrtvému poslední poctu, generálové odnesli rakev na dělovou lafetu. Za dunění dělových výstřelů vydal se pohřební průvod na cestu Prahou, dlouhou přes 7 kilometrů.
V čele průvodu jel na koni armádní generál Syrový, za ním jeho stráž. Následovaly vojenské delegace všech vojskových těles československých pluků s prapory, praporci a standardami, tři čety československé revoluční armády, četa sokolů ze sokolské jednoty, jejímž členem Masaryk byl. Za jedním praporem pěšího pluku 5. T.G. Masaryka byly neseny prapory pluků nesoucích jméno Masarykovo. Před rakví kráčela hradní stráž v historických legionářských uniformách. Na dělové lafetě tažené šestispřežím spočíval rakev s ostatky prvního velitele presidenta Osvoboditele. Jen šest prostých vojínů se skloněnými hlavněmi pušek tvořilo její doprovod. Za rakví kráčel z členů rodiny zesnulého presidenta jeho syn, vyslanec Jan Masaryk a dva vnuci presidentovi. Za nimi šel president republiky doktor Eduard Beneš. Za nejvyšším představitelem státu ubírala se skupina zástupců hlav cizích států, naši ministři a členové Národního shromáždění, zástupci církví, vysokých škol, starostové měst a legionáři v počtu 25 tisíc. Průvod uzavíralo vojsko. Po obou stranách ulic, kudy průvod se bral, tvořily husté špalíry spolky, žactvo a účastníci pohřbu.
Místo posledního rozloučení Prahy s Velikým mrtvým byli u Wilsonova nádraží. Dělo zastavilo před vchodem do nádraží. President republiky Beneš stál po levé straně děla. Útvary československé branné moci a legionáři pochodovali před mrtvým Osvoboditelem, aby tak vzdali poslední poctu velikému vůdci. Po defilé odnesli legionáři rakev do nádraží a uložili ji na smuteční vůz vlaku, který odvezl tělesnou schránku presidenta Masaryka do Lán, kde byl konán tichý pohřeb na lánském hřbitůvku za účasti jen úzkého kruhu oficiálních hostí. Po 19 hodině po přečtení žalmů žižkovského kazatele, za zpěvu státní hymny a rachotu letadel byl v největší prostotě pohřbíván muž, který vybudoval stát.
President T.G. Masaryk byl pohřben na hřbitově v Lánech proto, poněvadž si přál odpočívati po boku své milované choti Charlotty. Byl uložen do nového vhodně upraveného hrobu. Vedle jeho rakve byla uložena rakev s pozůstatky jeho drahé choti. V den pohřbu měly všechny školy v republice prázdno. Obchody byly po celý den zavřeny, detailní jen od 10 -14 hodin. Také továrny toho dne zastavily práci; některé celý den. Po dobu pohřbu byla na prostranstvích instalována rozhlasová zařízení, aby dělnictvo a občanstvo mohlo vyslechnouti průběh pohřbu. I venkov omezil své práce v době pohřbu na nejnutnější. Státní smutek trval 6 neděl. V této době konaly obce a spolky smuteční schůze. “

Nutno ještě trochu uvedenou informaci opravit, že smuteční vlak, který vyjel v 15:15 z Wilsonova (nyní Hlavního) nádraží, nejel přímo do Lán, ale do Stochova, kam tehdá dorazil v 17:23 a kde je nyní i pamětní deska.

image009

Z Wilsonova nádraží vyrazil vlak přes železniční stanice Praha – Smíchov, Praha – Jinonice, Řepy, Hostivice, Jeneč, Unhošť, Kladno a Libušín
O smrti T.G. Masaryka tehdy psal i americký časopis Life.

Luke

 

 

Něco k aktuálním událostem…

českými novinami v těchto dnech hýbají zprávy o otravách metylalkoholem, pojďme se podívat ale na pár starších případů…

1936:

1966:

 

1967:

 

A jeden z případů z USA z roku 1951:

Korunovace Alžběty II

Letos jsme si připomenuli 60. let vlády britské královny Alžběty II a myslím tedy, že stojí za to si tu připomenout i její korunovaci.V době smrti jejího otce, krále Jiřího VI, bylo  Alžbětě 26 let, když se stala královnou britského imperia. Korunovace samotná ale byla kvůli smutku za krále odložena o rok na 2. červen 1953 a byla to první velká událost, kterou tehdy již přenášela televize.

Do Londýna se tehdy sjeli státníci z celého světa a velký zájem byl i ze strany veřejnosti – níže je lístek na svatební procesí

Na stránkác časopisu Life tehdy vyšla rozsáhlá foto reportáž, z které Vám zde nabízím několik snímků

Celá korunovace byla dokonce nafilmována na barevný film a dokonce experimentálně v 3D.

Na youtube naleznete spousty ukázek – vybral jsem např. tuto:

Na závěr opět tradičně korunovace z tehdejšího československého pohledu – v Rudém Právu, tehdy výrazně burcujícímu a proti-kapitalistickému, se článek o korunovaci objevil až 4.6.1953 a je vcelku neutrální – posuďte sami: